ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)
11. července 2013 (*)
„Dumping – Dovoz elektronických integrovaných kompaktních fluorescenčních výbojek (CFL‑i) pocházejících z Číny, Vietnamu, Pákistánu a Filipín – Pozbytí platnosti antidumpingových opatření – Přezkum – Článek 4 odst. 1, čl. 5 odst. 4 a čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 384/96 [nyní čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 4 a čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1225/2009] – Pojem ‚výrobní odvětví Společenství‘ – Zjišťování újmy – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věci T‑469/07,
Philips Lighting Poland S. A., se sídlem v Piła (Polsko),
Philips Lighting BV, se sídlem v Eindhoven (Nizozemsko),
zastoupené L. Catrain González, advokátkou, a E. Wright, barrister,
žalobkyně,
podporované:
Hangzhou Duralamp Electronics Co., Ltd, se sídlem v Hangzhou (Čína), zastoupenou M. Gambardellou a V. Villantem, advokáty,
a
GE Hungary Ipari és Kereskedelmi Zrt (GE Hungary Zrt), se sídlem v Budapešti (Maďarsko), zastoupenou P. De Baerem, advokátem,
vedlejšími účastnicemi řízení,
proti
Radě Evropské unie, původně zastoupené J.-P. Hixem, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem a G. Wolfem, advokáty, poté J.-P. Hixem a B. Driessenem, jako zmocněnci, ve spolupráci s G. Berrischem,
žalované,
podporované:
Evropskou komisí, zastoupenou H. van Vlietem a K. Talabér‑Ritz, jako zmocněnci,
a
Osram GmbH, se sídlem v Mnichově (Německo), zastoupenou R. Bierwagenem, advokátem,
vedlejšími účastnicemi řízení,
jejímž předmětem je návrh na zrušení nařízení Rady (ES) č. 1205/2007 ze dne 15. října 2007, kterým se na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96 ukládá antidumpingové clo z dovozu elektronických integrovaných kompaktních fluorescenčních výbojek (CFL‑i) pocházejících z Čínské lidové republiky a rozšiřuje se na dovoz téhož výrobku z Vietnamské socialistické republiky, Pákistánské islámské republiky a Filipínské republiky (Úř. věst. L 272, s. 1),
TRIBUNÁL (pátý senát),
ve složení S. Papasavvas, předseda, K. O’Higgins (zpravodaj) a D. Gratsias, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Weychert, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. září 2012,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45) ve znění nařízení Rady (ES) č. 2117/2005 ze dne 21. prosince 2005 (Úř. věst. L 340, s. 17) (dále jen „základní nařízení“), představuje základní antidumpingovou právní úpravu použitelnou na skutkový stav projednávané věci. Základní nařízení bylo poté nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, oprava v Úř. věst. 2010, L 7, s. 22).
2 Článek 3 odst. 1 základního nařízení (nyní čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1225/2009) stanoví:
„Není-li stanoveno jinak, rozumí se pro účely tohoto nařízení ,újmou‘ podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství a tento pojem se vykládá podle tohoto článku.“
3 Článek 4 odst. 1 základního nařízení (nyní čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1225/2009) mimo jiné stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se ‚výrobním odvětvím Společenství‘ rozumějí výrobci obdobných výrobků ve Společenství jako celek nebo ti z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků ve Společenství ve smyslu čl. 5 odst. 4, s těmito výjimkami:
a) pokud jsou někteří výrobci ve spojení s vývozci nebo dovozci nebo sami dovážejí výrobky označené za dumpingové, lze pojem ‚výrobní odvětví Společenství‘ vykládat tak, že se vztahuje pouze na zbývající výrobce […]“
4 Článek 5 odst. 1 první pododstavec základního nařízení (nyní čl. 5 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 1225/2009) stanoví:
„S výhradou odstavce 6 se šetření ke zjištění existence, stupně a účinku údajného dumpingu zahajuje na základě písemného podnětu podaného fyzickou nebo právnickou osobou nebo sdružením bez právní subjektivity, která jedná jménem výrobního odvětví Společenství.“
5 Článek 5 odst. 4 základního nařízení (nyní čl. 5 odst. 4 nařízení č. 1225/2009) stanoví:
„Šetření podle odstavce 1 se zahájí pouze v případě, že je po posouzení, do jaké míry podnět podporují nebo odmítají výrobci obdobného výrobku ve Společenství, zjištěno, že podnět byl podán výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem. Podnět je považován za podaný výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem, jestliže je podporován výrobci ve Společenství, jejichž souhrnná výroba tvoří více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku té části výrobců, kteří podnět výslovně podpořili nebo odmítli. Šetření se však nezahájí, jestliže výrobci ve Společenství, kteří podnět výslovně podpořili, představují méně než 25 % celkové výroby obdobného výrobku výrobním odvětvím Společenství.“
6 Článek 9 odst. 1 základního nařízení (nyní čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1225/2009) stanoví, že „[p]okud je podnět stažen, může být řízení zastaveno s výjimkou případu, kdy to není v zájmu Společenství“.
7 Článek 9 odst. 4 základního nařízení (nyní čl. 9 odst. 4 nařízení č. 1225/2009) mimo jiné stanoví:
„Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Společenství podle článku 21 je nutné zasáhnout, uloží Rada na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné antidumpingové clo.“
8 Článek 11 odst. 2 základního nařízení (nyní čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1225/2009) mimo jiné stanoví:
„Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let poté, co bylo uloženo, nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal antidumpingu i újmy, pokud při přezkumu nebylo zjištěno, že antidumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí Komise z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci Společenství nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dosažení výsledku přezkumu.“
9 Článek 11 odst. 5 základního nařízení (nyní čl. 11 odst. 5 nařízení č. 1225/2009) mimo jiné stanoví:
„Na přezkumy prováděné podle odstavců 2, 3 a 4 [tohoto článku] se použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách.“
Skutečnosti předcházející sporu
10 Žalobkyně, kterými jsou jednak Philips Lighting Poland S. A. (dále jen „Philips Poland“), jež je společností založenou podle polského práva, která ve své továrně v Piła (Polsko) vyrábí elektronické integrované kompaktní fluorescenční výbojky (dále jen „CFL‑i“) a v rozhodné době z hlediska skutkového stavu dovážela značné množství CFL‑i z Číny určené k dalšímu prodeji v Evropské unii, a jednak Philips Lighting BV (dále jen „Philips“), jež je společností založenou podle nizozemského práva, která vyrábí součástí CFL‑i v Roosendaal (Nizozemsko) a provádí výzkum a vývoj v oblasti CFL‑i, jsou ve stoprocentním vlastnictví společnosti Koninklijke Philips Electronics NV založené podle nizozemského práva.
11 Dne 16. července 2001 přijala Rada Evropské unie nařízení (ES) č. 1470/2001 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu elektronických integrovaných kompaktních fluorescenčních výbojek (CFL‑i) pocházejících z Čínské lidové republiky a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 195, s. 8; Zvl. vyd. 11/38, s. 43). Tímto nařízením bylo na uvedený dovoz uvaleno konečné antidumpingové clo v rozpětí 0 až 66,1 %.
12 Dne 6. června 2005 přijala Rada nařízení (ES) č. 866/2005, kterým se rozšiřují konečná antidumpingová opatření uložená nařízením (ES) č. 1470/2001 na dovozy elektronických integrovaných kompaktních fluorescenčních výbojek (CFL‑i) pocházejících z Čínské lidové republiky na dovozy téhož výrobku zasílané z Vietnamské socialistické republiky, Pákistánské islámské republiky a Filipínské republiky (Úř. věst. L 145, s. 1).
13 Nařízení č. 1470/2001 a č. 866/2005 byla změněna nařízením Rady (ES) č. 1322/2006 ze dne 1. září 2006 (Úř. věst. L 244, s. 1).
14 Dne 14. října 2005 zveřejnila Komise Evropských společenství oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti výše uvedených antidumpingových opatření (Úř. věst. C 254, s. 2).
15 Dne 18. dubna 2006 podalo Community Federation of Lighting Industry of Compact Fluorescent Lamps Integrated (dále jen „2CFL‑i“) jménem společnosti Osram GmbH žádost o přezkum uvedených opatření v souladu s ustanoveními čl. 11 odst. 2 základního nařízení.
16 Dne 12. června 2006 zaslala Komise čtyřem výrobcům CFL‑i ve Společenství, a sice GE Hungary Ipari és Kereskedelmi Zrt (GE Hungary Zrt), Osram, Philips Poland a SLI Sylvania Lighting International (dále jen „Sylvania“) dotazník, který jí měl umožnit zjistit, zda výrobci, kteří podporují žádost o přezkum, jsou dostatečně reprezentativní.
17 Dne 28. června 2006 předložily žalobkyně společnou odpověď na dotazník uvedený v předchozím bodě, v níž mimo jiné uvedly, že nesouhlasí se zahájením přezkumného řízení. Společnosti GE Hungary a Osram naopak ve své odpovědi uvedly, že se zahájením takového řízení souhlasí. Společnost Sylvania na dotazník neodpověděla.
18 Poté, co Komise po konzultaci s poradním výborem zřízeným podle článku 15 základního nařízení (nyní článek 15 nařízení č. 1225/2009) dospěla k závěru, že existují dostatečné důvody pro zahájení přezkumu podle čl. 11 odst. 2 téhož nařízení, zveřejnila oznámení o zahájení takového řízení v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 19. července 2006 (Úř. věst. C 167, s. 13) a zahájila šetření vztahující se k období od 1. července 2005 do 30. června 2006.
19 Poté Komise zaslala dotazník všem účastníkům řízení, včetně čtyř výrobců CFL‑i ve Společenství a dovozců CFL‑i do Společenství.
20 Dne 8. září 2006 odpověděla Philips Poland na dotazník, který jí byl zaslán jakožto výrobci ve Společenství a dne 18. září 2006 na dotazník, který jí byl zaslán jakožto dovozci do Společenství.
21 V listopadu 2006 provedla Komise inspekce na místě v prostorách mimo jiné žalobkyň a tří dalších výrobců ve Společenství.
22 V dopise ze dne 26. listopadu 2006 GE Hungary oznámila Komisi, že již nadále není nakloněna zachování dotčených antidumpingových opatření.
23 V dopise ze dne 30. listopadu 2006 žalobkyně požádaly Komisi, aby uvedla, zda s ohledem na postoj, který zaujala GE Hungary, lze mít stále za to, že žádost o přezkum je podporována výrobním odvětvím Společenství, jak stanoví čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Uvedly, že 2CFL‑i jedná pouze jménem Osram, že posledně uvedená společnost je jediným výrobcem CFL‑i ve Společenství, který si přeje zachování dotčených antidumpingových opatření, a že souhrnná výroba Philips Poland a GE Hungary výrobku CFL‑i představuje více než 50 % celkové výroby CFL‑i ve Společenství.
24 Dvěma dopisy ze dne 19. prosince 2006 Sylvania oznámila Komisi, že má za to, že zachování dotčených antidumpingových opatření není v zájmu Společenství.
25 Dne 10. ledna 2007 předložila Philips Poland Komisi písemné stanovisko k otázce újmy a zájmu Společenství. V tomto stanovisku znovu uvedla, že Osram nepředstavuje výrobní odvětví Společenství.
26 Následujícího dne se žalobkyně zúčastnily slyšení v sídle Komise, na němž předložily svou strategii zásobování Společenství CFL‑i, znovu zpochybnily skutečnost, že by Osram mohla představovat výrobní odvětví a doporučily zastavit šetření.
27 Dne 6. února 2007 poskytly žalobkyně Komisi dodatečné informace.
28 Dne 14. února 2007 předložily žalobkyně písemné stanovisko k připomínkám, které 2CFL‑i uvedla dne 5. února 2007 v odpovědi na dopis Komise ze dne 19. ledna 2007. Znovu mimo jiné opakovaly, že Osram nepředstavuje výrobní odvětví Společenství, a žádaly o zastavení šetření.
29 Dne 20. března 2007 zaslala Komise výrobcům ve Společenství další dotazník, na který odpověděla Philips Poland dne 10. dubna 2007.
30 Dne 23. dubna 2007 provedla Komise druhou inspekci na místě v prostorách společnosti Philips Poland. Dne 27. dubna 2007 tato společnost sdělila Komisi informace, které byly odpovědí na některé otázky vznesené během této inspekce.
31 Dne 10. července 2007 vydala Komise informační dokument, který obsahoval podstatné skutečnosti a důvody, na jejichž základě zamýšlela navrhnout skončení přezkumu dotčených antidumpingových opatření (dále jen „informační dokument z července 2007“). V tomto dokumentu mimo jiné konstatovala, že oni čtyři výrobci ve Společenství musí být zahrnuti do celkové výroby ve Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení. Uvedla rovněž, že požadavky na úroveň podpory žádosti o přezkum stanovené v čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení musí být splněny jak v době podání této žádosti, tak v průběhu šetření. Konstatovala kromě toho, že v době zahájení přezkumu byla v projednávaném případě žádost podporována podstatnou částí výroby ve Společenství, ale situace se změnila v průběhu šetření. Poté, co uvedla, že souhrnná výroba výrobců, kteří se staví proti žádosti, představuje v současnosti o něco více než 50 % celkové výroby ve Společenství, dospěla k závěru, že dotčená antidumpingová opatření musí být zrušena a že přezkumné řízení musí být zastaveno.
32 Dne 24. července 2007 předložila Philips Poland stanovisko k informačnímu dokumentu z července 2007, v němž souhlasila se závěrem Komise. Dne 25. července 2007 předložila k témuž dokumentu své stanovisko i 2CFL‑i.
33 Dne 31. srpna 2007 vydala Komise obecně informační dokument (dále jen „obecně informační dokument“), v němž dospěla k závěru, že je třeba prodloužit platnost dotčených antidumpingových opatření o rok. Uvedla mimo jiné, že „[a]nalogicky podle čl. 9 odst. 1 základního nařízení, který stanoví, že Společenství může přijmout opatření i tehdy, pokud je podnět stažen, je‑li to v zájmu Společenství, mají orgány Společenství za to, že v této věci není nezbytné přijmout rozhodnutí týkající se čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení, jelikož […] je v zájmu Společenství, aby byla platnost opatření […] o rok prodloužena. Dodala, že pro účely posouzení újmy zohlednila situaci společnosti podporující žádost o přezkum.
34 Dne 11. září 2007 předložila Philips Poland stanovisko k obecně informačnímu dokumentu, v němž vyjádřila svůj nesouhlas se závěrem Komise a kritizovala mimo jiné analogické použití čl. 9 odst. 1 základního nařízení.
35 Dne 14. září 2007 předložila Komise po konzultaci s poradním výborem návrh nařízení Rady, kterým se na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 [základního] nařízení ukládá antidumpingové clo z dovozu CFL‑i pocházejících z Čínské lidové republiky a rozšiřuje se na dovoz téhož výrobku z Vietnamské socialistické republiky, Pákistánské islámské republiky a Filipínské republiky [COM (2007) 550].
36 Dne 15. října 2007 přijala Rada nařízení (ES) č. 1205/2007, kterým se na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení ukládá antidumpingové clo z dovozu CFL‑i pocházejících z Čínské lidové republiky a rozšiřuje se na dovoz téhož výrobku z Vietnamské socialistické republiky, Pákistánské islámské republiky a Filipínské republiky (Úř. věst. L 272, s. 1, dále jen „napadené nařízení“). Uložené antidumpingové clo bylo po dobu jednoho roku zachováno v sazbách 0 až 66,1 %.
37 V bodech 20 až 46 odůvodnění napadeného nařízení zkoumala Rada, zda pozbytí platnosti dotčených antidumpingových opatření může vést k pokračování nebo opakování dumpingu. V bodě 46 odůvodnění dospěla k závěru, že ano.
38 V bodech 47 až 93 odůvodnění napadeného nařízení provedla Rada analýzu pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy.
39 Rada zohlednila pro účely této analýzy situaci „podporující společnosti“, tedy společnosti Osram (bod 51 odůvodnění). Rada v tomto ohledu v bodě 49 odůvodnění napadeného nařízení připomněla, že v rámci šetření byli čtyři spolupracující výrobci ve Společenství zkoumáni ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení a uvedla, že „[p]odrobné výsledky ukázaly složitý obraz odvětví, jehož struktura se zjevně stále vyvíjí a sledují se různé cíle, protože největší výrobce, pokud jde o objem výroby, podnět podporuje, zatímco ostatní čelí [se staví proti] pokračujícím opatřením“. Rada v bodě 50 odůvodnění napadeného nařízení uvedla, že výroba uvedeného největšího výrobce, v tomto případě Osram, představuje přibližně 48 % výroby ve Společenství, a „jeho objem výroby tedy zajisté tvoří velkou část výroby“ ve Společenství. Dodala, že pravidlo čl. 9 odst. 1 základního nařízení, které stanoví, že „Společenství může přijmout opatření, i pokud je podnět stažen, jestliže je to v zájmu Společenství“, „se obdobně použije také pro přezkum před pozbytím platnosti, při kterém nebyl podnět úplně stažen, ale velký výrobce ve Společenství stále podporuje tato opatření“. Uvedla také, že [p]okud výrobce představuje podstatnou část výrobního odvětví Společenství, jako v tomto případě, jeho údaje o újmě představují nejlepší dostupné údaje“.
40 Rada učinila na základě této analýzy závěr, že „existuje pravděpodobnost přetrvávání a nového výskytu dumpingu působícího újmu, pokud by [dotčená] antidumpingová opatření pozbyla platnosti“ (bod 93 odůvodnění).
41 S odkazem na čl. 9 odst. 1 a článek 21 základního nařízení Rada v bodech 94 až 116 napadeného nařízení ověřila, zda je zachování dotčených antidumpingových opatření v zájmu Společenství, a případně na jak dlouhou dobu. Poté, co mimo jiné konstatovala, že „výrobní odvětví Společenství je do velké míry odkázané na dovoz z [Číny], aby uspokojilo rychle rostoucí poptávku, zachování opatření nepodporují ani někteří výrobci ve Společenství a ukázalo se, že opatření mají významný dopad na spotřebitelské ceny a potažmo na rozhodování spotřebitelů, zda koupit výbojky CFL‑i nebo méně účinné žárovky“, měla za to, že „celková rovnováha zájmů“ bude zajištěna zrušením těchto opatření (body 115 a 116 odůvodnění). Když však Rada zvážila zájmy společnosti Osram a „zájmy, které jsou dotčeny, a zejména zájmy ostatních výrobců ve Společenství“, měla za to, že je krátkodobě v zájmu Společenství zachovat dotčená antidumpingová opatření na další přechodné období (bod 116 odůvodnění). Konkrétně rozhodla, že je vhodné, aby opatření zůstala zachována pouze na jeden rok vzhledem k tomu, že po uplynutí této doby „by pravděpodobný nepříznivý účinek na spotřebitele a jiné hospodářské subjekty byl nepřiměřený ve srovnání s prospěchem, který by z opatření měli výrobci ve Společenství“ (bod 116 odůvodnění).
42 Podle článku 2 napadeného nařízení skončila jeho platnost dne 18. října 2008.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
43 Žalobkyně podaly projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. prosince 2007.
44 Osram podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 27. března 2007 a Komise podáním došlým téže kanceláři dne 3. dubna 2008 požádaly o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady.
45 Hangzhou Duralamp Electronics Co., Ltd (dále jen „Hangzhou“) podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 27. března 2008 a GE Hungary podáním došlým téže kanceláři dne 15. dubna 2008 požádaly o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání žalobkyň.
46 Návrhy na vstup do řízení byly doručeny účastnicím řízení, které svá vyjádření předložily ve stanovených lhůtách.
47 Žalobkyně dopisy ze dne 27. dubna 2008, 16. května 2008 a 11. června 2008 předložily Tribunálu návrh, aby s některými částmi některých dokumentů, které jsou přílohou žaloby a jež se týkají Hangzhou, Osram a GE Hungary, bylo zacházeno důvěrně. Za tímto účelem předložily nedůvěrnou verzi dotčených dokumentů.
48 Dvěma usneseními ze dne 9. června 2008 povolil předseda čtvrtého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Osram a Komise. Rozhodl, že Osram bude předána nedůvěrná verze všech procesních písemnosti a že bude vyzvána, aby se k tomuto vyjádřila. Osram ve lhůtě stanovené za tímto účelem vyjádření nepředložila.
49 Usnesením ze dne 9. října 2008 povolil předseda čtvrtého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Hangzhou a GE Hungary. Rozhodl, že jim bude předána nedůvěrná verze všech procesních písemnosti a že budou vyzvány, aby se k tomuto vyjádřily. Hangzhou a GE Hungary nepředložily vyjádření ve lhůtě stanovené za tímto účelem.
50 Spisy vedlejšího účastníka předložily Osram, Hanghzou a GE Hungary. Žalobkyně ve stanovené lhůtě předložily vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka předloženému společností Osram. Rada ve stanovené lhůtě předložila vyjádření ke spisům vedlejšího účastníka předloženým společnostmi Hanghzou a GE Hungary. Komise spis vedlejšího účastníka nepředložila.
51 Poté, co se změnilo složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k pátému senátu, jemuž tak byla přidělena i projednávaná věc.
52 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (pátý senát) o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 svého jednacího řádu vyzval žalobkyně, aby předložily některé dokumenty, a Radu, aby odpověděla na několik písemných otázek. Žalobkyně a Rada vyhověly těmto výzvám ve stanovených lhůtách.
53 Z důvodu překážky v rozhodování v dané věci na straně jednoho člena senátu, určil předseda Tribunálu na základě čl. 32 odst. 3 jednacího řádu jiného soudce k doplnění senátu.
54 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 5. září 2012.
55 Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení v plném rozsahu nebo v rozsahu, v němž se jich týká;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení;
– uložil Osram náhradu nákladů souvisejících s jejím vedlejším účastenstvím.
56 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení;
– uložil Hangzhou a GE Hungary náhradu nákladů souvisejících s jejich vedlejším účastenstvím.
57 Komise navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.
58 Hangzhou a GE Hungary navrhují, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
59 Osram navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
60 Úvodem je třeba uvést, že Rada vyjádřila v duplice pochybnosti o přípustnosti žaloby v souvislosti s otázkou, zda žalobkyně jsou osobně dotčeny napadeným nařízením, a přitom tvrdila, že okolnosti, kterých se za tímto účelem ve svých písemnostech dovolávají, nejsou podle tohoto nařízení dostačující k jejich vymezení ve vztahu k jakémukoliv jinému hospodářskému subjektu.
61 V tomto ohledu je třeba připomenout, že unijní soud je oprávněn posoudit podle okolností každého případu, zda řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje zamítnutí žaloby po její meritorní stránce, aniž by předtím rozhodl o námitce nepřípustnosti (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C‑23/00 P, Recueil, s. I‑1873, body 51 a 52, a ze dne 23. března 2004, Francie v. Komise, C‑233/02, Recueil, s. I‑2759, bod 26).
62 Za okolností projednávaného případu má Tribunál za to, že v zájmu hospodárnosti řízení je třeba nejdříve zkoumat žalobní důvody uplatněné žalobkyněmi, aniž předtím rozhodne o námitce nepřípustnosti projednávané žaloby na neplatnost, a to proto, že tato žaloba je v každém případě a z důvodů uvedených níže neopodstatněná.
63 Na podporu své žaloby uplatňují žalobkyně tři žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 4 a čl. 11 odst. 2 základního nařízení, zadruhé z porušení čl. 9 odst. 1 téhož nařízení a zatřetí z porušení povinnosti uvést odůvodnění.
64 První dva žalobní důvody se překrývají, proto je třeba je zkoumat společně.
K prvnímu a druhému žalobnímu důvodu, vycházejícím z porušení čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 4 a čl. 11 odst. 2 základního nařízení a z porušení čl. 9 odst. 1 téhož nařízení
65 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Rada porušila čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 4 a čl. 11 odst. 2 základního nařízení tím, že neprokázala, že újma způsobená výrobnímu odvětví Společenství, které je vymezeno v čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 5 odst. 4 téhož nařízení, by pravděpodobně přetrvala nebo se obnovila, pokud by dotčená antidumpingová opatření pozbyla platnosti. Vytýkají Radě, že měla v bodě 50 odůvodnění napadeného nařízení za to, že výroba společnosti Osram tvoří „velkou část“ celkové výroby ve Společenství, ačkoli představuje jen přibližně 48 % této výroby. Tvrdí proto, že Osram nemohla představovat výrobní odvětví a Rada se nemohla opřít o údaje této společnosti k tomu, aby posoudila újmu způsobenou uvedenému odvětví.
66 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Rada nebyla oprávněna použít v tomto případě čl. 9 odst. 1 základního nařízení.
67 Zaprvé žalobkyně zpochybňují skutečnost, že by pravidlo stanovené v tomto ustanovení mohlo být obdobně použito v přezkumném šetření před pozbytím platnosti antidumpingových opatření v případě, že žádost o přezkum nebyla úplně stažena, ale došlo k pouhému snížení úrovně podpory této žádosti. Žalobkyně tvrdí, že nic ve znění – které je ostatně jasné a nevyžaduje žádný výklad – nebo ve struktuře uvedeného ustanovení neumožňuje rozšířit jeho působnost a vztáhnout jej na takovou situaci. Mají za to, že pokud by byl výklad čl. 9 odst. 1 základního nařízení podaný Radou přijat, byla by jí svěřena nová a potenciálně velmi široká pravomoc. Podle žalobkyň by tím byl dále zbaven podstaty požadavek stanovený v čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 4 a čl. 11 odst. 2 základního nařízení, podle něhož musí být k tomu, aby mohlo být uloženo antidumpingové clo, prokázána existence újmy způsobené „výrobnímu odvětví Společenství“, které je vymezeno v čl. 4 odst. 1 téhož nařízení. Rada by totiž podle žalobkyň mohla tvrdit, že je oprávněna jednat v určitém zájmu, který by ona považovala za zájem Společenství, aniž musí prokázat existenci újmy způsobené uvedenému odvětví.
68 Zadruhé žalobkyně zpochybňují skutečnost, že čl. 9 odst. 1 základního nařízení přiznává Radě posuzovací pravomoc k vymezení výrobního odvětví pro účely hodnocení újmy. Toto ustanovení podle žalobkyň umožňuje jen zahájit šetření po stažení žádosti o přezkum a nečiní čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení nepoužitelným.
69 Hangzhou a GE Hungary uplatňují v podstatě stejné argumenty jako žalobkyně.
70 Rada a Osram chápou první a druhý žalobní důvod jako celek.
71 Rada zaprvé tvrdí, že ona a Komise (dále jen „orgány“) postupovaly správně, když použily analogicky čl. 9 odst. 1 základního nařízení. Na základě úvahy a maiore ad minus (kdo může více, může i méně) tvrdí, že pokud toto ustanovení umožňuje orgánům pokračovat v řízení, je‑li podnět úplně stažen, mají nutně možnost tak činit i pokud přestane podporovat žádost o přezkum pouze jedna strana podporující tuto žádost. Uvádí, že zmíněné ustanovení neumožňuje orgánům zachovat antidumpingová opatření, nýbrž jim pouze umožňuje pokračovat v šetření, pokud mají za to, že je to v zájmu Společenství.
72 Rada zadruhé tvrdí, že pokud se orgány rozhodnou použít čl. 9 odst. 1 základního nařízení, musí tedy určit, kteří výrobci ve Společenství tvoří výrobní odvětví pro účely hodnocení újmy, a přitom zohlednit zvláštnosti daného případu. Uvádí, že pokud je žádost o přezkum stažena nebo podpora šetření již není dostačující, nacházejí se orgány v situaci, v níž pro účely hodnocení újmy neexistuje „výrobní odvětví Společenství“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Uvádí, že v projednávaném případě orgány v rámci své široké posuzovací pravomoci vybraly Osram, neboť tato společnost byla jediným výrobcem podporujícím žádost, její výroba představovala přibližně 50 % celkové výroby obdobného výrobku ve Společenství a měla by aktivní legitimaci, „pokud by nenastala samotná skutečnost (změna názoru společnosti GE [Hungary]), jež vedla k použití čl. 9 odst. 1 základního nařízení“.
73 Komise a Osram zpochybňují argumenty žalobkyň.
74 Zaprvé je třeba posoudit argumenty účastnic řízení týkající se skutečnosti, že orgány použily v projednávaném případě čl. 9 odst. 1 základního nařízení.
75 Je třeba konstatovat – což ostatně není mezi účastnicemi řízení sporné – že v době zahájení dotčeného přezkumného řízení, byla žádost o přezkum podána „výrobci ve Společenství nebo jejich jménem“, jak vyžaduje čl. 11 odst. 2 základního nařízení, neboť v souladu s čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení, který je na postupy přezkumu použitelný na základě čl. 11 odst. 5 téhož nařízení, byla výslovně podporována výrobci Společenství, kteří představovali více než 25 % celkové výroby obdobného výrobku vyráběného odvětvím Společenství a jejichž souhrnná výroba tvořila více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku té části výrobců, kteří tuto žádost výslovně podpořili nebo se postavili proti ní. Uvedená žádost byla totiž podána 2CFL‑i, které jednalo jménem společnosti Osram, a byla výslovně podporována touto společností, jakož i společností GE Hungary, jež společně představovaly více než 50 % celkové výroby CFL‑i ve Společenství. Pokud jde o další dva výrobce ve Společenství, a sice Philips Poland a Sylvania, první společnost v uvedené době postavila proti žádosti o přezkum, kdežto druhá společnost k této žádosti nezaujala stanovisko.
76 V té době byla Komise tím spíše oprávněna dospět k závěru, že žádost o přezkum má dostatečnou podporu v souladu s čl. 5 odst. 4 základního nařízení, neboť – jak vyplývá ze spisu a což je mezi účastníky řízení nesporné – samotná Osram představovala více než 25 % výroby ve Společenství a její výroba byla větší než výroba jediného výrobce Společenství, který se postavil proti uvedené žádosti, v projednávaném případě Philips Poland. Je třeba dodat, že v této fázi nebylo nutné, aby Komise určila, zda společnost Philips Poland, která byla ve spojení se dvěma výrobci a vývozci v Číně a jež dovážela z této země 70 až 80 % CFL‑i, které dále prodávala na trhu Společenství, musí být v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení vyloučena z výroby Společenství, či nikoliv. Pokud by tomu totiž tak bylo, byl by tím jen potvrzen výše uvedený závěr.
77 Situace se však změnila o několik měsíců později, když v průběhu přezkumného šetření nejprve GE Hungary a poté Sylvania oznámily Komisi, že již staví proti zachování dotčených antidumpingových opatření, což mělo za následek, že i když podpora žádosti o přezkum byla nadále značně nad prahovou hodnotou 25 % uvedenou v čl. 5 odst. 4 základního nařízení, klesla tato mírně pod prahovou hodnotu 50 % uvedenou v tomtéž ustanovení. Jediný výrobce Společenství, který nadále podporoval tuto žádost, a sice Osram, představoval totiž 48 % celkové výroby CFL‑i ve Společenství, neboť ostatní tři výrobci, kteří se stavěli proti žádosti, představovali společně zbývajících 52 %.
78 V rozhodné době z hlediska skutkového stavu měly orgány za to, že v takové situaci, kdy v průběhu přezkumného šetření klesla úroveň podpory žádosti pod jednu ze dvou prahových hodnot uvedených v čl. 5 odst. 4 základního nařízení, musí být přezkumné řízení zastaveno, ledaže by se obdobně použil čl. 9 odst. 1 téhož nařízení. Měly totiž za to, že požadavky na úroveň podpory původního podnětu nebo žádosti o přezkum stanovené v čl. 5 odst. 4 uvedeného nařízení musí být splněny jak v době podání uvedeného podnětu nebo žádosti, tak v průběhu celého šetření.
79 Vzhledem k velmi malému rozdílu mezi procentním podílem výroby ve Společenství podporující žádost o přezkum a procentním podílem výroby ve Společenství, která se staví proti žádosti, považovala tedy Komise za nezbytné podrobně posoudit použití čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení na projednávaný případ. Podle Komise totiž otázka, zda měla Osram jakožto jediný výrobce Společenství nadále podporující žádost o přezkum aktivní legitimaci na základě čl. 5 odst. 4 základního nařízení, závisela na skutečnosti, zda měl být v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) téhož nařízení některý ze čtyř výrobců ve Společenství vyloučen z výroby ve Společenství. Tato otázka se týkala především společnosti Philips Poland, a to zejména z důvodu vysoké úrovně jejího dovozu CFL‑i z Číny.
80 Po takovém posouzení měla nejprve Komise v informačním dokumentu z července 2007 za to, že oni čtyři výrobci ve Společenství musí být zahrnuti do výroby ve Společenství. Podle své praxe popsané v bodě 78 výše dospěla tedy k závěru, že je třeba zastavit přezkumné řízení a zrušit dotčená antidumpingová opatření.
81 Poté, konkrétně na základě stanoviska 2CFL‑i k informačnímu dokumentu z července 2007, v němž 2CFL‑i podrobně uvedlo důvody, proč podle ní musí být Philips Poland a GE Hungary vyloučeny z výroby ve Společenství v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení, pokračovala Komise v posuzování této otázky a přehodnotila svůj postoj. Jak je uvedeno v bodě 49 obecně informačního dokumentu, konstatovala, že výsledky jejího posuzování „ukázaly složitý obraz odvětví, jehož struktura se zjevně stále vyvíjí“. Toto zjištění, které žalobkyně v tomto řízení nezpochybňují, je skutečně potvrzeno údaji obsaženými v příloze obecně informačního dokumentu. Vyplývá z něj mimo jiné skutečnost, že i když Philips Poland dovážela z Číny velmi významnou část CFL‑i (mezi 70 a 80 % objemu), kterou dále prodávala na trhu Společenství, bylo tomu tak také v případě společnosti Sylvania (mezi 50 a 60 % objemu) a v menší míře v případě společností GE Hungary (mezi 30 a 40 % objemu) a Osram (mezi 20 a 30 % objemu). V této příloze je rovněž uvedeno, že Osram i GE Hungary byly ve spojení s jedním výrobcem‑vývozcem v Číně a Philips Poland se dvěma výrobci‑vývozci v této zemi. Je v ní dále uvedeno, že Philips Poland, GE Hungary a Sylvania nabývaly mimo Společenství více než polovinu součástí používaných pro výrobu CFL‑i ve Společenství. Z uvedené přílohy rovněž vyplývá, že tito čtyři výrobci ve Společenství byli součástí nadnárodních skupin a že buď bylo jejich sídlo ve Společenství, nebo byli dceřinou společností skupiny, která měla sídlo ve třetí zemi, avšak mohli přijímat veškerá obchodní rozhodnutí týkající se strategie výroby, dovozu a prodeje CFL‑i ve Společenství. Konečně je v ní zmíněno, že každý ze čtyř výrobců ve Společenství měl ve Společenství významná výzkumná a vývojová střediska.
82 S ohledem na tyto jednotlivé okolnosti je třeba uznat, že pro Komisi bylo obtížné s jistotou určit, který výrobce ve Společenství musí být podle čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení vyloučen z výroby ve Společenství, bylo‑li takové vyloučení nutné. I když zejména z důvodu velmi vysokého procentního podílu dovozu CFL‑i z Číny, který prováděla společnost Philips Poland, byla vážně zpochybněna možnost zahrnout tuto společnost do výroby ve Společenství, mohly existovat stejné pochybnosti ohledně společnosti Sylvania, jejíž procentní podíl dovozu byl rovněž velmi vysoký. Jak vyplývá z bodu 50 obecně informačního dokumentu, Komise se za těchto okolností rozhodla ponechat otevřenou otázku, zda jsou všichni čtyři výrobci ve Společenství součástí výroby ve Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení, a tedy i otázku, zda žádost o přezkum má stále úroveň podpory vyžadovanou čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení. Měla totiž za to, že poté, co GE Hungary odmítla nadále podporovat žádost o přezkum a Sylvania se vyjádřila proti této žádosti, byla situace v projednávaném případě podobná situaci, v níž je stažen podnět, která je upravena v čl. 9 odst. 1 základního nařízení, přičemž na základě analogického použití tohoto ustanovení bylo v zájmu Společenství, aby přezkumné řízení pokračovalo.
83 Jak vyplývá z bodů 50 a 94 odůvodnění, jakož i z přílohy napadeného rozhodnutí, Rada potvrdila v napadeném nařízení analýzu Komise uvedenou v bodech 81 a 82 výše.
84 Je třeba uvést, že Tribunál již judikoval, že čl. 5 odst. 4 základního nařízení neobsahuje žádnou povinnost Komise ukončit probíhající antidumpingové řízení, jestliže úroveň podpory podnětu klesla pod minimální práh ve výši 25 % výroby ve Společenství. Toto ustanovení se totiž týká pouze nezbytného stupně podpory podnětu pro to, aby Komise mohla zahájit řízení (rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada, T‑249/06, Sb. rozh s. II‑383, bod 139).
85 Je třeba poznamenat, že na podporu výše uvedeného závěru se Tribunál výslovně dovolává znění čl. 9 odst. 1 základního nařízení, a to i přesto, že ve věci, ve které byl vydán rozsudek Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada, bod 84 výše, nebyl dotčený podnět stažen, jak upravuje toto ustanovení, ale stupeň jeho podpory se v průběhu řízení pouze snížil. Toto řešení je zcela logické, jelikož musí tomu tak a fortiori být v případě pouhého snížení stupně podpory podnětu, jestliže podle uvedeného ustanovení nemá Komise povinnost zastavit řízení v případě stažení podnětu.
86 Vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 4 a čl. 9 odst. 1 základního nařízení je na základě čl. 11 odst. 5 tohoto nařízení použitelný na přezkumná řízení – což ostatně uznávají účastnice řízení – platí zásady uvedené v bodech 84 a 85 výše i v projednávaném případě. Z toho vyplývá, že orgány byly plně oprávněny pokračovat v přezkumném řízení navzdory tomu, že bylo možné, že již nebylo dosaženo prahové hodnoty 50 % uvedené v čl. 5 odst. 4 základního nařízení.
87 Je třeba uvést, že z čistě formálního hlediska orgány nebyly ani povinny se dovolávat skutečnosti, že pokračování přezkumného řízení je v zájmu Společenství, jak učinily v projednávaném případě, což vyplývá z bodu 50 obecně informačního dokumentu z července 2007, jakož i z bodů 50 a 94 odůvodnění napadeného nařízení. Článek 9 odst. 1 základního nařízení totiž výslovně ukládá orgánům povinnost zohlednit zájem Společenství pouze v případě, kdy po stažení podnětu zamýšlejí zastavit řízení. Z tohoto ustanovení tak vyplývá, že pokud dojde k takovému stažení podnětu, orgány mají možnost, a nikoliv povinnost, zastavit řízení, jelikož tak nemohou učinit, pokud tomu brání zájem Společenství.
88 Je třeba dodat – ačkoli žalobkyně tvrdí opak – že výkladem čl. 9 odst. 1 základního nařízení, který podala v projednávaném případě Rada, si neosobovala žádnou novou pravomoc. Měla pouze za to, a to právem – jak vyplývá z bodů 84 až 87 výše – že toto ustanovení umožňuje orgánům pokračovat v přezkumném řízení navzdory tomu, že je možné, že úroveň podpory žádosti o přezkum klesla pod prahovou hodnotu 50 %. Navíc, jak jasně vyplývá z napadeného nařízení, Rada rozhodla, že dotčená antidumpingová opatření zůstanou zachována po dobu dalšího roku až poté, co zjistila – jak jí příslušelo – že stále existuje dumping, že pozbytí platnosti těchto opatření by mohlo mít za následek pokračování tohoto dumpingu a přetrvávání újmy a že takové zachování je v zájmu Společenství. Výklad Rady nepopírá ani opodstatněnost požadavku, podle něhož musí být k tomu, aby mohlo být uloženo antidumpingové clo, prokázána existence újmy způsobené „výrobnímu odvětví Společenství“, které je vymezeno v čl. 4 odst. 1 základního nařízení. Jak bylo totiž prokázáno v bodech 90 až 96 výše, Rada v projednávaném případě správně vymezila výrobní odvětví Společenství pro účely zjišťování újmy.
89 Z toho vyplývá, že v projednávaném případě nelze konstatovat žádné porušení čl. 9 odst. 1 základního nařízení.
90 Zadruhé je třeba posoudit argumenty účastnic řízení týkající se definice výrobního odvětví Společenství pro účely zjišťování újmy.
91 Je třeba připomenout, že podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení může být antidumpingové opatření zachováno po dobu delší pěti let uvedenou v tomto ustanovení pouze tehdy, pokud by dumping a újma pravděpodobně přetrvaly nebo se obnovily, jestliže by toto opatření pozbylo platnosti, přičemž pojmem „újma“ se podle čl. 3 odst. 1 téhož nařízení rozumí podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství.
92 Článek 4 odst. 1 základního nařízení definuje výrobní odvětví Společenství jako „výrobc[e] obdobných výrobků ve Společenství jako celek“ nebo jako „[ty] z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto [obdobných] výrobků ve Společenství ve smyslu čl. 5 odst. 4 [tohoto nařízení]“, přičemž v obou případech mohou být výrobci, kteří se nacházejí v situacích upravených v čl. 4 odst. 1 písm. a) téhož nařízení, vyloučeni z výroby Společenství. Orgány mají širokou posuzovací pravomoc při volbě mezi oběma možnostmi.
93 Je třeba uvést, že výrobní odvětví, které je použito pro účely zjišťování újmy, nemusí být nutně tvořeno stejnými výrobci ve Společenství, jako jsou ti, kteří tvořili výrobní odvětví Společenství a kteří byli zohledněni pro prokázání toho, zda původní podnět nebo žádost o přezkum měly dostatečnou podporu podle čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Ve druhém případě totiž může výrobní odvětví Společenství podle tohoto ustanovení zahrnovat pouze výrobce ve Společenství, kteří podporují podnět nebo žádost, kdežto v prvním případě může zahrnovat všechny výrobce ve Společenství, nezávisle na tom, zda podnět nebo žádost podporují, či nikoliv. Kromě toho je třeba mít na zřeteli, že definování výrobního odvětví Společenství pro účely zjišťování újmy je úkolem, který provádějí orgány po zahájení řízení. Je však například možné, že v průběhu řízení výrobce ve Společenství, který původně podporoval podnět nebo žádost o přezkum, stáhne tuto podporu nebo nespolupracuje s Komisí. Takový výrobce nebude zahrnut do výrobního odvětví Společenství pro účely zjišťování újmy v případě, že se orgány rozhodnou definovat toto výrobní odvětví na základě druhé možnosti stanovené v čl. 4 odst. 1 základního nařízení, a to navzdory tomu, že byl zahrnut do výrobního odvětví Společenství pro účely posouzení míry podpory původního podnětu nebo žádosti o přezkum.
94 Je třeba také konstatovat, že v případech, na které se výslovně nebo implicitně vztahuje čl. 9 odst. 1 základního nařízení, je již z podstaty věci předpokládáno, že není již dosaženo prahové hodnoty 50 % stanovené v čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení. Rada tedy správně tvrdila ve své odpovědi na písemnou otázku Tribunálu a během jednání, že pokud se orgány při výkonu své široké posuzovací pravomoci rozhodnout definovat výrobní odvětví Společenství na základě druhé možnosti uvedené v čl. 4 odst. 1 základního nařízení, může být obecný odkaz na čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení uvedený v tomto ustanovení vztahující se k pojmu „podstatn[á] část celkové výroby […] ve Společenství“ vykládán pouze v tom smyslu, že se jedná o odkaz na minimální prahovou hodnotu 25 %, a nikoliv na prahovou hodnotu 50 %. Takové řešení je jediným možným řešením tím spíše, že cílem požadavku, podle něhož musí výrobní odvětví Společenství představovat podstatnou část celkové výroby ve Společenství, je zajistit, aby souhrnná výroba výrobců zahrnutých do tohoto výrobního odvětví byla dostatečně reprezentativní. Tato skutečnost přitom závisí spíše na části výroby těchto výrobců v celkové výrobě Společenství než na postoji, který zastávají výrobci, jež nejsou zahrnuti do výrobního odvětví Společenství podle čl. 5 odst. 4 základního nařízení, vůči podnětu nebo žádosti o přezkum. Jak Rada velmi správně uvedla na jednání, v projednávaném případě je tedy irelevantní, zda – pokud jde o otázku, zda výroba společnosti Osram dostatečně reprezentuje výrobu ve Společenství – je Sylvania neutrální ve vztahu k zachování antidumpingových opatření nebo je odmítá. Na rozdíl od druhého případu by však v prvním případě nebyla při zjišťování toho, zda bylo dosaženo prahové hodnoty 50 % stanovené ve výše zmíněném ustanovení, zohledněna výroba Sylvania, a tuto podmínku by splnila samotná výroba společnosti Osram. Totéž platí pro GE Hungary, pokud by se rozhodla zaujmout k žádosti o přezkum neutrální stanovisko namísto jejího odmítání.
95 Kromě toho je třeba uvést, přestože se žalobkyně nezabývaly touto otázkou ve svých písemnostech, že nelze požadovat od orgánů, aby v případě uvedeném v bodě 94 výše definovaly výrobní odvětví Společenství výlučně na základě první možnosti uvedené v čl. 4 odst. 1 základního nařízení, a sice tak, že do něj zahrnou všechny výrobce ve Společenství. Jak již bylo uvedeno v bodě 92 výše, mají orgány širokou posuzovací pravomoc při výběru mezi oběma možnostmi uvedenými v tomto ustanovení. Mohly by například upřednostnit druhou možnost z toho důvodu, že ji již zvolily v řízení, v němž byla původně uložena dotčená antidumpingová opatření, že nemohly dosáhnout spolupráce s některými výrobci ve Společenství nebo z důvodu, že mají obtíže s jistotou určit, zda všichni výrobci Společenství musí být zahrnuti do výroby ve Společenství, nebo zda někteří z nich musí být vyloučeni podle čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení.
96 Jak vyplývá z bodů 50 a 51 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v projednávaném případě se Rada rozhodla zahrnout do definice výrobní odvětví Společenství pro účely zjišťování újmy pouze Osram, a to poté, co uvedla, že tato společnost nadále jako jediná podporuje žádost o přezkum, že podpora této žádosti byla stažena jen částečně, že její výroba představuje přibližně 48 % celkové výroby ve Společenství, a že tedy „zajisté tvoří velkou část výroby ve Společenství“ a že její údaje o újmě jsou nejlepšími dostupnými údaji. S ohledem na zjištění učiněná v bodech 92 až 95 výše je třeba mít za to, že Rada se nedopustila nesprávného právního posouzení, když použila tuto definici. V projednávaném případě proto nelze konstatovat porušení čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 4 nebo čl. 11 odst. 2 základního nařízení.
97 Je třeba poznamenat, že pokud by podle čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení orgány vyloučily z výroby ve Společenství Philips Poland, nijak by tato okolnost nezměnila jejich analýzu pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení újmy. V takové situaci by samotná výroba společnosti Osram představovala více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku vyráběného tou částí výrobců, kteří podnět výslovně podpořili nebo se postavili proti. I pokud by orgány definovaly výrobní odvětví Společenství na základě druhé možnosti uvedené v čl. 4 odst. 1 základního nařízení, byla by tedy jeho součástí rovněž pouze Osram.
98 Konečně je třeba uvést, že v části napadeného nařízení, která se zabývá přezkumem zájmu Společenství, Rada náležitě zohlednila dopad zachování dotčených antidumpingových opatření na zájmy ostatních výrobců Společenství.
99 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout první a druhý žalobní důvod jako neopodstatněné.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
100 Žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je nedostatečně odůvodněno ve dvou ohledech.
101 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Rada dostatečně neodůvodnila své posouzení podpory zachování dotčených antidumpingových opatření, kterou vyjádřili výrobci ve Společenství. Vytýkají jí, že nevysvětlila, proč dospěla v napadeném nařízení ke zcela opačnému závěru, než byl závěr, jaký učinila Komise v informačním dokumentu z července 2007, a to navzdory tomu, že nebyla předložena žádná nová skutková okolnost ani důkaz. Vytýkají Radě rovněž skutečnost, že nevysvětlila, proč učinila závěr, že výroba společnosti Osram představuje podstatnou část výroby ve Společenství, a že tedy bylo dosaženo prahové hodnoty 50 % stanovené v čl. 5 odst. 4 základního nařízení, přestože ve skutečnosti představovala pouze 48 % této výroby.
102 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že není dostatečně odůvodněn závěr Rady, že zájem Společenství vyžadoval zachování dotčených antidumpingových opatření po dobu dalšího roku. Konkrétně vytýkají Radě, že neuvedla jasné a jednoznačné odůvodnění týkající se zájmu společnosti Osram na zachování těchto opatření. V tomto ohledu tvrdí, že v napadeném nařízení není vysvětleno, jaký prospěch bude mít Osram ze zachování uvedených opatření po dobu dalšího roku, pokud jde o ztráty, které vykazovala nebo o pracovní místa v jejich závodech nebo o jakýkoli jiný aspekt.
103 GE Hungary a Hangzhou uvádí v podstatě stejné argumenty jako žalobkyně nebo je podporují.
104 Rada, podporovaná Komisí a společností Osram, navrhuje zamítnutí třetího žalobního důvodu.
105 Z judikatury vyplývá, že z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy unijního orgánu, jenž sporný akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a hájit svá práva a unijní soud mohl vykonávat svůj přezkum (rozsudek Soudního dvora ze dne 30. září 2003, Eurocoton a další v. Rada, C‑76/01 P, Recueil, s. I‑10091, bod 88, a rozsudek Tribunálu ze dne 12. října 1999, Acme v. Rada, T‑48/96, Recueil, s. II‑3089, bod 141).
106 Není požadováno, aby odůvodnění konkrétně vylíčilo veškeré jednotlivé relevantní skutkové a právní okolnosti, poněvadž požadavky kladené na odůvodnění musejí být posuzovány s ohledem nejen na jeho znění, ale i na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující danou oblast aktu (rozsudek Tribunálu ze dne 28. září 1995, Ferchimex v. Komise, T‑164/94, Recueil, s. II‑2681, bod 118). Postačuje, aby Rada popsala skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1996, Asia Motor France a další v. Komise, T‑387/94, Recueil, s. II‑961, body 103 a 104).
107 Zaprvé žalobkyně nemohou tvrdit, že není dostatečně odůvodněna otázka podpory zachování dotčených antidumpingových opatření vyjádřené výrobci ve Společenství. Zejména z napadeného nařízení a z informačního dokumentu z července 2007, jakož i z obecně informačního dokumentu, které mohou objasnit kontext, v němž bylo uvedeno nařízení přijato, totiž jasně vyplývá, že
– v době podání žádosti o přezkum byla Philips Poland jediným výrobcem ve Společenství, který se postavil proti žádosti, Osram a GE Hungary ji výslovně podporovaly a Sylvania nezaujala stanovisko;
– nebyly proto pochybnosti o tom, že úroveň podpory žádosti o přezkum byla vyšší než prahová hodnota 25 % a rovněž než prahová hodnota 50 % uvedené v čl. 5 odst. 4 základního nařízení, jak vyplývá zejména z bodu 71 informačního dokumentu z července 2007;
– v průběhu šetření GE Hungary a Sylvania oznámily Komisi, že se již staví proti žádosti o přezkum, což mělo za následek, že tato žádost byla od té doby podporována pouze společností Osram, jejíž výroba tvořila o něco méně než 50 % celkové výroby ve Společenství, jak vyplývá zejména z bodů 71 a 72 informačního dokumentu z července 2007;
– vzhledem k tomu, že existoval malý rozdíl mezi procentním podílem výrobců ve Společenství podporujících žádost o přezkum a procentním podílem výrobců ve Společenství, kteří se postavili proti ní, a že měla Komise za to, že obou výše uvedených prahových hodnot musí být dosaženo jak v době podání žádosti o přezkum, tak v průběhu celého řízení, podrobně posoudila, zda nemají být někteří výrobci Společenství, a zvláště Philips Poland, vyloučeni z výroby ve Společenství podle čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení, jak vyplývá zejména z bodů 28 až 68 a 70 informačního dokumentu z července 2007;
– po takovém posouzení měla Komise nejprve za to, že do výroby ve Společenství musí být zahrnuti čtyři výrobci ve Společenství, a dospěla tudíž k závěru, že je třeba zastavit přezkumné řízení a zrušit dotčená antidumpingová opatření, jak vyplývá zejména z bodů 69 až 73 informačního dokumentu z července 2007;
– poté se Komise na základě dalšího posuzování a konstatování, že je pro ni obtížné s jistotou určit, zda výrobci ve Společenství musí být vyloučeni z výroby ve Společenství podle čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení, rozhodla ponechat tuto otázku otevřenou, a tedy i otázku, zda žádost o přezkum má stále úroveň podpory vyžadovanou čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení, jak vyplývá z bodů 49 a 50 obecně informačního dokumentu a bodů 49 a 50 odůvodnění napadeného nařízení;
– Komise totiž měla za to, že poté, co GE Hungary a Sylvania v průběhu řízení zjevně postavily proti žádosti o přezkum, byla situace v projednávané věci obdobná situaci uvedené v čl. 9 odst. 1 základního nařízení a že na základě obdobného použití tohoto ustanovení je v zájmu Společenství, aby přezkumné řízení pokračovalo, jak vyplývá z bodu 50 obecně informačního dokumentu a bodů 50 a 94 odůvodnění napadeného nařízení;
– Rada v napadeném nařízení potvrdila postoj Komise.
108 Je ostatně nutno konstatovat, že jak ze stanovisek, které žalobkyně předložily v průběhu přezkumného šetření, tak z argumentace, kterou uplatnily na podporu prvních dvou žalobních důvodů v rámci projednávané žaloby, jasně vyplývá, že plně pochopily sled událostí, který je popsán v bodě 107 výše.
109 Pokud jde o výtku žalobkyň, že Rada dospěla ke zcela odlišnému závěru, než je závěr, který je obsažen v informačním dokumentu z července 2007, i když to neodůvodňovala žádná nová skutková okolnost nebo důkaz, tato výtka je v rámci projednávané žaloby irelevantní. Povinnost uvést odůvodnění je totiž podstatnou formální náležitostí, kterou je nutné odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, jež se týká legality sporného aktu po meritorní stránce (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 2001, Francie v. Komise, C‑17/99, Recueil, s. I‑2481, bod 35).
110 Tato výtka každopádně není skutkově podložena. Jak již bylo uvedeno v bodě 81 výše, 2CFL‑i předložilo podrobné stanovisko k informačnímu dokumentu z července 2007, v němž uvedlo důvody, proč podle ní musí být Philips Poland a GE Hungary vyloučeny z výroby ve Společenství v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení. Toto stanovisko mohlo právoplatně odůvodnit skutečnost, že Komise přehodnotila své posouzení, tím spíše že – jak žalobkyně věděly a jak vyplývalo ze stanovisek, která předložily v průběhu přezkumného řízení – otázka konkrétního složení výroby ve Společenství byla v projednávaném případě složitou otázkou, o které se obšírně diskutovalo.
111 Dále – přestože jsou žalobkyně opačného názoru – skutečnost, že Rada nevysvětlila v napadeném nařízení, proč se rozhodla odchýlit od závěru, který učinila Komise v dokumentu z července 2007, jako taková nemůže způsobovat nedostatečnost odůvodnění, jelikož tento druh aktu je pouze mezitímním aktem, v němž Komise vyjadřuje jen předběžný názor (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 29. ledna 2008, Foshan Shunde Yongjian Housewares & Hardware v. Rada, T‑206/07, Sb. rozh. s. II‑1, bod 52).
112 Konečně, ačkoli žalobkyně tvrdí opak, Rada v bodě 50 odůvodnění napadeného nařízení neměla v úmyslu přesvědčit, že bylo dosaženo prahové hodnoty 50 % stanovené v čl. 5 odst. 4 základního nařízení, když prohlásila výrobu společnosti Osram za výrobu, která tvoří podstatnou část výroby ve Společenství. Tento závěr se ve skutečnosti vztahoval pouze k prahové hodnotě 25 % stanovené v témže ustanovení. Tvrzení, že bylo i nadále dosahováno prahové hodnoty 50 %, by ostatně nemělo smysl, jelikož v takovém případě by nebylo nutné se ve stejném bodě odůvodnění dovolávat čl. 9 odst. 1 základního nařízení, který upravuje zpětvzetí žádosti o přezkum nebo snížení úrovně podpory této žádosti pod uvedenou prahovou hodnotu. Závěr, že Rada měla v úmyslu odkázat na prahovou hodnotu 25 %, je potvrzen rovněž skutečností, že v bodech 4 a 71 informačního dokumentu z července 2007, v bodě 4 obecně informačního dokumentu a v bodě 4 odůvodnění napadeného nařízení je alespoň v anglické verzi pojem „podstatná část“ výslovně spojen s výrazem „více než 25 % celkového objemu výroby ve Společenství“.
113 Zadruhé je třeba konstatovat, že – ačkoli žalobkyně tvrdí opak – závěr Rady, podle něhož je v zájmu Společenství zachovat dotčená antidumpingová opatření na další období jednoho roku, je v napadeném nařízení dostatečně odůvodněn.
114 Rada tak v bodech 94 až 114 napadeného nařízení jasně uvedla své posouzení všech dotčených zájmů, a sice zájmů společnosti Osram, jiných výrobců ve Společenství, dodavatelů, dovozců/obchodníků, maloobchodníků a spotřebitelů. Když v bodech 115 a 116 uvedeného nařízení zvážila tyto jednotlivé zájmy, dospěla k závěru, že „je krátkodobě v zájmu Společenství zachovat opatření na další přechodné období“.
115 Žalobkyně nemohou vytýkat Radě, že dostatečně nevysvětlila, proč měla Osram zájem na zachování dotčených antidumpingových opatření. Rada totiž v bodech 65 až 93 napadeného nařízení náležitě prokázala a vysvětlila, že pokud by tato opatření pozbyla platnosti, pravděpodobně by přetrvala nebo se obnovila újma působená této společnosti. V bodě 90 odůvodnění tohoto nařízení zejména konstatovala, že takové pozbytí platnosti by pravděpodobně vedlo ke značnému zhoršení její finanční situace, jelikož by byla nucena snížit prodeje, a tudíž výrobu, nebo snížit ceny nebo obojí. Je zcela logické, že zachování antidumpingových opatření muselo být proto v zájmu společnosti Osram. Navíc je třeba uvést, že Rada nikdy netvrdila, že takové zachování by umožnilo společnosti Osram překonat veškeré obtíže, ale uvedla jen to, že jí pomůže provést nezbytné změny. Pokud jde o rozhodnutí omezit dobu prodloužení platnosti na jeden rok, z bodů 115 a 116 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že toto rozhodnutí je výsledkem zvažování jednotlivých dotčených zájmů, které mimo jiné ukázalo, že po uplynutí této doby by pravděpodobný nepříznivý účinek uvedených opatření na spotřebitele a jiné hospodářské subjekty byl nepřiměřený ve srovnání s prospěchem, který by z opatření měli výrobci ve Společenství.
116 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout třetí žalobní důvod, a v návaznosti na to i žalobu, a to v plném rozsahu.
K nákladům řízení
117 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou, s výjimkou nákladů vynaložených na vedlejší účastenství společností Hangzhou a GE Hungary, a náklady řízení vynaložené společností Osram.
118 Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu ponese Komise vlastní náklady řízení.
119 Podle čl. čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu ponesou Hangzhou a GE Hungary vlastní náklady řízení.
120 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu nahradí Hangzhou a GE Hungary náklady vynaložené Radou na jejich vedlejší účastenství.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Philips Lighting Poland S. A. a Philips Lighting BV ponesou vlastní náklady a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie, s výjimkou nákladů vynaložených Radou v souvislosti s vedlejším účastenstvím společností Hangzhou Duralamp Electronics Co., Ltd a GE Hungary Ipari és Kereskedelmi Zrt (GE Hungary Zrt), a náklady řízení vynaložené společností Osram GmbH.
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.
4) Hangzhou Duralamp Electronics a GE Hungary ponesou vlastní náklady řízení a nahradí Radě náklady vynaložené v souvislosti s jejich vedlejším účastenstvím.
Papasavvas | O’Higgins | Gratsias |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. července 2013.
Podpisy.