Věc T-410/03
Hoechst GmbH
v.
Komise Evropských společenství
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh sorbátů – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Metoda stanovení pokut – Povinnost odůvodnění – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Zásada non bis in idem – Spolupráce během správního řízení – Přístup ke spisu – Doba trvání řízení“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Porušení plynoucí z povinnosti Komise – Dodržování zásady řádné správy a zásady rovného zacházení
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2 a čl. 17; sdělení Komise 96/C 207/04)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 19 odst. 1 a čl. 20)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávního jednání – Pravomoc Komise – Příkazy určené podnikům
(Nařízení Rady č. 17, čl. 3 odst. 1)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Promlčení pokut – Výhradní uplatnění nařízení č. 2988/74
(Nařízení Rady č. 2988/74, čl. 2 odst. 1 a 3)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí o uložení pokut – Povinnost odůvodnění – Působnost
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Posuzovací pravomoc Komise
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Rozdělení dotyčných podniků do kategorií se stejným konkrétním výchozím bodem
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Odrazující povaha pokuty
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A čtvrtý a pátý pododstavec)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Doba trvání protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 B první a třetí pododstavec)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A a B)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práva na obhajobu
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 2)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Opakování protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04 a 2002/C 45/03)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Zohlednění spolupráce stíhaného podniku s Komisí
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04, hlava B)
16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Sankce Společenství a sankce uložené ve třetím státě za porušení vnitrostátního práva hospodářské soutěže
[Článek 3 odst. 1 písm. g) ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15]
1. V rámci použití sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod Komise porušila zásadu řádné správy a zásadu rovného zacházení, když ujistila jeden ze spolupracujících podniků, že jej upozorní, pokud by se jej jiný podnik pokusil předejít v otázce spolupráce, přestože toto ujištění nebylo skutečně následně dodrženo.
Zatímco toto procesní pochybení nemůže vést ke zrušení konečného rozhodnutí Komise, význam dodržení uvedených zásad ze strany Komise může ve prospěch podniku, který se stal obětí daného pochybení, odůvodnit snížení pokuty soudem Společenství v rámci jeho pravomoci přezkumu v plné jurisdikci.
(viz body 136–137, 581–582)
2. Právo přístupu ke spisu, které je důsledkem zásady ochrany práva na obhajobu, ve věcech hospodářské soutěže znamená, že Komise umožní dotčenému podniku přezkoumat všechny dokumenty obsažené ve vyšetřovacím spise, které by mohly být relevantní pro jeho obhajobu. To zahrnuje dokumenty svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch, s výhradou obchodních tajemství jiných podniků, interních dokumentů Komise a jiných důvěrných informací.
Komise se však nemůže obecně odvolávat na důvěrnost za účelem odůvodnění úplného odmítnutí zpřístupnění písemností obsažených v jejím spise. Právo podniků a sdružení podniků na ochranu jejich obchodního tajemství totiž musí být vyváženo zaručením práva nahlédnout do celého spisu.
V tomto ohledu skutečnost, že byl poskytnut přístup k nedůvěrné verzi dokumentu, který je součástí spisu Komise, jehož téměř všechny strany jsou zakryty a označeny za „Obchodní tajemství“, aniž by byla poskytnuta jakákoli srozumitelnější nedůvěrná verze nebo shrnutí, může mít velmi blízko k neposkytnutí daného dokumentu.
(viz body 145, 152–153)
3. Uplatnění čl. 3 odst. 1 nařízení č. 17 může zahrnovat zákaz pokračování určitých činností, praktik nebo situací, jejichž protiprávnost byla zjištěna, ale rovněž zákaz podobného jednání do budoucna. Takové povinnosti uložené podnikům však nesmí přesáhnout meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. Krom toho pravomoc Komise vydávat příkazy musí být vykonávána v závislosti na povaze zjištěného protiprávního jednání.
Skutečnost, že podnik, který se účastnil protisoutěžních praktik, již v okamžiku přijetí rozhodnutí Komise, kterým jsou dané praktiky sankcionovány, na dotčeném trhu nevykonává činnost nebo protisoutěžní praktiky ukončil před přijetím rozhodnutí, neznamená, že Komise překročila pravomoci, které jí uděluje čl. 3 odst. 1 nařízení č. 17, když danému podniku uložila zdržet se jakéhokoli protisoutěžního úkonu či chování, neboť takový příkaz je svojí povahou preventivní a nezávisí na situaci dotčeného podniku v okamžiku přijetí rozhodnutí.
(viz body 198–200)
4. Ačkoli překročení přiměřené lhůty může za určitých podmínek odůvodnit zrušení rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže, není tomu tak v případě, kdy je zpochybněna částka pokuty uložené uvedeným rozhodnutím, neboť pravomoc Komise ukládat pokuty je upravena nařízením č. 2988/74 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti hospodářské soutěže, které v tomto ohledu zavedlo promlčecí lhůtu. Posledně uvedené nařízení totiž zavedlo úplnou právní úpravu, která podrobně upravuje lhůty, v rámci kterých má Komise právo, aniž by byl porušen základní požadavek právní jistoty, uložit pokuty podnikům, které jsou předmětem postupů uplatnění pravidel práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Článek 2 odst. 3 uvedeného nařízení stanoví, že promlčecí doba v každém případě uplyne, s výhradou případného zastavení, po deseti letech, jestliže je promlčecí doba přerušena v souladu s čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení, takže Komise pod hrozbou promlčení nemůže své rozhodnutí ohledně pokut odkládat na neurčito. Vzhledem k existenci uvedeného nařízení je třeba odmítnout jakoukoli úvahu spojenou s povinností Komise vykonávat její pravomoc ukládat pokuty v přiměřené lhůtě.
(viz body 220, 223–224)
5. Rozhodnutí Komise o uložení pokut několika podnikům za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže je ohledně rozřazení dotčených podniků do různých kategorií pro účely určení výchozí částky pokuty dostatečně odůvodněno, pokud Komise uvede, že jako základ použila podíly na celosvětovém trhu určené na základě údajů o celosvětovém obratu dotčeného výrobku, i když z důvodů zachování důvěrnosti neuvede dané obraty, ale pouze rozpětí podílů na trhu, neboť takové údaje jsou dostatečně srozumitelné.
(viz body 258–259, 261, 263–265)
6. Při určení výše pokuty uložené za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže má Komise diskreční pravomoc. Podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 se částka pokuty určuje na základě závažnosti protiprávního jednání a době jeho trvání. Navíc je uvedená částka výsledkem řady výpočtů provedených Komisí podle pokynů. Určení této částky totiž závisí zejména na různých okolnostech souvisejících s individuálním chováním dotčeného podniku, jako je například existence přitěžujících nebo polehčujících okolností.
Z právního rámce nelze dovodit, že Komise musí zajistit úměrnost mezi takto vypočtenou částkou pokuty a celkovým objemem dotčeného výrobkového trhu v Evropském hospodářském prostoru v daném roce protiprávního jednání.
(viz bod 342)
7. Tři aspekty, které je třeba zohlednit při hodnocení závažnosti protiprávního jednání na základě pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, tedy jaká je povaha protiprávního jednání, jeho skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost relevantního zeměpisného trhu, nemají v rámci celkového přezkumu tutéž váhu. Povaha protiprávního jednání má prvořadou úlohu zejména pro kvalifikování protiprávních jednání jako „velmi závažná“. V tomto ohledu z popisu velmi závažných protiprávních jednání v daných pokynech vyplývá, že dohody nebo jednání ve vzájemné shodě mající za cíl zejména stanovení cílových cen nebo přidělení kvót objemu prodeje mohou být již na základě své vlastní povahy kvalifikovány jako „velmi závažná“ protiprávní jednání, aniž by bylo nezbytné, aby se taková chování vyznačovala zvláštním dopadem.
(viz body 343, 345)
8. Ačkoli bylo rozhodnutí Komise o uložení sankce, určené různým podnikům, které se účastnily protiprávní kartelové dohody, vyhotoveno ve formě jediného rozhodnutí, musí být chápáno jako soubor individuálních rozhodnutí, kterými se konstatují ve vztahu ke každému z podniků, kterým je rozhodnutí určeno, zjištěná protiprávní jednání a uložení pokuty. Komise tedy může přezkoumat situaci jednotlivých dotčených podniků odděleně a rozdělit je do kategorií za účelem stanovení individuálního příspěvku každého podniku k úspěchu kartelové dohody i tehdy, když v rámci kartelové dohody podniky vždy postupovaly ve vzájemné shodě.
(viz body 308, 360, 365)
9. Za účelem stanovení výše pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže na základě pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO Komise může uplatnit faktor navýšení výchozí částky za účelem zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniku.
Jednak totiž nezbytnost zajistit dostatečný odrazující účinek požaduje úpravu částky pokuty tak, aby zohlednila zamýšlený dopad na podnik, kterému je uložena, aby se nestala nezanedbatelnou, nebo naopak nadměrnou, zejména s ohledem na finanční schopnost dotčeného podniku, v souladu s požadavky vycházejícími jednak z potřeby zajistit účinnost pokuty, a jednak z dodržení zásady proporcionality. Komise může zohlednit skutečnost, že z důvodu svého celosvětového obratu ve srovnání s obraty ostatních účastníků kartelové dohody je pro dotčený podnik snadnější shromáždit finanční prostředky potřebné k zaplacení jeho pokuty, což za účelem dosažení dostatečně odrazujícího účinku této pokuty odůvodňuje použití násobícího koeficientu. V tomto rámci, aby bylo dosaženo náležitě odrazujícího cíle a současně byla dodržena zásada proporcionality, musí být tyto zdroje posouzeny ke dni uložení pokuty. V tomto ohledu je ze stejných důvodů třeba poznamenat, že v rámci čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 je maximální výše pokuty, stanovená na 10 % obratu dotyčného podniku, určována podle obratu dosaženého v hospodářském roce předcházejícím přijetí rozhodnutí.
A jednak Komise může zohlednit právní a ekonomické znalosti a infrastruktury, které podnikům umožňují snadněji posoudit protiprávní povahu jejich jednání. Tato skutečnost směřuje k uložení vyššího trestu velkým podnikům, o kterých se předpokládá, že mají dostatečné znalosti a strukturální prostředky k tomu, aby si uvědomily protiprávní povahu svého jednání a vyhodnotily jeho případné výhody. V tomto případě se obrat, na základě kterého Komise určuje velikost dotčených podniků, a tedy jejich schopnost určit povahu a následky jejich jednání, musí vztahovat k jejich situaci v okamžiku protiprávního jednání.
Koeficient navyšující o 100 % výchozí částku pokuty za účelem zohlednění velikosti a celkových zdrojů dotčeného podniku nepřesahuje meze stanovené čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a pokyny.
(viz body 374, 379, 382, 387)
10. Ačkoli je pravda, že bod 1 B třetí pododstavec pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO ohledně dlouhodobého porušování pravidel hospodářské soutěže zdůrazňuje „riziko velkého navýšení“ výchozí částky pokuty, použití těchto výrazů nicméně neumožňuje dospět k závěru, že zvýšení přesahující 100 % za protiprávní jednání trvající déle než deset let je v rozporu s metodou výpočtu stanovenou v pokynech nebo že přesahuje meze stanovené v pokynech nebo v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17. Ačkoli totiž bod 1 B třetí odrážka prvního odstavce pokynů nestanoví pro dlouhodobá protiprávní jednání automatické zvýšení o 10 % za rok, ponechává v tomto ohledu posuzovací pravomoc Komisi, která může stanovit takové zvýšení, aniž by porušila zásadu proporcionality.
(viz body 395–396)
11. I za předpokladu, že některé druhy kartelových dohod, jako například kartelové dohody o cenách a objemech prodeje, byly ve své podstatě koncipovány za účelem jejich trvání, je třeba vždy na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 rozlišit mezi dobou trvání jejich skutečného fungování a jejich závažností, jak vyplývá z jejich vlastní povahy. Zvýšení za dobu trvání protiprávního jednání tedy nezohledňuje podruhé závažnost protiprávního jednání.
(viz body 397–398)
12. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže Komise nedodrží právo podniku na obhajobu, jestliže proti němu uplatní přitěžující okolnost na základě skutečností, které, ačkoli byly uvedeny v různých částech jejího oznámení námitek, byly jako celek nedostatečně přesné, pokud jde o jejich rozsah a kvalifikaci, takže teprve ve fázi rozhodnutí byly uvedené skutečnosti spojeny a objevila se jasná námitka.
(viz body 424, 431, 433)
13. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO uvádějí pojem „protiprávní jednání stejného typu“ spáchané stejným podnikem. Za těchto podmínek, jakmile se podnik dopustí protiprávního jednání stejného typu, i když v odlišném hospodářském odvětví, může Komise uplatnit přitěžující okolnost.
V tomto ohledu Komise nemůže konstatovat opakované protiprávní jednání podniku a odkázat přitom na dřívější rozhodnutí sankcionující daný podnik za protiprávní jednání stejného typu, jestliže bylo uvedené rozhodnutí zrušeno soudem Společenství před přijetím rozhodnutí, kterým se konstatuje spáchání protiprávního jednání. Článek 231 ES totiž stanoví, že je-li žaloba na neplatnost opodstatněná, soud prohlásí napadený akt za neplatný od počátku.
Naproti tomu se může opřít o dřívější rozhodnutí sankcionující daný podnik za protiprávní jednání stejného typu, které ale je předmětem žaloby na neplatnost projednávané soudem Společenství, jestliže nebyl podán návrh na odklad vykonatelnosti. Takové rozhodnutí totiž v souladu s článkem 256 prvním pododstavcem ES bylo podkladem pro výkon rozhodnutí, neboť ukládalo peněžitý závazek jiným osobám než státům, a to bez ohledu na žalobu na neplatnost, neboť na základě článku 242 ES nemá totiž žaloba předložená soudu Společenství odkladný účinek.
Jestliže se pro účely konstatování opakovaného protiprávního jednání Komise opírá o několik dřívějších rozhodnutí sankcionujících dotčený podnik, z nichž bylo jedno zrušeno před přijetím rozhodnutí, kterým se konstatuje opakované protiprávní jednání, pochybení, jehož se dopustila Komise, nezpochybňuje ani kvalifikaci opakovaného protiprávního jednání, která má dostatečný základ v ostatních dřívějších rozhodnutích, ani uplatněný faktor navýšení, pokud nic nenaznačuje tomu, že by konstatování Komise, že opakování protiprávního jednání následovalo po několika dřívějších protiprávních jednáních, vedlo ke zvýšení částky pokuty na základě přitěžující okolnosti, které by bylo vyšší, než kdyby bylo konstatováno pouze jedno dřívější protiprávní jednání.
(viz body 465–466, 468–470, 474)
14. Jestliže byla spolupráce s Komisí jednoho z podniků dotčených řízením v oblasti kartelových dohod zahájena před přijetím sdělení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 2002 a jestliže se dané podniky opíraly o předchozí sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod z roku 1996, je posledně jmenované sdělení jako jediné použitelné, i kdyby Komise přijala konečné rozhodnutí až po přijetí sdělení o spolupráci z roku 2002, a to zejména v případě otázky, který podnik může být případně chráněn před pokutou. Ačkoli je totiž pravda, že za takového předpokladu účinky aktů spolupráce nastaly po přijetí sdělení o spolupráci z roku 2002, uplatní se nové pravidlo bezprostředně na budoucí účinky situace vzniklé za doby platnosti dřívějšího pravidla, „neexistují-li přechodná ustanovení“. Bod 28 sdělení o spolupráci z roku 2002 přitom jasně stanoví, že ode dne 14. února 2002 se toto oznámení použije pro všechny případy, v nichž se žádný podnik neopírá o sdělení o spolupráci z roku 1996.
Tento závěr navíc nelze zpochybnit uplatněním zásady nejvýhodnějšího ustanovení. Aniž je třeba určit, zda taková zásada může být použitelná na sdělení Komise o spolupráci, není totiž možné kvalifikovat sdělení o spolupráci z roku 2002 jako celkově výhodnější než sdělení o spolupráci z roku 1996, které bylo v několika bodech změněno, jak na úrovni hmotných pravidel, tak na úrovni procesních pravidel, přičemž některé změny jsou příznivější pro dotčené podniky, jiné naproti tomu příznivější nejsou.
Konečně je třeba upustit od „obdobného“ uplatnění sdělení o spolupráci z roku 2002, neboť tato situace se liší od případů, kdy bylo sdělení o spolupráci z roku 1996 použito obdobně na situace, které vznikly před přijetím uvedeného sdělení, ale které nepodléhaly žádnému právnímu předpisu.
(viz body 507–511)
15. Neuložení nebo snížení pokuty na základě bodu B sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod z roku 1996 zejména požaduje, aby byl dotčený podnik první, kdo poskytne určující důkazy o existenci kartelové dohody. V tomto ohledu, ačkoli takové skutečnosti nemusí být nezbytně samy o sobě dostatečné k prokázání existence kartelové dohody, musí být nicméně určující pro tentýž účel. Nesmí se tedy pouze jednat jenom o ukazatel směru, kterým má Komise vést šetření, ale o důkaz, který může být přímo použit jako hlavní důkazní podklad pro rozhodnutí konstatující protiprávní jednání. Dané skutečnosti mohou být poskytnuty též ústně.
Komise má jistý prostor pro uvážení při posouzení, zda je pro splnění jejího úkolu konstatovat existenci protiprávního jednání a ukončit jej dotčená spolupráce „určující“, přičemž pouze zjevné překročení tohoto prostoru může být soudem Společenství prohlášeno za protiprávní.
Komise se nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že podnik, který na setkání poskytl podrobný popis činnosti a fungování kartelové dohody, podpořený dokumenty relevantními pro účely prokázání její existence, byl prvním ve smyslu bodu B sdělení o spolupráci z roku 1996, zatímco jiný podnik na dřívějším setkání poskytl méně podrobný popis kartelové dohody, nepopsal správně její předmět a fungování, a nepodpořil jej žádnými dokumenty.
(viz body 552–555, 568–569)
16. Použití zásady non bis in idem podléhá třem podmínkám, a sice totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu. Tato zásada tedy zakazuje, aby téže osobě byla za stejné protiprávní jednání vícekrát uložena sankce za účelem ochrany téhož majetkového právního zájmu.
V oblasti sankcí za porušení pravidel hospodářské soutěže se tato zásada nepoužije v situacích, v nichž dochází k intervenci právních řádů a orgánů hospodářské soutěže třetích států v rámci jejich vlastní působnosti.
V případě celosvětové kartelové dohody sankcionované zároveň úřady pro hospodářskou soutěž třetího státu a Komisí se tedy tato zásada nemůže uplatnit, přestože skutečnosti dotčené před prvně uvedenými i před Komisí mají původ v tomtéž souboru dohod, protože se jedná o odlišné právní zájmy. Činnost Komise totiž směřuje k ochraně volné hospodářské soutěže na společném trhu, která je podle čl. 3 odst. 1 písm. g) ES základním cílem Společenství, zatímco kdyby se řízení zahájené orgány třetího státu týkalo plnění nebo účinků kartelové dohody jiných, než ke kterým došlo na jeho území, zejména v EHP, jednalo by se zjevně o porušení územní působnosti Komise.
Ze stejných důvodů nelze přijmout úvahy týkající se spravedlnosti a směřující k odpočtu sankce uložené orgány třetího státu od uložené pokuty.
(viz body 600–605)