Věc C‑417/18
AW a další
v.
Lietuvos valstybė, zastoupený Lietuvos Respublikos ryšių reguliavimo tarnyba, Bendrasis pagalbos centras a Lietuvos Respublikos vidaus reikalų ministerija
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Vilniaus apygardos administracinis teismas (Krajský správní soud ve Vilniusu, Litva)]
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 5. září 2019
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2002/22/ES – Univerzální služba a práva uživatelů týkající se sítí a služeb elektronických komunikací – Článek 26 odst. 5 – Jednotné evropské číslo tísňového volání – Poskytování informací o místě, kde se nachází volající“
1. Sbližování právních předpisů – Odvětví telekomunikací – Univerzální služba a práva uživatelů – Směrnice 2002/22 – Povinnost dotčených podniků bezplatně zpřístupnit orgánu vyřizujícímu tísňová volání na číslo 112 informace o tom, kde se volající nachází – Rozsah – Volání z mobilního telefonu bez SIM karty – Zahrnutí
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22, čl. 26 odst. 5)
(viz body 22–24, výrok 1)
2. Sbližování právních předpisů – Odvětví telekomunikací – Univerzální služba a práva uživatelů – Směrnice 2002/22 – Stanovení kritérií přesnosti a spolehlivosti informací o tom, kde se nachází volající na jednotné evropské číslo tísňového volání 112 – Prostor pro uvážení členských států – Meze – Povinnost zajistit natolik spolehlivé a přesné určení místa, aby mohly tísňové služby zasáhnout – Posouzení vnitrostátním soudem
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22, čl. 26 odst. 5)
(viz body 29–34, výrok 2)
3. Právo Evropské unie – Práva přiznaná jednotlivcům – Porušení členským státem – Povinnost nahradit újmu způsobenou jednotlivcům – Podmínky – Vnitrostátní právo, podle něhož je existence nepřímé příčinné souvislosti mezi porušením vnitrostátního práva a utrpěnou újmou považována za dostatečnou pro vznik odpovědnosti státu – Dostatečnost takové nepřímé příčinné souvislosti mezi porušením unijního práva přičitatelným členskému státu a újmou utrpěnou jednotlivci pro vznik odpovědnosti uvedeného členského státu
(viz body 38–41, výrok 3)
Shrnutí
Telekomunikační podniky musí bezplatně předat orgánu vyřizujícímu tísňová volání na číslo 112 informace, které umožňují určit místo, kde se volající nachází
V rozsudku AW a další (Volání na číslo 112) (C‑417/18), vyhlášeném dne 5. září 2019, Soudní dvůr rozhodl, že členské státy mají povinnost zajistit, aby telekomunikační podniky bezplatně zpřístupnily orgánu vyřizujícímu tísňová volání na číslo 112 informace o tom, kde se volající nachází, pokud je to technicky proveditelné, i v případě volání z mobilního telefonu bez SIM karty. Tyto informace dále musí být natolik spolehlivé a přesné, aby tísňové služby mohly zasáhnout. Nakonec Soudní dvůr upřesnil podmínky umožňující založit odpovědnost státu v případě porušení unijního práva.
Mladá sedmnáctiletá dívka byla unesena na předměstí Panevėžys (Litva), a poté znásilněna a upálena zaživa v kufru automobilu. V době, kdy byla uvězněna v kufru, asi desetkrát mobilním telefonem zavolala o pomoc do litevského centra tísňového volání na jednotné evropské číslo tísňového volání „112“. Zařízení centra tísňového volání však nezobrazovalo číslo použitého mobilního telefonu, což znamenalo, že zaměstnanci centra nebyli schopni určit místo, kde se dívka nacházela. Nebylo možné určit, zda byl mobilní telefon, který oběť použila, vybaven SIM kartou ani proč se její číslo v centru tísňového volání nezobrazilo.
Příbuzní oběti podali žalobu, kterou se na litevském státu domáhali náhrady své nemajetkové újmy. Namítají, že Litevská republika v praxi nezajistila správné provedení čl. 26 odst. 5 směrnice 2002/22(1), která členským státům ukládá, aby zajistily, že dotčené podniky bezplatně zpřístupní orgánu vyřizujícímu tísňová volání informace o tom, kde se volající nachází, a to jakmile je tomuto orgánu tísňové volání přepojeno.
Správní soud ve Vilniusu (Litva), jemuž byla věc předložena, podal Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ohledně rozsahu povinnosti předat informace o tom, kde se volající na číslo 112 nachází.
Soudní dvůr nejprve upřesnil, že členské státy mají v mezích technické proveditelnosti povinnost stanovenou v čl. 26 odst. 5 směrnice 2002/22 i v případě volání z mobilního telefonu bez SIM karty.
Soudní dvůr dále zdůraznil, že čl. 26 odst. 5 poslední věta směrnice 2002/22 přiznává členským státům určitý prostor pro uvážení při vymezování kritérií týkajících se přesnosti a spolehlivosti informací o místě, kde se volající na číslo 112 nachází. Kritéria, která členské státy vymezí, však musí v mezích technické proveditelnosti zajistit natolik spolehlivé a přesné určení místa, kde se volající nachází, jak je to nezbytné k tomu, aby mu mohly tísňové služby užitečně přijít na pomoc. Vzhledem k tomu, že takové posouzení má vysoce technickou povahu a je úzce spjato se zvláštnostmi vnitrostátní telekomunikační mobilní sítě, přísluší provést toto posouzení vnitrostátnímu soudu.
Pokud jde konečně o nutné podmínky vzniku odpovědnosti státu za újmu vzniklou porušením unijního práva, Soudní dvůr poukázal na to, že jedna z těchto podmínek je zajisté existence přímé příčinné souvislosti mezi porušením tohoto práva a újmou, kterou utrpěli jednotlivci. Stát však musí poskytnout náhradu za důsledky způsobené újmy v souladu s vnitrostátními právními předpisy upravujícími odpovědnost, přičemž podmínky náhrady újmy stanovené vnitrostátními právními předpisy nesmějí být méně příznivé než podmínky platné pro podobné nároky vzniklé na základě vnitrostátního práva. Z toho vyplývá, že pokud je v souladu s vnitrostátním právem členského státu existence nepřímé příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním vnitrostátních orgánů a újmou, kterou utrpěl jednotlivec, považována za dostatečnou pro vznik odpovědnosti státu, musí být na základě zásady rovnocennosti taková nepřímá příčinná souvislost mezi porušením unijního práva přičitatelným tomuto členskému státu a škodou utrpěnou jednotlivcem rovněž považována za dostatečnou pro vznik odpovědnosti uvedeného členského státu za toto porušení unijního práva.