Věc C‑212/18
Prato Nevoso Termo Energy Srl
v.
Provincia di Cuneo
a
ARPA Piemonte
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Amministrativo Regionale per il Piemonte (regionální správní soud Piemontu, Itálie)]
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 24. října 2019
„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 2008/98/ES – Odpady – Chemicky upravené odpadní rostlinné oleje – Článek 6 odst. 1 a 4 – Stav, kdy odpad přestává být odpadem – Směrnice 2009/28/ES – Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů – Článek 13 – Vnitrostátní postupy schvalování, vydávání osvědčení a povolení, které se uplatňují na zařízení na výrobu elektřiny, tepla nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie – Využití biokapaliny jako paliva zařízení na výrobu elektrické energie“
1. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 2008/98 – Stav, kdy odpad přestává být odpadem – Zvláštní kritéria – Absence definice na unijní úrovni – Určení ve vnitrostátním aktu – Přípustnost – Možnost držitele odpadu vyžadovat, aby příslušný orgán nebo soud určil stav, kdy odpad přestává být odpadem – Absence
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98, článek 6)
(viz body 32–38)
2. Životní prostředí – Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů – Směrnice 2009/28 – Vnitrostátní postupy schvalování, vydávání osvědčení a povolení, které se uplatňují na zařízení na výrobu elektřiny, tepla nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie – Pojem – Postup přijetí kritérií pro určení, kdy odpad přestává být odpadem, ve smyslu směrnice 2008/98 – Vyloučení
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98, čl. 6 odst. 1 a 4, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28, čl. 13 odst. 1)
(viz bod 40)
3. Životní prostředí – Odpady – Směrnice 2008/98 – Stav, kdy odpad přestává být odpadem – Zvláštní kritéria – Absence definice na unijní úrovni – Určení ve vnitrostátním aktu – Podmínky – Látka nebo předmět, které byly předmětem recyklace nebo jiného způsobu využití – Využití, které nemá celkové nepříznivé dopady na životní prostředí nebo zdraví – Prostor členských států pro uvážení – Zásada obezřetnosti
(Článek 191 odst. 2 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98, čl. 6 odst. 1)
(viz body 41–59)
Shrnutí
Italská právní úprava týkající se schvalování biokapalin jako paliv pro zařízení na výrobu energie je v souladu s unijním právem
V rozsudku ze dne 24. října 2019, Prato Nevoso Termo Energy (C‑212/18), Soudní dvůr potvrdil, že italská právní úprava týkající se schvalování použití biokapalin získaných úpravou odpadních rostlinných olejů jako paliva zařízení na výrobu energie v zásadě neodporuje ani směrnici 2008/98(1) o odpadech, ani směrnici 2009/28(2) o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.
Společnost Prato Nevoso Termo Energy Srl (dále jen „společnost Prato Nevoso“), která provozuje elektrárnu na výrobu tepelné a elektrické energie, podala v posuzované věci u provincie Cuneo (Itálie) žádost o povolení k nahrazení metanu, využívaného jako zdroje svou elektrárnou, biokapalinou, v daném případě rostlinným olejem, který pochází ze sběru a chemického ošetření použitých olejů na smažení. Vnitrostátní příslušný orgán tuto žádost podle relevantních italských právních předpisů zamítl s odůvodněním, že zmíněný rostlinný olej není uveden na vnitrostátním seznamu, který obsahuje kategorie paliv z biomasy, která lze použít v zařízení vypouštějícím emise do ovzduší, aniž by podléhala pravidlům v oblasti energetického využití odpadů. Biokapalina pocházející z chemického ošetření použitých olejů na smažení tedy musí být na základě italské právní úpravy považována za odpad, a ne za palivo. Společnost Prato Nevoso podala proti tomuto zamítavému rozhodnutí žalobu k předkládajícímu soudu, který položil předběžnou otázku, zda je taková vnitrostátní právní úprava slučitelná s ustanoveními výše uvedených směrnic.
Soudní dvůr mimo jiné na základě rozsudku Tallinna Vesi(3) ze dne 28. března 2019 konstatoval, že směrnice 2008/98 o odpadech v zásadě nebrání tomu, aby členský stát stanovil, že se na použití biokapaliny získané z odpadů jako paliva vztahuje právní úprava v oblasti energetického využití odpadů, jelikož tato látka nespadá do žádné kategorie na vnitrostátním seznamu paliv přípustných v zařízení vypouštějícím emise do ovzduší. Ustanovení týkající se vnitrostátních postupů schvalování, které jsou upraveny ve směrnici 2009/28 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, toto konstatování podle Soudního dvora nevyvrací, jelikož se nevztahují na regulativní postupy pro přijetí kritérií pro určení, kdy odpad přestává být odpadem.
Soudní dvůr nicméně uvedl, že v takovém případě je třeba posoudit, zda vnitrostátní orgány mohly, aniž se dopustily zjevně nesprávného posouzení, dojít k závěru, že dotčenou biokapalinu je nutno považovat za odpad. S poukazem na cíle směrnice 2008/98, jakož i na skutečnost, že může předkládajícímu soudu poskytnout veškeré užitečné informace pro rozhodnutí sporu, který mu byl předložen, Soudní dvůr připomněl, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98 stanoví, že některé odpady přestávají být odpadem, pokud byly předmětem některého způsobu využití nebo recyklace a splňují zvláštní kritéria, která vypracují členské státy v souladu s několika podmínkami, mezi něž patří i „absence celkových nepříznivých dopadů na životní prostředí nebo lidské zdraví“. S ohledem na argumenty italské vlády Soudní dvůr uvedl, že existence určité míry vědecké nejistoty ohledně rizik pro životní prostředí, která jsou spojena s tím, že taková látka, jako je dotčená biokapalina, přestane být odpadem, může vést členský stát k rozhodnutí o nezahrnutí této látky na seznam paliv přípustných v zařízení vypouštějícím emise do ovzduší. V souladu se zásadou obezřetnosti, která je zakotvena v čl. 191 odst. 2 SFEU, totiž platí, že pokud s ohledem na nejlepší dostupné vědecké poznatky přetrvává nejistota ohledně toho, jestli je použití látky vzniklé z využití odpadů za stanovených podmínek zbaveno jakéhokoliv možného škodlivého účinku na životní prostředí a lidské zdraví, nesmí členský stát stanovit kritéria pro určení, kdy tato látka přestává být odpadem, nebo možnost přijmout individuální rozhodnutí o tom, že tato látka přestala být odpadem.