Věc C-133/06

Evropský parlament

v.

Rada Evropské unie

„Žaloba na neplatnost – Společná azylová politika – Směrnice 2005/85/ES – Řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka – Bezpečné země původu – Evropské bezpečné třetí země – Společné minimální seznamy – Postup přijímání a měnění společných minimálních seznamů – Článek 67 odst. 1 a odst. 5 první odrážka ES – Nedostatek pravomoci“

Shrnutí rozsudku

1.        Víza, azyl, přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka

(Článek 202 ES; směrnice Rady 2005/85, devatenáctý a dvacátý čtvrtý bod odůvodnění)

2.        Akty orgánů – Proces vytváření – Pravidla Smlouvy – Závaznost

(Článek 67 odst. 2 druhá odrážka ES)

3.        Víza, azyl, přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka

[Článek 63 první pododstavec bod 1 a bod 2 písm. a) ES, čl. 67 odst. 1 a 5 ES a článek 202 ES; směrnice Rady 2005/85]

1.        Podle článku 202 ES, je-li třeba přijmout na úrovni Společenství opatření k provedení základního aktu, přísluší zpravidla výkon této pravomoci Komisi. Rada je povinna v závislosti na povaze a obsahu základního aktu, který má být proveden, řádně odůvodnit výjimku z tohoto pravidla.

V této souvislosti důvody obsažené v devatenáctém a dvacátém čtvrtém bodě odůvodnění směrnice 2005/85 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, které se týkají politického významu určení bezpečných zemí původu a možných důsledků institutu bezpečných třetích zemí pro žadatele o azyl, odůvodňují konzultaci s Parlamentem při sestavování a změnách seznamů bezpečných zemí, avšak nepředstavují dostatečné odůvodnění pro vyhrazení prováděcí pravomoci, které má pro Radu zvláštní povahu.

(viz body 47–49)

2.        Pravidla tvorby vůle orgánů Společenství jsou stanovena Smlouvou a členské státy ani samotné orgány jimi nemohou disponovat. Pouze Smlouva může – ve zvláštních případech, jako je případ uvedený v čl. 67 odst. 2 druhé odrážce ES – zmocnit některý orgán ke změně rozhodovacího postupu, který stanovila.

Pokud by byla některému z orgánů přiznána možnost vytvářet odvozené právní základy, ať již ve smyslu zpřísnění, nebo zjednodušení podmínek přijímání právního aktu, byla by mu tím přiznána zákonodárná pravomoc překračující hranice toho, co je stanoveno Smlouvou. To by rovněž vedlo k tomu, že by tomuto orgánu bylo umožněno ohrozit zásadu rovnováhy mezi orgány Společenství, jež znamená, že každý z orgánů vykonává své pravomoci s ohledem na pravomoci orgánů ostatních.

Mimoto existence dřívější praxe spočívající ve vytváření odvozených právních základů nemůže měnit pravidla Smlouvy, a tudíž nemůže zakládat precedens zavazující orgány Společenství.

(viz body 54–57, 60)

3.        K určení, zda se na přijímání a změny seznamů bezpečných zemí v rámci legislativního procesu nebo na případné rozhodnutí uplatnit čl. 202 třetí odrážku ES formou přenesení pravomoci nebo vyhrazení si prováděcí pravomoci, vztahují odstavce 1 a 5 čl. 67 ES, je třeba posoudit, zda Rada přijetím směrnice 2005/85 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka přijala právní předpisy Společenství, které stanovily společná pravidla a základní zásady ve věcech, na něž se vztahuje čl. 63 první pododstavec bod 1 a bod 2 písm. a) ES.

Jelikož směrnice 2005/85 stanoví podrobná kritéria umožňující následné přijímání seznamů bezpečných zemí, Rada tímto legislativním aktem přijala „právní předpisy Společenství, které stanovují společná pravidla a základní zásady“ ve smyslu čl. 67 odst. 5 první odrážky ES, takže se použije spolurozhodovací postup.

(viz body 63, 65–66)