ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
15. ledna 2013 (*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství BELLRAM – Starší slovní a obrazové národní ochranné známky RAM a Ram – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Právo být vyslechnut – Článek 63 odst. 2, články 75 a 76 nařízení č. 207/2009 – Lhůta námitkového řízení“
Ve věci T‑237/11,
Lidl Stiftung & Co. KG, se sídlem v Neckarsulm (Německo), zastoupená T. Trägerem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému K. Klüpfel a D. Walickou, jako zmocněnkyněmi,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Lactimilk, SA, se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupená P. Casamitjana Lleonartem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 1. března 2011 (věc R 1154/2009‑4), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Lactimilk, SA a Lidl Stiftung & Co. KG,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, K. Jürimäe (zpravodajka) a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Spyropoulos, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 4. května 2011,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 7. října 2011,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 22. září 2011,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 3. ledna 2012,
s přihlédnutím k duplice OHIM došlé kanceláří Tribunálu dne 7. března 2012,
po jednání konaném dne 10. července 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně, Lidl Stiftung & Co. KG, podala dne 15. května 2006 u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení BELLRAM.
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají kategorii výrobků „sýry“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 42/2006 ze dne 16. října 2006.
5 Dne 9. ledna 2007 podala vedlejší účastnice, společnost Lactimilk, SA, proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009) námitky, a to pro výrobky spadající do třídy 29 uvedené v bodě 3 výše.
6 Námitky byly založeny na následujících starších španělských ochranných známkách:
– žluto‑modrá obrazová ochranná známka, zapsaná pod č. 2414439 (dále jen „první starší obrazová ochranná známka“), zobrazená níže:
– obrazová ochranná známka zapsaná pod č. 98550 (dále jen „druhá starší obrazová ochranná známka“) zobrazená níže:
– slovní ochranná známka RAM, zapsaná pod č. 151890 (dále jen „starší slovní ochranná známka“).
7 První starší obrazová ochranná známka byla zapsána pro výrobky spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody, odpovídající následujícímu popisu: „Maso, ryby, drůbež a zvěřina; masové výtažky; konzervované, sušené a vařené ovoce, zelenina, maso a ryby; rosoly, kompoty; vejce, jedlé oleje a tuky; připravená jídla z masa, ryb, zeleniny a zejména mléko a mléčné výrobky, jogurt, sýr, máslo, margarín a smetana (mléčné výrobky)“.
8 Druhá starší obrazová ochranná známka byla zapsána pro výrobky spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody, odpovídající následujícímu popisu: „Všechny druhy másla, čerstvé mléko, kondenzované mléko a sušené mléko, sýr, máslo, jogurt, kefír a další mléčné výrobky“.
9 Starší slovní ochranná známka byla původně zapsána pro výrobky spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody, odpovídající následujícímu popisu: „Čerstvé mléko, kondenzované mléko a sušené mléko, sýr, máslo, jogurt, kefír a další mléčné výrobky“. Tento seznam výrobků byl následně doplněn seznamem výrobků odpovídajících následujícímu popisu: „Potravinářské výrobky živočišného původu; jedlé oleje a tuky; sušená a jiná zelenina, připravená ke spotřebě nebo konzervovaná; rosoly a marmelády; maso, drůbež a zvěřina; vejce; dresinky na saláty; mléčné nápoje, v nichž je mléko základní přísadou; s výslovným vyloučením konzervovaných ryb a mořských produktů“.
10 Námitky byly založeny na všech výrobcích, na které se vztahují všechny tři starší ochranné známky.
11 Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
12 Dne 31. srpna 2009 vyhovělo námitkové oddělení námitkám vedlejší účastnice s tím, že se věnovalo výlučně srovnání přihlášené ochranné známky s první starší obrazovou ochrannou známkou. Pokud jde předně o srovnání výrobků, na které se uvedené ochranné známky vztahují, mělo za to, že jsou totožné. Pokud jde dále o srovnání označení, na jedné straně uvedlo, že mezi nimi existuje průměrná vzhledová a fonetická podobnost. Kromě toho uvedlo, že ani jedno z těchto dvou označení nemá ve španělštině konkrétní pojmový význam. Konečně dospělo s přihlédnutím k průměrné rozlišovací způsobilosti první starší obrazové ochranné známky k závěru o existenci nebezpečí záměny. Mělo mimoto za to, že s ohledem na nebezpečí záměny existující mezi přihlášenou ochrannou známkou a první starší obrazovou ochrannou známkou nebylo nezbytné provést srovnání přihlášené ochranné známky s druhou starší obrazovou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou.
13 Dne 1. října 2009 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání k OHIM na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
14 Rozhodnutím ze dne 1. března 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát OHIM zamítl odvolání podané proti rozhodnutí námitkového oddělení. Měl zejména za to, že jelikož vedlejší účastnice poskytla důkaz pouze o zápisu starší slovní ochranné známky, bylo možno provést průzkum nebezpečí záměny pouze vzhledem k uvedené ochranné známce, s vyloučením dvou starších obrazových známek (viz body 13 až 20 napadeného rozhodnutí). Dále v rámci průzkumu nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou odvolací senát měl nejprve za to, že důkaz o skutečném užívání starší slovní ochranné známky byl poskytnut pouze pro „mléko, smetanu a mléčné nápoje, v nichž je mléko převažující přísadou“, takže tato ochranná známka může být považována za zapsanou pouze pro tyto výrobky (viz body 23 až 29 napadeného rozhodnutí). Dále měl za to, že existuje podobnosti mezi „mlékem, smetanou a mléčnými nápoji, v nichž je mléko převažující přísadou“, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka, a kategorií výrobků „sýry“, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka (viz bod 30 uvedeného rozhodnutí). Kromě toho měl za to, že dotčená označení jsou podobná (viz body 31 až 35 uvedeného rozhodnutí) a že bylo prokázáno, že starší slovní ochranná známka získala svým intenzivním užíváním zvýšenou rozlišovací způsobilost (viz body 37 až 39 uvedeného rozhodnutí). S přihlédnutím k předchozím zjištěním dospěl odvolací senát k závěru, že existuje nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou, a to i kdyby bylo třeba mít za to, že tato starší slovní ochranná známka má pouze průměrnou rozlišovací způsobilost (viz body 36 až 40 uvedeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
15 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
16 OHIM a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
17 Žalobkyně uplatňuje pět žalobních důvodů, které vycházejí zaprvé z porušení práva žalobkyně být vyslechnuta a porušení posuzovací pravomoci odvolacího senátu, zadruhé z nesprávného posouzení odvolacího senátu ohledně výrobků, na něž se vztahuje starší slovní ochranná známka, které musí být zohledněny v rámci přezkumu nebezpečí záměny, zatřetí z pochybení souvisejících s důkazem o skutečném užívání starší slovní ochranné známky, začtvrté z nesprávného posouzení rozlišovací způsobilosti starší slovní ochranné známky a zapáté z nesprávného posouzení nebezpečí záměny dotčených označení.
18 OHIM a vedlejší účastnice zpochybňují opodstatněnost všech těchto žalobních důvodů.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva žalobkyně být vyslechnuta a porušení posuzovací pravomoci odvolacího senátu
19 Žalobkyně vznáší v rámci prvního žalobního důvodu v podstatě dvě hlavní výtky. Na jedné straně odvolací senát podle ní porušil její právo být vyslechnuta, které vyplývá z čl. 63 odst. 2 a článků 75 a 76 nařízení č. 207/2009. Na druhé straně odvolací senát porušil vlastní posuzovací pravomoc, která vyplývá z čl. 4 odst. 2 a článku 10 nařízení Komise (ES) č. 216/96 ze dne 5. února 1996, kterým se stanoví jednací řád odvolacích senátů OHIM (Úř. věst. L 28, s. 11; Zvl. vyd. 17/01, s. 221), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2082/2004 ze dne 6. prosince 2004 (Úř. věst. L 360, s. 8), ve spojení s čl. 63 odst. 2 a články 75 a 76 nařízení č. 207/2009, které stanoví právo být vyslechnut. Podle žalobkyně ji měl odvolací senát totiž vyzvat, aby předložila vyjádření ke starší slovní ochranné známce v rámci řízení, které před ním probíhalo, jelikož námitkové oddělení provedlo pouze srovnání přihlášené ochranné známky s první starší obrazovou ochrannou známkou.
20 OHIM a vedlejší účastnice s argumentací žalobkyně nesouhlasí.
21 Zaprvé, pokud se jde o výtku žalobkyně, že odvolací senát porušil její právo být vyslechnuta, je nejprve třeba podotknout, že čl. 63 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví, že „[p]ři projednávání odvolání vyzývá odvolací senát účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili ve stanovené lhůtě vyjádření ke sdělením, která jim zaslal, nebo ke sdělením, která předložili ostatní účastníci“.
22 Článek 75 nařízení č. 207/2009 mimoto stanoví následující:
„Rozhodnutí [OHIM] musí být odůvodněna. Mohou být založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit.“
23 Podle ustálené judikatury zakotvuje článek 75 nařízení č. 207/2009 v rámci práva ochranných známek Společenství obecnou zásadu ochrany práva na obhajobu [viz obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 25. března 2009, Anheuser‑Busch v. OHIM – Budějovický Budvar (BUDWEISER), T‑191/07, Sb. rozh. s. II‑691, body 33 a 34 a citovaná judikatura]. Stanoví-li čl. 63 odst. 2 nařízení č. 207/2009 a článek 76 téhož nařízení právo účastníků řízení být vyslechnuti stran vyjádření, skutkových okolností a důkazů předložených před odvolacím senátem, tyto dva články rovněž v právu ochranných známek zakotvují obecnou zásadu ochrany práva na obhajobu.
24 Podle této obecné zásady unijního práva, zakotvené mimo jiné v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie (Úř. věst. 2010, C 83, s. 389), musí být osobám, kterých se týkají rozhodnutí veřejných orgánů významně ovlivňující jejich zájmy, umožněno užitečně vyjádřit jejich stanovisko (viz rozsudek BUDWEISER, bod 23 výše, bod 34 a citovaná judikatura).
25 Kromě toho podle ustálené judikatury z čl. 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že po projednání přípustnosti odvolání o něm odvolací senát rozhodne, a tak zejména může „rozhodnout místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo“, to znamená, že se může sám vyjádřit k námitkám tím, že je zamítne nebo je prohlásí za opodstatněné, a tak potvrdí či zruší rozhodnutí přijaté před OHIM v prvním stupni. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že odvolací senát má na základě odvolání, které k němu bylo podáno, provést nový úplný přezkum opodstatněnosti námitek jak z hlediska právních, tak z hlediska skutkových otázek (viz rozsudek BUDWEISER, bod 23 výše, bod 43 a citovaná judikatura).
26 Článek 76 nařízení č. 207/2009 mimoto uvádí následující:
„1. V průběhu řízení zkoumá [OHIM] skutečnosti z moci úřední; v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se však [OHIM] při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky.
2. [OHIM] nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.“
27 V projednávané věci je zaprvé třeba konstatovat, že ani z ustanovení, jichž se dovolává žalobkyně, ani z judikatury nevyplývá, že odvolací senát je povinen požadovat od účastníků řízení vyjádření k existenci nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a jednou ze starších ochranných známek, jestliže stejně jako v projednávané věci založí odvolací senát svůj přezkum nebezpečí záměny na starší ochranné známce, kterou námitkové oddělení nezohlednilo, ale která byla na podporu uvedených námitek platně uplatněna. V tomto ohledu přitom žalobkyně nezpochybňuje, že se vedlejší účastnice ve sdělení o námitce ze dne 9. ledna 2007 dovolávala na podporu uvedených námitek zejména starší slovní ochranné známky ani že v důvodech, na nichž se zakládalo sdělení o námitce podané dne 19. června 2007, vedlejší účastnice výslovně uvedla nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a zejména starší slovní ochrannou známkou.
28 Zadruhé je nutno konstatovat, že žalobkyně měla skutečnou příležitost uplatnit své argumenty týkající se neexistence nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a zejména starší slovní ochrannou známkou jak před námitkovým oddělením, tak před odvolacím senátem, ale že se rozhodla nerozvíjet před odvolacím senátem argumenty týkající se této starší slovní ochranné známky. Je totiž nesporné, že žalobkyně v dopise ze dne 22. prosince 2009 předložila v rámci odvolání, které podala proti rozhodnutí námitkového oddělení, argumenty s cílem zpochybnit existenci nebezpečí záměny výlučně mezi přihlášenou ochrannou známkou a první starší obrazovou ochrannou známkou, a nikoliv mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou. Vzhledem však k tomu, že se námitky zakládaly zejména na starší slovní ochranné známce a odvolací senát měl pravomoc podle čl. 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 provést přezkum nebezpečí záměny pouze mezi touto starší ochrannou známkou a přihlášenou ochrannou známkou, žalobkyně měla podle čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 v rámci odvolání k odvolacímu senátu předložit své vyjádření týkající se starší slovní ochranné známky, pokud si přála, aby na ně odvolací senát v napadeném rozhodnutí odpověděl. Žalobkyně tedy nemůže platně tvrdit, že nemohla předvídat, že odvolací senát založí svůj přezkum nebezpečí záměny na starší slovní ochranné známce.
29 Ze závěrů uvedených v bodech 27 a 28 výše vyplývá, že odvolací senát neporušil právo žalobkyně být vyslechnuta, když ji výslovně nevyzval k předložení vyjádření ke starší slovní ochranné známce.
30 Dále vzhledem k tomu, že žalobkyně nevznesla argumenty stran existence nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou v rámci svého odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, nemůže právem kritizovat skutečnost, že odvolací senát na uvedené argumenty v napadeném rozhodnutí výslovně neodpověděl. Odvolací senát má sice provést úplný nový přezkum opodstatněnosti námitek, z článku 76 nařízení č. 207/2009, jehož obsah je připomenut v bodě 26 výše, naproti tomu vyplývá, že je povinen zkoumat pouze důvody a argumenty, které mu byly předloženy. Pokud by tomu bylo jinak, vedlo by to k tomu, že by se odvolací senát vyjádřil k důvodům a argumentům, které si žalobkyně nepřála v tomto stadiu řízení uplatnit.
31 Z předchozích zjištění (body 27 až 30 výše) vyplývá, že první výtka žalobkyně musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
32 Zadruhé, pokud jde o výtku žalobkyně, že odvolací senát porušil svou posuzovací pravomoc, jelikož byl povinen informovat žalobkyni o svém záměru nahradit v rámci přezkumu nebezpečí záměny první starší obrazovou ochrannou známku starší slovní ochrannou známkou, je třeba ohledně právních pravidel, jejichž porušení se dovolává a která jsou uvedena v bodě 19 výše, konstatovat, že čl. 4 odst. 2 nařízení č. 216/96 stanoví následující:
„Zpravodaj [v každém odvolacím senátu OHIM] předběžně prostuduje odvolání. Na žádost předsedy senátu může připravit sdělení stranám. Sdělení podepisuje zpravodaj jménem odvolacího senátu.“
33 Na druhé straně článek 10 nařízení č. 216/96 stanoví, že „pokud je senát názoru, že je vhodné stranám sdělit odhad podstatných a právních záležitostí, učiní to tak, aby tyto informace nemohly být chápány jako závazné pro tento senát“.
34 Je tedy třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, žádné ze dvou ustanovení nařízení č. 216/96 uvedených v bodech 32 a 33 výše, o nichž žalobkyně tvrdí, že je nutno je vykládat ve spojení s čl. 63 odst. 2 a články 75 a 76 nařízení č. 207/2009, které upravují právo být vyslechnut, neukládají odvolacímu senátu povinnost informovat účastníky řízení o svém záměru zohlednit v rámci svého přezkumu nebezpečí záměny jednu nebo všechny starší ochranné známky, které jsou předmětem námitek.
35 Je proto třeba zamítnout druhou výtku žalobkyně, a v důsledku toho první žalobní důvod v plném rozsahu jako neopodstatněné.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení výrobků, na něž se vztahuje starší slovní ochranná známka, které musí být zohledněny v rámci přezkumu nebezpečí záměny
36 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 41 odst. 1 nařízení č. 207/2009 ve spojení s pravidlem 15 odst. 2 písm. f) nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1041/2005 ze dne 29. června 2005 (Úř. věst. L 172, s. 4). V tomto ohledu v podstatě poukazuje na to, že odvolací senát měl v bodě 29 napadeného rozhodnutí zohlednit pouze „čerstvé mléko, kondenzované mléko a sušené mléko, sýr, máslo, jogurt, kefír a další mléčné výrobky“, na něž se vztahuje starší slovní ochranná známka, jelikož ve sdělení o námitce podaném ve stanovené zákonné tříměsíční lhůtě po zveřejnění přihlášky ochranné známky Společenství byly uvedeny pouze tyto výrobky.
37 OHIM a vedlejší účastnice s argumentací žalobkyně nesouhlasí.
38 Zaprvé je třeba zmínit základní pravidla týkající se podání námitek, zadruhé stanovit přesný rozsah námitek podaných vedlejší účastnicí a konečně zatřetí určit, zda byl odvolací senát v projednávané věci oprávněn zohlednit v rámci přezkumu nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami všechny výrobky, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka, nebo zda měl zohlednit pouze jejich část.
39 Na úvod je nejprve třeba podotknout, že podle čl. 41 odst. 1 nařízení č. 207/2009 „[lze] námitky proti zápisu ochranné známky podat ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění přihlášky ochranné známky Společenství z důvodů, pro které nelze ochrannou známku zapsat podle článku 8 [téhož nařízení]“.
40 Dále čl. 41 odst. 3 nařízení č. 207/2009 zní takto:
„Námitky musejí být podány písemně a musí být odůvodněny. […] Ve lhůtě stanovené [OHIM] může ten, kdo podal námitky, předložit na jejich podporu skutečnosti, důkazy a vyjádření.“
41 Kromě toho pravidlo 15 odst. 2 nařízení č. 2868/95 stanoví následující:
„Sdělení o námitce musí obsahovat:
[…]
b) jasnou identifikaci starší známky nebo staršího práva, na kterém jsou námitky založeny, konkrétně:
i) jsou‑li námitky podány na základě starší známky ve smyslu čl. 8 odst. 2 písm. a) nebo b) nařízení [č. 207/2009…], údaj o spisovém čísle nebo čísle zápisu starší známky, údaj o tom, zda je starší známka zapsanou ochrannou známkou nebo jde o podanou přihlášku, a údaj o tom, ve kterém členském státě či pro který členský stát, případně včetně území Beneluxu, je starší známka chráněna, popř. údaj o tom, že jde o ochrannou známku Společenství;
[…]
f) výrobky a služby, na nichž jsou námitky založeny;
[…]“
42 Kromě toho pravidlo 17 odst. 4 nařízení č. 2868/95 stanoví následující:
„Není-li sdělení o námitce v souladu s jinými ustanoveními pravidla 15 [nařízení č. 2868/95], informuje o tom [OHIM] osobu, která námitky podala, a vyzve ji k odstranění uvedených nedostatků do dvou měsíců. Nejsou‑li nedostatky před uplynutím stanovené lhůty odstraněny, zamítne [OHIM] námitky jako nepřípustné.“
43 Kromě toho podle pravidla 18 odst. 1 nařízení č. 2868/95 „[j]sou‑li námitky shledány přípustnými podle pravidla 17 [uvedeného nařízení], zašle [OHIM] účastníkům sdělení, ve kterém je informuje, že námitkové řízení bude považováno za zahájené dva měsíce po doručení sdělení“.
44 Pravidlo 19 nařízení č. 2868/95 týkající se „Odůvodnění námitek“ stanoví následující:
„1. [OHIM] poskytne osobě, která námitky podala, příležitost uvést skutečnosti, důkazy a argumenty na podporu svých námitek nebo na doplnění jakýchkoliv skutečností, důkazů a argumentů, které již byly předloženy podle pravidla 15 odst. 3, ve lhůtě, kterou stanoví a která bude činit alespoň dva měsíce ode dne, kdy bude námitkové řízení považováno za zahájené v souladu s pravidlem 18 odst. 1 [téhož nařízení].
2. Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 předloží osoba, která námitky podala, i důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany své starší známky nebo staršího práva a důkazy o svém oprávnění podat námitky. Osoba, která námitky podala, předloží zejména tyto důkazy:
a) jsou‑li námitky založeny na ochranné známce, která není ochrannou známkou Společenství, důkazy o jejím podání nebo zápisu, a to tak, že předloží:
[…]
ii) je‑li ochranná známka zapsána, kopii příslušného osvědčení o zápisu, a případně nejnovějšího osvědčení o obnově zápisu, které prokazuje, že ochranná známka je chráněna i po lhůtě uvedené v odstavci 1 a jakémkoliv jejím prodloužení, nebo rovnocenné dokumenty vystavené orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky zapsána;
[…]“
45 Na druhém místě je třeba určit rozsah námitek podaných v projednávané věci vedlejší účastnicí.
46 Zaprvé je nesporné, že ve sdělení o námitce podaném dne 9. ledna 2007 vedlejší účastnice uvedla, že se její námitky zakládají na „veškerém zboží a službách, na které se vztahuje [starší slovní ochranná známka]“.
47 Zadruhé, na podporu sdělení o námitce podaného dne 9. ledna 2007 předložila vedlejší účastnice osvědčení (dále jen „první osvědčení“) Oficina Española de Patentes y Marcas (španělský úřad pro patenty a ochranné známky) ze dne 4. června 2004, ve kterém se uvádí, že starší slovní ochranná známka byla zapsána dne 30. března 1944 pro výrobky spadající do třídy 29, odpovídající následujícímu popisu: „Čerstvé mléko, kondenzované mléko a sušené mléko, sýr, máslo, jogurt, kefír a další mléčné výrobky“.
48 Zatřetí, z dopisu ze dne 19. února 2007, který zaslal OHIM vedlejší účastnici, vyplývá, že OHIM ji vyzval, aby ve lhůtě čtyř měsíců, do 20. června 2007, předložila nebo doplnila veškeré skutečnosti, důkazy a argumenty na podporu svých námitek a prokázala existenci a platnost starších ochranných známek, na nichž zakládá námitky.
49 Začtvrté, dopisem ze dne 18. června 2007 zaslaným OHIM v odpověď na dopis uvedený v bodě 48 výše vedlejší účastnice předala OHIM kopii osvědčení o zápisu starší slovní ochranné známky. Toto osvědčení (dále jen „druhé osvědčení“) Oficina Española de Patentes y Marcas, ze dne 28. března 2007 uvádí, že se tato ochranná známka, která byla zapsána dne 30. března 1944, vztahuje na výrobky spadající do třídy 29, odpovídající následujícímu popisu: „Čerstvé mléko, kondenzované mléko, sušené mléko, sýr, máslo, jogurt, kefír a další mléčné výrobky“. Rovněž upřesňuje, že od 8. září 1995 byl zápis rozšířen na výrobky odpovídající následujícímu popisu: „Potravinářské výrobky živočišného původu, jedlé tuky a oleje; sušená a jiná zelenina připravená ke spotřebě nebo konzervovaná; rosoly a marmelády; maso, drůbež a zvěřina; vejce; přísady pro ochucení salátů; mléčné nápoje, v nichž je mléko převažující přísadou; s výslovným vyloučením konzervovaných ryb a mořských produktů“.
50 Ze zjištění uvedených v bodech 46 až 49 výše tedy nejprve vyplývá, že vedlejší účastnice podala své námitky ve lhůtě tří měsíců po zveřejnění přihlášky přihlášené ochranné známky ve Věstníku ochranných známek Společenství. Dále, toto sdělení o námitce sice uvádělo, že se námitky zakládají na „všech výrobcích, na které se vztahuje“ starší slovní ochranná známka, avšak první osvědčení uvádělo pouze část výrobků, na které se uvedená ochranná známka vztahuje. Konečně, žalobkyně ve lhůtě stanovené OHIM předložila k doplnění svých námitek druhé osvědčení, které uvádělo všechny výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka.
51 Zatřetí, s přihlédnutím k pravidlům uvedeným v bodech 39 až 44 výše a dále ke zjištěním učiněným v bodě 50 výše je nutno uvést, že se odvolací senát nedopustil žádného pochybení, když v rámci přezkumu nebezpečí záměny zohlednil všechny výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka.
52 Zaprvé skutečnost, že vedlejší účastnice podala námitky dne 9. ledna 2007, tedy ve lhůtě tří měsíců po zveřejnění přihlášené ochranné známky ve Věstníku ochranných známek Společenství dne 16. října 2006 (viz bod 4 výše), přičemž se výslovně dovolávala starší slovní ochranné známky, je totiž v souladu s čl. 41 odst. 1 nařízení č. 207/2009.
53 Zadruhé na jedné straně ze sdělení o námitce vedlejší účastnice rovněž vyplývá, že podle pravidla 15 odst. 2 písm. b) bodu i) nařízení č. 2868/95 jasně identifikovala starší slovní ochrannou známku jakožto jednu z ochranných známek, na nichž zakládá své námitky. Na druhé straně v souladu s pravidlem 15 odst. 2 písm. f) nařízení č. 2868/95 uvedla, že v rámci námitek musí být zohledněny „všechny výrobky“, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka. Ačkoli je nepochybně politováníhodné, že na rozdíl od toho, co tvrdí vedlejší účastnice a dokládá spis OHIM, připojila první osvědčení, které označovalo pouze část výrobků chráněných starší slovní ochrannou známkou, tato skutečnost nemění zjištění, že ze sdělení o námitce výslovně vyplývá, že se na podporu svých námitek dovolávala všech výrobků chráněných uvedenou ochrannou známkou.
54 Zatřetí s přihlédnutím k rozporu existujícímu mezi sdělením o námitce, které uvádělo, že se uvedené námitky zakládají na všech výrobcích, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka, a prvním osvědčením, které uvádělo pouze část uvedených výrobků, OHIM v souladu s pravidlem 19 odst. 1 a 2 písm. a) bodem i) nařízení č. 2868/95 vyzval vedlejší účastnici, aby mu předložila další osvědčení dokládající existenci starší slovní ochranné známky a rozsah ochrany uvedené známky, což vedlejší účastnice učinila, když předložila druhé osvědčení, které vyčerpávajícím způsobem uvádělo všechny výrobky a služby, o nichž vedlejší účastnice uvedla, že si na nich přeje založit své námitky.
55 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy vedlejší účastnice nerozšířila protiprávně rozsah námitek poté, co uplynula tříměsíční lhůta, ale platně doplnila své námitky předložením druhého osvědčení, které obsahovalo přesný seznam všech výrobků, na které se starší ochranná známka vztahuje.
56 Za těchto podmínek je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z pochybení souvisejících s důkazem o skutečném užívání starší slovní ochranné známky
57 Žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil pochybení souvisejících s důkazem o skutečném užívání starší slovní ochranné známky, a že tím porušil článek 15 a čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009.
58 OHIM a vedlejší účastnice s argumentací žalobkyně nesouhlasí.
59 Nejdříve je třeba připomenout, že – jak vyplývá z desátého bodu odůvodnění nařízení č. 207/2009 – ochrana starší ochranné známky je odůvodněna pouze tehdy, byla‑li tato ochranná známka skutečně užívána. V souladu s tímto ustanovením čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 stanoví, že přihlašovatel ochranné známky Společenství může vyžadovat důkaz, že starší ochranná známka byla na území, na němž je chráněna, skutečně užívána během pěti let před zveřejněním přihlášky ochranné známky, proti níž byly podány námitky.
60 Dále podle pravidla 22 odst. 3 nařízení č. 2868/95 se důkaz skutečného užívání musí týkat místa, času, rozsahu a povahy užívání starší ochranné známky.
61 Kromě toho podle čl. 15 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 zahrnuje důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky, národní nebo Společenství, na které se zakládají námitky proti přihlášce ochranné známky Společenství, rovněž důkaz o užívání starší ochranné známky v podobě, která se liší od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána, prvky nezhoršujícími rozlišovací schopnost ochranné známky [v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. prosince 2005, Castellblanch v. OHIM – Champagne Roederer (CRISTAL CASTELLBLANCH), T‑29/04, Sb. rozh. s. II‑5309, bod 30 a citovaná judikatura].
62 Tribunál považuje za vhodné přezkoumat obě výtky vznesené žalobkyní tím, že nejprve přezkoumá druhou výtku.
63 Zaprvé žalobkyně v rámci své druhé výtky tvrdí, že se důkazy o skutečném užívání předložené vedlejší účastnicí OHIM týkaly starších obrazových ochranných známek uvedených v bodě 6 výše, a zejména první starší obrazové ochranné známky, a nikoliv starší slovní ochranné známky. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že podle rozsudku Soudního dvora ze dne 13. září 2007, Il Ponte Finanziaria v. OHIM (C‑234/06 P, Sb. rozh. s. I‑7333), nemohla vedlejší účastnice prokázat skutečné užívání starší slovní ochranné známky tím, že se opřela o dokumenty znázorňující první starší obrazovou ochrannou známku.
64 V napadeném rozhodnutí odvolací senát v bodě 26 uvedeného rozhodnutí v podstatě uvedl, že vedlejší účastnice poskytla faktury, které vystavila španělským supermarketům, přičemž každá z nich činila několik tisíc eur, v období od října 2001 do října 2006, a že se na těchto fakturách objevoval slovní prvek RAM jak v záhlaví, tak v řádcích identifikujících povahu prodávaných výrobků, tj. mléko, smetanu a mléčné nápoje, jakož i jejich množství a cenu. V bodě 27 uvedeného rozhodnutí odvolací senát mimo jiné uvedl, že se starší slovní ochranná známka rovněž objevila na různých dokumentech předložených vedlejší účastnicí, jako jsou fotografie reklam a obalů některých výrobků, na které se uvedená ochranná známka vztahuje.
65 Odvolací senát dále ohledně faktur uvedených v předchozím bodě uvedl, že podle čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 skutečnost, že se starší slovní ochranná známka objevovala modře vytištěná na žlutém půlkruhu, nemění její rozlišovací způsobilost, jelikož se jedná o základní grafické prvky běžně užívané v obchodním styku.
66 V projednávané věci je nutno konstatovat, že – jak odvolací senát správně uvedl v bodech 26 a 27 napadeného rozhodnutí – velmi vysoký počet faktur předložených vedlejší účastnicí, v nichž jsou jednotlivé prodávané výrobky specificky identifikovány starší slovní ochrannou známkou, pokrývá celé relevantní období pěti let před zveřejněním přihlášky k zápisu přihlášené ochranné známky, což žalobkyně nepopírá. K těmto fakturám se dále přidává několik fotografií reklam a obalů, na nichž se objevuje nejen první starší obrazová ochranná známka, ale rovněž starší slovní ochranná známka.
67 Za těchto podmínek je nutno konstatovat, že dokumenty uvedené v bodě 66 výše umožňovaly odvolacímu senátu právem dospět k závěru o skutečném užívání starší slovní ochranné známky.
68 Pokud žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát nemohl v souladu s ustálenou judikaturou platně vycházet z dokumentů prokazujících skutečné užívání první starší obrazové ochranné známky, aby dospěl k závěru o užívání starší slovní ochranné známky z důvodu neexistence podstatných rozdílů mezi těmito dvěma ochrannými známkami, musí být takový argument odmítnut jako irelevantní. I kdyby bylo totiž nutno mít za to, že odvolací senát pochybil, když v rámci přezkumu skutečného užívání starší slovní ochranné známky učinil zjištění uvedené v bodě 65 výše, nemělo by to dopad na závěr uvedený v předchozím bodě, že důkazy o užívání starší slovní ochranné známky postačovaly k učinění závěru, že užívání uvedené ochranné známky bylo skutečné.
69 Zadruhé žalobkyně v rámci své první výtky tvrdí, že důkaz o skutečném užívání starší slovní ochranné známky byl předložen pouze pro „UHT mléko a mléčné nápoje v konzervě“. Odvolací senát tedy v bodě 29 napadeného rozhodnutí podle ní dospěl k nesprávnému závěru, že vedlejší účastnice podala důkaz o skutečném užívání starší slovní ochranné známky pro „mléko, smetanu, mléčné nápoje, v nichž je mléko základní přísadou“, s vyloučením ostatních výrobků, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka.
70 V tomto ohledu je třeba podotknout, že faktury a fotografie reklam a obalů, které jsou popsány v bodě 64 výše, dokládají právě prodej různých druhů mléka, jako jsou plnotučné mléko, polotučné mléko a odtučněné mléko, jakož i smetany a mléčných nápojů, např. mléčných čokoládových nápojů.
71 Zaprvé je sice pravda, jak v podstatě uvádí žalobkyně, že žádný z dokumentů předložených vedlejší účastnicí neprokazuje, že starší slovní ochranná známka byla použita pro kategorii výrobků označených jako „čerstvé mléko“, avšak nic to nemění na tom – jak upozorňuje OHIM – že specifikace „čerstvého mléka“, pokud jde o starší slovní ochrannou známku, musí být chápána jako odkaz na tekuté mléko, jelikož tento typ mléka doplňuje seznam ostatních typů mléka, jako je „kondenzované mléko“ a „sušené mléko“, na které se vztahuje uvedená ochranná známka. Dále je nutno konstatovat, že žalobkyně nepodala důkaz, že by „čerstvé mléko“ představovalo kategorii mléka, které by nebylo plnotučným mlékem, polotučným mlékem nebo odtučněným mlékem. Konečně a každopádně, jak správně podotýká vedlejší účastnice, plnotučné mléko, polotučné mléko a odtučněné mléko spadají do kategorie „mléčných nápojů, v nichž je mléko základní přísadou“, které v podstatě odpovídají „mléku“, do něhož jsou přidány další přísady. Argumenty žalobkyně, že vedlejší účastnice nepodala důkaz o užívání starší slovní ochranné známky pro „mléko“ nebo „čerstvé mléko“, musí být tedy odmítnuty jako neopodstatněné.
72 Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyně, že vedlejší účastnice předložila omezený počet důkazů o užívání starší slovní ochranné známky pro „smetanu“, aniž ve sdělení o námitce uvedla, že uvedený výrobek odpovídá „dalším mléčným výrobkům“, je na jedné straně třeba uvést, že faktury předložené vedlejší účastnicí, na něž se odkazuje v bodě 64 výše, dokládají několik prodejů „smetany“ v dotčeném období. Na druhé straně žalobkyně nepopírá, že „smetana“ odpovídá „dalším mléčným výrobkům“. Za těchto podmínek musí být argument uplatněný v tomto ohledu žalobkyní odmítnut jako neopodstatněný.
73 Zatřetí, pokud jde o argument žalobkyně, že „mléčné nápoje, v nichž je mléko převažující přísadou“, nemohly být zohledněny, jelikož nebyly součástí námitek, tento argument je třeba odmítnout jako neopodstatněný. Na jedné straně, jak bylo konstatováno v bodech 51 až 55 výše, se totiž vedlejší účastnice na podporu svých námitek platně dovolávala všech výrobků chráněných uvedenou ochrannou známkou, včetně „mléčných nápojů, v nichž je mléko převažující přísadou“. Na druhé straně je třeba uvést, že žalobkyně nepopírá, že vedlejší účastnice podala důkaz o skutečném užívání starší slovní ochranné známky pro tyto posledně uvedené výrobky.
74 Za těchto podmínek musí být první výtka žalobkyně zamítnuta jako neopodstatněná a třetí žalobní důvod musí být zamítnut jako zčásti neopodstatněný a zčásti irelevantní.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení rozlišovací způsobilosti starší slovní ochranné známky, a k pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávností při srovnání dotčených označení
75 V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil článek 76 nařízení č. 207/2009, jakož i pravidlo 19 odst. 1 a 3 a pravidlo 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95. V podstatě má za to, že odvolací senát nesprávně zohlednil zvýšenou rozlišovací způsobilost starší slovní ochranné známky, přestože žalobkyně v tomto ohledu ve stanovených lhůtách nepředložila ani argumenty ani důkazy.
76 V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. V tomto ohledu má za to, že mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou neexistuje nebezpečí záměny. Předně mezi mlékem a sýrem existuje jen velmi vzdálená podobnost. Dotčená označení navíc nejsou podobná, zejména protože se dynamický přízvuk v přihlášené ochranné známce neklade na druhou slabiku. Dále odvolací senát neměl vzít v úvahu zvýšenou rozlišovací způsobilost, zejména z důvodu, že jeho přezkum byl omezen rozsahem námitek, který určila vedlejší účastnice. Konečně odvolací senát podle ní chybně posoudil existenci nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami, zejména z důvodu, že se označení BELLRAM skládá pouze z jediného slova, a z důvodu novosti pojmu „bellram“.
77 OHIM a vedlejší účastnice s těmito dvěma žalobními důvody nesouhlasí.
78 Úvodem je třeba připomenout, že ačkoli je při posouzení nebezpečí záměny nutno zohlednit rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, na níž jsou založeny námitky, je tato rozlišovací způsobilost pouze jednou ze skutečností přicházejících v úvahu v rámci tohoto posouzení [v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 31. ledna 2012, Spar v. OHIM – Spa Group Europe (SPA GROUP), T‑378/09, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 22 a citovaná judikatura]. Z tohoto důvodu je třeba přezkoumat argumenty vznesené žalobkyní v rámci čtvrtého žalobního důvodu současně s argumenty vznesenými žalobkyní v rámci pátého žalobního důvodu, jímž v podstatě tvrdí, že mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou neexistuje nebezpečí záměny.
79 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se přihlášená ochranná známka na základě námitek majitele starší ochranné známky nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
80 Podle ustálené judikatury spočívá nebezpečí záměny v tom, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku nebo od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranné známky vztahují [viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
81 Pro účely použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 předpokládá nebezpečí záměny zároveň totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek a totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se kolidující ochranné známky vztahují. Jedná se o podmínky kumulativní [viz rozsudek Tribunálu ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, Sb. rozh. s. II‑43, bod 42 a citovaná judikatura].
82 Podle ustálené judikatury je třeba při globálním posouzení nebezpečí záměny vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného. Je rovněž namístě zohlednit skutečnost, že se úroveň pozornosti průměrného spotřebitele může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sb. rozh. s. II‑449, bod 42 a citovaná judikatura].
83 Konečně, pokud jde o zohlednění rozlišovací způsobilosti ochranné známky v rámci přezkumu globálního posouzení nebezpečí záměny, je třeba uvést, že i v případě starší ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí může existovat nebezpečí záměny, zejména z důvodu podobnosti označení a výrobků nebo služeb, na které se označení vztahují (v tomto smyslu viz rozsudek SPA GROUP, bod 78 výše, bod 22 a citovaná judikatura).
84 V projednávané věci je třeba předeslat, že nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami musí být posuzováno vzhledem k průměrnému španělskému spotřebiteli. Jak totiž správně uvedl odvolací senát v bodě 22 napadeného rozhodnutí, aniž to žalobkyně zpochybňuje, dotčené výrobky jsou určeny konečným spotřebitelům, kteří jsou součástí široké veřejnosti, a starší slovní ochranná známka byla zapsána ve Španělsku.
Ke srovnání výrobků, na které se vztahují dotčené ochranné známky
85 Žalobkyně zpochybňuje posouzení odvolacího senátu obsažené v bodě 30 napadeného rozhodnutí, podle něhož „mléko, smetana, mléčné nápoje, v nichž je mléko převažující přísadou“, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka, jsou vysoce podobné „sýrům“, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. Podle žalobkyně podobnost mezi výrobky, na které se vztahují dotčené ochranné známky, buď neexistuje, nebo je vzdálená.
86 Podle ustálené judikatury je třeba při posuzování podobnosti dotčených výrobků nebo služeb přihlédnout ke všem relevantním faktorům, které charakterizují vztah mezi nimi. Tyto faktory zahrnují zejména jejich povahu, účel, užívání, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární charakter. Mohou být zohledněny rovněž jiné faktory, jako jsou například distribuční kanály dotyčných výrobků [viz rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2007, El Corte Inglés v. OHIM – Bolaños Sabri (PiraÑAM diseño original Juan Bolaños), T‑443/05, Sb. rozh. s. II‑2579, bod 37 a citovaná judikatura].
87 V projednávaném případě je zaprvé nutno konstatovat, že „sýry“, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou – jak správně uvedl odvolací senát v bodě 30 napadeného rozhodnutí – potravinářskými výrobky vyráběnými zcela nebo téměř zcela z „mléka“, které patří mezi výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se tedy výrobky, na které se vztahují uvedená označení, svou povahou příliš neliší, ale vykazují naopak jistou podobnost. Tuto podobnost potvrzuje skutečnost, že „mléko“ a „sýry“ by mohly, jak správně tvrdí OHIM, být vnímány jako konkurenční nebo zaměnitelné výrobky ze strany spotřebitele, který si přeje, aby jeho výživa byla bohatá na vápník. Argumenty žalobkyně, že dotčené výrobky sledují různé nutriční cíle a různě chutnají, toto zjištění nevyvrací.
88 Zadruhé, i kdyby se prokázalo, že významní španělští výrobci sýra neprodukují mléko, jak tvrdí žalobkyně, neumožnilo by to vyloučit, že průměrný španělský spotřebitel nemusí být s tímto faktor obeznámen, jak správně podotýká OHIM. Tento spotřebitel se totiž může domnívat, že sýry a mléko pocházejí z týchž podniků, s přihlédnutím ke skutečnosti, že se sýry vyrábějí zcela nebo téměř zcela z mléka.
89 Zatřetí žalobkyně nezpochybňuje, že dotčené výrobky využívají, jak zdůrazňuje OHIM, stejné distribuční sítě, a to zejména supermarkety, a že se v uvedených supermarketech prodávají ve stejných stojanech pro mléčné výrobky, jak uvádí odvolací senát v bodě 30 napadeného rozhodnutí.
90 S přihlédnutím k úvahám uvedeným v bodech 87 až 89 výše je nutno konstatovat, že se odvolací senát nedopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že dotčené výrobky jsou vysoce podobné. Argumentace žalobkyně v tomto ohledu tedy musí být odmítnuta jako neopodstatněná.
Ke srovnání dotčených označení
91 Žalobkyně tvrdí, buď že mezi dotčenými označeními neexistuje podobnost, anebo že mezi nimi existuje podobnost jen nízká.
92 Podle ustálené judikatury musí být globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení uvedeného nebezpečí. Průměrný spotřebitel v tomto ohledu vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, Sb. rozh. s. I‑4529, bod 35 a citovaná judikatura).
93 Zaprvé měl ze vzhledového hlediska odvolací senát v bodě 33 napadeného rozhodnutí za to, že jsou dotčená označení, posuzovaná jako celek, podobná. V tomto ohledu v podstatě uvádí, že ačkoli mají obě kolidující ochranné známky rozdílnou délku z důvodu čtyř prvních písmen přihlášené ochranné známky „b“, „e“, „l“ a „l“, nic to nemění na tom, že i když tato ochranná známka bude vnímána jako celek, je málo pravděpodobné, že spotřebitelé přehlédnou skutečnost, že obě ochranné známky mají tři společná písmena „r“, „a“ a „m“, která představují téměř polovinu označení, jehož zápis je požadován.
94 Žalobkyně s tímto posouzením nesouhlasí a tvrdí, že je velmi málo pravděpodobné, že si spotřebitelé povšimnou shody tří posledních písmen „r“, „a“ a „m“ v přihlášené ochranné známce a starší slovní ochranné známce, jelikož – jak vyplývá z ustálené judikatury – ochranné známky tvořené jediným slovem jsou vnímány jako celek, a nikoli tak, že sestávají z různých prvků.
95 V projednávané věci je třeba konstatovat, že mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou existují vzhledové rozdíly, které vyplývají ze skutečnosti, že přihlášená ochranná známka obsahuje sedm písmen, zatímco starší slovní ochranná známka obsahuje pouze tři, a že se čtyři první písmena přihlášené ochranné známky liší od písmen, které tvoří starší slovní ochrannou známku. Tyto odlišné prvky však nepostačují k tomu, aby u relevantního spotřebitele vyloučily dojem, že tyto ochranné známky, posuzovány globálně, jsou ze vzhledového hlediska podobné, s přihlédnutím k jejich podobným prvkům. Zaprvé, jak uvedl odvolací senát, skutečnost, že jedna ze dvou slabik tvořících přihlášenou ochrannou známku je totožná s jedinou slabikou tvořící starší slovní ochrannou známku, vyvolává mezi uvedenými ochrannými známkami dojem podobnosti. Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že přihlášená ochranná známka bude vnímána jako celek, nezpochybňuje podobnost existující mezi dotčenými ochrannými známkami z důvodu, že starší slovní ochranná známka je zcela obsažena v přihlášené ochranné známce. Zatřetí tato podobnost není snížena – na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně – tím, že společná slabika obou ochranných známek, a sice „ram“, je pouze druhou slabikou v přihlášené ochranné známce, přestože z ustálené judikatury vyplývá, že spotřebitelé obvykle přikládají větší význam začátku označení. Výraz tvořící starší slovní ochrannou známku „ram“, který má tři písmena, a výraz tvořící přihlášenou ochrannou známku „bellram“, který má sedm písmen, jsou totiž v obou případech krátkými označeními. Za těchto podmínek je totožnost slabiky „ram“ v obou dotčených ochranných známkách způsobilá vyvolat a zvláště udržet pozornost relevantního spotřebitele.
96 Na jedné straně je tedy třeba odmítnout argumenty uplatněné v tomto ohledu žalobkyní jako neopodstatněné a na druhé straně obdobně jako odvolací senát konstatovat, že přihlášená ochranná známka a starší slovní ochranná známka, posuzovány jako celek, vykazují podobnost ze vzhledového hlediska.
97 Zadruhé měl odvolací senát v bodě 34 napadeného rozhodnutí za to, že z fonetického hlediska jsou dotčené ochranné známky, posuzovány jako celek, podobné. Na jedné straně se přihlášená ochranná známka vyslovuje dvojslabičně. Na druhé straně se podle pravidel španělské výslovnosti přízvuk klade na druhou slabiku, která je totožná s jedinou slabikou tvořící starší slovní ochrannou známku. Kromě toho začíná tato druhá slabika písmenem „r“, které má ve španělštině velmi silný a specifický zvuk.
98 Žalobkyně toto posouzení odvolacího senátu zpochybňuje. S přihlédnutím k pravidlům španělské výslovnosti je podle ní nesprávné se domnívat, že přízvuk ve slově spadá vždy na poslední slabiku. V tomto ohledu zesílená výslovnost závisí na přízvukování a některá víceslabičná slova nejsou nijak přízvukována. Kromě toho hláska „r“ není zvučná.
99 Předně je třeba uvést, obdobně jako to podotýká odvolací senát, že přihlášená ochranná známka obsahuje o jednu slabiku více než starší slovní ochranná známka a že první ze dvou slabik, které tvoří přihlášenou ochrannou známku, se liší od slabiky, která tvoří starší slovní ochrannou známku. Tyto odlišné prvky však nepostačují k tomu, aby u relevantního spotřebitele vyloučily dojem, že jsou tyto ochranné známky, posuzovány globálně, s přihlédnutím k jejich podobným prvkům podobné z fonetického hlediska. Zaprvé jsou uvedené ochranné známky tvořeny totožnou slabikou, která představuje jediný slovní prvek tvořící starší slovní ochrannou známku, a je jednou ze dvou slabik tvořících přihlášenou ochrannou známku. Zadruhé i za předpokladu, že by bylo nutno shledat, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že se ve španělštině přízvuk klade v zásadě na druhou slabiku, je nutno konstatovat, že žalobkyně neprokazuje, že v projednávané věci bude přízvuk na první slabice spíše než na druhé, takže výslovnost první slabiky sníží důležitost druhé slabiky. Za těchto podmínek je nutno shledat, že relevantní spotřebitel bude s přihlédnutím k totožnosti slabiky „ram“ v kolidujících ochranných známkách schopen jasně rozpoznat fonetickou podobnost obou kolidujících ochranných známek. Zatřetí, ač by bylo možno v zásadě mít za to, že spotřebitel obvykle přikládá větší důležitost úvodní části slov, v projednávané věci tomu tak není. Na jedné straně, jak bylo konstatováno v bodě 95 výše, s přihlédnutím ke skutečnosti, že dotčené ochranné známky jsou dvě krátká označení, totožnost slabiky „ram“ v dotčených ochranných známkách může vyvolat a zvláště udržet pozornost relevantního spotřebitele, když se tato slabika vysloví. Na druhé straně a v každém případě, i když souhláska „r“ v zásadě není ve španělštině zvučná, jak tvrdí žalobkyně, nic to nemění na tom, že se jedná o silnou a výraznou souhlásku, která může zdůraznit fonetickou důležitost druhé slabiky přihlášené ochranné známky.
100 Za těchto podmínek je na jedné straně nutno odmítnout argumenty uplatněné v tomto ohledu žalobkyní jako neopodstatněné a na druhé straně konstatovat, že mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou, posuzovanými jako celek, existuje fonetická podobnost.
101 Zatřetí odvolací senát dospěl v bodě 35 napadeného rozhodnutí k závěru, že z pojmového hlediska nemůže mít pojmové srovnání dotčených označení vliv na posouzení jejich podobnosti. Toto zjištění, které žalobkyně nezpochybňuje, je nutno potvrdit, jelikož žádné ze dvou dotčených označení, posuzovaných jako celek, nemá žádný význam, jak správně uvedl odvolací senát.
102 S přihlédnutím ke zjištěním uvedeným v bodech 96, 100 a 101 výše je třeba dospět k závěru, že dotčená označení, posuzována jako celek, jsou podobná s přihlédnutím – jak uvedl odvolací senát v bodě 40 napadeného rozhodnutí – k jejich vzhledové a fonetické podobnosti a ke skutečnosti, že absence významu není s to ovlivnit posouzení jejich podobnosti. Argumenty uplatněné v tomto ohledu žalobkyní tedy musí být odmítnuty jako neopodstatněné.
K nebezpečí záměny
103 Odvolací senát nejprve v bodech 37 až 39 napadeného rozhodnutí shledal, že starší slovní ochranná známka má zvýšenou rozlišovací způsobilost vzhledem k důkazům o intenzivním užívání ochranné známky předloženým vedlejší účastnicí. Následně měl v bodě 40 napadeného rozhodnutí za to, že s přihlédnutím ke zvýšené rozlišovací způsobilosti starší slovní ochranné známky, ke vzhledové a fonetické podobnosti označení a k vysoké podobnosti výrobků existuje nebezpečí záměny. Konečně v bodě 40 napadeného rozhodnutí upřesnil, že nebezpečí záměny mezi dotčenými označeními existuje i v případě, že by starší slovní ochranná známka měla pouze průměrnou rozlišovací způsobilost.
104 Žalobkyně nesouhlasí s tímto posouzením, když v rámci čtvrtého a pátého žalobního důvodu zaprvé tvrdí, že odvolací senát nemohl zohlednit zvýšenou rozlišovací způsobilost starší slovní ochranné známky, jelikož vedlejší účastnice nevznesla ve stanovených lhůtách v tomto ohledu žádné argumenty. Zadruhé odvolací senát podle ní nesprávně posoudil existenci nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami, zejména z důvodu, že se označení BELLRAM skládá pouze z jediného slova, a z důvodu jednotnosti a novosti výrazu „bellram“.
105 Vzhledem k tomu, že se relevantní veřejnost skládá z průměrných konečných spotřebitelů (viz bod 84 výše), že dotčené výrobky jsou vysoce podobné (viz bod 90 výše) a že dotčená označení jsou podobná (viz bod 102 výše), je v projednávané věci třeba konstatovat, jak odvolací senát uvedl v bodě 40 napadeného rozhodnutí, že mezi dotčenými ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny, a to bez ohledu na to, zda starší slovní ochranná známka má vysokou či nízkou rozlišovací způsobilost.
106 I kdyby bylo možné mít za to, že odvolací senát nesprávně posoudil rozlišovací způsobilost starší slovní ochranné známky, nezměnilo by to za těchto podmínek zjištění, že správně dospěl k závěru o existenci nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami.
107 Ostatní argumenty vznesené žalobkyní nemohou vyvrátit závěr uvedený v bodě 106 výše.
108 Zaprvé, pokud jde o tvrzení žalobkyně, že si prvek „ram“ v přihlášené ochranné známce uchovává své autonomní rozlišovací postavení, je třeba konstatovat, že tento argument, jejž žalobkyně vznesla v rámci srovnání dotčených označení, musí být odmítnut z důvodů uvedených v bodech 95 a 99 výše.
109 Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyně, že z judikatury Tribunálu vyplývá, že Tribunál ve věcech týkajících se jiných ochranných známek než těch, o které jde v projednávané věci, shledal, že existence jediné společné slabiky nestačí ke vzniku nebezpečí záměny, je nutno jej odmítnout jako neopodstatněný. Zjištění učiněné v dané věci, že existence jediné slabiky společné oběma kolidujícím ochranným známkám nepostačuje ke vzniku nebezpečí záměny, je spjato se skutkovými okolnostmi dané věci a nemůže vyvrátit závěr, že se odvolací senát s ohledem na zjištění uvedená v bodě 102 výše nedopustil v napadeném rozhodnutí nesprávného posouzení.
110 Čtvrtý žalobní důvod tedy musí být zamítnut jako irelevantní a pátý žalobní důvod musí být zamítnut jako zčásti irelevantní a zčásti neopodstatněný.
111 Vzhledem k tomu, že všechny žalobní důvody uplatněné žalobkyní musí být zamítnuty, je třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
112 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Lidl Stiftung & Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.
Pelikánová | Jürimäe | Van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. ledna 2013.
Podpisy.
Obsah
Skutečnosti předcházející sporu
Návrhová žádání účastníků řízení
Právní otázky
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva žalobkyně být vyslechnuta a porušení posuzovací pravomoci odvolacího senátu
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení výrobků, na něž se vztahuje starší slovní ochranná známka, které musí být zohledněny v rámci přezkumu nebezpečí záměny
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z pochybení souvisejících s důkazem o skutečném užívání starší slovní ochranné známky
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení rozlišovací způsobilosti starší slovní ochranné známky, a k pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávností při srovnání dotčených označení
Ke srovnání výrobků, na které se vztahují dotčené ochranné známky
Ke srovnání dotčených označení
K nebezpečí záměny
K nákladům řízení