Věc T‑234/11 P-RENV-RX

Oscar Orlando Arango Jaramillo a další

v.

Evropská investiční banka (EIB)

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Přezkum rozsudku Tribunálu – Odmítnutí žaloby v prvním stupni jako nepřípustné – Důchody – Zvýšení příspěvků do důchodového systému – Lhůta pro podání žaloby – Přiměřená lhůta“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (kasačního senátu) ze dne 9. července 2013

1.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Zamítnutí – Právní kvalifikace skutkového stavu – Přípustnost

(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)

2.      Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Lhůty – Požadavek přiměřené lhůty – Obdobné použití článku 91 odst. 3 statutu – Nepřípustnost – Posouzení podle okolností projednávaného případu

(Článek 270 SFEU; služební řád úředníků, článek 91)

3.      Kasační opravný prostředek – Kasační opravný prostředek, který byl shledán opodstatněným – Rozhodnutí sporu ve věci samé soudem rozhodujícím o kasačním opravném prostředku – Podmínka – Věc, ve které soudní řízení dovoluje rozhodnout

(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 13 odst. 1)

1.      Jedině soud prvního stupně je příslušný na jedné straně zjišťovat skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a na druhé straně tento skutkový stav posuzovat. Pokud soud prvního stupně zjistil nebo posoudil skutkový stav, je soud rozhodující o kasačním opravném prostředku příslušný k přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a právních důsledků, které z nich soud prvního stupně vyvodil.

Otázka, zda soud prvního stupně mohl na základě skutkových okolností projednávané věci právem dospět k závěru, že žaloba nebyla podána v přiměřené lhůtě, je v tomto ohledu otázkou právní, která podléhá přezkumu soudu rozhodujícího o kasačním opravném prostředku.

(viz body 27, 28)

2.      Smlouva o FEU ani pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, jenž byl přijat její správní radou podle článku 29 jednacího řádu Banky, neobsahují údaje o lhůtě pro podání žaloby použitelné na spory mezi Bankou a jejími zaměstnanci. Soulad mezi právem na účinnou soudní ochranu, které představuje obecnou zásadu unijního práva a vyžaduje, aby měl jednotlivec dostatečnou lhůtu k posouzení legality aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, a případně k přípravě žaloby, na jedné straně a požadavkem právní jistoty, který vyžaduje, aby se po uplynutí určité lhůty staly akty přijaté unijními subjekty definitivními, na straně druhé však vyžaduje, aby tyto spory byly unijnímu soudu předloženy v přiměřené lhůtě.

Přiměřenost lhůty, ať již jde o délku správního nebo soudního řízení nebo o otázku lhůty, která má přímo vliv na přípustnost žaloby, musí být vždy posouzena v závislosti na všech okolnostech projednávané věci a zejména v závislosti na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a jednání dotčených účastníků řízení. Z toho obecně plyne, že pojem „přiměřená lhůta“ nemůže být chápán jako zvláštní pevně stanovená promlčecí lhůta a zvláště že lhůta tří měsíců stanovená v čl. 91 odst. 3 služebního řádu se nemůže obdobně použít jako pevně stanovená promlčecí lhůta na zaměstnance Banky podávající žalobu na neplatnost jí vydaného aktu, který nepříznivě zasahuje do jejich právního postavení.

Samotná skutečnost, že zaměstnanec Evropské investiční banky podal žalobu na neplatnost jejího aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, ve lhůtě, která přesahuje tři měsíce a deset dnů, proto nemůže stačit k učinění závěru, že je tato žaloba opožděná, neboť unijní soud musí v každém případě ověřit přiměřenost lhůty v závislosti na okolnostech vlastních věci.

(viz body 30–32)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 37)