Language of document : ECLI:EU:T:2013:440

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)

16. září 2013(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Belgický, německý, francouzský, italský, nizozemský a rakouský trh se zařízeními a pevnými součástmi koupelen – Rozhodnutí konstatující porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP – Koordinace zvýšení cen a výměna citlivých obchodních informací – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Pokyny pro výpočet výše pokut z roku 2006 – Závažnost protiprávního jednání – Koeficienty – Polehčující okolnosti – Snížení výše pokuty – Významná přidaná hodnota“

Ve věci T‑408/10,

Roca Sanitario, SA, se sídlem v Barceloně (Španělsko), zastoupená J. Folguera Crespem a M. Merolou, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené původně F. Castillem de la Torre, A. Antoniadis a F. Castilla Contreras, poté F. Castillem de la Torre, A. Antoniadis a F. Jimeno Fernándezem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2010) 4185 final ze dne 23. června 2010 týkajícího se řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39092 – zařízení a pevné součásti koupelen), a podpůrně návrh na snížení výše pokuty uložené žalobkyni v tomto rozhodnutí,

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, K. Jürimäe (zpravodajka) a M. van der Woude, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. března 2013,

vydává tento

Rozsudek(1)

[omissis]

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

29      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. září 2010 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

30      Na základě zprávy soudkyně zpravodajky rozhodl Tribunál (čtvrtý senát) zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu položil oběma účastnicím řízení písemné otázky, na které odpověděly ve stanovené lhůtě.

31      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na písemné otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání ze dne 6. března 2013.

32      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        částečně zrušil články 1, 2 a 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týkají;

–        podpůrně snížil výši pokuty, která jí byla uložena;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

33      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

[omissis]

 2. K návrhovým žádáním uplatněným podpůrně, směřujícím ke snížení výše pokuty uložené žalobkyni

[omissis]

 Ke druhému argumentu, týkajícímu se jakéhokoli snížení, které by bylo případně přiznáno dceřiné společnosti žalobkyně

189    Žalobkyně Tribunál žádá, aby vůči ní uplatnil jakékoli snížení výše pokuty, které by případně přiznal některé z jejích dceřiných společností, v řízeních o jejich příslušných žalobách podaných ve věcech T‑411/10, Laufen Austria v. Komise a T‑412/10, Roca v. Komise. Jestliže její odpovědnost vyplývala – jak tvrdí Komise v napadeném rozhodnutí – z pouhé skutečnosti, že se svými dceřinými společnostmi Roca France a Laufen Austria tvoří jediný podnik, je třeba ve vztahu k ní použít jakékoli snížení výše společně a nerozdílně uložené pokuty, které by bylo případně přiznáno uvedené dceřiné společnosti, v žalobě, kterou podala.

190    Komise v podstatě tvrdí, aniž by formálně namítala nepřípustnost tohoto argumentu, že se žalobkyně nemůže spokojit s odkazem na argumenty uplatněné jejími dceřinými společnostmi Roca France a Laufen Austria v jejich příslušných žalobách, aby se vůči ní uplatnilo jakékoli snížení výše pokuty, které by jim bylo případně přiznáno.

191    Komise v odpovědi na otázky položené Tribunálem na jednání, pokud jde o dopad rozsudku Soudního dvora ze dne 22. ledna 2013, Komise v. Tomkins (C‑286/11 P), na posouzení tohoto argumentu, dodala, že podle uvedeného rozsudku Tribunál může uplatnit snížení výše pokuty přiznané dceřiné společnosti rovněž i ve vztahu k mateřské společnosti pouze v případě, že mateřská společnost a její dceřiná společnost ve svých příslušných žalobách vznesou podobné důvody. Z tohoto rozsudku naproti tomu nevyplývá žádné automatické vztažení snížení výše pokuty přiznaného dceřiné společnosti v řízení o žalobě jí podané, na mateřskou společnost.

192    S ohledem na argumenty účastnic řízení je třeba přezkoumat nejprve přípustnost druhého argumentu vzneseného žalobkyní na podporu jejích návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty, a následně přezkoumat opodstatněnost uvedeného argumentu.

 K přípustnosti druhého argumentu

193    V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě článku 21 statutu Soudního dvora Unie a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musejí všechny žaloby obsahovat předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů.

194    Podle judikatury musí být tyto údaje dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě. Totéž platí pro každé návrhové žádání, které musí být doprovázeno žalobními důvody a argumenty umožňujícími jak žalovanému, tak soudu posoudit jejich opodstatněnost (rozsudek Tribunálu ze dne 7. července 1994, Dunlop Slazenger v. Komise, T‑43/92, Recueil, s. II‑441, bod 183). Pro to, aby byla žaloba přípustná, je tak třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby. Ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité pasáže z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na jiné písemnosti, i když tvoří přílohu žaloby, nemůže v tomto ohledu zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše připomenutých ustanovení musejí být uvedeny v žalobě (viz rozsudek Tribunálu ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑3601, bod 94 a citovaná judikatura).

195    V projednávané věci je třeba konstatovat, že se žalobkyně druhým argumentem vzneseným na podporu svých návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty nespokojuje – na rozdíl od toho, co tvrdí Komise – s odkazem na písemnosti předložené jejími dceřinými společnostmi Roca France a Laufen Austria v rámci jejich příslušných žalob. Žalobkyně naopak uvedený argument výslovně podkládá tvrzením, že vzhledem k tomu, že je činěna odpovědnou za protisoutěžní jednání, kterých se dopustily uvedené dceřiné společnosti, pouze z důvodu svého postavení mateřské společnosti, společná a nerozdílná pokuta, která jí byla uložena, představuje pouhý odraz této společné a nerozdílné odpovědnosti. Tím žalobkyně rozvinula vlastní argumentaci, podle níž má za to, že se na ni může uplatnit snížení výše pokuty, které by bylo případně přiznáno jejím dceřiným společnostem, jako na mateřskou společnost, aniž musí podobně jako posledně uvedené společnosti prokazovat pochybení, jehož se dopustila Komise při výpočtu výše této pokuty.

196    Za těchto podmínek je třeba odmítnout argument Komise, podle něhož je druhý argument vznesený žalobkyní na podporu jejích návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty nepřípustný.

 K opodstatněnosti druhého argumentu

197    Zaprvé je třeba poznamenat, že Tribunál rozsudkem z dnešního dne, vydaným ve věci T‑411/10, Laufen Austria v. Komise, zamítl návrh Laufen Austria směřující ke snížení výše pokuty uložené posledně uvedené společnosti v čl. 2 odst. 4 písm. a) a c) napadeného rozhodnutí.

198    Za těchto podmínek musí být druhý argument vznesený žalobkyní na podporu jejích návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty odmítnut jako irelevantní v rozsahu, v němž je jeho cílem uplatnění snížení výše pokuty, které by bylo případně přiznáno Laufen Austria.

199    Zadruhé je nutno uvést, že Tribunál rozsudkem z dnešního dne vydaným ve věci T‑412/10, Roca v. Komise, snížil výši pokuty uložené společně a nerozdílně Roca France a žalobkyni na základě čl. 2 odst. 4 písm. b) napadeného rozhodnutí z důvodu pochybení, kterého se dopustila Komise při posuzování skutečností předložených společností Roca France v rámci jejího návrhu směřujícího k uplatnění snížení výše pokuty na základě sdělení o spolupráci z roku 2002. Za těchto podmínek Tribunál poté, co přiznal snížení výše pokuty o 6 %, stanovil výši pokuty uložené v čl. 2 odst. 4 písm. b) napadeného rozhodnutí společně a nerozdílně společnosti Roca France a žalobkyni na 6 298 000 eur.

200    S ohledem na argumenty účastnic řízení, jak jsou uvedeny v bodech 189 až 191 výše, je tedy třeba ověřit, zda je žalobkyně – jak tvrdí – oprávněna, aby se na ni pouze v důsledku jejího postavení mateřské společnosti, která společně a nerozdílně odpovídá za platbu pokuty uvedené v bodě 199 výše, toto snížení výše pokuty vztahovalo.

201    V tomto ohledu je třeba uvést, že podle judikatury platí, že pokud se mateřská společnost materiálně neúčastnila kartelové dohody a její odpovědnost je založena pouze na účasti její dceřiné společnosti na uvedené kartelové dohodě, odpovědnost mateřské společnosti je třeba analyzovat jako odpovědnost zcela odvozenou, akcesorickou a závislou na odpovědnosti její dceřiné společnosti (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Tomkins, bod 191 výše, bod 39), a nemůže proto přesáhnout odpovědnost posledně uvedené společnosti (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 24. března 2011, Tomkins v. Komise, T‑382/06, Sb. rozh. s. II‑1157, bod 38, potvrzený v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Komise v. Tomkins, bod 191 výše, bod 39).

202    V projednávané věci je třeba připomenout, že žalobkyně se konstatovaného protiprávního jednání materiálně neúčastnila. Za jednání společnosti Roca France je činěna odpovědnou pouze v důsledku svého postavení mateřské společnosti vlastnící veškerý základní kapitál své dceřiné společnosti.

203    Za těchto podmínek vzhledem k tomu, že je její odpovědnost třeba analyzovat za okolností projednávané věci jako odpovědnost zcela odvozenou, akcesorickou a závislou na odpovědnosti její dceřiné společnosti, a prvně uvedená odpovědnost tak nemůže – podle judikatury uvedené v bodě 201 výše – přesáhnout odpovědnost posledně uvedené společnosti, je třeba v souladu s návrhovými žádáními žalobkyně vyhovět jejímu návrhu na uplatnění snížení výše pokuty, které bylo přiznáno společnosti Roca France.

204    Tento závěr argumenty Komise zpochybnit nelze.

205    Zaprvé Komise, která uplatňuje rozsudky Soudního dvora ze dne 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další (C‑310/97 P, Recueil, s. I‑5363) a ze dne 29. března 2011, ArcelorMittal Luxembourg v. Komise a Komise v. ArcelorMittal Luxembourg a další (C‑201/09 P a C‑216/09 P, Sb. rozh. s. I‑2239, bod 142), uvádí, že v případě, že žalobkyně nevznesla žádný argument stran pokuty, která jí byla uložena společně a nerozdílně, založilo napadené rozhodnutí vůči ní v rozsahu, v němž jí uložilo pokutu, překážku věci rozsouzené, a to nezávisle na jakémkoli snížení výše pokuty případně přiznaném některé z dceřiných společností žalobkyně v řízeních o jejich příslušných žalobách.

206    V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v rozsudcích uvedených v bodě 205 výše Soudní dvůr rozhodl, že pokud se osoba, které je rozhodnutí určeno, rozhodne podat žalobu na neplatnost, jsou unijnímu soudu předloženy pouze prvky rozhodnutí, které se dotýkají této osoby. Naproti tomu prvky rozhodnutí, které se dotýkají jiných osob, jimž bylo rozhodnutí určeno a které nebyly napadeny, nespadají do předmětu sporu, o němž má unijní soud rozhodovat (rozsudky Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, bod 205 výše, bod 53, a ArcelorMittal Luxembourg v. Komise a Komise v. ArcelorMittal Luxembourg a další, bod 205 výše, bod 142).

207    Je však třeba poznamenat, že tato judikatura není v projednávané věci relevantní. Týká se totiž účinků částečného zrušení rozhodnutí. Nemůže tudíž zpochybnit úvahu, podle níž jestliže je odpovědnost mateřské společnosti zcela odvozená od odpovědnosti její dceřiné společnosti, odpovědnost mateřské společnosti nemůže přesáhnout odpovědnost dceřiné společnosti (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Tomkins, bod 191 výše, body 46 až 50). Za těchto podmínek Tribunál může vůči mateřské společnosti uplatnit v rámci řízení o žalobě podané uvedenou mateřskou společností, pokud v tomto smyslu podala návrhová žádání, jakékoli snížení výše pokuty případně přiznané její mateřské společnosti v řízení o žalobě podané posledně uvedenou společností.

208    Dále v rozsahu, v němž by argument Komise měl být chápán v tom smyslu, že je jeho cílem prokázat, že by Tribunál tím, že by přijal druhý argument vznesený žalobkyní na podporu jejích návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty, rozhodoval ultra petita, je nutno připomenout – jak bylo konstatováno v bodě 195 výše – že žalobkyně v rámci svého druhého bodu návrhových žádání směrujícího podpůrně ke snížení výše pokuty, která jí byla uložena, argumentaci na podporu uvedeného argumentu uvedla. Tribunál tudíž v projednávané věci přiznává snížení výše pokuty žalobkyni s ohledem na tuto argumentaci, a nikoli na základě důvodů uplatněných bez návrhu.

209    Zadruhé Komise v odpověď na ústní otázku Tribunálu v podstatě uvedla, že skutečnost, že na mateřskou společnost bude vztaženo snížení výše pokuty přiznané dceřiné společnosti v řízení o její žalobě, podléhá – jak vyplývá z bodu 56 rozsudku Komise v. Tomkins, bod 191 výše – podmínce, že mateřská společnost a její dceřiná společnost vznesou ve svých příslušných žalobách podobné důvody. V projednávané věci přitom žalobkyně neuplatnila pochybení, kterého se Komise dopustila při výpočtu výše pokuty uložené žalobkyni a jejím dceřiným společnostem společně a nerozdílně.

210    V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Soudní dvůr v bodě 56 rozsudku Komise v. Tomkins, bod 191 výše, potvrdil, že jelikož Tomkins plc ve své žalobě neuplatnila pochybení stran použití násobícího koeficientu z titulu odrazování, Tribunál právem – i když v řízení o žalobě podané Pegler Ltd, dceřinou společností společnosti Tomkins, snížil Tribunál výši pokuty poté, co takové pochybení konstatoval (rozsudek Tribunálu ze dne 24. března 2011, Pegler v. Komise, T‑386/06, Sb. rozh. s. II‑1267, body 134 a 144) – toto snížení výše pokuty nevztáhl na mateřskou společnost v řízení o žalobě, kterou podala.

211    Ačkoli je v projednávané věci pravda, že žalobkyně neuplatnila žádné pochybení, kterého by se Komise dopustila při výpočtu výše pokuty, která byla uložena jí a společnosti Roca France společně a nerozdílně, je nutno poznamenat, že na rozdíl od okolností uvedených v bodě 56 rozsudku Komise v. Tomkins, bod 191 výše, žalobkyně formálně vznesla argument, kterým požádala Tribunál, aby se ve vztahu k ní uplatnilo jakékoli snížení výše pokuty, které by bylo případně přiznáno některé z jejích dceřiných společností. Úvahy uvedené v bodě 56 rozsudku Komise v. Tomkins, bod 191 výše, tudíž na projednávanou věc použity být nemohou.

212    Za těchto podmínek je třeba druhý argument vznesený žalobkyní na podporu jejích návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty přijmout v rozsahu, v němž žalobkyně žádá o uplatnění snížení výše pokuty přiznaného Roca France.

213    Výši pokuty uložené v čl. 2 odst. 4 písm. b) napadeného rozhodnutí žalobkyni a společnosti Roca France společně a nerozdílně je tudíž třeba snížit o 6 %, tedy o 402 000 eur. Tribunál tedy uvedenou výši stanovuje na 6 298 000 eur.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Výše pokuty uložené společně a nerozdílně společnosti Roca Sanitario, SA, v čl. 2 odst. 4 písm. b) rozhodnutí Komise C (2010) 4185 final ze dne 23. června 2010, týkajícího se řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39092 – zařízení a pevné součásti koupelen), je 6 298 000 eur.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí třetinu nákladů řízení vynaložených společností Roca Sanitario.

4)      Společnost Roca Sanitario ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.

Pelikánová

Jürimäe

Van der Woude

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. září 2013.

Podpisy.


* Jednací jazyk: španělština.


1 Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.