Žaloba podaná dne 14. září 2010 - Maďarsko v. Komise

(Věc T-407/10)

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Maďarská republika (zástupci: M. Fehér a K. Szíjjártó, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit čl. 1 odst. 3 a 4, jakož i přílohu II rozhodnutí Komise ze dne 8. července 2010 týkajícího se významného projektu nazvaného "modernizace železniční tratě Budapešť - Kelenföld Székesfehérvár - Boba, první část, první fáze", který je součástí operačního programu "Doprava", jenž stanoví strukturální podporu v Maďarsku prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti, v rozsahu, v němž tato ustanovení definují maximální částku, na kterou je použitelná míra spolufinancování takovým způsobem, že z výdajů, na něž lze poskytnout příspěvek, vylučují některé výdaje související se zaplacením daně z přidané hodnoty;

uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně částečně zpochybňuje rozhodnutí Komise ze dne 8. července 2010 [oznámené pod číslem K(2010) 4593] týkající se významného projektu nazvaného "modernizace železniční tratě Budapešť - Kelenföld Székesfehérvár - Boba, první část, první fáze", který je součástí operačního programu "Doprava", jenž stanoví strukturální podporu Unie v rámci cíle "Konvergence" prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti. Komise v tomto rozhodnutí schválila finanční příspěvek z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti na dotčený významný projekt. Krom toho Komise měla za to, že v případě dotčeného významného projektu nemůže být částka daně z přidané hodnoty zahrnuta do výpočtu maximální částky, na kterou se použije míra spolufinancování uplatňovaná u operačního programu.

Ve své žalobě žalobkyně pokazuje na to, že Komise porušila platná pravidla práva Unie a konkrétněji čl. 56 odst. 4 nařízení (ES) č. 1083/2006 ¹ a článek 3 nařízení (ES) č. 1084/2006 ².

Žalobkyně má za to, že čl. 3 písm. e) nařízení (ES) č. 1084/2006 jasně uvádí, že na daň z přidané hodnoty s nárokem na odpočet nelze poskytnout příspěvek z Fondu soudržnosti. Podle žalobkyně z toho jasně vyplývá, že na daň z přidané hodnoty bez nároku na odpočet naopak je poskytnut příspěvek. Proto žalobkyně tvrdí, že vzhledem k tomu, že příjemce podpory v rámci významného projektu dotčený napadeným rozhodnutím - (Nemzeti Infrastruktúra Fejlesztő Zrt.) - národní společnost pro rozvoj infrastruktury, dále jen "NIF") nemá postavení osoby povinné k dani s ohledem na ustanovení práva Unie a vnitrostátního práva týkajících se daně z přidané hodnoty, takže nemá nárok na odpočet daně odvedené na vstupu, Komise nemohla v napadeném rozhodnutí vyloučit z financování výdaje na uvedenou daň.

Krom toho žalobkyně vytýká Komisi, že odňala členským státům pravomoc, kterou jim přiznává čl. 56 odst. 4 nařízení (ES) č. 1083/2006, jelikož považovala za výdaje, na něž nelze poskytnout příspěvek, výdaje, které nařízení č. 1084/2006 neuvádí jako takové a které relevantní vnitrostátní ustanovení kvalifikují výslovně jako výdaje, na něž lze poskytnout příspěvek.

Žalobkyně poukazuje také na to, že přístup Komise, podle něhož příjemce, který odvel daň z přidané hodnoty "má nárok na její vrácení" prostřednictvím daně z přidané hodnoty zatěžující poplatek obdržený provozovateli infrastruktury vybudované příjemcem, znamená extenzivní výklad pojmu "daň z přidané hodnoty s nárokem na odpočet" ve smyslu čl. 3 písm. e) nařízení (ES) č. 1084/2006, který není v souladu se zněním uvedeného ustanovení a který je navíc v rozporu s právními předpisy v oblasti daně z přidané hodnoty v právu Unie. Podle žalobkyně příjemce, který buduje infrastrukturu a entity, které budou zajišťovat její provoz poté, co bude dokončena, jsou na sobě nezávislí a jsou spojeni pouze nepřímo z důvodu relevantních právních ustanovení a nikoliv prostřednictvím činnosti, která nemá hospodářský charakter. S ohledem na to žalobkyně uvádí, že příjemce je povinen skutečně a definitivně odvést daň z přidané hodnoty na vstupu.

Konečně žalobkyně má za to, že nařízení (ES) č. 1083/2006 ani nařízení (ES) č. 1084/2006 neumožňují výklad, podle něhož Komise při svém posouzení výdajů, na které lze poskytnout příspěvek, k nimž patří daň z přidané hodnoty, na kterou lze poskytnout příspěvek, může opřít své rozhodnutí o skutečnost, že dotčený členský stát mohl zvolit jiné legislativní řešení, pokud jde o provádění projektu a provozu infrastruktury. V tomto ohledu žalobkyně poukazuje také na to, že organizace správy infrastruktury členských států, jakož i souvisejících veřejných služeb patří do pravomoci členských států. Krom toho se žalobkyně domnívá, že jelikož podmínky stanovené právními předpisy Evropské unie jsou splněny, měla Komise přijmout řešení zvolené dotčeným členským státem včetně důsledků, které ve vztahu k výdajům, na něž lze poskytnout příspěvek, vyplývají z existence podmínky podrobení příjemce dani z přidané hodnoty nebo z její neexistence.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 (Úř. věst. L 210, s. 25).

² - Nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94 (Úř. věst. L 210, s. 79).