Věc T-189/06
Arkema France SA
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Peroxid vodíku a perboritan sodný – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES – Přičitatelnost protiprávního jednání – Povinnost uvést odůvodnění – Rovné zacházení – Zásada řádné správy – Pokuty – Oznámení o spolupráci“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100% vlastní
(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č.1/2003, čl. 23 odst. 2)
2. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které 100% vlastní
(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí vydané podle pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí týkající se několika adresátů
(Články 81 ES a 82 ES a článek 253 ES)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Odrazující povaha – Zohlednění velikosti a celkového obratu podniku, jemuž je uložena pokuta – Relevance – Použití násobícího koeficientu na výchozí částku
[Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23 sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 a)]
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise konstatující protiprávní jednání přijaté po dalších odsuzujících rozhodnutích, v nichž byla recidivita zohledněna – Porušení zásady ne bis in idem – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku
[Nařízení Rady č. 1/2003, článek 18 a čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03, body 21 a 23 písm. b)]
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku
[Nařízení Rady č. 1/2003, článek 18 a čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03, body 21 a 23 písm. b)]
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Zohlednění spolupráce stíhaného podniku s Komisí nad rámec určený sdělením o spolupráci – Podmínky – Meze
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 96/C 207/04, 98/C 9/03, bod 3 a sdělení Komise 2002/C 45/03)
1. Chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti, zejména jestliže tato dceřiná společnost i přesto, že má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, především pak s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dvě právní entity spojují. Je tomu tak proto, že v takové situaci jsou mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž vytvářejí jediný podnik ve smyslu článku 81 ES, což umožňuje Komisi určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti, aniž je třeba prokázat osobní zapojení této společnosti do protiprávního jednání.
V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % základního kapitálu své dceřiné společnosti, jež porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, a dále existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může shledat mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže by tato mateřská společnost, jíž přísluší vyvrátit tuto domněnku, předložila dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.
Struktura vlastnictví kapitálu dceřiné společnosti je pro uplatnění domněnky dostatečným kritériem, aniž je Komise povinna předložit další nepřímé důkazy ohledně skutečného výkonu vlivu mateřské společnosti. Tento závěr nevyvrací skutečnost, že takové další nepřímé důkazy mohly být uvedeny v dalších věcech.
Jelikož byla kontrola veškerého nebo téměř veškerého kapitálu dceřiné společnosti považována za dostačující, aby byla uplatněna uvedená domněnka ve vztahu ke všem adresátům rozhodnutí ukládajícího pokutu za porušení práva hospodářské soutěže a nebyl vznesen argument, který by tuto domněnku vyvracel, skutečnost, že se Komise dovolávala ve vztahu k některým adresátům tohoto rozhodnutí dodatečných nepřímých důkazů, buď za účelem podpoření závěru, který z úplné kontroly kapitálu dceřiné společnosti již platně vyplýval, nebo za účelem odpovědi na argumenty dotyčných podniků, nemohla znamenat, že zásady uplatněné Komisí nebyly tytéž pro všechny adresáty a že byla porušena rovnost zacházení.
(viz body 31–34, 46–47, 52–53, 59)
2. Když Komise uplatňuje domněnku výkonu rozhodujícího vlivu, aby přičetla mateřské společnosti protiprávní jednání její dceřiné společnosti, uvedené mateřské společnosti přísluší, aby za účelem vyvrácení dotčené domněnky předložila dostačující důkazy způsobilé prokázat, že se její dceřiná společnost chovala na trhu samostatně.
V tomto ohledu je třeba přihlédnout ke všem relevantním skutečnostem týkajícím se hospodářských, organizačních a právních vazeb, které tuto dceřinou společnost s mateřskou společností spojují a které se mohou případ od případu lišit. Zejména není namístě toto posouzení omezovat pouze na skutečnosti vztahující se k obchodní politice dceřiné společnosti stricto sensu, jako je distribuční nebo cenová strategie. Dotčenou domněnku především nelze vyvrátit pouhým prokázáním, že tyto konkrétní aspekty své obchodní politiky řídí dceřiná společnost, aniž v tomto směru přijímá pokyny.
Samotná skutečnost, že mateřská společnost je jen neprovozním holdingem, nestačí k vyloučení toho, že na svou dceřinou společnost měla rozhodující vliv, zejména když v rámci skupiny koordinovala finanční investice. V kontextu skupiny společností je totiž holding společností, jejímž posláním je seskupit podíly v různých společnostech a jejíž funkcí je zajistit jednotu jejich řízení.
Krom toho rozdělování úkolů, které představuje normální jev ve skupině společností, nestačí k vyvrácení uvedené domněnky o rozhodujícím vlivu.
Pokud jde o neexistenci informačního systému mezi mateřskou a dceřinou společností, skutečnost, že dceřiná společnost nikdy nezavedla ve prospěch mateřské společnosti specifickou informační politiku na dotčeném trhu, rovněž nestačí k prokázání její samostatnosti, vzhledem k tomu, že samostatnost dceřiné společnosti se neposuzuje pouze s ohledem na aspekty provozního řízení podniku.
(viz body 67–69, 74, 76, 78)
3. Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext i na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.
Je-li rozhodnutí v rámci použití článku 81 ES určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, a zejména ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musejí za uvedené protiprávní jednání nést odpovědnost. Takové rozhodnutí tak musí v případě mateřské společnosti, jež je shledána společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání, obsahovat podrobný popis důvodů, které mohou odůvodnit přičitatelnost protiprávního jednání této společnosti.
Vychází-li Komise z domněnky, že mateřská společnost má na chování své dceřiné společnosti rozhodující vliv, a pokud dotyčné společnosti v průběhu správního řízení předložily informace směřující k vyvrácení této domněnky, musí rozhodnutí obsahovat dostatečné odůvodnění způsobilé ospravedlnit postoj Komise, že uvedené informace k vyvrácení dané domněnky nestačily. Komise však není povinna zaujmout stanovisko ke všem argumentům, které před ní zúčastněné strany uplatnily. V důsledku toho jí nelze vytýkat, že nepředložila na každý argument dovolávaný podnikem přesnou odpověď. Souhrnná odpověď totiž může v závislosti na okolnostech případu stačit k tomu, aby podnik mohl účinně hájit svá práva a aby mohl Tribunál provést přezkum.
(viz body 89–91, 96)
4. Komise při stanovování výše pokut disponuje určitým prostorem pro uvážení s cílem směrovat chování podniků k dodržování pravidel hospodářské soutěže. Komise při určování výše pokuty musí dbát na její odrazující povahu a v tomto ohledu může konkrétně zohlednit velikost a hospodářskou sílu dotčeného podniku.
K zajištění dostatečného odrazujícího účinku pokuty je nezbytné upravit výši pokuty tak, aby se zejména s ohledem na finanční schopnost dotčeného podniku nestala nezanedbatelnou nebo naopak nadměrnou, a to v souladu s požadavky zajistit účinnost pokuty a dodržet zásadu proporcionality.
Použití násobícího koeficientu za účelem dosažení dostatečně odrazujícího účinku pokuty uložené podniku může být odůvodněno zejména možností dotyčného podniku snadněji shromáždit finanční prostředky potřebné k jejímu zaplacení. V tomto ohledu Komise není povinna prokázat souvislost mezi použitím finančních zdrojů dotyčného podniku a dotčeným protiprávním jednáním, ale může oprávněně zohlednit celkovou velikost podniku. Vzhledem k tomu, že zvýšení uplatněné Komisí se oprávněně opírá o velikost dotyčného podniku a finanční zdroje použité v rámci protiprávního jednání nejsou relevantním kritériem, nemůže uplatnění tohoto zvýšení představovat porušení zásady rovného zacházení pouze z toho důvodu, že podle daného kritéria nerozlišuje mezi podniky, které se protiprávního jednání účastnily. Krom toho zvýšení nelze vzhledem k odrazujícímu cíli považovat za nepřiměřené, s přihlédnutím k velikosti dotyčného podniku potvrzené jejím zvláště vysokým světovým obratem.
(viz body 113–115, 117–120)
5. Uplatnění zásady non bis in idem podléhá trojí podmínce, a sice totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu. Tato zásada tedy zakazuje, aby tatáž osoba byla za stejné protiprávní jednání za účelem ochrany téhož právního zájmu potrestána vícekrát. Přitom je třeba uvést, že jelikož zohlednění starších protiprávních jednání Komisí v uvedeném rozhodnutí nemá vést k novému uložení sankce za uvedená protiprávní jednání, ale pouze k tomu, aby byla dotyčnému podniku uložena sankce za jeho účast na kartelové dohodě uvedené v napadeném rozhodnutí se zohledněním jeho opakování protiprávního jednání, skutečnost, že Komise zohlednila tatáž protiprávní jednání již ve dřívějších rozhodnutích, nemá za následek porušení zásady non bis in idem.
(viz body 127–128)
6. Z bodů 21 a 23 oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů vyplývá, že pro získání nároku na snížení pokuty musí podnik poskytnout Komisi důkaz, který představuje významnou přidanou hodnotu k těm, které již Komise vlastní.
Aby Komise mohla uplatnit pásma snížení pokuty stanovená v bodě 23 písm. b) uvedeného oznámení o spolupráci, musí určit okamžik, v němž podnik daný požadavek splnil.
Tento výklad podporuje struktura systému upraveného dotčeným oznámením, který stanoví tři různá pásma snížení pro „první“, „druhý“ a „další“ podnik, jenž dotčenou podmínku splnil, což znamená, že Komise určí přesný okamžik, kdy jsou podmínky pro snížení pokuty daným podnikem splněny, tím, že srovná poskytnuté důkazy s důkazy, které již vlastnila v okamžiku podání žádosti. Komisem právem vychází z tohoto chronologického hlediska a dále ze stupně přidané hodnoty přispění podniků, když zkoumá, zda předložené důkazy ve srovnání s důkazy, které již v okamžiku podání každé žádosti vlastnila, mají významnou přidanou hodnotu.
Tento přístup, který zohledňuje časové a kvalitativní hledisko přispění a odměňuje podnik, který jako první splnil podmínky pro snížení, odpovídá cílům stanoveným uvedeným oznámením, neboť podněcuje podniky, které si přejí spolupracovat, aby se do šetření zapojily co nejdříve tím, že ve své první žádosti předloží všechny důkazy, které mají k dispozici. Uvedený přístup především pobízí k překročení prahu významné přidané hodnoty již v první žádosti, čímž umožňuje vyloučit, aby podnik, který podal žádost o shovívavost, rozložil svoji snahu o spolupráci na celé řízení. Krom toho, jelikož je oznámení o spolupráci založeno na přístupu vyžadujícím stanovení přesného časového pořadí žádostí, tedy přístupu, jenž odpovídá cílům transparentnosti a právní jistoty, není možné, aby se způsob uplatnění tohoto oznámení lišil v závislosti na délce časového intervalu mezi daty podání uvedených žádostí.
(viz body 146–148, 153–155)
7. I když Komise v rámci svého posouzení spolupráce účastníků kartelové dohody nesmí porušit zásadu rovného zacházení, disponuje pro účely hodnocení kvality a užitečnosti spolupráce poskytnuté určitým podnikem širokým prostorem pro uvážení. Postihováno tudíž může být pouze zjevně nesprávné posouzení ze strany Komise.
(viz bod 168)
8. V případě protiprávních jednání, která spadají do působnosti oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, zúčastněná strana Komisi v podstatě nemůže platně vytýkat, že nevzala v úvahu stupeň její spolupráce jako polehčující okolnost mimo právní rámec oznámení o spolupráci. V této souvislosti Komise zohlednila spolupráci podniku, když v souladu s oznámením o spolupráci snížila pokutu. Za těchto okolností Komisi nelze platně vytýkat, že nad rámec působnosti daného oznámení neuplatnila dodatečné snížení pokuty uložené tomuto podniku.
(viz body 178–179)