Věc T-138/03

É. R. a další

v.

Rada Evropské unie a

Komise Evropských společenství

„Společná zemědělská politika – Veterinární dozor – Bovinní spongiformní encefalopatie (,nemoc šílených krav‘) – Nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy nemoci – Žaloba na náhradu škody – Mimosmluvní odpovědnost – Odpovědnost Společenství v případě neexistence protiprávního jednání jeho orgánů – Škoda – Příčinná souvislost – Formální vady – Souběžná vnitrostátní řízení – Promlčení – Nepřípustnost“

Shrnutí rozsudku

1.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

[Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

2.      Žaloba na náhradu škody – Samostatný charakter – Vyčerpání vnitrostátních procesních prostředků – Výjimka – Nemožnost získat náhradu před vnitrostátním soudem

(Článek 235 ES a článek 288 druhý pododstavec ES)

3.      Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Počátek běhu lhůty

(Statut Soudního dvora, článek 46)

4.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky

(Článek 288 druhý pododstavec ES)

5.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky

(Článek 288 druhý pododstavec ES)

6.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky

(Článek 288 druhý pododstavec ES)

1.      Podle článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu musí každá žaloba uvádět předmět sporu a obsahovat stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby. Aby byly splněny tyto požadavky, musí žaloba na náhradu škody způsobené orgánem Společenství obsahovat údaje, které umožňují určit jednání, které žalobce orgánu vytýká, důvody, na základě kterých má za to, že mezi tímto jednáním a škodou, o které tvrdí, že ji utrpěl, existuje příčinná souvislost, jakož i charakter a rozsah této škody.

(viz bod 34)

2.      Žaloba na náhradu škody byla podle článku 235 ES a čl. 288 druhého pododstavce ES zavedena jako samostatný procesní prostředek mající svou vlastní funkci v rámci systému procesních prostředků a závislý na podmínkách výkonu, které jsou přizpůsobeny jeho zvláštnímu účelu. Nicméně musí být posouzena s ohledem na celkový systém soudní ochrany jednotlivců, a její přípustnost může být tedy v určitých případech závislá na vyčerpání vnitrostátních procesních prostředků, které jsou dostupné za účelem dosažení zrušení rozhodnutí vnitrostátního orgánu. Aby tomu tak bylo, je ještě třeba, aby tyto vnitrostátní procesní prostředky zajišťovaly účinným způsobem ochranu práv dotyčných osob a mohly vést k dosažení náhrady tvrzené škody.

To není případ v projednávané věci, neboť jednak náhradu škody tvrzené žalobci nelze získat, ani částečně, prostřednictvím zrušení určitého aktu či aktů vnitrostátního orgánu, a jednak žaloba na náhradu škody podaná žalobci vychází z údajných protiprávností Rady a Komise. S ohledem zejména na skutečnost, že soud Společenství má na základě článku 288 ES výlučnou pravomoc rozhodovat spory týkající se náhrady škody přičitatelné Společenství, vnitrostátní procesní prostředky nemohou ipso facto v takovém případě umožňovat žalobcům účinnou ochranu jejich práv, a sice zejména náhradu jimi tvrzené škody v plném rozsahu.

Je-li tatáž škoda předmětem dvou žalob na náhradu škody, jedné podané proti členskému státu před vnitrostátním soudem a druhé proti Společenství před soudem Společenství, může se ukázat jako nezbytné před určením výše škody, za kterou bude Společenství považováno za odpovědné, vyčkat rozhodnutí vnitrostátního soudu o případné odpovědnosti členského státu, aby bylo zabráněno tomu, že žalobce bude z důvodu rozdílného posouzení mezi oběma odlišnými soudy, nedostatečně nebo zneužívajícím způsobem odškodněn. Tato otázka se nicméně netýká přípustnosti žaloby podané k soudu Společenství, ale konečného stanovení výše náhrady škody, kterou má Společenství poskytnout.

(viz body 40–42)

3.      Pětiletá promlčecí lhůta, stanovená v článku 46 statutu Soudního dvora pro nároky vůči Společenství v rámci mimosmluvní odpovědnosti, nemůže začít běžet předtím, než jsou splněny veškeré podmínky, jimž je povinnost nahradit škodu podřízena, a zejména, pokud jde o případy, ve kterých odpovědnost Společenství vyplývá z normativních aktů, před vznikem škodlivých účinků těchto aktů. Pokud se poškozený mohl o skutečnosti způsobující škodu dozvědět pouze opožděně, lhůta vůči němu může začít běžet až poté, co se o této skutečnosti dozvěděl.

(viz bod 49)

4.      Vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství za protiprávní jednání jeho orgánů ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou.

Co se týče první z těchto podmínek, je požadováno, aby bylo prokázáno dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům. Co se týče požadavku, podle kterého musí být porušení dostatečně závažné, je rozhodujícím kritériem, na základě něhož lze mít za to, že je tento požadavek splněn, skutečnost, že dotčený orgán Společenství zjevným a závažným způsobem překročil meze své posuzovací pravomoci. Pokud tento orgán disponuje pouze značně omezeným, nebo dokonce žádným prostorem pro uvážení, pouhé porušení práva Společenství může stačit k prokázání existence dostatečně závažného porušení.

Není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní podmínky.

(viz body 99–101)

5.      Jedná se o příčinnou souvislost ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES, pokud existuje jistý a přímý vztah příčiny a následku mezi pochybením způsobeným dotčeným orgánem a dovolávanou škodou, přičemž je věcí žalobců prokázat příčinnou souvislost.

V takové oblasti, jako je oblast zdraví zvířat a lidského zdraví, musí být existence takové příčinné souvislosti prokázána na základě rozboru jednání vyžadovaného po orgánech Společenství v závislosti na vědeckých poznatcích v daném okamžiku. Navíc v případech, kdy jednání, které údajně způsobilo dovolávanou škodu, spočívá v nečinnosti, je zvláště nutné mít jistotu, že uvedená škoda byla skutečně způsobena vytýkanou nečinností a nemohla být způsobena jednáním odlišným od jednání vytýkaného těm samým orgánům.

(viz body 103, 133–134)

6.      V případě škody způsobené jednáním orgánů Společenství, jehož protiprávní povaha není prokázána, může dojít ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství, pokud jsou kumulativně splněny podmínky týkající se skutečné existence škody, příčinné souvislosti mezí ní a jednáním orgánů Společenství, jakož i neobvyklého a zvláštního charakteru dotčené škody.

(viz bod 153)