Věc T-211/08
Putters International NV
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh mezinárodních stěhovacích služeb v Belgii – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen – Rozdělení trhu – Manipulace nabídkových řízení – Jediné a pokračující protiprávní jednání – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut z roku 2006 – Závažnost – Doba trvání“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání
(Článek. 81 odst. 1 ES)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Obrat
(Sdělení Komise 2006/C 210/02, odst. 13)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Uložení maximální výše určitému podniku
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02)
1. Bylo by nepřirozené rozdělit pokračující jednání charakterizované jediným cílem a spatřovat v něm několik odlišných protiprávních jednání, jestliže se naopak jedná o jediné protiprávní jednání, které se postupně realizovalo jak dohodami, tak jednáním ve vzájemné shodě.
Za těchto okolností podnik, který se účastnil protiprávního jednání vlastním chováním, které spadá pod pojmy „dohoda“ či „jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem“ ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES a které má za cíl přispět k uskutečnění protiprávního jednání jako celku, je po celou dobu svojí účasti na uvedeném protiprávním jednání odpovědný též za chování ostatních podniků v rámci téhož protiprávního jednání.
K prokázání existence jediného a pokračujícího protiprávního jednání musí Komise prokázat, že uvedený podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o faktickém plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků sledujících tytéž cíle nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko.
Kartelové dohody lze totiž považovat za prvky tvořící jedinou protisoutěžní dohodu jen tehdy, jestliže je prokázáno, že jsou součástí globálního plánu sledujícího společný cíl. Kromě toho účast podniku na dotčené kartelové dohodě může být výrazem jeho přistoupení k této dohodě jen tehdy, věděl-li podnik nebo musel-li vědět, že se svou účastí na uvedené dohodě začlenil do jediné dohody.
K prokázání účasti na jediném a pokračujícím protiprávním jednání musí být tedy splněny tři podmínky, a sice existence globálního plánu sledujícího společný cíl, úmysl podniku podílet se na tomuto plánu a skutečnost, že podnik měl (prokázanou nebo předpokládanou) vědomost o protiprávním chování ostatních účastníků.
Jediné a pokračující protiprávní jednání může sledovat současně i dva cíle, tedy ovlivnění cen i rozdělení trhu. Pouhá okolnost, že se každý podnik podílí na protiprávním jednání v podobách, které jsou mu vlastní, navíc neovlivňuje kvalifikaci protiprávního jednání jako jediného a pokračujícího protiprávního jednání.
(viz body 31–35, 41)
2. Odstavec 13 pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 stanoví, že „[p]ři určování základní výše udělované pokuty bude Komise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby […], které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním […]“. Z tohoto ustanovení neplyne, že by při výpočtu příslušné hodnoty tržeb bylo možné zohledňovat jen hodnotu tržeb z těch plnění, která byla skutečně ovlivněna protiprávním jednáním. Odstavec 13 uvedených pokynů zmiňuje v této souvislosti „trž[by] […], které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním“, a nikoli „trž[by] ovlivněné protiprávním jednáním“. Znění odstavce 13 tedy odkazuje na tržby dosažené na relevantním trhu.
Tento výklad potvrzuje i účel unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže. Při stanovování základní částky pokut ukládaných ve věcech kartelových dohod nemusí Komise ve všech jednotlivých případech určovat, které z tržeb jsou ovlivněny kartelovou dohodou. Takovou povinnost totiž unijní soudy nikdy Komisi neuložily a nic nenasvědčuje tomu, že by v uvedených pokynech měla v úmyslu si sama takovou povinnost stanovit.
Kromě toho, část obratu z prodeje zboží, které je předmětem protiprávního jednání, může poskytovat přesný ukazatel rozsahu protiprávního jednání na dotčeném trhu. Konkrétně obrat z prodeje výrobků, které byly předmětem restriktivního jednání, je objektivním kritériem, které udává skutečnou míru škodlivosti tohoto jednání pro běžnou hospodářskou soutěž.
(viz body 57–61)
3. Pouhá skutečnost, že pokuta, která byla nakonec uložena, dosahuje výše 10 % obratu dotyčného podniku, přestože tato procentní hodnota je v případě ostatních účastníků kartelové dohody nižší, nemůže sama o sobě představovat porušení zásady rovného zacházení či zásady proporcionality. Tento důsledek totiž přirozeně plyne z výkladu 10% horní hranice coby pouhého zmírňujícího limitu, jehož se použije po případném snížení pokuty na základě polehčujících okolností nebo na základě zásady proporcionality.
Vynásobení částky určené podle hodnoty tržeb počtem let, během nichž se daný podnik na protiprávním jednání podílel, ovšem může vést k tomu, že v kontextu pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 bude použití 10% horní hranice podle zmíněného čl. 23 odst. 3 spíš pravidlem než výjimkou u všech podniků, které působí převážně na jednom trhu a které se kartelové dohody účastnily po dobu delší jednoho roku. V takovém případě nebude mít jakékoli rozlišování na základě závažnosti nebo polehčujících okolností zpravidla žádný vliv na pokutu, jejíž výše již byla snížena na 10 %. Z toho plynoucí neexistence rozlišování v souvislosti s konečnou pokutou je s ohledem na zásadu personality trestů a sankcí problematikou, která přímo plyne z nové metody. Může z ní vyvstat potřeba, aby Tribunál v konkrétních případech, kdy nelze dospět k odpovídajícímu rozlišení jen na základě uvedených pokynů, plně využil své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci.
(viz body 74–75)