Language of document : ECLI:EU:T:2011:600

Věc T-439/09

John Robert Purvis

v.

Evropský parlament

„Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Doplňkový systém důchodového pojištění – Zamítnutí žádosti o výplatu dobrovolného doplňkového důchodu zčásti ve formě jednorázové částky – Námitka protiprávnosti – Nabytá práva – Legitimní očekávání – Proporcionalita“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Rozhodnutí Evropského parlamentu o zamítnutí žádosti poslance o výplatu dobrovolného doplňkového důchodu zčásti ve formě jednorázové částky

(Články 230 ES a 241 ES)

2.      Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Nabytá práva – Porušení – Neexistence

3.      Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Zásada právní jistoty – Zásada trvání smluv – Porušení – Neexistence

4.      Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Pravomoc Předsednictva přijmout změnu pravidel, které slouží za základ uvedeného rozhodnutí

(Článek 199 první pododstavec ES)

5.      Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Zákaz zpětné účinnost – Zásada právní jistoty – Porušení – Neexistence

6.      Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Zásada ochrany legitimního očekávání – Porušení – Neexistence

7.      Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Zásada rovného zacházení – Porušení – Neexistence

(Nařízení Rady č. 1292/2004)

8.      Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Zásada proporcionality – Porušení – Neexistence

9.      Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Povinnost konzultovat generálního tajemníka Parlamentu a kolegium kvestorů před přijetím uvedeného rozhodnutí – Porušení – Neexistence

(Jednací řád Evropského parlamentu, čl. 21 odst. 2)

10.    Parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Rozhodnutí Předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí dobrovolný doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky – Zásada dobré víry při plnění smluv – Porušení – Neexistence

1.      V rámci žaloby na neplatnost vznesené proti rozhodnutí Evropského parlamentu o zamítnutí žádosti poslance o výplatu (dobrovolného) doplňkového důchodu zčásti ve formě jednorázové částky musejí být žalobní důvody uplatněné žalobcem na podporu jeho návrhu vykládány v tom smyslu, že jsou uplatněny výlučně na podporu námitky protiprávnosti, kterou formálně vznesl odděleně proti rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, na němž bylo založeno uvedené rozhodnutí.

Jelikož totiž článek 4 pravidel, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, který stanovil možnost poslance Parlamentu získat část svého důchodu ve formě jednorázové částky, byl zrušen tímto rozhodnutím Předsednictva, nemělo generální finanční ředitelství Parlamentu žádný prostor pro uvážení a nemělo jinou možnost než zamítnout žádost žalobce založenou na tomto ustanovení.

(viz body 29, 31)

2.      Poslanec Evropského parlamentu se nemůže dovolávat porušení svých nabytých práv ke zpochybnění legality rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky, jelikož skutečnost způsobující vznik nároku na doplňkový důchod je definovaná v čl. 1 odst. 1 pravidel, kterými se řídí doplňkový systém důchodového pojištění, jako den ukončení funkce poslance a jelikož ještě poslanec, který v době vstupu tohoto rozhodnutí v platnost dosud neukončil svou činnost, ještě nenabyl své právo na uvedený důchod.

Zásada, podle které se žalobce může dovolávat nabytého práva pouze tehdy, pokud skutečnost způsobující vznik jeho práva nastala za účinnosti právní úpravy, která předcházela změně tohoto režimu zpochybňované jeho žalobou, i když je uvedena v judikatuře týkající se evropských úředníků, se totiž použije všeobecně a zvláště na poslance Evropského parlamentu, jejichž doplňkový systém důchodového pojištění má společný jeden základní typický prvek s důchodovým systémem evropských úředníků, protože oba systémy definují pojistněmatematický výpočet, v rámci kterého musí roční příspěvek odpovídat třetině důchodových práv nabytých v témže roce.

(viz body 44–46)

3.      Poslanec Evropského parlamentu se nemůže dovolávat porušení zásady právní jistoty „vážící se ke smlouvě o doplňkovém důchodu“ a zásady trvání smluv ke zpochybnění legality rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky.

Vytvoření doplňkového systému důchodového pojištění poslanců Evropského parlamentu, jakož i v případě potřeby jeho změna musí být totiž považovány za vnitřní organizační opatření určená k zajištění řádného fungování Evropského parlamentu, a z tohoto důvodu patří k výsadám veřejné moci, které má Parlament k tomu, aby mohl plnit poslání, které mu je svěřeno Smlouvami. V každém parlamentním systému je skutečně jednou z hlavních starostí zabezpečit nezávislost, včetně nezávislosti finanční, poslanců jakožto zástupců lidu, kteří mají sloužit obecnému zájmu tohoto lidu. V tomto ohledu nemůže být záruka přiměřeného finančního vyrovnání, zabezpečujícího nezávislost poslance, omezena pouze na dobu trvání mandátu, ale musí rovněž v přiměřené míře pokrývat přechodné období po skončení tohoto mandátu a stanovit důchod v závislosti na délce období, během kterého byl poslanec členem Parlamentu.

Z toho vyplývá, že doplňkový systém důchodového pojištění, který je předmětem tohoto sporu, je součástí právních ustanovení majících zabezpečit, v obecném zájmu, finanční nezávislost poslanců.

Práva a povinnosti, které z tohoto systému vyplývají pro Parlament a pro poslance, proto v důsledku toho patří do rámce statutárního svazku, který je spojuje, a nemají tak smluvní povahu, nýbrž spadají do veřejného práva. V tomto ohledu skutečnost, že uvedený poslanec do uvedeného systému vstoupil dobrovolně, nemění povahu jeho vztahu s Parlamentem, který se nadále řídí veřejným právem.

(viz body 59–62)

4.      Poslanec Evropského parlamentu nemůže zpochybnit legalitu rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky, na základě nedostatku pravomoci Předsednictva k jeho přijetí.

Pokud totiž právní úprava spadá do rámce vnitřních organizačních opatření Parlamentu, patří do rozsahu jeho pravomoci a opatření, která mu přísluší přijmout na základě článku 199 prvního pododstavce ES. Zavedení a případně změna doplňkového systému důchodového pojištění poslanců musejí být považovány za taková opatření.

(viz bod 64)

5.      Poslanec Evropského parlamentu se nemůže dovolávat porušení zásady právní jistoty ke zpochybnění legality rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky, jelikož se zrušení této možnosti uplatňovalo až od data oznámení uvedeného rozhodnutí všem poslancům a jelikož poslanci, kteří ukončili funkci před tímto datem a nabyli tak práv na doplňkový důchod, nebyli dotčeni tímto rozhodnutím, které neobsahovalo retroaktivní prvky.

(viz body 65–66)

6.      Poslanec Evropského parlamentu se nemůže dovolávat porušení zásady ochrany legitimního očekávání ke zpochybnění legality rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky, jelikož informace, kterých se dovolává k prokázání takového porušení, nejsou přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi.

V tomto ohledu pouhou skutečnost, že možnost získat doplňkový důchod zčásti ve formě jednorázové částky existovala v době přistoupení uvedeného poslance do doplňkového systému důchodového pojištění, nelze považovat za ujištění ze strany Parlamentu, že se podmínky tohoto systému v budoucnu nezmění. Stejně tak nemohou být za informace, které mohou založit legitimní očekávání dotyčné osoby považovány ani předběžné výpočty jeho důchodu vyhotovené správou Parlamentu ani výpočty v tomto ohledu příkladmo učiněné neziskovým sdružením „Fonds de pension – députés au Parlement européen“ ani uznání, ze strany předsednictva Parlamentu, povinnosti zajistit dodržování závazků učiněných vůči pojištěncům systému doplňkového systému důchodového pojištění nezávisle na situaci fondu.

(viz body 70–75)

7.      Poslanec Evropského parlamentu se nemůže dovolávat porušení zásady rovného zacházení ke zpochybnění legality rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky, na základě srovnání znění změny doplňkového systému důchodového pojištění poslanců, ke které došlo v důsledku vstupu tohoto rozhodnutí v platnost, se změnou důchodového systému členů Evropské komise a členů soudů Unie, která nastala po vstupu v platnost nařízení č. 1292/2004, kterým se mění nařízení č. 422/67/EHS, č. 5/67/Euratom o platových poměrech předsedy a členů Komise a předsedy, soudců, generálních advokátů a tajemníka Soudního dvora a předsedy, členů a tajemníka Soudu prvního stupně.

Na rozdíl od změn důchodového systému členů Komise a soudů Unie zavedených nařízením č. 1292/2004 totiž změny doplňkového systému důchodového pojištění poslanců, které nastaly po vstupu rozhodnutí Předsednictva ze dne 1. dubna 2009 v platnost, neměly vliv na pojistněmatematickou hodnotu důchodu, který mohou pojištěnci tohoto posledně uvedeného systému očekávat.

Proto, jelikož se poslanci Evropského parlamentu na jedné straně a členové Komise a soudů Unie na straně druhé nacházeli v podstatně odlišných faktických a právních situacích, pokud jde o dopad změn jejich systémů důchodového pojištění po vstupu uvedeného rozhodnutí Předsednictva Parlamentu, resp. nařízení č. 1292/2004 v platnost, mohlo se na ně uplatnit odlišné zacházení, pokud jde o přijetí přechodných opatření v tomto ohledu.

(viz body 86–87, 89)

8.      Poslanec Evropského parlamentu se nemůže dovolávat porušení zásady proporcionality ke zpochybnění legality rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky, jelikož v rámci výkonu své pravomoci právně upravovat doplňkový systém důchodového pojištění poslanců mohl Parlament legitimně sledovat cíle uvedené v tomto rozhodnutí, opatření přijatá v jeho rámci pro uskutečnění cílů byla vhodná k jejich dosažení a zrušení možnosti vyplatit část důchodu ve formě jednorázové částky bylo nejméně omezujícím opatřením pro pojištěnce doplňkového systému důchodového pojištění.

(viz body 93–94, 114, 116–117)

9.      Poslanec Evropského parlamentu se nemůže dovolávat porušení článku 29 pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu, podle kterého kvestoři a generální tajemník dbají, podle pokynů předsedy, na výklad a striktní uplatňování uvedených pravidel, ke zpochybnění legality rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky, jelikož se toto ustanovení týká pouze výkladu a uplatnění pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a nikoli jejich změn, a jelikož Předsednictvo mělo pravomoc ke změně těchto pravidel. Navíc bylo rozhodnutí o změně přijato na návrh uvedeného generálního tajemníka, a podle čl. 21 odst. 2 jednacího řádu Parlamentu mají kvestoři na schůzích Předsednictva poradní hlas.

(viz body 121–123)

10.    Poslanec Evropského parlamentu se nemůže dovolávat porušení zásady dobré víry při plnění smluv ke zpochybnění legality rozhodnutí Předsednictva tohoto orgánu, kterým se mění pravidla, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, a zrušuje možnost získat část tohoto důchodu ve formě jednorázové částky, jelikož vztahy mezi uvedeným poslancem a Parlamentem spadají do rámce statutárního svazku, který je pojí, a podléhají tak výsadám veřejné moci, které má Parlament k tomu, aby mohl plnit poslání, které mu je svěřeno Smlouvami.

(viz body 124–126)