Věc T-303/02

Westfalen Gassen Nederland BV

v.

Komise Evropských společenství

„Hospodářská soutěž − Kartelové dohody − Nizozemský trh s průmyslovými a medicinálními plyny − Určování cen − Důkaz o účasti v kartelové dohodě − Důkaz o distancování se − Zásady zákazu diskriminace a proporcionality − Stanovení výše pokut“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení

(Článek 81 odst. 1 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Účast podniku na protisoutěžní iniciativě

(Článek 81 odst. 1 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz

(Článek 81 odst. 1 ES)

4.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem

(Článek 81 odst. 1 ES)

5.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem

(Článek 81 odst. 1 ES)

6.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Doba trvání protiprávního jednání

(Nařízení Rady č.17, čl. 15 odst. 2)

7.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Posouzení podle individuálního jednání podniku

(Nařízení Rady č.17, čl. 15 odst. 2)

8.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení

(Nařízení Rady č.17, čl. 15 odst. 2)

9.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení

(Nařízení Rady č.17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04; sdělení Komise 98/C 9/03)

10.    Řízení – Lhůta pro předložení důkazů

(Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. e), čl. 48 odst. 1 a čl. 66 odst. 2)

1.      Pro účely použití čl. 81 odst. 1 ES postačuje, aby cílem dohody bylo omezení, vyloučení nebo narušení hospodářské soutěže bez ohledu na její konkrétní účinky. Pokud tedy ze schůzek konkurujících si podniků vzejdou dohody, dochází k porušení tohoto ustanovení, pokud tyto schůzky mají takový cíl, a směřují tak k umělému organizování fungování trhu.

(viz bod 75)

2.      K právně dostačujícímu prokázání účasti dotyčného podniku na kartelové dohodě postačí, aby Komise prokázala, že se uvedený podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny dohody protisoutěžní povahy, aniž by jim zjevně odporoval. Pokud je účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil údaje prokazující, že jeho účast na zmíněných schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem, a to tím, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto jednáních měla odlišnou povahu než jejich.

Důvodem, o který se opírá tato právní zásada, je, že podnik tím, že se účastní uvedené schůzky, aniž by se veřejně distancoval od jejího obsahu, vede ostatní účastníky k domnění, že souhlasí s výsledkem setkání a že se jím bude řídit.

Pojem „veřejné distancování se“ coby prvek zproštění se odpovědnosti musí být sám o sobě vykládán restriktivně.

Mlčení subjektu ohledně konkrétní otázky týkající se cenové politiky na schůzce, v průběhu které došlo k protiprávnímu jednání ve vzájemné shodě, nemůže být v tomto ohledu považováno za vyjádření pevného a jasného nesouhlasu. Naopak má mlčky učiněné schválení takovéto protiprávní iniciativy bez veřejného distancování se od jejího obsahu nebo jejího oznámení správním orgánům za následek podporování pokračování protiprávního jednání a ztěžování jeho odhalení. Tato spoluúčast představuje pasivní formu účasti na protiprávním jednání, která tedy může založit odpovědnost podniku.

(viz bod 76–77, 103, 124)

3.      V tomto ohledu je třeba připomenout, že jelikož jsou zákaz účasti na protisoutěžních praktikách a dohodách, jakož i sankce, které mohou pachatele postihnout, obecně známé, je obvyklé, že činnosti, se kterými jsou tyto praktiky a dohody spojeny, se odehrávají tajně, že setkání se konají tajně, nejčastěji ve třetí zemi, a že související dokumentace je omezena na minimum. I když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jako jsou zápisy z jednání, jsou obvykle útržkové a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí.

Ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz o porušení pravidel hospodářské soutěže.

(viz body 106–107)

4.      Pojem „jednání ve vzájemné shodě“ představuje formu koordinace mezi podniky, která, aniž by dospěla až k uzavření dohody ve vlastním slova smyslu, vědomě nahrazuje rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací mezi podniky. Dotčená kritéria koordinace a spolupráce, která zdaleka nevyžadují zpracování opravdového „plánu“, je třeba chápat ve světle koncepce vlastní ustanovením Smlouvy týkajícím se hospodářské soutěže, podle které každý hospodářský subjekt musí autonomním způsobem určovat politiku, kterou hodlá uplatňovat na společném trhu. Ačkoliv tento požadavek autonomie nevylučuje právo hospodářských subjektů na rozumné přizpůsobení se existujícímu nebo očekávanému chování jejich soutěžitelů, striktně brání všem přímým nebo nepřímým kontaktům mezi těmito subjekty, jejichž cílem nebo výsledkem je ovlivnění tržního chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele či odhalení tržního chování, o kterém tyto subjekty samy rozhodly nebo mají v úmyslu rozhodnout, takovému soutěžiteli.

(viz bod 121)

5.      Jak vyplývá ze samotného znění čl. 81 odst. 1 ES, pojem „jednání ve vzájemné shodě“ předpokládá, kromě vzájemné shody mezi podniky, i chování na trhu v návaznosti na tuto vzájemnou shodu a příčinnou souvislost mezi oběma skutečnostmi. Je namístě se domnívat, neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, že podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které zůstávají na trhu aktivní, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými konkurenty.

(viz bod 132)

6.      Pro výpočet délky trvání protiprávního jednání, jehož cílem je omezení hospodářské soutěže, je třeba pouze určit dobu, během které tato dohoda existovala, a sice období, které uplynulo mezi dnem jejího uzavření a dnem, kdy byla ukončena.

(viz bod 138)

7.      Pokud podnik porušil svým chováním čl. 81 dost. 1 ES, nemůže se vyhnout jakékoliv sankci z důvodu, že jinému hospodářskému subjektu nebyla uložena pokuta, i když soudu Společenství nebyla situace posledně uvedeného subjektu předložena k rozhodnutí.

(viz bod 141)

8.      Komise disponuje za účelem stanovení výše každé pokuty ukládané za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže posuzovací pravomocí, aniž by musela používat přesný matematický vzorec. Při svém posouzení musí nicméně dodržovat právo Společenství, které zahrnuje nejen ustanovení Smlouvy, ale též obecné právní zásady.

V tomto ohledu je zásada rovného zacházení porušena pouze tehdy, když je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné.

Posouzení přiměřenosti uložené pokuty ve vztahu k závažnosti a délce trvání protiprávního jednání, kritériím uvedeným v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, je součástí přezkumu v plné jurisdikci, kterým je Soud pověřen na základě článku 17 téhož nařízení.

(viz body 151–153)

9.      Komise není povinna při stanovování výše pokut podle závažnosti a délky trvání dotčeného protiprávního jednání v případě, že pokuty jsou ukládány několika podnikům účastnícím se téhož protiprávního jednání, zajistit, aby jí vypočtené konečné částky pokut pro dotyčné podniky vyjadřovaly veškeré rozdíly mezi nimi, pokud jde o jejich celkový obrat nebo jejich relevantní obrat.

V tomto ohledu čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 také nevyžaduje, aby v případě, kdy jsou pokuty uloženy více podnikům účastnícím se stejného protiprávního jednání, výše pokuty uložené podniku malé nebo střední velikosti nepřesahovala v procentech obratu pokutu uloženou větším podnikům. Z uvedeného ustanovení totiž vyplývá, že jak pro podniky malé a střední velikosti, tak pro podniky větší velikosti je třeba zohlednit, za účelem stanovení výše pokuty, závažnost a délku trvání protiprávního jednání. V případě, že Komise uloží podnikům účastnícím se stejného protiprávního jednání pokuty, které jsou, pro každý z nich, odůvodněné v poměru k závažnosti a délce trvání protiprávního jednání, nelze jí vytýkat, že pro některé z těchto podniků byla výše pokuty v poměru k obratu vyšší než výše pokuty jiných podniků.

Posouzení Komise, pokud jde o délku trvání protiprávního jednání, přitěžující nebo polehčující okolnosti a stupeň spolupráce podniku účastnícího se kartelu závisí zejména na individuálním chování dotčeného podniku, a nikoliv na jeho podílu na trhu nebo obratu.

Za těchto podmínek konečná výše pokuty nepředstavuje a priori prvek vhodný k určení případného nedostatku přiměřenosti pokuty ve vztahu k významu podniků účastnících se kartelové dohody.

Výchozí částka pokuty může oproti tomu představovat relevantní prvek pro posouzení případné nepřiměřenosti pokuty s ohledem na význam účastníků kartelové dohody.

(viz body 173–174, 176–178)

10.    Podle čl. 44 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu a čl. 48 odst. 1 téhož řádu musí žaloba případně obsahovat označení důkazů a účastníci řízení mohou v replice a duplice navrhnout na podporu své argumentace další důkazy za podmínky, že prodlení při předložení svých důkazů odůvodní. Protidůkazy a rozšíření původních důkazních návrhů v důsledku protidůkazu protistrany v její žalobní odpovědi nejsou dotčeny pravidlem prekluze stanoveným v čl. 48 odst. 1 jednacího řádu. Toto ustanovení se totiž týká označení nových důkazů a musí být vykládáno ve světle čl. 66 odst. 2 uvedeného řádu, který výslovně stanoví, že mohou být předkládány protidůkazy a lze rozšířit původní důkazní návrhy.

(viz bod 189)