Prozatímní vydání
ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetího senátu)
12. května 2016
Věc F‑102/15
FS
v.
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV)
„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Článek 41 Listiny základních práv – Právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká – Přístup k dokumentům týkajícím se pokusu o mediaci – Pokus o mediaci zahájený tehdejším předsedou EHSV a vedený bývalým předsedou EHSV – Právo na přístup ke zprávě vypracované o této mediaci – Správní vyšetřování zahájené po mediaci – Článek 3 přílohy IX služebního řádu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se FS v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) ze dne 10. září a 19. listopadu 2014, kterými jí byl v podstatě odepřen přístup k písemnostem, jež si navzájem poskytli člen EHSV a jeho tehdejší předseda, jakož i k dokumentaci týkající se údajného šetření, které mělo být vůči tomuto členovi vedeno před zahájením správního vyšetřování dne 6. října 2014 ve smyslu článku 86 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), které se jí týkalo. Žalobkyně dále navrhuje, aby byla EHSV uložena povinnost nahradit jí údajně vzniklou nemajetkovou újmu.
Rozhodnutí: Rozhodnutí předsedy Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) ze dne 19. listopadu 2014 se zrušuje v rozsahu, v němž nebyla FS poskytnuta zpráva vypracovaná bývalým předsedou EHSV na žádost tehdejšího předsedy EHSV, která se jí týká. Návrhová žádání znějící na zrušení rozhodnutí jsou ve zbývající části bezpředmětná. Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru se ukládá, aby FS zaplatil částku 1 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěla. Evropský hospodářský a sociální výbor ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené FS.
Shrnutí
1. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Dodržování práva na obhajobu – Povinnost poskytnout dotyčné osobě vypracovanou zprávu o mediaci před zahájením správního vyšetřování
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. b)]
2. Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného aktu, které nezajišťuje přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu – Přiznání peněžní náhrady
(Článek 340 odst. 2 SFEU)
1. Článek 41 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že každý má právo na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství.
Kontradiktorní povaha disciplinárního řízení a právo na obhajobu v takovém řízení kromě toho vyžadují, aby se dotyčná osoba a případně její advokát mohli seznámit se všemi skutečnostmi, na kterých může administrativa založit rozhodnutí, kterým se toto řízení končí, a to v dostatečném předstihu, aby mohli předložit vyjádření. Dodržování práva na obhajobu totiž vyžaduje, aby bylo dotyčné osobě umožněno účinně vyjádřit své stanovisko k relevanci skutkových okolností, a také, aby tato osoba mohla zaujmout stanovisko alespoň k těm dokumentům, ke kterým orgán přihlédl a které obsahují skutečnosti podstatné pro výkon jejího práva na obhajobu.
V tomto ohledu platí, že když stávající předseda orgánu pověřil člena orgánu mediací, jednal přitom jako orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy. Pokud dále z obsahu zprávy tohoto člena vyplývá, že vyslechl několik úředníků a zaměstnanců orgánu, jakož i jeho členů, a že ve své zprávě uvedl skutková zjištění vyplývající z jeho šetření, nasvědčují tyto skutečnosti tomu, že se uvedená činnost neomezila na mediaci, ale naopak odpovídá správnímu vyšetřování. Uvedená zpráva má také charakteristiky zprávy, na základě které se orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy následně rozhodl zahájit samotné správní vyšetřování.
Za těchto podmínek je třeba mít za to, že uvedená zpráva měla být podle čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv poskytnuta také žalobkyni, neboť spadá pod pojem „spis, který se jí týká“ ve smyslu tohoto ustanovení.
(viz body 47, 48 a 50 až 52)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 17. března 2015, AX v. ECB, F‑73/13, EU:F:2015:9, bod 115 a citovaná judikatura
2. Zrušení protiprávního aktu může samo o sobě představovat přiměřenou a v zásadě dostačující nápravu veškeré nemajetkové újmy, kterou tento akt mohl způsobit, ledaže žalobce prokáže, že utrpěl nemajetkovou újmu, která je oddělitelná od protiprávnosti, na jejímž základě byl akt zrušen, a která nemůže být tímto zrušením zcela napravena.
Je nesporné, že pocit nespravedlnosti a utrpení, které provázejí skutečnost, že osoba musí vést postup před zahájením soudního řízení a poté soudní řízení, aby byla uznána její práva, může za určitých okolností představovat újmu, kterou lze dovodit ze samotné skutečnosti, že se administrativa dopustila protiprávních aktů.
(viz body 58 a 59)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek ze dne 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, EU:C:1990:49, body 27 a 28
Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 6. června 2006, Girardot v. Komise, T‑10/02, EU:T:2006:148, bod 131
Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 19. května 2015, Brune v. Komise, F‑59/14, EU:F:2015:50, bod 80, a ze dne 16. července 2015, Murariu v. EIOPA, F‑116/14, EU:F:2015:89, bod 152