ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

25. ledna 2016

Věc F‑47/15

Marie-Pierre Darchy

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Děti manželky žalobkyně – Vyplacení se zpětným účinkem“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M.-P. Darchy domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 9. prosince 2014, kterým ji Evropská komise přiznala příspěvek na vyživované dítě na dvě děti její manželky od 1. března 2014, a nikoli ode dne uzavření jejich manželství, tedy 1. září 2011.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Marie-Pierre Darchy ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Lhůty – Kogentní charakter – Žádost o přezkum konečného administrativního rozhodnutí za účelem zpětného vyplacení předtím zamítnutých příspěvků – Rozsudek o přezkumu vyhlášený v řízení, které se přímo netýká žalobce – Neexistence nové skutečnosti, která by mohla obnovit běh lhůty

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Zásada řádné správy – Rozsah – Povinnost administrativy odchýlit se přehodnocením konečného rozhodnutí od lhůt pro podání stížnosti a žaloby – Neexistence

(Služební řád, článek 24)

3.      Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Žalobní důvody – Protiprávnost rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, jež nebylo napadeno ve stanovených lhůtách – Nepřípustnost

(Služební řád, články 90 a 91)

1.      Účelem lhůt pro podání stížnosti a žaloby, které mají kogentní povahu a kterými nemohou účastníci řízení ani soud disponovat, je zajistit v rámci unijních orgánů právní jistotu, která je nezbytná pro jejich řádné fungování, a zamezit tomu, aby unijní akty zakládající právní účinky byly donekonečna zpochybňovány.

Kdyby se připustilo, že dotčený úředník by v odpovědi na opožděně podaný návrh na přezkum mohl dosáhnout zpětného vyplacení dávek, které byly předtím zamítnuty, mohlo by to vést k značné právní nejistotě a vzniklo by nebezpečí, že se orgánům nashromáždí dluhy vůči jejich úředníkům, aniž by orgány mohly snížit toto nebezpečí.

Kromě toho, rozsudek nelze považovat za novou a podstatnou skutečnost, která by mohla odůvodnit obnovení běhu lhůt pro podání stížnosti nebo žaloby proti konečnému rozhodnutí administrativy, pokud dotčený úředník nebyl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek, ani nebyl bezprostředně dotčen aktem zrušeným tímto rozsudkem.

(viz body 27 až 29)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 21. února 1974, Kortner a další v. Rada a další, 15/73 až 33/73, 52/73, 53/73, 57/73 až 109/73, 116/73, 117/73, 123/73, 132/73 a 135/73 až 137/73, EU:C:1974:16, body 36 a 39

Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 5. března 2008, Combescot v. Komise, T‑414/06 P, EU:T:2008:58, bod 43 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 13. dubna 2011, Sukup v. Komise, F‑73/09, EU:F:2011:40, bod 62, a usnesení ze dne 13. února 2014, Probst v. Komise, F‑75/13, EU:F:2014:20, bod 23

2.      Co se týče jednak údajného porušení povinnosti péče a jednak zásady řádné správy a zásady právní jistoty, stačí poznamenat, že ani povinnost péče, ani zásada řádné správy nemohou administrativu nutit k tomu, aby se tím, že by zpětně přehodnotila konečné rozhodnutí, odchýlila od lhůt pro podání stížnosti a žaloby, se kterými vzhledem k tomu, že jsou kogentní, nemůže disponovat. Základem pro tuto úvahu je právě zásada právní jistoty.

(viz bod 39)

3.      Možnost podat návrh ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu nemůže úředníkovi umožnit obejít lhůty stanovené články 90 a 91 služebního řádu pro podání stížnosti a žaloby tím, že prostřednictvím takového pozdějšího návrhu nepřímo zpochybní dřívější rozhodnutí, které nenapadl ve stanovených lhůtách. V tomto ohledu si úředník v případě, kdy nenapadne rozhodnutí administrativy, které se stalo konečným, nemůže platně zajistit novou lhůtu pro podání žaloby tím, že později podá návrh na náhradu škody, jehož cílem je jednoznačně dosáhnout stejného peněžitého výsledku jako u včasné žaloby na zrušení uvedeného rozhodnutí.

(viz bod 43)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 28. září 2011, Hecq v. Komise, F‑12/11, EU:F:2011:165, bod 50 a citovaná judikatura, a ze dne 20. března 2014, Michel v. Komise, F‑44/13, EU:F:2014:40, bod 46 a citovaná judikatura