STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
HENRIKA SAUGMANDSGAARDA ØEHO
přednesené dne 18. února 2016(1)
Věc C‑19/15
Verband Sozialer Wettbewerb eV
proti
Innova Vital GmbH
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht München I (krajský soud pro Mnichov I, Německo)]
„Předběžná otázka – Ochrana spotřebitelů – Nařízení (ES) č. 1924/2006 – Článek 1 odst. 2 – Působnost – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin, jež mají být jako takové dodány konečnému spotřebiteli – Tvrzení v obchodních sděleních určených výhradně pro odborné kruhy“
I – Úvod
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht München I (krajský soud pro Mnichov I, Německo) se týká výkladu čl. 1 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin(2).
2. Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi spolkem, který hájí obchodní zájmy svých členů, a společností, která prodává doplněk stravy, ohledně tvrzení obsažených v reklamním dopise, který tato společnost zaslala pouze lékařům. Soudní dvůr je poprvé vyzván, aby určil, zda se použijí požadavky uvedeného nařízení tehdy, jsou-li výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin, jež mají být jako takové dodány spotřebitelům, obsažena v obchodních sděleních, která jsou určena nikoliv přímo spotřebitelům, ale výhradně odborným kruhům.
II – Právní rámec
3. Podle bodů 1, 4, 9, 16, 23 a 29 odůvodnění nařízení č. 1924/2006:
„(1) Ve Společenství stoupá počet potravin, u nichž se při označování a v reklamě používají výživová a zdravotní tvrzení. K zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a usnadnění výběru potraviny by měly být produkty, včetně dovážených produktů, uvedené na trh bezpečné a měly by být náležitě označeny. […]
[...]
(4) Toto nařízení by se mělo vztahovat na všechna výživová a zdravotní tvrzení, která se objevují v obchodních sděleních, mimo jiné v obecně zaměřené reklamě na potraviny a v propagačních kampaních, jako například těch, které jsou zcela nebo zčásti podporovány orgány veřejné moci. Nemělo by se vztahovat na tvrzení, která se objevují v jiných než obchodních sděleních, jako jsou výživová doporučení nebo jiná doporučení vydávaná orgány a subjekty veřejného zdraví, nebo jiná než obchodní sdělení a informace v tisku a ve vědeckých publikacích. [...]
[...]
(9) Existuje celá řada živin a jiných látek, jež mají výživový nebo fyziologický účinek, […], které se mohou vyskytovat v potravinách a které mohou být předmětem tvrzení. Proto je třeba stanovit obecné zásady pro všechna tvrzení uváděná na potravinách s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, poskytnout spotřebitelům nezbytné informace, aby se mohli rozhodnout na základě důkladné znalosti skutečností, a vytvořit rovné podmínky hospodářské soutěže v potravinářském průmyslu.
[...]
(16) Je důležité, aby tvrzení týkající se potravin byla pro spotřebitele srozumitelná, a je vhodné chránit všechny spotřebitele před klamavými tvrzeními. [...]
[...]
(23) Použití zdravotních tvrzení by mělo být ve Společenství schváleno až po provedení vědeckého hodnocení na nejvyšší možné úrovni. Pro zajištění harmonizovaného vědeckého hodnocení těchto tvrzení je nutné, aby tato hodnocení prováděl Evropský úřad pro bezpečnost potravin. […]
[...]
(29) K zajištění pravdivosti, srozumitelnosti, spolehlivosti a užitečnosti zdravotních tvrzení pro spotřebitele při volbě zdravé stravy by ve stanovisku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a v následném schvalovacím řízení měla být zohledněna formulace a prezentace zdravotních tvrzení.“
4. Článek 1 odst. 1 a 2 tohoto nařízení stanoví:
„1. Toto nařízení uvádí v soulad právní a správní předpisy v členských státech, které se týkají výživových a zdravotních tvrzení, aby bylo zajištěno účinné fungování vnitřního trhu a zároveň i vysoká míra ochrany spotřebitele.
2. Toto nařízení se vztahuje na výživová a zdravotní tvrzení, která jsou uváděna v obchodních sděleních, ať už při označování a obchodní úpravě potravin nebo v reklamách týkajících se potravin, které mají být takto dodány konečnému spotřebiteli. […]“
5. Článek 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1924/2006 odkazuje pro účely jeho použití na definice pojmů „potravina“ a „konečný spotřebitel“, které jsou obsaženy v článku 2 a v čl. 3 bodu 18 nařízení (ES) č. 178/2002(3). Odstavec 2 body 1, 4 a 5 téhož článku definují, co třeba rozumět „tvrzením“, „výživovým tvrzením“ a „zdravotním tvrzením“ ve smyslu nařízení č. 1924/2006.
6. Kapitola II obsahující články 3 až 7 nařízení č. 1924/2006 stanoví obecné zásady pro používání výživových a zdravotních tvrzení.
7. Článek 3, nadepsaný „Obecné zásady pro všechna tvrzení“, stanoví, že „[v]ýživová a zdravotní tvrzení lze při označování a obchodní úpravě potravin a v reklamě na potraviny uváděné na trh ve Společenství používat pouze v případě, že jsou v souladu s tímto nařízením“. Dodává, že „[aniž] jsou dotčeny směrnice 2000/13/ES[(4)] a 84/450/EHS[(5)], nesmějí výživová a zdravotní tvrzení [zejména] být nepravdivá, dvojsmyslná nebo klamavá“.
8. Článek 5 odst. 1 a 2, nadepsaný „Obecné podmínky“ stanoví, že používání výživových a zdravotních tvrzení je přípustné pouze při splnění podmínek stanovených v tomto článku a pouze, „jestliže lze očekávat, že průměrný spotřebitel porozumí příznivému účinku vyjádřenému v daném tvrzení“.
9. Kapitola III nařízení č. 1924/2006 obsahující články 8 a 9 stanoví zvláštní podmínky pro používání výživových tvrzení.
10. Kapitola IV téhož nařízení, ve které jsou obsaženy články 10 až 19, obsahuje zvláštní ustanovení pro zdravotní tvrzení.
11. Podle čl. 10 odst. 1 a 2, nadepsaného „Zvláštní podmínky“:
„1. Zdravotní tvrzení jsou zakázána, pokud neodpovídají obecným požadavkům v kapitole II a zvláštním požadavkům v této kapitole a pokud nejsou schválena v souladu s tímto nařízením a obsažena v seznamu schválených tvrzení stanovených v článcích 13 a 14.
2. Zdravotní tvrzení jsou přípustná pouze tehdy, pokud jsou na označení […] a reklamě uvedeny informace [které tento odstavec stanoví]“.
12. Článek 13 umožňuje, aby zdravotní tvrzení, která stanoví, byla používána, „aniž projdou [schvalovacím] řízením podle článků 15 až 19“, za podmínky, že „jsou uvedena v seznamu podle odstavce 3“ tohoto článku, „pokud jsou založena na obecně uznávaných vědeckých údajích“ a jsou „dobře srozumitelná průměrnému spotřebiteli“.
13. Článek 14 připouští používání „tvrzení o snižování rizika onemocnění“ a „tvrzení o vývoji a zdraví dětí“, pokud „byla v řízení podle článků 15, 16, 17 a 19 tohoto nařízení schválena“.
III – Spor v původním řízení, předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem
14. Verband Sozialer Wettbewerb e.V. (dále jen „Verband Sozialer Wettbewerb“) je německý spolek, k jehož statutárním úkolům patří ochrana obchodních zájmů jeho členů, což zahrnuje zejména dohled nad dodržováním pravidel řádné hospodářské soutěže.
15. Innova Vital GmbH (dále jen „Innova Vital“), německá společnost, jejímž jednatelem je lékař, uvádí na trh emulzi obsahující vitamín D3, podávanou ve formě kapek, nazvanou „Innova Mulsin® Vitamin D3“.
16. V měsíci listopadu 2013 zaslal jednatel Innova Vital výhradně jmenovitě uvedeným lékařům dopis, podle kterého tento doplněk stravy přispívá k předcházení nemocem způsobeným nedostatečnou hladinou vitamínu D, který zněl následovně:
„Znáte situaci: 87 % dětí v Německu má hladinu vitamínu D v krvi nižší než 30 ng/ml. Podle Německé výživové společnosti [Deutsche Gesellschaft für Ernährung, DGE] by se tato hodnota měla pohybovat spíše mezi 50 a 75 ng/ml.
Jak již ukázalo několik studií, vitamín D hraje významnou úlohu při předcházení několika nemocem, jako je atopický ekzém, osteoporóza, cukrovka a RS [roztroušená skleróza]. Podle těchto studií způsobuje příliš nízká hladina vitamínu D od dětství zčásti budoucí výskyt těchto nemocí.
[…]
Jako lékař v oboru imunologie jsem o této otázce přemýšlel a vytvořil jsem emulzi vitamínu D3 (Innova Mulsin® D3), kterou lze podávat ve formě kapek.
[…]
Výhody emulzí Mulsin®:
[…]
– Rychlé předcházení a vyloučení stavů nedostatku (80 % obyvatel je popsáno jako obyvatelstvo s nedostatkem vitamínu D3 v zimě)
[…]
Podmínky pro přímou objednávku, jakož i bezplatný informační materiál pro Vaši ordinaci získáte na telefonním čísle [...]“(6).
17. Tento dopis obsahoval rovněž obrázkovou prezentaci daného výrobku, informace o jeho složení, prodejní cenu, jakož i denní náklad na léčbu podle doporučeného dávkování jednou kapkou denně nebo v závislosti na doporučení lékaře. Uváděl, že „s prodejní cenou 26,75 eura vaši pacienti investují 0,11 eur denně do vyvážené dávky vitamínu D3“.
18. Verband Sozialer Wettbewerb se obrátil na předkládající soud se zdržovací žalobou podanou proti společnosti Innova Vital na základě německého zákona o nekalé hospodářské soutěži (Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb, UWG)(7). Založil tuto žalobu na porušení nařízení č. 1924/2006, když se zaměřil konkrétně na dvě z výše uvedených informací(8).
19. Na podporu svého návrhu Verband Sozialer Wettbewerb tvrdí, že ustanovení nařízení č. 1924/2006 se použijí na reklamu určenou jak pro odborné kruhy, tak pro kruhy neodborné. Primárně tvrdí, že čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení zakazuje zdravotní tvrzení, ledaže byla, což není případ dotčených tvrzení, schválena v souladu s tímto nařízením a jsou obsažena v seznamu schválených tvrzení uvedeném v článku 13 tohoto nařízení. Dodává, že dotčený doplněk stravy není s ohledem na své složení a svou účinnost v souladu s obecnými podmínkami stanovenými čl. 5 odst. 1 uvedeného nařízení. Podpůrně se dovolává porušení čl. 10 odst. 2 téhož nařízení z toho důvodu, že povinné údaje, které toto ustanovení stanoví, nejsou ve sporné reklamě obsaženy.
20. Innova Vital naopak tvrdí, že se články 5 a 10 nařízení č. 1924/2006 nepoužijí na tvrzení obsažená v dotčeném dopise, jelikož tento dopis byl určen výhradně lékařům a toto nařízení se nemůže použít na reklamu určenou pro příslušníky odborných kruhů.
21. V tomto kontextu se rozhodnutím ze dne 16. prosince 2014 došlým Soudnímu dvoru dne 19. ledna 2015 Landgericht München I (krajský soud pro Mnichov I) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1924/2006 vykládán tak, že ustanovení tohoto nařízení se vztahují také na výživová a zdravotní tvrzení v obchodních sděleních v reklamě na potraviny, jež mají být jako takové dodány konečnému spotřebiteli, pokud je toto obchodní sdělení nebo reklama určeno výhradně pro odborné kruhy?“
22. Innova Vital, řecká a francouzská vláda, jakož i Evropská komise předložily písemná vyjádření. Ve věci nebylo nařízeno jednání k přednesu řečí.
IV – Analýza
A – Úvodní úvahy
23. S přihlédnutím k písemným vyjádřením, které byly předloženy Soudnímu dvoru, se zdá, že by mělo být nejdříve, tedy předtím, než bude možné odpovědět na předběžnou otázku, přezkoumáno několik otázek, které se týkají věcné působnosti nařízení č. 1924/2006.
24. Úvodem zdůrazňuji, že podle předkládajícího soudu je nesporné, že v souladu s podmínkami pro použití stanovenými v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení představuje jednak výrobek uvedený v dotčeném dopise potravinu, jež má být jako taková dodána konečnému spotřebiteli, a jednak sdělení provedené společností Innova Vital mělo pro tuto společnost reklamní účel.
1. Ke kvalifikaci sporných údajů s ohledem na nařízení č. 1924/2006
25. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že žalobce v původním řízení tvrdil, že dopis, který byl předmětem jeho žaloby, obsahoval „zdravotní tvrzení“, zakázaná nařízením č. 1924/2006. Landgericht München I (krajský soud pro Mnichov I) nezpochybňuje tuto kvalifikaci, přičemž se ale jeho předběžná otázka týká bez rozdílu „výživových“ tvrzení a „zdravotních“ tvrzení, na která se toto nařízení vztahuje.
26. Francouzská republika pokládá otázku týkající se správnosti tohoto předpokladu. Podle ní sporné údaje nepředstavují ani výživová tvrzení, ani zdravotní tvrzení, definovaná v čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1924/2006, a tudíž nespadají do jeho působnosti. Tyto údaje spadají spíše do kategorie informací o potravinách, které připisují potravinám vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, jejichž používání je v zásadě zakázáno článkem 7 nařízení č. 1169/2011/EU(9). Domnívá se však, že Soudní dvůr je povinen odpovědět na položenou otázku(10), jelikož nepoužitelnost nařízení č. 1924/2006 v projednávané věci není zjevná, neboť je podmíněna právní kvalifikací napadených údajů.
27. Z ustálené judikatury vyplývá, že je věcí pouze vnitrostátního soudu posoudit skutkové okolnosti sporu v původním řízení a kvalifikovat je, jakož i použít relevantní ustanovení unijního práva v souladu s výkladem těchto předpisů provedeným Soudním dvorem(11). Toto pravidlo bylo již provedeno Soudním dvorem, pokud jde konkrétně o ustanovení nařízení č. 1924/2006(12). Upřesňuji nicméně, že stejně jako Komise se domnívám, že projednávaná předběžná otázka nemá hypotetický charakter, jelikož s přihlédnutím k výše uvedeným informacím sporu se mi zdá, že napadená tvrzení skutečně spadají pod pojem „zdravotní tvrzení“ ve smyslu tohoto nařízení, vyložený v rozsudcích Soudního dvora týkajících se tohoto pojmu(13).
2. K souladu nařízení č. 1924/2006 se směrnicí 2000/13
28. Komise se domnívá, že je třeba si položit otázku, zda v takové situaci, jako je situace, která je předmětem původního řízení, není používání sporných údajů již zakázáno čl. 2 odst. 1 písm. b), ve spojení s odstavcem 3 tohoto článku, směrnice 2000/13, který stanoví obecnou zásadu, podle které informace o potravině, obsažené zejména v reklamě, nesmějí připisovat této potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci(14).
29. Stejně je tomu v podstatě u francouzské vlády, neboť tvrdí, že na údaje této povahy se mohou vztahovat ustanovení odpovídající výše uvedeným ustanovením směrnice 2000/13, která jsou obsažena v čl. 7 odst. 3 a 4 nařízení č. 1169/2011. Vzhledem k tomu však, že toto nařízení zrušilo směrnici 2000/13 od 13. prosince 2014(15), tedy poté co došlo ke skutkovým okolnostem sporu v původním řízení(16), není z hlediska časové působnosti v projednávané věci použitelné.
30. Je třeba připomenout, že směrnice 2000/13, která se vztahuje zejména k reklamě na potraviny, se má použít souběžně s nařízením č. 1924/2006, a nikoliv na jeho úkor. Podle bodu 3 odůvodnění tohoto nařízení by totiž toto nařízení mělo doplnit obecné zásady směrnice 2000/13(17) a stanovit zvláštní ustanovení pro používání výživových a zdravotních tvrzení při označování potravin, které mají být jako takové dodány spotřebiteli. Článek 3 druhý pododstavec nařízení č. 1924/2006 obecně obsahuje výhradu použití směrnice 2000/13, s výjimkami stanovenými tímto nařízením. Zejména čl. 14 odst. 1 tohoto nařízení výslovně umožňuje se odchýlit od čl. 2 odst. 1 bodu b) této směrnice, pokud jde o používání dvou konkrétních druhů zdravotních tvrzení, a sice tvrzení týkajících se snížení rizika onemocnění a tvrzení o vývoji a zdraví dětí, s výhradou, že tato tvrzení byla schválena v souladu se striktními podmínkami stanovenými uvedeným nařízením.
31. Jak uvádí sama Komise, okolnost, že by se směrnice 2000/13 mohla případně vztahovat na takový spor, jako je spor v původním řízení, není neslučitelná s přezkumem projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jelikož nařízení č. 1924/2006 se použije doplňujícím způsobem k této směrnici, nikoliv alternativně. Ostatně použití ustanovení uvedeného nařízení ve sporu v původním řízení je jasně zamýšleno předkládajícím soudem, jemuž jedinému přísluší posoudit relevanci a nezbytnost otázky, kterou pokládá, pro rozhodnutí sporu, který je mu předložen(18).
B – K použitelnosti nařízení č. 1924/2006 na obchodní sdělení zaslaná výhradně příslušníkům odborných kruhů
32. Otázka položená v projednávané věci se týká případného použití nařízení č. 1924/2006 na výživová nebo zdravotní tvrzení obsažená v obchodních sděleních při označování potravin určených konečným spotřebitelům v případech, kdy jsou taková sdělení určena nikoliv těmto spotřebitelům, ale výhradně příslušníkům odborných kruhů, kterými jsou v projednávané věci zdravotnické odborné kruhy(19). Soudnímu dvoru dosud nebyla položena žádost o výklad této povahy, jejíž praktické dopady jsou však značné(20).
33. Účastníci původního řízení zastávají protichůdná stanoviska, pokud jde o použitelnost tohoto nařízení za takových okolností. Předkládající soud uvádí, že položená otázka je rovněž zodpovězena různě v právní literatuře v německém jazyce, když uvádí podrobně znění této diskuse právní nauky.
34. Podle vyjádření předložených před Soudním dvorem pouze Innova Vital tvrdí, že obchodní sdělení zaslaná výhradně příslušníkům odborných kruhů nejsou upravena ustanoveními nařízení č. 1924/2006. Naopak jak řecká a francouzská vláda, tak i Komise se domnívají, že působnost tohoto nařízení zahrnuje takový případ. Zastávám rovněž tento názor.
35. Kladnou odpověď, kterou tak navrhuji na předběžnou otázku, podporují různé úvahy, které se spočívají v nejen doslovném výkladu, ale rovněž v teleologickém a kontextuálním výkladu.
1. Ke znění relevantních ustanovení nařízení č. 1924/2006
36. Innova Vital se dovolává bodů 1, 8 až 10, 15 a 28 odůvodnění, jakož i čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1924/2006 proto, aby tvrdila, že tento předpis se nemůže použít na reklamu určenou pro odborné kruhy, jelikož tato ustanovení kladou důraz na spotřebitele a odborné kruhy v nich nejsou zmíněny.
37. Je skutečností, že v tomto nařízení je několik odkazů na spotřebitele, přičemž vnímání výživových a zdravotních tvrzení, které může mít „průměrný spotřebitel“, je v něm uvedeno několikrát jako orientační bod(21).
38. Nicméně s přihlédnutím ke znění čl. 1 odst. 2 a ke všem ostatním ustanovením nařízení č. 1924/2006 nic podle mého názoru neumožňuje vyloučit, že toto nařízení upravuje současně obchodní sdělení, která jsou určena přímo spotřebitelům, a ta, která jsou sice určena výhradně odborným kruhům, ale která ve skutečnosti nepřímo cílí na spotřebitele, kteří mohou dotčenou potravinu nabýt.
39. Zákonodárce nestanovil žádný rozdíl v závislosti na postavení adresáta sdělení, která obsahují výživová a zdravotní tvrzení, kterých se týká uvedené nařízení. Jediné požadavky obsažené v tomto nařízení se týkají předmětu a povahy těchto sdělení. Tato sdělení se musí týkat potravin, které mají být dodány konečnému spotřebiteli(22), a být „obchodní“ buď ve formě označení, nebo ve formě obchodní úpravy takových potravin nebo – jako ve sporu v původním řízení – v související reklamě(23). Je to tudíž samotný výrobek, který musí být určen nutně spotřebitelům, a nikoliv sdělení, jehož je předmětem(24).
40. Kritérium obchodní povahy představuje podle mého názoru, jakož i podle řecké vlády a Komise, hlavní skutečnost pro odpověď na otázku položenou v projednávané věci(25). V tomto ohledu bod 4 odůvodnění uvedeného nařízení jasně odlišuje obchodní sdělení, na která se toto nařízení vztahuje, od neobchodních sdělení, na která se nevztahuje, když stanoví, že obchodní sdělení mají za cíl „reklamu“ nebo „propagaci“(26).
41. Nařízení č. 1924/2006 sice neobsahuje výslovnou definici tohoto kritéria, z ostatních aktů unijního práva však vyplývá, jak uvádí Komise, že obchodní povaha odkazuje obecně na sdělení, jehož účelem je zajistit hospodářskou propagaci výrobků nebo služeb „přímo“(27) nebo dokonce „nepřímo“(28), a ovlivnit tak rozhodnutí potenciálních kupujících. Zdůrazňuji, že podobný přístup byl sledován na mezinárodní úrovni v „doporučeních pro používání výživových a zdravotních tvrzení“ přijatých Codex Alimentarius(29), na které výslovně odkazuje bod 7 odůvodnění tohoto nařízení(30).
42. Znění nařízení č. 1924/2006 neomezuje svou působnost na sdělení, jejichž adresáty jsou přímo koneční spotřebitelé, neboť obchodní povaha těchto sdělení nezávisí nutně na takovém uspořádání. V takové situaci, jako je situace posuzovaná předkládajícím soudem, i když spotřebitelé neobdrží sami sdělení, které obsahuje tvrzení, na která se vztahuje toto nařízení, jsou ve skutečnosti osobami, na které nepřímo cílí tento obchodní krok, jelikož potravina, která je jejich předmětem, je určená k prodeji jim, nikoliv v odborných kruzích, které obdržely reklamní dopis(31). V takovém případě jsou odborné kruhy ve skutečnosti pouhými prostředníky, kteří jsou kontaktováni podnikem z potravinářského odvětví právě proto, že mohou usnadnit propagaci výrobku, který prodává, zajištěním předání obchodních informací, které se jej týkají, potenciálním kupujícím, nebo dokonce jim doporučit jeho koupi.
43. Příslušníci odborných kruhů mohou mít přitom zpravidla značný vliv na spotřebitele, kteří se na ně obrátí, a to tím spíše, jedná-li se o příslušníky zdravotnických odborných kruhů, ke kterým mají pacienti zvýšenou důvěru a kteří disponují značnou věrohodností. Samotným cílem takového reklamního dopisu, jako je dopis v původním řízení, je, aby lékaři, kteří jej obdrží, poradili svým pacientům používat dotčený výrobek. Není však zaručeno, že předtím, než budou všichni oslovení příslušníci odborných kruhů případně hrát tuto podněcující úlohu, budou schopni plně ověřit tvrzení obsažená v tomto obchodním sdělení a v případě potřeby se od toho umět oprostit(32).
44. Podle mého názoru je proto, aby bylo použito nařízení č. 1924/2006, irelevantní, že příslušníci odborných kruhů předají spotřebitelům dokument, který obdrželi, jako takový nebo pouze jeho podstatu, podle mého názoru je podstatné, že výživová a zdravotní tvrzení obsažená v tomto dokumentu, na která se vztahuje uvedené nařízení, mají být předána konečným spotřebitelům, byť nepřímo, jako je tomu v projednávané věci(33).
2. K účelu nařízení č. 1924/2006
45. Výklad, který navrhuji Soudnímu dvoru přijmout s přihlédnutím ke znění relevantních ustanovení nařízení č. 1924/2006, je podpořen cíli tohoto nařízení.
46. Je nesporné, že účelem tohoto nařízení je „zajistit účinné fungování vnitřního trhu“, což vyžaduje zejména „vytvářet rovné podmínky hospodářské soutěže“ týkající se zhodnocení výrobků, jakož i zajistit „vysokou úroveň ochrany spotřebitelů“(34), především tím, že jim umožní provádět odůvodněný výběr potravin díky objektivním informacím založeným na důkazech(35).
47. Za tímto účelem schvaluje používání výživových a zdravotních tvrzení v obchodních sděleních, neboť takové informace mohou být užitečné pro spotřebitele s výhradou, že musí být jasné a pravdivé(36), ale toto používání úzce vymezuje. Pokud jde konkrétně o zdravotní tvrzení, jejich používání je předmětem zvláštních omezení a uvedené nařízení povoluje jejich používání až po provedení nezávislého a harmonizovaného vědeckého hodnocení, které je prováděno Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (dále jen „EFSA“), a po schválení Společenství ze strany Komise(37).
48. Takové cíle a zásady znamenají mít dostatečně širokou koncepci působnosti nařízení č. 1924/2006 pro to, aby jejich provádění a dodržování nebylo narušeno v souladu s přístupem, který byl doposud zastávaný Soudním dvorem, když byl konfrontován se snahami subjektů z odvětví potravinářství omezit věcnou působnost tohoto nařízení(38). V projednávané věci je třeba se podle mého názoru vzhledem k neexistenci výslovného označení spotřebitelů jako jediných potenciálních adresátů domnívat, že se uvedené nařízení použije rovněž na takové obchodní sdělení, jako je sdělení ve věci v původním řízení, určené výhradně pro odborné kruhy, které splňuje ostatní podmínky stanovené tímto předpisem.
49. Příslušníci odborných kruhů jsou sice v zásadě(39) opatrnější a obezřetnější než průměrný spotřebitel. V praxi však jak filtr, který mohou provádět, tak hradba, kterou mohou představovat pro spotřebitele, mají meze, neboť nelze vyloučit, že budou sami uvedeni v omyl nepravdivými nebo klamavými či dokonce lživými tvrzeními. Jak uvádí řecká vláda, je pro ně věcně nemožné mít neustále odborné a aktualizované znalosti, které jsou nezbytné pro posouzení každé potraviny a jakéhokoliv s ní souvisejícího tvrzení.
50. Stejně jako francouzská vláda se domnívám, že pokud by bylo připuštěno, že se výživová a zdravotní tvrzení vymykají ustanovením nařízení č. 1924/2006, pokud jsou obsažena v obchodních sděleních určených pro odborné kruhy, konkrétní důsledky by mohly být paradoxně ještě závažnější a škodlivější pro spotřebitele než, když jsou mu reklamy určeny přímo. Spotřebitel bude totiž zpravidla důvěřovat stanovisku příslušníků odborných kruhů, kteří mu doporučí v dobré víře dotčený výrobek, a bude jednat pravděpodobně méně uvážlivě a rozhodněji, než kdyby se musel jakožto laik odkázat na vlastní posouzení. V případě, kterého se týká předběžná otázka, je tedy ochrana spotřebitelů vůči tvrzením, která jsou nepravdivá, stejně nezbytná, nebo dokonce o to nezbytnější než v případech, kdy obdrží reklamu sami a provádějí výběr potravin sami.
51. Navíc vyloučit tuto kategorii sdělení z působnosti uvedeného nařízení by vedlo k částečnému zmaření jeho užitečného účinku zejména proto, že neprovedení hodnocení ex ante ze strany EFSA by umožnilo používání zdravotních tvrzení, která se neopírají o vědecké důkazy. V praxi by možnost podniků z potravinářského odvětví šířit jejich tvrzení u spotřebitelů prostřednictvím příslušníků odborných kruhů mohla představovat snadný prostředek jak obejít přísné požadavky nařízení č. 1924/2006. V každém případě by měl takový výklad za následek riziko narušení řádného fungování vnitřního trhu a snížení úrovně ochrany spotřebitelů, na která přesto toto nařízení cílí.
52. Teleologický výklad, který navrhuji, nemůže být podle mého názoru platně zpochybněn argumenty předloženými proti němu společností Innova Vital, která se opírá o teze zastávané částí německé právní nauky podle informací uvedených v jejím vyjádření, jakož i v předkládacím rozhodnutí.
53. Zaprvé Innova Vital opírá argument o nepřiměřenost mezi kogentním systémem stanoveným nařízením č. 1924/2006 a znalostmi odborníků, kterými jsou příslušníci odborných kruhů. Tvrdí v podstatě, že pokud by obchodní sdělení jim určená byla zahrnuta do působnosti uvedeného nařízení, používání technické nebo vědecké terminologie ve výživových a zdravotních tvrzeních by bylo zakázáno na základě jeho čl. 5 odst. 2(40), protože takové výrazy by nemohly být „průměrným spotřebitelem“ pochopeny, i když by byly známy odborníky-adresáty reklamy.
54. Nicméně tento argument není podle mého názoru účinný, jelikož za takových okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, nemá být reklamní dopis předán jako takový spotřebiteli, ale má být předán příslušníkům odborných kruhů, kteří jsou implicitně vyzváni, aby mu vysvětlili, jak je pro něj dotčený výrobek zajímavý(41). Dobrá srozumitelnost tvrzení, která jsou obsažena v obchodním sdělení, vyžadovaná uvedeným čl. 5 odst. 2, je v tomto případě zajišťována prostřednictvím příslušníků odborných kruhů, kteří jsou pověřeni předat tyto informace laikům, když je v případě potřeby přeformulují.
55. Zadruhé se Innova Vital dovolává škodlivého dopadu režimu stanoveného nařízením č. 1924/2006 na sdělení v rámci odborných kruhů, neboť tyto kruhy mají odlišná očekávání od očekávání spotřebitelů, zejména pokud jde o objektivní informování o novém vědeckém vývoji(42).
56. Je skutečností, že pokud by bylo Soudním dvorem připuštěno, že ustanovení nařízení č. 1924/2006 se použijí v takovém kontextu, jako je kontext sporu v původním řízení, sdělení mezi odbornými kruhy by tím byla dotčena, či dokonce omezena. Nicméně pro to, aby byl použit systém omezující výživová a zdravotní tvrzení, který je stanovený tímto nařízením, musí dotčená sdělení v zásadě poskytovat nikoliv informace čistě technické povahy, ale šířit informace „obchodní povahy“ v souladu s čl. 1 odst. 2 prvním pododstavcem. Připomínám, že bod 4 odůvodnění uvedeného nařízení vylučuje ostatně výslovně z jeho působnosti „jiná než obchodní sdělení a informace […] ve vědeckých publikacích“. V kontextu získávání, tedy nikoliv neutrálních informací se mi zdá běžné, že legitimní cíl ochránit spotřebitele před nepravdivými tvrzeními má přednost před přáním umožnit předání informací v rámci odborných kruhů.
57. Jsem tudíž toho názoru, že čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1924/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že se toto nařízení použije tehdy, jsou-li výživová nebo zdravotní tvrzení obsažena v obchodních sděleních, která jsou sice určena výhradně odborným kruhům, ale mají se ve skutečnosti nepřímo vztahovat na konečné spotřebitele, kterým budou potraviny, které jsou předmětem těchto tvrzení, případně dodány jako takové.
V – Závěry
58. S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku položenou Landgericht München I (krajský soud pro Mnichov I, Německo) odpověděl následovně:
„Článek 1 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin musí být vykládán v tom smyslu, že ustanovení tohoto nařízení se použijí na výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin, které mají být jako takové dodány konečnému spotřebiteli, která jsou obsažena v obchodních sděleních, pokud jsou tato sdělení zaměřena výhradně na odborné kruhy, ale mají se nepřímo vztahovat na spotřebitele prostřednictvím příslušníků odborných kruhů.“