Věc C‑689/13
Puligienica Facility Esco SpA (PFE)
proti
Airgest SpA
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Giustizia amministrativa per la Regione siciliana (Rada pro správní soudnictví pro region Sicílie, Itálie)]
„Řízení o předběžné otázce – Veřejné zakázky na služby – Směrnice 89/665/EHS – Článek 1 odst. 1 a 3 – Přezkumná řízení – Žaloba na neplatnost rozhodnutí o udělení veřejné zakázky podaná uchazečem, jehož nabídka nebyla vybrána – Incidenční žaloba úspěšného uchazeče – Vnitrostátní judikatura, podle níž je třeba se zabývat nejprve incidenční žalobou, a pokud je opodstatněná, prohlásit hlavní žalobu za nepřípustnou bez meritorního posouzení – Slučitelnost s unijním právem – Článek 267 SFEU – Zásada přednosti unijního práva – Právní zásada zakotvená plénem nejvyššího správního soudu členského státu – Vnitrostátní právní úprava, podle níž je toto rozhodnutí závazné pro senáty tohoto soudu – Povinnost senátu, kterému byla předložena otázka týkající se unijního práva, postoupit tuto otázku plénu v případě nesouhlasu s rozhodnutím pléna – Možnost či povinnost senátu položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. dubna 2016
1. Sbližování právních předpisů – Přezkumná řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce – Směrnice 89/665 – Povinnost členských států upravit přezkumné řízení – Přístup k přezkumným řízením – Vnitrostátní procesní pravidla upravující nepřípustnost žaloby uchazeče, jejímž předmětem je vyloučení jiného uchazeče z důvodu přednostního zacházení s incidenční žalobou podanou druhým jmenovaným uchazečem – Nepřípustnost
(Směrnice Rady 89/665, ve znění směrnice 2007/66, čl. 1 odst. 1 a 3)
2. Předběžné otázky – Podání návrhu na zahájení řízení Soudnímu dvoru – Pravomoci vnitrostátních soudů – Rozsah – Vnitrostátní právní úprava zavazující senát vnitrostátního soudu rozhodující v posledním stupni, aby spor předložil plénu tohoto soudu v případě nesouhlasu s pokyny posledně jmenovaného – Znemožnění soudu, jemuž byl předložen spor v souladu s vnitrostátním právem, aby předložil Soudnímu dvoru předběžnou otázku – Nepřípustnost
(Článek 267 SFEU)
3. Předběžné otázky – Pravomoc vnitrostátního soudu – Použití ustanovení vyložených Soudním dvorem – Vnitrostátní právní úprava znemožňující soudu, aby se odklonil od vnitrostátních ustanovení, která jsou v rozporu s unijním právem – Nepřípustnost
(Článek 267 SFEU)
1. Článek 1 odst. 1 třetí pododstavec a odst. 3 směrnice 89/665/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice 2007/66/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byla hlavní žaloba podaná uchazečem, který má nebo měl zájem na získání určité zakázky a kterému v důsledku tvrzeného porušení unijního práva v oblasti veřejných zakázek či předpisu provádějícího tuto právní úpravu vznikla nebo hrozí škoda, a směřující k vyloučení jiného uchazeče prohlášena za nepřípustnou na základě vnitrostátních procesních pravidel, podle nichž má být přednostně posouzena incidenční žaloba podaná tímto jiným uchazečem.
Všechny strany sporu totiž mají oprávněný zájem na vyloučení nabídky jiných soutěžitelů. Není vyloučeno, že některá z nesrovnalostí, která vedla k vyloučení nabídky úspěšného uchazeče i uchazeče, který napadá rozhodnutí zadavatele o udělení zakázky, může mít za následek i neplatnost ostatních předložených nabídek, což by mohlo zadavatele vést k zahájení nového zadávacího řízení. V této souvislosti počet účastníků dotyčného řízení na veřejnou zakázku stejně jako počet účastníků, kteří podali žalobu, nebo rozdílné důvody, které uvedli, nejsou relevantní.
(viz body 28–30, výrok 1)
2. Článek 267 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, které je vykládáno v tom smyslu, že senát soudu, který rozhoduje v posledním stupni, musí v případě, že nesdílí právní názor obsažený v rozhodnutí pléna tohoto soudu stran otázky, která se týká výkladu či platnosti unijního práva, tuto otázku postoupit uvedenému plénu, a nemůže se tak obrátit s předběžnou otázkou na Soudní dvůr.
Vnitrostátní soudy totiž mají tu nejširší možnost obrátit se na Soudní dvůr s otázkou ohledně výkladu příslušného ustanovení unijního práva, přičemž tato možnost se u soudů rozhodujících v posledním stupni stává až na výjimky povinností. Vnitrostátní právní úprava nemůže vnitrostátnímu soudu bránit v tom, aby případně uvedené možnosti využil nebo aby tuto povinnost splnil. Tato možnost i povinnost jsou nedílnou součástí systému spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedeného článkem 267 SFEU a patří k funkcím soudu pověřeného aplikací unijního práva, které toto ustanovení svěřuje vnitrostátním soudům. Pokud tedy vnitrostátní soud, kterému byla věc předložena, dospěje k závěru, že před ním v této věci vyvstala otázka týkající se výkladu či platnosti unijního práva, má možnost resp. povinnost obrátit se na Soudní dvůr s předběžnou otázkou, a vnitrostátní legislativa ani judikatura nemůže tuto možnost, resp. povinnost vyloučit.
(viz body 32–34, 36, výrok 2)
3. Článek 267 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že senát soudu, který rozhoduje v posledním stupni, musí v případě, že obdržel odpověď Soudního dvora Evropské unie na otázku týkající se výkladu unijního práva, kterou mu položil, nebo v případě, že judikatura Soudního dvora Evropské unie již na tuto otázku přináší jasnou odpověď, učinit vše nezbytné k tomu, aby se prosadil tento výklad unijního práva.
S požadavky vlastními samotné povaze unijního práva je totiž neslučitelné jakékoli ustanovení vnitrostátního právního řádu nebo jakákoli legislativní, správní nebo soudní praxe, které by vedly ke snížení účinku unijního práva v důsledku skutečnosti, že by soudu příslušnému k uplatňování tohoto práva byla upřena pravomoc učinit v samotném okamžiku jeho uplatnění vše, co je nezbytné k vyloučení použití ustanovení vnitrostátních právních předpisů představujících případně překážku plného účinku unijních norem.
(viz body 41, 42, výrok 3)