Věc T‑153/04

Ferriere Nord SpA

v.

Komise Evropských společenství

„Hospodářská soutěž – Pokuta – Porušení článku 81 ES – Pravomoci Komise v záležitostech výkonu práva – Promlčení – Článek 4 a 6 nařízení (EHS) č. 2988/74 – Přípustnost“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Věcná působnost

(Články 230 ES, 238 ES a 249 ES)

2.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Promlčení upravené nařízením č. 2988/74

(Nařízení Rady č. 2988/74, článek 4)

3.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Rozhodnutí – Pojem

(Články 230 ES a 249 ES)

1.      Příkaz k zaplacení neuhrazeného zůstatku pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže uložené rozhodnutím Komise ve smyslu článku 249 ES doplněný varováním týkajícím se uplatnění práv z bankovní záruky představuje formu výkonu tohoto rozhodnutí a má být považován za akt správní povahy.

Ačkoliv existuje smluvní vztah, a sice bankovní záruka, mezi bankou a Komisí, jehož příčina spočívá v povinnosti podniku, v jehož neprospěch bylo rozhodnuto, vůči Komisi, a ačkoliv uvedená bankovní záruka obsahuje rozhodčí doložku ve smyslu článku 238 ES, napadení uvedeného příkazu nepředstavuje spor smluvní povahy, který se zakládá na bankovní záruce a který může vést k vyloučení uplatnitelnosti nařízení č. 2988/74 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti hospodářské soutěže.

Z toho vyplývá, že žaloba na neplatnost podaná podle článku 230 ES představuje procesní prostředek způsobilý k přezkumu legality.

(viz body 39–42)

2.      Nařízení č. 2988/74 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti hospodářské soutěže zavedlo úplnou právní úpravu, která podrobně upravuje lhůty, v rámci kterých má Komise právo, aniž by byl porušen základní požadavek právní jistoty, vymáhat splnění rozhodnutí ukládajících pokuty podnikům.

Z toho vyplývá, že pouhá existence smluvního vztahu mezi bankou a Komisí, a sice bankovní záruky k platbě pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže, nemůže zamezit případnému promlčení pravomoci Komise vymáhat splnění rozhodnutí ukládajícího pokutu, ke kterému došlo po uplynutí doby stanovené v článku 4 uvedeného nařízení.

V tomto ohledu nezáleží na tom, zda může být bankovní záruka kvalifikována jako akcesorická vůči hlavnímu vztahu, který zajišťuje, nebo naopak jako autonomní, z důvodu ustanovení o zaplacení na první žádost, které obsahuje.

(viz body 45–46)

3.      Rozhodnutí ve smyslu článku 249 ES představuje každý akt, který podstatným a konečným způsobem mění právní postavení jeho adresáta.

Tak je tomu v případě příkazu k zaplacení zůstatku dluhu z pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže doplněného varováním o přistoupení k uplatnění práv z bankovní záruky, byla-li promlčena pravomoc Komise vykonat rozhodnutí ukládající uvedenou pokutu.

(viz body 54–57)