ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
24. dubna 2008
Věc F-61/05
Raffaele Dalmasso
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Přijetí – Zařazení do funkční skupiny – Žádost o přehodnocení zařazení a platu stanovených při přijetí – Bývalý smluvní pomocný zaměstnanec přijatý jako smluvní zaměstnanec – Článek 3a a čl. 80 odst. 2 a 3 Pracovního řádu ostatních zaměstnanců Společenství – Činnosti, které spadají pod různé funkční skupiny – Rovné zacházení – Neopodstatněná žaloba“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se R. Dalmasso domáhá jednak zrušení rozhodnutí přijatého orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv ze dne 21. března 2005, kterým byla zamítnuta jeho žádost ze dne 7. prosince 2004, překvalifikovaná na stížnost, podaná proti rozhodnutí stanovícímu jeho zařazení a odměnu při jeho přijetí jako smluvního zaměstnance a v případě potřeby také původního rozhodnutí, kterým bylo stanoveno totéž zařazení a odměna podle smlouvy ze dne 16. září 2004, a jednak přiznání náhrady škody včetně úroků, jež ocenil na 25 000 eur.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Zařazení
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 53 třetí pododstavec a čl. 80 odst. 2)
2. Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Použitelnost hlavy IV týkající se smluvních zaměstnanců, která nezávisí na předchozím vymezení funkcí a pravomocí náležejících ke každému druhu úkolu různých funkčních skupin těchto zaměstnanců
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 52 a 80 odst. 3 a hlava IV; nařízení Rady č. 723/2004)
3. Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Rovné zacházení – Rozdíly mezi peněžitým režimem pomocných zaměstnanců a peněžitým režimem smluvních zaměstnanců – Neexistence diskriminace
4. Úředníci – Rovné zacházení – Rozdílné zacházení s různými skupinami zaměstnanců v oblasti jistot zaručených pracovním řádem a výhod sociálního zabezpečení – Neexistence diskriminace
1. Správa se nedopouští zjevně nesprávného posouzení, když zařadí do funkční skupiny I smluvního zaměstnance, kterému byly přiděleny povinnosti, které zahrnují přemístění mezistěn a dveří, organizaci stěhování, objednávku nového nábytku nebo oprav, logistickou správu archivů, navazování kontaktů se správci budov v otázkách týkajících se ostrahy, parkování, údržby a úklidu, pravidelné a dostatečné poskytování služeb v oblasti kancelářských potřeb, sledování čerpání úvěrů, organizaci schůzek a rezervaci sálů, sledování žádostí o dodávky nápojů a potravin. Takové povinnosti totiž zahrnují manuální úkoly a kancelářské práce, které nepřekračují co do intenzity úroveň pomocné správní činnosti ve smyslu čl. 80 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, co se týče funkční skupiny I. Navíc část iniciativy a autonomie, která je ponechána smluvnímu zaměstnanci za účelem řádného plnění výše uvedených úkolů nemůže zpochybnit jejich kvalifikaci jako „manuální úkoly nebo správní podpory“ ve smyslu výše uvedeného ustanovení a nebrání konkrétně, aby úředníci nebo dočasní zaměstnanci provedli kontrolu. Krom toho i kdyby smluvní zaměstnanec vykonával dříve tyto stejné funkce jako pomocný zaměstnanec spadající do funkční skupiny VII kategorie C, funkce spadající do této kategorie, jako jsou činnosti sekretáře, písaře, telefonisty nebo kancelářského pracovníka, plnícího jednoduché úkoly, tak jak jsou stanoveny v čl. 53 třetím pododstavci pracovního řádu ostatních zaměstnanců, odpovídají činnostem popsaným v čl. 80 odst. 2 tohoto řádu vztahujícím se na funkční skupinu I.
(viz body 52 až 54, 56 a 57)
2. Žádné ustanovení pracovního řádu ostatních zaměstnanců, ani ustanovení nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství, nečiní použitelnost hlavy IV tohoto pracovního řádu, která se týká smluvních zaměstnanců, a zejména její ustanovení týkající se jejich přijímání do pracovního poměru, závislou na přijetí popisu činností a pravomocí, jež zahrnuje každý druh úkolu charakterizující každou z funkčních skupin, k nimž mohou náležet smluvní zaměstnanci, uvedeného v čl. 80 odst. 3 uvedeného řádu. Naopak článek 52 pracovního řádu ostatních zaměstnanců – který stanoví, že skutečná doba trvání pracovního poměru pomocných zaměstnanců, jež mají být časem nahrazeni smluvními zaměstnanci, jak vyplývá z bodu 36 odůvodnění nařízení č. 723/004, nepřesáhne datum 31. prosince 2007, a že žádný nový pomocný zaměstnanec nemůže být zaměstnán po dni 31. prosince 2006 – potvrzuje přímou použitelnost uvedené hlavy IV, jelikož v tomto článku není zmíněno předchozí provedení čl. 80 odst. 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.
(viz bod 59)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 9. července 2007, De Smedt v. Komise, T‑415/06 P, Sb. VS s. I‑A‑1‑109 a II‑A‑1‑409, bod 40
Soud pro veřejnou službu: 19. října 2006, De Smedt v. Komise, F‑59/05, Sb. VS s. I-A-1-109 a II-A-1-409, bod 52
3. Zákonodárce Společenství může kdykoli provést v pravidlech služebního řádu změny, které považuje za slučitelné se zájmem služby, a přijmout do budoucna ustanovení služebního řádu, která jsou pro dotčené úředníky či zaměstnance méně výhodná, avšak za podmínky, že budou zachována práva řádně nabytá úředníky či zaměstnanci, a že s osobami konkrétně dotčenými novou právní úpravou bude zacházeno stejně. Nelze mu tedy vyčítat, že vytvořil novou kategorii zaměstnanců, a sice smluvních zaměstnanců, která podléhá odlišnému finančnímu režimu než kategorie pomocných zaměstnanců a která má časem nahradit kategorii pomocných zaměstnanců a úředníků kategorie D, pokud nebyla protiprávně zpochybněna práva nabytá úředníky či zaměstnanci přijatými na základě starého služebního řádu, a pokud bylo se zaměstnanci spadajícími do nové kategorie zacházeno stejným způsobem. Navíc informace zveřejněné na internetu Komise, které se týkají určité sazby snížení odměn v důsledku přeměny smluv pomocných zaměstnanců na smlouvy smluvních zaměstnanců, nemůže u dotčené osoby vyvolat legitimní očekávání, pokud jde o právo na přesné snížení, co se týče průměru, který je třeba použít na různé konkrétní případy.
(viz body 78, 79 a 81)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. března 1975, Gillet v.Komise, 28/74, Recueil, s. 463, body 5 a 6
Soud prvního stupně: 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr, T‑121/97, Recueil, s. II‑3885, body 98 a 104; 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, Sb. VS s. II‑A‑2‑1527, bod 85
Soud pro veřejnou službu: výše uvedený De Smedt v. Komise, bod 71
4. Nelze zpochybnit rozdíly v postavení mezi různými kategoriemi osob zaměstnaných Společenstvími, buď jako úředníci ve vlastním slova smyslu, nebo jako zaměstnanci různých kategoriích spadajících pod pracovní řád ostatních zaměstnanců. Definice každé z těchto kategorií totiž odpovídá legitimním potřebám správy Společenství a trvalé či dočasné povaze úkolů, které má plnit. Nelze tedy mít za diskriminaci skutečnost, že z pohledu záruk služebního řádu a výhod sociálního zabezpečení, mohou některé kategorie osob zaměstnaných Společenstvími požívat záruky či výhody, které nejsou přiznány ostatním kategoriím. Zejména situace zaměstnanců podléhajících pracovnímu řádu ostatních zaměstnanců se obecně vyznačuje smluvní povahou pracovního vztahu, zatímco právní vztah mezi úředníkem a správou je služebně-právní povahy. Mezi různými kategoriemi osob zaměstnaných Společenstvím existují objektivní právní rozdíly, takže zásadu rovného zacházení nelze v tomto ohledu použít.
(viz bod 82)
Odkazy:
Soudní dvůr: 6. října 1983, Celant a další v. Komise, 118/82 a 123/82, Recueil, s. 2995, bod 22
Soud prvního stupně: výše uvedený De Smedt v, Komise, body 54 a 55
Soud pro veřejnou službu: výše uvedený De Smedt v. Komise, bod 76