Věc T‑415/21
Banca Popolare di Bari SpA
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 20. prosince 2023
„Mimosmluvní odpovědnost – Státní podpory – Podpora poskytnutá italskými orgány společnosti Banca Tercas – Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem – Promlčení – Průběžně vznikající škoda – Částečná nepřípustnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům – Příčinná souvislost“
1. Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Počátek běhu lhůty – Průběžně vznikající škoda – Přerušení promlčecí lhůty – Promlčení, které se použije na období předcházející o více než pět let datu úkonu, který přerušuje běh promlčecí lhůty
(Článek 340 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 53 první pododstavec)
(viz body 28–54, 67)
2. Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Počátek běhu lhůty – Jednorázová škoda – Datum, které je třeba zohlednit – Datum, kdy vyšly najevo škodlivé účinky aktu vůči dotyčné osobě
(Článek 340 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 53 první pododstavec)
(viz body 57–66)
3. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Kumulativní podmínky – Neexistence jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby na náhradu škody v plném rozsahu
(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)
(viz body 70–72)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Právní norma, která přiznává práva jednotlivcům – Pojem – Článek 107 odst. 1 SFEU – Zahrnutí – Zásada řádné správy – Zahrnutí
(Článek 107 odst. 1, čl. 108 odst. 3 a čl. 340 druhý pododstavec SFEU; Listina základních práv Unie, článek 41)
(viz body 75, 80–100)
5. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení unijního práva – Požadavek na to, aby orgány zjevně a závažně překročily meze své posuzovací pravomoci – Rozhodnutí Komise, které nesprávně konstatuje existenci podpory neslučitelné s vnitřním trhem a nařizuje její vrácení – Zvláště složitý právní a skutkový kontext – Neexistence dostatečně závažného porušení
(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)
(viz body 103–125)
6. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Příčinná souvislost – Důkazní břemeno – Rozhodnutí Komise, které nesprávně konstatuje existenci podpory neslučitelné s vnitřním trhem a nařizuje její vrácení – Újma, která vyplývá ze ztráty důvěry zákazníků podniku, který je příjemcem podpory – Ztráta důvěry způsobená řadou faktorů – Neexistence přímé příčinné souvislosti mezi tvrzenými újmami a chováním Komise
(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)
(viz body 132–153, 155–161)
Shrnutí
V roce 2013 vyjádřila italská banka Banca Popolare di Bari SpA (BPB) zájem navýšit kapitál jiné italské banky, Banca Tercas (dále jen „Tercas“), která byla od roku 2012 pod zvláštní správou. Tento projev zájmu byl však podmíněn tím, že kapitálový deficit společnosti Tercas bude plně pokryt Mezibankovním fondem pro ochranu vkladů (dále jen „FITD“).
V roce 2014 FITD se souhlasem centrální banky Italské republiky zasáhl ve prospěch společnosti Tercas tím, že pokryl její záporný vlastní kapitál a poskytl jí dvě záruky. BPB následně souhlasila se dvěma navýšeními kapitálu společnosti Tercas.
Rozhodnutím ze dne 23. prosince 2015(1) (dále jen „rozhodnutí Tercas“) měla Evropská komise za to, že výše uvedený zásah FITD ve prospěch společnosti Tercas, zcela vlastněné společností BPB od 1. října 2014, představuje státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, kterou musí Italská republika získat od jejího příjemce zpět.
Nicméně rozsudkem Tribunálu ze dne 19. března 2019(2), potvrzeným v řízení o kasačním opravném prostředku(3), bylo rozhodnutí Tercas zrušeno z důvodu porušení čl. 107 odst. 1 SFEU.
Dopisem ze dne 28. dubna 2021 požádala BPB Komisi o náhradu škody údajně vzniklé v důsledku rozhodnutí Tercas, přičemž tuto škodu odhadla na 228 milionů eur. Vzhledem k tomu, že Komise tento návrh zamítla, podala BPB žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU.
Na podporu této žaloby BPB tvrdí, že rozhodnutí Tercas způsobilo zhoršení důvěry zákazníků vůči ní, což způsobilo ztrátu vkladů a zákazníků (ušlý zisk), poškození jejího dobrého jména (nemajetková újma), jakož i náklady na opatření ke zmírnění negativních účinků uvedeného rozhodnutí (skutečná škoda).
Tribunál tím, že tuto žalobu zamítl, upřesnil podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie z důvodu nesprávného použití pravidel v oblasti státních podpor ze strany Komise.
Závěry Tribunálu
Vzhledem k tomu, že se Komise dovolávala uplynutí pětileté promlčecí lhůty stanovené v článku 46 statutu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „statut Soudního dvora“) pro podání žalob proti Unii v oblasti mimosmluvní odpovědnosti(4), Tribunál připomněl, že tato lhůta začíná běžet až od okamžiku, kdy škoda, která má být nahrazena, skutečně vznikla.
Tribunál, který poukázal na to, že žádost o náhradu škody zaslaná Komisi dopisem ze dne 28. dubna 2021 představuje akt, který přerušuje běh promlčecí lhůty, zdůraznil mimo jiné, že pokud se jedná o průběžně vznikající škodu, použije se promlčení na období, které o více než pět let předchází datu úkonu, který přerušuje běh promlčecí lhůty, aniž by tím byly dotčeny nároky vzniklé během následujících období.
V tomto ohledu Tribunál upřesňuje, že tvrzené majetkové újmy vyplývající jak ze ztráty přímých vkladů, tak ze ztráty zákazníků společnosti BPB mají průběžně vznikající povahu, jelikož vznikaly a obnovovaly se od přijetí rozhodnutí Tercas. Údajná nemajetková újma vyplývající z poškození dobrého jména společnosti BPB má rovněž průběžně vznikající povahu, jelikož má původ v rozhodnutí Tercas, které bylo nejprve přijato a zveřejněno prostřednictvím tiskové zprávy a poté bylo zveřejněno v Úředním věstníku.
Z toho vyplývá, že žádost BPB o náhradu škody není promlčena v rozsahu, v němž směřuje k náhradě škod vyplývajících ze ztráty přímých vkladů a zákazníků a z poškození jejího dobrého jména, ke kterým došlo po 28. dubnu 2016, tedy během období, které předcházelo žádosti na náhradu škody ze dne 28. dubna 2021 o méně než pět let.
Co se týče údajné skutečné škody spočívající v dodatečných nákladech vzniklých BPB z důvodu opatření ke zmírnění negativních účinků rozhodnutí Tercas, Tribunál odmítl průběžně trvající povahu několika škod tvrzených z tohoto důvodu, jelikož skutečně vznikly ke konkrétnímu datu a jejich částky se nezvýšily v poměru k uplynulému času.
Ve věci samé Tribunál úvodem připomněl, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie předpokládá splnění tří kumulativních podmínek, a sice že dojde k dostatečně závažnému porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům, že existence škody byla prokázána a existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením a vzniklou škodou.
Pokud jde o první z těchto podmínek, Tribunál zaprvé uvádí, že pochybení při použití čl. 107 odst. 1 SFEU, kterého se dopustila Komise v rozhodnutí Tercas, představuje porušení normy přiznávající práva jednotlivcům, jako je BPB. Článek 107 odst. 1 SFEU tím, že definuje pojem státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem za účelem zajištění spravedlivé hospodářské soutěže mezi podniky z členských států, má totiž za cíl chránit zájmy jednotlivců a zejména podniků. Kromě toho použití pojmu „státní podpora“ uvedeného v čl. 107 odst. 1 SFEU úzce souvisí s použitím čl. 108 odst. 3 SFEU, který stanoví povinnost oznámit opatření podpory a zákaz jejich provádění před ukončením předchozího kontrolního řízení ze strany Komise. Vzhledem k tomu, že posledně uvedené ustanovení má přímý účinek, mohou se ho jednotlivci dovolávat za účelem uplatnění svých práv vyplývajících z jeho použití. Pro účely použití pojmu „státní podpora“ stanoveného v čl. 107 odst. 1 SFEU přitom článek 108 SFEU svěřuje Komisi pravomoc rozhodnout o slučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem. Navíc použití čl. 107 odst. 1 SFEU Komisí může být před unijními soudy zpochybněno příjemci podpory, jejich konkurenty, jakož i členskými státy.
Pokud jde o existenci dostatečně závažného porušení, Tribunál zadruhé uvádí, že judikatura zohledňuje především složitost situací, které bylo třeba vyřešit, obtížnost použití nebo výkladu znění právních předpisů, a zvláště pak prostor pro uvážení, kterým disponuje autor napadeného aktu. Pokud má dotyčný orgán širokou posuzovací pravomoc, je rozhodujícím kritériem pro určení takového porušení kritérium zjevného a závažného nedodržení mezí posuzovací pravomoci dotyčným orgánem.
S ohledem na tato kritéria Tribunál uvádí, že porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, kterého se dopustila Komise v rozhodnutí Tercas, i když bylo konstatováno v rozsudcích Tribunálu a Soudního dvora, není z tohoto důvodu automaticky dostatečně závažné. Tribunál, který připomněl, že pochybení Komise se týkalo analýzy skutečností použitých k prokázání zapojení italských veřejných orgánů do zásahu FITD, dále zdůraznil, že Komise musela použít pojem „státní podpora“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU ve zvláště složitém právním a skutkovém kontextu. Skutečnost, že za těchto okolností Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala přičitatelnost zásahu FITD státu, přitom nepostačuje k tomu, aby toto pochybení bylo kvalifikováno jako zjevné a závažné porušení mezí posuzovací pravomoci Komise. Komise se tedy nedopustila dostatečně závažného porušení, pokud jde o porušení čl. 107 odst. 1 SFEU.
Tribunál dále zkoumal podmínku týkající se existence přímé příčinné souvislosti mezi porušením čl. 107 odst. 1 SFEU Komisí a škodou tvrzenou společností BPB. V tomto ohledu uvádí, že i když rozhodnutí Tercas mohlo hrát určitou úlohu v procesu ztráty důvěry zákazníků společnosti BPB, tato ztráta byla způsobena rovněž jinými faktory, takže uvedené rozhodnutí nemůže být považováno za rozhodující a přímou příčinu tvrzené škody. Společnost BPB tedy neprokázala existenci vztahu příčiny a následku mezi údajně protiprávním jednáním Komise a tvrzenou škodou.
Tribunál tedy dospěl k závěru, že co se týče nepromlčených škod, jejichž náhrady se společnost BPB domáhá, podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie týkající se jednak existence dostatečně závažného porušení, a jednak existence příčinné souvislosti mezi vytýkaným jednáním a uplatňovanou škodou, nejsou splněny.
Za těchto podmínek se žaloba společnosti BPB zamítá, aniž je nutné zkoumat podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie ohledně prokázání existence škody.