Věc T‑494/21
Ryanair DAC
a
Malta Air ltd.
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 20. prosince 2023
„Státní podpory – Podpora poskytnutá Francií ve prospěch společností Air France a Air France-KLM v souvislosti s pandemií covidu-19 – Rekapitalizace – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem – Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Podstatný zásah do postavení žalobkyně na trhu – Přípustnost – Určení příjemce podpory v kontextu skupiny společností“
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Osobní dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Komise o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem – Žaloba konkurenčního podniku, který prokazuje podstatné dotčení svého postavení na trhu – Přípustnost – Povinnost konkurenčního podniku přesně definovat dotčený trh a srovnat postavení všech konkurentů na trhu s cílem se od nich odlišit – Neexistence
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
(viz body 20–50)
2. Žaloba na neplatnost – Podmínky přípustnosti – Podání totožné žaloby dvěma žalobci – Přípustnost žaloby jednoho ze žalobců – Nutnost přezkoumat přípustnost žaloby ve vztahu k druhému žalobci – Neexistence
(Článek 263 SFEU)
(viz bod 53)
3. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Posuzovací pravomoc Komise – Určení příjemce podpory – Skupina podniků představující hospodářský celek – Kritéria pro posouzení – Kapitálové, organické, funkční a hospodářské vazby mezi podniky náležejícími do uvedené skupiny – Smluvní rámec a kontext dotčených opatření podpory
[Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU]
(viz body 59–70, 83, 84, 97, 107, 132–136)
4. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Posuzovací pravomoc Komise – Určení příjemce podpory – Podnik mající přímou či nepřímou výhodu – Nepřímá výhoda – Pojem – Rozlišení mezi nepřímou výhodou a druhotnými hospodářskými účinky vlastními opatření podpory
[Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU; sdělení Komise 2016/C 262 I/01, body 115 a 116]
(viz body 139–146)
5. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Podpory určené k nápravě vážné poruchy v hospodářství členského státu – Podpory určené k financování bezprostředních potřeb likvidity skupiny leteckých společností v kontextu pandemie covidu‑19 – Rozhodnutí Komise konstatující slučitelnost podpor s vnitřním trhem – Zjevně nesprávné posouzení ze strany Komise při identifikaci příjemců – Pochybení, které může mít vliv na analýzu slučitelnosti opatření podpory se společným trhem
[Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU]
(viz body 147–151)
Shrnutí
V červnu 2020 oznámila Francouzská republika Evropské komisi státní podporu poskytnutou letecké společnosti Air France, která je dceřinou společností holdingové společnosti Air France-KLM. Oznámená podpora spočívala ve státní záruce ve výši 90 % z úvěru ve výši 4 miliard eur poskytnutého bankovním konsorciem a akcionářské půjčce ve výši až 3 miliard eur.
Následně v březnu 2021 oznámila Francouzská republika Komisi návrh podpory ve prospěch společnosti Air France a holdingu Air France-KLM na rekapitalizaci těchto dvou společností ve výši 4 miliard eur prostřednictvím navýšení kapitálu a přeměny výše uvedené akcionářské půjčky na hybridní nástroj, který je považován za kapitálovou účast holdingové společnosti.
Cílem těchto opatření, která byla přijata v kontextu řady dalších opatření podpory na podporu společností patřících do skupiny Air France-KLM, bylo financovat okamžité potřeby likvidity společnosti Air France a holdingu Air France-KLM s cílem pomoci jim překonat negativní důsledky pandemie covidu-19.
Rozhodnutím ze dne 4. května 2020 (dále jen „rozhodnutí Air France(1)“), které bylo dvakrát opraveno v prosinci 2020 a v červenci 2021, a rozhodnutím ze dne 5. dubna 2021 (dále jen „rozhodnutí Air France-KLM a Air France(2)“), dospěla Komise k závěru, že oznámená opatření představují státní podporu slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU(3) a jejího sdělení ze dne 19. března 2020 nazvaného „Dočasný rámec pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření koronavirové nákazy covid-19(4)“.
V rozhodnutí Air France měla Komise za to, že příjemci oznámené podpory jsou Air France a její dceřiné společnosti. Holding Air France-KLM ani její ostatní dceřiné společnosti, včetně KLM a společností, které posledně uvedená kontrolovala, tak nebyly považovány za příjemce tohoto opatření. Komise v rozhodnutí Air France-KLM a Air France označila jak Air France a její dceřiné společnosti, tak holding Air France-KLM a její dceřiné společnosti za příjemce oznámené podpory, s jedinou výjimkou společnosti KLM a jejích dceřiných společností.
Letecké společnosti Ryanair a Malta Air podaly žaloby znějící na zrušení výše uvedených rozhodnutí Komise. Osmý rozšířený senát Tribunálu uvedeným žalobám vyhověl a konstatoval, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při určení příjemců oznámených podpor, a tudíž porušila čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. V tomto rámci Tribunál upřesnil určení příjemců podpory v kontextu skupiny společností.
Závěry Tribunálu
Žalobkyně na podporu žalob zpochybňovaly zejména vyloučení jednak holdingu Air France-KLM a společnosti KLM (rozhodnutí Air France), a jednak společnosti KLM (rozhodnutí Air France-KLM a Air France) z okruhu příjemců oznámených opatření.
V tomto ohledu Tribunál připomněl, že i když má Komise při identifikaci příjemců oznámeného opatření podpory širokou posuzovací pravomoc, nic to nemění na tom, že unijní soud musí ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazů, jejich věrohodnost a jejich soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují všechny relevantní údaje, jež musí být při posuzování vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.
Mimoto z judikatury, jakož i ze sdělení Komise o pojmu „státní podpora“(5) vyplývá, že pro účely použití pravidel státní podpory lze považovat několik samostatných právních subjektů za jeden hospodářský celek. Mezi skutečnosti zohledněné při určení existence takové hospodářské jednotky patří zejména kapitálové, organické, funkční a hospodářské vazby mezi dotčenými subjekty, smlouvy upravující poskytnutí oznámené podpory a kontext, do něhož tato podpora spadá.
S ohledem na tato upřesnění Tribunál nejprve uvádí, že kapitálové a organické vazby v rámci skupiny Air France-KLM, jak jsou popsány v napadených rozhodnutích, směřují k prokázání, že oddělené právní subjekty v rámci uvedené skupiny tvoří pro účely použití pravidel státní podpory jediný hospodářský celek. V tomto ohledu Tribunál zdůraznil, že ze zjištění Komise vyplývá, že holding Air France-KLM skutečně vykonává kontrolu nad společnostmi Air France a KLM tím, že se přímo, nebo nepřímo vměšuje do jejich řízení, a podílí se tak na hospodářské činnosti, kterou vykonávají. Navíc podle uvedených zjištění existuje na úrovni skupiny Air France-KLM centralizovaný rozhodovací postup a určitá koordinace zajišťovaná prostřednictvím smíšených orgánů sdružujících zástupce na vysoké úrovni holdingu Air France-KLM a společností Air France a KLM, přinejmenším pokud jde o přijímání určitých důležitých rozhodnutí.
Závěr Komise, že holding Air France-KLM a společnosti Air France a KLM netvoří hospodářský celek pro účely určení příjemců oznámených opatření podpory, je mimoto vyvrácen funkčními a hospodářskými vazbami, které mezi těmito subjekty existují. Popis uvedených vazeb v napadených rozhodnutích, jakož i různé příklady, kterých se v tomto ohledu dovolávají společnosti Ryanair a Malta Air, totiž svědčí o určité funkční, obchodní a finanční integraci a spolupráci mezi uvedenými subjekty.
Tribunál dále uvádí, že na rozdíl od argumentace Komise smluvní rámec, na jehož základě jsou poskytnuta oznámená opatření, jakož ani závazky přijaté Francouzskou republikou v kontextu rozhodnutí Air France-KLM a Air France, nebrání kvalifikaci holdingu Air France-KLM a společností Air France a KLM jako hospodářského celku. V tomto ohledu Tribunál upřesnil, že ani smluvní ustanovení citovaná Komisí, ani závazky přijaté Francouzskou republikou neumožňují omezit okruh příjemců oznámených opatření na společnost Air France, či na holding Air France-KLM a na společnost Air France. Tribunál ve srovnání s rozhodnutím Air France-KLM a Air France kromě toho zdůrazňuje, že zlepšení finanční situace holdingu Air France-KLM v návaznosti na oznámené opatření by v každém případě mělo za následek vyloučení rizika selhání holdingu Air France-KLM, a tím i jeho dceřiné společnosti KLM a společností, které posledně uvedená kontrolovala.
Tribunál mimoto konstatoval, s ohledem na chronologickou a strukturální vazbu mezi opatřeními, která jsou předmětem napadených rozhodnutí, a s důrazem na to, že rozhodnutí Air France-KLM a Air France bylo přijato před přijetím druhého opravného rozhodnutí rozhodnutí Air France, že existence každého z těchto rozhodnutí měla být Komisí zohledněna při přezkumu oznámených opatření. Komise tedy neodůvodnila, proč v napadených rozhodnutích definovala příjemce oznámených podpor odlišně.
Konečně Tribunál odmítl argumentaci Komise, že oznámená opatření podpory mají nanejvýš vedlejší hospodářské účinky ve vztahu k holdingu Air France-KLM a jeho dalším dceřiným společnostem a vůči společnosti KLM a jejím dceřiným společnostem. V tomto ohledu Tribunál připomněl, že předvídatelné účinky uvedených opatření z hlediska ex ante naznačují, že stanovené řešení financování mohlo přinést prospěch skupině Air France-KLM jako celku tím, že zlepší své celkové finanční postavení. V souladu se sdělením Komise o pojmu „státní podpora“ přitom takové řešení financování naznačuje přinejmenším existenci nepřímé výhody ve prospěch skupiny Air France-KLM, včetně společnosti KLM a jejích dceřiných společností.
S ohledem na všechny tyto skutečnosti Tribunál dospěl k závěru, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když vyloučila holding Air France-KLM a jeho další dceřiné společnosti, včetně společnosti KLM a jejích dceřiných společností (rozhodnutí Air France) a také společnosti KLM a jejích dceřiných společností (rozhodnutí Air France- KLM a Air France), z okruhu příjemců oznámených opatření podpory. Vzhledem k tomu, že toto nesprávné určení příjemců mohlo mít dopad na celou analýzu slučitelnosti oznámených opatření s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a dočasného rámce, Tribunál napadená rozhodnutí zrušil.