Věc C‑113/14
Spolková republika Německo
proti
Evropskému parlamentu
a
Radě Evropské unie
„Žaloba na neplatnost – Volba právního základu – Článek 43 odst. 2 SFEU nebo čl. 43 odst. 3 SFEU – Společná organizace trhů se zemědělskými produkty – Nařízení (EU) č. 1308/2013 – Článek 7 – Nařízení (EU) č. 1370/2013 – Článek 2 – Opatření týkající se stanovení cen – Referenční prahové hodnoty – Intervenční ceny“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 7. září 2016
1. Žaloba na neplatnost – Předmět – Částečné zrušení – Podmínka – Oddělitelná povaha napadených ustanovení
(Článek 263 SFEU)
2. Zemědělství – Společná organizace trhů – Prováděcí opatření – Stanovení cen – Pravomoci Rady – Článek 43 odst. 2 a 3 SFEU – Příslušné oblasti působnosti
(Článek 43 odst. 2 a 3 SFEU)
3. Akty orgánů – Volba právního základu – Kritéria – Článek 7 nařízení č. 1308/2013, kterým se stanoví referenční prahové hodnoty, které slouží jako základ pro stanovení intervenčních cen v oblasti společné organizace zemědělských trhů – Přijetí na základě čl. 43 odst. 2 SFEU – Nepřípustnost – Povinnost založit takové ustanovení na čl. 43 odst. 3 SFEU
(Článek 43 odst. 2 a 3 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1308/2013, článek 7)
4. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Zachování účinků napadeného aktu až do jeho nahrazení v přiměřené lhůtě – Odůvodnění vycházející z důvodů právní jistoty
(Článek 264 druhý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1308/2013, článek 7; nařízení Rady č. 1370/2013, článek 2)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 27)
2. Opatření, která zahrnují politické rozhodnutí vyhrazené unijnímu normotvůrci z důvodu, že jsou nezbytná pro sledování cílů souvisejících se společnou zemědělskou politikou a společnou rybářskou politikou, musí být založena na čl. 43 odst. 2 SFEU. Naproti tomu přijetí opatření týkajících se stanovení a udělení možnosti rybolovu v souladu s čl. 43 odst. 3 SFEU nevyžaduje učinění takového rozhodnutí, jelikož taková opatření mají převážně technickou povahu a mají být přijímána k provedení ustanovení přijatých na základě čl. 43 odst. 2 SFEU.
Kromě toho čl. 43 odst. 2 SFEU a čl. 43 odst. 3 SFEU sledují rozdílné cíle a mají oba specifickou oblast působnosti, takže mohou být použity samostatně jako základ pro přijetí opatření stanovených v rámci společné zemědělské politiky, přičemž Rada, pokud přijímá akty na základě čl. 43 odst. 3 SFEU, musí jednat v mezích svých pravomocí, jakož i případně v právním rámci, který již byl vymezen na základě čl. 43 odst. 2 SFEU. V tomto ohledu nelze platně tvrdit, že existuje hierarchie mezi dvěma diskutovanými ustanoveními. Rada totiž může využít pravomoci, které jsou jí přiznány v čl. 43 odst. 3 SFEU, přestože unijní normotvůrce ještě nevymezil právní rámec výkonem pravomocí, které jsou mu přiznány v čl. 43 odst. 2 SFEU.
(viz body 55, 58, 59)
3. Volba právního základu unijního aktu se musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří zejména cíl a obsah tohoto aktu. Pokud jde o stanovení referenčních prahových hodnot, které slouží výlučně jako základní prvky pro stanovení intervenčních cen pro dotčené produkty na základě článku 7 nařízení č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, z odst. 2 tohoto ustanovení vyplývá, že tyto hodnoty musí být přehodnoceny s ohledem na objektivní faktory, jako je vývoj produkce, náklady na produkci a směřování trhů. Takový přezkum nevyhnutelně předpokládá technické a vědecké posouzení, a je tedy třeba jej odlišit od opatření, která zahrnují politická rozhodnutí, která musí být podle judikatury Soudního dvora vyhrazena unijnímu normotvůrci. Posouzení vesměs technických prvků za účelem přijetí opatření týkajících se stanovení cen je výsadou, kterou čl. 43 odst. 3 SFEU vyhrazuje Radě.
Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný další prvek nařízení č. 1308/2013, který by umožňoval platné stanovení rozdílu mezi přezkumem dotčených prahových hodnot a jejich prvním stanovením, a s ohledem na skutečnost, že intervenční ceny vycházejí z referenčních prahových hodnot, je třeba uzavřít, že stanovení uvedených prahových hodnot představuje opatření týkající se stanovení cen. Článek 7 nařízení č. 1308/2013 měl být proto přijat na základě čl. 43 odst. 3 SFEU. Tento závěr není vyvrácen argumentem, podle kterého článek 7 uvedeného nařízení sleduje cíle stanovené jak v čl. 43 odst. 2 SFEU, tak v čl. 43 odst. 3 SFEU, tak, že s ohledem na převahu cílů uvedených v čl. 43 odst. 2 SFEU by článek 7 tohoto nařízení neměl být zrušen. Článek 43 odst. 2 SFEU a čl. 43 odst. 3 SFEU totiž sledují odlišné cíle a oba mají specifickou působnost. Stejně jako Rada musí při přijímání opatření na základě čl. 43 odst. 3 SFEU respektovat meze svých pravomocí, musí tudíž unijní normotvůrce při přijímání opatření na základě čl. 43 odst. 2 SFEU respektovat meze pravomocí, které mu příslušejí.
(viz body 61, 65, 70–74)
4. S ohledem na důvody související s právní jistotou lze účinky aktu zrušeného Soudním dvorem zachovat zejména tehdy, kdy by okamžité účinky jeho zrušení měly závažné negativní důsledky pro dotyčné osoby a legalita napadeného aktu není zpochybněna z důvodu jeho účelu nebo obsahu, nýbrž z důvodu nedostatku pravomoci jeho autora nebo z důvodu porušení podstatných formálních náležitostí. Mezi tyto důvody patří zejména pochybení týkající se právního základu napadeného aktu.
V této souvislosti v rozsahu, v němž článek 7 nařízení č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, a článek 2 nařízení č. 1370/2013, kterým se určují opatření týkající se stanovení některých podpor a náhrad v souvislosti se společnou organizací trhů se zemědělskými produkty, stanovují ceny, u kterých musí být provedena veřejná intervence, a tato usiluje o zajištění stability trhů a zajišťuje odpovídající životní úroveň zemědělců, jejich zrušení s okamžitým účinkem by mohlo mít za následek vážné důsledky pro dotčené osoby. Za těchto podmínek existují významné důvody právní jistoty, které odůvodňují, aby Soudní dvůr vyhověl návrhu na zachování účinků článku 7 nařízení č. 1308/2013 a článku 2 nařízení č. 1370/2013.
(viz body 81, 83, 84)