Věc C‑218/14
Kuldip Singh a další
v.
Minister for Justice and Equality
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2004/38/ES – Článek 13 odst. 2 první pododstavec písm. a) – Právo pobytu rodinných příslušníků občana Unie – Manželství mezi občanem Unie a státním příslušníkem třetí země – Zachování práva pobytu státního příslušníka třetí země po odjezdu občana Unie z hostitelského členského státu a následném rozvodu – Článek 7 odst. 1 písm. b) – Dostatečné prostředky – Zohlednění prostředků manžela, který je státním příslušníkem třetí země – Právo státních příslušníků třetí země pracovat v hostitelském členském státě za účelem přispění k získání dostatečných prostředků“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. července 2015
1. Občanství Unie – Právo volného pohybu a pobytu na území členských států – Směrnice 2004/38 – Zachování práva pobytu rodinných příslušníků v případě rozvodu – Státní příslušník třetí země rozvedený s občanem Unie, který opustil hostitelský členský stát před zahájením řízení o rozvodu – Vyloučení
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 2 bod 3, čl. 7 odst. 1 a 2 a čl. 13 odst. 2)
2. Občanství Unie – Právo volného pohybu a pobytu na území členských států – Směrnice 2004/38 – Podmínky práva pobytu podle unijního práva – Podmínka dostatečných prostředků – Prostředky, které částečně pocházejí z prostředků manžela či manželky, který je státním příslušníkem třetí země – Splněná podmínka
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 7 odst. 1 písm. b)]
1. Článek 13 odst. 2 směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států musí být vykládán v tom smyslu, že státní příslušník třetí země rozvedený s občanem Unie, jejichž manželství trvalo před zahájením řízení o rozvodu alespoň tři roky, z toho nejméně jeden rok v hostitelském členském státě, nemůže mít na základě tohoto ustanovení nárok na zachování práva pobytu v tomto členském státě, pokud zahájení řízení o rozvodu předcházel odjezd manžela či manželky, který je občanem Unie, z tohoto členského státu.
Odkaz v uvedeném ustanovení na „hostitelský členský stát“, který je v čl. 2 bodě 3 směrnice 2004/38 definován pouze odkazem na výkon práva volného pohybu a pobytu občanem Unie na straně jedné a na „zahájení řízení o rozvodu“ na straně druhé, totiž nutně implikuje, že právo pobytu manžela či manželky občana Unie, který je státním příslušníkem třetí země, může být na základě čl. 13 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) této směrnice zachováno pouze tehdy, pokud členský stát, v němž má tento státní příslušník bydliště, je v den zahájení řízení o rozvodu „hostitelským členským státem“ ve smyslu čl. 2 bodu 3 uvedené směrnice. Tak tomu nicméně není v případě, pokud před zahájením takovéhoto řízení občan Unie opustí členský stát, v němž má jeho manžel či manželka bydliště, aby se usadil v jiném členském státě nebo ve třetí zemi. V tomto případě totiž odvozené právo pobytu státního příslušníka třetí země založené článkem 7 odst. 2 směrnice 2004/38 skončilo odjezdem občana Unie, a proto nemůže být dále zachováno na základě čl. 13 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) této směrnice. Manžel či manželka, který je občanem Unie, státního příslušníka třetí země, tedy musí pobývat v hostitelském členském státě v souladu s čl. 7 odst. 1 směrnice 2004/38 až do dne zahájení řízení o rozvodu, aby se tento státní příslušník třetí země mohl dovolávat zachování svého práva pobytu v tomto členském státě na základě čl. 13 odst. 2 uvedené směrnice.
(viz body 61, 62, 66, 70, výrok 1)
2. Článek 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států musí být vykládán v tom smyslu, že občan Unie má pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné prostředky, aby se po dobu svého pobytu nestal zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu, i pokud uvedené prostředky částečně pocházejí z prostředků jeho manžela či manželky, který je státním příslušníkem třetí země.
(viz bod 77, výrok 2)