Prozatímní vydání
Věc T‑44/14
Bruno Costantini a další
proti
Evropské komisi
„Institucionální právo – Evropská občanská iniciativa – Sociální politika – Služba obecného hospodářského zájmu – Článek 352 SFEU – Odmítnutí registrace – Zjevný nedostatek pravomocí Komise – Článek 4 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 211/2011 – Zásada řádné správy – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 19. dubna 2016
1. Občanství Unie – Práva občana – Předložení občanské iniciativy – Nařízení č. 211/2011 – Podmínky registrace – Návrh, který musí spadat do pravomocí Komise
[Článek 5 SEU a čl. 13 odst. 2 SEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 211/2011, čl. 4 odst. 2 písm. b)]
2. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu – Definice služeb obecného hospodářského zájmu – Posuzovací pravomoc členských států – Omezení – Kontrola Komise omezená na případy zjevného pochybení – Možnost Komise předložit návrh aktu, jehož cílem je kvalifikovat dlouhodobou péči jakožto službu obecného hospodářského zájmu vyňatou z pravidel vnitřního trhu – Neexistence
(Článek 14 SFEU a článek 106 SFEU)
3. Sociální politika – Pravomoc Unie – Přijetí aktu, který se týká jiných kategorií osob než pracovníků – Vynětí
(Článek 153 SFEU)
4. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Určení předmětu sporu – Stručné shrnutí žalobních důvodů
[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec a čl. 53 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
5. Akty orgánů – Volba právního základu – Kritéria – Článek 352 SFEU – Omezení – Použití v rámci návrhu občanské iniciativy – Podmínky
[Článek 352 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 211/2011, čl. 10 odst. 1 písm. c)]
6. Orgány Evropské unie – Výkon pravomocí – Dodržení zásad rovného zacházení a řádné správy – Povinnost zohlednit již přijatá rozhodnutí o podobných žádostech – Omezení – Spravedlivý proces
7. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Neexistence nebo nedostatek odůvodnění – Odlišení od zjevně nesprávného posouzení
(Článek 263 SFEU a článek 296 SFEU)
8. Orgány Evropské unie – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise, kterým se odmítá registrace návrhu občanské iniciativy
(Článek 24 první pododstavec SFEU a článek 296 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 211/2011, bod 1 odůvodnění a čl. 4 odst. 3)
1. Podle článku 5 SEU se vymezení pravomocí Unie řídí zásadou svěření pravomocí a podle čl. 13 odst. 2 SEU každý orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Smlouvami. V tomto kontextu stanovuje čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení č. 211/2011 o občanské iniciativě podmínku, podle níž navrhovaná evropská občanská iniciativa nesmí stát zjevně mimo rámec pravomocí Komise k předložení návrhu právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.
Ze znění uvedeného ustanovení vyplývá, že Komise musí provést první posouzení informací, které má k dispozici, a určit, zda navrhovaná evropská občanská iniciativa nestojí zjevně mimo rámec jejích pravomocí s tím, že v případě registrace navrhované evropské občanské iniciativy bude provedeno komplexnější posouzení.
(viz body 16, 17)
2. Členské státy mohou při dodržení práva Unie určit rozsah a organizaci svých služeb obecného hospodářského zájmu. Členské státy mají široký prostor pro uvážení při vymezení toho, co považují za službu obecného hospodářského zájmu, přičemž Komise může zpochybnit vymezení těchto služeb členským státem pouze v případě zjevného pochybení. Toto oprávnění členského státu, které se týká vymezení služby obecného hospodářského zájmu, je potvrzeno tím, že v právu Unie chybí jak zvláštní pravomoc svěřená Unii, tak přesná a úplná definice pojmu takové služby.
Vzhledem k těmto skutečnostem mohla Komise oprávněně dospět k závěru, že zjevně nemůže předložit návrh aktu založeného na článku 14 SFEU, jehož cílem by bylo kvalifikovat dlouhodobou péči jako službu obecného hospodářského zájmu.
Co se týče vynětí takové péče z pravidel vnitřního trhu, z článku 14 SFEU vyplývá, že specifická pravidla, která stanovuje, se vztahují na služby obecného hospodářského zájmu, aniž je tím dotčen článek 106 SFEU. Podle odstavce 2 posledně uvedeného ustanovení přitom právě podniky pověřené poskytováním takových služeb podléhají pravidlům obsaženým ve Smlouvách, zejména pravidlům týkajícím se vnitřního trhu a hospodářské soutěže, což je zásada, od které se lze odchýlit pouze za přísně stanovených podmínek, jejichž existence závisí na právních a skutkových okolnostech v každém členském státě, a která musí být prokázána v každém jednotlivém případě členským státem nebo podnikem, který se na ně odvolává. Z toho vyplývá, že Komise nemůže obecně navrhnout vynětí z použití pravidel vnitřního trhu pro služby, jejichž kvalifikace jako služby obecného hospodářského zájmu závisí na vnitrostátní politice každého členského státu.
(viz body 24–26)
3. Článek 153 SFEU pokrývá pouze částečně rozsah působnosti očekávaných opatření navrhované evropské občanské iniciativy týkající se práva na dlouhodobou péči, neboť toto ustanovení, které se výslovně a výlučně zaměřuje na pracovníky, neumožňuje přijetí právních aktů týkajících se jiných kategorií osob. Článek 153 SFEU proto nemůže sám o sobě představovat právní základ k přijetí aktu mající za cíl zajistit všeobecné poskytování dlouhodobá péče v Unii.
(viz bod 39)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 46)
5. Článek 352 SFEU, který je nedílnou součástí institucionálního řádu založeného na zásadě svěřených pravomocí, nemůže představovat základ pro rozšíření oblasti pravomocí Unie nad obecný rámec vyplývající z ustanovení Smlouvy jako celku a především z těch ustanovení, která vymezují poslání a činnosti Unie. Toto ustanovení nemůže v žádném případě sloužit jako základ pro přijetí předpisů, které by ve svém důsledku v podstatě vedly ke změně Smlouvy, přičemž by se vyhnuly postupu, který Smlouva za tímto účelem stanoví. Z toho vyplývá, že použití tohoto ustanovení je za účelem respektování vymezení pravomocí zakotvených Smlouvami a předejití jeho zpochybnění přijetím aktu sekundárního práva podřízeno určitým podmínkám.
Článek 352 SFEU ani nařízení č. 211/2011 o občanské iniciativě kromě toho nevylučují použití článku 352 SFEU v rámci evropské občanské iniciativy.
Avšak cíl demokratické účasti občanů Unie, kterým je veden mechanismus evropské občanské iniciativy, nemůže eliminovat zásadu svěřených pravomocí a umožnit Unii přijmout právní předpisy v oblasti, ve které jí nebyly svěřeny žádné pravomoci, takže povinnost dodržet podmínky stanovené v článku 352 SFEU se uplatní i v rámci navrhované evropské občanské iniciativy. Komise tedy musí ověřovat, zda je v souvislosti s návrhem evropské občanské iniciativy zjevné, že nebude moci navrhnout právní akt založený na této iniciativě. Tím však není předjímáno posouzení orgánů ohledně nezbytnosti takového právního aktu, neboť toto posouzení může být provedeno po registraci navrhované evropské občanské iniciativy, a případně může být obsaženo ve sdělení upraveném v čl. 10 odst. 1 písm. c) nařízení č. 211/2011.
(viz body 51–53)
6. Orgány jsou povinny vykonávat své pravomoci v souladu s takovými obecnými zásadami unijního práva, jako je zásada rovného zacházení a zásada řádné správy, a s ohledem na tyto zásady musejí zohlednit již přijatá rozhodnutí ve věci podobných žádostí a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu či nikoli. Zásada řádné správy však musí být v souladu s dodržováním legality.
(viz bod 60)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 65, 67)
8. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 68, 69, 72, 73)