Žaloba podaná dne 15. listopadu 2007 - Ryanair v. Komise
(Věc T-423/07)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) (zástupce: E. Vahida, advokát)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhové žádání žalobkyně
V souladu s článkem 232 ES určit, že Komise tím, že se nevyjádřila ke stížnosti, jež jí byla doručena dne 3. listopadu 2005, následované formální výzvou dopisem ze dne 31. července 2007, nesplnila povinnost jednat, která pro ni vyplývá ze Smlouvy o ES;
uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených žalobkyní, a to i v případě, že Komise po podání žaloby přijme opatření, čímž podle názoru Soudního dvora zanikne potřeba vydat rozhodnutí, či v případě, že Soudní dvůr žalobu zamítne jako nepřípustnou;
přijmout další opatření, která Soudní dvůr považuje za vhodná.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Ve své žalobě žalobkyně tvrdí, že Komise nesplnila povinnost jednat, když se nevyjádřila, ačkoli o to byla požádána podle článku 232 ES prostřednictvím stížnosti, kterou žalobkyně podala dne 3. listopadu 2005, ve věci protiprávní státní podpory poskytnuté společnosti Lufthansa a jejím Star Alliance partnerům prostřednictvím výlučného využívání Terminálu 2 letiště Mnichov, nebo podpůrně, pokud by bylo určeno, že letiště Mnichov jednalo samostatně, ve věci protisoutěžní diskriminace ve prospěch společnosti Lufthansa a jejích Star Alliance partnerů. Vyhrazení uvedeného terminálu ze strany letiště Mnichov možným konkurentům žalobkyně představuje zneužití dominantního postavení, a tudíž porušení článku 82 ES.
Na podporu prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise měla povinnost provést důkladný a nestranný přezkum stížnosti v souladu s nařízením Rady (ES) 659/1999
1, nařízením Rady (ES) č. 1/2003
2 a nařízením Komise (ES) 773/2004
3, s cílem buď přijmout rozhodnutí o tom, že státní opatření nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, nebo že tato opatření mají být klasifikována jako státní podpora ve smyslu uvedeného ustanovení, ale že jsou slučitelná se společným trhem na základě čl. 87 odst. 2 a 3 ES, a nebo zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES.
Žalobkyně podpůrně tvrdí, že Komise po obdržení doplňující stížnosti ve věci údajného zneužití dominantního postavení měla buď zahájit řízení týkající se předmětu stížnosti, nebo, po poskytnutí příležitosti k vyjádření stěžovatelce, přijmout konečné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
Žalobkyně dále tvrdí, že období dvaceti dvou měsíců, jež uplynulo mezi její stížností a její formální výzvou dopisem, bylo neodůvodněně dlouhé, a nedostatek jednání ze strany Komise v tomto období je nečinností ve smyslu článku 232 ES.
____________1 - Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).2 - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).3 - Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81).