ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)
19. května 2011(*)
„Státní podpory – Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Letecké odvětví – Výlučné užívání terminálu 2 letiště Mnichov – Žaloba pro nečinnost – Stanovisko Komise – Nevydání rozhodnutí ve věci – Povinnost jednat – Neexistence“
Ve věci T‑423/07,
Ryanair Ltd, se sídlem v Dublinu (Irsko), zastoupená E. Vahidou, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené L. Flynnem, S. Noëm a E. Righini, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na určení nečinnosti Komise spočívající v tom, že protiprávně nepřijala stanovisko ke stížnosti žalobkyně týkající se na jedné straně údajné státní podpory poskytnuté Spolkovou republikou Německo společnosti Lufthansa a jejím Star Alliance partnerům ve formě výlučného užívání terminálu 2 letiště Mnichov (Německo) a na druhé straně údajného zneužití dominantního postavení ze strany letiště Mnichov,
TRIBUNÁL (pátý senát),
ve složení S. Papasavvas, předseda, V. Vadapalas (zpravodaj) a K. O’Higgins, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. prosince 2010,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 10 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83 s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339] zní následovně:
„Pokud má Komise k dispozici informace týkající se údajné protiprávní podpory, přezkoumá je bezodkladně bez ohledu na jejich zdroj.“
2 Článek 20 odst. 2 nařízení č. 659/1999 stanoví:
„Každá zúčastněná strana může informovat Komisi o každé údajné protiprávní podpoře a o každém údajném zneužití podpory. Pokud se Komise domnívá, že informace, které má k dispozici, neposkytují dostatečný základ k vyjádření se k případu, uvědomí o tom zúčastněnou stranu. Přijme-li Komise rozhodnutí v případu týkajícím se předmětu záležitosti, ke které byly poskytnuty informace, zašle jednu kopii tohoto rozhodnutí zúčastněné straně.“
3 Článek 7 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) zní následovně:
„1. Pokud Komise na základě stížnosti nebo z vlastního podnětu zjistí jednání v rozporu s články 81 [ES] nebo 82 [ES], může svým rozhodnutím nařídit, aby dotyčné podniky a sdružení podniků takové protiprávní jednání ukončily. Za tím účelem jim může ukládat nápravná opatření z hlediska tržního chování nebo nápravná opatření strukturální, která jsou přiměřená protiprávnímu jednání a nezbytná k tomu, aby bylo toto jednání účinně ukončeno. Strukturální nápravná opatření mohou být uložena pouze tehdy, pokud buď neexistuje stejně účinné nápravné opatření z hlediska tržního chování, nebo pokud by každé takové stejně účinné nápravné opatření z hlediska tržního chování bylo pro dotyčný podnik větší zátěží než strukturální nápravné opatření. Pokud má na tom Komise oprávněný zájem, může rovněž konstatovat, že došlo k protiprávnímu jednání v minulosti.
2. K podání stížnosti ve smyslu odstavce 1 jsou oprávněny fyzické nebo právnické osoby, které mohou prokázat oprávněný zájem, a členské státy.“
4 Bod 6 odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81) stanoví:
„Stížnosti ve smyslu článku 7 nařízení […] č. 1/2003 jsou přípustné pouze tehdy, když obsahují určité přesné informace.“
5 Bod 7 odůvodnění nařízení č. 773/2004 stanoví:
„Za účelem poskytnutí pomoci stěžovatelům při uvádění nezbytných skutečností by měl být vypracován tiskopis. S podáním by se mělo zacházet jako se stížností ve smyslu článku 7 nařízení […] č. 1/2003 pouze tehdy, jestliže jsou předloženy informace stanovené uvedeným tiskopisem.“
6 Článek 5 odst. 1 nařízení č. 773/2004 zní následovně:
„Fyzické a právnické osoby musí prokázat oprávněný zájem, aby byly zmocněny podat stížnost za účelem článku 7 nařízení […] č. 1/2003.
Stížnosti musí obsahovat informace, které jsou požadovány v tiskopisu C připojeném v příloze k tomuto nařízení. Komise může upustit od této povinnosti vůči části informací, včetně dokumentů, požadovaných v tiskopisu C.“
7 Odstavec 3 tiskopisu C připojeného v příloze k nařízení č. 773/2004 stanoví:
„Uveďte podrobně skutečnosti, ze kterých podle vašeho názoru vyplývá, že se jedná o porušení článku 81 [ES] nebo 82 [ES…]. Uveďte, jakého druhu jsou produkty (zboží nebo služby), kterých se údajné protiprávní jednání týká, a vysvětlete případně obchodní vztahy, které se těchto výrobků týkají. Poskytněte všechny dostupné informace o dohodách a způsobech jednání podniků nebo sdružení podniků, na které se stížnost vztahuje. Podle možnosti uveďte u podniků, kterých se tato stížnost týká, jejich postavení na trhu.“
8 Odstavec 6 tiskopisu C připojeného v příloze k nařízení č. 773/2004 stanoví:
„Vysvětlete, jaký cíl v podobě závěrů nebo opatření od řízení Komise očekáváte.“
9 Odstavec 8 tiskopisu C připojeného v příloze k nařízení č. 773/2004 zní následovně:
„Uveďte, zda jste se ve stejné věci nebo ve věci s ní úzce spojené již obrátili na jiný orgán pro hospodářskou soutěž nebo bylo zahájeno řízení před některým vnitrostátním soudem. Pokud ano, uveďte přesně na který správní nebo justiční orgán jste se obrátili a jaká podání jste u tohoto orgánu učinili.“
Skutkový základ sporu
10 Dne 3. listopadu 2005 zaslala žalobkyně, společnost Ryanair Ltd, dopis Komisi Evropských Společenství, jehož předmětem byla „stížnost proti letišti Mnichov z důvodu státní podpory společnosti Lufhansa“.
11 V této stížnosti žalobkyně oznamovala skutečnost, že společnost Lufthansa a její partnerské aerolinky ze Star Alliance (dále jen „Star Alliance partneři“) požívaly výlučného práva užívat terminál 2 letiště Mnichov (Německo). Tvrdila, že toto výlučné právo jim bylo „poskytnuto za cenu 1,5 miliard eur“, v jehož důsledku „letiště utrpělo finanční ztráty vyšší než 100 milionů eur během dvou předchozích let“. Podle žalobkyně tento skutkový stav představoval zneužití dominantního postavení v tom, že jí byl odmítnut přístup k dotčenému terminálu. Kromě toho znamenal, že německé orgány poskytly společnosti Lufthansa značnou státní podporu. Stížnost zmiňovala, že toto „zjevné zneužití“ pravidel Společenství v oblasti státních podpor bylo rovněž v rozporu s pokyny Společenství o financování letišť a státních podporách na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť vydaných v nedávné době Komisí. Žalobkyně tudíž žádala Komisi o přezkum „závažného narušení hospodářské soutěže“ vyplývajícího z výhod přiznaných společnosti Lufthansa letištěm Mnichov a Spolkovou republikou Německo. Ve stížnosti bylo rovněž uvedeno, že její kopie bude zaslána generálnímu ředitelství (GŘ) Komise „Hospodářská soutěž“ a Komise bude požádána o přezkum zneužití dominantního postavení letiště Mnichov spočívající v tom, že uvedené letiště neumožnilo žalobkyni působit v terminálu 2 tohoto letiště. Žalobkyně nakonec žádala, aby GŘ Komise „Doprava a energie“ uložilo společnosti Lufthansa povinnost vrátit podstatnou část státní podpory, kterou obdržela.
12 Dopisem ze dne 10. listopadu 2005 Komise potvrdila přijetí stížnosti, zapsané do rejstříku dne 4. listopadu 2005. Komise uvedla, že v souladu s postupem při přezkumu stížností oznamujících státní podporu se její oddělení písemně obrátí na německé orgány s žádostí o vysvětlení ohledně údajně poskytnuté státní podpory.
13 Dopisem ze dne 23. ledna 2007 žalobkyně připomněla Komisi, že od potvrzení přijetí její stížnosti oznamující státní podporu ve prospěch společnosti Lufthansa již uplynulo 14 měsíců a že během této doby měla být s to získat potřebné informace od německých orgánů, aby mohla zahájit formální vyšetřování.
14 Jelikož neobdržela odpověď na svou stížnost, zaslala žalobkyně dne 31. července 2007 dopisem výzvu Komisi, v níž ji formálně vyzvala k postupu podle článku 232 ES (dále jen „výzva“).
15 Ve výzvě žalobkyně vyzývá Komisi, aby uplatnila postupy stanovené v nařízení č. 659/1999, nařízení č. 1/2003 a nařízení č. 773/2004.
16 Žalobkyně konkrétně vyzývá Komisi, aby:
– zaprvé nařídila Spolkové republice Německo zastavit poskytování dotčené státní podpory alespoň do doby, než Komise přijme rozhodnutí podle čl. 11 odst. 1 nařízení č. 659/1999, zadruhé přijala formální rozhodnutí v rámci předběžného přezkoumání poskytnutí státní podpory zpochybňované v její stížnosti podle čl. 4 odst. 2, 3 nebo 4 nařízení č. 659/1999 a podle čl. 13 odst. 1 téhož nařízení a zatřetí informovala žalobkyni o přijatých rozhodnutích v souladu s čl. 20 odst. 2 nařízení č. 659/1999;
– jakožto předběžné opatření nařídila zastavit protisoutěžní jednání zpochybňované v její stížnosti podle čl. 8 nařízení č. 1/20003 a zahájila řízení s cílem přijmout rozhodnutí podle kapitoly III nařízení č. 1/2003 týkající se uvedeného protisoutěžního jednání, nebo ji informovala o důvodech, pro které bylo třeba stížnost zamítnout podle čl. 7 nařízení č. 773/2004.
17 Dopisem ze dne 2. srpna 2007 Komise potvrdila přijetí výzvy a uvedla, že jejím vyřízením bylo pověřeno GŘ „Doprava a energie“.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
18 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. listopadu 2007 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
19 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– v souladu s článkem 232 ES určil, že Komise protiprávně nepřijala stanovisko ke stížnosti předložené dne 3. listopadu 2005, přestože k tomu byla formálně vyzvána;
– uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených žalobkyní, a to i v případě, že Komise po podání žaloby přijme opatření, čímž se podle Tribunálu stane žaloba bezpředmětnou, nebo v případě, že Tribunál návrh zamítne jako nepřípustný;
– přijal veškerá opatření, která Tribunál považuje za vhodná.
20 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
21 Dopisem ze dne 14. dubna 2008 (dále jen „dopis ze dne 14. dubna 2008“) žalobkyně navrhovala, aby Tribunál přijal organizační procesní opatření směřující k předložení určitých dokumentů, které Komise zmínila ve své žalobní odpovědi.
22 Ve svém vyjádření k dopisu ze dne 14. dubna 2008 došlým kanceláři Tribunálu dne 30. dubna 2008 Komise navrhovala, aby Tribunál zamítl návrh žalobkyně na přijetí organizačních procesních opatření.
23 Dopisem ze dne 16. ledna 2009 (dále jen „dopis ze dne 16. ledna 2009“) Komise předala Tribunálu kopii rozhodnutí ze dne 23. července 2008 o zahájení formálního vyšetřovacího řízení C 38/08 (původně NN 53/07), Německo – Opatření ve prospěch terminálu 2 letiště Mnichov, na základě čl. 88 odst. 2 ES (dále jen „rozhodnutí ze dne 23. července 2008“). V tomto dopise Komise uplatňovala, že projednávaná žaloba pro nečinnost se stala bezpředmětnou. Mimoto vyslovila přání, aby žalobkyně uvědomila Tribunál o zpětvzetí žaloby a navrhovala, aby v případě, že žalobkyně svou žalobu nevezme zpět, nebylo na základě článku 113 jednacího řádu Tribunálu ve věci samé vydáno rozhodnutí.
24 Ve svém vyjádření k dopisu ze dne 16. ledna 2009 došlém kanceláři Tribunálu dne 17. února 2009 žalobkyně prohlásila, že nemá zájem vzít žalobu zpět v rozsahu, v němž Komise opomenula jednat stran určitých bodů zmíněných v stížnosti, a konkrétně stran Star Alliance partnerů, a že rozhodnutí o zahájení formálního řízení se zjevně nedalo přirovnat k zaujetí stanoviska Komise k její stížnosti podané v otázce zneužití dominantního postavení. Žalobkyně tudíž navrhla, aby Tribunál:
– zamítl návrhy Komise uvedené v dopise ze dne 16. ledna 2009 v plném rozsahu;
– určil, že se Komise dopustila nečinnosti tím, že nereagovala na její stížnost o zneužití dominantního postavení, pokud Tribunál nemůže určit, že se Komise dopustila nečinnosti tím, že nereagovala na její stížnost proti poskytnutí protiprávní státní podpory;
– uložil Komisi náhradu nákladů.
Právní otázky
K návrhovým žádáním směřujícím proti nečinnosti týkajícím se údajné státní podpory ve prospěch společnosti Lufthansa a jejích Star Alliance partnerů
25 Úvodem je třeba připomenout, že k rozhodnutí o opodstatněnosti návrhových žádání směřujících proti nečinnosti je třeba ověřit, zda k okamžiku vyzvání Komise ve smyslu článku 232 ES měl tento orgán povinnost jednat (usnesení Tribunálu ze dne 13. listopadu 1995, Dumez v. Komise, T‑126/95, Recueil, s. II‑2863, bod 44; ze dne 6. července 1998, Goldstein v. Komise, T‑286/97, Recueil, s. II‑2629, bod 24, a rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 1998, Gestevisión Telecinco v. Komise, T‑95/96, Recueil, s. II‑3407, bod 71).
26 Mimoto je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se procesní prostředek upravený v článku 232 ES, který sleduje jiné cíle než procesní prostředek upravený v článku 226 ES (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 25. dubna 2002, Komise v. Řecko, C‑154/100, Recueil, s. I‑3879, bod 28), zakládá na myšlence, že protiprávní nečinnost napadeného orgánu umožňuje obrátit se na Soudní dvůr, aby prohlásil, že zdržení se jednání je v rozporu se Smlouvou, pokud dotčený orgán tuto nečinnost nenapravil. V důsledku tohoto určení má podle článku 233 ES žalovaný orgán povinnost přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora, aniž jsou dotčeny žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti, jež může vyplývat z téhož prohlášení. V případě, kdy je akt, jehož nevydání představuje předmět sporu, přijat po podání žaloby, avšak před vyhlášením rozsudku, prohlášení Soudního dvora konstatujícího protiprávnost původní nečinnosti již nemůže vést k důsledkům stanoveným v článku 233 ES. Z toho plyne, že v takovém případě stejně jako v případě, že žalovaný orgán reaguje na výzvu k jednání ve lhůtě dvou měsíců, předmět žaloby zaniká, takže již není namístě rozhodnout ve věci samé (viz usnesení Soudního dvora ze dne 13. prosince 2000, Sodima v. Komise, C‑44/00 P, Recueil, s. I‑11231, bod 83 a citovaná judikatura, a rozsudek Tribunálu ze dne 19. února 2004, SIC v. Komise, T‑297/01 a T‑298/01, Recueil, s. II‑743, bod 31). Okolnost, že takové stanovisko orgánu není ve prospěch žalující strany, je z tohoto hlediska bezpředmětná, poněvadž článek 232 ES se vztahuje na nečinnost spočívající v nevydání rozhodnutí či nepřijetí stanoviska, a nikoli na přijetí jiného aktu, než jaký by si tato strana přála či považovala za nutný (viz výše uvedené usnesení ve věci Sodima v. Komise, bod 83 a citovaná judikatura).
27 K návrhovým žádáním směřujícím proti nečinnosti týkajícím se údajné státní podpory ve prospěch společnosti Lufthansa a jejích Star Alliance partnerů je třeba se vyslovit ve světle těchto úvah.
28 Žalobkyně uplatňuje, že nečinnost Komise spočívá ve skutečnosti, že po výměně informací s německými orgány Komise zjevně nepřijala žádné opatření a konkrétně nepřijala rozhodnutí určující, že dotčené vnitrostátní opatření není podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, anebo že je takové opatření nutno kvalifikovat jako podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, ale že bylo slučitelné se společným trhem na základě čl. 87 odst. 2 a 3 ES, anebo že mělo dojít k postupu podle čl. 88 odst. 2 ES. Komise se tedy protiprávně zdržela jednání, pokud jde o stížnost oznamující údajnou státní podporu ve prospěch společnosti Lufthansa a jejích Star Alliance partnerů.
29 Sama Komise tvrdí, že návrhová žádání směřující proti nečinnosti týkající se údajné státní podpory jsou neopodstatněná a že vzhledem k přijetí rozhodnutí ze dne 23. července 2008 se projednávaná žaloba stala v každém případě bezpředmětnou.
30 I když není nutné ověřit, zda měla Komise k okamžiku výzvy ve smyslu článku 232 ES povinnost jednat, je nepochybné, že rozhodnutím ze dne 23. července 2008 Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES ohledně údajné státní podpory ve prospěch společnosti Lufthansa.
31 Z toho plyne, že Komise tím, že přijala jedno z rozhodnutí uvedených ve výzvě, z tohoto hlediska platně přijala stanovisko ve smyslu článku 232 ES k výzvě žalobkyně k jednání.
32 Žalobkyně tudíž měla oprávněný zájem na podání projednávané žaloby, která je již bezpředmětná v rozsahu, v němž směřuje ke konstatování, že se Komise protiprávně zdržela přijetí stanoviska k části stížnosti žalobkyně týkající se údajné státní podpory ve prospěch společnosti Lufthansa.
33 Proto je bezpředmětné rozhodovat o návrhových žádáních směřujících proti nečinnosti týkajících se údajné státní podpory ve prospěch společnosti Lufthansa.
34 Pokud jde o návrhová žádání směřující proti nečinnosti týkající se údajné státní podpory ve prospěch Star Alliance partnerů, žalobkyně tvrdí, že navzdory přijetí rozhodnutí ze dne 23. července 2008 je stále třeba o této části žaloby rozhodnout.
35 K této otázce je třeba uvést, že rozhodnutí ze dne 23. července 2008 nelze považovat za přijetí stanoviska Komise k údajné státní podpoře ve prospěch Star Alliance partnerů, jelikož se toto rozhodnutí vztahuje pouze na údajnou státní podporu ve prospěch společnosti Lufthansa. Za těchto podmínek je nutné dojít k závěru, že žalobkyně oprávněně uplatňuje, že je o této části žaloby třeba rozhodnout a určit, zda se Komise v této věci protiprávně zdržela jednání.
36 Jak již bylo připomenuto výše v bodě 25, k rozhodnutí o opodstatněnosti návrhových žádání směřujících proti nečinnosti je třeba ověřit, zda měla Komise k okamžiku výzvy ve smyslu článku 232 ES povinnost jednat.
37 V oblasti státních podpor jsou situace, kdy je Komise povinna jednat stran protiprávní podpory, upraveny nařízením čl. 659/1999. Na základě čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení, „[p]okud má Komise k dispozici informace týkající se údajné protiprávní podpory, přezkoumá je bezodkladně bez ohledu na jejich zdroj“. Na základě čl. 20 odst. 2 téhož nařízení, „[k]aždá zúčastněná strana může informovat Komisi o každé údajné protiprávní podpoře a o každém údajném zneužití podpory“. Podle téhož ustanovení, „[p]okud se Komise domnívá, že informace, které má k dispozici, neposkytují dostatečný základ k vyjádření se k případu, uvědomí o tom zúčastněnou stranu“.
38 Je tudíž třeba ověřit, zda stížnost zpochybňovala údajně protiprávní státní podporu ve prospěch Star Alliance partnerů.
39 V projednávaném případě je nutno konstatovat, že se žalobkyně ve své stížnosti ve skutečnosti omezila na oznámení státní podpory ve prospěch společnosti Lufthansa, a nikoli ve prospěch Star Alliance partnerů. Jak totiž vyplývá ze stížnosti, jejíž nadpis zní „stížnost proti letišti Mnichov z důvodu státní podpory společnosti Lufthansa“, žalobkyně upřesnila, že výlučné užívání terminálu 2 letiště Mnichov společností Lufthansa a jejími Star Alliance partnery znamenalo, že německé státní orgány poskytly značnou státní podporu společnosti Lufthansa. Žalobkyně rovněž žádala Komisi o přezkum „závažného narušení hospodářské soutěže“ vyplývajícího z výhod přiznaných společnosti Lufthansa letištěm Mnichov a Spolkovou republikou Německo. Nakonec žalobkyně žádala, aby GŘ „Doprava a energie“ uložilo společnosti Lufthansa povinnost vrátit podstatnou část státní podpory, kterou získala. Ze znění stížnosti nijak nevyplývá, že by žalobkyně identifikovala Star Alliance partnery jako příjemce státní podpory. Mimoto je třeba zdůraznit, že v dopise s opakovanou výzvou ze dne 23. ledna 2007 připojeného k replice byla jako jediný příjemce údajné státní podpory označena rovněž pouze společnost Lufthansa.
40 Z toho důvodu je třeba dospět k závěru, že k okamžiku výzvy ve smyslu článku 232 ES neměla Komise povinnost jednat stran údajné státní podpory ve prospěch Star Alliance partnerů a stejně tak jí podle judikatury citované v bodě 25 výše nemůže být vytýkána nečinnost.
41 Z toho plyne, že návrhová žádání směřující proti nečinnosti týkající se údajné státní podpory ve prospěch Star Alliance partnerů musí být zamítnuta jako neopodstatněná a není nutné přijímat procesní organizační opatření navrhovaná žalobkyní.
K návrhovým žádáním směřujícím proti nečinnosti týkajícím se zneužití dominantního postavení
Argumenty účastnic řízení
42 Žalobkyně uplatňuje, že jelikož byla Komisi předložena stížnost, je tato v souladu s ustanoveními nařízení č. 1/2003 a 773/2004 povinna pozorně přezkoumat právní i skutkový stav, na který byla upozorněna stěžovatelem, aby mohla v přiměřené lhůtě rozhodnout, zda musí zahájit řízení o určení, že došlo k porušení, zamítnout stížnost bez zahájení řízení nebo stížnost odložit. Žalobkyně dodává, že pokud Komise rozhodne, že je přezkum stížnosti na základě článku 82 ES neodůvodněný nebo zbytečný, musí ji o svém rozhodnutí informovat a uvést odůvodnění způsobem, který umožňuje přezkum legality rozhodnutí.
43 Podle žalobkyně v rozsahu, v němž její stížnost rovněž směřuje proti porušení práva hospodářské soutěže, měla Komise povinnost jednat v přiměřené lhůtě.
44 Na jedné straně jí Komise ve čtyřměsíční lhůtě podle bodu 61 návrhu sdělení Komise o vyřizování stížností Komisí podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2004 C 101, s. 65) nenaznačila, zda má v úmyslu věc prošetřit. Na druhé straně Komise nepřijala žádné z rozhodnutí, které byla povinna přijmout po přijetí stížnosti, tj. rozhodnutí o zahájení řízení s cílem prokázat porušení článku 82 ES, nebo rozhodnutí zamítající stížnost po informování stěžovatelky v souladu s článkem 7 nařízení č. 773/2004, anebo řádně odůvodněné rozhodnutí věc nevyšetřit, jelikož zde chybí zájem Společenství. Žalobkyně je proto toho názoru, že nečinnost Komise musí být konstatována.
45 V replice mimoto žalobkyně zdůraznila, že nemohla použít tiskopis C připojený v příloze k nařízení č. 773/2004, jelikož její stížnost obsahovala stížnost proti státní podpoře i stížnost pro zneužití dominantního postavení a jelikož Komise pro smíšené stížnosti tiskopis nestanovila. Žalobkyně dodává, že jelikož čl. 5 odst. 1 nařízení č. 773/2004 uvádí pouze, že „stížnosti musí obsahovat informace, které jsou požadovány v tiskopisu C připojeném v příloze“, toto ustanovení ukládá pouze povinnost poskytnout tyto informace a ponechává stěžovateli volbu formy a pořadí, v němž jsou poskytnuty. Podle žalobkyně tedy byla její stížnost platná v rozsahu, v němž jsou informace požadované tiskopisem C buď součástí stížnosti, jsou již Komisi známy, anebo nejsou dostupné.
46 Komise uplatňuje, že stížnost je hlavně věnována poskytnutí protiprávní státní podpory, že tento dopis byl adresován těm oddělením Komise, která se zabývají státními podporami v odvětví dopravy, a že její název zněl „stížnost proti letišti Mnichov z důvodu státní podpory společnosti Lufthansa“. Komise nezpochybňuje, že žalobkyně rovněž ve svém dopise tvrdila, že letiště Mnichov zneužilo svého dominantního postavení, ani že kopie tohoto dopisu byla zaslána GŘ „Hospodářská soutěž“, tj. tomu oddělení Komise, které odpovídá za přezkum porušení článků 81 ES a 82 ES. Komise je však toho názoru, že argumenty týkající se zneužití dominantního postavení mají zjevně pouze vedlejší význam a že v každém případě nejsou dostatečně podloženy. Žalobkyně se totiž omezila na tvrzení, že společnost Lufthansa a její Star Alliance partneři měly výlučné právo užívat terminál 2 letiště Mnichov a že tato okolnost představovala zneužití dominantního postavení.
47 Komise tvrdí, že takové tvrzení nelze považovat za stížnost ve smyslu článku 7 nařízení č. 1/2003. Připomíná zejména, že v souladu s čl. 5 odst. 1 nařízení č. 773/2004 musí stížnost ve smyslu článku 7 nařízení č. 1/2003 „obsahovat informace, které jsou požadovány v tiskopisu C připojeném v příloze“.
48 Komise rovněž v duplice uvádí, že pokud by mělo být připuštěno, že jeden a týž dokument může obsahovat jednak stížnost oznamující protiprávní státní podporu a jednak stížnost oznamující zneužití dominantního postavení, byl by stěžovatel zjevně povinen to velmi jasně uvést. Mimoto zdůrazňuje, že i když stížnost skutečně obsahovala určité informace požadované tiskopisem C, důležité informace chyběly. Podle Komise nebyly informace požadované odstavci 6 až 8 tohoto tiskopisu poskytnuty a stížnost obsahovala pouze části informací požadovaných v ostatních odstavcích tiskopisu.
49 Komise ve svém dopise ze dne 16. ledna 2009 v každém případě uplatňuje, že po přijetí rozhodnutí ze dne 23. července 2008, kterým zahájila formální vyšetřovací řízení ve věci terminálu 2 letiště Mnichov, se žaloba pro nečinnost podaná žalobkyní stala bezpředmětnou.
Závěry Tribunálu
50 Úvodem je třeba odmítnout argument Komise, podle něhož se po vydání rozhodnutí ze dne 23. července 2008 stala žaloba bezpředmětnou rovněž v rozsahu týkajícím se údajného zneužití dominantního postavení.
51 V rozsahu, v němž se toto rozhodnutí vztahuje pouze na státní podporu ve prospěch společnosti Lufthansa oznámenou žalobkyní, a nikoli na údajné zneužití dominantního postavení, nelze dojít k závěru, že představuje stanovisko Komise k posledně uvedené otázce.
52 V daném případě je tudíž třeba ověřit, zda, jak tvrdí žalobkyně, se Komise protiprávně zdržela jednání, pokud jde o zneužití dominantního postavení. Za tímto účelem je třeba přezkoumat, zda měla Komise k okamžiku výzvy ve smyslu článku 232 ES povinnost jednat (viz bod 25 výše).
53 Relevantní kritéria k posouzení existence povinnosti jednat stran údajného porušení pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 ES a 82 ES byla připomenuta samotnou žalobkyní. Žalobkyně totiž zdůraznila, že pokud je Komisi předložena stížnost v souladu s ustanoveními nařízení č. 1/2003 a 773/2004, je Komise povinna pozorně přezkoumat právní i skutkový stav, na který byla upozorněna stěžovatelem, aby mohla v přiměřené lhůtě rozhodnout, zda musí zahájit řízení o určení, že došlo k porušení, zamítnout stížnost bez zahájení řízení nebo stížnost odložit. Pokud Komise rozhodne, že je přezkum stížnosti na základě článku 82 ES neodůvodněný či zbytečný, musí žalobkyni o svém rozhodnutí informovat a uvést odůvodnění způsobem, který umožňuje přezkum legality rozhodnutí.
54 Tribunál je však toho názoru, že požadavky vyplývající z uvedených nařízení nebyly v daném případě žalobkyní dodrženy.
55 V tomto ohledu Tribunál připomíná, že na základě bodů 6 a 7 odůvodnění nařízení č. 773/2004, aby mohla být stížnost kvalifikována jako stížnost oznamující porušení pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 ES a 82 ES, musí být stížnost povinně v souladu s článkem 5 nařízení č. 773/2004 týkajícím se přípustnosti stížností, který výslovně stanoví, že fyzické či právnické osoby musí prokázat oprávněný zájem, aby mohly podat stížnost pro účely článku 7 nařízení č. 773/2004, a musí obsahovat informace požadované v tiskopise C připojeném v příloze k nařízení č. 773/2004.
56 Tiskopis C, na který odkazuje článek 5 nařízení č. 773/2004, stanoví, že stěžovatelé musí na podporu své stížnosti poskytnout určité množství informací. Na základě zejména odstavců 3 až 8 uvedeného tiskopisu musí stěžovatel zaprvé podrobně uvést skutečnosti, ze kterých podle jeho názoru vyplývá, že se jedná o porušení článku 81 ES nebo 82 ES, zadruhé podle svého odhadu uvést zeměpisný dosah údajného protiprávního jednání a vysvětlit, pokud to není zcela zjevné, do jaké míry může být kritizovaným jednáním narušen obchod mezi členskými státy nebo mezi Unií a jedním nebo více členskými státy Evropské zóny volného obchodu (EFTA), které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), zatřetí uvést, jaký cíl v podobě závěrů nebo opatření od řízení Komise očekává, začtvrté vysvětlit, z jakých důvodů uplatňuje jako stěžovatel oprávněný zájem ve smyslu článku 7 nařízení (ES) č. 1/2003, musí přitom uvést konkrétně, jak ho kritizované jednání poškozuje, a vysvětlit, jak může Komise podle jeho názoru svým zásahem odstranit údajný důvod ke stížnosti, a zapáté uvést, zda se ve stejné věci nebo ve věci s ní úzce spojené již obrátil na jiný orgán pro hospodářskou soutěž nebo zda bylo zahájeno řízení před některým vnitrostátním soudem.
57 V projednávaném případě ze stížnosti vyplývá, že žalobkyně k otázce údajného zneužití dominantního postavení v podstatě pouze zmínila, že výlučné právo společnosti Lufthansa a jejích Star Alliance partnerů užívat terminál 2 letiště Mnichov představovalo zneužití dominantního postavení a že se kopii své stížnosti chystá předat GŘ Komise „Hospodářská soutěž“ za účelem žádosti o přezkum zneužití dominantního postavení letištěm Mnichov spočívajícího v tom, že uvedené letiště neumožnilo žalobkyni působit v terminálu 2 tohoto letiště.
58 Takovou zmínku však nelze považovat za splnění požadavků stanovených článkem 5 nařízení č. 773/2004. Z toho plyne, že vzhledem k obsahu stížnosti se Komise nemohla důvodně domnívat, že jí byla předložena stížnost oznamující zneužití dominantního postavení ve smyslu nařízení č. 1/2003 a 773/2004.
59 Tvrzení žalobkyně, podle něhož její stížnost obsahovala dostatečné informace k tomu, aby mohla být kvalifikována jako stížnost ve smyslu nařízení č. 1/2003 a 773/2004, musí být zamítnuto zejména proto, že žalobkyně neprokázala oprávněný zájem v souladu s čl. 5 odst. 1 nařízení č. 773/2004 a protože chyběly určité informace požadované v tiskopisu C připojeném v příloze k nařízení č. 773/2004. Mezi tyto informace patří zejména informace vyžadované odstavcem 3 uvedeného tiskopisu, podle něhož musí žalobkyně podrobně uvést skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že se jedná o porušení článku 82 ES.
60 V tomto ohledu Tribunál uvádí, že ačkoliv žalobkyně uvedla určité množství skutečností s cílem prokázat, že se jedná o státní podporu ve prospěch společnosti Lufthansa, stížnost neobsahovala žádné údaje o skutečnostech umožňujících určit, v čem spočívalo dominantní postavení letiště Mnichov, ani určit proč skutečnost, že vyhradilo terminál 2 společnosti Lufthansa a jejím Star Alliance partnerům, představovala zneužití dominantního postavení ze strany letiště Mnichov. Jak uplatňuje Komise v duplice, terminál 1 letiště Mnichov je užíván velkým množstvím leteckých společností (Aer Lingus, AirBerlin, Air France, Alitalia, British Airways, EasyJet, Germanwings, Iberia a KLM). Žalobkyně však v každém případě neuvádí důvody, proč byla „vyloučena z přístupu na trh letiště Mnichov“ tím, že jí bylo nabídnuto užívat tentýž terminál, který užívaly tyto ostatní letecké společnosti. Rovněž neprokázala, proč se letiště Mnichov dopustilo zneužití dominantního postavení tím, že se žalobkyní zacházelo přesně týmž způsobem jako například se společností EasyJet. Kromě toho je nutné konstatovat, že stížnost je nejednoznačná, jelikož by mohla být chápána ve smyslu, že je to společnost Lufthansa, která má dominantní postavení. Ve stížnosti je totiž uvedeno, že „skutečnost, že společnost Lufthansa a její Star Alliance partneři požívají výlučného práva užívat terminál 2 letiště Mnichov […] je nejenom zneužitím dominantního postavení v tom, že přístup k tomuto terminálu […] nebyl [žalobkyni] umožněn, ale znamená i to, že společnost Lufthansa obdržela a nadále získává značnou státní podporu“.
61 Mimoto je třeba uvést, že žalobkyně nevysvětlila, jaký cíl v podobě závěrů nebo opatření od řízení Komise očekává, jak stanoví odstavec 6 tiskopisu C. Narozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že ve své stížnosti požádala Komisi o přezkum zneužití dominantního postavení letiště, nelze považovat za naplnění požadavků stanovených v uvedeném odstavci 6. Žalobkyně ani v souladu s odstavcem 8 tiskopisu C neuvedla, zda se obrátila na orgán pro hospodářskou soutěž a zda bylo zahájeno řízení před vnitrostátním soudem.
62 Za těchto podmínek nelze stížnost předloženou dne 3 listopadu 2005 kvalifikovat jako stížnost předloženou v souladu s nařízeními č. 1/2003 a 773/2004. K okamžiku výzvy ve smyslu článku 232 ES proto Komise neměla povinnost jednat a stejně tak jí podle judikatury citované v bodě 25 výše nemůže být vytýkána nečinnost.
63 Z toho plyne, že žaloba směřující ke konstatování nečinnosti Komise spočívající v tom, že protiprávně opomenula rozhodnout o údajném zneužití dominantního postavení, musí být zamítnuta jako neopodstatněná a není nutné přijímat procesní organizační opatření navrhovaná žalobkyní.
K nákladům řízení
64 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 6 téhož jednacího řádu není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení.
65 V projednávané věci ohledně na jedné straně hlavní části žaloby týkající se údajné státní podpory ve prospěch společnosti Lufthansa, o které již nelze po přijetí rozhodnutí ze dne 23. července 2008 rozhodnout, nelze žalobkyni vytýkat, že za účelem ochrany svých práv podala uvedenou žalobu, aniž čekala na přijetí tohoto rozhodnutí Komisí, ke kterému došlo po uplynutí lhůty k podání žaloby pro nečinnost.
66 Na druhé straně ohledně části žaloby týkající se údajné státní podpory ve prospěch Star Alliance partnerů a údajného zneužití dominantního postavení, žalobkyně neměla úspěch ve svých návrhových žádáních, a je proto třeba uložit jí náhradu nákladů. Za těchto podmínek má Tribunál za to, že při spravedlivém posouzení okolností projednávaného případu je třeba rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i polovinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní, a žalobkyně ponese polovinu vlastních nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Není již namístě rozhodnout o návrhových žádáních směřujících proti nečinnosti předložených společností Ryanair Ltd v otázce údajné státní podpory ve prospěch společnosti Lufthansa.
2) Návrhová žádání směřující proti nečinnosti předložená společností Ryanair Ltd v otázce údajné státní podpory ve prospěch Star Allinace partnerů společnosti Lufthansa se zamítají.
3) Návrhová žádání směřující proti nečinnosti předložená společností Ryanair Ltd v otázce údajného zneužití dominantního postavení se zamítají.
4) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i polovinu nákladů řízení vynaložených společností Ryanair.
5) Společnost Ryanair ponese polovinu vlastních nákladů řízení.
Papasavvas | Vadapalas | O’Higgins |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. května 2011.
Podpisy.