ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

19. května 2010(*)

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Myanmaru – Zmrazení finančních prostředků – Žaloba na neplatnost – Společný právní základ tvořený články 60 ES a 301 ES – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinný soudní přezkum – Právo na ochranu vlastnictví – Proporcionalita“

Ve věci T‑181/08,

Pye Phyo Tay Za, s bydlištěm v Yangonu (Myanmar), zastoupený D. Andersonem, QC, M. Lester, barrister, a G. Martinem, solicitor,

žalobce,

proti

Radě Evropské unie, zastoupené M. Bishopem a E. Finnegan, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, původně zastoupeným S. Behzadi-Spencer, jako zmocněnkyní, dále I. Rao, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s D. Beardem, barrister,

a

Evropskou komisí, zastoupenou A. Bordesem, P. Aaltem a S. Boelaert, jako zmocněnci,

vedlejší účastníci řízení,

jejímž předmětem je návrh na zrušení nařízení Rady (ES) č. 194/2008 ze dne 25. února 2008, kterým se obnovují a zpřísňují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru a zrušuje nařízení (ES) č. 817/2006 (Úř. věst. L 66, s. 1), v rozsahu, v němž je jméno žalobce uvedeno na seznamu osob, subjektů a organizací, na něž se toto nařízení vztahuje,

TRIBUNÁL (osmý senát),

ve složení E. Martins Ribeiro, předsedkyně, N. Wahl a A. Dittrich (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Kantza, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. července 2009,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 28. října 1996 bylo zavedeno několik omezujících opatření vůči Myanmarskému svazu společným postojem 96/635/SZBP přijatým Radou na základě článku 12 [SEU], týkajícím se Barmy/Myanmaru (Úř. věst. L 287, s. 1), jehož účinnost byla následně prodloužena a byl naposledy změněn společným postojem 2000/346/SZBP ze dne 26. dubna 2000 (Úř. věst. L 122, s. 1), a poté zrušen a nahrazen společným postojem 2003/297/SZBP ze dne 28. dubna 2003, týkajícím se Barmy/Myanmaru (Úř. věst. L 106, s. 36), který byl účinný do dne 29. dubna 2004. Omezující opatření přijatá na základě společného postoje 2003/297 byla Radou Evropské unie ponechána v platnosti prostřednictvím společného postoje 2004/423/SZBP ze dne 26. dubna 2004, jímž byla obnovena omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru (Úř. věst. L 125, s. 61), která byla zpřísněna společným postojem Rady 2004/730/SZBP ze dne 25 . října 2004 o dodatečných omezujících opatřeních vůči Barmě/Myanmaru, jímž byl novelizován společný postoj 2004/423 (Úř. věst. L 323, s. 17), která byla změněna společným postojem 2005/149/SZBP ze dne 21. února 2005, jímž byl změněn společný postoj 2004/423 (Úř. věst. L 49, s. 37), a jejich účinnost byla prodloužena a opatření byla pozměněna společným postojem Rady 2005/340/SZBP ze dne 25. dubna 2005, kterým se prodlužují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru a mění společný postoj 2004/423 (Úř. věst. L 108, s. 88).

2        S ohledem na politickou situaci na Myanmaru měla Rada za to, že je odůvodněné ponechat omezující opatření vůči Myanmarskému svazu v platnosti a přijala společný postoj 2006/318/SZBP ze dne 27. dubna 2006, kterým se obnovují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru (Úř. věst. L 116, s. 77). Rada stanovila zejména zákaz prodeje a dodávání zbraní, jakož i zákaz poskytování technické pomoci, financování a finanční pomoci související s vojenskou činností, zákaz vývozu vybavení, které by mohlo být použito k represi uvnitř státu. Rada rovněž uložila zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů členů vlády Myanmarského svazu a všech fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo organizací s nimi spojených, přičemž těmto členům vlády a fyzickým osobám rovněž zakázala cestovat do členských států, a bylo zakázáno poskytování finančních půjček a úvěrů státním podnikům Myanmarského svazu, jakož i nabývání nebo zvyšování účastí v těchto podnicích.

3        Vzhledem k tomu, že v Barmě/Myanmaru nedošlo ke zlepšení situace v oblasti lidských práv ani k viditelnému pokroku směrem ke všeobecnému demokratizačnímu procesu, byla platnost omezující opatření stanovených společným postojem 2006/318 prodloužena do dne 30. dubna 2008, společným postojem Rady 2007/248/SZBP ze dne 23. dubna 2007, kterým se obnovují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru (Úř. věst. L 107, s. 8), jímž byl rovněž změněn seznam osob, subjektů a organizací dotčených uvedenými omezujícími opatřeními.

4        S ohledem na závažnost situace v Myanmaru považovala Rada za nezbytné zesílit tlak na vojenský režim a přijala společný postoj Rady 2007/750/SZBP ze dne 19. listopadu 2007, kterým se mění společný postoj 2006/318 (Úř. věst. L 308, s. 1). Zvláště přijala nová omezující opatření se zaměřením zejména na odvětví těžby dřeva, dřevařský průmysl, těžbu kovů a nerostů, jakož i drahokamů a polodrahokamů.

5        Veškerá tato omezující opatření byla prodloužena do dne 30. dubna 2009, společným postojem Rady 2008/349/SZBP ze dne 29. dubna 2008, kterým se obnovují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru (Úř. věst. L 116, s. 57), jímž byl rovněž upraven seznam osob, subjektů a organizací dotčených uvedenými omezujícími opatřeními.

6        Článek 5 společného postoje 2006/318, ve znění společného postoje 2007/750, se týká zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů. Jeho odstavce 1 až 3 stanoví:

„1.      Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží jednotlivým členům vlády Barmy/Myanmaru a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům [organizacím] s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze II, nebo které jsou jimi vlastněny, drženy či kontrolovány, se zmrazují.

2.      Ve prospěch fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo orgánů [organizací] uvedených v příloze II nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje.

3.      Příslušný orgán může za podmínek, které považuje za vhodné, povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů nebo zpřístupnění některých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud rozhodne [poté, co se ujistí], že dotyčné finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou:

a)      nezbytné pro uspokojení základních potřeb osob uvedených v příloze II a na nich závislých rodinných příslušníků, včetně úhrad za potraviny, nájemného nebo hypotéky, plateb za léky a lékařskou péči, daní, pojistného a poplatků za veřejné služby [zejména pro výdaje na nákup potravin, úhrady nájemného nebo hypoték, pro nákup léků nebo platby za lékařskou péči, úhrady daní, pojistného nebo poplatků za veřejné služby];

b)      určené výlučně k úhradě přiměřených poplatků za odborné výkony a k náhradě výdajů vzniklých v souvislosti s poskytováním [využíváním] právních služeb;

c)      určené výlučně k hrazení poplatků nebo nákladů na běžné vedení nebo správu [uložení nebo běžnou správu] zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů;

d)      nezbytné pro úhradu mimořádných výdajů, pokud příslušný orgán oznámí alespoň dva týdny před udělením povolení všem ostatním příslušným orgánům a Komisi důvody, proč se domnívá, že by mělo být zvláštní povolení uděleno.“

7        V části J „Osoby mající výhody z vládních hospodářských politik a jiné osoby spojené s režimem“ přílohy II společného postoje 2006/318, ve znění společného postoje 2008/349, je uvedeno jméno žalobce Pye Phyo Tay Za s identifikačním údajem „Tay Zaův syn“ (J1c), jméno jeho otce Tay Za s identifikačním údajem „generální ředitel, Htoo Trading Co; Htoo Construction Co.“ (J1a), jakož i jméno manželky žalobcova otce (J1b) a jméno jeho babičky z otcovy strany (J1e).

8        Na základě článku 9 první věty společného postoje 2006/318 je tento společný postoj neustále znovu přehodnocován.

9        Za účelem zajištění jednotného uplatňování omezujících opatření stanovených společnými postoji, která spadají do rozsahu působnosti Smlouvy ES, hospodářskými subjekty ve všech členských státech, přijala Rada k jejich provedení, pokud jde o Společenství, určité akty.

10      Nařízení Rady (ES) č. 194/2008 ze dne 25. února 2008 , kterým se obnovují a zpřísňují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru a zrušuje nařízení (ES) č. 817/2006 (Úř. věst. L 66, s. 1, dále jen „sporné nařízení“), tak provedlo určitá omezující opatření stanovená společnými postoji 2006/318 a 2007/750. Toto nařízení, jehož právním základem jsou články 60 ES a 301 ES, vstoupilo v souladu se svým článkem 23 v platnost v den jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, tedy dne 10. března 2008. Přílohy sporného nařízení, jež obsahují seznamy osob, subjektů a organizací omezujícími opatřeními dotčených, byly novelizovány nařízením Komise (ES) č. 385/2008 ze dne 29. dubna 2008, kterým se mění nařízení č. 194/2008 (Úř. věst. L 116, s. 5).

11      Články 11 až 14 sporného nařízení se týkají zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů.

12      Článek 11 sporného nařízení stanoví:

„1. Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží jednotlivým členům vlády Barmy/Myanmaru a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům [organizacím] s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze VI, anebo jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány [kontrolovány], se zmrazují.

2. Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje nesmějí být přímo ani nepřímo poskytnuty fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům [organizacím] uvedeným v příloze VI nebo v jejich prospěch.

[…]“

13      Na základě čl. 13 odst. 1 sporného nařízení mohou příslušné orgány členských států za podmínek, které považují za vhodné, povolit uvolnění nebo zpřístupnění zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, poté, co se ujistí, že dotyčné finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou:

„a)      nezbytné pro uspokojení základních potřeb osob uvedených v příloze VI a jimi vyživovaných rodinných příslušníků, včetně úhrad za potraviny, nájemné nebo hypotéky, plateb za léky a lékařskou péči, daní, pojistného a poplatků za veřejné služby;

b)      určeny výlučně k úhradě přiměřených poplatků za odborné výkony a k náhradě výdajů vzniklých v souvislosti s poskytováním [využíváním] právních služeb;

c)      určeny výlučně k hrazení poplatků nebo nákladů na běžné vedení nebo správu [uložení nebo běžnou správu] zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů;

d)      nezbytné pro úhradu mimořádných výdajů, pokud dotyčný členský stát oznámí alespoň dva týdny před udělením povolení ostatním členským státům a Komisi důvody, na základě kterých se domnívá, že by mělo být dané povolené [zvláštní povolení] uděleno.“

14      Příloha VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 385/2008, nese název „Seznam členů vlády Barmy/Myanmaru a osob, subjektů nebo orgánů [organizací] s nimi spojenými uvedených v článku 11“.

15      V části J „Osoby mající prospěch z hospodářské politiky vlády“ přílohy VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 385/2008, je uvedeno jméno žalobce, a zejména identifikující údaj „Tay Zaův syn“ (J1c), jméno jeho otce Tay Za s identifikujícím údajem „generální ředitel, Htoo Trading Co.; Htoo Construction Co.“ (J1a), jakož i jméno manželky žalobcova otce (J1b) a jméno jeho babičky z otcovy strany (J1e).

16      Pokud jde o způsoby zveřejňování informací vztahujících se k příloze VI sporného nařízení, čl. 18 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví zveřejnění oznámení.

17      Dne 11. března 2008 bylo zveřejněno upozornění určené osobám a subjektům uvedeným v seznamech upravených v článcích 7, 11 a 15 nařízení Rady (ES) č. 194/2008 (Úř. věst. C 65, s. 12).

18      V tomto upozornění Rada zejména uvádí, že osoby a subjekty vyjmenované v příloze VI sporného nařízení jsou:

„a)      jednotliví členové vlády Barmy/Myanmaru; nebo

b)      fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo organizace s nimi spojené.“

19      Dále Rada zejména uvádí, že sporné nařízení stanoví: „všechny finanční prostředky a finanční[, jiná finanční aktiva] a hospodářské zdroje patřící osobám, skupinám a subjektům uvedeným v příloze VI se zmrazují a žádné finanční prostředky ani jiné finanční a[, jiná finanční aktiva ani jiné] hospodářské zdroje jim nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny.“

20      Mimoto Rada dotyčné osoby a subjekty upozorňuje na možnost požádat příslušné orgány daného členského státu, aby jim vydaly povolení použít zmrazené finanční prostředky na základní potřeby nebo určité platby v souladu s článkem 13 sporného nařízení.

21      Kromě toho Rada dotyčným osobám a subjektům připomíná, že jí mohou kdykoliv předložit žádost o opětovný přezkum rozhodnutí o jejich zařazení a ponechání na dotčených seznamech, přiložit všechny potřebné doklady, a že tyto žádosti budou po obdržení posouzeny.

22      Dále Rada uvádí, že pravidelně v souladu s článkem 9 společného postoje 2006/318 seznamy znovu přehodnocuje.

23      Závěrem Rada zmiňuje možnost napadnout její rozhodnutí u Tribunálu.

24      Žalobce byl poprvé dotčen omezujícími opatřeními přijatými Radou v rozhodnutí 2003/907/SZBP ze dne 22. prosince 2003, kterým byl proveden společný postoj 2003/297 (Úř. věst. L 340, s. 81), a v nařízení Komise (ES) č. 2297/2003 ze dne 23. prosince 2003, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1081/2000, kterým se zakazuje prodej, dodávky a vývoz výzbroje do Barmy/Myanmaru, která by mohla být použita k vnitřní represi nebo terorismu, [kterým se zakazuje prodej a vývoz do Barmy/Myanmaru a využívání v Barmě/Myanmaru materiálu, který by mohl být použit k vnitřní represi nebo terorismu] a kterým se zmrazují prostředky určitých osob, které jsou spojeny s významnými vládními funkcemi v této zemi (Úř. věst. L 340, s. 37). Podle článku 2 rozhodnutí č. 2003/907 nabývá toto rozhodnutí účinnosti dnem přijetí. Nařízení č. 2297/2003 vstoupilo v platnost v prosinci roku 2003.

25      Od této doby byl žalobce neustále předmětem omezujících opatření přijatých vůči Myanmarskému svazu.

26      Dopisem ze dne 15. května 2008 žalobce zejména požádal Radu o zpřístupnění podkladů vztahujících se ke skutečnostem, které odůvodňují zapsání jeho jména na seznam v příloze VI sporného nařízení, a vyškrtnutí jeho jména z tohoto seznamu. Rada odpověděla dopisem ze dne 26. června 2008.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

27      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 16. května 2008 podal žalobce tuto žalobu.

28      Podáními došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 11. a 20. srpna 2008 podaly Komise Evropských společenství a Spojené království Velké Británie a Severního Irska v uvedeném pořadí návrhy na vstup do řízení v této věci jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Rady. Usnesením předsedy osmého senátu Tribunálu ze dne 5. listopadu 2008 bylo těmto návrhům na vstup do řízení po vyslechnutí účastníků řízení vyhověno.

29      Komise a Spojené království Velké Británie a Severního Irska předložily své spisy vedlejších účastníků v uvedeném pořadí dne 18. a 19. prosince 2008. Podáním došlým Tribunálu dne 23. února 2009 předložil žalobce své vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

30      Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (osmý senát) zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 svého jednacího řádu vyzval Radu, aby předložila dopis ze dne 26. června 2008. Rada této žádosti vyhověla dne 25. května 2009.

31      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 8. července 2009.

32      Ve svém návrhu žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil sporné nařízení v plném rozsahu nebo v rozsahu, v němž se jej týká;

–        uložil Radě náhradu nákladů řízení.

33      V průběhu jednání požádal žalobce o to, aby mohl upravit své první návrhové žádání s ohledem na přijetí nařízení Komise (ES) č. 353/2009 ze dne 28. dubna 2009, jímž se mění nařízení č. 194/2008 (Úř. věst. L 108, s. 20) v rozsahu, v němž toto nařízení nahrazuje přílohu VI sporného nařízení, jež se jej týká, přičemž ostatní účastníci řízení neměli proti vyhovění této žádosti námitek. Mimoto žalobce v odpovědi na otázku Tribunálu uvedl, že již nenavrhuje zrušení sporného nařízení v plném rozsahu, jak navrhoval v žalobě, ale pouze v rozsahu, v němž se týká jeho osoby. Tato žádost, souhlas ostatních účastníků řízení a prohlášení byly zaneseny do protokolu o jednání.

34      Rada navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

35      Spojené království Velké Británie a Severního Irska navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.

36      Komise navrhuje, aby Tribunál zamítl žalobu a uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

1.     K procesním důsledkům změny přílohy VI sporného nařízení nařízením č. 353/2009

37      V návaznosti na to, že Rada dne 27. dubna 2009 přijala společný postoj 2009/351/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru (Úř. věst. L 108, s. 54), jímž byla novelizována příloha II společného postoje 2006/318, byla nařízením č. 353/2009 po podání této žaloby novelizována příloha VI sporného nařízení. V průběhu jednání požádal žalobce o to, aby mohl upravit své první návrhové žádání s ohledem na přijetí nařízení č. 353/2009 v rozsahu, v němž toto nařízení nahrazuje přílohu VI sporného nařízení, jež se jej týká.

38      V tomto ohledu je třeba uvést, že touto žádostí žalobce se nemění jeho návrhová žádání znějící na zrušení sporného nařízení v rozsahu, v němž se jej týká, uvedená v žalobě. Tuto věc je třeba odlišit od věci, v níž byl vydán rozsudek Tribunálu ze dne 23. října 2008, Organizace Mudžáhidů íránského lidu v. Rada (T‑256/07, Sb. rozh. s. II‑3019, body 45 až 48), na kterou žalobce poukazoval v průběhu jednání. V této věci bylo totiž původně napadené rozhodnutí zrušeno a nahrazeno v průběhu řízení jiným rozhodnutím. V projednávané věci sporné nařízení původně napadené žalobcem zrušeno po podání žaloby nebylo. Byla nahrazena pouze příloha VI sporného nařízení, aniž došlo ke změně v údajích týkajících se žalobce. Údaje týkající se žalobce, které byly uvedeny v příloze VI sporného nařízení před jeho změnou nařízením č. 353/2009 byly totiž v identické podobě převzaty do přílohy VI novelizovaného sporného nařízení. Předmětem žaloby je tedy nadále tentýž právní akt.

39      Vzhledem k tomu, že přijetí nařízení č. 353/2009 Komisí v průběhu řízení je skutkovou okolností, která nastala během řízení, mohl žalobce na základě čl. 48 odst. 2 jednacího řádu o tuto skutečnost právem opírat žalobní důvody, na nichž je jeho žaloba v tomto ohledu založena.

40      Každopádně je třeba uvést, že i kdyby sporné nařízení bylo v průběhu řízení nahrazeno jiným nařízením majícím stejný předmět, což v daném případě nenastalo, byl by žalobce oprávněn upravit svá návrhová žádání a žalobní důvody (viz v tomto smyslu rozsudek Organizace Mudžáhidů íránského lidu, bod 38 výše, body 45 až 48 a citovaná judikatura).

41      Je tedy třeba mít za to, že žaloba v projednávaném případě zní na zrušení sporného nařízení ve znění nařízení č. 353/2009 v rozsahu, v němž se týká žalobce.

2.     K věci samé

42      Na podporu svého prvního návrhového žádání žalobce nejprve uvádí, že sporné nařízení postrádá právní základ. Mimoto má za to, že Rada nedodržela povinnost uvést odůvodnění, kterou měla ve vztahu ke spornému nařízení. Navíc tvrdí, že Rada porušila jeho základní práva a zásadu proporcionality. V replice žalobce rovněž poukazuje na porušení právních zásad vyplývajících z trestněprávní povahy rozhodnutí o zmrazení majetku, mezi nimi zejména zásady presumpce neviny, a na porušení zásady právní jistoty.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z chybějícího právního základu sporného nařízení

 Argumenty účastníků řízení

43      Žalobce poukazuje na to, že Společenství a jeho orgány mohou jednat pouze v mezích svých pravomocí, jak vyplývají ze Smlouvy ES. Podle žalobce nejsou články 60 ES a 301 ES dostatečným právním základem pro sporné nařízení v rozsahu, v němž se vztahuje na žalobce.

44      Podle názoru žalobce nemá Společenství žádnou explicitní pravomoc k ukládání omezení pohybu kapitálu a omezení plateb. Články 60 ES a 301 ES jsou zvláštními ustanoveními v tom, že se týkají výslovně situací, v nichž může být prokázáno, že akce Společenství je nezbytná pro provedení určité společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

45      Žalobce dodává, že články 60 ES a 301 ES svěřují Společenství pravomoc přijmout omezující opatření vůči osobám nebo subjektům, které jsou spojeny se subjekty nebo osobami, jež skutečně ovládají nástroje vládnutí ve třetí zemi, a které jim poskytují hospodářskou podporu. Naproti tomu tato ustanovení nepovolují uložení omezujících opatření v případech, kdy neexistuje dostatečná vazba mezi dotyčnou osobou nebo subjektem a územím třetího státu nebo vládnoucím režimem v něm. Nezbytností je úzká vazba mezi dotčenou osobou a vládnoucím režimem tohoto státu.

46      Žalobce poukazuje na to, že není členem vlády Myanmaru ani osobou, která je s ní spojena. Tvrdí, že nemá žádný prospěch z činnosti uvedené vlády a že nebrání procesu národního usmíření, dodržování lidských práv ani demokratizaci Myanmaru. Žalobce dodává, že nemá dostatečnou vazbu na myanmarský vojenský režim. Uvádí, že je student a že se nikdy žádným způsobem nepodílel na činnosti uvedeného vojenského režimu ani s ním nebyl spojen.

47      Ve svém rozsudku ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I‑6351, dále jen „rozsudek Kadi“) Soudní dvůr podle názoru žalobce rozhodl, že články 60 ES a 301 ES neposkytují orgánům pravomoc ke zmrazení finančních prostředků osob, neexistuje-li žádná spojitost s vládnoucím režimem třetí země. Uložení omezujících opatření vůči osobám ve třetím státě je podle něj povoleno výhradně tehdy, jsou-li tyto osoby vládnoucími představiteli této země, jsou s těmito představiteli spojeny nebo jimi ovládány. Mimoto podle žalobce nestačí, aby dotčená omezující opatření postihovala osoby nebo subjekty, které se ve třetí zemi nacházejí nebo jsou s ní jinak spojeny.

48      Skutečnost, že je žalobce synem osoby, u které má Rada za to, že má prospěch z myanmarského vojenského režimu, nevytváří u žalobce podle jeho názoru požadovanou spojitost s tímto režimem. Skutečnost, že byl po dobu dvou let akcionářem dvou společností svého otce v Singapuru, navíc podle něj neprokazuje, že by měl prospěch z jakýchkoli výhod, které společnostem jeho otce byly údajně poskytnuty myanmarským vojenským režimem. Tvrdí, že on ani jeho otec žádný prospěch z uvedeného režimu nemají.

49      Žalobce rovněž popírá naléhavost a nezbytnost omezujících opatření uložených na základě článků 60 ES a 301 ES. Tvrdí, že ve smyslu těchto ustanovení není za „nezbytná naléhavá opatření“ možné považovat omezující opatření, která se na určitou osobu vztahují pouze z toho důvodu, že mohla přímo nebo nepřímo mít prospěch z výhod, které byly podle předpokladu poskytnuty společnostem otce této osoby. Podle názoru žalobce uložení finančních sankcí vyžaduje, aby tyto sankce byly nezbytné nejen ve světle celkové situace v určité zemi, ale rovněž po zhodnocení konkrétní situace osoby, která je těmito omezujícími opatřeními dotčena (rozsudek Tribunálu ze dne 31. ledna 2007, Minin v. Komise, T‑362/04, Sb. rozh. s. II‑2003, body 72 až 74).

50      Konečně podle názoru žalobce články 60 ES a 301 ES neměly být vykládány široce, jelikož v opačném případě by bylo zpochybněno odlišení prvního a druhého pilíře Smlouvy ES a porušeno právní pravidlo, podle něhož musí být pravomoc nadnárodních orgánů ukládat sankce osobám vykládána úzce.

51      Rada, podporovaná Komisí a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, argumentaci žalobce odmítá.

 Závěry Tribunálu

52      V rámci prvního žalobního důvodu žalobce namítá, že články 60 ES a 301 ES nejsou dostatečným právním základem pro přijetí sporného nařízení. Poukazuje v podstatě na to, že tato ustanovení musí být vykládána úzce, takže nemohou být použita pro přijetí omezujících opatření vůči osobám, které nemají žádnou spojitost s myanmarským vojenským režimem. Podle názoru žalobce nemůže pouhá skutečnost, že je synem svého otce, zakládat nezbytnou spojitost s tímto režimem podle článků 60 ES a 301 ES. Mimoto zmrazení jeho majetku podle jeho názoru není „naléhavým nezbytným opatřením“ ve smyslu těchto článků.

53      Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se musí volba právního základu aktu orgánem zakládat na objektivních skutečnostech, které jsou způsobilé být předmětem soudního přezkumu, mezi které patří zejména cíl a obsah aktu (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 2007, Komise v. Rada, C‑440/05, Sb. rozh. s. I‑9097, bod 61 a citovaná judikatura).

54      Rovněž je třeba uvést, že na základě čl. 60 odst. 1 ES může Rada v souladu s postupem stanoveným v článku 301 ES vůči dotčeným třetím zemím přijmout nezbytná naléhavá opatření v oblasti pohybu kapitálu a plateb. Článek 301 výslovně upravuje možnost akce Společenství směřující k pozastavení, omezení nebo úplnému přerušení hospodářských vztahů s jednou nebo několika třetími zeměmi.

55      Jak vyplývá ze znění článků 60 ES a 301 ES, musí být tedy vůči třetí zemi přijata nezbytná naléhavá opatření, o nichž je rozhodováno na základě uvedených ustanovení.

56      Je proto v první řadě třeba přezkoumat, zda je opatření, jímž byly na základě sporného nařízení zmrazeny finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobce, opatřením přijatým vůči třetí zemi.

57      Zaprvé je nutné konstatovat, že předmětem sporného nařízení je obnovit a zpřísnit omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu. Z bodu 6 odůvodnění sporného nařízení totiž vyplývá, že Rada a přestavitelé mezinárodního společenství již více než deset let opakovaně odsuzují jednání myanmarského vojenského režimu, zejména za omezování lidských práv, a že vzhledem k dlouhotrvajícímu a neustávajícímu vážnému porušování lidských práv tímto režimem, měla omezující opatření přijatá Radou za cíl podporovat dodržování základních práv a sloužila tak k ochraně etických zásad ve společnosti.

58      Sporné nařízení jako celek je tedy zřetelně namířeno proti třetí zemi, a to Myanmarskému svazu.

59      V tomto ohledu je třeba uvést, že tato věc musí být odlišena od věci, v níž byl vydán rozsudek Kadi, bod 47 výše. Omezující opatření stanovená nařízením, které bylo předmětem posledně zmíněné věci, tedy nařízením Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (Úř. věst. L 139, s. 9; Zvl. vyd. 18/01, s. 294), která jsou namířena přímo proti Usámovi bin Ládinovi, síti Al-Kajdá, jakož i osobám a subjektům, které jsou s nimi spojeny, a která tedy byla přijata za neexistence jakékoli spojitosti s vládnoucím režimem třetí země, totiž jako taková nespadají do rozsahu působnosti článků 60 ES a 301 ES (rozsudek Kadi, bod 47 výše, bod 167).

60      Dále je třeba uvést, že omezující opatření, jež konkrétně postihují žalobce, tedy zmrazení jeho finančních prostředků a hospodářských zdrojů, musí k tomu, aby vyhověla požadavkům článků 60 ES a 301 ES, být omezujícími opatřeními přijatými vůči třetí zemi.

61      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury může pojem „třetí země“ ve smyslu článků 60 ES a 301 ES zahrnovat vedoucí představitele takové země, jakož i jednotlivce a subjekty, kteří jsou s těmito představiteli spojeni nebo jsou jimi přímo či nepřímo ovládáni (rozsudek Kadi, bod 47 výše, bod 166). Aby mohla být určitá osoba považována za spojenou s vedoucími představiteli třetí země, musí existovat dostatečná spojitost mezi dotyčnou osobou a uvedeným režimem.

62      Žalobce je přitom zahrnut do seznamu v příloze VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 353/2009, jež obsahuje jména členů vlády Myanmaru a osoby, subjekty a organizace s posledně jmenovanými spojené. Je rovněž nesporné, že žalobce není členem vlády Myanmaru. Byl tedy Radou do tohoto seznamu zahrnut jako osoba s touto vládou spojená.

63      Z toho vyplývá, že je s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 61 výše třeba přezkoumat, zda existuje dostatečná spojitost mezi žalobcem a vedoucími představiteli Myanmaru.

64      V projednávaném případě je jméno žalobce uvedeno v části J přílohy VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 353/2009, mezi osobami, které mají prospěch z hospodářské politiky vlády Myanmaru, a jinými osobami spojenými s režimem v této zemi. Je uveden jako syn Tay Zaa, jehož jméno je rovněž uvedeno v této části a jenž je uveden jako generální ředitel podniků Htoo Trading Co. a Htoo Construction Co.

65      Je třeba uvést, že Rada v odůvodnění sporného nařízení nepřepokládá, že by žalobce měl přímou vazbu na vládu Myanmaru. Uvádí, že žalobce je s tímto režimem spojen, jelikož mezi jeho osobou a režimem existuje nepřímá spojitost. Ze sporného nařízení vyplývá že tuto spojitost mezi žalobcem a dotčeným režimem zakládá funkce, kterou zastává jeho otec, generální ředitel Htoo Trading Co. a Htoo Construction Co., z níž má podle všech předpokladů žalobce prospěch.

66      Je rovněž nutné konstatovat, že Rada měla správně za to, že významní ředitelé podniků myanmarského vojenského režimu, jako je otec žalobce, tedy generální ředitel podniků Htoo Trading Co. a Htoo Construction Co., mohou být považováni za osoby spojené s tímto režimem. V Myanmaru se totiž nemůže obchodní činnost uvedených podniků rozvíjet, není-li jim uvedený režim nakloněn. Jako ředitelé těchto podniků mají tyto osoby z titulu svých funkcí prospěch z hospodářské politiky této země. Existuje tudíž úzká spojitost mezi řediteli těchto podniků a vojenským režimem.

67      Pokud jde o rodinné příslušníky těchto ředitelů, je možné předpokládat, že mají prospěch z funkcí zastávaných těmito řediteli, takže nic nebrání závěru, že mají rovněž prospěch z hospodářské politiky vlády.

68      Nicméně předpoklad, podle něhož rodinní příslušníci významných ředitelů podniků třetí země mají rovněž prospěch z hospodářské politiky vlády této země, může být vyvrácen, pokud určitý žalobce prokáže, že nemá úzkou vazbu na ředitele, jenž je jeho příbuzným.

69      V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobce neprokázal, že by byl od svého otce jako významného ředitele podniku odloučen do takové míry, aby mu otcovo postavení neumožňovalo mít prospěch z hospodářské politiky vlády Myanmaru. Žalobce nesporně v průběhu jednání uvedl, že od třinácti let žije s matkou v Singapuru, že nikdy pro svého otce nepracoval a nevlastní žádnou akcii společností v Myanmaru. Neobjasnil však původ finančních prostředků, které mu umožnily stát se mezi lety 2005 a 2007 akcionářem dvou společností svého otce usazených v Singapuru.

70      Kromě toho na základě článku 301 ES může akce Společenství mít formu až úplného přerušení hospodářských vztahů se třetí zemí. Rada by proto mohla k provedení takové akce přijmout v souladu s článkem 60 ES nezbytná naléhavá opatření ohledně pohybu kapitálu a plateb. Všeobecné hospodářské embargo by se týkalo všech osob v Myanmaru, a nikoliv pouze těch, které mají z důvodu své osobní situace v této zemi prospěch z hospodářské politiky myanmarského vojenského režimu. V projednávané věci je tak třeba a fortiori mít za to, že omezující opatření na základě cílených a selektivních sankcí, které postihují určité kategorie osob, jež jsou Radou považovány za spojené s dotčeným režimem, včetně rodinných příslušníků významných ředitelů podniků dotyčné třetí země, spadají do rozsahu působnosti článků 60 ES a 301 ES.

71      Takový výklad se rovněž slučuje s obavami humanitárního rázu, jež provázejí všeobecná hospodářská embarga. Zavedení cílených sankcí namířených proti osobám spojeným s dotčeným režimem namísto všeobecného hospodářského embarga totiž může snížit utrpení civilního obyvatelstva dotyčné země.

72      Navíc je třeba uvést, že zahrnutí rodinných příslušníků do kategorií osob, jež postihují omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu, je odůvodněno jejich účinností. Články 60 ES a 301 ES jsou totiž v rozsahu, v němž stanoví pravomoc Společenství k ukládání omezujících opatření hospodářské povahy pro účely provádění akcí, o nichž bylo rozhodnuto v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, výrazem v pozadí stojícího implicitního cíle, a to umožnit přijetí takovýchto opatření prostřednictvím účinného použití nástrojů Společenství (rozsudek Kadi, bod 47 výše, bod 226). Zahrnutí rodinných příslušníků významných ředitelů podniků brání obcházení dotčených omezujících opatření převodem majetku těchto ředitelů na jejich rodinné příslušníky.

73      S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že v projednávaném případě existuje dostatečná spojitost, ve smyslu článků 60 ES a 301 ES, mezi žalobcem a myanmarským vojenským režimem. Omezující opatření, která konkrétně postihují žalobce, tak mohou být považována za opatření přijatá vůči třetí zemi.

74      Pokud jde zadruhé o argument žalobce, podle něhož zmrazení jeho finančních prostředků a hospodářských zdrojů není „nezbytným naléhavým opatřením“ ve smyslu článků 60 ES a 301 ES, žalobce odkazuje na rozsudek Minin v. Komise, bod 49 výše (body 72 až 74), jenž se zabýval omezujícími opatřeními přijatými vůči Libérii, která se konkrétně dotýkala Charlese Taylora a jeho spojenců. Podle žalobce uložení finančních sankcí vyžaduje, aby byly tyto sankce nezbytné nejen ve světle celkové situace v určité zemi, ale rovněž po zhodnocení konkrétní situace osoby, jež je uvedenými omezujícími opatřeními dotčena.

75      V rozsudku Minin v. Komise, bod 49 výše, se však Tribunál nevyjadřoval k pojmu „nezbytná naléhavá opatření“ ve smyslu článků 60 ES a 301 ES. Pouze ověřil, zda existovala dostatečná spojitost mezi uloženými sankcemi a územím dotyčné země nebo jejím vládnoucím režimem, přičemž zkoumal, zda sankce, které se dotýkají jednoho ze spojenců Charlese Taylora – ačkoliv posledně jmenovaný byl již v okamžiku přijetí nařízení dotčeného v této věci zbaven v Libérii prezidentské funkce – skutečně směřují k pozastavení, omezení nebo úplnému přerušení hospodářských vztahů se třetí zemí.

76      V každém případě, co se týče nezbytnosti a naléhavosti omezujících opatření, je třeba uvést, že sporné nařízení bylo přijato Radou za účelem provedení společného postoje 2007/750 a společného postoje 2006/318.

77      Kromě toho podle judikatury existuje propojení mezi akcemi Společenství zahrnujícími hospodářská opatření na základě článků 60 ES a 301 ES a cíli Smlouvy EU v oblasti zahraničních vztahů, mezi které patří společná zahraniční a bezpečnostní politika (rozsudek Kadi, bod 47 výše, bod 197). Články 60 ES a 301 ES jsou totiž ustanoveními, která výslovně stanoví, že určitá akce Společenství se může jevit jako nezbytná k dosažení cílů specificky svěřených Unii článkem 2 EU, a sice k provedení určité společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

78      Pokud jde o nezbytnost omezujících opatření přijatých vůči Myanmarskému svazu postihujících konkrétně žalobce, je třeba přezkoumat, zda omezující opatření stanovená sporným nařízením nepřekračují rámec provádění společného postoje 2007/750 a společného postoje 2006/318.

79      Je přitom třeba konstatovat, že omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu, jež postihují konkrétně žalobce, jsou součástí provádění těchto společných postojů.

80      Článek 11 sporného nařízení totiž provádí článek 5 společného postoje 2006/318, ve znění společného postoje 2007/750, pokud jde o zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů. Jméno žalobce je uvedeno v příloze VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 353/2009, na niž odkazuje jeho článek 11 (viz body 12, 14 a 15 výše). Tento odkaz odpovídá příloze II společného postoje 2006/318, ve znění společného postoje 2009/351, a článku 5 společného postoje 2006/318, ve znění společného postoje 2007/750 (viz body 6 a 7 výše).

81      Co se týče naléhavosti omezujících opatření přijatých vůči Myanmarskému svazu postihujících konkrétně žalobce, žalobce neuvádí nic, co by ji mohlo zpochybnit.

82      S ohledem na výše uvedené je tedy třeba dospět k závěru, že omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu postihující konkrétně žalobce mohou být považována za nezbytná naléhavá opatření ve smyslu článků 60 ES a 301 ES.

83      V důsledku toho musí být tento žalobní důvod zamítnut.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedodržení povinnosti uvést odůvodnění

 Argumenty účastníků řízení

84      Žalobce tvrdí, že v případě opatření spočívajícího ve zmrazení majetku je Rada povinna ve svém původním rozhodnutí uvést odkaz na veškeré informace a listinné důkazy, včetně nových listinných důkazů, které vedly k rozhodnutí, na skutkové a právní okolnosti, o něž se rozhodnutí opírá, a na skutečné a specifické důvody, na základě nichž má Rada za to, že toto opatření musí být vůči dotyčné straně uplatněno.

85      Mimoto by Rada ve svých navazujících rozhodnutích o ponechání zmrazení majetku v platnosti měla uvádět skutečnosti, které odůvodňují toto zmrazení ve vztahu k dotčené osobě, a specifické důvody pro něž má po opětovném přezkumu Rada za to, že zmrazení majetku je nadále ve vztahu k této osobě důvodné.

86      Mimoto je dodržení povinnosti uvést odůvodnění podle žalobce o to důležitější v případě, kdy dotyčná strana neměla možnost být vyslechnuta před přijetím původního rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, jelikož je tato povinnost jedinou zárukou umožňující zúčastněné osobě účinně využít procesních prostředků, jež má k dispozici pro napadení legality rozhodnutí.

87      Dále má za to, že mu odůvodnění mělo být sděleno současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, a že chybějící odůvodnění nemůže být zhojeno skutečností, že se dozví důvody aktu v průběhu řízení před soudem, jelikož by žalobce měl pro vyjádření svých námitek proti těmto důvodům k dispozici pouze repliku, což podle něj porušuje jeho právo na spravedlivý proces a zásadu rovnosti účastníků řízení před soudy Společenství.

88      Žalobce má za to, že v projednávaném případě neuvedla Rada ve sporném nařízení důvody, proč bylo jeho jméno zaneseno do přílohy VI uvedeného nařízení, ani důvod, proč by měl být žalobce členem vlády Myanmaru nebo osobou s ní spojenou. Identifikační údaje „Tay Zaův syn“ podle něj neposkytují žádné vodítko. Je z nich podle něj patrné pouze to, že je žalobce identifikován pomocí skutečnosti, že jeho otcem je Tay Za. Rada navíc podle jeho názoru neupřesnila povahu prospěchu, který on nebo jeho otec mají z hospodářské politiky této vlády.

89      Podle názoru žalobce mu měly být s ohledem na kontext oznámeny obzvláště jednoznačné a naléhavé důvody vzhledem k tomu, že dotyčné opatření má drakonickou povahu a je závažným zásahem do jeho základních práv. Nic navíc neumožňuje dospět k závěru, že se dopustil pochybení nebo chybného jednání a v ničem nelze dotyčné opatření odůvodnit důvody týkajícími se vnitrostátní bezpečnosti nebo terorismu. Kromě toho žalobce tvrdí, že mu nebyla poskytnuta možnost být vyslechnut před tím, než Rada dotyčné opatření přijala, takže oznámení důvodů ze strany Rady by bylo jediným prostředkem, který by mu umožnil využít svých procesních práv.

90      Žalobce poukazuje na to, že když byl poprvé dotčen omezujícími opatřeními přijatými vůči Myanmarskému svazu, nebyl mu sdělen žádný důvod. Stejně tak pokud jde o následná opatření, nebyl nijak vyrozuměn o důvodech, proč má Rada za to, že ponechání jeho jména na seznamu osob, na něž se vztahuje příloha VI sporného nařízení, je i nadále důvodné.

91      Žalobce uvádí, že nevěděl o postupu, který vedl k zapsání jeho jména na seznam osob, na něž se vztahuje příloha VI sporného nařízení, a se skutkovými okolnostmi, o něž se tento postup opíral.

92      Rada, podporovaná Komisí a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, argumentaci žalobce odmítá.

 Závěry Tribunálu

93      Je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění je podstatnou formální náležitostí, kterou je nutné odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, jež se týká legality sporného aktu, pokud jde o věc samu, a že povinnost uvést odůvodnění musí splňovat požadavky stanovené judikaturou.

94      Povinnost odůvodnit akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení, jak je stanovena článkem 253 ES, má za cíl jednak poskytnout dotčené osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo zda je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před soudem, a jednak umožnit soudu vykonat přezkum legality tohoto aktu. Odůvodnění tedy musí být dotčené osobě v zásadě sděleno současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení. Chybějící odůvodnění nemůže být zhojeno skutečností, že se dotčená osoba dozví důvody aktu v průběhu řízení před soudem. Jelikož dotčená osoba nemá právo na slyšení před přijetím původního rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, je třeba dodat, že dodržování povinnosti uvést odůvodnění je o to důležitější proto, že představuje jedinou záruku umožňující dotčené osobě, přinejmenším po přijetí tohoto rozhodnutí, uplatnit užitečně procesní prostředky, které má k dispozici, k napadení legality uvedeného opatření (viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2006, Organizace Mudžáhidů íránského lidu v. Rada, T‑228/02, Sb. rozh. s. II‑4665, dále jen „rozsudek OMIL“, body 138 až 140 a citovaná judikatura).

95      Podle ustálené judikatury musí být odůvodnění požadované článkem 253 ES přizpůsobeno povaze daného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonat svůj přezkum legality. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla, jež upravují dotyčnou oblast. Konkrétně, akt nepříznivě zasahující do právního postavení je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v kontextu, který je zúčastněné osobě znám a umožňuje jí pochopit dosah opatření přijatého ve vztahu k ní (viz rozsudek OMIL, bod 94 výše, bod 141 a citovaná judikatura).

96      Podle této judikatury, nebrání-li tomu naléhavé důvody týkající se bezpečnosti Společenství nebo jeho členských států nebo vedení jejich mezinárodních vztahů, je Rada povinna uvést skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí právní odůvodnění jejího opatření a úvahy, které ji vedly k jeho přijetí. Odůvodnění takového opatření tedy musí uvádět specifické a konkrétní důvody, na základě kterých se Rada domnívá, že relevantní právní úprava je použitelná na dotyčnou osobu (viz rozsudek OMIL, bod 94 výše, body 143 a 148 a citovaná judikatura).

97      V projednávaném případě Rada přijetím sporného nařízení obnovila a zpřísnila omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu. Na základě čl. 11 odst. 1 uvedeného nařízení se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží jednotlivým členům vlády Myanmaru a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům [organizacím] s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze VI, anebo jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány [kontrolovány]. Mimoto podle čl. 11 odst. 2 tohoto nařízení žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje nesmějí být, přímo ani nepřímo, poskytnuty fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům [organizacím] uvedeným v příloze VI.

98      S ohledem na výše uvedené byla tedy Rada pro dodržení povinnosti odůvodnění povinna uvést důvody, na základě nichž má obecně za to, že omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu, zejména pak ta, která konkrétně postihují žalobce, jsou nebo jsou i nadále důvodná.

99      Pokud jde zaprvé o omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu, Rada obecně v prvním bodě odůvodnění sporného nařízení však vyjádřila znepokojení nad chybějícím pokrokem na cestě k demokratizaci a nad pokračujícím porušování lidských práv v Myanmaru s ohledem na politickou situaci v této zemi, které přetrvávají od doby, kdy poprvé zavedla omezující opatření vůči této zemi.

100    V bodě 2 odůvodnění sporného nařízení Rada připomněla, že společný postoj 2006/318 proto stanovil ponechání omezujících opatření přijatých vůči myanmarskému vojenskému režimu, proti těm, kdo nejvíce těží z jeho nezákonné činnosti, a těm, kdo aktivně brání procesu národního usmíření, dodržování lidských práv a demokracii, v platnosti. Dodala rovněž, že omezující opatření stanovená tímto společným postojem uložila zejména zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, jež patří členům vlády Myanmaru a veškerým fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo organizacím s nimi spojeným.

101    V bodě 6 odůvodnění sporného nařízení Rada uvedla, že již více než deset let opakovaně odsuzuje činnost vojenského režimu Myanmaru. Dodala, že omezující opatření zahrnutá ve sporném nařízení přispívají k prosazování dodržování základních práv a slouží tak k ochraně etických zásad ve společnosti.

102    Proto je třeba mít za to, že Rada uvedla důvody, na základě nichž přijala a ponechala v platnosti omezující opatření vůči Myanmarskému svazu, a že sporné nařízení v tomto ohledu dostatečně odůvodnila.

103    Co se týče zadruhé omezujících opatření postihujících konkrétně žalobce, je třeba uvést, že kontext, v němž byla tato opatření přijata, byl žalobci znám. Sporné nařízení totiž provádí společný postoj 2006/318, ve znění společného postoje 2007/750. Z bodů 3 a 4 odůvodnění společného postoje 2006/318 jasně vyplývají úvahy Rady, které vedly k přijetí omezujících opatření postihujících s ohledem na politickou situaci v této zemi konkrétně osoby mající prospěch z politiky vlády Myanmaru, jakož i jejich rodiny a jejich ponechání v platnosti.

104    V tomto ohledu je rovněž třeba připomenout, že žalobce byl poprvé dotčen omezujícími opatřeními přijatými vůči Myanmarskému svazu nařízením č. 2297/2003, které vstoupilo v platnost v prosinci roku 2003. Od tohoto data byl žalobce nepřetržitě předmětem dotčených omezujících opatření. Úvahy Rady, které vedly k rozšíření rozsahu působnosti dotčených omezujících opatření na osoby mající prospěch z politiky vládnoucího režimu Myanmarského svazu, jakož i na jejich rodiny, již byly uvedeny v bodě 3 odůvodnění jejího společného postoje 2003/297/SZBP, jenž byl proveden uvedeným nařízením.

105    Předmětem sporného nařízení tak bylo pouze ponechání uvedených omezujících opatření postihujících konkrétně žalobce v platnosti. Vzhledem k neexistenci podstatných změn skutkových a právních okolností odůvodňujících zapsání jména žalobce mezi jména osob, jež mají prospěch z hospodářské politiky vlády Myanmaru, a jiných osob, jež jsou s ní spojeny, nebyla Rada povinna připomínat výslovně důvody, proč určitá omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu konkrétně postihují žalobce.

106    Každopádně je třeba konstatovat, že není pravda, že by žalobce nevěděl o důvodech, na základě nichž jej taková omezující opatření přímo postihují, jelikož v bodě 37 žaloby uvádí, že může existovat riziko obcházení zmrazení majetku jeho otce prostřednictvím případného převodu finančních prostředků na ostatní rodinné příslušníky.

107    Pokud jde o argument žalobce, podle něhož Rada neupřesnila povahu prospěchu, který mají žalobce nebo jeho otec z hospodářské politiky vlády Myanmaru, je třeba uvést, že jméno otce žalobce, Tay Za, bylo zapsáno na seznam uvedený v příloze VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 353/2009, jako jméno generálního ředitele podniků Htoo Trading Co. a Htoo Construction Co. Rada tedy ve sporném nařízení konstatovala spojitost mezi otcem žalobce a jeho funkcí generálního ředitele. S ohledem na tuto spojitost Rada právně dostačujícím způsobem upřesnila povahu prospěchu, který má otec žalobce z hospodářské politiky této vlády. Tento prospěch totiž vychází z jeho funkce generálního ředitele.

108    Z toho vyplývá, že Rada uvedla důvody, na základě nichž určitá omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu konkrétně postihují žalobce, a dostatečně tak v tomto bodě sporné nařízení odůvodnila.

109    Co se týče argumentu žalobce, že nevěděl o postupu, který vedl k zapsání jeho jména na seznam osob, na něž se vztahuje příloha VI sporného nařízení, je třeba konstatovat, že z tohoto nařízení vyplývá, že Rada postupovala způsobem stanoveným v článku 301 ES.

110    Vzhledem k výše uvedenému tedy Rada neporušila povinnost uvést odůvodnění, jak je stanovena článkem 253 ES.

111    Tento žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

 K žalobním důvodům vycházejícím z porušení určitých základních práv a zásady proporcionality

112    Žalobce poukazuje na porušení vlastnického práva, porušení zásady proporcionality, porušení práva na spravedlivý proces a porušení práva na účinnou soudní ochranu.

113    Tribunál považuje za vhodné přezkoumat žalobní důvody vycházející z porušení procesních práv před žalobním důvodem vycházejícím z porušení vlastnického práva a žalobním důvodem vycházejícím z porušení zásady proporcionality.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na spravedlivý proces

–       Argumenty účastníků řízení

114    Žalobce poukazuje na to, že dodržování práv na obhajobu v každém řízení vedeném vůči určité osobě, které může vést k přijetí aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, je základní právní zásadou, která musí být dodržena, i když neexistuje žádná právní úprava týkající se takového řízení. Tato zásada vyžaduje, aby osoby, jimž jsou určena rozhodnutí, která významně zasahují do jejich zájmů, mohly užitečně vyjádřit své stanovisko.

115    Podle názoru žalobce musí být osoba, jež je dotčena určitou sankcí, informována o důkazech a skutečnostech v její neprospěch, které jsou uvedeny za účelem odůvodnění navrhované sankce, buď současně s původním rozhodnutím o zmrazení majetku, nebo co nejrychleji po přijetí tohoto rozhodnutí. Dále tvrdí, že musí být této osobě účinně umožněno vyjádřit své stanovisko, pokud jde o tyto důkazy a skutečnosti, včetně specifických informací, jež odůvodňují zmrazení majetku a ponechání tohoto zmrazení v platnosti. Žalobce dodává, že musí mít možnost požádat o okamžitý přezkum původního opatření a že následným rozhodnutím musí předcházet další slyšení a oznámení důkazů.

116    Žalobce má za to, že tyto zásady nebyly v projednávaném případě dodrženy. Stejně je tomu podle jeho názoru, pokud jde o zákaz vstupu na nebo přejezdu přes území určitého členského státu Unie, upravený společným postojem 2006/318.

117    V replice žalobce dodává, že v případě trestních stíhání musí být obžalovaní rychle a v plném rozsahu upozorněni na povahu obvinění, skutkové okolnosti, na nichž se zakládá, a skutky, jejichž spáchání je jim přičítáno, za účelem možnosti využít své právo na obhajobu.

118    Podle žalobce nebylo jeho právo na obhajobu v projednávaném případě dodrženo. Dodává, že sporné nařízení neupravuje žádný postup pro oznámení skutečností, jež odůvodňují zařazení jmen zúčastněných osob, a neobsahuje žádný přesný skutkový údaj, jež by odůvodňoval rozhodnutí o zmrazení jeho majetku a ponechání tohoto opatření v platnosti.

119    Rada, podporovaná Komisí a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, argumentaci žalobce odmítá.

–       Závěry Tribunálu

120    Prostřednictvím tohoto žalobního důvodu se žalobce dovolává porušení práva na obhajobu, a zvláště porušení práva na sdělení právních a skutkových okolností odůvodňujících zavedení omezujících opatření na jedné straně a neposkytnutí možnosti užitečně vyjádřit své stanovisko k těmto skutečnostem na straně druhé.

121    V tomto ohledu je třeba uvést, že tato věc musí být odlišena od věci, v níž byl vydán rozsudek OMIL, bod 94 výše. Předmětem posledně uvedené věci totiž byla omezující opatření přijatá vůči určitým osobám a subjektům v rámci boje proti terorismu. Tato opatření se bezprostředně a osobně (rozsudek OMIL, bod 94 výše, bod 98) dotýkala osob zapsaných na seznamech, jež byly přílohami sporných ustanovení, aniž by byla přijata omezující opatření vůči třetí zemi. Tyto osoby tedy byly předmětem dotčených omezujících opatření z důvodu, že byly jako takové podezřelé z podílení se na teroristické činnosti.

122    V této věci naproti tomu byly osoby a subjekty konkrétně dotčeny omezujícími opatřeními přijatými Radou vůči třetí zemi, a to Myanmarskému svazu, s ohledem na politickou situaci v této zemi. Tato omezující opatření se tedy vztahují na myanmarský vojenský režim. Namísto zavedení všeobecného embarga vůči této zemi Rada upravila cílené a selektivní sankce a ve sporném nařízení konkretizovala kategorie osob a subjektů konkrétně dotčených těmito omezujícími opatřeními přijatými vůči Myanmarskému svazu. V daném případě tedy nejsou dotčená omezující opatření přijatá Radou odůvodněna činnostmi dotyčných osob nebo subjektů, ale jejich příslušností k určité obecné kategorii osob a subjektů, které zastávají určitou funkci nebo mají určité postavení ve státě, jenž je předmětem sankcí. Žalobce je tímto sankčním režimem dotčen proto, že patří do kategorie rodinných příslušníků významných ředitelů myanmarských podniků.

123    V případě sankcí přijatých vůči určité třetí zemi, jež konkrétně postihují určitou osobu, se tedy nejedná o řízení zahájené vůči této osobě ve smyslu rozsudku OMIL, bod 94 výše (bod 91). Postup, který vede k přijetí sankcí vůči státu, jež postihují určité kategorie jeho státních příslušníků, není s ohledem na tyto kategorie osob postupem, v rámci něhož by jim mohly být jako jednotlivcům uloženy sankce ve smyslu téhož bodu rozsudku OMIL, bod 94 výše. Nařízení, jež obsahuje sankce vůči třetí zemi, které postihují určité kategorie jejích státních příslušníků, má povahu obecně závazného legislativního aktu i v případě, jsou-li dotčené osoby identifikovány svými jmény. Je pravda, že takové nařízení bezprostředně a osobně nepříznivě zasahuje do jejich právního postavení a lze jej napadnout žalobou. V legislativním procesu vedoucím k přijetí sankcí vůči třetí zemi, jež postihují určité kategorie jejích státních příslušníků, se však na tyto kategorie osob nevztahuje právo na obhajobu. Tyto osoby nemají právo účastnit se přijímání takovéhoto nařízení, ačkoliv jsou jím nakonec osobně dotčeny.

124    Specifické sdělení právních a skutkových okolností odůvodňujících dotčená omezující opatření nebylo v žádném případě nezbytné před přijetím sporného nařízení vzhledem k tomu, že předmětem tohoto nařízení je ponechání v platnosti již dříve přijatých omezujících opatření. V tomto ohledu je třeba uvést, že sporné nařízení provádí společné postoje 2006/318 a 2007/750, které byly zveřejněny v Úředním věstníku a uvádějí veškeré skutkové a právní okolnosti odůvodňující přijetí a ponechání dotčených omezujících opatření v platnosti.

125    Z bodů 3 a 4 odůvodnění společného postoje 2006/318 jsou totiž jasně patrné úvahy Rady, na základě nichž přijala a ponechala v platnosti omezující opatření postihující s ohledem na politickou situaci v zemi konkrétně osoby mající prospěch z politik myanmarské vlády, jakož i jejich rodiny. V tomto ohledu je rovněž třeba připomenout, že jméno žalobce a jeho otce jsou uvedena v příloze II společného postoje 2006/318, ve znění společného postoje 2009/351, a že tyto záznamy odpovídají, z hlediska obsahu, příloze VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 353/2009 (viz bod 80 výše). Dále je třeba uvést, že úvahy Rady vedoucí k rozšíření rozsahu působnosti dotčených omezujících opatření na osoby mající prospěch z politiky vládnoucího režimu Myanmarského svazu, jakož i na jejich rodiny byly žalobci známy od doby, kdy byl poprvé dotčen opatřeními stanovenými nařízením č. 2297/2003, jež vstoupilo v platnost v prosinci roku 2003 (viz body 24 a 25 výše). Rada totiž uvedla tyto úvahy v bodě 3 odůvodnění svého společného postoje 2003/297, který byl proveden uvedeným nařízením.

126    Je tedy třeba konstatovat, že relevantní skutkové a právní okolnosti v projednávané věci byly před přijetím sporného nařízení Radou žalobci známy.

127    Pokud jde o argument žalobce, podle něhož bylo před přijetím sporného nařízení nezbytné slyšení, žalobce v průběhu jednání upřesnil, že jej Rada měla před přijetím uvedeného nařízení vyzvat k vyjádření stanoviska.

128    V tomto ohledu je nutno konstatovat, že nic nebránilo tomu, aby žalobce své stanovisko Radě účelně sdělil před přijetím sporného nařízení.

129    Majetek a hospodářské zdroje žalobce byly totiž poprvé zmrazeny na základě omezujících opatření stanovených v nařízení č. 2297/2003, jež vstoupilo v platnost v prosinci roku 2003. Toto zmrazení přetrvalo až do přijetí sporného nařízení, které provádí zejména společný postoj 2006/318, ve znění společného postoje 2007/750, v jehož příloze II je uvedeno jméno žalobce.

130    Platnost společných postojů, na nichž jsou založena ustanovení práva Společenství, jež provádí dotčená omezující opatření, byla časově omezena. Společný postoj 2006/318 byl konkrétně na základě svého čl. 10 druhého pododstavce použitelný po dobu dvanácti měsíců počínaje dnem 30. dubna 2006. Jeho platnost byla pravidelně prodlužováno pouze na období jednoho roku (viz body 3 a 5 výše). Mimoto podle článku 9 společného postoje 2006/318 byl tento postoj neustále znovu přehodnocován a podle potřeby obnovován nebo měněn. Vzhledem k úvahám, jež odůvodňují omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu, jež postihují konkrétně žalobce, ve společných postojích 2006/318 a 2007/750, o nichž žalobce věděl (viz body 124 a 125 výše), a politickou situaci v Myanmaru, nemohl žalobce očekávat, že jeho jméno bude při pravidelných obnovách a změnách společného postoje 2006/318 ze seznamu v jeho příloze II vyškrtnuto. Měl spíše vycházet z předpokladu, že jeho jméno bude v příloze II tohoto společného postoje po obnovách a změnách nadále uvedeno, což se také stalo.

131    Za těchto okolností mohla Rada účinně vzít v úvahu výslovný projev žalobce tak, že by jeho stanovisko zahrnula do svého pravidelného přezkumu ponechání jmen v příloze II společného postoje 2006/318. Vzhledem k tomu, že sporné nařízení provádí zejména společný postoj 2006/318, ve znění společného postoje 2007/750, příloha VI sporného nařízení má, pokud jde o žalobce, odpovídat příloze II společného postoje 2006/318 (viz body 76 až 80 výše). S ohledem na výše uvedené tedy žalobce mohl Radě účelně sdělit své stanovisko před přijetím sporného nařízení.

132    Každopádně je třeba uvést, že případná absence předchozího slyšení by neměla žádný vliv na legalitu aktu, jelikož by takové slyšení nemohlo vyústit v odlišný výsledek (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise, C‑301/87, Recueil, s. I‑307, bod 31, a ze dne 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, Recueil, s. I‑4235, body 80 až 82). Ani vyjádření žalobce adresované Radě v dopise ze dne 15. května 2008, ani skutkové a právní okolnosti, které byly uvedeny v rámci této žaloby, neobsahují podstatné dodatečné informace, jež by mohly vést k tomu, že by Rada politickou situaci v Myanmaru a konkrétní situaci žalobce posoudila odlišně. Žalobce totiž nezpochybňuje popis politické situace v Myanmaru uvedený ve sporném nařízení ani profesní funkci zastávanou jeho otcem nebo svůj příbuzenský vztah k němu, jak jsou uvedeny v příloze VI tohoto nařízení, ve znění nařízení č. 353/2009. Stejně tak neprokázal, že by byl od svého otce odloučen do takové míry, že by mu postavení posledně uvedeného jako významného ředitele podniku nepřinášelo již žádný prospěch (viz bod 69 výše).

133    Navíc je třeba vzít v úvahu skutečnost, že ve stanovisku ze dne 11. března 2008, ačkoliv toto stanovisko nebylo v okamžiku přijetí sporného nařízení ještě zveřejněno, Rada uvedla, že dotyčné osoby a subjekty ji mohou kdykoliv požádat o přezkum rozhodnutí, na základě něhož byla jejich jména přidána a ponechána na dotčených seznamech, přičemž k žádosti mají připojit veškeré relevantní podklady. V projednávaném případě žalobce dopisem ze dne 15. května 2008 Radu požádal o zpřístupnění skutkových podkladů odůvodňujících zapsání jeho jména na seznam uvedený v příloze VI sporného nařízení a o vyškrtnutí jeho jména z uvedeného seznamu. Rada odpověděla dopisem ze dne 26. června 2008, přičemž vysvětlila důvod ponechání jména žalobce na tomto seznamu.

134    Pokud jde konečně o argument žalobce, podle něhož nebylo zachováno jeho právo na obhajobu, co se týče zákazu vstupovat na území nebo projíždět územím členského státu Unie, společným postojem 2006/318, stačí uvést, že taková opatření sporné nařízení neobsahuje. Jak vyplývá z čl. 4 odst. 1 uvedeného společného postoje, tato opatření musí být zavedena členskými státy, a nikoliv Společenstvím. Tribunál přitom nemá pravomoc rozhodovat o společném postoji přijatém na základě článku 15 EU.

135    Tento žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z práva na účinnou soudní ochranu

–       Argumenty účastníků řízení

136    Žalobce poukazuje na to, že účinný soudní přezkum legality opatření spočívajícího ve zmrazení majetku musí pokrývat posouzení skutečností a okolností uvedených k jeho odůvodnění, stejně jako ověření důkazů a informací, na nichž je toto posouzení založeno.

137    Podle žalobce sporné nařízení neupravuje žádnou z těchto základních forem ochrany. Podle jeho názoru neexistuje žádné ustanovení, které by upravovalo přístup k soudu. Možnost podat žalobu na neplatnost u Tribunálu není podle něj v tomto směru účinným procesním prostředkem ochrany. Žalobce má přitom za to, že je nezbytný přezkum a meritorní posouzení důvodů, jež byly použity k odůvodnění zapsání žalobce na seznam. Tribunál by měl mít možnost ověřit například dodržení procesních postupů a pravidel pro odůvodnění, věcnou správnost skutkového stavu, jakož i neexistenci zjevně nesprávného skutkového posouzení a zneužití pravomoci.

138    Žalobce dodává, že tato neexistence účinné soudní ochrany je o to závažnější kvůli obtížím, na něž žalobce naráží ve své snaze napadnout zákaz vstupovat na území nebo projíždět územími členských států Unie stanovený společným postojem 2006/318.

139    Žalobce tvrdí, že nemá možnost za uspokojivých podmínek hájit před soudy Unie svá práva, pokud jde o důkazy v jeho neprospěch. Tribunál v důsledku toho nemůže přezkoumat legalitu sporného nařízení v rozsahu, v němž se jej dotýká. Podle žalobce uvedené nařízení neupravuje žádný postup, jenž by mu umožňoval uplatnit své argumenty, pokud jde o důkazy v jeho neprospěch.

140    Rada, podporovaná Komisí a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, argumentaci žalobce odmítá.

–       Závěry Tribunálu

141    Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musejí mít jednotlivci nárok na účinnou soudní ochranu práv, které jim přiznává právní řád Společenství, přičemž právo na takovou ochranu je součástí obecných právních zásad vyplývajících z ústavních tradic společných členským státům a bylo zakotveno články 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), a znovu potvrzeno článkem 47 charty Listiny základních práv Evropské unie, která byla vyhlášena v Nice dne 7. prosince 2000 (Úř. věst. C 364, s. 1) (viz rozsudky Kadi, bod 47 výše, bod 335, a OMIL, bod 94 výše, bod 110 a citovaná judikatura).

142    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, je záruka týkající se práva na účinnou soudní ochranu zabezpečena právem dotčených osob podat proti rozhodnutí o zmrazení jejich finančních prostředků žalobu k Tribunálu (viz v tomto smyslu rozsudek OMIL, bod 94 výše, bod 152 a citovaná judikatura).

143    V tomto ohledu je třeba uvést, že Rada ve sporném nařízení nemusí výslovně tuto možnost podání žaloby zmiňovat. Vzhledem k tomu, že žaloba na neplatnost je součástí obecného systému procesních prostředků upravených Smlouvou ES, je nesporné, že rovněž žalobce má za podmínek stanovených v tomto ustanovení přístup k soudu. Každopádně je třeba konstatovat, že ve stanovisku ze dne 11. března 2008 Rada dotyčné osoby a subjekty výslovně na možnost napadnout rozhodnutí u Tribunálu upozornila.

144    Pokud jde o rozsah přezkumu vykonávaného Tribunálem, je namístě připustit, že Rada má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny za účelem přijetí opatření spočívajících v hospodářských sankcích na základě článků 60 ES a 301 ES, v souladu se společným postojem přijatým v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jelikož soud nemůže zejména nahradit posouzení Rady svým posouzením důkazů, skutečností a okolností odůvodňujících přijetí takových opatření, musí se přezkum legality rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků vykonávaný Tribunálem omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zneužití pravomoci (viz rozsudek OMIL, bod 94 výše, bod 159 a citovaná judikatura).

145    Účinnost takového přezkumu vyžaduje, aby dotčený orgán dodržel povinnost uvést odůvodnění (viz bod 95 výše). Přitom jak vyplývá z přezkumu žalobního důvodu týkajícího se povinnosti uvést odůvodnění, Rada v projednávané věci zavedení dotčených omezujících opatření právně dostačujícím způsobem odůvodnila (viz body 93 až 111 výše).

146    Co se konečně týče argumentu žalobce, podle něhož je neexistence účinné soudní ochrany o to závažnější kvůli obtížím, na jaké žalobce naráží ve své snaze napadnout zákaz vstupovat na území nebo projíždět územími členských států Unie stanovený společným postojem 2006/318, je třeba připomenout, že Tribunál nemá pravomoc rozhodovat o tomto opatření, ani za předpokladu, že by jej členské státy zavedly, což žalobce v projednávané věci neprokázal (viz bod 134 výše).

147    V důsledku toho je nutno tento žalobní důvod zamítnout.

 K žalobním důvodům vycházejícím z porušení vlastnického práva a zásady proporcionality

148    S ohledem na vzájemnou souvislost argumentů, jež žalobce uvádí na podporu žalobních důvodů vycházejících z porušení vlastnického práva a porušení zásady proporcionality, se jeví vhodné přezkoumat tyto dva žalobní důvody společně.

–       Argumenty účastníků řízení

149    Žalobce poukazuje na to, že uvedení jeho jména ve sporném nařízení je nepřiměřeným zásahem do jeho vlastnického práva.

150    Podle žalobce je časově neomezené zmrazení majetku jednotlivce „významným zásahem do pokojného užívání majetku“. Toto omezení podle jeho názoru není v projednávané věci není odůvodněné vzhledem k tomu, že žalobce není spojen s vládnoucím režimem a jeho otec se nepokouší obcházet zmrazení svého vlastního majetku jeho převodem na ostatní rodinné příslušníky.

151    Žalobce tvrdí, že tento zásah je rovněž nepřiměřený vzhledem k „dalekosáhlým“ a „závažným“ důsledkům zmrazení jeho majetku. Podle jeho názoru sporné nařízení stanoví zmrazení veškerých jeho finančních prostředků a veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů, jež má k dispozici.

152    Účinky sporného nařízení jsou ještě významnější ve spojení s zákazem vstupovat na území nebo cestovat přes území všech členských států stanovený společným postojem 2006/318.

153    V replice žalobce tvrdí, že pro posouzení přiměřenosti dotčených omezujících opatření je třeba vzít v úvahu použitelné postupy z obecného hlediska. Ačkoliv existuje mechanismus pravidelného opětovného přezkumu dotčených omezujících opatření, a přes ustanovení umožňující uvolnění finančních prostředků pro pokrytí základních potřeb, je dotčené opatření neodůvodněným omezením vlastnického práva.

154    Pokud jde o pravidelný opětovný přezkum jeho situace, má žalobce za to, že tento přezkum nemůže nikdy vést k odstranění omezujících opatření, která na něj doléhají, vzhledem k tomu, že nemůže změnit skutečnost, že je „synem svého otce“.

155    Rada, podporovaná Komisí a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, argumentaci žalobce odmítá.

–       Závěry Tribunálu

156    Podle ustálené judikatury patří vlastnické právo, zakotvené zejména v čl. 6 odst. 2 EU, jakož i v článku 1 dodatkového protokolu k EÚLP, a znovu potvrzené v čl. 17 odst. 1 listiny základních práv Evropské unie, mezi obecné právní zásady. Tato zásada nicméně není absolutní výsadou, nýbrž musí být posuzována ve vztahu ke své úloze ve společnosti. V důsledku toho může být výkon vlastnického práva omezen za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím a nejsou s ohledem na sledovaný cíl nepřiměřeným a neúnosným zásahem do samotné podstaty takto zaručeného práva (viz rozsudek Kadi, bod 47 výše, body 355 a 356 a citovaná judikatura).

157    Je třeba uvést, že ačkoliv zmrazení majetku žalobce, které je zajišťovacím opatřením, nemá žalobce zbavit jeho majetku, zahrnuje toto opatření omezení výkonu žalobcova vlastnického práva. Toto omezení je třeba považovat za značné s ohledem na obecnou působnost opatření spočívajícího ve zmrazení a vzhledem ke skutečnosti, že je použitelné na základě nařízení č. 2297/2003 od prosince roku 2003 (viz bod 24 výše).

158    Vyvstává tedy otázka, zda toto omezení výkonu vlastnického práva žalobcem může být odůvodněné.

159    V tomto ohledu musí podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva existovat rozumný vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovaným cílem. Je tedy třeba zkoumat, zda byla zachována rovnováha mezi požadavky obecného zájmu a zájmem dotčené osoby nebo dotčených osob. V tomto směru musí být zákonodárci přiznán široký prostor pro uvážení jak při volbě způsobů provedení, tak při posouzení toho, zda jsou jejich účinky ospravedlněny v obecném zájmu snahou o dosažení cíle dotčené právní úpravy [rozsudek Kadi, bod 47 výše, bod 360; viz ESLP, rozsudek J. A. Pye (Oxford) Ltd. a J. A. Pye (Oxford) Land Ltd. v. Spojené království ze dne 30. srpna 2007, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozsudků a rozhodnutí, body 55 a 75].

160    Navíc je třeba uvést, že význam cílů sledovaných právní úpravou, jíž jsou stanoveny sankce, může být takové povahy, že odůvodňuje negativní důsledky, a to i značně negativní důsledky, pro určité dotčené osoby, včetně osob, které nemají žádnou odpovědnost za situaci, jež vedla k přijetí dotyčných opatření, ale jsou jimi dotčeny zejména na svých vlastnických právech (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 30. července 1996, Bosphorus, C‑84/95, Recueil, s. I‑3953, body 22 a 23, a rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2006, Hassan v. Rada a Komise, T‑49/04, nezveřejněný ve Sbírce, body 99 a 100; viz, rovněž ESLP, rozsudek Bosphorus Hava Yolları Turizm ve Ticaret Anonim Şirketi v. Irsko ze dne 30. června 2005, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2005-VI, body 166 a 167).

161    V projednávané věci přitom z bodu 6 odůvodnění sporného nařízení vyplývá, že jeho cílem je vzhledem k dlouhotrvajícímu a neustávajícímu vážnému porušování lidských práv myanmarským vojenským režimem přispět prostřednictvím obnovení a zpřísnění omezujících opatření přijatých vůči Myanmarskému svazu k podpoře dodržování základních práv a usilovat o ochranu etických zásad ve společnosti.

162    Rada měla správně za to, že cíl obecného zájmu sledovaný sporným nařízením je pro mezinárodní společenství velmi podstatný. Jak zdůraznila Rada ve své žalobní odpovědi, je třeba uvést, že již mnoho let se Evropská unie, třetí státy, mezinárodní organizace a nevládní organizace snaží různým způsobem vyvíjet tlak na myanmarský vojenský režim a osoby, jež jsou s ním spojeny, za účelem zlepšení politické situace v této zemi.

163    S ohledem na význam takového cíle obecného zájmu nelze zmrazení veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů členů vlády Myanmaru a osob s nimi spojených samo o sobě považovat za nevhodné nebo nepřiměřené (viz v tomto smyslu rozsudek Bosphorus, bod 160 výše, bod 26, a ESLP, rozsudek Bosphorus Hava Yolları Turizm ve Ticaret Anonim Şirketi v. Irsko, bod 160 výše, § 167).

164    Rovněž je třeba uvést, že ve sporném nařízení byla zachována rovnováha mezi požadavky obecného zájmu a zájmem žalobce.

165    Podle čl. 13 odst. 1 sporného nařízení totiž mohou příslušné orgány členských států povolit uvolnění nebo zpřístupnění zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů. Tato výjimka se týká finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů nezbytných k pokrytí základních potřeb, sloužících k úhradě poplatků za odborné výkony a k náhradě výdajů vzniklých v souvislosti s využíváním právních služeb, k úhradě poplatků nebo nákladů na uložení nebo běžnou správu zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů nebo nezbytných k pokrytí mimořádných výdajů.

166    Mimoto je třeba uvést, že podle článku 9 společného postoje 2006/318 jsou omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu Radou neustále opětovně přehodnocována. Toto opětovné přehodnocení zahrnuje rovněž ponechání jmen osob na seznamech v příloze II tohoto společného postoje. Ve svém stanovisku ze dne 11. března 2008 totiž Rada uvedla, že dotyčné osoby a subjekty mohou kdykoliv Radě předložit žádost o opětovný přezkum rozhodnutí, jímž bylo jejich jméno přidáno nebo ponecháno na těchto seznamech.

167    Pokud jde o argument žalobce, podle něhož nemůže takový individuální opětovný přezkum vést k odstranění omezujících opatření, jimiž je dotčen, vzhledem k tomu, že nemůže změnit skutečnost, že je „synem svého otce“, je třeba si uvědomit, že výsledkem opětovného přezkumu nemusí nezbytně být odstranění omezujících opatření, v případě všech žádostí v tomto smyslu. Tento individuální opětovný přezkum má zejména za cíl zabránit tomu, aby se na někoho vztahovala omezující opatření, aniž by patřil do kategorií osob, jež tato omezující opatření postihují, tedy například pokud není významným ředitelem podniku nebo jeho rodinným příslušníkem. Je rovněž nezbytný pro posouzení, zda jsou rodinní příslušníci významného ředitele podniku od něho odloučeni. Individuální opětovným přezkumem nelze obecně zpochybnit omezující opatření přijatá vůči třetí zemi. Z toho na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, vyplývá, že důsledkem skutečnosti, že je synem významného ředitele podniku, není, že by v návaznosti na individuální opětovný přezkum rozhodnutí, jímž bylo jeho jméno přidáno na seznam nebo ponecháno na seznamu osob, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků, provedený Radou, mělo být jeho jméno automaticky ponecháno na tomto seznamu, jelikož může v každém případě prokázat, že se odloučil od svého otce a nemá žádný prospěch z hospodářské politiky třetí země.

168    Pokud jde o omezení týkající se vstupu na území nebo přejezdu přes území členských států, jež se vztahuje na žalobce, upravená článkem 4 společného postoje 2006/318, je třeba připomenout, že Tribunál nemá pravomoc rozhodovat o takovém opatření, a to ani za předpokladu, že by bylo členskými státy zavedeno, což žalobce v projednávané věci neprokázal (viz bod 134 výše).

169    Konečně podle judikatury platí, že použitelné postupy musí dotčené osobě poskytovat vhodnou příležitost ke sdělení jejího stanoviska příslušným orgánům. K ujištění se, že tato podmínka, která je inherentním požadavkem článku 1 dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP, byla dodržena, je třeba posoudit použitelné postupy z obecného hlediska (rozsudek Kadi, bod 47 výše, bod 368; viz rovněž rozsudek Bäck v. Finsko ze dne 20. července 2004, Sbírka rozsudků a rozhodnutí, 2004-VII, bod 56 a citovaná judikatura).

170    V projednávané věci přitom přezkum příslušných postupů nevedl k závěru, že žalobce neměl vhodnou možnost sdělit své stanovisko příslušným orgánům (viz body 126 až 135 a 141 až 147 výše).

171    S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu, jež postihují konkrétně žalobce, jsou odůvodněnými omezeními, jež jsou v souladu se zásadou proporcionality.

172    Žalobní důvody vycházející z porušení vlastnického práva a z porušení zásady proporcionality tedy nemohou být přijaty.

 K žalobním důvodům vycházejícím z porušení zásad vyplývajících z trestněprávní povahy uložení zmrazení finančních prostředků a z porušení zásady právní jistoty

 Argumenty účastníků řízení

173    Žalobce v replice tvrdí, že vysvětlení týkající se důvodu, na základě něhož bylo jeho jméno zapsáno do přílohy VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 353/2009, uvedená Radou v žalobní odpovědi, jsou ekvivalentní trestní sankci vůči jeho osobě.

174    Podle žalobce proti němu nebylo vzneseno žádné obvinění. Stejně tak nebyl uveden žádný důkaz o nezákonném jednání ani o tom, že má prospěch z hospodářské politiky vlády Myanmaru.

175    Žalobce poukazuje na to, že Rada používá předpoklad, podle něhož má prospěch z hospodářské politiky vlády Myanmaru z důvodu jeho vztahu ke svému otci, nekonzistentně vzhledem k tomu, že nezmrazila majetek v držení dětí významných ředitelů podniků v případě, kdy jsou tyto děti nezletilé. Majetek žalobce byl přitom poprvé zmrazen v době, kdy mu bylo šestnáct let.

176    Podle žalobce tedy Rada porušila zásady presumpce neviny a právní jistoty tím, že na časově neomezenou dobu zmrazila majetek rodinných příslušníků významných ředitelů podniků.

177    Navíc žalobce tvrdí, že Rada porušila zásadu, podle níž musí být trestní sankce specifické pro dotčenou osobu. Každou osobu lze trestat pouze za jednání, která jsou jí osobně přičítána, a nemůže být trestána, nedopustila-li se nezákonného jednání.

178    Rada, podporovaná Komisí a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, namítá, že žalobce v replice uplatňuje nové žalobní důvody, které jsou v souladu s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu nepřípustné. Mimoto odmítá argumentaci žalobce.

 Závěry Tribunálu

179    V replice žalobce poukazuje na porušení zásad vyplývajících z trestněprávní povahy uložení zmrazení finančních prostředků, zejména zásady presumpce neviny, a na porušení zásady právní jistoty.

180    Pokud jde nejprve o žalobní důvod vycházející z porušení zásad vyplývajících z trestněprávní povahy uložení zmrazení finančních prostředků, je třeba připomenout, že podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu nelze v průběhu řízení předkládat nové důvody, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.

181    Úvahy Rady však jasně a jednoznačně vyplývají ze sporného nařízení a umožňovaly tak žalobci seznámit se s odůvodněním opatření přijatých vůči Myanmarskému svazu (viz body 93 až 111 výše). Je nutné konstatovat, že podle těchto úvah není opatření spočívající v zařazení žalobce na dotčený seznam v příloze, trestní sankcí. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, Rada nedoplnila ve své žalobní odpovědi toto odůvodnění tím, že uvedla právní nebo skutkové okolnosti týkající se posouzení rozhodnutí o zařazení jména žalobce na seznam osob konkrétně dotčených těmito opatřeními.

182    Žalobní důvod vycházející z porušení zásad vyplývajících z trestněprávní povahy uložení zmrazení finančních prostředků, a zejména zásady presumpce neviny, je tedy novým žalobním důvodem a musí být odmítnut jako nepřípustný.

183    Každopádně je třeba uvést, že dotčená omezující opatření nejsou trestněprávní povahy. Jelikož finanční prostředky zúčastněných osob nebyly zabaveny jakožto výnosy trestné činnosti, ale v rámci zajišťujícího opatření zmrazeny, nejsou tato opatření trestní sankcí a není s nimi mimoto spojeno žádné trestněprávní obvinění (rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2007, Sison v. Rada, T‑47/03, nezveřejněný ve Sbírce, bod 101).

184    Pokud jde o argument žalobce, podle něhož nebyl předložen žádný důkaz o nezákonném jednání, jehož by se dopustil, je třeba uvést, že články 60 ES a 301 ES nevyžadují, aby se žalobce takových jednání dopustil, k tomu, aby se na něj omezující opatření vztahovala.

185    Konečně, co se týče argumentu žalobce, podle něhož nebyl předložen žádný důkaz o tom, že má prospěch z hospodářské politiky vlády Myanmaru, je třeba připomenout, že pokud určitá omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu postihují konkrétně žalobce, vyplývá to z předpokladu, že rodinní příslušníci významných ředitelů podniků třetí země mají rovněž prospěch z hospodářské politiky vlády této země, jenž může být vyvrácen, prokáže-li žalobce, že nemá úzkou vazbu na ředitele, který je jeho rodinným příslušníkem, a proto nemá žádný prospěch z této hospodářské politiky. Na Radě tedy není, aby prokazovala, že žalobce má prospěch z hospodářských politik vlády Myanmaru.

186    Pokud jde dále o žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty, žalobce Radě vytýká neomezené trvání zmrazení jeho finančních prostředků.

187    Je nutné konstatovat, že tento žalobní důvod není novým žalobním důvodem ve smyslu čl. 48 odst. 2 jednacího řádu, ale rozšířením žalobních důvodů přímo nebo implicitně dříve v žalobě uvedených, a že musí být považován za přípustný (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, Sb. rozh. s. II‑1333, bod 435 a citovaná judikatura). Žalobce se totiž tohoto žalobního důvodu dovolává v rámci žalobních důvodů vycházejících z porušení vlastnického práva a porušení zásady proporcionality (viz body 149 až 151 výše). Argument žalobce týkající se neomezeného trvání zmrazení jeho finančních prostředků byl v rámci přezkumu těchto žalobních důvodů zamítnut (viz bod 167 výše). V projednávané věci je třeba dodat, že společné postoje přijímané Radou za účelem zavedení a ponechání dotčených omezujících opatření v platnosti jsou časově omezené (viz body 3 a 5 výše).

188    Žalobce konečně tvrdí, že Rada používá předpoklad, že má žalobce prospěch z hospodářské politiky vlády Myanmaru z důvodu svého vztahu k otci, nekonzistentním způsobem vzhledem k tomu, že nezmrazila finanční prostředky v držení dětí významných ředitelů podniků, jsou-li tyto děti nezletilé. Majetek žalobce byl přitom poprvé zmrazen v době, kdy mu bylo šestnáct let. V tomto ohledu stačí konstatovat, že omezení sankcí tak, aby do okruhu osob, jež omezující opatření přijatá vůči Myanmarskému svazu konkrétně postihují, nebyly zahrnuty nezletilé osoby, nemohlo mít za důsledek nezákonnost zařazení jména žalobce na seznam v příloze VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 353/2009. Ostatně je třeba uvést, že Rada v bodě 6 odůvodnění jejího společného postoje 2005/340/SZBP a v bodě 6 odůvodnění jejího společného postoje 2006/318 vysvětlila svou politiku, podle níž by se na děti mladší 18 let neměla dotčená omezující opatření vztahovat.

189    Z toho vyplývá, že žalobní důvody vycházející z porušení právních zásad vyplývajících z trestněprávní povahy zmrazení majetku a z porušení zásady právní jistoty musí být zamítnuty.

190    S ohledem na souhrn výše uvedeného je tedy třeba zamítnout žalobu v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

191    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Mimoto podle odstavce 4 tohoto článku členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.

192    Vzhledem k tomu, že žalobce neměl ve věci úspěch a Rada požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou. Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Komise ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Pye Phyo Tay Za ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.

3)      Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.

Martins Ribeiro Wahl Dittrich

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. května 2010.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

1.  K procesním důsledkům změny přílohy VI sporného nařízení nařízením č. 353/2009

2.  K věci samé

K žalobnímu důvodu vycházejícímu z chybějícího právního základu sporného nařízení

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K žalobnímu důvodu vycházejícímu z nedodržení povinnosti uvést odůvodnění

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K žalobním důvodům vycházejícím z porušení určitých základních práv a zásady proporcionality

K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na spravedlivý proces

–  Argumenty účastníků řízení

–  Závěry Tribunálu

K žalobnímu důvodu vycházejícímu z práva na účinnou soudní ochranu

–  Argumenty účastníků řízení

–  Závěry Tribunálu

K žalobním důvodům vycházejícím z porušení vlastnického práva a zásady proporcionality

–  Argumenty účastníků řízení

–  Závěry Tribunálu

K žalobním důvodům vycházejícím z porušení zásad vyplývajících z trestněprávní povahy uložení zmrazení finančních prostředků a z porušení zásady právní jistoty

Argumenty účastníků řízení

Závěry Tribunálu

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: angličtina.