Věc T-348/08

Aragonesas Industrias y Energía, SAU

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s chlorečnanem sodným – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Žaloba na neplatnost – Rozdělení trhu – Stanovení cen – Soubor nepřímých důkazů – Časový původ důkazů – Prohlášení konkurentů – Přiznání – Doba trvání protiprávního jednání – Pokuty – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Soudní přezkum – Meze

(Článek 81 odst. 1 ES a článek 230 ES; Dohoda o EHP, čl. 53 odst. 1)

2.      Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení ve věci hospodářské soutěže – Použitelnost

(Článek 6 odst. 2 EU; čl. 81 odst. 1 ES; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; Dohoda o EHP, čl. 53 odst. 1)

3.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů

(Článek 81 odst. 1 ES; Dohoda o EHP, čl. 53 odst. 1)

4.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Důkaz protiprávního jednání – Neexistence listinných důkazů – Vliv

(Článek 81 odst. 1 ES; Dohoda o EHP, čl. 53 odst. 1)

5.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání

(Článek 81 odst. 1 ES; Dohoda o EHP, čl. 53 odst. 1; sdělení Komise 2002/C 45/03)

6.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Soudní přezkum – Označení důkazů použitých Komisí

(Článek 81 odst. 1 ES; Dohoda o EHP, čl. 53 odst. 1; nařízení Rady č. 1/2003)

7.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Důkaz protiprávního jednání – Posouzení důkazní hodnoty jednotlivých důkazů – Přiznání podniku, že se účastnil protiprávních schůzek

(Článek 81 odst. 1 ES)

8.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Postup výpočtu určený pokyny přijatými Komisí – Stanovení základní výše pokuty – Přihlédnutí ke globálním charakteristikám protiprávního jednání

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 22)

9.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Pasivní nebo následovnická role podniku

(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení 2006/C 210/02)

10.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi – Zvýšení obecné úrovně pokut – Přípustnost

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)

11.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Chování lišící se od chování, které bylo dohodnuto v rámci kartelové dohody – Posouzení

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 3)

12.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Konstatování protiprávnosti – Nezbytnost, aby Tribunál rozhodl o změně rozhodnutí na základě svého soudního přezkumu v plné jurisdikci

(Článek 261 SFEU)

1.      Co se týče provádění důkazů o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES, je Komise povinna prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit řádné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání.

Navíc v rámci žaloby na neplatnost podané na základě článku 230 ES přísluší soudci Unie přezkoumávat pouze legalitu napadeného aktu.

Role soudce tak v případě žaloby na neplatnost, která směřuje proti rozhodnutí Komise, jež konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže a ukládá pokuty jeho adresátům, spočívá v posouzení, zda důkazy a jiné materiály, kterých se Komise dovolává ve svém rozhodnutí, jsou pro prokázání vytýkaného porušení dostatečné.

(viz body 90–92)

2.      Má-li soudce pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže. Soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala takové protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí, kterým je uložena pokuta.

Za této naposledy uvedené situace je totiž nutné vzít v úvahu presumpci neviny, tak jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech, která je součástí základních práv, která jsou podle judikatury Soudního dvora, jež je mimoto potvrzena preambulí Evropského jednotného aktu a čl. 6 odst. 2 EU, jakož i článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, chráněna v rámci právního řádu Unie. S ohledem na povahu předmětných protiprávních jednání, jakož i povahu a stupeň přísnosti sankcí, které se k nim vztahují, se presumpce neviny použije zejména v řízeních o porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných na podniky, která mohou mít za následek uložení pokut nebo penále.

(viz body 93–94)

3.      V oblasti hospodářské soutěže je nutné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že k protiprávnímu jednání došlo, uvedla přesné a shodující se důkazy.

Nicméně není nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí odpovídal těmto kritériím se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, odpovídá tomuto požadavku ve svém celku.

Vzhledem k tomu, že zákaz protisoutěžních dohod je obecně známou skutečností, nelze po Komisi požadovat, aby předložila písemnosti výslovně potvrzující navázání kontaktů mezi dotčenými hospodářskými subjekty. Mělo by být v každém případě možné doplnit útržkovité a rozptýlené poznatky, jimiž Komise může disponovat, dedukcí umožňující rekonstruovat relevantní okolnosti. Existenci protisoutěžního jednání nebo dohody lze tedy dovodit z některých shod okolností a indicií, které v případě, že neexistuje jiné logické vysvětlení, mohou ve svém celku představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.

(viz body 95–97)

4.      Pokud jde o důkazní prostředky, které mohou být uplatněny k prokázání porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), platí v unijním právu zásada volného hodnocení důkazů.

V důsledku toho je případná neexistence listinných důkazů relevantní pouze v rámci celkového posouzení důkazní hodnoty souboru důkazů předloženého Komisí. Sama o sobě naopak neumožňuje dotyčnému podniku platně zpochybnit tvrzení Komise tím, že předloží jiné vysvětlení skutkových okolností případu. Tak je tomu pouze v případě, kdy důkazy předložené Komisí neumožňují prokázat existenci protiprávního jednání jednoznačně a vyžadují výklad.

Kromě toho žádné ustanovení ani žádná obecná zásada unijního práva Komisi v tomto ohledu nezakazuje, aby vůči podniku použila prohlášení jiného stíhaného podniku, i kdyby bylo zaznamenáno Komisí v rámci žádosti podniku o využítí oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů. Nebylo-li by tomu tak, bylo by důkazní břemeno Komise spočívající v prokázání jednání porušujícího článek 81 ES neunesitelné a neslučitelné s její úlohou dohledu nad řádným uplatňováním těchto ustanovení.

Nicméně prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika dalšími obviněnými podniky, nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito podniky, aniž by bylo podpořeno jinými důkazními materiály, přičemž se rozumí, že požadovaný stupeň potvrzení může být z důvodu spolehlivosti dotčených prohlášení nižší. Taková podmínka potvrzení prohlášení podniku musí být rovněž dodržena v případě zpochybnění uvedeného prohlášení jiným stíhaným podnikem.

(viz body 98–101, 206)

5.      V oblasti hospodářské soutěže je zvláště vysokou důkazní hodnotu možné dále přiznat těm prohlášením, která jsou zaprvé hodnověrná, zadruhé byla učiněna jménem podniku, zatřetí je učinila osoba vázaná služební povinností jednat v zájmu tohoto podniku, začtvrté nejsou v zájmu osoby, která je učinila, zapáté pochází od přímého svědka okolností, které jsou v těchto prohlášeních vylíčeny, a zašesté byla poskytnuta písemně, záměrně a po zralé úvaze.

Přestože vzhledem k možnosti, že účastníci protiprávní kartelové dohody budou mít tendenci zmenšovat význam svého přispění k protiprávnímu jednání a zvyšovat význam takového přispění ostatních účastníků, je obecně namístě určitá nedůvěra k dobrovolným výpovědím těchto účastníků, nic to nemění na skutečnosti, že požadování výhody na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů za účelem získání osvobození od pokuty nebo jejího snížení nutně nevede k podnětu předložit zkreslené důkazy o účasti dalších účastníků dotčené kartelové dohody. Jakákoliv snaha uvést Komisi v omyl by totiž mohla zpochybnit upřímnost a úplnost spolupráce žadatele, a ohrozit tak možnost, aby tato osoba získala úplnou výhodu na základě oznámení o spolupráci. V tomto ohledu jsou případné důsledky sdělení zkreslených informací Komisi o to závažnější, že zpochybněné prohlášení podniku musí být podpořeno jinými důkazy. Tato okolnost totiž zvyšuje riziko, že jak Komise, tak další podniky obviněné z účasti na protiprávním jednání identifikují nepřesná prohlášení.

(viz body 104–106)

6.      Správní řízení upravené nařízením č. 1/2003, které probíhá před Komisí, se dělí na dvě rozdílné po sobě následující fáze, z nichž každá odpovídá vlastní vnitřní logice, totiž jednak fázi předběžného šetření, a jednak kontradiktorní fázi. Fáze předběžného šetření, během které Komise vykonává vyšetřovací pravomoci stanovené nařízením č. 1/2003 a která trvá až do oznámení námitek, má umožnit Komisi shromáždit všechny relevantní skutečnosti potvrzující, či nikoli, existenci protiprávních jednání porušujících pravidla hospodářské soutěže a zaujmout první stanovisko, pokud jde o směřování řízení a o způsob, jak by mělo dále probíhat. Naproti tomu kontradiktorní fáze, která trvá od oznámení námitek do přijetí konečného rozhodnutí, má Komisi umožnit, aby se s konečnou platností vyslovila k vytýkanému protiprávnímu jednání.

V rámci posouzení důkazů a jiných materiálů, kterých se Komise dovolává ve svém rozhodnutí, aby prokázala existenci porušení pravidel hospodářské soutěže, se může vyhledávání směřující k označení uvedených důkazů Tribunálem týkat pouze části odůvodnění rozhodnutí Komise, v níž Komise popisuje kontradiktorní fázi správního řízení. Komise totiž může rozhodnout o zachování či změně prvního stanoviska a s konečnou platností tak rozhodnout o vytýkaném protiprávním jednání až poté, co obdrží v rámci této fáze vyjádření dočeného podniku k prvnímu stanovisku zaujatému Komisí po skončení fáze předběžného šetření, tak jak bylo uvedeno v oznámení námitek.

Jestliže po obdržení vyjádření podniku k oznámení námitek Komise ve svém posouzení důkazů, které měla k dispozici po skončení fáze předběžného šetření, při rozhodování o účasti uvedeného podniku na protiprávním jednání sama zpochybní důkazní hodnotu uvedených důkazů, Tribunál musí toto posouzení Komise zohlednit.

(viz body 109–110, 113)

7.      Co se týče přiznání podniku, že se účastnil protiprávní schůzky, může s přihlédnutím k pravidlům hospodářské soutěže skutečnost, že podnik během správního řízení před Komisí výslovně či konkludentně přizná určité skutkové nebo právní okolnosti, představovat doplňující důkaz při posuzování opodstatněnosti žaloby podané k soudu.

Aby mohlo být takové přiznání zohledněno jako spolehlivý důkaz, je proto třeba ve fázi posouzení opodstatněnosti žaloby ověřit, zda znění tohoto přiznání doplní další důkazy předložené Komisí.

(viz body 217–218)

8.      Je-li závažnost protiprávního jednání v prvé řadě posuzována v závislosti na charakteristikách protiprávního jednání, jako je jeho povaha, kumulovaný podíl všech jeho účastníků na trhu, zeměpisný rozsah protiprávního jednání a jeho provádění či neprovádění, v druhé řadě je toto posouzení upraveno v závislosti na přitěžujících nebo polehčujících okolnostech vlastních každému z podniků, které se účastnily protiprávního jednání.

Komise má tak v prvním stupni postupu stanovení pokuty určit základní výši pokuty ukládané každému z dotyčných podniků, a to s použitím prvního násobícího koeficientu odrážejícího závažnost protiprávního jednání na tržby za dotčené zboží nebo služby každého z nich na relevantním zeměpisném trhu, a případně druhého násobícího koeficientu, jehož účelem je odradit je od nové účasti na takových protiprávních jednáních. Jak přitom vyplývá z pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, každý z těchto dvou násobících koeficientů je stanoven s přihlédnutím k faktorům odrážejícím globální charakteristiky protiprávního jednání, tedy v rozsahu, v němž je toto jednání vyjádřením veškerých protisoutěžních jednání všech jeho účastníků.

Proto není namístě při stanovení výše těchto dvou násobících koeficientů zohlednit specifické charakteristiky protiprávní jednání, kterého se dopustil každý jednotlivý účastník. Toto konstatování je mimoto podepřeno samotným účelem druhého stupně postupu stanovení pokut, který se zase týká právě zohlednění přitěžujících nebo polehčujících okolností charakterizujících individuální protisoutěžní chování každého z účastníků dotčeného protiprávního jednání.

V důsledku toho je cílem všech faktorů vyjmenovaných v bodě 22 pokynů za účelem stanovení násobícího koeficientu „závažnost protiprávního jednání“ (bod 21 pokynů) a současně násobícího koeficientu „dodatečná částka“ (bod 25 pokynů) ohodnotit porušení unijních pravidel hospodářské soutěže ve svém celku. Z pokynů zejména nevyplývá, že je Komise povinna zohlednit takové poznatky týkající se specificky jednoho z původců porušování pravidel v oblasti hospodářské soutěže, jako nízká účast podniku na protisoutěžních kontaktech nebo neprovedení uzavřených dohod, v prvním stupni postupu stanovování pokut. Takové poznatky jsou totiž Komisí zohledňovány až ve fázi druhého stupně uvedeného postupu jako přitěžující nebo polehčující okolnosti vlastní každému z podniků, které se účastnily protiprávního jednání.

(viz body 264–267, 273)

9.      Body 28 a 29 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 stanoví upravení základní výše pokuty v závislosti na určitých přitěžujících a polehčujících okolnostech, které se týkají jednotlivých dotčených podniků. Zejména bod 29 pokynů zavádí demonstrativní seznam polehčujících okolností, které mohou za určitých okolností vést ke snížení základní výše pokuty. Tento seznam sice již neodkazuje, mezi polehčujícími okolnostmi, které mohou být zohledněny, na pasivní roli podniku. Nicméně jelikož seznam zavedený v bodě 29 pokynů není taxativní, nemůže být takový případ v zásadě odmítnut jako okolnost, která může vést ke snížení základní výše pokuty.

Pasivní role podniku v protiprávním jednáním předpokládá zaujetí „rezervovaného postoje“ dotčeným podnikem, tedy neexistenci aktivní účasti při vypracování protisoutěžní dohody nebo protisoutěžních dohod.

Mezi skutečnostmi, které mohou ukazovat na pasivní roli podniku v kartelové dohodě, lze zohlednit výrazně sporadičtější účast podniku na schůzkách ve srovnání s běžnými účastníky kartelové dohody, jakož i jeho opožděný vstup na trh, který je předmětem protiprávního jednání bez ohledu na dobu trvání jeho účasti na něm, nebo také existenci výslovných prohlášení učiněných v tomto smyslu zástupci ostatních podniků, které se účastnily protiprávního jednání.

(viz body 279–281, 284–285)

10.    Komise disponuje při stanovování výše pokut určitým prostorem pro uvážení za účelem směrování chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže. Skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávních jednání, ji tedy nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených nařízením č. 1/2003, pokud je to nezbytné k zajištění uplatňování politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Účinné použití pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže naopak vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.

(viz bod 293)

11.    Skutečnost, že se podnik, jehož účast na jednání ve vzájemné shodě s jeho konkurenty v oblasti cen je prokázána, na trhu nechoval způsobem dohodnutým se svými konkurenty, není nutně prvkem, který musí být při určování částky pokuty, jež má být uložena, zohledněn jakožto polehčující okolnost. Podnik, který na trhu navzdory jednání ve vzájemné shodě se svými konkurenty sleduje politiku více či méně odchylnou od dohodnuté politiky, totiž jednoduše může mít v úmyslu využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch.

(viz bod 297)

12.    Skutečnost, že přezkum žalobních důvodů uplatněných podnikem proti legalitě rozhodnutí Komise ukládajícího pokutu za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže odhalil protiprávnost, nezbavuje Tribunál povinnosti přezkoumat, zda v závislosti na důsledcích uvedené protiprávnosti a na základě svého soudního přezkumu v plné jurisdikci musí napadené rozhodnutí změnit.

(viz bod 306)