ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

17. května 2013 (*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s námořními palivovými hadicemi – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Stanovení cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Pojem ‚trvající nebo opakující se protiprávní jednání‘ – Promlčení – Povinnost uvést odůvodnění – Rovné zacházení – Legitimní očekávání – Pokuty – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Spolupráce“

Ve věci T‑154/09,

Manuli Rubber Industries SpA (MRI), se sídlem v Miláně (Itálie), zastoupená L. Radicatim di Brozolo, M. Pappalardem a E. Marasà, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené V. Di Buccim, S. Noëm a L. Pretem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C(2008) 428 final ze dne 28. ledna 2009 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.188 – námořní palivové hadice) v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká žalobkyně, a podpůrně návrh na zrušení nebo podstatné snížení pokuty uložené žalobkyni v uvedeném rozhodnutí,

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení J. Azizi, předseda, M. Prek a S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Weychert, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. dubna 2012,

vydává tento

Rozsudek

 Skutkový základ sporu

 A – Odvětví námořních palivových hadic určených pro ropu a plyn

1        Námořní palivové hadice jsou používány pro nakládání surové sladké nebo zpracované ropy a dalších ropných produktů ze zařízení umístěných mimo pevninu (například bójí – obvykle ukotvených na širém moři, sloužících jako uvazovací bod pro ropné tankery – nebo z plovoucích výrobních skladovacích a vykládacích zařízení – které jsou systémy plovoucích cisteren používaných k odsávání ropy nebo plynu z přilehlé ropné plošiny, jejich zpracování a uskladnění až do jejich přečerpání do ropných tankerů) na cisternové lodi a následně na jejich zpětné vykládání z těchto lodí na zařízení umístěných na vodě (např. na bóje) nebo na souši.

2        Námořní palivové hadice se používají mimo pevninu – to znamená ve vodě nebo v její blízkosti – kdežto průmyslové nebo zemní hadice se používají na pevnině.

3        Každé zařízení s námořními palivovými hadicemi obsahuje podle konkrétních potřeb zákazníků několik standardních hadic, zvláštních hadic s přípojkami na obou koncích a další vybavení, jako jsou uzávěry, koncovky nebo dále plovoucí zařízení. V projednávaném případě zahrnuje výraz „námořní palivové hadice“ i toto další vybavení.

4        Námořní palivové hadice jsou používány ropnými společnostmi, výrobci bójí, přístavními terminály, ropným průmyslem a vládami a kupují se jak na nové projekty, tak pro účely výměny.

5        Pokud jde o nové projekty, ropné terminály nebo další koncoví uživatelé pověří obvykle inženýrskou společnost (nazývanou rovněž jako „výrobce materiálu“, „výrobce OEM“ nebo „výrobce příslušenství“), aby postavila nebo nainstalovala nová zařízení pro rozvod ropy, jako jsou systémy ukotvení na jeden bod nebo plovoucí výrobní, skladovací a vykládací zařízení. Pro takové projekty výrobce příslušenství zakoupí kompletní zařízení námořních palivových hadic od výrobce.

6        Po nainstalování těchto palivových hadic se musí jednotlivé díly vyměnit v období od jednoho do sedmi let. Námořní palivové hadice pro účely výměny (též známé jako „odvětví náhradních dílů“) nakupují často přímo koncoví uživatelé. Nicméně ti v určitých případech pověří nákupy své dceřiné společnosti nebo externí podniky, v kterých své nákupy centralizují. Prodej pro účely výměny představuje větší podíl na celosvětovém trhu s námořními palivovými hadicemi než prodej nových výrobků.

7        Poptávka po námořních palivových hadicích závisí do značné míry na vývoji odvětví ropného průmyslu, zejména na těžbě ropy v oblastech, které jsou vzdálené od místa spotřeby. Poptávka v průběhu času vzrostla. Je cyklická a do určité míry spojená s vývojem cen ropy. Poptávka začala být značná koncem šedesátých let a vzrostla počátkem let sedmdesátých, zejména v oblastech těžících ropu v Perském zálivu, Severním moři a Severní Africe. Během osmdesátých let se poptávka zvýšila ze strany rozvíjejících se národních ropných podniků v Jižní Americe. Na konci devadesátých let se poptávka přesunula směrem do západní Afriky.

8        Námořní palivové hadice jsou vyráběny podniky, které jsou známy výrobou pneumatik a kaučuku nebo jednou z jejich „ spin off“. Jsou vyráběny na zakázku, v souladu s potřebami zákazníků. Jelikož poptávka po námořních palivových hadicích je ze zeměpisného hlediska široce rozptýlená, většina výrobců těchto palivových hadic zaměstnává značný počet obchodních zástupců, kteří pro konkrétní trhy poskytují obecné marketingové služby, a nabízí jejich výrobky v rámci zveřejněných nabídkových řízení.

9        Námořní palivové hadice se uvádí na trh v celém světě a hlavní výrobci působí na mezinárodní úrovni. Normativní požadavky použitelné na námořní palivové hadice se v jednotlivých zemích zásadně neliší, a i když se technické požadavky liší v závislosti na životním prostředí a podmínkách použití, nepovažuje se to za překážku prodeje námořních palivových hadic v celém světě.

10      Během období zohledněného v napadeném rozhodnutí prodávali účastníci kartelové dohody námořní palivové hadice vyrobené v Japonsku, Spojeném království, Itálii a Francii koncovým uživatelům, jakož i výrobcům příslušenství usazeným v různých zemích Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (EHP). I když většina systémů námořních palivových hadic je určena ke konečnému použití v neevropských oblastech, někteří z hlavních světových výrobců příslušenství se naopak nacházejí v různých zemích Unie a EHP.

 B – Představení žalobkyně

11      Žalobkyně, Manuli Rubber Industries SpA (MRI), je společností celosvětově činnou v oblasti projektování, výroby a distribuce strojů, systémů a součástek z kaučuku nebo kovu pro přepravu kapalin určených pro námořní či naftonosné použití a pro vysokotlakové hydraulické systémy.

12      Žalobkyně je zastřešující společností skupiny Manuli. Má sídlo v Miláně (Itálie).

13      Dne 2. prosince 1984 společnost Manuli založila Uniroyal Manuli (USA) Inc., která měla sídlo v Delaware (Spojené státy) a byla ve výlučném vlastnictví společnosti MRI. Tato společnost byla následně v roce 1986 pojmenovaná Uniroyal Manuli Rubber (USA) Inc., v roce 1990 Manuli Rubber Industries (USA) Inc., a nakonec v roce 1997 Manuli Oil & Marine (USA) Inc. (dále jen „MOM“). Společnost byla zrušena dne 31. prosince 2006.

14      Od svého založení vedla MOM na mezinárodní úrovni prodej a uvádění na trh námořních palivových hadic společnosti MRI.

15      [důvěrné](1)

16      [důvěrné]

17      [důvěrné]

18      V lednu 2006 bylo odvětví námořních palivových hadic podřízeno skupině podniků Ingénierie a MOM podávala zprávy jeho vedení.

19      Dne 1. ledna 2007, po zrušení společnosti MOM, převzala MRI provozní činnost v odvětví námořních palivových hadic.

 C – Správní řízení

20      Zatímco ministerstvo spravedlnosti Spojených států a orgány pro hospodářskou soutěž Japonska a Spojeného království zahájily šetření v souvislosti s podobnými skutkovými okolnostmi, společnost [důvěrné], předložila na základě programu shovívavosti stanoveného oznámením Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2006, C 298, s. 17), Komisi Evropských společenství dne 20. prosince 2006 žádost o ochranu před pokutou, přičemž odhalila existenci kartelové dohody na trhu s námořními palivovými hadicemi.

21      Komise tedy zahájila šetření pro porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP a dne 2. května 2007 provedla řadu kontrol u společnosti Parker ITR, žalobkyň, dalších dotyčných výrobců, jakož i [důvěrné] a p. W.

22      MRI zaslala Komisi žádost o shovívavost dne 4. května 2007, Parker ITR 17. července 2007 a Bridgestone 7. prosince 2007.

23      Dne 28. dubna 2008 přijala Komise oznámení námitek, které zaslala různým společnostem mezi 29. dubnem a 1. květnem 2008.

24      Všechny dotčené společnosti odpověděly na oznámení námitek ve stanovených lhůtách a požádaly, s výjimkou [důvěrné]/DOM, ContiTech AG a Continental AG, o vyslechnutí na jednání, které se konalo dne 23. července 2008.

 D – Napadené rozhodnutí

25      Dne 28. ledna 2009 přijala Komise rozhodnutí C(2008) 428 final v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.188 – námořní palivové hadice) (dále jen „napadené rozhodnutí“). Z napadeného rozhodnutí zejména vyplývá, že:

–        toto rozhodnutí bylo určeno jedenácti společnostem, včetně žalobkyně;

–        společnosti, kterých se toto rozhodnutí týká, se účastnily, někdy za odlišných podmínek, na jediném a trvajícím protiprávním jednání, jehož předmětem bylo:

–        zadávání zakázek v nabídkových řízeních;

–        určování cen;

–         stanovování kvót;

–         stanovování prodejních podmínek;

–        rozdělení zeměpisných trhů;

–        výměna citlivých informací o cenách, objemu prodejů a nabídkových řízeních;

–        kartelová dohoda začala nejpozději dne 1. dubna 1986 (i když je pravděpodobné, že trvala od začátku sedmdesátých let) a skončila dne 2. května 2007;

–        od 13. května 1997 do 11. června 1999 pro některé společnosti, do 21. června 1999 pro jiné společnosti a do 9. května 2000 pro MRI vykazovala kartelová dohoda omezenou činnost a došlo k neshodám mezi jejími účastníky; nicméně to podle Komise nevedlo ke skutečnému přerušení protiprávního jednání, organizovaná struktura kartelové dohody byla totiž stejným způsobem a se stejnými účastníky úplně obnovena od června 1999, s výjimkou žalobkyně, která se znovu plně začlenila do kartelové dohody dne 9. června 2000; je proto třeba mít za to, že se výrobci dopustili jediného a trvajícího protiprávního jednání, které trvalo od 1. dubna 1986 do 2. května 2007 nebo přinejmenším, pokud by se přese všechno dospělo k závěru, že došlo k přerušení, jediného a opakovaného protiprávního jednání; pokud jde o žalobkyni, období od 13. května 1997 až do 9. června 2000 není nicméně s ohledem na omezené množství důkazů protiprávního jednání v tomto období zohledněno při stanovení pokuty;

–        účast žalobkyně na protiprávním jednání byla zohledněna pro období od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 a od 3. září 1996 do 2. května 2007;

–         na základě kritérií stanovených v pokynech pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny“), byly základní částky pokuty ukládané každé společnosti stanoveny takto:

–        Komise vycházela z průměru celosvětového ročního prodeje každé ze společností v období 2004–2006, s výjimkou společnosti Yokohama Rubber, pro kterou zohlednila období let 2003–2005; v tomto ohledu Komise zohlednila prodeje fakturované kupujícím usazeným v EHP;

–        určila relevantní prodeje každé z těchto společností tak, že použila jejich celosvětový tržní podíl na agregovaný objem tržeb v EHP v souladu s bodem 18 pokynů;

–        použila 25 % této posledně uvedené hodnoty (namísto maximální výše 30 % stanovené pokyny) při zohlednění závažnosti protiprávního jednání;

–        vynásobila takto dosaženou hodnotu počtem let účasti každé společnosti na protiprávním jednání;

–        v souladu s článkem 25 pokynů nakonec použila dodatečnou částku rovnající se 25 % relevantní tržby pro účely odrazení;

–        Komise dále vůči společnosti Parker ITR a společnosti Bridgestone uplatnila přitěžující okolnosti a pro všechny další účastníky kartelové dohody zamítla polehčující okolnosti;

–        konečně na základě oznámení o spolupráci Komise snížila pokutu [důvěrné] (100 %) a MRI (30 %), ale zamítla žádosti o snížení pokuty podané společnostmi Bridgestone a Parker ITR.

26      [důvěrné].

27      Ve prospěch společnosti MRI se nezohlednila žádná polehčující okolnost.

28      Bylo jí nicméně přiznáno snížení pokuty o 30 % na základě oznámení o spolupráci, takže částka pokuty, která jí byla uložena, činila 4 900 000 eur.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

29      Žalobkyně podala projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 10. dubna 2009.

30      Vzhledem k tomu, že na straně jednoho člena prvního senátu vznikla překážka, určil předseda Tribunálu podle čl. 32 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu k doplnění senátu jiného soudce.

31      Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (první senát) zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jeho jednacího řádu vyzval účastnice řízení, aby předložily některé dokumenty, a položil jim písemné otázky. Účastnice řízení této žádosti vyhověly.

32      Dopisem ze dne 25. dubna 2012 předložila žalobkyně návrh na to, aby jednání proběhlo s vyloučením veřejnosti.

33      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty při jednání ze dne 26. dubna 2012.

34      Žalobkyně vzala při této příležitosti zpět svůj návrh na vyloučení veřejnosti.

35      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil článek 1 napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž prohlašuje, že se účastnila jediného a trvajícího protiprávního jednání na trhu s námořními palivovými hadicemi ode dne 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992, a ode dne 3. září 1996 do 2. května 2007, a zejména v období od 3. srpna 1996 do 9. května 2000;

–         zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž jí ukládá pokutu ve výši 4 900 000 eur;

–        zamítly všechny námitky a návrhová žádání protistrany;

–        podpůrně snížil v souladu s článkem 229 ES pokutu ve výši 4 900 000 eur, která jí byla uložena článkem 2 napadeného rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

36       Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

A –  K návrhovým žádáním znějícím na zrušení

37      Žalobkyně vznáší tři žalobní důvody na podporu své žaloby na neplatnost.

38      První žalobní důvod vychází z nesprávné kvalifikace protiprávního jednání a z porušení článku 253 ES.

39      Druhý žalobní důvod vychází z různých nesprávných posouzení při stanovení doby trvání protiprávního jednání, jakož i z porušení článků 81 ES, 253 ES a článku 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

40      Dělí se do šesti částí, které vycházejí z nesprávného posouzení důkazů použitých Komisí (první část), z toho, že Komise neunesla důkazní břemeno, které jí přísluší (druhá část), z toho, že žalobkyně předložila důkazy o opaku a další věrohodná vysvětlení (třetí část), z porušení zásady rovného zacházení a nedostatku odůvodnění z důvodu nesprávných posouzení při porovnání jednání společnosti MRI mezi zářím 1996 a květnem 1997 a jejího jednání mezi květnem 1997 a květnem 2000 (čtvrtá část), z toho, že se na jednotlivá odlišná protiprávní jednání, která byla případně spáchána v období let 1996–2000 mělo použít promlčení (pátá část), a z toho, že použití dokumentů, které MRI poskytla v rámci programu shovívavosti k prokázání existence protiprávního jednání v období od 3. září 1996 do 13. května 1997 je v rozporu s oznámením o spolupráci a porušuje její legitimní očekávání (šestá část).

41      Třetí žalobní důvod se dělí do pěti částí, které vycházejí z nesprávného posouzení závažnosti protiprávního jednání a porušení zásady rovného zacházení (první část), z pochybení při stanovení pokuty na základě doby trvání protiprávního jednání a z porušení zásady legitimního čekávání (druhá část), z nesprávného použití zvýšení pokuty pro účely odrazení a z porušení povinnosti uvést odůvodnění a zásady rovného zacházení (třetí část), z nesprávného odmítnutí polehčujících okolností a porušení povinnosti uvést odůvodnění (čtvrtá část) a z nedostatečného snížení pokuty za spolupráci v rámci programu shovívavosti (pátá část).

42      Je třeba přezkoumat společně první žalobní důvod, jakož i šest částí druhého žalobního důvodu.

B –  K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávné kvalifikace protiprávního jednání a z porušení článku 253 ES a k druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávných posouzení při určení doby trvání protiprávního jednání a z porušení článků 81 ES, 253 ES a článku 2 nařízení č. 1/2003

1.     Napadené rozhodnutí

43      Pokud jde o první žalobní důvod, z bodu 412 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že MRI přerušila svou účast na kartelové dohodě mezi 1. srpnem 1992 a 3. zářím 1996, že je možné na období od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 použít promlčení, a že se proto rozhodla jí za toto období neukládat pokutu. Z článku 1 napadeného rozhodnutí kromě toho vyplývá, že Komise měla za to, že v období od 1. dubna 1986 do 2. května 2007 došlo k trvajícímu protiprávnímu jednání, na kterém se MRI účastnila od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 a od 3. září 1996 do 2. května 2007, a z bodů 187, 201 až 208 a 446 až 448 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že období trvání protiprávního jednání, které Komise použila pro stanovení pokuty, plyne od 3. září 1996 do 13. května 1997 a od 9. května 2000 do 2. května 2007, přičemž období od 13. května 1997 do 9. května 2000 bylo, pokud jde o žalobkyni, považováno za období omezené činnosti kartelové dohody, které neodůvodňuje uložení pokuty.

44      Pokud jde o druhý žalobní důvod, z bodů 141 až 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise, která se opřela o různé dokumenty, mezi nimi určité vnitřní zprávy sdělené MRI v rámci žádosti o shovívavost (body 143 až 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí), měla za to, že MRI se aktivně znovu připojila ke kartelové dohodě ode dne 3. září 1996.

45      Body 148 až 187 odůvodnění napadeného rozhodnutí kromě toho uvádí důkazy, mezi nimi několik dokumentů poskytnutých MRI v rámci žádosti o shovívavost, o které se Komise opřela, když měla za to, že mezi 13. květnem 1997 a květnem 1999 byla činnost kartelové dohody omezená, přičemž během tohoto období byly udržované kontakty, do kterých byla zapojena žalobkyně, jejichž předmětem bylo zejména obnovit kartelovou dohodu a dojednat podmínky účasti jejích různých účastníků. Komise se nicméně domnívala, že s ohledem na omezenou činnost těchto účastníků v rámci kartelové dohody, by se jim za toto období, které bylo v případě společnosti MRI prodlouženo až do 9. května 2000, neměla uložit žádná pokuta (bod 447 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

46      Body 289 až 307 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí dále důvody, pro které měla Komise za to, že protiprávní jednání bylo trvající nebo alespoň opakované, a to navzdory skutečnosti, že se domnívala, že činnost kartelové dohody byla během období od 13. května 1997 do května 1999 omezená, a že není třeba uložit za toto období pokutu.

47      Body 480 až 488 odůvodnění napadeného rozhodnutí konečně uvádí důvody, pro které Komise přiznala společnosti MRI snížení pokuty o 30 % na základě oznámení o spolupráci, ale zamítla její argumentaci směřující k tomu, aby se podle bodu 26 tohoto oznámení proti ní nepoužily důkazy, které poskytla Komisi pro období let 1996–1997.

2.     Argumenty účastnic řízení

 a) K prvnímu žalobnímu důvodu

48      Žalobkyně má v zásadě za to, že jelikož Komise zaprvé připustila, že v období od 1. srpna 1992 do 3. září 1996 vystoupila z kartelové dohody, že se jednalo o skutečné přerušení a nikoliv pozastavení její účasti na kartelové dohodě ve smyslu, v jakém judikatura odlišuje tyto dva pojmy (body 129, 130 a 402 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a zatřetí, že tedy má mít prospěch z ustanovení o promlčení pro období po roce 1992 (bod 412 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a toto období se v důsledku toho nemá zohlednit pro účely stanovení pokuty, nemohla Komise zároveň rozhodnout, že se účastnila komplexního a trvajícího protiprávního jednání od 1. dubna 1986 do 2. května 2007, protože by to bylo v rozporu s čl. 25 odst. 2 nařízení č.  1/2003. Období následující po opětovném zahájení její účasti na kartelové dohodě musí být proto považováno pouze za nové protiprávní jednání, odlišné od přechozího.

49      Žalobkyně dále v zásadě zpochybňuje, že Komise v jejím případě uznala promlčení na „základě volné úvahy“, jak to tento orgán tvrdí (bod 412 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

50      Takové odůvodnění se podle žalobkyně dále jeví jako rozporné a mezerovité.

51      Žalobkyně se kromě toho domnívá, že s ohledem na toto přerušení její účasti na kartelové dohodě nemůže být její situace porovnávána se situací dalších účastníků kartelové dohody.

52      Komise tato tvrzení zpochybňuje a tvrdí, že nebyla povinna konstatovat, že došlo k promlčení, a že proto uvedla jen to, že se promlčení mohlo uplatnit.

 b) K druhému žalobnímu důvodu

 K první části

53      Žalobkyně tvrdí, že Komise se při vyvození závěru o její účasti během období let 1996–2000 opírá o určité dokumenty, které odhalují kontakty, ke kterým došlo mezi ní a jejími konkurenty, a které uvádí, že „koncem roku 1996 opět začala s účastníky kartelové dohody koordinovat určité nabídky týkající se námořních palivových hadic“ (bod 141 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a že v tomto období „profitovala z vyčerpávajících informací o trhu, k jejichž výměně došlo za účelem dozoru nad dohodami o zadávání zakázek mezi účastníky kartelové dohody“ (bod 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

54      Přitom podle žalobkyně důkazy, o které se Komise opírá [důvěrné], v zásadě neumožňují dospět k takovému závěru a zpochybňuje jak znění, tak výklad uvedených důkazů Komisí, a to za předpokladu, že by se Komise mohla platně opřít o informace, které jí sama žalobkyně poskytla v rámci shovívavosti, aby mohla shledat její účast na kartelové dohodě pro období od 3. září 1996 do 13. května1997, které bylo zohledněno při stanovení jí uložené pokuty.

55      Komise tuto argumentaci zpochybňuje a upřesňuje, že žalobkyně opakovaně ve svých písemnostech připouští, že měla mezi roky 1997 a 2000 řadu zakázaných kontaktů s jejími konkurenty, i když se snaží minimalizovat jejich dosah a význam.

 Ke druhé části

56      Žalobkyně v zásadě uvádí, že důkazy poskytnuté Komisí nejsou dostatečné k prokázání, že se během dotyčného období účastnila ex novo na společném plánu. Podle ní však přísluší Komisi, aby prokázala, že se účastnila nového protiprávního jednání, když úplně ukončila účast na kartelové dohodě v roce 1992 a protiprávní jednání pro období před rokem 1992 bylo promlčeno. Komise se tedy nemohla spokojit s nepřímými důkazy, na základě kterých předpokládala pokračování účasti žalobkyně na kartelové dohodě. Komise to však učinila, přičemž se neprávem opřela o tvrzení, podle kterého protiprávní jednání trvalo od roku 1986.

57      Dále má žalobkyně za to, že v každém případě nepřímé důkazy přijaté Komisí prokazují její výslovné odmítnutí vyhovět návrhům dalších účastníků kartelové dohody na spolupráci.

58      Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

 K třetí části

59      Zaprvé žalobkyně v zásadě zpochybňuje, že neposkytla jiné věrohodné vysvětlení, než je vysvětlení účasti na koluzní dohodě důkazy uvedenými Komisí (bod 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a zadruhé nesouhlasí s tvrzením Komise, podle kterého, když se prokázaly výměny informací a protiprávní kontakty s konkurenty, je protiprávní jednání možné vyvodit z pouhých domněnek, což vede k tomu, že je nadále věcí podniku, aby předložil jiné věrohodné vysvětlení (bod 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

60      Žalobkyně se totiž domnívá, že poskytla jiné vysvětlení, které je nejen věrohodné, ale i podpořené různými důkazy – první ústní vyjádření týkající se [důvěrné] – a které umožňuje mít za to, že se neúčastnila kartelové dohody v období od 3. září 1986 do 9. května 2000 a že k tomuto datu jen opětovně přistoupila ke kartelové dohodě.

61      V tomto ohledu uvádí, že dokumenty uvedené Komisí v napadeném rozhodnutí ukazují, že kontakty, ke kterým došlo, byly ve skutečnosti důsledkem snah dalších podniků přesvědčit jí o vstupu do kartelové dohody a svědčí o strategii jednoho z jejích řídících pracovníků „předstírat vágní sklon spolupracovat s jejími konkurenty“, aby je to nepodnítilo provádět jednání ve vzájemné shodě s cílem bojkotu, což by pro ni mohlo být nebezpečné, jako byla jednání prováděná společnostmi Dunlop a Bridgestone, přičemž žalobkyně nadále působila na trhu nezávislým ba dokonce ofenzivním způsobem s ohledem na hospodářskou soutěž.

62      Zadruhé žalobkyně v zásadě tvrdí, že Komise neprávem ignorovala různé dokumenty podporující toto vysvětlení a popřela jejich důkazní hodnotu.

63      Žalobkyně se v tomto ohledu domnívá, že Komise, i když připouští, že dotčené dokumenty“ potvrzují, […], že nebyla součástí formální struktury klubu před tímto datem [9. květen 2000]“, nicméně tvrdí, že „nevyvrací závěr, […] podle kterého nadále udržovala určité protiprávní kontakty s dalšími účastníky kartelové dohody, kteří ji informovali o probíhající spolupráci“ a že se tyto kontakty týkaly „spolupráce na trhu s námořními palivovými hadicemi“, což ji vedlo k závěru, že se žalobkyně rovněž od roku 1997 do 9. května 2000 účastnila kartelové dohody (body 146, 209 a 210 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

64      Žalobkyně se domnívá, že se Komise zřejmě opírá o judikaturu, podle které skutečnost, že každý z účastníků kartelové dohody hrál úlohu, která je mu vlastní, přičemž přijal chování, které obsahuje jen určité prvky tvořící protiprávní jednání, nevylučuje odpovědnost každého z podniků za celé protiprávní jednání, včetně úkonů uskutečněných ostatními účastníky (body 284 až 288 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

65      Přitom má za to, že se tato judikatura nemůže v projednávaném případě použít, protože se týká prokázání účasti na protiprávním jednání ze strany podniků, jejichž přítomnost na schůzkách určených k uzavření protisoutěžních dohod byla prokázána a které neprojevily nesouhlas s dotčenou kartelovou dohodou.

66      Je totiž nesporné, že její účast na kartelové dohodě skončila v roce 1992 a kontakty, ke kterým došlo v letech 1996 až 2000, musí být v důsledku toho posouzeny z hlediska jejich schopnosti prokázat ex novo přistoupení ke společnému plánu.

67      Komise se tedy neměla spokojit s pouhými domněnkami.

68      Dále žalobkyně uvádí, že v souladu s judikaturou k prokázání jejího přistoupení ke společnému plánu sledovanému ostatními účastníky kartelové dohody nestačí, aby Komise prokázala, že žalobkyně věděla o existenci kartelové dohody nebo sledovala obecný cíl omezení hospodářské soutěže na trhu námořních palivových hadic – což v každém případě zpochybňuje – ale je třeba rovněž prokázat, že její jednání bylo „úzce spojeno“ s uskutečněním „souhrnu protisoutěžních účinků zamýšlených jejich původci v rámci společného plánu směřujícího k jedinému cíli“. Přitom podle žalobkyně dokumenty, o které se Komise opírá, ve skutečnosti prokazují, že nejen že žalobkyně neměla úmysl přistoupit ke společnému plánu sledovanému dalšími výrobci, ale dokonce upřednostňovala jednat opačně, přičemž se pochopitelně snažila vyhnout odvetným opatřením ze strany jejích konkurentů, jelikož tito mohli jednat ve vzájemné shodě, aby ji vyloučili z trhu nebo jí způsobili závažnou újmu.

69      Žalobkyně má kromě toho v zásadě za to, že Komise v rozporu s judikaturou Soudního dvora nezohlednila skutečnost, že pro posouzení skutečné účasti podniku na kartelové dohodě je rozhodující vědomost, kterou mají účastníci kartelové dohody o účasti nebo neúčasti dotčeného podniku na kartelové dohodě. Domnívá se přitom, že prokázala, že v rámci svých kontaktů s konkurenty, které vycházeli z jejich iniciativy, vždy výslovně odmítla jakýkoliv návrh na spolupráci, i když byl jen hypotetický a do budoucna, a že samotní konkurenti měli jasný dojem, že ve skutečnosti nebyla součástí jejich společného plánu.

70      Zpochybňuje konečně, že důkazy, které uvádí, měly menší důkazní hodnotu než důkazy Komise a má za to, že rozlišení Komise mezi formální strukturou klubu a účastí mimo tuto strukturu je nesprávné, jelikož toto rozlišení neexistovalo pro členy klubu, kteří znali jen formální strukturu. Podle ní právě z tohoto důvodu měli další členové klubu za to, že do něj nepatřila.

71      Komise zpochybňuje tato tvrzení.

 Ke čtvrté části

72      Žalobkyně uvádí, že Komise měla pro období od 13. května 1997 do 9. května 2000 za to, že ji není třeba sankcionovat, protože závažnost a intenzita kartelové dohody byly malé. Sankcionovala ji tedy jen za období let 1996–1997. Přitom podle žalobkyně se její chování od roku 1996 do roku 2000 nezměnilo, což podle ní vyplývá z dokumentů, které předložila dříve v rámci druhého žalobního důvodu, jelikož důkazy pro období od září 1996 do května 1997 nebyly přesvědčivější než důkazy týkající se období od května 1997 do června 1999. Za období od září 1996 do května 1997 tedy neměla být uložena žádná sankce.

73      Má dále za to, že nesoudržnost odůvodnění a závěrů Komise prokazuje skutečnost, že na rozdíl od ostatních podniků nebyla za období od června 1999 do května 2000 sankcionovaná, protože její účast na kartelové dohodě se nepovažovala za závažnou, zatímco dalším podnikům byla za toto období sankce uložena.

74      Komise tato tvrzení zpochybňuje.

 K páté části

75      Zaprvé žalobkyně tvrdí, že nezávisle na kvalifikaci kartelové dohody jako dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, proběhly omezené kontakty a výměny informací, ke kterým došlo mezi ní a jejími konkurenty během období let 1996 až 2000, mimo mechanismus kartelové dohody, na kterém se účastnily jiné podniky.

76      Podle ní, i když tato chování mohla představovat porušení článku 81 ES, měla jinou povahu a závažnost než účast na kartelové dohodě, protože nejsou spojená s jejím jediným cílem, přičemž Komise ostatně neprokázala opak.

77      Tato jednání je tedy nanejvýše třeba považovat za samostatné epizody, které se liší od porušení článku 81 ES, a musí být posuzovány odděleně od protiprávního jednání, kterého se žalobkyně dopustila v letech 1986–1992, jakož i od jejího nového přistoupení ke kartelové dohodě v roce 2000.

78      Z toho podle ní vyplývá, že jelikož tato protiprávní jednání nejsou součástí jediného a trvajícího nebo opakujícího se protiprávního jednání, byla i v případě, že by byla prokázána, ukončena v témže okamžiku, kdy byla spáchána. Jelikož pro každé z těchto jednání uplynulo více než pět let mezi okamžikem, kdy bylo spácháno a okamžikem, kdy ho Komise začala stíhat, bylo by v každém případě promlčené na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1/2003.

79      Zadruhé žalobkyně uvádí, že s ohledem na skutečnost, že přerušení mezi skutky spáchanými do roku 1992 a skutky spáchanými od roku 2000 trvalo osm let, nemohou být tyto skutky považovány za dostatečně blízké z časového hlediska, aby prokázaly, že kartelová dohoda nebyla přerušena.

80      Totéž by kromě toho platilo, pokud by doba přerušení trvala jen čtyři roky (1992–1996).

81      Zatřetí žalobkyně uvádí, že v každém případě ukončila účast na kartelové dohodě v roce 1992, a že se tedy jedná o přerušení a nikoliv pozastavení její účasti, což ostatně Komise, která měla za to, že skutky před rokem 1992 byly promlčeny, uznala.

82      Začtvrté z toho rovněž vyplývá, že Komise, která připustila, že přerušení v roce 1992 mohlo vést k promlčení, nemohla ponechat tuto otázku otevřenou a tvrdit, že neuložení sankce za předchozí období bylo jen výsledkem výkonu její diskreční pravomoci. Z toho vyplývá nedostatek odůvodnění, na němž závisí kvalifikace protiprávního jednání.

83      Konečně zapáté žalobkyně tvrdí, že Komise neuvedla žádný důkaz prokazující, že některé z jejích jednání podle napadeného rozhodnutí (bod 300 odůvodnění) prokazovalo trvání kartelové dohody mezi lety 1996–1997 a 2000.

84      Uvádí, že se neúčastnila žádné schůzky s dalšími účastníky kartelové dohody, že neposkytla žádné informace koordinátorovi ohledně budoucích zadávacích řízení, že se neúčastnila diskusí o návrzích na určení vítězů na základě údajných obecných dohod a že jí nebyla uložena žádná sankce za nedodržení údajných předchozích dohod.

85      Komise tedy neprokázala, že žalobkyně znovu přistoupila ke kartelové dohodě, i když omezeně, během období let 1996–2000.

86      Komise zpochybňuje tato tvrzení.

 K šesté části

87      Žalobkyně uvádí, že všechny důkazy – s výjimkou jednoho, a sice [důvěrné] – použité Komisí k prokázání její viny v období od 3. září 1996 do 13. května 1997, a poté pro stanovení pokuty, která jí byla uložena, poskytla ona sama v rámci programu shovívavosti.

88      Žalobkyně upřesňuje, že Komise tak významně prodloužila dobu trvání protiprávního jednání, což se projevilo významným zvýšením pokuty (body 243 a 448 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

89      Žalobkyně doplňuje, že spolupracovala při správním šetření, přičemž se domnívala, že může mít důvodně za to, že jí to nemůže způsobit újmu. Přitom výsledek této spolupráce Komise podle ní využila k tomu, aby ji potrestala, ačkoliv pro sporné období neměla žádný důkaz, dokud jí ho žalobkyně neposkytla. Komise tak porušila její legitimní očekávání.

90      Zpochybňuje kromě toho výklad Komise, podle kterého snížení pokuty a částečné osvobození od ní nelze v rámci použití oznámení o spolupráci kumulovat.

91      Podle Komise se argumenty žalobkyně ve skutečnosti týkají stanovení pokuty a nikoliv konstatování protiprávního jednání.

92      Dále uvádí, že může vždy použít dokumenty poskytnuté v rámci oznámení o spolupráci ke konstatování protiprávního jednání.

93      Komise uvádí, že žalobkyně byla odměněna za spolupráci snížením pokuty o 30 %, což v absolutním vyjádření jasně přesahuje snížení, které by vyplývalo z případného částečného osvobození od pokuty. Přitom v systému oznámení o spolupráci nejsou tyto dvě výhody kumulovatelné.

94      Navíc podle ní bod 26 oznámení o spolupráci pouze stanoví, že „přesvědčivé důkazy“ (ve smyslu bodu 25 tohoto oznámení, to znamená, že nemusí být v případě zpochybnění podpořeny), které slouží „ke zjištění dodatečných skutečností zvyšujících závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání“, nejsou použity při stanovování pokuty, která má být uložena, ve vztahu k prvnímu podniku, kterému je možno přiznat snížení pokuty.

95      I když důkazy předložené žalobkyní byly jistě významné pro podpoření důkazů získaných v rámci žádosti o ochranu před pokutami podané [důvěrné] a kontrol na místě uskutečněných dne 2. května 2007, nestačí to nicméně podle Komise k tomu, aby splnily podmínky uvedené v bodě 26 oznámení o spolupráci, které vyžadují, aby důkazy umožnily „zjištění dodatečných skutečností zvyšujících závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání“, a jak zdůrazňuje Komise, jde o protiprávní jednání jako celek, a nikoliv pouze izolované zohlednění jednoho nebo několika účastnících se podniků.

96      Komise se totiž domnívá, že účelem tohoto ustanovení je umožnit jí poskytnout částečné osvobození od pokuty podniku, který poskytl nové důkazy umožňující zvýšit závažnost nebo dobu trvání protiprávního jednání, o kterém již věděla a ohledně kterého již poskytla úplnou ochranu před pokutami jinému účastnícímu se podniku. Naopak podnik, který pouze vylepšil znalosti, které již měla o určitém období nebo o určitém aspektu protiprávního jednání, z něj nemohl mít prospěch, i když jeho spolupráce umožňuje lépe prokázat jeho vlastní účast na kartelové dohodě.

97      Přitom důkazy předložené žalobkyní neumožnily podle Komise konstatovat ani zvýšenou závažnost ani delší dobu trvání protiprávního jednání, o kterém Komise věděla.

98      Komise má konečně za to, že žalobkyně jí neinformovala o nových skutečnostech, rovněž pokud jde o její účast na kartelové dohodě během období od roku 1996 do roku 1997. [Důvěrné] – který potvrzuje, že dva podniky souhlasí s tím, aby se žalobkyni přiznala část zakázky, a který od tohoto okamžiku nesporně prokazuje spolupráci společnosti MRI na protiprávní činnosti – byl totiž odhalen při kontrolách dne 2. května 2007, a Komise s ním tedy již disponovala, když MRI dne 4. května 2007 podala žádost o shovívavost.

99      Komise proto navrhuje zamítnutí šesté části druhého žalobního důvodu.

3.     Závěry Tribunálu

a)     Připomenutí zásad týkajících se důkazního břemene

100    Podle ustálené judikatury v oblasti důkazního břemene přísluší zaprvé straně nebo orgánu, který tvrdí, že bylo porušeno právo hospodářské soutěže, aby předložil důkaz, který právně dostačujícím způsobem prokazuje skutečnosti zakládající protiprávní jednání, a zadruhé přísluší podniku, který uplatňuje důvod na obranu proti konstatování, že se dopustil protiprávního jednání, aby předložil důkaz, že podmínky použití tohoto důvodu na jeho obranu jsou splněny, takže uvedený orgán bude muset uplatnit jiné důkazy (rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2006, Peróxidos Orgánicos v. Komise, T‑120/04, Sb. rozh. s. II‑4441, bod 50; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 58, a ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 78). Doba trvání protiprávního jednání je prvkem naplňujícím znaky protiprávního jednání na základě čl. 81 odst. 1 ES, přičemž břemeno prokázání existence tohoto prvku nese hlavně Komise (rozsudky Tribunálu ze dne 7. července 1994, Dunlop Slazenger v. Komise, T‑43/92, Recueil, s. II‑441, bod 79, a výše uvedený Peróxidos Orgánicos v. Komise, bod 51).

101    Toto rozložení důkazního břemene se může nicméně měnit v rozsahu, v němž skutkové okolnosti, kterých se strana dovolává, mohou zavazovat druhou stranu k poskytnutí vysvětlení nebo odůvodnění, přičemž pokud tak neučiní, lze dospět k závěru, že důkazní břemeno bylo uneseno (v tomto smyslu viz rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 100 výše, bod 79, a rozsudek Peróxidos Orgánicos v. Komise, bod 100 výše, bod 53).

102    Pokud jde o důkazní prostředky, které Komise může v tomto ohledu uplatnit, v právu Společenství platí zásada volného provádění důkazů (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, Sb. rozh. s. I‑829, bod 63; rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501, bod 273). Jelikož zákaz účasti na protisoutěžních praktikách a dohodách, jakož i sankce, které pachatele mohou postihnout, jsou obecně známé, je totiž obvyklé, že činnosti, se kterými jsou tyto praktiky a dohody spojeny, se odehrávají tajně, že setkání se konají tajně, nejčastěji ve třetí zemi, a že související dokumentace je omezena na minimum. I když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jako jsou zápisy ze schůzky, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz o porušení práva hospodářské soutěže (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 100 výše, body 55 až 57). Takové nepřímé důkazy a shody okolností umožňují odhalit nejen existenci protisoutěžních jednání nebo dohod, ale rovněž dobu trvání pokračujícího protisoutěžního jednání a dobu uplatňování uzavřené dohody porušující právo hospodářské soutěže (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2006, Technische Unie v. Komise, C‑113/04 P, Sb. rozh. s. I‑8831, bod 166).

103    Je nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy (viz rozsudky Tribunálu ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T‑62/98, Recueil, s. II‑2707, body 43 a 72 a citovaná judikatura; JFE Engineering v. Komise, bod 86 výše, bod 179 a citovaná judikatura, a ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 217). Nicméně není nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí odpovídal těmto kritériím se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí totiž, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává (viz bod 102 výše), odpovídá tomuto požadavku ve svém celku (rozsudek JFE Engineering v. Komise, bod 102 výše, bod 180 a výše uvedený rozsudek Groupe Danone v. Komise, bod 218; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, zvaný „PVC II“, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, s. II‑931, body 768 až 778, a zejména bod 777). Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, judikatura vyžaduje, aby se Komise, pokud neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, opřela alespoň o důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutkovým okolnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty (rozsudky Technische Unie v. Komise, bod 102 výše, bod 169; Dunlop Slazenger v. Komise, bod 100 výše, bod 79, a Peróxidos Orgánicos v. Komise, bod 100 výše, bod 51).

104    Pokud jde o důkazní hodnotu, kterou je třeba přiznat různým důkazům, je třeba zdůraznit, že jediným náležitým kritériem pro hodnocení předložených důkazů je jejich hodnověrnost (rozsudek Dalmine v. Komise, bod 102 výše, bod 63; viz rozsudky Tribunálu ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise, T‑44/00, Sb. rozh. s. II‑2223, bod 84 a citovaná judikatura, a JFE Engineering a další v. Komise, bod 102 výše, bod 273). Podle pravidel obecně platných v oblasti dokazování závisí hodnověrnost, a tedy důkazní hodnota dokumentu, na jeho původu, na okolnostech jeho vypracování, na osobě, které je určen a na jeho obsahu (rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, bod 1053; stanovisko soudce B. Vesterdorfa vykonávajícího funkci generálního advokáta, předcházející rozsudku Tribunálu ze dne 24. října 1991, Rhône-Poulenc v. Komise, T‑1/89, Recueil, s. II‑867, II‑869, II‑956). Zejména je třeba přiznat velký význam okolnosti, že dokument byl vyhotoven v bezprostřední souvislosti se skutkovými okolnostmi (rozsudek Tribunálu ze dne 11. března 1999, Ensidesa v. Komise, T‑157/94, Recueil, s. II‑707, bod 312) nebo přímým svědkem těchto okolností (v tomto smyslu viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 102 výše, bod 207). Dokumenty, ze kterých vyplývá, že došlo ke kontaktům mezi několika podniky a že tyto podniky sledovaly právě cíl předem odstranit nejistotu ohledně budoucího chování jejich konkurentů, prokazují právně dostačujícím způsobem, že existuje jednání ve vzájemné shodě (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, body 175 a 179). Dále musejí být prohlášení, která jsou v rozporu se zájmy prohlašujícího, v zásadě považována za zvláště věrohodné důkazní materiály (v tomto smyslu viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 102 výše, body 207, 211 a 212).

105    Kromě toho je ustálenou judikaturou, že sdělení informací svým soutěžitelům za účelem připravení protisoutěžní dohody postačuje k prokázání existence jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES (rozsudek Tribunálu ze dne 6. dubna 1995, Tréfilunion v. Komise, T‑148/89, Recueil, s. II‑1063, bod 82, a ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, Sb. rozh. s. II‑1333, bod 178).

106    Konečně je třeba připomenout, že omezená role soudu zabývajícího se žalobou na neplatnost, která je podána na základě článku 230 ES a směřuje proti rozhodnutí Komise, jež konstatuje existenci porušení práva hospodářské soutěže a ukládá pokuty jeho adresátům, spočívá v posouzení, zda důkazy a jiné materiály, kterých se Komise dovolává ve svém rozhodnutí, jsou pro prokázání existence protiprávního jednání dostatečné (rozsudek JFE Engineering v. Komise, bod 102 výše, body 174 a 175; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek PVC II, bod 103 výše, bod 891). Má-li soud v tomto kontextu pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu osobám, jimž je rozhodnutí určeno, takže soud nemůže učinit závěr, že Komise z právního hlediska dostačujícím způsobem prokázala existenci dotčeného protiprávního jednání v případě, že o této otázce má stále ještě pochybnosti (rozsudky JFE Engineering v. Komise, bod 102 výše, bod 177, a Groupe Danone v. Komise, bod 103 výše, bod 215). V této posledně uvedené situaci je totiž nezbytné zohlednit zásadu presumpce neviny, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, jež je součástí základních práv, která jsou podle judikatury Soudního dvora, jež je navíc potvrzena preambulí Jednotného evropského aktu a čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, jakož i článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, vyhlášené v Nice dne 7. prosince 2000 (Úř. věst. C 364, s. 1), chráněna v právním řádu Unie. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání i na povahu a stupeň přísnosti sankcí, které se k nim vztahují, se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení týkající se porušení práva hospodářské soutěže, která mohou vést k uložení pokut nebo penále (rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, Recueil, s. I‑4287, body 149 a 150, a Montecatini v. Komise, C‑235/92 P, Recueil, s. I‑4539, body 175 a 176; rozsudek Groupe Danone v. Komise, bod 103 výše, bod 216).

107    Existence protiprávního jednání musí být posouzena pouze na základě důkazů shromážděných Komisí v rozhodnutí, které uvedené protiprávní jednání konstatuje a jedinou relevantní otázkou, kterou je třeba ve věci samé zodpovědět, je, zda bylo na základě těchto důkazů protiprávní jednání prokázáno, či nikoliv (rozsudek Cimenteries CBR a další v. Komise, bod 104 výše, bod 726).

108    Konečně odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž předmětný akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, jichž se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63; ze dne 30. září 2003, Německo v. Komise, C‑301/96, Recueil, s. I‑9919, bod 87, a ze dne 22. června 2004, Portugalsko v. Komise, C‑42/01, Sb. rozh. s. I‑6079, bod 66).

109    Výše citovaná judikatura se obdobně vztahuje i na čl. 53 odst. 1 dohody o EHP a na rozhodnutí Komise přijatá na základě tohoto článku.

110    S ohledem na pravidla uvedená v bodech 100 až 109 výše, je třeba ověřit, zda v napadeném rozhodnutí Komise v rámci celkového posouzení a po přezkumu vysvětlení nebo alternativních odůvodnění poskytnutých žalobkyní uvedla hodnověrné, přesné a shodující se důkazy za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že žalobkyně opět přistoupila ke kartelové dohodě od 3. září 1996 a v jaké míře se účastnila protiprávního jednání mezi tímto dnem a 9. květnem 2000, v rozsahu, v němž nepopírá svou účast na protiprávním jednání ani pro dřívější období let 1986 až 1992 ani pro následující období od 9. května 2000 do 2. května 2007.

b)     K účasti žalobkyně na protiprávním jednání v období od 3. září 1996 do 9. května 2000

111    Argumentace žalobkyně předpokládá rozlišení dvou období: zaprvé období od 3. září 1996 do 13. května 1997, za které jí byla uložena pokuta a v souvislosti se kterým v zásadě namítá, že Komise vůči ní uplatnila důkazy, které jí sama poskytla a které jí umožnily mít za to, že protiprávní jednání trvalo až do 13. května 1997, a zadruhé období od 13. května 1997 do 9. května 2000 (dále jen „přechodné období“), za které jí Komise žádnou pokutu neuložila a v souvislosti se kterým žalobkyně v zásadě tvrdí, že důkazy, které vůči ní Komise použila, prokazují pouze její úmysl vyvolat u ostatních účastníků kartelové dohody dojem o její určité ochotě diskutovat, aby je zmátla a zabránila jejich odvetným opatřením a neprokazují její zapojení do kartelové dohody ani v tomto období omezené činnosti.

 K období od 3. září 1996 do 13. května 1997

112    V tomto ohledu je třeba nejprve přezkoumat šestou část druhého žalobního důvodu.

113    Je totiž třeba posoudit, zda žalobkyně právem uvádí s ohledem na obsah posledního pododstavce bodu 26 oznámení o spolupráci, že Komise nemohla vůči ní pro období od 3. září 1996 do 13. května 1997 použít důkazy, které jí sama poskytla v rámci své žádosti o shovívavost.

–       K dosahu bodu 26 oznámení o spolupráci

114    Článek 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 stanoví, že při stanovování výše pokuty se kromě závažnosti protiprávního jednání přihlíží k jeho délce trvání.

115    Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že v mezích stanovených nařízením č. 1/20003 Komise disponuje při výkonu své pravomoci ukládat takové pokuty širokou posuzovací pravomocí (rozsudky Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 172, a ze dne 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 123). Tato pravomoc je nicméně omezená; jestliže totiž Komise přijme pokyny, které mají při dodržení Smlouvy upřesňovat kritéria, jež Komise hodlá v rámci výkonu své posuzovací pravomoci uplatňovat, znamená to, že tímto Komise omezuje vlastní pravomoc, neboť jí přísluší dodržovat indikativní pravidla, která si sama stanovila (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise, C‑413/08 P, Sb. rozh. s. I‑5361, bod 95, a rozsudek Tribunálu ze dne 8. října 2008, Carbone-Lorraine v. Komise, T‑73/04, Sb. rozh. s. II‑2661, bod 192 a citovaná judikatura). Může se od nich v konkrétním případě odklonit pouze tehdy, uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení nebo ochranou legitimního očekávání (výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 209).

116    V tomto rámci je třeba zohlednit body 23 až 26 oznámení o spolupráci, které stanoví:

„23. Podniky odhalující svoji účast na údajném kartelu majícím dopad na Společenství, které nesplňují podmínky oddílu II., mohou mít nárok na snížení jakékoli pokuty, kterou by jim jinak bylo možné udělit.

24. Pro získání nároku musí podnik poskytnout Komisi důkaz o údajném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu k důkazům, které má Komise již k dispozici a musí splnit kumulativní podmínky uvedené výše v [bodě 12 písm. a) až písm. c)].

25. Pojem ‚přidaná hodnota‘ se vztahuje na rozsah, v němž poskytnutý důkaz posiluje svou povahou a/nebo obsaženými podrobnostmi schopnost Komise dokázat údajný kartel. Při vyhodnocování Komise obvykle přikládá větší hodnotu písemným důkazům, které pocházejí z doby, k níž se vztahují, než později vypracovaným důkazům. Usvědčující důkazy, které mají přímý vztah k dotyčným otázkám, mají větší hodnotu než důkazy, které s nimi souvisejí pouze nepřímo. Obdobně bude mít na hodnotu uvedených důkazů dopad míra jejich potvrzení z jiných zdrojů nezbytná k tomu, aby se dalo na předložené důkazy spoléhat ve vztahu k podnikům účastným na případu. Přesvědčivým důkazům tak bude přisouzena větší hodnota než důkazům jako jsou prohlášení, která, jsou-li rozporována, vyžadují potvrzení.

26. Komise v každém konečném rozhodnutí přijatém na konci správního řízení určí úroveň snížení, na kterou má podnik nárok ve vztahu k pokutě, která by mu byla jinak uložena, a to tímto způsobem. Pro

–        první podnik, který poskytl významnou přidanou hodnotu: snížení o 30–50 %,

[…]

Při určování úrovně snížení v každém z těchto pásem Komise přihlédne k době, kdy byly předloženy důkazy splňující požadavky bodu 24, a k míře, v jaké tyto důkazy představovaly přidanou hodnotu.

Pokud žadatel o snížení pokuty předloží jako první přesvědčivé důkazy ve smyslu odstavce 25, které Komise použije ke zjištění dodatečných skutečností zvyšujících závažnost nebo délku trvání protiprávního jednání, Komise tyto dodatečné skutečnosti nebude zohledňovat při stanovování pokuty, která má být uložena podniku, jenž tyto důkazy poskytl.“

117    Jinými slovy, aby mohl mít podnik prospěch z ustanovení posledního pododstavce bodu 26 oznámení o spolupráci, musí být splněno několik podmínek: podnik musí předložit přesvědčivé důkazy ve smyslu bodu 25 oznámení o spolupráci, což znamená, že musí mít významnou přidanou hodnotu a nevyžadují potvrzení; tyto důkazy musí umožnit zjištění dodatečných skutečností zvyšujících závažnost nebo dobu trvání protiprávního jednání v porovnání se skutečnostmi, které Komise může prokázat.

118    Jestliže jsou tyto podmínky splněny, Komise tyto skutečnosti nebude zohledňovat při stanovování výše pokuty – závisející v souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 na závažnosti a době trvání protiprávního jednání – která bude uložena podniku, který umožnil prokázat tyto skutečnosti důkazy, které předložil Komisi, jak to upřesňuje poslední pododstavec bodu 26 oznámení o spolupráci.

119    V důsledku toho z poslední části poslední věty posledního pododstavce bodu 26 oznámení o spolupráci vyplývá, že Komise nebude vycházet z těchto důkazů při stanovení závažnosti nebo doby trvání protiprávního jednání žadatele o shovívavost, pokud tento splňuje podmínky stanovené v bodě 26 uvedeného oznámení, přičemž žadateli o shovívavost se může ve zbývající části přiznat snížení stanovené v tomto oznámení za zbývající období protiprávního jednání, které bylo použito v jeho neprospěch.

120    Je třeba zdůraznit, že skutečnost, že mechanismus ochrany žadatele o shovívavost byl stanoven v bodě 26 věnovanému snížení pokuty, potvrzuje, že Komise může v rozporu se svým tvrzením tato dvě opatření použít současně.

121    Procentuální snížení pokuty tak musí být přiměřené přidané hodnotě důkazů předložených žadatelem o shovívavost, jelikož cílem posledního pododstavce bodu 26 je navíc zabránit tomu, aby byl podnik sankcionován pouze na základě důkazů, které sám poskytl Komisi.

122    Tvrzení Komise musí být tedy v tomto bodě zamítnuto.

–        K prokázání dodatečných skutečností zvyšujících v projednávaném případě závažnost nebo dobu trvání protiprávního jednání

123    Dále je třeba přezkoumat námitku vznesenou Komisí, podle které jí důkazy předložené žalobkyní neumožnily prokázat nové skutečnosti, ačkoliv se jedná o jednu z podmínek pro použití posledního pododstavce bodu 26 oznámení o spolupráci.

124    Je třeba poznamenat, že oznámení o spolupráci uvádí „dodatečné skutečnosti“, které umožňují prodloužit dobu trvání nebo zvýšit závažnost protiprávního jednání.

125    V projednávaném případě se Komise k prokázání činností kartelové dohody od září 1996 do května 1997 opřela zejména o:

–        [důvěrné] (bod 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        [důvěrné] (body 143 až 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        „čtyři příklady komunikace s ostatními účastníky kartelové dohody v období od května 1995 do března 1996 a od září 1996 do ledna 1997, které jsou uložené na disketách objevených v prostorách p. W. […]“ (bod 139 odůvodnění napadeného rozhodnutí); v poznámce pod čarou 216 napadeného rozhodnutí nicméně upřesňuje, že „i když seznam souborů na těchto disketách odhaluje velký počet souborů za toto období s podobnými názvy, což naznačuje, že obsahují další faxy, které si zaslali účastníci kartelové dohody, Komise nepoužije obsah těchto souborů jako důkazy, protože nejsou součástí souboru, který je Komisi přístupný“;

–        odpověď společnosti Bridgestone na oznámení námitek („Bridgestone tvrdila, že kartelová dohoda vytvořená v roce 1986 přestala existovat na jaře roku 1997“) (bod 291 odůvodnění napadeného rozhodnutí)

–        odpovědi společnosti DOM na téže oznámení námitek („DOM tvrdila, že [bylo] jasně prokázáno, že kartelová dohoda přestala existovat v období od března 1997 do roku 1999“) (bod 292 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        průběh činnosti sestavený p. W. („3/97: zastavení jakékoliv spolupráce“) (bod 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        prohlášení [důvěrné] („klub námořních palivových hadic v roce 1998 téměř zanikl“) (bod 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        odpovědi na žádost o informace, které poskytly P. dne 29. června 2007 a Trelleborg dne 15. června 2007, jakož i dokumenty nalezené ve společnostech Trelleborg a Dunlop (bod 163 žalobní odpovědi);

–        a konečně tabulky p. W., které se týkají období od listopadu 1996 do prosince 1997, jakož i let 1998 a 1999 (bod 165 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

126    Komise tedy sice disponovala souborem nepřímých důkazů, avšak s výjimkou důkazů, které poskytla MRI v rámci své žádosti o shovívavost, vlastnila pouze jediný listinný důkaz pocházející z doby rozhodné z hlediska skutkového stavu, a sice [důvěrné], jakož i tabulky p. W. – v souvislosti s nimiž přiznala, že je není schopna přesně datovat – a prohlášení různých účastníků kartelové dohody.

127    V důsledku toho je třeba přezkoumat, zda informace ze souboru nepřímých důkazů použité Komisí v napadeném rozhodnutí k přijetí závěru, že činnost kartelové dohody mezi 3. zářím 1996 a 13. květnem 1997 pokračovala v plném rozsahu, jiné než důkazy předložené společností MRI v rámci žádosti o shovívavost, postačují samy o sobě k vyvození takového závěru.

128    Je třeba nejprve zohlednit [důvěrné] zaslané společnosti DOM (bod 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

129    Znění sporného [důvěrné] je toto:

„Myslím si, že tento rok máme jedinečnou příležitost znovu zavést lepší cenovou úroveň; podle toho, co jsem pochopil, by měla být Sumed nyní připravena k výraznému zvyšování cen.

Souhlasím s Vaším návrhem, aby si C ponechala podstatnou část této zakázky, a navrhuji následující číselné údaje, kde v pořadí druhý podnik za vítězem má PL x 0,65; musíme se o to pokusit.

Žádám Vás o potvrzení, zda s tím souhlasí všichni členové; v opačném případě Vás žádám o zaslání návrhů co nejdříve.“

130    Tento text doprovází tabulka, ve které se rozdělují různé části (nebo součásti) zakázky „Sumed“ mezi různé „vítěze“ určené ze šesti podniků účastnících se kartelové dohody:

ITEM	Qty	Určení	PL	A 1	A 2	C	B 1	B 2	B 3
1	2	FOB 24" 35’	80,900	52,640	53,920	53,210	54,860	Vítěz	54,155
2	3	FOB 20" 35’	63,420	42,380	41,220	41,900	43,280	Vítěz	41,468
3	12	FF 24" 35’	73,590	50,290	49,300	50,150	47,830	Vítěz	48,116
4	36	FF 20" 35’	50,370	33,720	34,380	Vítěz	34,150	32,600	32,740
5	34	FF 16" 35’	45,170	29,860	Vítěz	29,360	30,440	30,830	30,793
6	1	Red 24/20" 35’	67,790	46,270	46,190	44,130	44,060	Vítěz	44,222
7	3	Red 20/16" 35’	47,230	32,355	32,910	30,700	30,950	Vítěz	30,735
8	3	TRH 16" 35’	55,180	36,830	Vítěz	35,870	36,090	37,660	35,982

131    Odkazy A 1, A 2, B 1, B 2, B 3 a C jsou běžná krycí jména různých účastníků kartelové dohody (bod 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle těchto krycích jmen Bridgestone je A 1, Yokohama Rubber je A 2, DOM je B 1, Trelleborg je B 2, Parker ITR je B 3 a MRI je C.

132    Tato tabulka ukazuje nejen to, že pro každou část nebo součást zakázky byl určen „vítěz“, ale rovněž cenu nabízenou „druhým“ podnikem za vítězem, která je v tabulce uvedena tučným písmem, kurzivou a podtržena, jakož i ceny nabízené dalšími účastníky, které byly rovněž stanoveny.

133    Význam úlohy, kterou při manipulaci nabídky hraje „druhý“ podnik za vítězem, je možné vyvodit z textu faxu, který totiž upřesňuje, že „Navrhují následné číselné údaje, kdy v pořadí druhý podnik za vítězem má PL x 0,65“.

134    Navíc lze konstatovat, že cena uvedená pro každou část nabídky, pokud jde o druhý podnik za vítězem, vždy odpovídá tomuto výpočtu: cena PL x 0,65. Jediná výjimka existuje, pokud jde o „item 5“, když podle tohoto výpočtu by cena druhého podniku měla být 29 360 (sloupec C, to znamená MRI), a nikoliv 29 860. S největší pravděpodobností se jedná o věcnou chybu, jelikož autor tabulky označil tučným písmem a podtrhl číslo 29 860 nepochybně omylem.

135    Význam úlohy „druhého“ podniku za vítězem potvrzuje i žalobkyně a to ve svých odpovědích na písemné otázky, které jí položil Tribunál. Uvádí totiž, že „známé pravidlo kartelové dohody spočívalo právě v určení ceny druhého nejlevnějšího uchazeče‘, kdežto podrobnosti nabídky vítěze [...] zůstaly na jeho uvážení“.

136    Z tabulky tak vyplývá, že žalobkyně je vítězem určeným v případě jedné nabídky – což nebylo možné zorganizovat bez její účasti na diskusích, aniž o tom věděla, jak tvrdí – ale i to, že je dvakrát určená jeho druhý podnik za vítězem, či dokonce třikrát, pokud se zohlední chyba týkající se „item 5“.

137    Aby manipulace s nabídkou, která je stanovena v této tabulce, fungovala, bylo třeba, aby každá společnost převzala úlohu, která jí byla přidělená, a zvláště druhý podnik za vítězem, protože v opačném případě by se nikdy nezaručilo, že vítěz uspěje.

138    Z toho vyplývá, že je nepravděpodobné, aby důkladná a podrobná organizace zadávacího řízení „Sumed“, která je uvedená v této tabulce, mohla fungovat bez aktivní a dobrovolné účasti žalobkyně a že úlohu „druhého“ podniku za vítězem, která pro ni byla naplánována, jí ostatní účastníci kartelové dohody přiznali, aniž by se od září 1996 plně zapojila do činností kartelové dohody.

139    Z toho vyplývá, že i když tento dokument pochází od třetích osob, z právního hlediska dostačujícím způsobem prokazuje účast MRI na diskusích týkajících se zakázky „Sumed“.

140    V důsledku toho musí být odmítnuta argumentace žalobkyně, podle které o tomto dokumentu a o diskusi, která s ním souvisela, v zásadě vůbec nevěděla.

141    Z tabulky vypracované p. W. (příloha 10 k žalobě, řádek 87), týkající se zakázek, které byly mezi účastníky kartelové dohody skutečně rozděleny, kromě toho vyplývá, že tři podniky si rozdělila nabídkové řízení „Sumed“, přičemž zakázka byla přidělena v listopadu 1996, tedy o něco více než dva měsíce po návrhu na koordinaci, který zaslal [důvěrné]. V projednávané věci se jedná o společnosti Yokohama Rubber (označená jako Japan C0.2), Trelleborg (označená jako European C0.2) a MRI (označená jako C0.4).

142    Jedná se přitom o tři podniky, mezi kterými byly části nabídkového řízení „Sumed“ rozděleny podle tabulky, která je uvedená v příloze faxu společnosti Trelleborg.

143    Je sice třeba konstatovat, jak to uvádí žalobkyně, že tabulka pana W. obsahuje údaj „odhady“ (estimates) s ohledem na zakázku „Sumed“, nic to ale nemění na tom, že tři subjekty, kterým byly zadány položky v rámci zakázky, odpovídaly rozdělení navrženému ve faxu společnosti Trelleborg a že v případě dvou z těchto úspěšný uchazečů odpovídají částky hodnotě položek zakázky vynásobené jednotkovou cenou vítěze, jak vyplývá z téhož faxu.

144    Tribunál má za to, že se za těchto podmínek nemůže jednat o čistou shodu okolností ani o domněnky týkající se MRI, jak tvrdí tato společnost.

145    Dále má Tribunál za to, že jelikož tabulka pana W. rovněž odráží výsledky koordinace nabídkového řízení „Sumed“, jak vyplývá z faxu společnosti Trelleborg, je tím posílena důkazní hodnota tohoto důkazu.

146    Přitom tabulky pana W. na několika stranách uvádí výsledky různých koordinací nabídkových řízení, ke kterým došlo mezi různými účastníky kartelové dohody od roku 1996 do konce roku 1997.

147    Z toho vyplývá, že Komise mohla vycházet z této tabulky nejen proto, aby konstatovala, že MRI v období od 3. září 1996 znova vstoupila do kartelové dohody a plně se na ní účastnila až do 13. května 1997, ale aby i obecně podpořila důkazy – a obzvláště různá vyjádření, která shromáždila (viz bod 125 výše) – kterými disponovala ohledně pokračování účasti dalších účastníků kartelové dohody na této dohodě až do tohoto data.

148    Dokumenty poskytnuté společností MRI tak nebyly pro Komisi nezbytné, aby dospěla k takovému závěru.

149    Z toho vyplývá, že na základě důkazů, které Komisi poskytla MRI ohledně období od 3. září 1996 do 13. května 1997, Komise nemohla konstatovat delší dobu trvání nebo zvýšenou závažnost protiprávního jednání.

150    Žalobkyně se proto nemůže dovolávat použití posledního pododstavce bodu 26 oznámení o spolupráci.

151    Z toho rovněž vyplývá, že Komise mohla vůči ní tyto důkazy použít.

152    Šestá část druhého žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

153    Navíc některé z těchto důkazů nepochybně potvrzují účast společnosti MRI na koordinaci některých nabídek.

154    Tak v [důvěrné] p. F. uvedl:

„[O]dmítl jsem tuto nabídku, jelikož změnila původní dohodu, kterou mi poskytla Dunlop, a rovněž z důvodu, že v rámci prvního zadávacího řízení jsme získali jen 18 délkových jednotek namísto stanovených 36 kvůli rozpočtovým omezením zakázky Sumed. Jsme si jistí, že Kléber má problémy s 24” v Sumed, a to z důvodu, že získali jen 4 délkové jednotky namísto 12 uvedených v předchozím zadávacím řízení.“

155    Přitom v tabulce uvedené v příloze faxu společnosti Trelleborg (viz bod 130 výše) je MRI označená jako vítěz pro položku zakázky 36 délkových jednotek FF 20” a „Kléber“ – to znamená Trelleborg – pro pět položek zakázky, mezi nimi položku zakázky 12 délkových jednotek FF 24”.

156    Odkazy p. F. na předchozí zakázku „Sumed“ odpovídají tedy přesně tabulce uvedené v příloze [důvěrné] (viz bod 130 výše), což nemůže být pouhá shoda okolností.

157    Upřesnění, která jsou uvedena v tomto oznámení, dále umožňují pochopit údaj „odhady“ uvedený p. W. v jeho tabulce týkající se nabídkového řízení „Sumed“, které je předmětem [důvěrné], ve kterém se uvádí, že MRI nakonec získala méně významnou položku zakázky, než se původně předpokládalo.

158    Je tedy třeba ve zbývající části zamítnout argumentaci žalobkyně, podle které dnes již v zásadě není možné určit, zda nabídka „Sumed“, o kterou se jedná v tomto [důvěrné], odpovídá nabídce, která je uvedena v [důvěrné].

159    Účast žalobkyně na protiprávním jednání od 3. září 1996 do 13. května 1997 je tak v potřebné míře potvrzena (viz bod 147 výše).

 K přechodnému období

160    Podle ustálené judikatury se pojem „jednání ve vzájemné shodě“ týká formy koordinace mezi podniky, která ač nedospěla až k uzavření dohody ve vlastním slova smyslu, vědomě nahrazuje rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací mezi podniky (rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 115, a Hüls v. Komise, bod 106 výše, bod 158).

161    V tomto ohledu čl. 81 odst. 1 ES brání jakýmkoliv přímým nebo nepřímým kontaktům mezi hospodářskými subjekty, které jsou takové povahy, že buď ovlivňují tržní jednání skutečných nebo potenciálních soutěžitelů, nebo odhalují takovému soutěžiteli tržní jednání, ke kterému je dotčený hospodářský subjekt rozhodnut nebo které zamýšlí na trhu přijmout, jestliže je účelem nebo důsledkem těchto kontaktů omezení hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 160 výše, body 116 a 117).

162    Sdělení informací svým soutěžitelům za účelem připravení protisoutěžní dohody postačuje k prokázání existence jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES (rozsudky Tribunálu Tréfilunion v. Komise, bod 105 výše, bod 82, a BPB v. Komise, bod 105 výše, bod 178).

163    Podle ustálené judikatury pojmy „dohoda“ a „jednání ve vzájemné shodě“ ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES zahrnují formy koluze, které mají stejnou povahu a odlišují se pouze intenzitou a formami, ve kterých se projevují (rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 160 výše, body 131 a 132, a rozsudek Tribunálu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, bod 190).

164    V rámci komplexního protiprávního jednání, jehož se po dobu několika let účastnilo více výrobců a jehož cílem je společná regulace trhu, nelze požadovat, aby Komise přesně kvalifikovala protiprávní jednání jako dohodu či jednání ve vzájemné shodě, neboť na obě tyto formy protiprávního jednání se v každém případě vztahuje článek 81 ES (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 160 výše, body 111 až 114, a rozsudek PVC II, bod 103 výše, bod 696).

165    Dvojí kvalifikaci protiprávního jednání jako dohodu „a/nebo“ jednání ve vzájemné shodě je třeba chápat jako komplexní celek, jenž zahrnuje skutkové okolnosti, z nichž některé byly kvalifikovány jako dohoda a jiné jako jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, který pro tento typ komplexního protiprávního jednání nestanoví zvláštní kvalifikaci (rozsudky Tribunálu ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, bod 264, a HFB Holdings a další v. Komise, bod 163 výše, bod 187).

166    Je třeba poznamenat, že se Komise v projednávaném případě rozhodla sankcionovat žalobkyni a její soutěžitele za to, že se v dotyčném období účastnili „souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví námořních palivových hadic“.

167    Uvedla v bodech 263 až 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jak chce kvalifikovat protiprávní úkony, o kterých se dozvěděla a zejména upřesnila v bodech 271 a 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že výměny informací představují jednání ve vzájemné shodě.

168    Vytýkala žalobkyni, že si během přechodného období vyměňovala informace s určitými účastníky kartelové dohody za účelem zejména obnovení kartelu.

169    Sdělení informací soutěžitelům za účelem připravení protisoutěžní dohody přitom postačuje k prokázání existence jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 4. června 2009, T‑Mobile Netherlands a další, C‑8/08, Sb. rozh. s. I‑4529, body 51 a 52, a stanovisko generální advokátky Kokott předcházející tomuto rozsudku, Sb. rozh. s. I‑4523, body 90 a 91 a citovaná judikatura).

170    Otázka, zda k tomuto jednání došlo v rámci „struktury klubu“ nebo mimo této struktury je tedy irelevantní a argumentace, kterou žalobkyně předložila v tomto ohledu v rámci třetí části druhého žalobního důvodu, se musí zamítnout.

171    Kromě toho z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně vystoupila z kartelové dohody v roce 1992.

172    Rovněž je prokázáno, že žalobkyně znovu přistoupila ke kartelové dohodě v roce 1996 při příležitosti manipulace nabídkového řízení „Sumed“, což se projevilo přidělením kvót a stanovením cen na trhu s námořními palivovými hadicemi v důsledku koordinace za tímto účelem, o které je třeba mít za to, že se jí žalobkyně účastnila (viz body 128 až 159 výše).

173    Co se týká přechodného období, které v případě žalobkyně plynulo od května 1997 do května 2000, je třeba upřesnit, že žalobkyně na jednání v odpovědi na otázku, kterou jí položil Tribunál, potvrdila, že její žalobní důvod se omezuje jen na důkazy týkající se období od 3. září 1996 do 13. května 1997.

174    Komise tedy mohla použít tyto důkazy, aby prokázala, že se žalobkyně účastnila určitých kontaktů a určitých diskusí v průběhu přechodného období.

175    Žalobkyně však zpochybňuje dosah těchto kontaktů, jakož i způsob, jakým Komise vyložila dokumenty, které se jí týkají.

176    V důsledku toho je třeba přezkoumat uvedené dokumenty, aby se zjistilo, zda Komise právem dospěla k závěru, že žalobkyně se během přechodného období účastnila trvajícího protiprávního jednání, přestože jí ani ostatním účastníkům kartelové dohody nebyla za totéž období uložena žádná pokuta.

177    S ohledem na dokumenty žalobkyně [důvěrné] (body 174 a 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí) je třeba konstatovat, že umožňují přinejmenším prokázat zaprvé, že p. W. kontaktoval p. F. ze společnosti MRI ohledně tří nabídkových řízení (CPC Taiwan, Ancap Uruguay a Petrobras Brazil), přičemž do tohoto pokusu o koordinaci byly zapojené i společnosti Bridgestone, DOM, Yokohama Rubber a Parker ITR, a zadruhé, že i když p. F. odmítl nabídku, která mu byla učiněna, kartelová dohoda měla fungovat přinejmenším během tohoto období. Je tedy nepochybné, že jednotlivé podniky byly mezi sebou, jakož i se žalobkyní v kontaktu, aby koordinovaly některá zadávací řízení. Skutečnost, že tyto dokumenty mohou vést k domněnce, že situace v kartelové dohodě nebyla bezproblémová a že existovaly neshody, je navíc v souladu s analýzou, kterou Komise provedla v napadeném rozhodnutí v souvislosti s tímto obdobím. Pokud jde o dokument p. F. ze dne 4. února 1999, ve kterém popsal nejen vývoj kartelové dohody, ale i situaci v dané době a který byl určen jednomu z obchodních zástupců žalobkyně, je třeba konstatovat, že i když v něm p. F. uvádí, že žalobkyně se kartelové dohody neúčastnila, tento dokument přinejmenším potvrzuje kontakty, kterých se p. F. účastnil s ostatními účastníky kartelové dohody. Tyto dokumenty tedy jasně prokazují, že mezi jednotlivými dotčenými podniky existovaly kontakty, jejichž cílem bylo přinejmenším pokusit se o koordinaci nabídek.

178    [Důvěrné] (bod 177 odůvodnění napadeného rozhodnutí) prokazuje existenci kontaktů mezi různými protagonisty kartelové dohody (p. W., p. F. a p. P.), v rámci kterých si vyměňovali obchodní údaje. Skutečnost, že kartelová dohoda v tomto okamžiku procházela krizovým obdobím, jak rovněž dosvědčuje tento dokument, nezbavuje tyto kontakty jejich protiprávní povahy. Kartelová dohoda byla navíc obnovena krátce poté, co došlo k těmto kontaktům, což podporuje myšlenku, že přispěly k obnovení kartelové dohody, a to i přesto, že se samotná žalobkyně znovu stala plně její účastnicí až rok po ostatních protagonistech.

179    [Důvěrné] (bod 201 odůvodnění napadeného rozhodnutí) zase svědčí o kontaktu mezi p. C. a p. F. v okamžiku, kdy kartelová dohoda nebyla ještě plně obnovená – přinejmenším pokud jde o žalobkyni. Prokazuje nicméně, že p. C. a p. F. si vyměnili citlivé obchodní informace, ale rovněž, že p. F. hledal od tohoto okamžiku nový způsob činnosti kartelové dohody, zejména pokud jde o její koordinaci, přičemž se již pokusil stanovit podíl žalobkyně na trhu ve výši 12 %. Jak dále uvádí Komise, tento důkaz je třeba vidět v kontextu schůzek, které se znovu začaly konat od června 1999. I když je pravda, že úplné zapojení žalobkyně začalo až později, nic to nemění na tom, že od tohoto okamžiku připravovala svůj návrat do kartelové dohody a s některými svými soutěžiteli přinejmenším spolupracovala na marži.

180    Konečně dokument nazvaný [důvěrné] (bod 190 odůvodnění napadeného rozhodnutí) stanoví jasně rámec obnovené spolupráce. Žalobkyně tvrdí, že se na schůzce neúčastnila – což Komise nezpochybňuje – a že skutečnost, že podíl na trhu, který se jí připisuje, je uvedený v tomto dokumentu, neznamená, že se účastnila kartelové dohody. Je nepochybně pravda, že Komise měla za to, že žalobkyně opětovně přistoupila ke kartelové dohodě až od 9. května 2000 (viz bod 202 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém Komise uvádí, že disponuje důkazy o tom, že MRI byly znovu od tohoto okamžiku přidělené kvóty). Existuje nicméně zaprvé přímý důkaz, že žalobkyně udržovala postihnutelné kontakty s cílem znovu přistoupit ke kartelové dohodě v červnu 1999 (interní sdělení žalobkyně ze dne 30. června 1999), zadruhé dokument distribuovaný v prosinci 1999 v rámci schůzky, která se konala poté, co ke kartelu znovu přistoupili ostatní účastníci kartelové dohody, ve kterém je stanoven podíl na trhu, který bude příslušet žalobkyni a zatřetí důkazy, že v květnu 2000 žalobkyně skutečně znovu přistoupila ke kartelové dohodě, což navíc nezpochybňuje. Proto je třeba dospět k závěru, že jelikož ostatní účastníci kartelové dohody obnovili své protiprávní činnosti, podíl na trhu, který chtěli vyhradit žalobkyni, mohl vyplývat jen z rozsáhlé spolupráce s ní. Je přitom prokázané, že MRI jednala o podmínkách svého návratu v červnu 1999, tedy šest měsíců před vyhotovením tabulek distribuovaných v prosinci 1999. Tyto tabulky tak představují zvláště významný nepřímý důkaz o tom, že se žalobkyně v prosinci 1999 účastnila diskusí týkajících se rozdělení a koordinace příslušných tržních podílů účastníků kartelové dohody.

181    Závěrem je třeba mít za to, že Komise předložila dostatečné důkazy prokazující pro přechodné období existenci protiprávního jednání žalobkyně, které bylo nepochybně omezené ve srovnání s předchozím a pozdějším obdobím, což ostatně Komisi vedlo k tomu, aby jí za toto období neuložila pokutu.

182    Ve zbývající části je třeba zamítnout tvrzení žalobkyně, podle kterých chtěla u ostatních účastníků kartelové dohody vzbudit dojem, že má určitým zájem na obnovení kartelové dohody, přičemž se tímto klamem chtěla vyhnout jejich případným obchodním odvetným opatření.

183    Údajné úmysly žalobkyně nejen že jsou v tomto ohledu irelevantní, ale je třeba dále konstatovat, že žalobkyně tím přiznává, že udržováním kontaktů s ostatními účastníky kartelové dohody se snažila chránit proti hospodářské soutěži z jejich strany, což postačuje k prokázání existence protiprávního jednání.

184    Navíc výše uvedené dokumenty prokazují, že cílem těchto kontaktů bylo hlavně obnovení kartelové dohody a že žalobkyně se jich účastnila zejména proto, aby si vyjednala místo, které bude mít v kartelové dohodě.

185    Je tedy třeba zamítnout její argumentaci, podle které se účastnila těchto diskusí jen za účelem zmatení těchto bývalých – a budoucích – partnerů v kartelové dohodě a předložila věrohodné alternativní vysvětlení různých dokumentů, které Komise použila k prokázání její účasti na protiprávním jednání během přechodného období.

186    Tento závěr nemohou ostatně vyvrátit různé důkazy – [důvěrné] – kterých se žalobkyně dovolává na podporu svého tvrzení.

187    Tyto různé dokumenty totiž nepochybně prokazují, že MRI plně znovu přistoupila ke kartelové dohodě v květnu 2000, ale nepopírají existenci jejích manévrů během předchozích let směřujících k tomuto přistoupení.

188    Je tedy třeba ve zbývající části zamítnout argumentaci žalobkyně.

c)     K existenci trvajícího protiprávního jednání

189    Žalobkyně v zásadě zpochybňuje zaprvé, že protiprávní jednání trvalo od 3. září 1996 do 13. května 1997, přičemž se domnívá, že pokud by se za toto období mělo ve vztahu k ní uvést protiprávní jednání, jednalo by se o samostatná protiprávní jednání, která se neváží k předchozímu nebo pozdějšímu období a zadruhé, že protiprávní jednání pokračovalo mezi 13. květnem 1997 a 9. květnem 2000, ačkoliv se neúčastnila diskusí s protisoutěžním cílem, ale naopak aby se bránila proti případným odvetným opatřením ostatních účastníků kartelové dohody a že Komise v každém případě nemůže konstatovat existenci trvajícího protiprávního jednání a zároveň sníženou činnost z důvodu krizové situace mezi účastníky kartelové dohody, která jí navíc vedla k neuložení pokuty za toto období.

 K pojmu „trvající a opakující se protiprávní jednání“

190    Podle čl. 25 odst. 2 nařízení č. 1/ 2003 začíná lhůta pro promlčení běžet dnem, kdy došlo k protiprávnímu jednání. V případě trvajícího nebo opakovaného protiprávního jednání však začíná lhůta běžet dnem, kdy bylo ukončeno.

191    Judikatura v tomto ohledu upřesnila, že ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz o porušení práva hospodářské soutěže. Takové nepřímé důkazy a shody okolností umožňují, pokud jsou hodnoceny globálně, odhalit nejen existenci protisoutěžních jednání nebo dohod, ale rovněž dobu trvání pokračujícího protisoutěžního jednání a dobu uplatňování uzavřené dohody porušující právo hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora Aalborg Portland a další v. Komise, bod 100 výše, bod 57, a ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, C‑105/04 P, Sb. rozh. s. I‑8725, body 94 až 96 a citovaná judikatura).

192    Kromě toho takové porušení čl. 81 odst. 1 ES nemusí být výsledkem jen jediného skutku, ale i řady skutků nebo trvajícího jednání. Takový výklad nemůže být zpochybněn z důvodu, že jeden nebo několik prvků této řady skutků nebo tohoto trvajícího jednání by mohly samy o sobě a nahlíženy jednotlivě zakládat porušení uvedeného ustanovení. Pokud se jednotlivé skutky začleňují do „jednotného záměru“ z důvodu totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (rozsudky Aalborg Portland a další v. Komise, bod 100 výše, bod 258, a ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, C‑105/04 P, Sb. rozh. s. I‑8725, bod 110).

193    Pokud jde o chybějící důkaz existence dohody v průběhu určitých vymezených období nebo přinejmenším stran jejího provádění podnikem v průběhu daného období, je třeba připomenout, že skutečnost, že důkaz protiprávního jednání nebyl podán pro určitá vymezená období, nebrání tomu, aby bylo na protiprávní jednání nahlíženo jako na uskutečněné během celkového období širšího než tato vymezená období, pokud takové zjištění spočívá na objektivních a shodujících se indiciích. V případě protiprávního jednání, které trvá několik let, nemá skutečnost, že se kartelová dohoda projevuje v různých obdobích, která mohou být od sebe oddělena delším či kratším časovým odstupem, vliv na existenci této kartelové dohody, pokud jednotlivé skutky, které jsou součástí tohoto protiprávního jednání, sledují jeden a tentýž cíl a jsou součástí jednoho trvajícího protiprávního jednání (rozsudek Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, bod 192 výše, body 97 a 98; rovněž v tomto smyslu viz rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 100 výše, bod 260).

194    V tomto ohledu určila judikatura vícero kritérií relevantních pro posouzení, zda se jedná o jediné protiprávní jednání, a sice totožnost cílů dotčených praktik (v tomto smyslu viz rozsudek Technische Unie v. Komise, bod 102 výše, body 170 a 171 a rozsudky Tribunálu ze dne 20. března 2002, Dansk Rørindustri v. Komise, T‑21/99, Recueil, s. II‑1681, bod 67, a ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Sb. rozh. s. II‑3435, bod 312), totožnost dotyčných výrobků a služeb (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 118, 119 a 124, a výše uvedený rozsudek Jungbunzlauer v. Komise, bod 312), totožnost podniků, které se těchto praktik účastnily (výše uvedený rozsudek Jungbunzlauer v. Komise, bod 312) a totožnost způsobů jejich provádění (výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri v. Komise, bod 68). Skutečnostmi, které mohou být rovněž zohledněny pro účely tohoto přezkumu, jsou navíc totožnost zúčastněných fyzických osob jednajících na účet podniků a totožnost zeměpisné působnosti dotčených praktik.

195    Judikatura tak Komisi umožňuje předpokládat, že protiprávní jednání – nebo účast podniku na protiprávním jednání – se nepřerušilo, i když nedisponuje důkazy protiprávního jednání pro určitá vymezená období, pokud jednotlivé skutky, které jsou součástí tohoto protiprávního jednání, sledují jeden a tentýž cíl a jsou součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání, přičemž takové konstatování se musí zakládat na objektivních a shodujících se indiciích, které prokazují existenci jednotného záměru.

196    Jestliže jsou tyto podmínky splněny, umožňuje pojem „trvající protiprávní jednání“ Komisi uložit pokutu za celou zohledněnou dobu trvání protiprávního jednání a určuje datum, od kterého začíná plynout lhůta pro promlčení, a sice datum, kdy trvající protiprávní jednání skončilo.

197    Podniky obviněné z koluze se nicméně mohou snažit vyvrátit tuto domněnku tím, že uvedou indicie a důkazy, které prokazují, že protiprávní jednání – nebo jejich účast na něm – naopak během těchto období nepokračovalo.

198    Kromě toho je třeba rozlišovat pojem „opakující se protiprávní jednání“ od pojmu „trvající protiprávní jednání“ (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 19. května 2010, IMI a další v. Komise, T‑18/05, Sb. rozh. s. II‑1769, body 96 a 97), přičemž toto rozlišení je ostatně potvrzeno použitím spojky „nebo“ v čl. 25 odst. 2 nařízení č.  1/2003.

199    Jestliže je možné prokázat, že se účast podniku na protiprávním jednání přerušila a že protiprávního jednání, kterého se podnik dopustil před a po tomto přerušení, má stejné charakteristiky, což musí být posouzeno zejména s ohledem na totožnost cílů dotčených praktik, dotyčných výrobků, podniků, které se koluze účastnily, hlavních způsobů jejich provádění, zúčastněných fyzických osob jednajících na účet podniků a konečně totožnost zeměpisné působnosti dotčených praktik, musí být toto protiprávní jednání kvalifikováno jako jediné a opakované.

200    V tomto případě Komise nemůže uložit pokutu za období, během kterého bylo protiprávní jednání přerušeno.

201    Dále v souladu s ustanoveními čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1/2003 nemůže doba přerušení přesáhnout pět let, v takovém případě by totiž bylo uložení pokuty za období protiprávního jednání před tímto přerušením promlčeno.

 K existenci trvajícího protiprávního jednání v projednávaném případě

202    Proto je třeba určit, zda za takových podmínek měla Komise právo konstatovat ve vztahu k žalobkyni existenci trvajícího protiprávního jednání od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 a od 3. září 1996 do 2. května 2007.

203    Je třeba připomenout, že v projednávaném případě z napadeného rozhodnutí vyplývá, že podniky, kterých se týká, se účastnily, někdy za odlišných podmínek, protiprávního jednání, které se projevovalo zadáváním zakázek v nabídkových řízeních, určováním cen, stanovováním kvót, stanovováním prodejních podmínek, rozdělením zeměpisných trhů, a výměnou citlivých informací o cenách, objemu prodejů a nabídkových řízení na celosvětovém trhu s námořními palivovými hadicemi.

204    V tomto ohledu je třeba uvést, že existence jednotného záměru je v napadeném rozhodnutí jasně prokázána. Tato vyplývá z totožnosti cílů dotčených praktik, dotyčných výrobků, podniků, které se koluze účastnily, hlavních způsobů jejího provádění, zúčastněných fyzických osob jednajících na účet podniků a konečně z totožnosti zeměpisné působnosti dotčených praktik, a to před a po přechodném období.

205    Dále vzhledem k tomu, že cílem jednání bylo odstranit rozdíly mezi účastníky kartelové dohody a obnovit kartelovou dohodu během přechodného období, jak to vyplývá z dokumentů poskytnutých žalobkyní, které jsou analyzované v bodech 177 až 180 výše, musí se proto považovat za neoddělitelnou součást jednotného záměru sledovaného účastníky kartelové dohody.

206    Kromě toho žalobkyně, která byla k této otázce vyslechnuta na jednání, nezpochybňuje, že se účastnila protiprávního jednání mezi 1. dubnem 1986 a 1. srpnem 1992 a poté mezi 9. květnem 2000 a 2. květnem 2007.

207    Žalobkyně sice uvádí, že se jedná o odlišná protiprávní jednání, která nemohou být kvalifikována jako trvající nebo opakující se protiprávní jednání, což potvrdila na jednání, ale je třeba mít za to, že existence jednotného záměru jasně vyplývá z napadeného rozhodnutí, a to vzhledem k tomu, že mezi lety 1986 a 2007 byly cíle dotčených praktik, dotyčné výrobky, podniky, které se koluze účastnily, hlavní způsoby jejího provádění, zúčastněné fyzické osoby jednající na účet podniků a konečně zeměpisná působnost těchto praktik totožné.

208    Kromě toho je prokázané, že žalobkyně znovu přistoupila ke kartelové dohodě od 3. září 1996 a účastnila se protiprávního jednání až do 13. května 1997 (viz výše bod 147 a následující) a že byla aktivní účastnicí diskusí, ke kterým došlo během přechodného období s cílem obnovení kartelové dohody a nového přistoupení k ní (viz výše bod 181 a následující).

209    Tribunál navíc zamítl alternativní vysvětlení, které žalobkyně uvedla ohledně svého jednání během tohoto období (viz výše bod 181 a následující).

210    Komise kromě toho připouští a z článku 1 napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně přerušila svou účast na kartelové dohodě mezi 1. srpnem 1992 a 3. zářím 1996.

211    Komise sice konstatovala, že se MRI dopustila trvajícího protiprávního jednání, avšak zároveň konstatovala, že její účast na kartelové dohodě byla mezi 1. srpnem 1992 a 3. zářím 1996 přerušena.

212    Komise se nicméně nedopustila pochybení, když konstatovala, že se žalobkyně účastnila kartelové dohody během dvou odlišných období protiprávního jednání, která trvala od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 a od 3. září 1996 do 2. května 2007.

213    Nesprávné posouzení Komise uvedené v bodě 211 výše nemá v důsledku toho vliv na legalitu napadeného rozhodnutí, protože mohla konstatovat, že protiprávní jednání, kterého se žalobkyně dopustila, bylo opakujícím se protiprávním jednáním ve smyslu článku 25 nařízení č.  1/2003 – obě období protiprávního jednání se totiž vyznačují existencí jednotného záměru (viz body 203 a 204 výše) – a že přerušení účasti společnosti MRI na protiprávním jednání mezi 1. srpnem 1992 a 3. zářím 1996 bylo kratší než pět let (viz bod 201 výše).

214    Závěrem, jelikož je zaprvé třeba konstatovat, že protiprávní jednání spáchané v období od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 nebylo promlčeno, je třeba zamítnout první žalobní důvod, který v zásadě vychází z toho, že Komise nemohla konstatovat promlčené protiprávní jednání. Je třeba rovněž zamítnout výtku vycházející z nedostatku odůvodnění, jelikož z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalobkyně účastnila na kartelové dohodě během dvou odlišných období protiprávního jednání, která trvala od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 a od 3. září 1996 do 2. května 2007.

215    Zadruhé argumentace, kterou žalobkyně uvedla na podporu jejího druhého žalobního důvodu týkajícího se promlčení období protiprávního jednání od 3. září 1996 do 9. května 2000, musí být rovněž zamítnuta, jelikož je prokázáno, že znovu přistoupila ke kartelové dohodě od 3. září 1996 a že se během přechodného období účastnila diskusí s cílem obnovit kartelovou dohodu a určit její postavení v ní.

216    Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba zamítnout první, druhou a třetí část druhého žalobního důvodu v rozsahu, v němž v nich žalobkyně v zásadě uvádí, že zaprvé Komise nesprávně vyložila důkazy, kterými disponovala a nepředložila důkaz její účasti na kartelové dohodě mezi 3. zářím 1996 a 9. květnem 2000, a zadruhé že poskytla hodnověrná alternativní vysvětlení důkazů použitých Komisí a jejího chování během tohoto období.

d)     K opodstatněnosti dalších částí druhého žalobního důvodu

217    Pokud jde dále o argumentaci, kterou žalobkyně uvedla v rámci druhé části svého druhého žalobního důvodu, podle které měla Komise prokázat její účast na novém protiprávním jednání, protože protiprávní jednání před rokem 1992 bylo promlčeno a Komise nemohla v tomto ohledu konstatovat existenci trvajícího protiprávního jednání od 1. dubna 1986, je třeba konstatovat, že se Komise nedopustila pochybení, když měla za to, že se žalobkyně účastnila kartelové dohody během dvou období protiprávního jednání, sice odlišných, ale v jejichž průběhu se žalobkyně účastnila společného plánu vyznačujícího se totožností cíle dotčených praktik, dotyčných výrobků, podniků, které se koluze účastnily, hlavních způsobů jejího provádění, zúčastněných fyzických osob jednajících na účet podniků a konečně zeměpisné působnosti těchto praktik, před a po přechodném období (viz body 203 a 204 výše). Žalobkyně tedy neprávem tvrdí, že se účastnila nového protiprávního jednání a její argumentace musí být v důsledku toho zamítnuta.

218    Pokud jde o argumentaci uvedenou žalobkyní na podporu třetí části druhého žalobního důvodu, podle které Komise neprokázala, že její chování v době od 3. září 1996 do 9. května 2000 bylo úzce spojeno s uskutečněním souhrnu protisoutěžních účinků zamýšlených ostatními osobami, které se dopustily protiprávního jednání, v rámci jednotného záměru sledujícího jediný cíl, je třeba konstatovat, že zaprvé tím, že se žalobkyně připojila ke koordinaci organizované v rámci kartelové dohody dne 3. září 1996 a při této příležitosti získala část zakázky „Sumed“, a zadruhé tím, že se aktivně účastnila kontaktů směřujících k obnovení kartelové dohody během přechodného období, je jasně prokázáno, že byla úzce spojená s uskutečněním souhrnu protisoutěžních účinků společného plánu zamýšleného ostatními osobami, které se dopustily protiprávního jednání. Její argumentace musí být v důsledku toho zamítnuta.

219    Je třeba rovněž zamítnout argumentaci žalobkyně vznesenou v rámci čtvrté části druhého žalobního důvodu, podle které byla sankcionovaná jen za období od 3. září 1996 do 13. května 1997, ačkoliv její chování bylo stejné během přechodného období a toto rozdílné zacházení je nepřiměřené. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že se znovu účastnila kartelové dohody mezi 3. zářím 1996 a 13. květnem, 1997, když získala část zakázky „Sumed“ v důsledku koordinace za tímto účelem s dalšími členy kartelové dohody a že se během přechodného období účastnila na kontaktech směřujících k obnovení kartelové dohody a vyjednání jejího postavení v ní. Jedná se tedy o různá jednání odůvodňující rozhodnutí Komise uložit pokutu za období od 3. září 1996 do 13. května 1997 a neuložit pokutu za přechodné období.

220    Tento závěr není nijak zpochybněn argumentací žalobkyně, podle které nebyla za období od května 1999 do května 2000 sankcionovaná, zatímco ostatním účastníkům kartelové dohody byla sankce uložena, protože tento rozdíl je odůvodněný tím, že aktivně znovu přistoupila ke kartelové dohodě až o rok později než ostatní její účastníci, když totiž prodlužila své kontakty s nimi, aby si znovu vyjednala podmínky své spolupráce.

221    Čtvrtá část druhého žalobního důvodu tedy musí být v důsledku toho zamítnuta v plném rozsahu.

222    Pokud jde o pátou část druhého žalobního důvodu, v rámci které žalobkyně v zásadě tvrdí, že protiprávní úkony v období let 1996 až 2000 se liší od protiprávních úkonů spáchaných v rámci kartelové dohody ve vlastním smyslu a musí být tedy sankcionovány rozdílně, i za předpokladu, že by nebyly promlčeny, je třeba odkázat na posouzení uvedená v bodech 123 až 187 a 202 až 214 výše a v důsledku toho zamítnout jak argumentaci žalobkyně ve věci samé tak výtku vycházející z nedostatku odůvodnění.

223    Závěrem je proto třeba zamítnout první a druhý žalobní důvod.

 C – Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z různých pochybení při stanovení výše pokuty, z porušení zásady proporcionality, zásady přiměřenosti sankce, zásady rovného zacházení, zásady ochrany legitimního očekávání a z nedostatku odůvodnění

224    Úvodem je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. května 2007, Advocaten voor de Wereld, C‑303/05, Sb. rozh. s. I‑3633, bod 56 a citovaná judikatura).

225    Kromě toho zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. V kontextu stanovování pokut musí být závažnost protiprávního jednání určena v závislosti na mnoha faktorech a žádnému z těchto faktorů ve srovnání s jinými faktory posouzení nelze přikládat přílišný význam. Zásada proporcionality v tomto kontextu znamená, že Komise musí stanovit pokutu přiměřeně k faktorům vzatým v úvahu za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a tyto faktory v tomto ohledu musí používat soudržným a objektivně odůvodněným způsobem (viz rozsudky Tribunálu Jungbunzlauer v. Komise, bod 194 výše, body 226 až 228 a citovaná judikatura, a ze dne 28. dubna 2010, Gütermann a Zwicky v. Komise, T‑456/05 a T‑457/05, Sb. rozh. s. II‑1443, bod 264).

226    Konečně podle ustálené judikatury má právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání každý jednotlivec, pokud u něj orgán Unie tím, že mu poskytl konkrétní ujištění, vyvolal podloženou naději (rozsudky Soudního dvora ze dne 24. listopadu 2005, Německo v. Komise, C‑506/03, bod 58, a ze dne 18. července 2007, EAR v. Karatzoglou, C‑213/06 P, Sb. rozh. s. I‑6733, bod 33). Takovým ujištěním jsou bez ohledu na formu, ve které jsou sděleny, přesné, nepodmíněné a shodující se informace [v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 2008, Masdar (UK) v. Komise, C‑47/07 P, Sb. rozh. s. I‑9761, body 34 a 81].

1.     K první části třetího žalobního důvodu, vycházející z nesprávného posouzení závažnosti protiprávního jednání a porušení zásady rovného zacházení

a)     Napadené rozhodnutí

227    Z bodů 437 až 445 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise při stanovení základní částky pokuty na základě závažnosti protiprávního jednání použila procentuální sazbu ve výši 25 % relevantních prodejů.

b)     Argumenty účastnic řízení

228    Žalobkyně má za to, že použití procentní sazby ve výši 25 % relevantních prodejů při stanovení základní částky pokuty na základě závažnosti protiprávního jednání je nesprávné a neodůvodněné, protože Komise ji tímto diskriminujícím způsobem postavila na roveň ostatním výrobcům, jelikož podle ní je závažnost protiprávního jednání, kterého se dopustila, značně menší než závažnost protiprávního jednání, kterého se dopustily další podniky.

229    Z judikatury však podle žalobkyně vyplývá, že v zájmu dodržení zásad rovného zacházení a přiměřenosti sankce Komise nemůže upustit od přezkoumání faktorů, které vedou k odlišnému posouzení závažnosti protiprávního jednání přičitatelného každému z podniků, což znamená, že musí stanovit pokutu s přiměřeným ohledem na zvláštní okolnosti, které odlišují postavení určitého podniku od postavení jiných podniků. Přitom podle ní se Komise zdržela jakéhokoliv posouzení týkajícího se rozdílu v míře a intenzitě její účasti na kartelové dohodě, ačkoliv v napadeném rozhodnutí při několika příležitostech uznala, že měla v kartelové dohodě zvláštní postavení (například v bodech 170, 187 a 211 až 214 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

230    Žalobkyně uvádí, že Komise tak zejména nezohlednila skutečnost, že na rozdíl od ostatních výrobců nebyla nikdy „věrnou, nadšenou a dynamickou účastnicí“ kartelové dohody, jak o tom svědčí skutečnost, že se při dvou příležitostech rozhodla ukončit svou účast na kartelové dohodě, že jako jediná vykonávala své činnosti v rozporu s kartelovou dohodou, že byla trvale vystavena nátlaku, hrozbám a odvetným opatřením ze strany soutěžitelů a že jí kromě toho nelze připsat účast na jediném a komplexním protiprávním jednání během celého období zohledněného Komisí.

231    Z toho podle ní vyplývá, že Komise porušila zásady proporcionality a rovného zacházení, zásady, které pokyny o stanovení pokut nemohou vyloučit.

232    Komise zpochybňuje tuto argumentaci.

c)     Závěry Tribunálu

233    Žalobkyně v zásadě uplatňuje jak nesprávné posouzení, tak porušení zásad proporcionality a rovného zacházení.

234    Jak správně připomíná Komise, v souladu s ustálenou judikaturou se při určení závažnosti protiprávního jednání zohledňuje několik skutečností – jako jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující dosah pokut – ohledně nichž má Komise prostor pro uvážení (rozsudek Soudního dvora ze dne 10. května 2007, SGL Carbon v. Komise, C‑328/05 P, Sb. rozh. s. I‑3921, bod 43).

235    K faktorům, které mohou ovlivnit posouzení závažnosti protiprávních jednání, patří jednání každého z podniků, jejich role při zavádění kartelové dohody, zisk, který mohou z těchto jednání mít, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Unie. Z tohoto důvodu je při stanovení výše pokuty možné zohlednit jak celkový obrat podniku, který je údajem o jeho velikosti a hospodářské síle, byť jen přibližným a nedokonalým, tak část tohoto obratu, jež pochází z prodeje zboží, které je předmětem protiprávního jednání, a jež tedy může poskytovat ukazatel rozsahu protiprávního jednání. Ani jednomu, ani druhému z těchto obratů nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s jinými posuzovanými faktory, takže stanovení přiměřené výše pokuty nemůže být výsledkem jednoduchého výpočtu založeného na celkovém obratu dosaženém z prodeje dotčeného výrobku. Kromě toho právo Unie neobsahuje obecně použitelnou zásadu, podle které musí být sankce přiměřená obratu dosaženému podnikem z prodeje výrobku, který je předmětem protiprávního jednání (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, KME Germany a další v. Komise, C‑389/10 P, body 58 až 60).

236    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že i když žalobkyně přerušila svou účast na kartelové dohodě v roce 1992, nic to nemění na tom, že k ní znovu přistoupila dne 3. září 1996 a že od května 1997 do prosince 1999 udržovala protiprávní kontakty s kartelem, aby k němu plně znovu přistoupila v květnu 2000, a účastnila se jej až do května 2007. Tvrdí, že k tomu byla přinucena, avšak tato argumentace nemůže být přijata, stejně jako nemůže obstát její tvrzení týkající se skutečnosti, že se neúčastnila jediného a komplexního protiprávního jednání (viz body 159, 185 a 202 až 214 výše).

237    Z toho vyplývá, že se nenacházela v situaci, která by ji odlišovala od ostatních účastníků kartelové dohody a odůvodňovala by, aby na ni byla při stanovení základní částky pokuty použita jiná procentní sazba příslušných prodejů.

238    Z toho rovněž vyplývá, že Komise neporušila zásadu proporcionality.

239    První část třetího žalobního důvodu musí být v důsledku toho zamítnuta v plném rozsahu.

2.     Ke druhé části třetího žalobního důvodu, která vychází z pochybení při stanovení pokuty v závislosti na době trvání protiprávního jednání a z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

a)     Napadené rozhodnutí

240    Z bodů 141 až 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise, která se opřela o různé dokumenty, včetně některých interních zpráv poskytnutých společností MRI v rámci její žádosti o shovívavost (body 143 až 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí), měla za to, že se MRI znovu aktivně připojila ke kartelové dohodě ode dne 3. září 1996.

241    Bod 487 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí důvody, pro které Komise nesouhlasí s argumentací žalobkyně, která žádá, aby se na základě bodu 26 oznámení o spolupráci proti ní nepoužily důkazy, které poskytla Komisi pro období 1996–1997.

242    Body 447 a 448 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesňují konečně dobu trvání protiprávního jednání zohledněno Komisí pro účely stanovení pokuty.

b)     Argumenty účastnic řízení

243    Žalobkyně v zásadě uvádí, že zahrnutím období od 3. září 1996 do 13. května 1997 byla doba trvání protiprávního jednání nesprávně stanovena na osm let (uvedené období osmi měsíců byla zaokrouhleno nahoru jako další rok), což vedlo ke zvýšení pokuty o přibližně [důvěrné]. Domnívá se totiž, že byla za toto období neprávem sankcionována a to pouze na základě důkazů, které Komisi sama poskytla v rámci programu shovívavosti. Tyto důkazy se přitom v souladu s oznámením o spolupráci nemohly proti ní použít a toto porušení jejích práv představuje zároveň porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Napadené rozhodnutí není dále v tomto ohledu přiměřeně odůvodněné.

244    Komise v tomto ohledu jen odkazuje na svou argumentaci předloženou v rámci druhého žalobního důvodu.

c)     Závěry Tribunálu

245    Z analýzy druhého žalobního důvodu vyplývá, že Komise měla právem za to, že žalobkyně znovu přistoupila ke kartelové dohodě dne 3. září 1996 a plně se účastnila protiprávního jednání až do 13. května 1997 (viz bod 159 výše).

246    Komise se tedy nedopustila žádného pochybení tím, že zohlednila období protiprávního jednání plynoucí od 3. září 1996 do 13. května 1997 a tím, že v souladu se svými pokyny zaokrouhlila dobu trvání protiprávního jednání ze sedmi a půl roku na osm let.

247    Je rovněž třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí obsahuje přiměřené odůvodnění, které je uvedeno v bodech 141 až 147 a 487 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Výtka vycházející z nedostatku odůvodnění tedy musí být odmítnuta.

248    Dále je třeba zamítnout výtku vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání v rozsahu, v němž Komise proti žalobkyni použila určité dokumenty, které předložila v rámci své žádosti o spolupráci, jelikož Komise nebyla povinna nepoužít tyto dokumenty podle bodu 26 posledního pododstavce oznámení o spolupráci a v každém případě tyto dokumenty nebyly nezbytné k prokázání protiprávního jednání, kterého se žalobkyně dopustila mezi zářím 1996 a květnem 1997 (viz body 123 až 159 výše).

249    Druhá část třetího žalobního důvodu musí být v důsledku toho zamítnuta v plném rozsahu.

3.     Ke třetí části třetího žalobního důvodu, vycházející z pochybení při zvýšení pokuty za účelem odrazení a z porušení povinnosti odůvodnění a zásady rovného zacházení

a)     Napadené rozhodnutí

250    Z bodů 449 a 450 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise podle bodu 25 pokynů použila za účelem odrazení zvýšení základní částky o 25 % hodnoty prodeje.

b)     Argumenty účastnic řízení

251    Žalobkyně připomíná, že zvýšení o 25 % za účelem zajištění odrazujícího účinku pokuty je maximální výši umožněnou pokyny, které stanoví, že toto zvýšení se pohybuje mezi 15 % a 25 % relevantního prodeje.

252    Domnívá se, že tím, že jí Komise uložila toto maximální zvýšení, neprávem ji přiřadila k ostatním výrobcům, čímž porušila použitelné zásady, a že toto přiřazení není odůvodněné.

253    Komise tak podle žalobkyně nezohlednila skutečnost, že je mnohem menší než ostatní výrobci. Přitom judikatura vyžaduje, aby zvýšení použité za účelem zajištění odrazujícího účinku pokuty zohlednilo rozdíly ve velikosti podniků, které se účastnily kartelové dohody.

254    Žalobkyně uvádí, že totéž platí o rozdílech v jejím chování, jelikož nebyla aktivní účastnicí kartelové dohody, v roce 1992 z ní vystoupila a učinila vše, co mohla, aby se od ní distancovala a že k ní znovu přistoupila jen proto, že nemohla odolávat nátlaku a výhružkám ostatních účastníků kartelové dohody. Navíc v roce 2003 její vedení jednoznačně vyjádřilo svou vůli opustit kartelovou dohodu, a i když přese všechno v kartelové dohodě po tomto datu zůstala, bylo to jen z důvodu chování některých neloajálních zaměstnanců dceřiné společnosti nacházející se ve Spojených státech, kteří jednali bez jejího vědomí a proti její vůli, přičemž Komise nikdy netvrdila, že žalobkyně věděla o činnosti její americké dceřiné společnosti, a o to méně, že by ji schválila. Když se kromě toho dozvěděla o jejich úloze v kartelové dohodě a o tom, že porušili její etický kodex, okamžitě ukončila své vztahy s p. F., který byl konzultantem a pracovněprávní vztah s bývalým zaměstnancem MOM.

255    Od roku 2005 navíc zavedla interní postup ukládající jejím zaměstnancům povinnost dodržovat právní úpravu týkající se hospodářské soutěže a na základě etického kodexu přijatého v tomto rámci sankcionovala jednoho ze svých zaměstnanců.

256    To podle ní ukazuje, že byla a je plně přesvědčena o nezbytnosti neúčastnit se v budoucnosti protisoutěžních činností a zvýšení pokuty pro účely odrazení je tak zcela neužitečné a neodůvodněné.

257    Konečně použití maximální sazby zvýšení se jeví v každém případě jako neodůvodněné s ohledem na úlohu, kterou hrála v kartelové dohodě.

258    Komise zpochybňuje tuto argumentaci.

c)     Závěry Tribunálu

259    Zaprvé je třeba připomenout, že pokyny stanoví:

„10. Komise nejprve určí výši základní pokuty pro každý podnik nebo sdružení podniků.

11. Poté bude moci tuto základní částku upravit směrem nahoru nebo dolů.

[…]

19. Základní výše pokuty bude souviset s určitým podílem tržeb a záviset na stupni závažnosti protiprávního jednání vynásobeným počtem let, během nichž k takovému jednání docházelo.

20. Vyhodnocení závažnosti se provede individuálně pro každý typ protiprávního jednání a přihlédne se přitom ke všem důležitým okolnostem případu.

[…]

23. Mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže patří horizontální dohody o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce, které jsou obvykle tajné. Politika hospodářské soutěže je musí přísně trestat. […]“

260    Zadruhé bylo opakovaně rozhodnuto, že výchozí částka pokuty se stanoví v závislosti na protiprávním jednání a jeho závažnost se určí s ohledem na mnoho jiných faktorů, při jejichž posuzování má Komise prostor pro uvážení (rozsudek KME Germany a další v. Komise, bod 235 výše, bod 58). Kromě toho z pokynů vyplývá, že posuzování závažnosti protiprávního jednání probíhá ve dvou etapách. V prvním stadiu dochází k posuzování obecné závažnosti pouze v závislosti na prvcích příznačných pro protiprávní jednání, jako je jeho povaha a jeho dopad na trh, a ve druhém stadiu se provádí posuzování poměrné závažnosti v závislosti na okolnostech dotyčného podniku, což dále vede Komisi k tomu, aby zohlednila nejen případné přitěžující okolnosti, ale i případné polehčující okolnosti. Tento postup umožňuje zejména v rámci protiprávních jednání, do nichž je zapojeno několik podniků, zohlednit při posuzování závažnosti protiprávního jednání odlišnou úlohu, kterou sehrává každý podnik, a jeho postoj vůči Komisi během řízení (rozsudky Tribunálu ze dne 12. července 2001, Tate & Lyle a další v. Komise, T‑202/98, T‑204/98 a T‑207/98, Recueil, s. II‑2035, bod 109, a ze dne 28. dubna 2010, BST v. Komise, T‑452/05, Sb. rozh. s. II‑1373, bod 48). Tedy i za předpokladu, že by byla zanedbatelná, nemůže individuální úloha žalobkyně zpochybnit stupeň závažnosti protiprávního jednání.

261    V důsledku toho nelze Komisi vytýkat, že se domnívala, že protiprávní jednání – které trvalo přinejmenším od roku 1986 do roku 2007 a vyznačovalo se jak dohodami o cenách tak rozdělením zeměpisných trhů a kvót – má vysokou obecnou závažnost.

262    Žalobkyně se přitom plně účastnila protiprávních jednání, i když opustila kartelovou dohodu v roce 1992 a znovu k ní přistoupila až v roce 1996, což bylo při stanovení pokuty, která jí byla uložena, zohledněno, jelikož jí nebyla uložena žádná pokuta za období před 3. zářím 1996 (viz bod 448 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

263    Výtka vycházející z porušení zásady rovného zacházení musí být tedy odmítnuta.

264    Zatřetí podle ustálené judikatury Komise není povinna provést výpočet pokuty na základě částek vycházejících z obratu dotyčných podniků, není ani povinna zajistit, pro případ, že jsou pokuty ukládány více podnikům účastnícím se téhož protiprávního jednání, aby konečné částky pokut, k nimž výpočet ve vztahu k dotyčným podnikům povede, vyjadřovaly veškeré rozdíly mezi těmito podniky co do jejich celkového obratu nebo obratu na relevantním výrobkovém trhu. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že čl. 15 odst. 2 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204), a čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 nevyžadují, aby v případě, kdy jsou pokuty uloženy více podnikům účastnícím se stejného protiprávního jednání, nepřesahovala výše pokuty uložené podniku malé nebo střední velikosti v procentech obratu pokutu uloženou větším podnikům. Z těchto ustanovení totiž vyplývá, že jak pro podniky malé nebo střední velikosti, tak pro podniky větší velikosti je třeba za účelem stanovení výše pokuty zohlednit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání. V případě, že Komise uloží podnikům účastnícím se stejného protiprávního jednání pokuty, které jsou pro každý z nich odůvodněné v poměru k závažnosti a době trvání protiprávního jednání, nelze jí vytýkat, že pro některé z těchto podniků byla výše pokuty v poměru k obratu vyšší než výše pokuty jiných podniků. Komise tak není povinna snížit částky pokut, jestliže dotčené podniky patří mezi malé nebo střední podniky. Velikost podniku je totiž již zohledněna maximální výší stanovenou v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, v čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a ustanoveními pokynů. Kromě těchto úvah o velikosti, není žádný důvod zacházet s malými a středními podniky odlišně od jiných podniků. Skutečnost, že dotyčné podniky patří mezi malé a střední podniky, je nezbavuje povinnosti dodržovat pravidla hospodářské soutěže (viz rozsudky Tribunálu Gütermann a Zwicky v. Komise, bod 225 výše, body 279 až 281 a citovaná judikatura a ze dne 28. dubna 2010, Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, T‑446/05, Sb. rozh. s. II‑1255, body 198 až 200).

265    V důsledku toho žalobkyně neprávem uvádí, že z důvodu její malé velikosti se s ní mělo zacházet odlišně z hlediska posouzení závažnosti protiprávního jednání, na kterém se, jak je navíc prokázáno, plně účastnila.

266    Výtka vycházející z porušení zásady proporcionality musí být v důsledku toho odmítnuta.

267    Začtvrté, jelikož žalobkyně nemůže užitečně tvrdit, že se mezi lety 1996 a 2000 účastnila na kartelové dohodě jen okrajově a že cílem její účasti bylo zaujmout defenzivní přístup vůči jejím soutěžitelům (viz zejména bod 185 výše), nelze Komisi vytýkat, že nezohlednila tyto skutečnosti v rámci svého posouzení závažnosti protiprávního jednání.

268    Ačkoli dále žalobkyně tvrdí, že nevěděla o protiprávních jednáních své americké dceřiné společnosti MOM, nezpochybňuje v této žalobě, že je ve smyslu judikatury plně odpovědná za skutky, které tato spáchala (rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh. s. I‑8237). Omezuje se totiž na zpochybnění procentuálního zvýšení použitého pro odrazující účely Komisí, která nezohlednila dostatečně její postoj, zejména v porovnání s ostatními podniky účastnícími se kartelové dohody.

269    Za těchto okolností nemá úmysl vystoupit z kartelové dohody, který mohla vyjádřit v roce 2003, žádný vliv, protože je přinejmenším prokázáno, že se její dceřiná společnost nadále účastnila protiprávního jednání až do roku 2007.

270    Komise měla tedy právo zohlednit skutečnost, že se žalobkyně přinejmenším prostřednictvím své dceřiné společnosti účastnila kartelové dohody až do května 2007.

271    V důsledku toho se Komise ve vztahu k ní nedopustila nesprávného posouzení závažnosti protiprávního jednání.

272    Totéž platí, pokud jde o interní program žalobkyně směřující k dodržování práva hospodářské soutěže, jelikož bylo rozhodnuto, že ačkoliv je důležité, že podnik přijal opatření, aby svým zaměstnancům do budoucna zabránil v dalším porušování práva hospodářské soutěže, tato skutečnost však nemění nic na tom, že bylo zjištěno protiprávní jednání. Tato okolnost nezavazuje Komisi, aby z titulu polehčující okolnosti snížila částku pokuty uložené uvedenému podniku (v tomto smyslu viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 115 výše, bod 373).

273    V důsledku toho je třeba odmítnout výtku vycházející z údajného chybějícího odrazujícího účinku zvýšení pokuty z důvodu, že žalobkyně již přijala opatření ukazující její přání vyhnout se tomu, aby se účastnila koluzních činností.

274    Konečně zapáté z výše uvedených úvah vyplývá, že výtka vycházející z nedostatku odůvodnění musí být rovněž odmítnuta.

275    Třetí část třetího žalobního důvodu musí být tedy zamítnuta.

4.     Ke čtvrté části třetího žalobního důvodu, vycházející z nesprávného posouzení podmínek pro použití polehčujících okolností a z porušení povinnosti odůvodnění

a)     Napadené rozhodnutí

276    Z bodu 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise neuznala účastníkům kartelové dohody žádnou polehčující okolnost, která mohla vyplývat z pasivní nebo druhořadé úlohy v rámci kartelové dohody.

b)     Argumenty účastnic řízení

277    Žalobkyně se domnívá, že Komise odmítla přiznat polehčující okolnosti v bodě 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí bez toho, aby přistoupila ke zvláštnímu přezkumu individuální situace podniků a bez jakéhokoliv odůvodnění.

278    Tímto vůbec nezohlednila zvláštní situaci žalobkyně ani řadu okolností určujících pro kvalifikování jejího chování ve vztahu ke kartelové dohodě a v jejím rámci, a porušila tak zásadu rovného zacházení.

279    Žalobkyně dále uvádí, že nepatří mezi „několik podniků“ (bod 434 odůvodnění napadeného rozhodnutí), které uplatnily malý význam jejich činnosti v odvětví námořních palivových hadic, aby se jim přiznaly polehčující okolnosti, což představuje nerozlišující a povrchní přiřazení její obhajoby k obhajobě ostatních výrobců.

280    Komise se kromě toho podle ní omezila jen na to, že s ní zacházela stejně jako se společnostmi Trelleborg a Dunlop, ačkoliv ani chování ani postavení těchto podniků není srovnatelné s jejím chováním a postavením.

281    Žalobkyně se konečně domnívá, že snížení, které jí mělo být poskytnuto, nemělo být v žádném případě nižší než 30 %.

282    Komise zpochybňuje tato tvrzení.

c)     Závěry Tribunálu

283    Je třeba připomenout, že pokyny stanoví:

„29. Komise může snížit základní částku pokuty, jestliže zjistí existenci polehčujících okolností, například:

[…]

–      jestliže dotyčný podnik poskytne důkaz o tom, že jeho účast na protiprávním jednání je podstatně omezená a v důsledku toho prokáže, že v době, kdy byl stranou protiprávních dohod, se ve skutečnosti vyhýbal jejich provádění a choval se na trhu konkurenčním způsobem; pouhá skutečnost, že se určitý podnik účastnil protiprávního jednání kratší dobu než ostatní podniky, se nebude považovat za polehčující okolnost, neboť je již zohledněna při výpočtu základní výše pokuty;

[…]“

284    Bod 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nadepsaný „Pasivní nebo druhořadá úloha“, zní takto:

„Několik dotčených podniků tvrdí, že jejich činnost [týkající se námořních palivových hadic] je málo významnou činností. Komise se obecně domnívá, že to nemůže sloužit jako východisko pro určení pasivní nebo druhořadé úlohy, která se zakládá pouze na typu úlohy, kterou hrál podnik v rámci kartelové dohody, a nikoliv na významu činnosti v rámci skupiny. Komise kromě toho poznamenává, že navzdory relativnímu významu činnosti měly všechny podniky, které se jí účastnily, za to, že činnost [týkající se námořních palivových hadic] je dostatečně významná pro její zachování, pravděpodobně z důvodů výnosnosti (s výjimkou společnosti Bridgestone, která po ukončení protiprávního jednání svou činnost skončila). Konečně Komise uvádí, že relativní význam činnosti se dostatečně projevil při stanovení základní částky pokuty, a nemusí se již proto zohlednit.“

285    Je třeba nejprve přezkoumat, zda se Komise, jak tvrdí žalobkyně, dopustila nesprávného posouzení tím, že dospěla k závěru, že jí není třeba přiznat prospěch z polehčujících okolností.

286    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury tlaky vyvíjené podniky a směřující k tomu, aby byly další podniky přivedeny k účasti na porušení práva hospodářské soutěže, nezbavují bez ohledu na jejich význam dotyčný podnik jeho odpovědnosti za spáchané protiprávní jednání, nemění nic na závažnosti kartelové dohody, a nemohou představovat polehčující okolnost pro účely stanovení výše pokut, protože dotyčný podnik mohl případné tlaky oznámit příslušným orgánům a podat k nim stížnost (v tomto smyslu viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 115 výše, body 369 a 370, a rozsudek Tribunálu ze dne 29. listopadu 2005, Union Pigments v. Komise, T‑62/02, Sb. rozh. s. II‑5057, bod 63). Komise tedy nebyla povinna zohlednit takové hrozby, o jaké jde v projednávaném případě, jako polehčující okolnost (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 26. dubna 2007, Bolloré a další v. Komise, T‑109/02, T‑118/02, T‑122/02, T‑125/02, T‑126/02, T‑128/02, T‑129/02, T‑132/02 a T‑136/02, Sb. rozh. s. II‑947, bod 640).

287    Kromě toho z judikatury vyplývá, že v rámci skutečností, které mohou odhalit pasivní roli podniku v kartelové dohodě, lze zohlednit výrazně sporadičtější účast na setkáních ve srovnání s dalšími účastníky kartelové dohody (rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2003, Cheil Jedang v. Komise, T‑220/00, Recueil, s. II‑2473, bod 168; viz rovněž rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑239/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, s. II‑1181, bod 331 a citovaná judikatura), jakož i jeho opožděný vstup na trh, který je předmětem protiprávního jednání, bez ohledu na dobu trvání jeho účasti na protiprávním jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. prosince 1985, Stichting Sigarettenindustrie a další v. Komise, 240/82 až 242/82, 261/82, 262/82, 268/82 a 269/82, Recueil, s. 3831, bod 100, a rozsudek Carbone‑Lorraine v. Komise, bod 115 výše, bod 164 a citovaná judikatura), nebo také existenci výslovných prohlášení učiněných v tom smyslu zástupci ostatních podniků, které se účastnily protiprávního jednání (viz výše uvedený rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 331 a citovaná judikatura). Tribunál dále rozhodl, že „výlučně pasivní role“ účastníka kartelové dohody znamená, že zaujal „zdrženlivý postoj“, tedy se aktivně neúčastnil vypracování protisoutěžní dohody nebo dohod (viz rozsudek Jungbunzlauer v. Komise, bod 194 výše, bod 252 a citovaná judikatura).

288    Mimoto samotná skutečnost, že se podnik, jehož účast na jednání ve vzájemné shodě s jeho soutěžiteli je prokázána, na trhu nechoval v souladu s tím, na čem se dohodl se svými soutěžiteli, neboť na trhu uplatňoval více méně nezávislou politiku, nutně nepředstavuje skutečnost, ke které by se mělo přihlížet jako k polehčující okolnosti. Nelze vyloučit, že se tento podnik jednoduše pokusil využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch (rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011, FMC Foret v. Komise, T‑191/06, Sb. rozh. s. II‑2959, body 345 a 346).

289    Konečně podle ustálené judikatury, k určení, zda má být podniku přiznána polehčující okolnost z důvodu praktického neprovádění protiprávních dohod, je důležité ověřit, zda se podnik během období, v průběhu kterého se k protiprávním dohodám připojil, skutečně zdržel jejich provádění tím, že přijal soutěžní jednání na trhu, nebo přinejmenším tím, že neplnil povinnosti k provedení této kartelové dohody tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno její samotné fungování (viz rozsudky Tribunálu ze dne 15. března 2006, Daiichi Pharmaceutical v. Komise, T‑26/02, Sb. rozh. s. II‑713, bod 113, a Carbone-Lorraine v. Komise, bod 115 výše, bod 196).

290    Z toho vyplývá, že se žalobkyně nemůže užitečně dovolávat ani údajného nátlaku, kterému byla vystavena, ani kratší doby své účasti na protiprávním jednání.

291    Pokud jde o údajně pasivní povahu jejího chování a její dopad na pokutu, je třeba připomenout, že plně znovu přistoupila ke kartelové dohodě ode dne 3. září 1996, že se účastnila diskusí směřujících k obnovení kartelové dohody, které proběhly mezi rokem 1997 a 1999, a že od května 2000 začala znovu plně vykonávat svou činnost v rámci kartelové dohody.

292    Nemůže tedy uplatňovat nijakou pasivní úlohu v rámci kartelové dohody, a tedy se ani dovolávat přiznání polehčujících okolností, které se na takové skutečnosti zakládají.

293    Dále podle jejích vlastních úvah měli její úmysl a její chování v tomto období za cíl vyvolat dojem, že má vstřícný přístup ke kartelové dohodě, a za tímto účelem udržovala přinejmenším kontakty a vyměňovala si informace s některými účastníky kartelové dohody, což znamená, že se podle vlastního přiznání aktivně účastnila protiprávního jednání.

294    Pokud jde o výtku vycházející z nedostatku odůvodnění, je třeba uvést, že Komise nezpochybňuje argumentaci žalobkyně, podle které v rámci správního řízení neuvedla malý význam jejích činností v odvětví námořních palivových hadic, aby se jí přiznaly polehčující okolnosti.

295    Komise ani nezpochybňuje, že v rámci správního řízení žalobkyně uvedla argumenty podobné těm, které vznáší v rámci této žaloby, a sice „kratší dobu její účasti na kartelové dohodě a […] její malou nebo okrajovou úlohu v [jejím] rámci“.

296    Ačkoli Komise v rámci bodů odůvodnění napadeného rozhodnutí věnovaných analýze polehčujících okolností výslovně neodpověděla na různé argumenty žalobkyně, z úvah uvedených v bodech 283 až 293 výše nicméně vyplývá, že napadené rozhodnutí jako celek obsahuje dostatečně podrobné odůvodnění, které umožňuje Tribunálu, jakož i žalobkyni pochopit, z jakých důvodů se na ni nemohou v projednávaném případě uplatnit polehčující okolnosti.

297    V důsledku toho je třeba mít za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá kritériím stanoveným v judikatuře, které jsou připomenuté v bodě 108 výše.

298    Z toho vyplývá, že čtvrtá část třetího žalobního důvodu musí být zamítnuta v plném rozsahu.

5.     K páté části třetího žalobního důvodu, která se týká snížení pokuty za spolupráci v rámci programu shovívavosti

a)     Napadené rozhodnutí

299    V bodech 480 až 488 odůvodnění napadeného rozhodnutí se uvádí důvody, pro které měla Komise za to, že je třeba žalobkyni s ohledem na její přínos ve věci přiznat 30 % snížení pokuty, která jí byla uložena.

300    Komise se v tomto ohledu v zásadě domnívala, že bylo sice třeba zohlednit datum, ke kterému se MRI rozhodla spolupracovat při šetření (body 480 a 485 odůvodnění napadeného rozhodnutí), ale že její přínos měl omezenou hodnotu, protože v tomto okamžiku již disponovala velkým počtem důkazů umožňujících prokázat hlavní charakteristiky kartelové dohody (bod 485 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

301    V podstatě upřesňuje, že MRI poskytla důkazy ohledně kartelové dohody od konce 80. let (bod 481 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a zejména dokument z roku 1989 prokazující, že si účastníci kartelové dohody vyměňovali statistické údaje (bod 482 odůvodnění napadeného rozhodnutí), jakož i dva dokumenty vyměněné v roce 2000 s koordinátorem kartelové dohody, které umožnily prokázat zeměpisné rozdělení trhů mezi účastníky kartelové dohody (bod 483 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a konečně interní dokumenty z počátku roku 1997 týkající se existence kartelové dohody v té době, které umožnily zjistit úlohu MRI v kartelové dohodě mezi roky 1996 a 1997 a podpořily schopnost Komise prokázat existenci kartelové dohody během druhé poloviny 90. let (bod 484 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

b)     Argumenty účastnic řízení

302    Žalobkyně uvádí, že se Komise dopustila pochybení při stanovení snížení pokuty na základě spolupráce, kterou poskytla v rámci programu shovívavosti. Komise jí sice přiznala minimální snížení, tedy 30 %, avšak oznámení o spolupráci stanoví, že první podnik, na který se může vztahovat shovívavost, má nárok na snížení, které v souladu s bodem 26 oznámení o spolupráci může dosáhnout 50 %. Domnívá se, že toto pochybení vyplývá ze skutečnosti, že Komise nezohlednila dostatečně její rozhodující přínos pro vyšetřování.

303    Připomíná, že datum, ke kterému jsou předloženy důkazy na podporu žádosti a jejich přidaná hodnota jsou dvě kritéria, která podle oznámení o spolupráci umožňují definovat úroveň snížení.

304    Její péče přitom byla maximální, jak o tom svědčí bod 480 odůvodnění napadeného rozhodnutí, protože poskytla většinu nejvýznamnějších důkazů v jejím vlastnictví den po kontrolách, to znamená dne 4. května 2007.

305    Dále se domnívá, že její přínos byl velmi významný. Na rozdíl od tvrzení Komise v bodě 482 odůvodnění napadeného rozhodnutí, důkazy a informace, které předložila, nejenže „posilnily“ či „prohloubily“ schopnost Komise vypracovat oznámení námitek, které zaslala výrobcům, ale z jeho znění a ze znění napadeného rozhodnutí je podle ní zjevné, že informace, které poskytla, byly rozhodující pro podporu námitek Komise, pokud jde o charakteristiky kartelové dohody, její fungování a dobu trvání protiprávního jednání, jakož i míru účasti výrobců. V mnohých případech jsou tyto informace jedinými skutečnostmi podporujícími tvrzení Komise.

306    Žalobkyně v tomto ohledu upřesňuje, že informace a údaje, které poskytla, zaprvé umožnily podpořit ústní výpovědi poskytnuté prvním stěžovatelem – které jsou nedostatečné v případě neexistence listinných nebo objektivních důkazů, které je mohou potvrdit, aby se na nich nenapadnutelným způsobem mohly založit námitky, které s nimi souvisí – jakož i informace poskytnuté dalšími podniky a zadruhé byly jedinými skutečnými důkazy na podporu výtky Komise, podle které se další výrobci účastnili jediného a trvajícího protiprávního jednání.

307    Kromě toho se domnívá, že důkazy, které předložila v souvislosti s obdobím od března 1997 do června 1999, jsou jediným nebo hlavním základem pro závěry Komise o tomto období. I když je pravda, že existují další důkazy, nejsou nicméně podle ní dostačující k prokázání čehokoliv ohledně kartelové dohody během tohoto období. V případě neexistence těchto důkazů by tak Komise podle ní mohla jen konstatovat dvě samostatná protiprávní jednání, a nikoliv jediné a trvající protiprávní jednání.

308    Komise se tedy neprávem v bodě 485 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že „již vlastnila značné množství důkazů, na základě kterých mohla prokázat hlavní prvky kartelové dohody“.

309    V důsledku toho je podle žalobkyně použití minimální sazby snížení neopodstatněné a navíc neodůvodněné. Kromě toho se domnívá, že toto rozhodnutí porušuje zásadu rovného zacházení, protože v jiných případech přiznala Komise za poskytnutí menšího počtu informací vyšší snížení.

310    Komise tato tvrzení zpochybňuje.

311    Komise má za to, že má podle ustálené judikatury širokou posuzovací pravomoc v otázce metody stanovování pokut a v tomto ohledu může vzít v potaz celou řadu okolností, mezi něž patří i spolupráce dotčených podniků v průběhu šetření vedeného jejími útvary. V tomto kontextu musí Komise provádět komplexní skutková posouzení, jako je posouzení týkající se spolupráce uvedených podniků. Zejména má široký prostor pro uvážení při posuzování kvality a užitečnosti podnikem poskytnuté spolupráce, zejména pak v porovnání s přispěním ostatních podniků. Její hodnocení jsou předmětem omezeného soudního přezkumu.

312    Komise zpochybňuje, že MRI byla prvním a jediným podnikem, jehož přínos se považoval za přínos, který může odůvodnit jeho přístup k programu shovívavosti. Domnívá se totiž, že věc má svůj původ v žádosti o osvobození od pokuty podané [důvěrné], která ukončila svou účast na kartelové dohodě před podáním této žádosti a odhalila existenci, předmět a vlastnosti kartelové dohody, což Komisi umožnilo provést šetření a odůvodnilo, aby bylo [důvěrné] přiznáno úplné osvobození od pokuty. Naopak MRI začala spolupracovat až po kontrolách.

313    Pokud jde o význam a užitečnost spolupráce společnosti MRI, tato spolupráce nepochybně usnadnila úkol Komise, ale Komise zaprvé již věděla o existenci, předmětu a způsobech fungování kartelové dohody, zadruhé zpochybňuje, že by bez společnosti MRI nemohla prokázat trvání protiprávního jednání, zatřetí žádný z účastnících se podniků nebyl sankcionován za období od 13. května 1997 do 11. června 1999, v případě kterého se spolupráce společnosti MRI jevila jako užitečnější, začtvrté bylo podle Komise možné kvalifikovat protiprávní jednání jako opakované, i když bylo přerušeno během několika let, aby následně opět začalo s týmiž účastníky, stejným předmětem a obdobnými metodami, s cílem provedení téhož společného plánu. Podle Komise tedy MRI neprávem tvrdí, že její spolupráce byla nezbytná k tomu, aby mohla kvalifikovat protiprávní jednání jako trvající.

314    Kromě toho, pokud jde o ostatní období, užitečnost spolupráce společnosti MRI byla omezená, s ohledem na údaje již poskytnuté [důvěrné] a množství dokumentů objevených při kontrolách.

315    Snížení pokuty stanovené na 30 % je tedy plně odůvodněné.

316    Komise se dále domnívá, že srovnání, které činí MRI s ostatními podniky, je irelevantní, jelikož zaprvé je tento druh srovnání mezi odlišnými věcmi mimořádně obtížný a zadruhé skutečnost, že Komise poskytla ve své dřívější rozhodovací praxi určitou sazbu snížení za určité chování, neznamená podle judikatury, že je v rámci pozdějšího správního řízení povinna poskytnout téže snížení při posouzení podobného chování.

317    Konečně má za to, že rozhodnutí nepřiznat více než 30 % snížení je odůvodněno v bodě 485 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

c)     Závěry Tribunálu

318    Bod 26 oznámení o spolupráci stanoví:

„Komise v každém konečném rozhodnutí přijatém na konci správního řízení určí úroveň snížení, na kterou má podnik nárok ve vztahu k pokutě, která by mu byla jinak uložena, a to tímto způsobem. Pro

–        první podnik, který poskytl významnou přidanou hodnotu: snížení o 30–50 %,

–        druhý podnik, který poskytl významnou přidanou hodnotu: snížení o 20–30 %,

–         další podniky, které poskytly významnou přidanou hodnotu: snížení do 20 %.

Při určování úrovně snížení v každém z těchto pásem Komise přihlédne k době, kdy byly předloženy důkazy splňující požadavky bodu 24, a k míře, v jaké tyto důkazy představovaly přidanou hodnotu.“

319    Je třeba připomenout, že bod 24 oznámení o spolupráci upřesňuje, že pro získání nároku na takové snížení musí dotyčný podnik poskytnout Komisi důkaz o údajném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu v porovnání s důkazy, které má Komise již k dispozici, přičemž pojem „přidaná hodnota“ je vysvětlen v bodě 25 oznámení o spolupráci (viz bod 116 výše).

320    Znění oznámení o spolupráci tedy předpokládá rozlišení dvou etap:

–        zaprvé, aby mohl mít podnik prospěch ze snížení pokuty, je třeba, aby poskytl Komisi důkazy, které mají významnou přidanou hodnotu; prvnímu podniku, který takto spolupracuje, bude přiznáno snížení pokuty minimálně o 30 % a maximálně o 50 % základní částky pokuty;

–        zadruhé musí Komise při stanovení sazby snížení v tomto rozpětí zohlednit dvě kritéria: datum, ke kterému byly důkazy poskytnuty a míru přidané hodnoty, kterou představují.

321    Dále pojem „přidaná hodnota“ je chápán ve smyslu oznámení o spolupráci tak, že se vztahuje na rozsah, v němž poskytnuté důkazy posilují svou povahou nebo obsaženými podrobnostmi schopnost Komise dokázat údajnou kartelovou dohodu, přičemž tato hodnota se zase posuzuje na základě určitého množství parametrů upřesněných v bodě 25 oznámení o spolupráci.

322    Jestliže důkazy poskytnuté Komisi mají významnou přidanou hodnotu a podnik je prvním, kdo je poskytl, tak minimální sazba snížení pokuty bude 30 %. Dále čím dříve dojde ke spolupráci a čím větší bude míra přidané hodnoty, tím vyšší bude sazba snížení, která může dosáhnout maximálně 50 % výše pokuty.

323    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že Komise v napadeném rozhodnutí uznala, že MRI byla prvním podnikem, který splnil podmínky pro získání snížení pokuty, jelikož dokumenty, které poskytla Komisi, měly významnou přidanou hodnotu, ale omezila se na to, že společnosti MRI přiznala minimální snížení pokuty, a sice o 30 %. Jediná otázka, o které účastnice řízení diskutují a o které má Tribunál rozhodnout, je tedy rozsah snížení poskytnutého Komisí v rámci tohoto rozpětí, a nikoliv samotný princip tohoto snížení.

324    Komise sice posuzuje s ohledem na důkazy poskytnuté společností MRI procentní podíl snížení, které je třeba použít na žadatele o shovívavost, avšak nic to nemění na tom, že je třeba ověřit, zda Komise definovala tento procentní podíl v souladu s kritérii, která stanovila v oznámení o spolupráci, a zda v napadeném rozhodnutí uvedla úvahy, kterými se za tímto účelem řídila, tak aby žalobkyni umožnila seznámit se s odůvodněním opatření přijatému vůči ní a Tribunálu provést jeho přezkum.

325    Pokud jde o datum, ke kterému byly důkazy poskytnuty, je nesporné, že žádost o shovívavost byla spolu s důkazy podána dne 4. května 2007 (bod 480 odůvodnění napadeného rozhodnutí) – tedy dva dny po kontrolách organizovaných Komisí v důsledku žádosti o shovívavost podané [důvěrné] dne 20. prosince 2006.

326    Komise se domnívá, že se jedná o spolupráci, ke které došlo v rané fázi šetření (bod 486 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

327    Přitom je třeba konstatovat, že toto posouzení se neodráží v sazbě snížení použité na pokutu uloženou žalobkyni.

328    Pokud jde o míru významné přidané hodnoty důkazů předložených společností MRI, je třeba uvést následující.

329    V napadeném rozhodnutí Komise upřesnila, že MRI poskytla důkazy ohledně kartelové dohody od konce 80. let – zejména dokument z roku 1989 prokazující, že si účastníci kartelové dohody vyměňovali statistické údaje – jakož i dva dokumenty vyměněné v roce 2000 s koordinátorem kartelové dohody, které umožnily prokázat zeměpisné rozdělení trhů mezi účastníky kartelové dohody, a konečně interní dokumenty z počátku roku 1997 týkající se existence kartelové dohody v té době, které umožnily zjistit úlohu MRI v kartelové dohodě mezi roky 1996 a 1997 a podpořily schopnost Komise prokázat existenci kartelové dohody během druhé poloviny 90. let. Uvedla však, že příspěvek společnosti MRI měl jen omezenou hodnotu, jelikož v okamžiku, kdy k němu došlo, již disponovala velkým počtem důkazů umožňujících prokázat hlavní charakteristiky kartelové dohody (viz body 300 a 301 výše).

330    Je třeba nicméně uvést, že body 148 až 187 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí důkazy, o které Komise opřela svůj názor, že od 13. května 1997 do června 1999 se kartelová dohoda nacházela v období omezené činnosti, během kterého byly udržovány kontakty, na kterých se žalobkyně účastnila a jejichž cílem byla zejména snaha o obnovení kartelové dohody.

331    Tyto důkazy jsou tyto: [důvěrné].

332    Komise kromě toho upřesňuje, že různé dokumenty – a sice dva faxy od [důvěrné] ze dne 11. června 1999, a fax od společnosti Parker ITR ze dne 21. června 1999 – umožňují konstatovat, že neshody mezi účastníky kartelové dohody od 11. června 1999 skončily (bod 178 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

333    Listinné důkazy shromážděné Komisí ohledně přechodného období od 13. května 1997 do června 1999 tedy v podstatě pochází od společnosti MRI, která je předložila v rámci své žádosti o shovívavost.

334    Dále je třeba konstatovat, že Komise uvádí pouze relativní hodnotu dokumentů poskytnutých společností MRI, a nikoliv jejich vlastní hodnotu, ačkoliv jí tyto dokumenty umožnily podložit určitý počet prohlášení a nepřímých důkazů, kterými do té doby disponovala.

335    Zaprvé důkazy poskytnuté společností MRI Komisi ohledně období od 13. května 1997 do června 1999 – na rozdíl od důkazů, které poskytla pro období od 3. září 1996 do 13. května 1997 (viz body 148 a 149 výše) – jsou listinnými důkazy, které posílily schopnost Komise prokázat existenci kartelové dohody mezi květnem 1997 a červnem 1999 a umožnily jí prokázat, že určitá tvrzení dalších účastníků kartelové dohody týkající se toho, že kartelová dohoda byla mezi květnem 1997 a červnem 1999 zcela přerušena, byla nepřesná.

336    Zadruhé tyto důkazy umožnily Komisi podpořit její tvrzení, podle kterého mělo protiprávní jednání od dubna 1986 do května 2007 trvalou povahu, a to navzdory krizi, kterou kartelová dohoda prošla mezi květnem 1997 a červnem 1999 (viz body 289, 293 a 294 odůvodnění napadeného rozhodnutí), i když za toto přechodné období neuložila pokutu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Komise jen odkazuje na poznámku pod čarou 733 napadeného rozhodnutí a na další poznámky pod čarou téhož rozhodnutí, které odkazují na tři dokumenty týkající se přechodného období, aniž ale body 481 až 484 odůvodnění napadeného rozhodnutí zmiňují uvedené období nebo přínos společnosti MRI.

337    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodu 25 oznámení o spolupráci se pojem „přidaná hodnota“ vztahuje na rozsah, v němž poskytnuté důkazy posilují svou povahou nebo obsaženými podrobnostmi schopnost Komise dokázat existenci údajné kartelové dohody. Bod 25 uvedeného oznámení upřesňuje, že na hodnotu uvedených důkazů bude mít dopad míra jejich potvrzení z jiných zdrojů nezbytná k tomu, aby se dalo na předložené důkazy spoléhat ve vztahu k podnikům účastným na případu, takže přesvědčivým důkazům bude přisouzena větší hodnota než důkazům, jako jsou prohlášení, která vyžadují potvrzení, jsou-li rozporována.

338    V důsledku toho je třeba konstatovat, že míra přidané hodnoty důkazů poskytnutých žalobkyní Komisi se neodráží v sazbě snížení pokuty stanovené Komisí na minimální úrovni 30 %.

339    Komise tudíž porušila kritéria, která si stanovila v bodě 26 oznámení o spolupráci.

340    Pokud jde o výtku vycházející z nedostatku odůvodnění, Komise v bodě 486 odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze uvádí, že „s přihlédnutím k hodnotě jejího přínosu v této věci, rané fázi, ve které došlo k tomuto přínosu a rozsahu její spolupráce po jejích prohlášeních, je třeba společnosti MRI přiznat 30 % snížení pokuty, která by jí jinak byla uložena.

341    V důsledku toho je třeba mít podpůrně za to, že pokud měla Komise zvláštní důvody k tomu, aby omezila sazbu snížení pokuty poskytnutou žalobkyni na 30 % a nezvýšila ji navzdory její brzké spolupráci a významné míře přidané hodnoty poskytnutých důkazů, příslušelo jí v tomto bodě odůvodnit napadené rozhodnutí, což nicméně neučinila, takže Tribunál nemůže s jistotou přezkoumat, zda se v tomto ohledu rovněž dopustila zjevně nesprávného posouzení.

342    S ohledem na skutečnost, že se ani raná spolupráce žalobkyně ani míra přidané hodnoty důkazů, které poskytla, neodráží v sazbě snížení použité Komisí v napadeném rozhodnutí a s ohledem na jeho nedostatečné odůvodnění, je třeba částečně vyhovět páté části třetího žalobního důvodu, a zrušit čl. 2 písm. f) napadeného rozhodnutí.

343    Pokud jde o výtku vycházející z porušení zásady rovného zacházení, je třeba konstatovat, že žalobkyně neuvedla dostatečné skutečnosti umožňující prokázat, že její situace byla podobná jako situace ostatních podniků za stejných okolností. Tato výtka tedy musí být zamítnuta.

344    Pátá část třetího žalobního důvodu se tedy ve zbývající části zamítá.

 D – K návrhovým žádáním znějícím na snížení pokuty

345    Je třeba připomenout, že v souladu s článkem 229 ES mohou nařízení vydaná společně Evropským parlamentem a Radou Evropské unie na základě ustanovení Smlouvy přenést na Soudní dvůr pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci týkající se sankcí, které tato nařízení stanoví. Taková pravomoc byla přenesena na unijní soud článkem 31 nařízení č. 1/2003. Tento soud je tedy oprávněn nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením, a tedy uložené pokuty nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit. Z toho vyplývá, že unijní soud je oprávněn vykonávat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud je mu předložena k posouzení otázka výše pokuty, a že tato pravomoc může být vykonávána jak za účelem snížení této částky, tak za účelem jejího zvýšení (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh. s. I‑1331, body 60 až 62 a citovaná judikatura).

346    Kromě toho podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 se při stanovování výše pokuty přihlíží k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání. Výše pokuty nesmí kromě toho v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 přesáhnout 10 % celkového obratu podniku za předchozí hospodářský rok.

347    Dále, jak je připomenuto v článku 49 Listiny základních práv, výše trestu nesmí být nepřiměřená trestnému činu.

348    Navíc je třeba připomenout, že určení výše pokuty Tribunálem v rámci jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci není z podstaty přesným aritmetickým výpočtem. Tribunál kromě toho není vázán výpočty Komise, ale musí provést vlastní posouzení s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu (rozsudek Tribunálu ze dne 14. září 2004, Aristrain v. Komise, T‑156/94, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 43).

349     Soudní dvůr rozhodl, že pro stanovení výše pokut je třeba zohlednit dobu trvání protiprávních jednání a všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení jejich závažnosti, jako je jednání každého z podniků, jejich role při zavádění jednání ve vzájemné shodě, zisk, který mohou z těchto jednání mít, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představuje protiprávní jednání tohoto druhu pro Unii (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, Sb. rozh. s. I‑13085, bod 56 a citovaná judikatura).

350     Soudní dvůr rovněž uvedl, že musí být zohledněny objektivní skutečnosti, jako je obsah a doba trvání protisoutěžních jednání, jejich počet a intenzita, rozsah dotčeného trhu a zhoršení hospodářského veřejného pořádku. Analýza musí rovněž zohlednit relativní význam a podíl odpovědných podniků na trhu, jakož i případné opakování protiprávního jednání (rozsudek Chalkor v. Komise, bod 349 výše, bod 57).

351    Je rovněž ustálenou judikaturou, kterou je třeba připomenout, že zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčeným ustanovením, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit opatření nejméně omezující a dbát na to, aby způsobené nepříznivé následky nebyly nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům. Z toho vyplývá, že pokuty nesmí být nepřiměřené ve vztahu ke sledovaným cílům, tedy ve vztahu k dodržování pravidel hospodářské soutěže, a že výše pokuty uložené podniku za protiprávní jednání v oblasti hospodářské soutěže musí být přiměřená protiprávnímu jednání, posuzovanému jako celek, s přihlédnutím zejména k jeho závažnosti (viz rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, Sb. rozh. s. II‑6681, bod 280 a citovaná judikatura).

352    Tribunál považuje v projednávané věci, s ohledem na posouzení, které provedl v rámci páté části třetího žalobního důvodu a na pochybení, která byla při této příležitosti konstatována (viz bod 342 výše), za vhodné vykonat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu byla přiznána článkem 31 nařízení č. 1/2003, a nahradit posouzení Komise svým posouzením, pokud jde o výši pokuty, kterou je třeba žalobkyni uložit.

353    V projednávaném případě je třeba nejprve připomenout, že zaprvé konsolidovaný obrat na celosvětové úrovni, který dosáhla MRI za všechny své výrobky, byl v roce 2006 [důvěrné] a v roce 2007 [důvěrné] (bod 44 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a zadruhé, že podíl podniku na celosvětovém trhu byl Komisí ohodnocen na [důvěrné], což žalobkyně nepopírá (viz bod 433 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

354    Je třeba dále uvést, že kartelová dohoda má určitou závažnost, s ohledem na dobu trvání protiprávního jednání, jakož i skutečnost, že protiprávní jednání, kterých se žalobkyně plně účastnila, se projevovala zadáváním zakázek v nabídkových řízeních, určováním cen, stanovováním kvót, stanovováním prodejních podmínek, rozdělením zeměpisných trhů, jakož i výměnou citlivých informací o cenách, objemu prodejů a nabídkových řízení. Jedná se dále o kartelovou dohodu celosvětového rozměru.

355    Kromě toho je prokázáno, že se žalobkyně účastnila protiprávního jednání od 1. dubna 1986 do 1. srpna 1992 – přičemž toto období není promlčené (viz body 212 až 214 výše) – a poté od 3. září 1996 do 2. května 2007, přičemž je pravda, že toto druhé období protiprávního jednání zahrnuje přechodné období omezených činností, na kterých se ale p. F. plně podílel zejména s vyhlídkou na obnovení kartelové dohody a vyjednání místa žalobkyně v ní.

356    Nepochybně je třeba přihlédnout ke spolupráci žalobkyně při šetření Komise. Žalobkyně totiž díky důkazům, které včas poskytla Komisi, umožnila Komisi konstatovat existenci trvajícího protiprávního jednání k tíži ostatních účastníků kartelové dohody, navzdory existenci krizového období, které by bez těchto důkazů pravděpodobně vedlo Komisi k závěru, že kartelová dohoda byla po dobu dvou let přerušena – či dokonce tří let, pokud jde o samotnou žalobkyni.

357    Je třeba nicméně zohlednit skutečnost, že i bez těchto důkazů by Komise mohla konstatovat existenci opakovaného protiprávního jednání k tíži účastníků kartelové dohody (v tomto ohledu viz důkazy předložené Komisí v bodech 296 až 304 a 307 odůvodnění napadeného rozhodnutí), což relativizuje význam přidané hodnoty spolupráce společnosti MRI.

358    Tribunál se domnívá, že za takových okolností by měla být sazba snížení pokuty 40 %.

359    Nicméně s ohledem na výše uvedené úvahy a nezbytnost zvážit různé skutečnosti, které je třeba zohlednit pro účely stanovení výše pokuty (viz body 349 a 350 výše), má Tribunál za to, že výše pokuty uložené žalobkyni je s ohledem zejména na závažnost protiprávního jednání a dobu trvání účasti společnosti MRI na něm, přiměřená, a není ji tedy třeba snížit.

360    Je tedy třeba zamítnout žalobkyní podaná návrhová žádání směřující ke změně v rozsahu, v němž se týkají snížení pokuty ve výši 4 900 000 eur, která jí byla uložena.

 K nákladům řízení

361    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce téhož ustanovení může Tribunál rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich ponese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch.

362    Jelikož žalobkyně a Komise měly ve věci částečně úspěch i neúspěch, je třeba rozhodnout, že ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1)      Článek 2 písm. f) rozhodnutí Komise C(2008) 428 final ze dne 28. ledna 2009 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.188 – námořní palivové hadice) se zrušuje.

2)      Výše pokuty uložená společnosti MRI se stanoví na 4 900 000 euro.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Azizi Prek Frimodt Nielsen

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. května 2013.

Podpisy.

Obsah

Skutkový základ sporu

A – Odvětví námořních palivových hadic určených pro ropu a plyn

B – Představení žalobkyně

C – Správní řízení

D – Napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

A –  K návrhovým žádáním znějícím na zrušení

B –  K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávné kvalifikace protiprávního jednání a z porušení článku 253 ES a k druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávných posouzení při určení doby trvání protiprávního jednání a z porušení článků 81 ES, 253 ES a článku 2 nařízení č. 1/2003

1.  Napadené rozhodnutí

2.  Argumenty účastnic řízení

a) K prvnímu žalobnímu důvodu

b) K druhému žalobnímu důvodu

K první části

Ke druhé části

K třetí části

Ke čtvrté části

K páté části

K šesté části

3.  Závěry Tribunálu

a)  Připomenutí zásad týkajících se důkazního břemene

b)  K účasti žalobkyně na protiprávním jednání v období od 3. září 1996 do 9. května 2000

K období od 3. září 1996 do 13. května 1997

–  K dosahu bodu 26 oznámení o spolupráci

–  K prokázání dodatečných skutečností zvyšujících v projednávaném případě závažnost nebo dobu trvání protiprávního jednání

K přechodnému období

c)  K existenci trvajícího protiprávního jednání

K pojmu „trvající a opakující se protiprávní jednání“

K existenci trvajícího protiprávního jednání v projednávaném případě

d)  K opodstatněnosti dalších částí druhého žalobního důvodu

C – Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z různých pochybení při stanovení výše pokuty, z porušení zásady proporcionality, zásady přiměřenosti sankce, zásady rovného zacházení, zásady ochrany legitimního očekávání a z nedostatku odůvodnění

1.  K první části třetího žalobního důvodu, vycházející z nesprávného posouzení závažnosti protiprávního jednání a porušení zásady rovného zacházení

a)  Napadené rozhodnutí

b)  Argumenty účastnic řízení

c)  Závěry Tribunálu

2.  Ke druhé části třetího žalobního důvodu, která vychází z pochybení při stanovení pokuty v závislosti na době trvání protiprávního jednání a z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

a)  Napadené rozhodnutí

b)  Argumenty účastnic řízení

c)  Závěry Tribunálu

3.  Ke třetí části třetího žalobního důvodu, vycházející z pochybení při zvýšení pokuty za účelem odrazení a z porušení povinnosti odůvodnění a zásady rovného zacházení

a)  Napadené rozhodnutí

b)  Argumenty účastnic řízení

c)  Závěry Tribunálu

4.  Ke čtvrté části třetího žalobního důvodu, vycházející z nesprávného posouzení podmínek pro použití polehčujících okolností a z porušení povinnosti odůvodnění

a)  Napadené rozhodnutí

b)  Argumenty účastnic řízení

c)  Závěry Tribunálu

5.  K páté části třetího žalobního důvodu, která se týká snížení pokuty za spolupráci v rámci programu shovívavosti

a)  Napadené rozhodnutí

b)  Argumenty účastnic řízení

c)  Závěry Tribunálu

D – K návrhovým žádáním znějícím na snížení pokuty

K nákladům řízení

** Jednací jazyk: italština.

1 –      Důvěrné údaje byly vynechány.