ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
9. září 2014(*)
„Státní podpory – Letištní poplatky − Letiště Lübeck – Rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU – Článek 107 odst. 1 SFEU – Zjevně nesprávné posouzení − Článek 10 nařízení (ES) č. 659/1999“
Ve věci T‑461/12,
Hansestadt Lübeck (Německo), právní nástupce Flughafen Lübeck GmbH, zastoupen M. Núñez Müllerem, J. Dammannem de Chapto a T. Beckerem, advokáty,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené T. Maxian Ruschem a R. Sauerem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2012) 1012 final ze dne 22. února 2012 o státních podporách SA.27585 a SA.31149 (2012/C) (ex NN/2012, ex CP 31/2009 a CP 162/2010) – Německo, v rozsahu, ve kterém se toto rozhodnutí týká letištního ceníku letiště Lübeck (Německo) přijatého v roce 2006,
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení S. Papasavvas (zpravodaj), předseda, N. J. Forwood a E. Bieliūnas, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Andová, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. března 2014,
vydává tento
Rozsudek(1)
[omissis]
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
[omissis]
Právní otázky
K prvnímu bodu návrhových žádání
[omissis]
K věci samé
39 Žalobce na podporu prvního bodu návrhových žádání uplatňuje pět žalobních důvodů, které vycházejí zaprvé z porušení práva Spolkové republiky Německo na obhajobu, zadruhé z porušení povinnosti provést pečlivý a nestranný přezkum, zatřetí z porušení čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU, článků 4, 6 a čl. 13 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), začtvrté z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU a zapáté z porušení povinnosti uvést odůvodnění.
40 Tribunál považuje za vhodné nejprve přezkoumat ve vztahu ke kritériu selektivity čtvrtý žalobní důvod v jeho části vztahující se k porušení čl. 107 odst. 1 SFEU.
41 Žalobce na podporu uvedené části tvrdí, že Komise neměla učinit závěr, že letištní ceník z roku 2006 je státní podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, protože není selektivní.
42 V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že pokud žalobce v rámci žaloby podané proti rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení zpochybňuje posouzení Komise, pokud jde o kvalifikaci, že sporné opatření je státní podporou, je přezkum ze strany soudu Evropské unie omezen na ověření, zda se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když se domnívala, že nemůže překonat veškeré obtíže ohledně tohoto bodu během prvotního přezkumu dotyčného opatření (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 21. července 2011, Alcoa Trasformazioni v. Komise, C‑194/09 P, Sb. rozh. s. I‑6311, bod 61, usnesení předsedy Tribunálu ze dne 19. prosince 2001, Government of Gibraltar v. Komise, T‑195/01 R a T‑207/01 R, Recueil, s. II‑3915, bod 79, a rozsudek Tribunálu ze dne 23. října 2002, Diputación Foral de Guipúzcoa a další v. Komise, T‑269/99, T‑271/99 a T‑272/99, Recueil, s. II‑4217, bod 49).
43 K tomu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury vyžaduje kvalifikace jako státní podpora splnění všech následujících podmínek. Musí se zaprvé jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé musí být tento zásah způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí zvýhodňovat svého příjemce. Začtvrté musí narušovat či hrozit narušením hospodářské soutěže (viz rozsudek ze dne 10. června 2010, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C‑140/09, Sb. rozh. s. I‑5243, bod 31 a citovanou judikaturu).
44 Selektivní povaha státního opatření je jednou z charakteristik pojmu „státní podpora“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 1. prosince 1998, Ecotrade, C‑200/97, Recueil, s. I‑7907, bod 40; ze dne 24. listopadu 2011, Itálie v. Komise, C‑458/09 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 56, a Tribunálu ze dne 29. září 2000, CETM v. Komise, T‑55/99, Recueil, s. II‑3207, bod 39). Tento článek totiž zakazuje podpory „zvýhodňující určité podniky nebo určitá odvětví“, tj. selektivní podpory. Proto zvýhodnění vyplývající z obecného opatření, které je bez rozdílu použitelné na všechny hospodářské subjekty, nepředstavují státní podpory ve smyslu tohoto článku (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2005, Itálie v. Komise, C‑66/02, Sb. rozh. s. I‑10901, bod 99).
45 Za účelem posouzení selektivity opatření je třeba přezkoumat, zda v rámci daného právního režimu toto opatření určité podniky zvýhodňuje oproti jiným podnikům, které se nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, Sb. rozh. s. I‑10515, bod 82 a citovanou judikaturu).
46 Podle rovněž ustálené judikatury nezahrnuje pojem „státní podpora“ státní opatření zavádějící rozlišení mezi podniky, a tedy opatření a priori selektivní, pokud toto rozlišení vyplývá z povahy nebo systematiky systému, do něhož tato opatření patří (viz výše uvedený rozsudek British Aggregates v. Komise, bod 183 a citovanou judikaturu).
47 V projednávaném případě je třeba poznamenat, že Komise v odstavci 279 napadeného rozhodnutí usoudila, že dotčené výhody byly poskytnuty výlučně leteckým společnostem využívajícím letiště Lübeck, a proto byly selektivní ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
48 Žalobce namítá, že letecké společnosti působící na jiných letištích nejsou v situaci, jež by byla po skutkové a právní stránce obdobná situaci leteckých společností, které se nacházejí na letišti Lübeck, a že Komise netvrdila, že letištní ceník z roku 2006 na trhu neobvyklým způsobem zvýhodňoval některé uživatele letiště Lübeck oproti jeho jiným uživatelům.
49 Komise odpovídá, že letištní ceník z roku 2006 je selektivní, protože se vztahuje pouze na letecké společnosti, které využívají letiště Lübeck.
50 V tomto ohledu je úvodem nutno konstatovat, že odůvodnění uvedené v odstavci 279 napadeného rozhodnutí, které je uvedeno v bodě 47 výše a rozvedeno v odstavcích 265 až 267 uvedeného rozhodnutí, je jediným, které je uvedeno k doložení selektivní povahy letištního ceníku z roku 2006, takže přezkum legality uvedeného rozhodnutí musí být uskutečněn ve vztahu k tomuto jedinému odůvodnění.
51 K tomu je třeba poznamenat, že skutečnost, že se letištní ceník z roku 2006 vztahuje jen na letecké společnosti využívající letiště Lübeck, je inherentní německé právní úpravě letištních poplatků a samotné povaze ceníku stanovujícího takové poplatky. V souladu s článkem 43a Luftverkehrs-Zulassungs-Ordnung totiž každý správce letiště zpracovává sazebník poplatků vztahujících se na toto letiště. V dotčeném právním rámci se tedy letištní ceník z roku 2006 mohl týkat pouze poplatků vztahujících se na letiště Lübeck. Společnosti, které létají na jiná německá letiště, podléhají na těchto letištích letištním ceníkům vztahujícím se specificky na tato letiště. Nenacházejí se tedy v situaci, která by byla srovnatelná se situací společností využívajících letiště Lübeck.
52 Dále, ačkoliv z judikatury vyplývá, jak uvádí Komise, že podpora může být selektivní, i pokud se týká celého hospodářského odvětví (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2005, Unicredito Italiano, C‑148/04, Sb. rozh. s. I‑11137, bod 45 a citovanou judikaturu), je na jedné straně třeba uvést, že uvedená judikatura, rozvinutá zejména v kontextu vnitrostátních opatření s obecnou působností, není v projednávaném případě přímo relevantní. Dotčené opatření se totiž netýká „celého hospodářského odvětví“, což by v projednávaném případě bylo letištní odvětví, nýbrž pouze podniků, které využívají letiště Lübeck.
53 Na druhé straně je třeba uvést, že za účelem posouzení případné selektivní povahy sazebníku ve vztahu k určitým podnikům, vydaného veřejným subjektem pro používání specifického zboží nebo služby v daném odvětví, je třeba zejména věnovat pozornost všem podnikům, které používají nebo mohou používat toto určité zboží nebo tuto určitou službu a přezkoumat, zda pouze některé podniky využívají nebo jsou schopny využívat případného zvýhodnění. Případ podniků, které nechtějí nebo nemohou dotčené zboží nebo službu používat, tak pro posouzení, zda taková výhoda existuje, není přímo relevantní. Jinými slovy, selektivní povaha opatření spočívajícího v sazebníku vydaného veřejným subjektem pro používání zboží nebo služby, které tento subjekt poskytuje, může být posouzena pouze ve vztahu k současným nebo potenciálním klientům uvedeného subjektu odebírajícím dotčené specifické zboží nebo služby, a obzvláště nikoliv ve vztahu ke klientům jiných podniků v odvětví, které poskytují podobné zboží a služby. Ostatně, pokud bychom měli mít za to, že jakýkoliv sazebník, který není diskriminační a je používán veřejným subjektem na dané zboží nebo službu, má selektivní povahu, vedlo by to v podstatě k přílišnému rozšíření pojmu „podpora zvýhodňující určité podniky nebo určitá odvětví“, uvedeného v čl. 107 odst. 1 SFEU. Rovněž proto, aby případná výhoda, která byla poskytnuta veřejným subjektem v rámci poskytování specifického zboží nebo služeb, zvýhodňovala určité podniky, je nezbytné, aby podnikům, které odebírají, nebo chtějí odebírat toto zboží nebo tuto službu, uvedená výhoda ze strany tohoto subjektu v tomto specifickém rámci nepříslušela nebo nemohla příslušet.
54 Z výše uvedeného zaprvé vyplývá, že pouhá okolnost, že se letištní ceník z roku 2006 vztahuje pouze na letecké společnosti, které využívají letiště Lübeck, není relevantním kritériem k přijetí závěru, že tento letištní ceník má selektivní povahu.
55 Zadruhé z výše uvedeného vyplývá, že s ohledem na skutečnost, že dotčenou specifickou službou za placení poplatků stanovených v letištním ceníku z roku 2006 je využívání letiště Lübeck a že není zpochybňováno, že tarifní ustanovení uvedeného letištního ceníku se vztahují na všechny letecké společnosti, měla Komise s ohledem na odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí neprávem za to, že letištní ceník z roku 2006 je selektivní.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise C (2012) final ze dne 22. února 2012 o státních podporách SA.27585 a SA.31149 (2012/C) (ex NN/2012, ex CP 31/2009 a CP 162/2010) – Německo, se zrušuje v rozsahu, ve kterém se toto rozhodnutí týká letištního ceníku letiště Lübeck (Německo) přijatého v roce 2006.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Hansestadt Lübeck.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 9. září 2014.
Podpisy.