Věc T‑213/19
AW
v.
Evropský parlament
Rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 28. května 2020
„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Článek 73 služebního řádu – Společná pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Článek 16 – Ohlášení nemoci z povolání – Článek 22 – Lékařská komise – Neuznání nemoci jako nemoci z povolání – Protiprávnost stanoviska lékařské komise“
1. Žaloby úředníků – Žaloba směřující proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost – Přípustnost – Povinnost rozhodnout o návrhových žádáních směřujících proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost – Návrhová žádání postrádající samostatný obsah nebo čistě potvrzující rozhodnutí – Neexistence
(Služební řád, články 90 a 91)
(viz body 23, 24)
2. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Posuzovací pravomoc lékařské komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 22)
(viz bod 44)
3. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazů a nemocí z povolání – Uznání nemoci jako nemoci z povolání – Řízení – Poskytnutí všech dostupných podkladů, které mohou být použity, lékařské komisi – Absence – Protiprávnost stanoviska lékařské komise
(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 22 odst. 3)
(viz body 45–59)
Shrnutí
Rozsudkem AW v. Parlament (T‑213/19) ze dne 28. května 2020 Tribunál zrušil rozhodnutí Evropského parlamentu, kterými byly zamítnuty žádosti o uznání některých nemocí žalobce jako nemocí z povolání, kvůli protiprávnosti lékařského stanoviska, které v tomto ohledu vydala lékařská komise.
Žalobce, úředník Evropského parlamentu, podal na základě článků 3 a 16 společných pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání (dále jen „pravidla o pojištění“)(1) několik žádostí o uznání některých nemocí, které jej postihly, jako nemocí z povolání. Poté, co orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) oznámil dva návrhy rozhodnutí o neuznání dotčených nemocí jako nemocí z povolání, k nimž byly přiloženy závěry lékaře A, který byl jmenován tímto orgánem, žalobce požádal, aby byla věc předložena lékařské komisi a aby tato komise vydala k uvedeným návrhům rozhodnutí stanovisko. Žalobce jmenoval ke svému zastupování lékaře B a zaslal OOJ zprávy tohoto lékaře, v nichž byly uvedeny sporné lékařské otázky. Lékařská komise složená z lékaře B, lékaře A a třetího lékaře C se sešla dne 10. dubna 2018. Dne 12. dubna 2018 zaslal lékař B lékaři C dokumenty, které žalobce zpočátku předložil v souvislosti se žádostmi o uznání dotčených nemocí jako nemocí z povolání a které nebyly zaslány lékařské komisi. Emailem ze dne 16. května 2018 lékař C sdělil lékaři B, aby k těmto dokumentům v souladu s pokyny Evropského parlamentu nepřihlížel. OOJ na základě lékařských zpráv vypracovaných lékařskou komisí žádosti o uznání dotčených nemocí jako nemocí z povolání zamítl (dále jen „napadená rozhodnutí“). OOJ zamítl i stížnost, kterou podal dotyčný úředník proti napadeným rozhodnutím na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie.
Žalobce na podporu žaloby na neplatnost namítl, že lékařské komisi nebyl předán úplný spis obsahující veškeré dokumenty, které předložil od okamžiku zahájení řízení o uznání dotčených nemocí jako nemocí z povolání. Tato komise tudíž neměla k dispozici všechny dostupné podklady, které mohla použít při svém hodnocení, v rozporu s čl. 22 odst. 3 pravidel o pojištění.
Tribunál nejprve připomněl, že z čl. 22 odst. 3 pravidel o pojištění vyplývá, že k tomu, aby lékařská komise mohla vydat lékařské stanovisko, které splňuje všechny náležitosti, musí mít možnost seznámit se se všemi dostupnými podklady, které může při svém hodnocení použít. V projednávaném případě však bylo nesporné, že Parlament nezaslal lékařské komisi některé dokumenty, které žalobce zpočátku předložil, a to včetně lékařských zpráv, v nichž byl učiněn závěr, že dotčené nemoci jsou nemoci z povolání. Parlament podle vysvětlení, která v tomto ohledu poskytl, uvedené dokumenty neakceptoval poté, co dospěl k závěru, že se některé z nich shodují s těmi, které již má k dispozici, některé nijak nesouvisejí s posuzovanými lékařskými otázkami a konečně některé obsahují podobné informace, tedy nejsou totožné, ale obsahují informace a závěry, které již má k dispozici.
Pokud jde konkrétně o nepředložení posledně uvedené kategorie dokumentů, Tribunál dále konstatoval, že Parlament provedl ve vztahu k těmto dokumentům posouzení lékařské povahy, čímž překročil meze své pravomoci. Za situace, kdy pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění požádají, aby lékařská komise vydala stanovisko, je totiž jediným úkolem Parlamentu stanovit této komisi mandát. Na základě tohoto mandátu jsou pak komisi předloženy lékařské záležitosti vyplývající z lékařských zpráv, u nichž měli pojištěnec nebo osoby oprávněné z jeho pojištění za to, že je užitečné je sdělit lékaři nebo lékařům jmenovaným orgánem za účelem uplatňování pravidel o pojištění. Bylo tudíž pouze na žalobci nebo osobách oprávněných z jeho pojištění, aby posoudili relevanci lékařských zpráv vyloučených ze spisu.
Pokud se tedy Parlament za účelem přípravy spisu předloženého lékařské komisi vyjádřil k lékařským otázkám, překročil meze své pravomoci a narušil řádný průběh práce lékařské komise. Za těchto podmínek nebylo možné mít za to, že lékařská komise mohla posoudit všechny dostupné podklady, které mohla použít při svém hodnocení. Vzhledem k tomu, že lékařská komise plnila svoji úlohu za protiprávních podmínek, zprávy, které zaslala OOJ po ukončení své práce, byly vadné.
Vzhledem k tomu, že dokumenty, ve vztahu k nimž provedl Parlament lékařské posouzení, zjevně souvisely s nemocemi žalobce, Tribunál dospěl k závěru, že není vyloučeno, že kdyby lékařská komise mohla tyto dokumenty posoudit a případně je zohlednit, její závěry by mohly být odlišné.
Jelikož byla napadená rozhodnutí přijata na základě vadných zpráv lékařské komise, byla stižena procesní vadou, která byla takové povahy, že odůvodňovala jejich zrušení.