ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
6. října 2021(*)
„Ochranná známka Evropské unie – Slovní ochranná známka Evropské unie Muresko – Starší národní slovní ochranné známky Muresko – Uplatnění seniority starších národních ochranných známek po zápisu ochranné známky Evropské unie – Články 39 a 40 nařízení (EU) 2017/1001 – Zápis starších národních ochranných známek, jehož doba platnosti uplynula ke dni uplatnění nároku“
Ve věci T‑32/21,
Daw SE, se sídlem v Ober-Ramstadtu (Německo), zastoupená A. Haberlem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému E. Markakisem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 25. listopadu 2020 (věc R 1686/2020-4), týkajícímu se uplatnění seniority totožných starších národních ochranných známek pro slovní ochrannou známku Evropské unie Muresko č. 15465719,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení V. Tomljenović, předsedkyně, F. Schalin a P. Škvařilová-Pelzl (zpravodajka), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 22. ledna 2021,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 30. března 2021,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek(1)
[omissis]
Návrhová žádání účastníků řízení
9 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– nařídil EUIPO, aby sporné uplatnění nároku zapsal pro dotčenou ochrannou známku Evropské unie;
– uložil EUIPO náhradu náklady řízení.
10 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
11 Žalobkyně nepopírá, že v okamžiku, kdy u EUIPO podala žádost o sporné uplatnění nároku, doba platnosti zápisu polské a německé ochranné známky uplynula, jak uvedla průzkumová referentka v oznámení ze dne 10. února 2020.
12 Na podporu projednávané žaloby v podstatě uplatňuje pouze jediný žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se dopustil odvolací senát a jež vyplývá z příliš restriktivního výkladu článku 40 nařízení 2017/1001 ve spojení s článkem 39 téhož nařízení v bodě 12 napadeného rozhodnutí, podle něhož musí být totožná starší národní ochranná známka ke dni uplatnění seniority zapsána a musí být platná. Podle žalobkyně vedl tento nesprávný výklad odvolací senát k tomu, že její odvolání neprávem zamítl místo toho, aby zrušil rozhodnutí průzkumové referentky o zamítnutí sporného uplatnění nároku a provedl zápis uvedeného uplatnění nároku pro dotčenou ochrannou známku Evropské unie.
13 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že majitel totožné starší národní ochranné známky, u jejíhož zápisu uplynula doba platnosti, má vždy právo uplatnit senioritu této ochranné známky ve prospěch jakékoliv přihlašované nebo později zapsané ochranné známky Evropské unie, pokud v okamžiku, kdy podal žádost o uplatnění svého nároku, bylo uplatnění nároku založenému na téže národní ochranné známce vyhověno pro jinou ochrannou známku Evropské unie.
[omissis]
18 EUIPO argumenty žalobkyně vyvrací a navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta jako zjevně neopodstatněná.
19 Jediný žalobní důvod předložený žalobkyní nastoluje otázku týkající se výkladu článku 40 nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 39 téhož nařízení, na který uvedený článek 40 odkazuje, jejímž cílem je zjistit, zda se majitel ochranné známky Evropské unie, pro kterou bylo uplatnění seniority totožné starší národní ochranné známky vyhověno, může dovolávat fikce zachování zápisu starší národní ochranné známky ve prospěch jiné ochranné známky Evropské unie, pro kterou byla žádost o uplatnění seniority starší národní ochranné známky podána po uplynutí doby platnosti zápisu této starší ochranné známky.
[omissis]
22 Podle ustálené judikatury je třeba při výkladu ustanovení unijního práva přihlížet nejen k jejich znění, ale rovněž k jejich kontextu a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž jsou součástí [viz rozsudky ze dne 11. července 2018, COBRA, C‑192/17, EU:C:2018:554, bod 29 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 28. ledna 2020, Komise v. Itálie (Směrnice o postupu proti opožděným platbám), C‑122/18, EU:C:2020:41, bod 39 a citovaná judikatura].
23 Mimoto z judikatury vyplývá, že ustanovení o výjimce musí být předmětem striktního výkladu [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 22. ledna 2020, Pensionsversicherungsanstalt (Ukončení činnosti po dosažení věku pro odchod do důchodu), C‑32/19, EU:C:2020:25, bod 38 a citovaná judikatura]. Vzhledem k důsledkům, jež jsou spojeny s uplatněním seniority totožné starší národní ochranné známky podle článků 39 a 40 nařízení 2017/1001 a odchylují se od zásady, podle níž by majitel takové ochranné známky musel v případě neobnovení jejího zápisu pozbýt práva přiznaná touto ochrannou známkou, musí být podmínky, které je třeba splnit, aby takovému uplatnění nároku mohlo být vyhověno, předmětem restriktivního výkladu [v tomto smyslu, pokud jde o podmínku totožnosti dotyčných ochranných známek viz rozsudek ze dne 19. ledna 2012, Shang v. OHIM (justing), T‑103/11, EU:T:2012:19, bod 17].
24 V projednávané věci je třeba zaprvé uvést, že podle čl. 40 odst. 1 nařízení 2017/1001 totožná starší národní ochranná známka, jejíž senioritu majitel ochranné známky Evropské unie uplatňuje, musí být podle různých jazykových verzí ochrannou známkou „zapsanou“ nebo „která je zapsána“ v členském státě.
25 Tato formulace v přítomném čase oznamovacího způsobu jasně ukazuje, že totožná starší národní ochranná známka, jejíž seniorita je uplatňována ve prospěch ochranné známky Evropské unie, musí být v okamžiku podání žádosti o uplatnění seniority zapsána.
26 Žalobkyně tak nemůže v podstatě tvrdit, že článek 40 nařízení 2017/1001 ve spojení s článkem 39 téhož nařízení pouze vyžaduje, aby starší národní ochranná známka byla zapsána někdy v minulosti, s cílem zabránit tomu, aby na podporu uplatnění seniority mohla být uplatněna pouhá užívaná ochranná známka.
27 Zadruhé je takový doslovný výklad článku 40 nařízení 2017/1001 potvrzen kontextem, do něhož je tento článek zasazen. V souladu s jeho odstavcem 4 musí být totiž uvedený článek použit ve spojení s čl. 39 odst. 3 téhož nařízení. Z posledně uvedeného ustanovení, tak jak je vykládáno judikaturou, přitom vyplývá, že jediným účinkem uplatnění seniority totožné starší národní ochranné známky je to, že majitel ochranné známky Evropské unie, jehož uplatnění seniority starší ochranné známky bylo vyhověno, je v případě, že se vzdá starší ochranné známky nebo ji nechá zaniknout, oprávněn nadále požívat stejných práv, jaká by byl měl, kdyby starší ochranná známka byla i nadále zapsána [rozsudky ze dne 19. ledna 2012, justing, T‑103/11, EU:T:2012:19, bod 17, a ze dne 20. února 2013, Langguth Erben v. OHIM (MEDINET), T‑378/11, EU:T:2013:83, bod 28].
28 Systém uplatnění seniority národní ochranné známky po zápisu ochranné známky Evropské unie, jak vyplývá z článku 40 nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 39 odst. 3 téhož nařízení, tak spočívá na zásadě, že majitel starší národní ochranné známky se této ochranné známky nevzdá nebo ji nenechá zaniknout, dokud není vyhověno uplatnění seniority, o které žádal, ve prospěch ochranné známky Evropské unie, což a fortiori znamená, že ke dni podání žádosti o uplatnění tohoto nároku již neuplynula doba platnosti zápisu totožné starší národní ochranné známky.
29 Tento výklad článku 40 nařízení 2017/1001 je v souladu s praktickým uplatňováním tohoto článku ze strany EUIPO, jak je popsáno v bodě 13.2 oddílu 2 části B metodických pokynů týkajících se průzkumu prováděného EUIPO, podle něhož „[EUIPO] musí ověřit, že starší ochranná známka byla v době podání přihlášky [ochranné známky Evropské unie] zapsána a že tento starší zápis nezanikl ke dni, kdy byl nárok uplatněn“ a podle něhož „pokud platnost staršího zápisu v době uplatnění nároku již skončila, nelze senioritu uplatnit ani v případě, že příslušné vnitrostátní právní předpisy o ochranných známkách stanoví šestiměsíční poshověcí lhůtu, ve které lze provést obnovu“.
30 Zatřetí je uvedený výklad článku 40 nařízení č. 2017/1001 ve spojení s čl. 39 odst. 3 téhož nařízení v souladu s účelem systému uplatnění seniority národní ochranné známky po zápisu ochranné známky Evropské unie, kterým je umožnit majitelům totožných národních ochranných známek a ochranných známek Evropské unie racionalizovat jejich portfolia ochranných známek zachováním jejich starších práv. Jakmile bylo uplatnění seniority totožné starší národní ochranné známky pro ochrannou známku Evropské unie vyhověno, může totiž majitel nechat dobu platnosti zápisu první ochranné známky uplynout a přitom pro druhou ochrannou známku nadále požívat stejných práv, jaká by měl, kdyby první ochranná známka byla i nadále zapsána (viz bod 27 výše).
31 V souladu s tímto účelem a jak vyplývá ze znění čl. 39 odst. 3 a 4 nařízení 2017/1001, který musí být předmětem striktního výkladu (viz bod 23 výše), neplatí tato domněnka zachování práv spojených s totožnou starší národní ochrannou známkou obecně, jak tvrdí žalobkyně, ale výlučně ve prospěch totožné ochranné známky Evropské unie a pro totožné výrobky nebo služby, v jejichž prospěch bylo uplatnění seniority vyhověno, a v případě, kdy zápis totožné starší národní ochranné známky nebyl obnoven.
32 Výslovně je tak stanoveno, že uvedená domněnka neplatí v případě, kdy je dotčená národní ochranná známka prohlášena za neplatnou nebo zrušena s účinkem ke dni předcházejícímu dni podání přihlášky ochranné známky Evropské unie nebo dni vzniku práva přednosti.
33 Mimoto z judikatury vyplývá, že na základě téže domněnky nemůže starší národní ochranná známka nadále existovat jako taková a na případné užívání dotčeného označení po výmazu této ochranné známky musí být v takovém případě nahlíženo jako na užívání ochranné známky Evropské unie, a nikoli jako na užívání vymazané starší národní ochranné známky (rozsudek ze dne 19. dubna 2018, Peek & Cloppenburg, C‑148/17, EU:C:2018:271, bod 30). To potvrzuje, že uplatnění seniority, kterému bylo vyhověno, nemá za následek zachování dotyčné starší národní ochranné známky, nebo i pouhé zachování některých práv spojených s touto starší ochrannou známkou nezávisle na ochranné známce Evropské unie, v jejíž prospěch bylo vyhověno uplatnění seniority.
34 Tento striktní výklad působnosti domněnky zachování práv spojených s totožnou starší národní ochrannou známkou není zpochybněn výkladem článku 40 nařízení 2017/1001 ve světle bodu 12 odůvodnění téhož nařízení, který vyjadřuje cíl sledovaný uvedeným nařízením spočívající v zachování práv nabytých majiteli starších ochranných známek.
35 Na jedné straně může sice preambule unijního aktu upřesnit jeho obsah, nemůže být však uplatňována jako důvod pro odchýlení se od vlastních ustanovení dotyčného aktu (rozsudek ze dne 10. ledna 2006, IATA a ELFAA, C‑344/04, EU:C:2006:10, bod 76). Na základě obsahu bodu 12 odůvodnění nařízení 2017/1001 se tedy nelze odchýlit od podmínky stanovené článkem 40 nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 39 odst. 3 téhož nařízení, aby bylo možné vyhovět uplatnění seniority totožné starší národní ochranné známky. Na druhé straně je tento bod odůvodnění, který odkazuje na „zásadu přednosti, podle níž má dříve zapsaná starší ochranná známka přednost před ochrannými známkami zapsanými později“, v každém případě sám založen na myšlence, že práva nabytá majitelem starší ochranné známky mohou mít přednost před právy přiznanými ochrannými známkami, které byly zapsány později, pouze pokud je uvedená ochranná známka zapsána. Obsah tohoto bodu odůvodnění je tedy v souladu s výkladem článku 40 nařízení 2017/1001, podle kterého musí být totožná starší národní ochranná známka, jejíž seniorita je uplatňována, v okamžiku podání žádosti o uplatnění seniority zapsána.
36 Tento striktní výklad působnosti dané domněnky není zpochybněn ani bodem 30 rozsudku ze dne 19. dubna 2018, Peek & Cloppenburg (C‑148/17, EU:C:2018:271), na který se odvolává žalobkyně. V tomto rozsudku Soudní dvůr totiž nekonstatuje, že by se majitel ochranné známky Evropské unie, v jejíž prospěch bylo vyhověno uplatnění seniority totožné starší národní ochranné známky, mohl dovolávat fikce zachování zápisu uvedené ochranné známky ve prospěch jiné ochranné známky Evropské unie, ale spíše potvrzuje, že uvedená fikce má pouze omezený dosah (viz bod 33 výše).
37 Konečně tento výklad není zpochybněn ani čl. 139 odst. 3 nařízení 2017/1001, podle něhož „[p]řihlášce národní ochranné známky, která vznikla převodem z přihlášky ochranné známky EU nebo z ochranné známky EU, je přiznán v dotčeném členském státě den podání nebo den vzniku práva přednosti spojený s touto přihláškou nebo známkou a případně i vstup do práv starší ochranné známky tohoto státu, na který byl uplatněn nárok podle článků 39 a 40“ uvedeného nařízení. Zachování práv spojených s totožnou starší národní ochrannou známkou totiž platí i zde pouze ve prospěch přihlášky národní ochranné známky, která je výsledkem přeměny ochranné známky Evropské unie, pro kterou bylo uplatnění seniority vyhověno.
38 Žalobkyně tedy nemůže důvodně tvrdit, že na základě článku 40 nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 39 odst. 3 téhož nařízení by bylo možné uplatnit domněnku o zachování práv spojených se starší totožnou národní ochrannou známkou po uplynutí doby platnosti jejího zápisu ve prospěch jiné ochranné známky Evropské unie, než je ochranná známka, v jejíž prospěch bylo uplatnění seniority vyhověno, například na podporu uplatnění seniority starší národní ochranné známky pro tuto jinou ochrannou známku Evropské unie.
39 Samotná skutečnost, že se žalobkyně může dovolávat ve prospěch ochranné známky Evropské unie zapsané pod číslem 340810 domněnky zachování práv spojených s polskou a německou ochrannou známkou, a to i po uplynutí doby platnosti jejich zápisu, tedy neznamená, že by se mohla dovolávat téže domněnky i na podporu sporného uplatnění nároku pro dotčenou ochrannou známku Evropské unie. Starší práva, kterých se v této souvislosti dovolává, se totiž v zásadě vztahují pouze na ochrannou známku Evropské unie zapsanou pod číslem 340810, pro kterou bylo vyhověno uplatnění seniority polské a německé ochranné známky.
40 S ohledem na předcházející úvahy se tudíž odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 12 napadeného rozhodnutí vyložil článek 40 nařízení 2017/1001 ve spojení s článkem 39 téhož nařízení v tom smyslu, že totožná starší národní ochranná známka, jejíž seniorita je uplatňována ve prospěch později zapsané ochranné známky Evropské unie, musí být ke dni, ke kterému byla žádost o uplatnění seniority podána, sama zapsána a musí být platná.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Daw SE se ukládá náhrada nákladů řízení.
Tomljenović | Schalin | Škvařilová-Pelzl |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. října 2021.
Podpisy