Věc C‑172/13

Evropská komise

v.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

„Nesplnění povinnosti státem – Článek 49 SFEU – Článek 31 Dohody o EHP – Korporační daň – Zdanění skupin – Daňová úleva pro skupinu – Přenos ztrát vzniklých dceřiné společnosti – nerezidentovi – Podmínky – Datum, k němuž je určena definitivní povaha ztrát dceřiné společnosti – nerezidenta“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 3. února 2015

Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Korporační daň – Snížení daní – Odečtení ztrát vzniklých dceřiné společnosti-nerezidentovi – Vnitrostátní právní předpisy, které stanoví datum, k němuž je určena definitivní povaha ztrát dceřiné společnosti – Přípustnost

(Článek 49 SFEU; Dohoda o EHP, článek 3)

Členský stát, který upravuje režim daňové úlevy pro skupinu, na jehož základě lze ztráty vzniklé určité společnosti započíst proti ziskům ostatních společností ze stejné skupiny, pokud lze ztráty vzniklé společnostem nerezidentům na rozdíl od ztrát vzniklých společnostem-rezidentům zohlednit v rámci daňové úlevy pouze tehdy, pokud mají definitivní povahu, neporušuje povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 49 SFEU a článku 31 Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Definitivní povahu lze v tomto ohledu konstatovat v situaci, kdy dceřiná společnost-nerezident vyčerpala možnosti zohlednění ztrát, které existují ve státě jejího sídla, ve zdaňovacím období, jehož se týká žádost o daňovou úlevu, jakož i v předcházejících zdaňovacích obdobích, a jednak v situaci, kdy neexistuje možnost, aby mohly být tyto ztráty dceřiné společnosti-nerezidenta zohledněny v jejím státě sídla v rámci budoucích zdaňovacích období buď jí samotnou, nebo třetími osobami, zejména pak v případě převodu dceřiné společnosti na tuto osobu. Kromě toho článek 49 SFEU a článek 31 uvedené dohody nebrání tomu, aby posouzení definitivní povahy ztrát vzniklých dceřiné společnosti-nerezidentovi bylo provedeno podle situace, která nastala bezprostředně po uplynutí zdaňovacího období, během něhož ztráty vznikly.

Definitivní povahu ztrát vzniklých dceřiné společnosti-nerezidentovi lze konstatovat pouze tehdy, pokud již této společnosti neplynou v členském státě jejího sídla žádné příjmy. Dokud totiž této dceřiné společnosti nadále plynou byť minimální příjmy, existuje stále možnost kompenzovat vzniklé ztráty budoucími zisky, které vzniknou v členském státě sídla této společnosti. Definitivní povahu ztrát dceřiné společnosti-nerezidenta lze přitom prokázat, když bezprostředně po uplynutí zdaňovacího období, během něhož uvedené ztráty vznikly, ukončila uvedená dceřiná společnost obchodní činnosti a prodala nebo eliminovala veškerá svá aktiva generující příjmy.

(viz body 21, 26, 31, 36, 37)