STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
VERICI TRSTENJAK
přednesené dne 3. července 2008 (1)
Věc C‑113/07 P
SELEX Sistemi Integrati SpA
proti
Komisi Evropských společenství
a
Eurocontrol
„Kasační opravný prostředek – Právo hospodářské soutěže – Článek 82 ES – Pojem ‚podnik‘ – Hospodářská činnost – Domnělé zneužití dominantního postavení ze strany Eurocontrol – Stížnost – Zamítnutí – Procesní postavení vedlejšího účastníka řízení – Nahrazení odůvodnění“
Obsah
I – Úvod
II – Právní rámec
A – Právní základ organizace Eurocontrol
B – Právo Společenství
III – Skutkový stav a řízení
A – Skutkový stav v původním řízení
B – Řízení před Soudem a napadený rozsudek
C – Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
IV – Ke kasačnímu opravnému prostředku
A – Úvodní poznámky
1. Kvalifikace Eurocontrol jako podniku ve smyslu článku 82 ES
2. Systematika důvodů kasačního opravného prostředku
B – Námitka imunity, která byla vznesena Eurocontrol jako vedlejší účastnicí
C – Přezkum důvodů kasačního opravného prostředku
1. K procesně právním důvodům kasačního opravného prostředku
a) Porušení čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu z důvodu povolení vstupu Eurocontrol do řízení jako vedlejší účastnice
b) Porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu z důvodu zkreslení skutečností, na jejichž základě byly nové žalobní důvody navrhovatelky prohlášeny za nepřípustné
c) Porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu z důvodu nezohlednění jednání Komise ve vztahu ke skutečnostem, na jejichž základě bylo o nových žalobních důvodech navrhovatelky rozhodnuto, že jsou nepřípustné
d) Porušení čl. 66 odst. 1 jednacího řádu Soudu z důvodu nevydání usnesení o návrhu na provedení důkazů
2. K hmotněprávním důvodům kasačního opravného prostředku
a) K činnosti Eurocontrol v oblasti spolupráce s vnitrostátními správními orgány
i) Návrh Komise na nahrazení odůvodnění
– Význam návrhu Komise
– Přezkum podnětu Komise
ii) Zkreslení obsahu sporného rozhodnutí
iii) Rozporuplnost odůvodnění rozsudku, protože sporné rozhodnutí nebylo i přes přijetí prvního žalobního důvodu zrušeno
iv) Rozporuplnost odůvodnění rozsudku, protože Soud nahradil odůvodnění Komise uvedené ve sporném rozhodnutí svým vlastním odůvodněním
v) Porušení ustálené judikatury soudů Společenství týkající se mezí soudního přezkumu
vi) Nesprávné posouzení v souvislosti s porušením článku 82 ES
b) K činnosti Eurocontrol v oblasti normalizace
i) Návrh Komise na nahrazení odůvodnění
– Argumenty účastníků řízení
– Právní posouzení
ii) Zkreslení obsahu sporného rozhodnutí
iii) Použití pojmu „hospodářská činnost“ neslučitelného s pojmem vytvořeným judikaturou soudů Společenství
iv) Nesprávný výklad a použití judikatury soudů Společenství ve věci sociálních dávek
v) Porušení povinnosti uvést dostatečné odůvodnění
c) K činnosti Eurocontrol spočívající ve výzkumu a vývoji
i) Zkreslení sporného rozhodnutí
ii) Použití pojmu „hospodářská činnost“ neslučitelného s pojmem vytvořeným judikaturou soudů Společenství
iii) Zkreslení důkazů předložených navrhovatelkou týkajících se hospodářské povahy správy práv duševního vlastnictví prováděné Eurocontrol
V – Výsledek posouzení
VI – Náklady řízení
VII – Závěry
I – Úvod
1. V projednávané věci má Soudní dvůr Evropských společenství rozhodnout o kasačním opravném prostředku, který podala společnost SELEX Sistemi Integrati SpA (dříve Alenia Marconi Systems SpA) proti rozsudku Soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2006 ve věci T‑155/04, SELEX Sistemi Integrati v. Komise(2).
2. Navrhovatelka v řízení o kasačním opravném prostředku a žalobkyně v řízení v prvním stupni (dále jen „navrhovatelka“) požaduje zrušení tohoto rozsudku, jímž Soud potvrdil rozhodnutí Komise ze dne 12. února 2004 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým tato v podstatě odmítá, že by Evropská organizace pro bezpečnost letového provozu (Eurocontrol) měla povahu podniku respektive kterým její činnost nehodnotila jako zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES, a v důsledku toho zamítl její žalobu na zrušení nebo změnu tohoto rozhodnutí.
II – Právní rámec
A – Právní základ organizace Eurocontrol
3. Eurocontrol, jež je mezinárodní organizací s regionálním určením v oblasti letectví, byla zřízena různými evropskými státy(3), členy i nečleny Společenství, mezinárodní úmluvou o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu ze dne 13. prosince 1960, několikrát pozměněnou a následně konsolidovanou protokolem ze dne 27. června 1997 (dále jen „úmluva“), s cílem posílit spolupráci smluvních států v oblasti letového provozu a vyvinout společné aktivity mezi těmito státy za účelem uskutečnění harmonizace a integrace nezbytných k zavedení jednotného systému řízení letového provozu, Air traffic management (ATM). Ačkoliv úmluva doposud nevstoupila v platnost, jelikož nebyla ratifikována všemi smluvními stranami, její ustanovení jsou prozatímně prováděna od roku 1998, v souladu s rozhodnutím stálé komise Eurocontrol, přijatým v prosinci 1997. Itálie přistoupila k Eurocontrol dne 1. dubna 1996. V roce 2002 Společenství a jeho členské státy podepsaly protokol, který doposud nevstoupil v platnost, týkající se přistoupení Evropského společenství k Eurocontrol. Společenství se rozhodlo schválit tento protokol rozhodnutím Rady 2004/636/ES ze dne 29. dubna 2004, kterým Evropské společenství uzavírá protokol o přistoupení Evropského společenství k Evropské organizaci pro bezpečnost letového provozu(4). Od roku 2003 jsou některá ustanovení tohoto protokolu prozatímně prováděna do doby, než bude ratifikován všemi smluvními stranami.
B – Právo Společenství
4. Podle článku 82 ES je se společným trhem neslučitelné, a proto zakázané, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo na jeho podstatné části.
5. Ve směrnici Rady 93/65/EHS ze dne 19. července 1993 o definici a užívání slučitelných technických specifikací pro zadávání zakázek na zařízení a systémy řízení letového provozu(5), pozměněné směrnicí Komise 97/15/ES ze dne 25. března 1997, kterou se přijímají normy Eurocontrol(6), Rada stanovila úpravu přijetí technických specifikací Společenství v oblasti ATM na základě odpovídajících technických specifikací definovaných organizací Eurocontrol.
6. Články 1 až 5 směrnice 93/65 zní následovně:
„Článek 1
Tato směrnice se vztahuje na definici a užívání slučitelných technických specifikací pro zadávání zakázek na zařízení a systémy řízení letového provozu, zejména:
– komunikační systémy,
– kontrolní systémy,
– systémy poskytující automatizovanou pomoc při řízení letového provozu a
– navigační systémy.
Článek 2
Pro účely této směrnice se:
a) ,technickými specifikacemi‘ rozumějí technické požadavky obsažené zejména v dokumentech k nabídkovému řízení týkajících se povahy prací, materiálů, výrobků nebo dodávek a které umožňují tyto práce, materiály, výrobky nebo dodávky objektivně vymezit takovým způsobem, který umožní jejich splnění tak, jak bylo smluvními stranami zamýšleno. Tyto technické požadavky mohou zahrnovat jakost, provedení, bezpečnost a rozměry, jakož i požadavky použitelné na materiál, výrobek nebo dodávku, které se týkají zajištění jakosti, terminologie, symbolů, testů a testovacích postupů, balení, značení a popisování;
b) ,normou‘ rozumí určitá technická specifikace schválená uznávaným orgánem pro normalizaci k opakovanému nebo trvalému používání, jejíž dodržování není nicméně v zásadě povinné;
c) ,normou Eurocontrol‘ rozumí závazné prvky specifikací Eurocontrol týkajících se fyzikálních vlastností, prostorového uspořádání, materiálu, provedení, personálu nebo postupu, jejichž jednotné dodržování je považováno za nezbytné k zavedení integrovaného systému letecké dopravy (ATS) (závazné prvky jsou obsaženy v normách Eurocontrol).
Článek 3
(1) Komise postupem podle článku 6 určí a přijme normy Eurocontrol včetně pozdějších změn, zejména z oblastí uvedených v příloze I, které se mají stát závaznými na základě práva Společenství. Komise zveřejní odkazy na všechny takto stanovené závazné technické specifikace v Úředním věstníku Evropských společenství.
(2) Za účelem zajištění co největší úplnosti přílohy I, ve které se uvádějí normy Eurocontrol, které mají být vypracovány, může Komise postupem podle článku 6 a po konzultaci s Eurocontrolem doplnit přílohu I v souladu se změnami učiněnými Eurocontrolem.
[…]
Článek 4
Pro dokončení procesu provádění norem Eurocontrol může Komise v souladu se směrnicí 83/189/EHS a po konzultaci s Eurocontrolem pověřit normalizací evropské orgány pro normalizaci.
Článek 5
(1) Aniž jsou dotčeny směrnice 77/62/EHS a 90/531/EHS, přijmou členské státy veškerá opatření nutná k tomu, aby vybraní zadavatelé definovaní v příloze II při zadávání zakázek na zařízení pro letovou navigaci brali v hlavních dokumentech či specifikacích vztahujících se k dané zakázce ohled na podmínky přijaté v souladu s touto směrnicí.
(2) K zajištění co největší úplnosti přílohy II uvědomí členské státy Komisi o veškerých změnách ve svých seznamech. Komise doplní přílohu II postupem stanoveným v článku 6.“
III – Skutkový stav a řízení
A – Skutkový stav v původním řízení
7. Navrhovatelka působí od roku 1961 v odvětví systémů řízení letového provozu. Dne 28. října 1997 předložila Komisi stížnost na základě čl. 3 odst. 2 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy(7), kterou Komisi upozorňuje na některá údajná porušení pravidel hospodářské soutěže organizací Eurocontrol v rámci výkonu jejího úkolu standardizace, pokud jde o zařízení a systémy ATM (dále jen „stížnost“).
8. V této stížnosti navrhovatelka uplatnila zneužití dominantního postavení ze strany Eurocontrol. Vytýkala zejména narušení hospodářské soutěže, která dle jejího názoru vyplývají ze správy práv duševního vlastnictví týkajících se smluv uzavřených Eurocontrol o vývoji a získání prototypů, jakož i z činností spočívajících ve spolupráci, které Eurocontrol na žádost poskytuje vnitrostátním správním orgánům.
9. Dopisem ze dne 12. února 2004 Komise stížnost zamítla s odůvodněním, že činnosti, které jsou předmětem stížnosti, nemají hospodářskou povahu, a Eurocontrol nemůže být v důsledku toho považována za podnik ve smyslu článku 82 ES. Dále uvedla, že i kdyby tyto činnosti měly být považovány za činnosti podniku, nejsou v rozporu s článkem 82 ES.
B – Řízení před Soudem a napadený rozsudek
10. Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 23. dubna 2004 podala navrhovatelka žalobu proti Komisi a navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno, a Komisi byla uložena náhrada nákladů řízení.
11. Ve své žalobní odpovědi ze dne 23. července 2004 Komise navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a navrhovatelce byla uložena náhrada nákladů řízení.
12. Podáním ze dne 1. září 2004, došlým kanceláři Soudu dne 2. září 2004, Eurocontrol požádala o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením ze dne 25. října 2004 předseda druhého senátu Soudu v souladu s čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu povolil vedlejší účastenství Eurocontrol.
13. Podáním došlým dne 25. února 2005 navrhovatelka navrhla, aby Komise byla v rámci organizačních procesních opatření vyzvána k předložení dopisu ze dne 3. listopadu 1998, veškerých dalších dokumentů vypracovaných službami Komise během správního řízení, technických analýz, případné korespondence jejích služeb s Eurocontrol, jakož i dokumentů předložených touto organizací. Dopisem ze dne 11. března 2005, došlým dne 18. března 2005, Komise předložila dopis ze dne 3. listopadu 1998. Uvedla, že nemá k dispozici jiné dokumenty, které by bylo užitečné založit do spisu v projednávané věci.
14. Podáním došlým dne 27. dubna 2005 podala navrhovatelka návrh na provedení důkazních opatření spočívajících ve výslechu svědků a předložení dokumentů Komisí.
15. Napadeným rozsudkem Soud zamítl žalobu a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
C – Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
16. Navrhovatelka podala projednávaný kasační opravný prostředek podáním ze dne 23. února 2007, zapsaným do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 27. února 2007, ve kterém navrhuje, aby Soudní dvůr
– zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 12. prosince 2006 ve věci T‑155/04 a vrátil věc Soudu prvního stupně, aby ve věci samé rozhodl ve světle výkladu poskytnutého Soudním dvorem;
– uložil Komisi náhradu nákladů tohoto řízení a řízení ve věci T‑155/04.
17. Komise a Eurocontrol jako vedlejší účastnice podaly dne 29. května a dne 1. června 2007 každá svou kasační odpověď, ve kterých navrhují, aby Soudní dvůr
– zamítl kasační opravný prostředek zcela jako neopodstatněný, respektive zčásti jako nepřípustný, případně na základě částečné změny odůvodnění rozsudku Soudu prvního stupně;
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
Ve své replice ze dne 29. července 2007 upřesnila navrhovatelka svá návrhová žádání následovně:
– odmítnout námitku imunity, která byla uplatněna Eurocontrol, jako nepřípustnou;
– zamítnout návrh Komise na změnu odůvodnění rozsudku Soudu prvního stupně;
– vyhovět kasačnímu opravnému prostředku, zrušit rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 12. prosince 2006 ve věci T‑155/04 a vrátit věc Soudu prvního stupně, aby ve věci samé rozhodl ve světle výkladu poskytnutého Soudním dvorem.
18. Ve svých duplikách ze dne 12. respektive 9. října 2007 Komise a Eurocontrol potvrdily svá návrhová žádání.
19. Po písemné části řízení se dne 8. května 2008 konalo jednání, na kterém byly vyslechnuty argumenty účastníků řízení.
IV – Ke kasačnímu opravnému prostředku
A – Úvodní poznámky
1. Kvalifikace Eurocontrol jako podniku ve smyslu článku 82 ES
20. Soudní dvůr je poprvé od rozsudku ze dne 19. ledna 1994 ve věci C‑364/92, SAT Fluggesellschaft mbH v. Eurocontrol(8) povolán k tomu, aby se zabýval otázkou, zda se u Eurocontrol jedná o „podnik“ ve smyslu článku 82 ES. Podle ustálené judikatury(9) Soudního dvora je pod pojmem podniku nutno v právu Společenství v oblasti hospodářské soutěže chápat jakoukoli jednotku vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právní formě této jednotky a způsobu jejího financování.
21. V uvedeném rozsudku vycházel Soudní dvůr nejprve z toho, zda je možné různé oblasti činnosti Eurocontrol oddělit od jejích oprávnění při výkonu úkolů veřejné moci, zejména od řízení letového provozu(10), a v dalším kroku zkoumal, zda tyto činnosti mají hospodářskou povahu(11). Soudní dvůr přitom konstatoval, že Eurocontrol vykonává na účet smluvních států úkoly obecného zájmu, kterými má být učiněn příspěvek k zachování a zlepšení bezpečnosti leteckého provozu(12). Soudní dvůr tak dospěl k závěru, že činnosti Eurocontrol, posuzovány jako celek podle své povahy, účelu a pravidel, kterým podléhají, souvisejí s výkonem výsad týkajících se kontroly a správy vzdušného prostoru. Soudní dvůr z toho vyvodil, že tyto činnosti nemají hospodářskou povahu odůvodňující použití pravidel Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže(13).
22. Kvalifikace jako „podnik“ ve smyslu článku 82 ES ale nejdříve logicky vyžaduje, že vůči Eurocontrol je vůbec možné uplatňovat předpisy práva Společenství. Eurocontrol vystupující v projednávané věci jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise toto zpochybňuje tím, že se výslovně dovolává své imunity vyplývající z mezinárodního práva na základě svého statutu mezinárodní organizace. V této souvislosti by mohla vzniknout otázka, do jaké míry je soud Společenství z úřední povinnosti povinen zohlednit imunitu účastníka řízení v rámci přezkumu přípustnosti řízení.
2. Systematika důvodů kasačního opravného prostředku
23. Tyto otázky tvoří tematický rámec projednávané věci. Navrhovatelka opírá svá návrhová žádání o řadu procesních a hmotněprávních pochybení. Celkově uplatňuje proti napadenému rozsudku šestnáct důvodů kasačního opravného prostředku, přičemž hmotněprávně odůvodněné výtky je možné zařadit do tří oblastí, které se obsahově kryjí s různými oblastmi činnosti Eurocontrol: s činností Eurocontrol v oblasti spolupráce s vnitrostátními správními orgány, s její činností v oblasti normalizace a konečně s jejími aktivitami v oblasti výzkumu a vývoje.
24. V zájmu přehlednosti je nutno zabývat se důvody kasačního opravného prostředku postupně a v jejich příslušné tematické souvislosti.
B – Námitka imunity, která byla vznesena Eurocontrol jako vedlejší účastnicí
25. Napřed je však nutno se zabývat námitkou nepřípustnosti řízení před soudy Společenství, kterou vznáší Eurocontrol s odvoláním na svoji imunitu. Eurocontrol totiž zastává názor, že otázka její imunity musí být soudy Společenství zkoumána z úřední povinnosti. Eurocontrol tím opakuje svoji argumentaci z řízení v prvním stupni.
26. Svůj názor odůvodňuje v podstatě tím, že je mezinárodní organizací, která má zčásti jiné členské státy než Evropské společenství a jejíž právní řád se také odlišuje od právního řádu Evropského společenství, takže posledně uvedené není na základě obecné zásady par in parem non habet imperium oprávněno podřizovat ji svým vlastním pravidlům.
27. Dále poukazuje na okolnost, že Společenství podepsalo protokol o přistoupení k Eurocontrol, takže by se podle zásady dobré víry, která byla uznána v článku 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, mělo zdržet všech jednání, která by mařila cíl a účel tohoto protokolu o přistoupení. Totéž vyplývá z mezinárodního zvykového práva, které ji zcela chrání, v každém případě pokud jde o všechny aktivity, které jsou sporné v projednávané věci.
28. Považuji za nutné připomenout, že Eurocontrol původně vstoupila do řízení v prvním stupni jako vedlejší účastnice a její současné procesní postavení v řízení před Soudním dvorem zůstalo nezměněno. I v rámci kasačního opravného prostředku dále platí zásada uznaná v čl. 93 odst. 4 jednacího řádu Soudního dvora, že vedlejší účastník řízení musí přijmout stav řízení, jaký je tu v době jeho vstupu do něj.
29. Vedlejší účastník v tomto sice má vlastní procesní postavení, neboť po svém vstupu získá příležitost předložit podle čl. 93 odst. 5 jednacího řádu spis vedlejšího účastníka, který obsahuje jeho návrhová žádání, důvody a argumenty a případné návrhy na provedení důkazů. Nicméně jeho právo podávat procesní návrhy je adekvátně jeho funkci omezeno v tom ohledu, že jeho návrhová žádání musí být podle čl. 40 odst. 4 statutu Soudního dvora vždy omezena na podporu návrhového žádání hlavního účastníka řízení. Vedlejší účastník řízení proto v rámci vedlejšího účastenství nemůže podat žádná návrhová žádání, která mají v porovnání s návrhovými žádáními hlavních účastníků řízení samostatný obsah nebo která mění předmět sporu. Vedlejšímu účastníku řízení není rovněž dovoleno měnit rámec sporu definovaný v žalobě tím, že budou předloženy nové žalobní důvody(14). Tím spíše není vedlejší účastník oprávněn k vznesení námitky nepřípustnosti, kterou žalovaný ve svých návrhových žádáních neuplatnil(15).
30. Jak správně konstatoval Soud v bodě 42 napadeného rozsudku, námitka imunity vznesená Eurocontrol značně mění rámec sporu. Návrhová žádání Komise směřující v řízení v prvním stupni k zamítnutí žaloby na neplatnost podané proti rozhodnutí, které je předmětem sporu, respektive k zamítnutí kasačního opravného prostředku v řízení před Soudním dvorem, nejsou podporována argumenty Eurocontrol. Jedná se spíše o opak. Pokud by byly argumenty Eurocontrol považovány za věcně opodstatněné, bylo by třeba, jak uvádí navrhovatelka, nutně dospět k závěru, že rozhodnutí Komise, které bylo napadeno navrhovatelkou, bylo vydáno v rozporu s údajnou imunitou Eurocontrol, a je proto protiprávní.
31. Krom toho je nutno konstatovat, že otázka imunity nebyla Komisí v žádném okamžiku uplatněna jako argument(16). O tom existuje mezi Komisí a navrhovatelkou shoda. Z argumentace Komise naopak vyplývá, že tato, v okamžiku kdy vydávala rozhodnutí, které je předmětem sporu, vycházejíc z rozsudku SAT Fluggesellschaft, ze stanoviska generálního advokáta Tesaura ve stejné věci, jakož i z rozsudku Höfner a Elser(17), v zásadě souhlasila s použitelností ustanovení práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže i na mezinárodní organizace, pokud posledně uvedené vykonávají hospodářskou činnost(18). Skutečnost, že Komise odmítla použití článku 82 ES na Eurocontrol, spočívá výlučně na neexistenci jakékoli hospodářské činnosti ze strany Eurocontrol, ne však na imunitě, kterou tato uplatnila.
32. K žádnému jinému posouzení nevede argumentace Eurocontrol, že se u imunity jedná o otázku, kterou je soud Společenství povinen přezkoumat z úřední povinnosti. Jak sama přiznává(19), neexistují pro to žádné indicie v judikatuře Soudního dvora. Argumentace Eurocontrol k rozsahu její imunity krom toho nesouvisí s tímto řízením o kasačním opravném prostředku, ve kterém se jedná výlučně o otázku vyhovění nebo zamítnutí kasačního opravného prostředku(20).
33. Vzhledem k tomu, že Eurocontrol jakožto vedlejší účastnice řízení na podporu návrhových žádání Komise mění rámec sporu tím, že z důvodů své imunity zpochybňuje příslušnost Soudního dvora pro rozhodnutí sporu a nepodporuje návrhové žádání Komise, je nutno tuto argumentaci odmítnout jako nepřípustnou.
C – Přezkum důvodů kasačního opravného prostředku
1. K procesně právním důvodům kasačního opravného prostředku
34. V souvislosti s nesprávným právním posouzením Soudu majícím procesně právní povahu navrhovatelka namítá
– porušení čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu, protože Eurocontrol byly doručeny písemnosti ve věci a mohla předložit spis vedlejšího účastníka;
– porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu, protože byly zkresleny skutečnosti, na jejichž základě byly nové žalobní důvody navrhovatelky prohlášeny za nepřípustné;
– porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu, protože Soud nevzal v úvahu jednání Komise ve vztahu ke skutečnostem, na jejichž základě bylo o nových žalobních důvodech navrhovatelky rozhodnuto, že jsou nepřípustné;
– porušení čl. 66 odst. 1 jednacího řádu Soudu, protože nebylo vydáno usnesení o návrhu na provedení důkazů.
a) Porušení čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu z důvodu povolení vstupu Eurocontrol do řízení jako vedlejší účastnice
Navrhovatelka nejprve namítá porušení čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu, protože Eurocontrol byly doručeny písemnosti ve věci a mohla předložit spis vedlejšího účastníka, přestože její návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice byl doručen teprve po uplynutí šestitýdenní lhůty uvedené v čl. 115 odst. 1 jednacího řádu. Navrhovatelka připomíná, že procesní předpisy mají kogentní povahu, a dále tvrdí, že Soud se za účelem obejití preklusivních lhůt v procesním právu nemůže odvolávat na článek 64 svého jednacího řádu.
35. Vůči tomu je nutno namítnout, že vzhledem k účelu organizačních procesních opatření, který je stanoven v čl. 64 odst. 2 jednacího řádu, Soud nutně má širokou posuzovací pravomoc při výkonu svých pravomocí podle čl. 64 odst. 2 jednacího řádu. Proto, aby bylo možné učinit závěr o porušení procesních předpisů, by navrhovatelka musela prokázat, že Soud svá oprávnění vykonával výlučně nebo přinejmenším z rozhodující části za jiným účelem(21). Avšak navrhovatelka nic podobného neuvedla.
36. Bez ohledu na to by bylo povinností navrhovatelky dokázat, proč by případné porušení jednacího řádu Soudu na základě opožděného povolení vstupu Eurocontrol do řízení jako vedlejší účastnice poškodilo zájmy navrhovatelky. Podle článku 58 statutu Soudního dvora je totiž opravný prostředek přípustný pouze pro nedostatky řízení před Soudem, které poškozují zájmy účastníka řízení podávajícího opravný prostředek. Předložení takového důkazu ale zůstává navrhovatelka dlužna. Není zřejmé zejména to, do jaké míry mohla účast Eurocontrol jako vedlejší účastnice cokoli změnit na výsledku řízení, zejména proto, že Soud se kvůli nepřípustnosti nezabýval návrhem Eurocontrol na určení její imunity.
37. V důsledku toho je nutno tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
b) Porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu z důvodu zkreslení skutečností, na jejichž základě byly nové žalobní důvody navrhovatelky prohlášeny za nepřípustné
38. Navrhovatelka dále namítá porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu vzhledem ke skutečnosti, že Soud prohlásil za nepřípustné její nové žalobní důvody, které se opírají o dopis ze dne 3. listopadu 1998, který Komise předložila během řízení. Soud zkreslil obsah jí adresovaného dopisu Komise.
39. Je nutno konstatovat, že argumentace navrhovatelky se zjevně týká skutečnosti, která již byla posouzena Soudem v řízení v prvním stupni. Vzhledem k rozsáhlé a detailní argumentaci navrhovatelky týkající se podrobné korespondence mezi ní a Komisí, před a během písemné části řízení v prvním stupni, považuji za nezbytné připomenout, že opravný prostředek k Soudnímu dvoru je podle čl. 225 odst. 1 druhého pododstavce ES omezen na právní otázky. Článek 58 statutu Soudního dvora upřesňuje, že opravným prostředkem může být namítána nepříslušnost Soudu, nedostatek řízení nebo porušení právních předpisů Společenství.
40. Při posouzení toho, zda námitka může být v rámci opravného prostředku uplatněna jako přípustná, je tedy nutno vzít na vědomí to, že účelem řízení o opravném prostředku je kontrola použití práva Soudem a v žádném případě opakování procesu v prvním stupni. Navíc posouzení skutkových okolností je v zásadě vyhrazeno Soudu(22) a je přezkoumatelné Soudním dvorem jen potud, pokud vyplývá ze spisu, že daná zjištění jsou věcně nesprávná(23). Pokud byly důkazy získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelné v oblasti důkazního břemene a dokazování, přísluší pouze Soudu posoudit hodnotu, již je třeba připisovat důkazům, které mu byly předloženy(24).
41. Přesto není zřejmé, v čem by mělo nesprávné právní posouzení v konkrétním případě spočívat. Jak Soud v bodě 36 napadeného rozsudku vysvětlil, dopis ředitele Eurocontrol ze dne 2. července 1999 neobsahoval více informací než dopis Komise ze dne 12. listopadu 1998. Z tohoto důvodu se navrhovatelka nemohla odvolávat na tento dopis ze dne 2. července 1999 jako na skutkovou okolnost, která vyšla najevo až v průběhu řízení. Soud tedy právem jako nepřípustné odmítl důvody, které mu byly předloženy, protože byly předloženy opožděně.
42. Proto je třeba i tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
c) Porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu z důvodu nezohlednění jednání Komise ve vztahu ke skutečnostem, na jejichž základě bylo o nových žalobních důvodech navrhovatelky rozhodnuto, že jsou nepřípustné
43. Tímto důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka Soudu vytýká, že právě uvedené nové žalobní důvody odmítl, aniž by zohlednil jednání Komise během správního a soudního řízení. Navrhovatelka totiž uplatňuje, že příčinou předložení oněch žalobních důvodů je nutno hledat v odmítnutí Komise předložit příslušné podklady, zejména dopis ze dne 3. listopadu 1998. Tyto podklady byly dostupné teprve od pokročilého stádia řízení, takže navrhovatelka byla schopna také teprve v tomto okamžiku do nich nahlédnout a předložit řadu nových důvodů.
44. Vůči tomu je nutno namítnout, že navrhovatelka v rámci řízení v prvním stupni zjevně v žádném okamžiku nenamítala porušení případné povinnosti k vyhotovení příslušných podkladů. Mohlo by se přitom jednat o nový žalobní důvod, který by ovšem musel být odmítnut jako nepřípustný, protože čl. 48 odst. 2 první pododstavec jednacího řádu Soudu výslovně stanoví, že nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.
45. Vzhledem k tomu, že tato procesní podmínka není v projednávaném případě splněna, je nutno i tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
d) Porušení čl. 66 odst. 1 jednacího řádu Soudu z důvodu nevydání usnesení o návrhu na provedení důkazů
46. Navrhovatelka dále uplatňuje porušení čl. 66 odst. 1 jednacího řádu Soudu, které dle jejího názoru vyplývá z rozhodnutí Soudu zamítnout návrhy na provedení důkazů, které podala v žalobě a v podání, které došlo dne 27. dubna 2005, rozsudkem namísto usnesením. Podle její argumentace vede zamítnutí návrhů na provedení důkazů rozsudkem, který zakončuje řízení, k tomu, že je účastníkům řízení vzata možnost využít instrumentů, které jim dává procesní právo, totiž potvrdit svá návrhová žádání na základě nových a přesvědčivějších argumentů.
47. Jak Komise správně poznamenává, je tento argument navrhovatelky rozporuplný v tom, že posledně uvedená v bodě 56 svého kasačního opravného prostředku výslovně a s odkazem na judikaturu soudů Společenství uznává širokou posuzovací pravomoc Soudu při použití čl. 66 odst. 1 jeho jednacího řádu. Z usnesení Soudního dvora ze dne 12. ledna 2006 ve věci C‑162/05 P, Entorn v. Komise(25), které uvedla sama navrhovatelka, totiž vyplývá, že není nezbytné ani rozhodnutí formou usnesení, ani vyslechnutí účastníků řízení, pokud Soud nepovažuje návrhy na provedení důkazů, které byly podány účastníky řízení, za nezbytné.
48. V řízení v prvním stupni se jednalo o tento případ, jak vyplývá z bodů 132 a 133 napadeného rozsudku. Soud v nich konstatoval, že podané návrhy na provedení důkazů je nutno zamítnout, protože Soud mohl užitečně rozhodnout na základě návrhových žádání, důvodů a argumentů uvedených během jak písemné, tak ústní části řízení a s ohledem na předložené dokumenty. Jinými slovy, Soud nepovažoval návrhy na provedení důkazů podané navrhovatelkou za nezbytné.
49. Krom toho je nutno poukázat na to, že navrhovatelka nevytýká obsahovou správnost, nýbrž pouze formu, kterou bylo toto rozhodnutí vydáno. Není tedy zřejmé, v čem by mělo spočívat poškození vlastních práv navrhovatelky.
50. Proto je třeba i tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
2. K hmotněprávním důvodům kasačního opravného prostředku
a) K činnosti Eurocontrol v oblasti spolupráce s vnitrostátními správními orgány
51. Pokud jde o nesprávné právní posouzení týkající se použitelnosti článku 82 ES na spolupráci Eurocontrol s vnitrostátními správními orgány, navrhovatelka uplatňuje
– zkreslení obsahu sporného rozhodnutí;
– rozporuplnost odůvodnění rozsudku, protože sporné rozhodnutí nebylo i přes vyhovění prvnímu žalobnímu důvodu zrušeno;
– rozporuplnost odůvodnění rozsudku, protože Soud nahradil odůvodnění Komise uvedené ve sporném rozhodnutí svým vlastním odůvodněním;
– rozpor s ustálenou judikaturou soudů Společenství, pokud jde o meze soudního přezkumu;
– zjevně nesprávné posouzení v souvislosti s porušením článku 82 ES.
52. Komise má výhrady k odůvodnění napadeného rozsudku a navrhuje proto nahrazení odůvodnění.
i) Návrh Komise na nahrazení odůvodnění
53. V případě, že by se návrh Komise na nahrazení odůvodnění ukázal jako opodstatněný, není možné vyloučit, že to bude mít vliv na posouzení ostatních důvodů kasačního opravného prostředku. Ze systematických důvodů je proto nejprve nutno před přezkumem důvodů uplatněných navrhovatelkou zabývat se návrhem Komise.
– Význam návrhu Komise
54. Nejprve je nutno konstatovat, že návrh na nahrazení odůvodnění se týká hlavních důvodů napadeného rozsudku. Vyvstává tedy otázka, zda je nutné tento návrh procesně chápat jako vzájemný kasační opravný prostředek Komise. Kvalifikace argumentu jako vzájemného kasačního opravného prostředku podle čl. 117 odst. 2 jednacího řádu vyžaduje, aby bylo navrhováno úplné nebo částečné zrušení napadeného rozsudku z důvodu, který nebyl v kasačním opravném prostředku uplatněn. Zda je tomu tak v projednávaném případě, je třeba přezkoumat podle znění, cíle a souvislostí sporné části kasační odpovědi Komise(26).
55. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že pojem „vzájemný kasační opravný prostředek“ není Komisí v jejím podání na žádném místě použit. Komise sama chápe svůj postup v této věci očividně pouze jako upozornění na použití práva z úřední povinnosti(27). V této souvislosti je nutno vycházet z toho, že „návrh“ Komise nemá být chápán jako vzájemný kasační opravný prostředek, a že samostatné rozhodnutí Soudního dvora o tomto návrhu je zbytečné.
56. V důsledku toho není podle mého názoru nezbytné rozhodnout o přípustnosti takového „návrhu“. Je totiž nutno jej chápat jako pouhý podnět Komise Soudnímu dvoru směřující ke změně odůvodnění rozsudku v jí uvedeném smyslu(28).
– Přezkum podnětu Komise
Argumenty účastníků řízení
57. Komise zastává názor, že Soud Eurocontrol neprávem na základě její činnosti v oblasti spolupráce s vnitrostátními správními orgány označil za podnik ve smyslu článku 82 ES. Uvádí, že tuto činnost Eurocontrol není možné oddělit od úkolů veřejné moci, které jsou jí svěřeny. Tuto činnost rovněž nelze při individuálním posouzení považovat za hospodářskou. Soud se opíral o aspekt, který není slučitelný s rozsudkem SAT Fluggesellschaft v. Eurocontrol, když v bodě 86 napadeného rozsudku konstatoval, že se u této činnosti v žádném případě nejedná o činnost, „která je zásadní nebo dokonce nezbytná k zajištění bezpečnosti letového provozu“. Soud dále pominul okolnost, že tato činnost vykazuje bezprostřední souvislost s typickými výsadami orgánů veřejné moci a je částí úkolů, které má Eurocontrol za cíl. Konstatování, že se u této činnosti spolupráce jedná o nabídku služeb na trhu poradenství, na kterém by stejně tak mohly působit soukromé podniky specializované v této oblasti, dále pomíjí souvislost mezi touto činností a úkoly, které jsou v obecném zájmu, jakož i zvláštní povahu poradenství Eurocontrol.
58. Eurocontrol rovněž zpochybňuje závěry Soudu týkající se povahy této činnosti a dospívá ke stejnému závěru jako Komise. Uvádí, že její činnost v oblasti spolupráce s vnitrostátními správními orgány je výlučně nehospodářské povahy, i když má fakultativní povahu.
59. Navrhovatelka zpochybňuje argumentaci Komise, přičemž v podstatě uplatňuje, že Soud rozhodl v souladu se zásadami rozsudku SAT Fluggesellschaft v. Eurocontrol.
Právní posouzení
60. Jak navrhovatelka výstižně vysvětluje ve své replice, Soud se při posouzení otázky, zda je Eurocontrol podnikem ve smyslu článku 82 ES, řídil rozsudkem SAT Fluggesellschaft v. Eurocontrol potud, že nejprve vycházel z toho, zda je možné dotčenou činnost, v projednávaném případě spolupráci s vnitrostátními správními orgány, zejména při nabídkových řízeních pro zařízení ATM, oddělit od úkolu Eurocontrol spočívajícího ve správě vzdušného prostoru a zajištění bezpečnosti letového provozu.
61. Tento přístup se totiž nachází v bodě 28 uvedeného rozsudku, ve kterém Soudní dvůr konstatoval, že činnost Eurocontrol týkající se výběru traťových poplatků, nelze oddělit od jiných činností této organizace. Z judikatury soudů Společenství krom toho vyplývá, že ustanovení Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže jsou použitelná i na činnosti organizace, které jsou oddělitelné od činností, jež tato organizace vykonává jako veřejný orgán, takže různé činnosti organizace je nutno zkoumat jednotlivě(29). Přístup použitý Soudem proto není možné právně zpochybnit.
62. Přesto jsou podle mého názoru namístě pochybnosti ohledně závěrů Soudu uvedených v bodech 86 až 92 napadeného rozsudku, především proto, že Soudem uvedené argumenty celkově svědčí spíš proti než pro zařazení činnosti spolupráce Eurocontrol jako hospodářské činnosti. S Eurocontrol je nutno souhlasit v tom, že odůvodnění v bodě 87 napadeného rozsudku obsahuje jedinou argumentaci, která je skutečně schopna podpořit závěr Soudu. Soud v tomto bodu v souvislosti s činností Eurocontrol týkající se spolupráce s vnitrostátními správními orgány ve formě poradenství konstatuje, že jde o „nabízení služeb na trhu poradenství, na kterém by stejně tak mohly působit soukromé podniky specializované v této oblasti“. Nejasným ale zůstává, na čem Soud toto konstatování zakládá, zejména proto, že pro tuto tezi nejsou uvedeny žádné důkazy.
63. Soud dále relativizuje svůj vlastní závěr tím, že v bodě 89 napadeného rozsudku sám přiznává, že „dotčené služby nejsou skutečně nabízeny soukromými podniky“. Jak Eurocontrol správně uvádí, vzhledem k velmi specifické povaze a vysoké technické úrovni poradenství, které tato organizace poskytuje vnitrostátním správním orgánům, není bez dalšího možné učinit pouze na základě všeobecných vědomostí úsudek o tom, zda tyto služby mohou poskytovat i soukromé podniky.
64. Soud krom toho dostatečně nezohlednil, že Eurocontrol je mezinárodní organizací, která je financována prostřednictvím příspěvků svých členských států(30), a že svou spoluprací současně sleduje cíl obecného zájmu. Soud sice odkázal jednak na rozsudek Höfner a Elser(31), a na příkladu zprostředkovatelských služeb německého Spolkového úřadu práce konstatoval, že financování prostřednictvím příspěvků není rozhodující pro to, aby bylo možné činit závěry o hospodářské povaze určité činnosti. Dále za účelem vysvětlení toho, že rozhodující není ani činnost sociální povahy, poukázal na obdobný případ organizací spravujících zákonné systémy sociálního zabezpečení(32). Soud nicméně opomenul posoudit výše uvedené znaky jako celek(33). Soudem použité schéma přezkumu tak odpovídá vylučujícímu postupu, který nedovoluje jednoznačné pozitivní konstatování, zda je nutno činnost, která je předmětem sporu, považovat za hospodářskou činnost.
65. S konstatováním Soudu uvedeným v bodě 86 napadeného rozsudku, že činnost spolupráce s vnitrostátními správními orgány vykazuje pouze nepřímou vazbu s bezpečností letového provozu, není možné souhlasit. Soud tento názor odůvodnil tím, že spolupráce nabízená Eurokontrol zahrnuje pouze technické specifikace v rámci provádění nabídkových řízení pro zařízení ATM, a má tedy dopad na bezpečnost letového provozu pouze prostřednictvím uvedených nabídkových řízení.
66. Vůči tomu je však nutno namítnout, že podle čl. 1 odst. 1 písm. h) úmluvy o Eurocontrol se smluvní strany dohodly „podporovat společné obstarávání systémů a zařízení pro letový provoz“. Článek 2 odst. 2 písm. a) dále výslovně upřesňuje, že „na žádost jedné nebo více smluvních stran a na základě zvláštní dohody nebo zvláštních dohod organizace může napomáhat těmto smluvním stranám v plánování, specifikaci a zřizování systémů a služeb letového provozu“. Z toho vyplývá, jak správně uvádí Komise, že spolupráce, kterou vnitrostátním správním orgánům v rámci veřejných zakázek poskytuje Eurocontrol, v každém případě patří k institucionálním úkolům této organizace a podstatně přispívá k dosažení cílů integrace, harmonizace a konvergence vnitrostátních systémů pro zajištění bezpečnosti letového provozu(34).
67. Na rozdíl od názoru zastávaného Soudem se mi nezdá rozhodující okolnost, že Eurocontrol nabízí svoji činnost pouze na žádost vnitrostátních správních orgánů, především proto, že je jednak možné, že některé správní orgány jsou lépe schopné připravit nabídková řízení, která odpovídají technickým specifikacím Eurocontrol, aniž by byly odkázány na její pomoc. Dále Soud přehlédl okolnost, že rozhodující nemůže být volitelná povaha určité činnosti, především proto, že Eurocontrol, jak konstatoval Soudní dvůr v rozsudku SAT Fluggesellschaft v. Eurocontrol(35), vykonává na žádost členských států také typická oprávnění veřejné moci jako například operativní činnost řízení letového provozu.
68. Z výše uvedeného vyplývá, že důvody uvedené v bodech 86 až 93 napadeného rozsudku svědčí o porušení práva Společenství. Okolnost, že napadený rozsudek je založen na právně vadném odůvodnění, ale není důvodem pro jeho zrušení, protože výrok rozsudku je z jiných právních důvodů správný(36). Soud totiž, přestože činnost spolupráce Eurocontrol označil jako hospodářskou a tím v této souvislosti potvrdil, že Eurocontrol má postavení podniku, první žalobní důvod nakonec přece jen zamítl. Jako odůvodnění Soud v bodě 94 napadeného rozsudku uvedl, že konstatování, že Eurocontrol má postavení podniku, nemohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, protože posledně uvedené je rovněž založeno na zjištění Komise, že i kdyby byly činnosti Eurocontrol považovány za hospodářské činnosti, tyto činnosti nejsou v rozporu s článkem 82 ES.
69. Je proto nutno Soudnímu dvoru doporučit, aby odůvodnění rozsudku upravil odpovídajícím způsobem.
ii) Zkreslení obsahu sporného rozhodnutí
70. Navrhovatelka namítá zkreslení obsahu sporného rozhodnutí v bodech 15 a 48 napadeného rozsudku. Soud v nich uvedl, že Komise založila své rozhodnutí na dvojím zjištění, že Eurocontrol není podnikem a že uvedené činnosti každopádně nejsou v rozporu s článkem 82 ES. Podle názoru navrhovatelky Komise nezkoumala, zda činnosti Eurocontrol byly v rozporu s článkem 82 ES, nýbrž se naopak omezila na zjištění, zda sporné činnosti mohly být kvalifikovány jako hospodářská činnost.
71. Na to je nutno namítnout, že z bodů 28 a 29 napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že Komise jednak konstatovala, že činnosti Eurocontrol, které jsou předmětem sporu, neměly hospodářskou povahu, a dále uvedla, „že tyto činnosti, i kdyby je bylo nutno kvalifikovat jako činnosti podniku, každopádně nejsou v rozporu s článkem 82 ES“(37). Tímto je zřejmé, že Komise zaujala stanovisko k otázce, zda činnosti Eurocontrol byly v rozporu s článkem 82 ES.
72. Soud tedy obsah sporného rozhodnutí nezkreslil. V důsledku toho je nutno tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
iii) Rozporuplnost odůvodnění rozsudku, protože sporné rozhodnutí nebylo i přes přijetí prvního žalobního důvodu zrušeno
73. Navrhovatelka uvádí, že napadený rozsudek je vzhledem ke zkreslení obsahu napadeného rozhodnutí očividně rozporuplný, protože rozhodnutí nebylo zrušeno, přestože prvnímu žalobnímu důvodu bylo vyhověno.
74. Jak navrhovatelka ve svém kasačním opravném prostředku vysvětluje, je tento důvod „logickým důsledkem zkreslení skutečností Soudem“(38). Jinými slovy tento důvod kasačního opravného prostředku je založen na předpokladu, že Soud zkreslil skutkový stav tím, že v bodech 15 a 48 napadeného rozsudku vycházel z toho, že Komise v napadeném rozhodnutí každopádně nezjistila žádnou činnost Eurocontrol, včetně činnosti v oblasti spolupráce s vnitrostátními správními orgány, která by byla v rozporu s článkem 82 ES.
75. Jak již bylo uvedeno(39), Soud ale ve svém odůvodnění rozsudku pouze opakuje obsah napadeného rozhodnutí, takže o zkreslení skutkového stavu nemůže být řeč.
76. V důsledku toho je nutno i tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
iv) Rozporuplnost odůvodnění rozsudku, protože Soud nahradil odůvodnění Komise uvedené ve sporném rozhodnutí svým vlastním odůvodněním
77. Podle názoru navrhovatelky obsahuje odůvodnění rozsudku další rozpor, protože Soud na jedné straně jako nepřípustný odmítl její návrh na změnu napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že soudům Společenství každopádně nepřísluší, aby v rámci přezkumu legality, který vykonávají, vydávaly soudní příkazy orgánům nebo tyto orgány nahrazovaly, na straně druhé v rámci přezkumu druhého žalobního důvodu nahradil Komisi, když v bodě 108 napadeného rozsudku v souvislosti s případným zneužívajícím jednáním Eurocontrol učinil komplexní hospodářské závěry, které v napadeném rozhodnutí chybí.
78. Jak Komise správně poznamenává, navrhovatelka však ve své argumentaci opomněla poukázat na bod 104 napadeného rozsudku, ze kterého vyplývá, že Soud se při svém právním posouzení opíral v první řadě o úvahy Komise, které se nachází v napadeném rozhodnutí („zaprvé je třeba poznamenat, jak správně činí Komise“). V něm Komise dospěla k závěru, že činnosti Eurocontrol v rámci spolupráce s vnitrostátními správními orgány nejsou v rozporu s článkem 82 ES.
79. Soud v bodech 106 až 108 pouze poukázal na to, že navrhovatelka by vzhledem k okolnostem uvedeným v bodě 104, které Komisi vedly k závěru, že neexistuje zneužití dominantního postavení na trhu, musela předložit přesvědčivé informace o existenci dominantního postavení a o zneužívajícím jednání. Soud tedy žádné vlastní odůvodnění neuvedl.
80. I když se úvahy uvedené v bodech 105 až 108 napadeného rozsudku nenacházejí ve sporném rozhodnutí, na základě uvedeného by toto neodůvodňovalo zrušení rozsudku, protože Soud toto vyjádření učinil ad abundantiam („zadruhé je třeba připomenout“) k oněm úvahám, které se nesporně v napadeném rozhodnutí nacházejí. Soud krom toho ve své závěrečné poznámce v bodě 109 rozsudku reprodukuje výlučně výsledek svého posouzení učiněného v bodě 104. („Žalobkyně tedy neprokázala zjevně nesprávné posouzení Komise, pokud jde o existenci porušení článku 82 ES organizací Eurocontrol“). Toto ukazuje, že se u vytýkaných úvah v bodě 108 nejedná o hlavní důvody tohoto rozsudku. Podle ustálené judikatury Soudní dvůr ale bez dalšího zamítne výtky směřující proti nadbytečným odůvodněním rozsudku Soudu, protože nemohou vést k jeho zrušení(40).
81. Tento důvod kasačního opravného prostředku je tedy nutno zamítnout.
v) Porušení ustálené judikatury soudů Společenství týkající se mezí soudního přezkumu
82. Navrhovatelka dále namítá rozpor s ustálenou judikaturou soudů Společenství, pokud jde o meze soudního přezkumu. Poukazuje především na rozsudek Haladjian Frères v. Komise(41), ve kterém Soud konstatoval, že „že soudní přezkum aktů Komise, které obsahují komplexní hospodářská posouzení, jako je tomu v případě tvrzení o porušení článků 81 ES a 82 ES, se omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i ověření věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci“.
83. Tento důvod kasačního opravného prostředku odůvodňuje tím, že Soud se v bodě 109 napadeného rozsudku neomezil na přezkum, zda se Komise dopustila nesprávného posouzení, nýbrž ji naopak nahradil, aby provedl komplexní přezkum jednání Eurocontrol.
84. Je nutno konstatovat, že navrhovatelka tímto důvodem kasačního opravného prostředku pouze opakuje námitky, které uplatnila v souvislosti se závěry Soudu uvedenými v bodě 108 napadeného rozsudku, a neuvádí žádné nové argumenty. Nehledě na skutečnost, že není zřejmé, v čem měl Soud překročit meze soudního přezkumu, zvláště když pouze konstatuje, že navrhovatelka by musela předložit přesvědčivé informace o existenci dominantního postavení a o zneužívajícím jednání, aby vyvrátila závěr Komise(42), je nutno znovu poukázat na to, že tato námitka navrhovatelky nesměřuje proti hlavním důvodům tohoto rozsudku.
85. V důsledku toho je nutno tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
vi) Nesprávné posouzení v souvislosti s porušením článku 82 ES
86. Tímto důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka Soudu vytýká, že se dopustil nesprávného posouzení, když potvrdil platnost rozhodnutí a vyloučil, že by jednání Eurocontrol, která navrhovatelka kritizovala, mohla být zneužívající.
87. Navrhovatelka v podstatě uvádí, že neexistence možnosti Eurocontrol ovlivnit rozhodnutí vnitrostátních správních orgánů a fakultativní povaha činnosti spolupráce – kritéria, ze kterých v bodě 104 napadeného rozsudku vycházel Soud, když odmítl zneužívající chování Eurocontrol – nejsou relevantní. Článek 82 ES jednak nevyžaduje systematické zneužívající chování, a jednak chybějící rozhodovací pravomoc je vyvážena skutečným vlivem, který tato organizace prostřednictvím svých služeb vykonává.
88. Vzhledem k obšírné argumentaci navrhovatelky je nutno znovu připomenout, že účel řízení o opravném prostředku spočívá v kontrole použití práva Soudem a v žádném případě ne v opakování procesu v prvním stupni ve stupni druhém. Argumentace navrhovatelky proto nemůže být předmětem opětovného posouzení a je přezkoumatelná Soudním dvorem pouze v rozsahu, ve kterém se jedná o kontrolu její právní kvalifikace a právních následků, které z ní Soud vyvodil(43).
89. V této souvislosti je nutno konstatovat, že se navrhovatelka zčásti opírá o nepřípustné argumenty, neboť její argumentace směřuje k novému zjištění skutkového stavu, a ne pouze k právnímu přezkumu odůvodnění Soudu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora jako kasační instance. Toto platí například pro konstatování Soudu, které je uvedeno v bodě 104 napadeného rozsudku, že navrhovatelka neprokázala, že by Eurocontrol skutečně ovlivnila rozhodnutí zadat zakázku určitému uchazeči na základě jiných ohledů, než jsou ohledy směřující k nalezení nejlepšího technického řešení za nejvýhodnější cenu.
90. Jak Komise správně poznamenává, není zřejmé, v čem by toto posouzení mělo být nesprávné. Navrhovatelka rovněž nepředložila žádné argumenty, které by její názor potvrzovaly. Naopak je nutno souhlasit s Komisí v tom, že pouhé udělení rady je jen stěží možné označit za zneužití dominantního postavení na trhu, protože je konečně na vnitrostátních správních orgánech, aby rozhodly, zda se budou radou řídit. Jak Soud v bodě 104 napadeného rozsudku správně konstatoval, účast Eurocontrol jako poradce není ani povinná, ani dokonce systematická. K této účasti dochází, v souladu s čl. 2 odst. 2 písm. a) úmluvy, pouze na výslovnou žádost dotyčných správních orgánů. Případné zneužívající jednání by tedy bylo nutno připisovat vnitrostátním správním orgánům, a ne Eurocontrol.
91. Na rozdíl od názoru navrhovatelky(44) není zřejmý ani žádný rozpor mezi závěry uvedenými v bodě 104 a následným zjištěním Soudu, které je uvedeno v bodě 108 napadeného rozsudku:
„Zejména se nejeví, že by Eurocontrol mohla získat nějakou soutěžní výhodu z toho, že mohla prostřednictvím svých poradenských služeb nabízených vnitrostátním správním orgánům ovlivňovat jejich výběr dodavatelů zařízení ATM ve prospěch určitých podniků.“
92. Zjištění uvedené v bodě 108, že Eurocontrol má možnost v rámci zadávání zakázky ovlivnit rozhodnutí vnitrostátních orgánů o výběru, není v žádném případě v rozporu se zjištěním uvedeným v bodě 104, že žalobkyně v žádném konkrétním případě neprokázala, že by Eurocontrol skutečně ovlivnila rozhodnutí zadat zakázku určitému uchazeči. Potud je tedy nutno tento argument odmítnout.
93. Navrhovatelka konečně vytýká zkreslení důkazů v souvislosti s dopisem Komise ze dne 3. listopadu 1998. Poukazuje přitom na úvahy Soudu uvedené v bodech 110 až 112 napadeného rozsudku.
94. V této souvislosti je nejprve nutno konstatovat, že Soud nebyl povinen posuzovat argumenty navrhovatelky, které se opíraly o tento dopis, protože tyto byly uvedeny v souvislosti s novými žalobními důvody, které však byly Soudem odmítnuty jako nepřípustné(45).
95. Krom toho Soud dostatečně posoudil argumenty navrhovatelky. V bodě 112 napadeného rozsudku konstatoval, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, že skutečnost, že Komise uvedla několik kritických poznámek vůči určitým činnostem Eurocontrol, zdaleka neznamená, že sama Komise byla přesvědčena o protiprávnosti chování Eurocontrol z pohledu pravidel hospodářské soutěže. O zkreslení důkazů tedy v této souvislosti nemůže být řeč.
96. Tento důvod kasačního opravného prostředku je tedy nutno zamítnout.
b) K činnosti Eurocontrol v oblasti normalizace
97. Pokud jde o nesprávné právní posouzení týkající se použitelnosti článku 82 ES na činnost Eurocontrol v oblasti normalizace, navrhovatelka uplatňuje
– zkreslení obsahu sporného rozhodnutí;
– použití pojmu hospodářská činnost neslučitelného s pojmem vytvořeným judikaturou soudů Společenství;
– nesprávný výklad a použití judikatury soudů Společenství ve věci sociálních dávek;
– porušení povinnosti uvést odůvodnění.
98. Komise má výhrady k odůvodnění napadeného rozsudku, a navrhuje proto další nahrazení odůvodnění.
i) Návrh Komise na nahrazení odůvodnění
99. V souladu s tím, co bylo uvedeno výše(46), je nutno chápat i tento „návrh“ Komise jako pouhý podnět Soudnímu dvoru změnit odůvodnění rozsudku v jí uvedeném smyslu.
– Argumenty účastníků řízení
100. Komise navrhuje nahrazení odůvodnění napadeného rozsudku provedeného Soudem v jeho bodech 59 a 60 v souvislosti s rozlišováním jednak mezi činností přípravy nebo vypracování norem a technických specifikací, úkolem, který vykonává agentura organizace Eurocontrol jako výkonný orgán, a dále jejich přijetím radou organizace Eurocontrol. Komise považuje toto rozlišování za umělé. Stejně jako v souvislosti s činností v oblasti spolupráce s vnitrostátními správními orgány použil Soud k určení toho, že prvně uvedená činnost může být oddělena od ostatních úkolů veřejné moci, kritéria, která jsou nesprávná a která nejsou v souladu s kritérii uvedenými v rozsudku SAT Fluggesellschaft v. Eurocontrol. Komise dále Soudu vytýká, že nesprávně posoudil povahu této činnosti.
101. Rovněž Eurocontrol zpochybňuje rozlišování provedené Soudem v napadeném rozsudku.
102. Navrhovatelka naproti tomu zastává názor, že se Soud v této souvislosti řídil zásadami vytýčenými v rozsudku SAT Fluggesellschaft v. Eurocontrol.
– Právní posouzení
103. Soud v bodech 59 a 60 napadeného rozsudku odůvodnil toto rozlišování tím, že přijetí norem radou organizace Eurocontrol spadá do legislativní oblasti. Rada organizace Eurocontrol se totiž skládá z ředitelů správních orgánů pro civilní letectví každého členského státu organizace pověřených jejich příslušnými státy přijímáním technických specifikací, které budou závazné ve všech těchto státech, přičemž tato činnost přímo spadá do výkonu výsad veřejné moci ze strany těchto států. Role Eurocontrol se tak podobá roli ministerstva, které na vnitrostátní úrovni připravuje legislativní nebo regulatorní opatření, která jsou následně přijímána vládou. Podle názoru Soudu se tedy jedná o činnost spadající do veřejnoprávních úkolů Eurocontrol.
104. Toto však neplatí pro přípravu nebo vypracování technických norem organizací Eurocontrol. Argumenty dovolávané Komisí za účelem prokázání, že činnost Eurocontrol v oblasti normalizace souvisí s úkolem veřejné služby této organizace(47), ve skutečnosti pouze odkazují na přijímání těchto norem, a nikoliv na jejich vypracování. Nezbytnost přijetí mezinárodních norem nutně neznamená, že entita, která vypracuje tyto normy, musí být také entitou, která je následně přijme. Soud z toho vyvozuje, že tuto činnost je možné oddělit od jejího úkolu správy vzdušného prostoru a rozvoje letové bezpečnosti.
105. Z této argumentace je dle mého názoru patrná kvalifikace skutkového stavu, kterou je nutno považovat za právně nesprávnou.
106. Z čl. 2 odst. 1 písm. f) úmluvy o Eurocontrol totiž jednoznačně vyplývá, že k úkolům Eurocontrol patří „vyvinout, přijmout a revidovat společné standardy, specifikace a praktiky pro systémy a služby uspořádání letového provozu“. Přitom je nutno konstatovat, že úmluva na rozdíl od názoru Soudu nerozlišuje mezi přípravou nebo vypracováním norem a jejich přijetím. Pro rozlišování, které bylo provedeno Soudem, se proto ve znění tohoto ustanovení nenachází žádná opora.
107. Soudem zastávaný výklad rovněž není slučitelný s cílem a účelem tohoto ustanovení, především proto, že příprava a vypracovávání norem a technických specifikací představuje podstatný pomocný prostředek Eurocontrol k uskutečnění cíle „harmonizace a integrace v zájmu vytvoření jednotného evropského systému uspořádání letového provozu“, který je stanoven v čl. 1 odst. 1 úmluvy(48).
108. Nejasným dále zůstává, o jaký faktický základ Soud opírá svůj závěr, že úkol připravovat a vypracovávat normy a technické specifikace, který byl na Eurocontrol přenesen jejími členskými státy, by mohl být plněn i jinou entitou nebo jiným podnikem. Soud měl pozitivně určit, zda tomu v současnosti tak je. Místo toho se Soud spokojuje s pouhým konstatováním uvedeným v bodě 60 napadeného rozsudku, že Komise „neprokázala, že v projednávaném případě tyto dvě činnosti musí být nutně vykonávány jednou a toutéž entitou spíše než dvěma různými entitami“.
109. Soud krom toho relativizuje své vlastní závěry, když v bodě 61 odmítá hospodářskou povahu těchto činností a odůvodňuje to tím, že nebylo prokázáno, že existuje trh pro „služby technické normalizace v odvětví zařízení ATM“. Soud přitom sám připouští, že důvodem pro neexistenci trhu pro technické normalizace v tomto sektoru je okolnost, že jedinými žadateli o takové služby mohou být státy ve svém postavení kontrolního orgánu letové dopravy. Tyto se ale rozhodly vypracovat tyto normy samy v rámci mezinárodní spolupráce prostřednictvím Eurocontrol. V oblasti normalizace je Eurocontrol pouze fórem pro postup ve vzájemné součinnosti, které tyto státy vytvořily za účelem koordinace svých systémů ATM.
110. Zčásti rozporuplné závěry Soudu z mého pohledu jasně ukazují, že přinejmenším pokud jde o projednávaný případ, je nutno také přípravu a vypracování norem a technických specifikací hodnotit jako výraz plnění veřejného úkolu(49) a není možné je oddělit od legislativní činnosti Eurocontrol ve smyslu vykonávání pravomoci orgánu veřejné moci(50). Normy, vypracované agenturou organizace Eurocontrol přebírá rada organizace Eurocontrol, a tyto se prohlašují za závazné pro členské státy. Jako subjekt mezinárodního práva sui generis proto Eurocontrol vykonává tato oprávnění z pověření svých členských států na základě pravomoci, které na ni byly přeneseny(51). Přenesení činnosti veřejné moci na mezinárodní organizaci jejími členskými státy představuje pokračování této činnosti veřejné moci v multilaterálním mezinárodně právním rámci. Srovnání se soukromými organizacemi zabývajícími se normalizací tedy není namístě. Pokud by členské státy chtěly připustit účast soukromých organizací zabývajících se normalizací na vypracovávání norem a technických specifikací v oblasti bezpečnosti letového provozu, musely by pro to v úmluvě o Eurocontrol sjednat ustanovení o výjimce.
111. Jak Soud v konečném výsledku správně konstatuje, činnost Eurocontrol v oblasti normalizace nemůže být považována za hospodářskou.
112. Na základě výše uvedeného je nutno Soudnímu dvoru doporučit, aby odůvodnění rozsudku odpovídajícím způsobem upravil.
ii) Zkreslení obsahu sporného rozhodnutí
113. Tímto důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka(52) znovu namítá zkreslení obsahu sporného rozhodnutí v bodech 15 a 48 napadeného rozsudku. Vytýká Komisi, že se nezabývala existencí zneužití dominantního postavení na trhu. Naopak Soud namísto Komise toto konstatoval a tím rozhodnutí Komise zkreslil.
114. Jak již bylo konstatováno výše(53), Komise existenci zneužití dominantního postavení na trhu odmítla. Tento důvod kasačního opravného prostředku je tedy nutno zamítnout.
iii) Použití pojmu „hospodářská činnost“ neslučitelného s pojmem vytvořeným judikaturou soudů Společenství
115. Podle názoru navrhovatelky je závěr Soudu, že neprokázala, že existuje trh pro služby technické normalizace, nerelevantní pro posouzení otázky, zda dotčená činnost má hospodářskou povahu, nebo v každém případě nepřesný. Na rozdíl od toho, z čeho Soud vycházel, Eurocontrol rozhodně poskytuje vlastní službu, která spočívá ve vypracovávání technických norem. V každém případě okolnost, že předmětná činnost nespočívá v nabízení zboží nebo služeb na určitém trhu, není vzhledem k judikatuře a praxi Komise relevantní. Rozhodným je naopak to, zda je předmětnou činnost možné považovat za hospodářskou činnost.
116. Jak již bylo uvedeno(54), je pojem „podnik“ ve smyslu článku 82 ES autonomním pojmem práva Společenství. Pod tímto pojmem je nutno chápat jakoukoli jednotku vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právní formě této jednotky a způsobu jejího financování. Znak hospodářské činnosti míní činnost, která je zaměřena na výměnu plnění a zboží na trhu(55).
117. Jak Komise správně uvádí, hospodářská činnost nutně vyžaduje, aby vůbec existoval „trh“ ve smyslu existence nabídky a poptávky v souvislosti s určitým zbožím nebo službami(56). Na to, a ne například na dotčený „relevantní trh“, jak to očividně chápe navrhovatelka, se odvolával Soud v bodech 61 a 62 napadeného rozsudku.
118. Soud přitom po právní stránce správně konstatoval, že nebylo prokázáno, že existoval trh pro služby technické normalizace v odvětví zařízení ATM. Soud přitom zkoumal existenci nabídky a poptávky v této oblasti a pro nedostatek konkrétních indicií tuto existenci popřel. Soud tedy mohl právem vycházet z toho, že činnost Eurocontrol v oblasti normalizace nebyla hospodářské povahy.
119. V důsledku toho je nutno i tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
iv) Nesprávný výklad a použití judikatury soudů Společenství ve věci sociálních dávek
120. Navrhovatelka Soudu vytýká, že neprávem zamítl její argumentaci týkající se přenositelnosti zásad rozsudku FENIN v. Komise na projednávaný případ.
121. Nejprve je nutno, jak správně poznamenala Komise(57), poukázat na to, že tato výtka vlastně obsahově směřuje proti závěrům Soudu týkajícím se nehospodářské povahy získávání prototypů organizací Eurocontrol a ne proti zde předmětné činnosti této organizace v oblasti normalizace. Argumentace navrhovatelky v tomto ohledu není namístě.
122. Krom toho je námitka již nepřípustná. Navrhovatelka bere závěry Soudu týkající se rozsudku FENIN v. Komise, které byly učiněny v jiné souvislosti, jako příležitost uplatnit námitky, které v řízení v prvním stupni neuplatnila. V řízení v prvním stupni navrhovatelka nenamítala, že nebylo zkoumáno, zda bylo plnění provedeno podle zásady solidarity.
123. Pokud by Soudní dvůr přesto dospěl k závěru, že je námitka přípustná, je nutno zohlednit následující úvahy týkající se opodstatněnosti.
124. Z kasačního opravného prostředku je nutno vyvodit, že navrhovatelka tuto judikaturu chápe očividně tak, jako by bylo možné zásady, na kterých je tato judikatura založena, použít pouze na takové případy, ve kterých určitá entita plní úkoly mající výlučně sociální povahu(58).
125. V této souvislosti je pro účely upřesnění nutno nejprve poukázat na to, že předmětem závěrů Soudu uvedených v bodech 65 až 69 napadeného rozsudku, na které se odvolává navrhovatelka, byla otázka, zda je nutno činnost Eurocontrol v oblasti normalizace označit jako činnost hospodářskou či nehospodářskou.
126. Jak Soud v bodě 61 s poukazem na výše uvedenou judikaturu soudů Společenství(59) vysvětlil, hospodářskou činností je nutno rozumět jakoukoli činnost spočívající v nabízení zboží nebo poskytování služeb na daném trhu. Soud krom toho právem zdůraznil, že pojem „hospodářské činnosti“ ve smyslu práva Společenství vychází z nabízení, nikoli však z nabývání zboží a služeb. V souladu s tím Soud rovněž připomenul rozsudek FENIN v. Komise(60), ve kterém v podstatě konstatoval, že pouhá okolnost, že určitá entita – i ve velkém množství – nakupuje určitý výrobek, aby ho používala v rámci jiné, například čistě sociální činnosti, nestačí k tomu, aby tato entita byla označena jako podnik. Jednání určité entity jako kupující na určitém trhu nestačí k tomu, aby byla tato činnost klasifikována jako hospodářská, protože chybí podstatný znak nabízení zboží a služeb.
127. Navrhovatelka nezpochybňuje správnost této judikatury. Její chápání rozsudku FENIN v. Komise je však založeno na příliš úzkém a tudíž chybném výkladu. Jak již bylo ukázáno, Soud chtěl ve jmenovaném rozsudku v první řadě ujasnit, že za hospodářskou může být považována pouze činnost, která je zaměřena na nabízení zboží a služeb(61).
128. Soud tedy argumentaci navrhovatelky zamítl právem.
129. I tento důvod kasačního opravného prostředku je tedy nutno zamítnout.
v) Porušení povinnosti uvést dostatečné odůvodnění
130. Námitka týkající se porušení povinnosti uvést odůvodnění se mi nezdá být dostatečně podložená, především proto, že Soud v bodě 59 a násl., zejména ale v bodě 61 napadeného rozsudku, uvádí důvody svých závěrů, že činnost vypracování norem nemůže být podle jeho názoru považována za hospodářskou činnost.
131. V důsledku toho je nutno tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
c) K činnosti Eurocontrol spočívající ve výzkumu a vývoji
132. Pokud jde o nesprávné právní posouzení týkající se použitelnosti článku 82 ES na činnost Eurocontrol spočívající ve výzkumu a vývoji (zejména získávání prototypů a správa práv duševního vlastnictví), navrhovatelka uplatňuje
– zkreslení sporného rozhodnutí;
– použití pojmu hospodářská činnost neslučitelného s pojmem vytvořeným judikaturou soudů Společenství;
– zkreslení důkazů předložených navrhovatelkou týkajících se hospodářské povahy správy práv duševního vlastnictví prováděné Eurocontrol.
i) Zkreslení sporného rozhodnutí
133. Navrhovatelka Soudu vytýká, že zkreslil skutečnosti sporu tím, že rozhodnutí Komise přisoudil význam, který nemělo.
134. Konkrétně se jedná o konstatování, že činnost získávání prototypů a správy práv duševního vlastnictví nepředstavuje hospodářskou činnost. Navrhovatelka tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí nezpochybnila hospodářskou povahu této činnosti, nýbrž že se naopak omezila na vyloučení případného zneužití dominantního postavení na trhu.
135. Jak ovšem v bodě 74 napadeného rozsudku Soud uvedl, prosté přečtení napadeného rozhodnutí stačí ke konstatování, že tento argument postrádá jakýkoli základ. Komise v bodě 28 svého rozhodnutí jednoznačně uvádí, že činnosti, které jsou předmětem sporu, nemají dle jejího názoru hospodářskou povahu, což zdůrazňuje i v bodech 29 a 30 stejného rozhodnutí.
136. V důsledku toho je nutno tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
ii) Použití pojmu „hospodářská činnost“ neslučitelného s pojmem vytvořeným judikaturou soudů Společenství
137. Tímto důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka zpochybňuje závěry Soudu týkající se nehospodářské povahy činností Eurocontrol v oblasti získávání prototypů a správy práv duševního vlastnictví.
138. Nejprve zpochybňuje závěry Soudu uvedené v bodě 76 napadeného rozsudku a uvádí, že je irelevantní, že vývoj prototypů neprovádí sama Eurocontrol, nýbrž podniky dotyčného odvětví, protože činností, o kterou se jedná v projednávaném sporu, je získávání těchto prototypů.
139. Argumentace navrhovatelky je očividně založena na chybném pochopení napadeného rozsudku. Soud totiž vyloučil hospodářskou povahu získávání prototypů ne proto, že vývoj těchto prototypů provádějí třetí osoby, nýbrž jak jednoznačně vyplývá z bodu 75 rozsudku, v první řadě z toho důvodu, že získávání prototypů v sobě nezahrnuje nabízení zboží nebo služeb na daném trhu. V důsledku toho chybí podstatný znak pro klasifikaci určité činnosti jako hospodářské.
140. Jak k tomu Eurocontrol přesvědčivě uvádí, nepoužívá prototypy ani jako vstup pro výrobu jiného obchodního produktu, ani neuvádí vyvinuté prototypy na trh. Naopak, její úsilí v souvislosti se získáváním prototypů je zaměřeno na vytvoření jednotného evropského systému pro řízení letového provozu(62). Dle mého názoru toto potvrzuje názor Soudu, že tato činnost Eurocontrol nemůže být považována za hospodářskou.
141. Navrhovatelka dále namítá, že Soud přikládá význam kritériu bezplatnosti, přestože toto kritérium není v judikatuře soudů Společenství uznáno jako rozhodující. Okolnost, že Eurocontrol nesleduje žádný výdělečný cíl a vlastnická práva nabytá v rámci vývoje poskytuje bezplatně, považuje za bezvýznamnou, protože znak bezplatnosti je v každém případě nerelevantní.
142. Vůči tomu je třeba namítnout, že judikatura soudů Společenství přikládá znaku bezplatnosti(63), ale i případným záměrům podniků dosahovat zisku, význam v rámci posouzení hospodářské povahy určité činnosti. I když neexistence úsilí dosahovat zisku určité entity není sama o sobě rozhodující, představuje přece jen přinejmenším určitou indicii, která může být na základě dalších podkladů potvrzena(64). Potud je nutno tuto argumentaci navrhovatelky zamítnout.
143. Krom toho považuje následující konstatování Soudu uvedené v bodě 77 rozsudku za právně chybné:
„V projednávaném případě nicméně skutečnost, že licence k právům duševního vlastnictví nabytým organizací Eurocontrol v rámci vývoje prototypů jsou poskytovány bezplatně, přistupuje ke skutečnosti, že jde o vedlejší činnost ve vztahu k podpoře technického vývoje, která spadá do rámce cíle poslání Eurocontrol uskutečňovaného v obecném zájmu a není uskutečňována ve vlastním zájmu organizace, který by byl oddělitelný od uvedeného cíle, což vylučuje hospodářskou povahu činnosti.“
144. Na podporu svého tvrzení navrhovatelka uvádí, že toto konstatování je založeno na předpokladu, že činnost v oblasti technického vývoje nemůže mít hospodářskou povahu. Toto je však v rozporu s judikaturou soudů Společenství, které nedávno uznaly hospodářskou povahu úlohy technického vývoje.
145. Navrhovatelce je nutno dát za pravdu v tom, že podle judikatury soudů Společenství(65) může vývoj nových technologií za určitých okolností skutečně představovat hospodářskou činnost. Nicméně přehlíží jednak to, na co právem poukazuje Komise, že Soud nemluvil o „činnosti technického vývoje“, nýbrž o „činnosti k podpoře technického vývoje“. Dále je vůči tomu nutno namítnout, že toto nemůže platit obecně, nýbrž že to může být nanejvýš jednou z mnoha indicií, takže v každém konkrétním případě musí být zkoumáno, zda podpora technického vývoje určitou entitou může s ohledem na jiné aspekty, jako na neexistenci jakéhokoli úsilí dosahovat zisku nebo na povahu vedlejší činnosti, rozumně vést k závěru, že se přitom jedná o hospodářskou činnost. Toto Soud učinil způsobem, který není možné právně zpochybnit.
146. V důsledku toho je nutno tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
iii) Zkreslení důkazů předložených navrhovatelkou týkajících se hospodářské povahy správy práv duševního vlastnictví prováděné Eurocontrol
147. Tímto důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka namítá zkreslení důkazů, které předložila na jednání v rámci řízení před Soudem, týkajících se úplat, které Eurocontrol pobírá. Navrhovatelka tvrdí, že nechtěla poukázat na úplatnost, nýbrž na rozmanitost činností Eurocontrol, jakož i na rozpor, který existuje mezi správou práv duševního vlastnictví prováděnou Eurocontrol na straně jedné a obsahem interního dokumentu Eurocontrol nazvaným „ARTAS Intellectual Property Rights and Industrial Policy“ (Práva duševního vlastnictví a průmyslová politika v rámci systému ARTAS) na straně druhé.
148. Komise popírá, že by tento dokument byl obsažen v žalobě nebo v žalobní odpovědi. Je toho názoru, že tento argument je, i kdyby by se na něj navrhovatelka odvolávala na jednání v rámci řízení před Soudem, v každém případě opožděný, a tudíž nepřípustný.
149. K tomuto důvodu kasačního opravného prostředku je nutno konstatovat, že cílem tohoto argumentu navrhovatelky je očividně zpětné zpochybnění skutkových zjištění Soudu uvedených v bodě 79 napadeného rozsudku, aniž by dostatečně podloženou formou vysvětlila, v čem přesně má zkreslení důkazů spočívat. Naopak je nutno konstatovat, že Soud jí poskytnutý důkaz dostatečně přezkoumal. Soud zkoumal správu práv duševního vlastnictví prováděnou Eurocontrol v rámci systému ARTAS a správně přitom konstatoval, že poplatek za licenci k užívání systému ARTAS činil jedna ECU, což znamená bezplatnou licenci.
150. V důsledku toho je nutno i tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.
V – Výsledek posouzení
151. Na základě všech výše uvedených skutečností a úvah je kasační opravný prostředek neopodstatněný. Musí proto být v plném rozsahu zamítnut.
152. Navrhuji, aby odůvodnění rozsudku bylo upraveno s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům(66).
VI – Náklady řízení
153. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
154. Podle čl. 69 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku rovněž použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, může Soudní dvůr rozhodnout, že vlastní náklady nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v předchozích pododstavcích. Podle tohoto ustanovení nese Eurocontrol ty náklady řízení, které jí vznikly jako vedlejšímu účastníku řízení.
VII – Závěry
155. Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr
– zamítl kasační opravný prostředek v plném rozsahu;
– uložil vedlejší účastnici řízení, že ponese vlastní náklady řízení, a
– uložil navrhovatelce náhradu zbývajících nákladů řízení.