ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
7. prosince 2011(*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Žaloba na neplatnost – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsudek pro zmeškání – Návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení – Nevydání rozhodnutí ve věci“
Ve věci T‑562/10,
HTTS Hanseatic Trade Trust & Shipping GmbH, se sídlem v Hamburku (Německo), zastoupená J. Kienzlem a M. Schlingmannem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené M. Bishopem a Z. Kupčovou, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, s. 1) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová (zpravodajka), předseda, K. Jürimäe a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně, HTTS Hanseatic Trade Trust & Shipping GmbH, je společnost podle německého práva působící jako námořní makléř a technický správce lodí. Poskytuje služby zejména námořní dopravní společnosti Íránské islámské republiky (dále jen „IRISL“).
Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice
2 Projednávaná věc spadá do rámce omezujících opatření zavedených za účelem vytvoření tlaku na Íránskou islámskou republiku k tomu, aby ukončila jaderné činnosti představující riziko šíření jaderných zbraní a vývoj nosičů jaderných zbraní (dále jen „šíření jaderných zbraní“).
3 V rámci Evropské unie byl přijat společný postoj Rady 2007/140/SZBP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 61, s. 49) a nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103, s. 1).
4 Článek 5 odst. 1 písm. b) společného postoje 2007/140 stanovil zmrazení veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů určitých kategorií osob a subjektů. Seznam těchto osob a subjektů byl uveden v příloze II společného postoje 2007/140.
5 Pokud jde o pravomoci Evropského společenství, čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 stanovil zmrazení finančních prostředků osob, subjektů či orgánů, označených Radou Evropské unie jako podílejících se na šíření jaderných zbraní podle čl. 5 odst. 1 písm. b) společného postoje 2007/140. Seznam těchto osob, subjektů a orgánů, na které se vztahovalo zmrazení finančních prostředků podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007, tvořil přílohu V tohoto předpisu.
6 Společný postoj 2007/140 byl zrušen rozhodnutím Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 195, s. 39).
7 Článek 20 odst. 1 rozhodnutí 2010/413 stanoví zmrazení finančních prostředků několika kategorií subjektů. Toto ustanovení se vztahuje mimo jiné na „osob[y] a subjekty, […] které se podílejí na [šíření jaderných zbraní] nebo jsou s [touto činností] přímo spojeny nebo je podporují, […] nebo osob[y] či subjekty, které jednají jejich jménem [na jejich účet] nebo na jejich příkaz, nebo subjekty, které jsou těmito osobami vlastněny nebo ovládány, a to i nedovolenými prostředky […], jakož i […] subjekty […] společnosti IRISL a subjekty, které jsou jimi vlastněny nebo ovládány nebo jednají jejich jménem [na jejich účet], přičemž tyto osoby nebo subjekty jsou uvedeny v příloze II.“
8 Nařízení č. 423/2007 bylo zrušeno nařízením Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst L 281, s. 1).
9 Podle čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010:
„2. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří osobám, subjektům a orgánům uvedeným v příloze VIII nebo které jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány. Příloha VIII obsahuje seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, […] které byly v souladu s čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí [2010/413] označeny jako:
a) osoby, subjekty či orgány spojené s [šířením jaderných zbraní] nebo [tuto činnost] podporující […], nebo jako osoby, subjekty či orgány, které jsou vlastněny nebo ovládány uvedenými osobami, subjekty či orgány, a to i nedovolenými prostředky, nebo které jednají jejich jménem [na jejich účet] nebo na jejich příkaz;
[…]
d) právnické osoby, subjekty či orgány, které jsou vlastněny nebo ovládány společností [IRISL].“
10 Podle článku 36 nařízení č. 961/2010:
„2. Pokud Rada rozhodne o tom, že na fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt či orgán se mají vztahovat opatření uvedená v čl. 16 odst. 2, změní odpovídajícím způsobem přílohu VIII.
3. Rada sdělí své rozhodnutí fyzické nebo právnické osobě, subjektu či orgánu uvedeným v [odstavci 2], včetně důvodů zařazení na seznam, a to buď přímo, je-li známa jejich adresa, nebo zveřejněním oznámení, čímž těmto fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům umožní se k této záležitosti vyjádřit.
4. Jsou-li předloženy připomínky nebo nové podstatné důkazy, Rada své rozhodnutí přezkoumá a dotčenou fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt či orgán o této skutečnosti informuje.“
Omezující opatření týkající se žalobkyně
11 Od přijetí rozhodnutí 2010/413 dne 26. července 2010 bylo jméno žalobkyně zařazeno Radou na seznam osob, subjektů a orgánů uvedených v tabulce III přílohy II uvedeného rozhodnutí.
12 V návaznosti na to bylo prováděcím nařízením Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 195, s. 25), jméno žalobkyně zařazeno na seznam osob, subjektů a orgánů uvedený v tabulce III přílohy V nařízení č. 423/2007. Důsledkem přijetí prováděcího nařízení č. 668/2010 bylo zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů žalobkyně.
13 Jak v rozhodnutí 2010/413, tak v prováděcím nařízení č. 668/2010 Rada uvedla následující důvod: „Jedná jménem [jedná na účet] [Hafize Darya Shipping Lines (HDSL)] v Evropě“.
14 Rada informovala žalobkyni o zařazení jejího jména na seznam osob, subjektů a orgánů uvedený v tabulce III přílohy V nařízení č. 423/2007 dopisem ze dne 28. července 2010. Neuvedla jiné důvody, než jaké jsou uvedeny v prováděcím nařízení č. 668/2010.
15 Dopisy ze dne 10. a 13. září 2010 požádala žalobkyně Radu o přezkoumání rozhodnutí zařadit ji na seznam osob, subjektů a orgánů uvedený v tabulce III přílohy V nařízení č. 423/2007.
16 Vzhledem k tomu, že nařízení č. 423/2007 bylo nařízením č. 961/2010 zrušeno, jméno žalobkyně bylo Radou zařazeno do bodu 26 písm. c) tabulky B přílohy VIII posledně uvedeného nařízení. Finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobkyně jsou tedy zmrazeny na základě čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení.
17 Bod 26 tabulky B přílohy VIII nařízení č. 961/2010 se týká společnosti IRISL. Pokud jde o zařazení žalobkyně, Rada uvedla následující důvod: „Ovládána společností IRISL nebo jednající jejím jménem [jednající na její účet]“.
18 Dopisem ze dne 28. října 2010 Rada odpověděla na dopisy žalobkyně ze dne 10. a 13. září 2010 a uvedla, že žádost žalobkyně o vyřazení jejího jména ze seznamu osob, subjektů a orgánů uvedeného v příloze VIII nařízení č. 961/2010 (dále jen „sporný seznam“) se zamítá. Upřesnila v tomto ohledu, že vzhledem k tomu, že spis neobsahuje nové skutečnosti odůvodňující změnu jejího stanoviska, se na žalobkyni i nadále musí vztahovat omezující opatření stanovená uvedeným nařízením.
19 Dopisem ze dne 23. listopadu 2010 žalobkyně požádala Radu, aby jí poskytla důkazy, které byly podkladem zařazení jejího jména na sporný seznam. Rada na tento dopis před podáním žaloby neodpověděla.
Řízení a návrhová žádání žalobkyně
20 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 16. prosince 2010 podala žalobkyně projednávanou žalobu. Žaloba byla Radě doručena dne 29. prosince 2010.
21 Rada podala žalobní odpověď dne 14. března 2011.
22 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 17. března 2011 požádala Komise o vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady, Spolková republika Německo požádala o totéž podáním došlým dne 4. dubna 2011.
23 Vzhledem k tomu, že žalobní odpověď byla podána po uplynutí lhůty stanovené v čl. 46 odst. 1, čl. 101 odst. 1 a čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, požádal Tribunál dne 29. března 2011 žalobkyni o vyjádření k dalšímu průběhu řízení. Podáním ze dne 31. března 2011 žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání v souladu s čl. 122 odst. 1 jednacího řádu.
24 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž se jí týká;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K návrhům na vstup vedlejších účastnic do řízení
25 Podle čl. 40 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem téhož statutu použije na řízení před Tribunálem, se návrhová žádání obsažená v návrhu na vstup do řízení omezí na podporu návrhového žádání jednoho z hlavních účastníků řízení.
26 V projednávané věci Komise a Spolková republika Německo žádají o vstup do řízení na podporu návrhových žádání Rady.
27 V bodě 23 výše však bylo konstatováno, že Rada nepodala žalobní odpověď ve stanovené lhůtě. V důsledku toho ani nepředložila návrhová žádání, na podporu kterých by mohly Komise a Spolková republika Německo vstoupit do řízení jako vedlejší účastnice.
28 Za těchto okolností již není namístě rozhodovat o návrzích Komise a Spolkové republiky Německo na vstup do řízení.
K věci samé
29 Podle čl. 122 odst. 2 jednacího řádu musí Tribunál ověřit, zda se návrhové žádání žalobkyně jeví opodstatněným.
30 Na podporu svých návrhových žádání uvádí žalobkyně v podstatě šest žalobních důvodů. První vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Druhý vychází z porušení jejího práva na obhajobu a zejména jejího práva být vyslechnuta. Třetí vychází z porušení práva na účinnou soudní ochranu. Čtvrtý vychází z nesprávného posouzení uplatnění čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010. Pátý vychází z porušení práva na ochranu vlastnictví. Šestý vychází z porušení zásady proporcionality.
31 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odůvodnění zařazení jejího jména na sporný seznam poskytnuté Radou je nedostatečné a rozporné.
32 Povinnost odůvodnit akt nepříznivě zasahující do něčího právního postavení, tak jak je stanovena v článku 296 druhém pododstavci SFEU a v tomto případě konkrétně v čl. 36 odst. 3 nařízení č. 961/2010, má za cíl poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace ke zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo zda je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před unijním soudem, a také umožnit unijnímu soudu přezkoumat legalitu tohoto aktu. Takto stanovená povinnost uvést odůvodnění představuje základní zásadu unijního práva, od které se lze odchýlit jen z naléhavých důvodů. Odůvodnění tudíž musí být dotyčné osobě v zásadě sděleno současně s aktem, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a jeho neexistence nemůže být zhojena skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody aktu v průběhu řízení před unijním soudem (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2006, Organizace Mudžáhidů íránského lidu v. Rada, T‑228/02, Sb. rozh. s. II‑4665, dále jen „rozsudek OMIL“, body 138 a 139 a citovaná judikatura).
33 Rada je tedy na základě čl. 36 odst. 3 nařízení č. 961/2010 povinna sdělit subjektu, kterého se týká opatření přijaté podle čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení, specifické a konkrétní důvody, na základě kterých se domnívá, že toto ustanovení se na dotyčný subjekt vztahuje, ledaže sdělení určitých informací brání bezpečnostní imperativy Unie nebo členských států nebo důvody spojené s jejich mezinárodními vztahy (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I 6351, bod 342). Rada je tak povinna uvést skutkové a právní okolnosti, na kterých závisí právní odůvodnění opatření a úvahy, které ji vedly k jeho přijetí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek OMIL, bod 32 výše, bod 143 a citovaná judikatura).
34 Odůvodnění kromě toho musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Konkrétně akt nepříznivě zasahující do právního postavení je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (viz výše uvedený rozsudek OMIL, bod 32 výše, bod 141 a citovaná judikatura).
35 V projednávané věci je třeba rovnou poukázat na to, že odůvodnění uvedená Radou na jedné straně v příloze VIII nařízení č. 961/2010 a na druhé straně v dopise ze dne 28. října 2010 si na první pohled vzájemně odporují. Zatímco uvedený dopis odkazuje na přezkoumání situace žalobkyně a neexistenci nových důkazů odůvodňujících změnu stanoviska Rady, odůvodnění poskytnuté v příloze VIII uvedeného nařízení se liší od odůvodnění uvedeného dříve v souvislosti s žalobkyní v prováděcím nařízení č. 668/2010. Není tedy jasné, zda zařazení jména žalobkyně na sporný seznam je důsledkem dalšího trvání okolností, z nichž vycházelo prováděcí nařízení č. 668/2010, tedy vazeb mezi žalobkyní a společností HDSL, nebo nových okolností, tedy přímých vazeb mezi žalobkyní a společností IRISL.
36 Nadto, ať jsou okolnosti, z nichž Rada skutečně vycházela při odůvodnění zařazení jména žalobkyně na sporný seznam, jakékoliv, odůvodnění, které poskytla, není dostatečné s ohledem na pravidla uvedená v bodech 32 až 34 výše.
37 Kdyby Komise vycházela z vazeb mezi žalobkyní a společností HDSL, ani příloha VIII nařízení č. 961/2010 ani dopis Rady ze dne 28. října 2010 neumožňují posoudit důvody, ze kterých Rada usoudila, že skutečnosti uvedené žalobkyní v dopisech ze dne 10. a 13. září 2010, týkající se zejména povahy její činnosti a její autonomie ve vztahu ke společnostem HDSL a IRISL, nemohou změnit stanovisko Rady k zachování omezujících opatření vůči žalobkyni.
38 Dále, kdyby Komise vycházela z přímých vazeb mezi žalobkyní a společností IRISL, ani příloha VIII nařízení č. 961/2010 ani dopis Rady ze dne 28. října 2010 neupřesňují povahu kontroly, kterou údajně vykonává společnost IRISL nad žalobkyní, nebo činnosti, které posledně uvedená vykonává na účet společnosti IRISL a které odůvodňují, aby vůči ní byla přijata omezující opatření.
39 Za těchto okolností je třeba učinit závěr, že Rada zdá se porušila povinnost uvést odůvodnění stanovenou v čl. 296 druhém pododstavci SFEU a čl. 36 odst. 3 nařízení č. 961/2010. První žalobní důvod je tedy podle všeho opodstatněný a musí tak být přijat.
40 Nařízení č. 961/2010 je tedy třeba zrušit v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, aniž je třeba přezkoumávat ostatní žalobní důvody.
41 Nicméně vzhledem k tomu, že z projednávaného rozsudku vyplývá, že nařízení č. 961/2010 musí být zrušeno v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění, nelze vyloučit, že pokud jde o věc samou, může se uložení omezujících opatření žalobkyni nakonec ukázat jako odůvodněné.
42 Zrušení nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, tak s okamžitou účinností může závažně a nevratně narušit účinnost omezujících opatření, která stanoví toto nařízení, jelikož v době předcházející jeho případnému nahrazení novým aktem by žalobkyně mohla jednat tak, aby došlo k obejití účinku následných omezujících opatření.
43 Na základě článku 264 SFEU a článku 41 statutu Soudního dvora je tedy třeba účinky nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž zahrnuje jméno žalobkyně do seznamu tvořícího jeho přílohu VIII, zachovat po dobu nejvýše dvou měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku.
K nákladům řízení
44 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
45 Kromě toho, jelikož již není namístě rozhodovat o návrzích Komise a Spolkové republiky Německo na vstup do řízení, není třeba rozhodovat ani o jejich nákladech řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Není namístě rozhodovat o návrzích Evropské komise a Spolkové republiky Německo na vstup do řízení.
2) Nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společnosti HTTS Hanseatic Trade Trust & Shipping GmbH.
3) Účinky nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž se týká společnosti HTTS Hanseatic Trade Trust & Shipping, jsou zachovány po dobu nejvýše dvou měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku.
4) Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé společnosti HTTS Hanseatic Trade Trust & Shipping.
Pelikánová | Jürimäe | Van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. prosince 2011.
Podpisy.