Žaloba podaná dne 28. ledna 2014 – Bank Refah Kargaran v. Rada

(Věc T-65/14)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Bank Refah Kargaran (Teherán, Irán) (zástupce: J. M. Thouvenin, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

zrušil prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013 v rozsahu, v němž se týká žalobce;

zrušil rozhodnutí Komise 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 v rozsahu, v němž se týká žalobce;

prohlásil, že se na žalobce nevztahuje nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012;

prohlásil, že se na žalobce nevztahuje rozhodnutí 2010/413/SZBP;

podpůrně zrušil prováděcí nařízení a rozhodnutí, která jsou uvedena v prvních dvou odrážkách tohoto návrhového žádání, a to od 20. ledna 2014;

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce osm žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění, který je v rozporu s článkem 296 SFEU, neboť prováděcí nařízení, které provádí zápis žalobce na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, neuvádí výslovně právní základ, na kterém bylo přijato.

Druhý žalobní důvod vychází z nedostatku právního základu, neboť právním základem napadeného prováděcího nařízení je nařízení č. 267/2012¹ , které musí být považováno za nepoužitelné na žalobce, jelikož při jeho přijetí byly porušeny povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU a článek 215 SFEU a dále jeho čl. 23 odst. 2 písm. d), který představuje právní základ zápisu žalobce na seznam uvedený v příloze IX nařízení č. 267/2012, je v rozporu se Smlouvami a s Listinou základních práv Evropské unie.

Třetí, čtvrtý, pátý a šestý žalobní důvod vycházejí i) z nesprávného právního posouzení, ii) z nesprávného skutkového zjištění a zjevně nesprávného posouzení, iii) z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu a iv) z porušení zásady proporcionality.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí 2010/413² , který představuje právní základ sankce, která je uložena žalobci, musí být prohlášen za nepoužitelný na žalobce, neboť toto ustanovení je v rozporu se Smlouvami, s Listinou základních práv a se zásadou proporcionality. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí zapsat jej na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, musí být tedy zrušeno.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že napadená sankce se od 20. ledna 2014 stala protiprávní, jelikož Rada k tomuto datu uznala, že Írán již nepokračuje v jaderné činnosti, která byla příčinou sankce. Žalobce tvrdí, že sankce tedy ztrácí svůj účel.

____________

¹ Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1).

² Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).