USNESENÍ TRIBUNÁLU
(kasační senát)
26. května 2014
Věc T‑288/13 P
AK
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnocení za roky 2001/2002, 2004, 2005 a 2008 – Opožděné vyhotovení posudků o vývoji služebního postupu – Nemajetková újma – Ztráta šance na povýšení – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 13. března 2013, AK v. Komise (F‑91/10) a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. AK ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Vyhotovení – Opožděnost – Pochybení při výkonu funkce způsobující nemajetkovou újmu – Podmínky – Úředník, který odešel do důchodu z důvodu invalidity – Rozsah škody
(Služební řád, článek 43)
2. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Rozsah – Zohlednění hodnotících zpráv – Další skutečnosti, které mohou být zohledněny
(Služební řád, čl. 45 odst. 1)
3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Kritéria stanovená Soudem pro veřejnou službu pro určení výše náhrady škody – Přezkum Tribunálem
1. S cílem určit nemajetkovou újmu, kterou úředník utrpěl kvůli chybějícím posudkům o vývoji služebního postupu, se Soud pro veřejnou službu mohl domnívat, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, že stav nejistoty a obav tohoto úředníka, pokud jde o jeho profesní budoucnost, neumožňoval konstatovat existenci skutečné a určité nemajetkové újmy po jeho odchodu do důchodu z důvodu invalidity, jelikož od této události již tato budoucnost byla pouze hypotetická. Po jeho odchodu do důchodu totiž už posudky o vývoji služebního postupu nehrály žádnou roli v služebním postupu dotčeného úředníka, přičemž újma, jejíž náhrada je požadována, musí být skutečná a určitá.
(viz body 42 a 45)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06, Sb. rozh. s. I‑833, bod 54
Tribunál: 31. ledna 2007, C v. Komise, T‑166/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑9 a II‑A‑2‑49, bod 67 a citovaná judikatura
2. Podle čl. 45 odst. 1 služebního řádu se povýšení úředníka provádí výhradně výběrem z okruhu úředníků, kteří splnili minimální dobu dvou let setrvání v platové třídě, po zvážení srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení. Při zvažování srovnatelných zásluh orgán oprávněný ke jmenování přihlíží zejména k posudkům vypracovaným na úředníky, k tomu, jaké jiné jazyky než ty, jejichž důkladnou znalost doložili v souladu s čl. 28 písm. f) služebního řádu, používají při výkonu služebních povinností, a případně k míře jejich služební odpovědnosti. Pokud neexistují posudky o vývoji služebního postupu, úředníkovi nic nebrání v tom, aby Soudu pro veřejnou službu předložil konkrétní skutkové nebo právní okolnosti, které mohou prokázat jeho šance být povýšen. Z čl. 45 odst. 1 služebního řádu navíc vyplývá, že zvažování srovnatelných zásluh se neprovádí pouze s přihlédnutím k posudkům vypracovaným na úředníky, ale rovněž s přihlédnutím zejména ke dvěma dalším kritériím.
(viz bod 50)
3. Jestliže Soud pro veřejnou službu určil existenci újmy, je pouze on příslušný k tomu, aby v mezích návrhu posoudil způsob a rozsah náhrady této škody, s tou výhradou, že rozsudky Soudu pro veřejnou službu musejí být dostatečně odůvodněny a, pokud jde o ohodnocení škody, musejí uvádět kritéria zohledněná pro účely určení přiznané částky, aby Tribunál mohl vykonávat jejich přezkum.
(viz bod 57)
Odkazy:
Tribunál: 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841, bod 241 a citovaná judikatura