Věc C‑58/22
Parchetul de pe lângă Curtea de Apel Craiova
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Curtea de Apel Craiova)
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 25. ledna 2024
„Řízení o předběžné otázce – Listina základních práv Evropské unie – Článek 50 – Zásada ne bis in idem – Trestní stíhání zahájené in rem – Usnesení státního zástupce o zastavení trestního stíhání – Přípustnost následného trestního stíhání zahájeného in personam pro tytéž skutky – Podmínky, za kterých lze mít za to, že byl ve vztahu k dané osobě vydán konečný trestní rozsudek – Požadavek provedení důkladného vyšetřování – Nevyslechnutí případného svědka – Nevyslechnutí dotyčné osoby jako ‚podezřelého‘ “
1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Žádost o výklad Listiny základních práv – Vnitrostátní právní úprava, která představuje opatření uplatňující unijní právo – Pravomoc Soudního dvora
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1; rámcové rozhodnutí Rady 2003/568, články 2 a 4; rozhodnutí Komise 2006/928, příloha)
(viz body 40–42)
2. Základní práva – Zásada ne bis in idem – Podmínky použití – Existence dřívějšího pravomocného rozhodnutí – Kritéria pro posouzení – Ukončení trestního řízení – Pravomocné rozhodnutí přijaté po meritorním posouzení dané věci, jemuž přecházelo provedení důkladného vyšetřování – Posouzení vnitrostátním soudem
(Listina základních práv Evropské unie, článek 50)
(viz body 48, 52, 61, 62, 64)
3. Základní práva – Zásada ne bis in idem – Působnost – Usnesení o zastavení trestního řízení přijaté státním zastupitelstvím bez přezkoumání trestní odpovědnosti stíhané osoby – Vyloučení
(Listina základních práv Evropské unie, článek 50)
(viz body 70, 71, 73–75 a výrok)
Shrnutí
Soudní dvůr, k němuž Curtea de Apel Craiova (Odvolací soud v Craiova, Rumunsko) podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, poskytl upřesnění dvou složek zásady ne bis in idem, která je zakotvena v článku 50 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“)(1), tedy složek bis a idem, v souvislosti s věcí, v níž bylo trestní stíhání zahájené proti určité osobě v rámci druhého řízení ukončeno, neboť v prvním řízení státní zastupitelství přijalo usnesení o zastavení trestního řízení, z něhož jednoznačně nevyplývá, že bylo přezkoumáno právní postavení této osoby jako osoby trestně odpovědné za skutky zakládající stíhaný trestný čin.
Na schůzi družstva BX konané dne 30. dubna 2015 NR, která byla předsedkyní tohoto družstva, údajně po některých svých zaměstnancích požadovala, aby zaplatili peněžitou částku, kterou měla zaplatit ona, a to pod hrozbou ukončení jejich pracovních smluv. Vzhledem k tomu, že její žádosti nebylo vyhověno, vydala a podepsala rozhodnutí o ukončení těchto smluv.
Nato dotyční zaměstnanci podali na NR dvě trestní oznámení, z nichž první bylo zaevidováno u Parchet de pe lângă Judecătoria Slatina (státní zastupitelství při Soudu prvního stupně ve Slatině, Rumunsko) pod číslem 673/P/2016 a druhé bylo zaevidováno u Parchet de pe lângă Tribunalul Olt (státní zastupitelství při Župním soudu v Oltu, Rumunsko) pod číslem 47/P/2016.
Ve věci 673/P/2016 státní zástupce, jemuž byla uvedená věc přidělena, zahájil trestní stíhání in rem pro trestný čin vydírání, a poté přijal na základě zprávy policejního orgánu pověřeného vyšetřováním usnesení o zastavení trestního stíhání (dále jen „předmětné usnesení o zastavení trestního stíhání“). Oznamovatelé nepodali proti tomuto usnesení opravný prostředek ve stanovených lhůtách. Mimoto žádost o pokračování v řízení, kterou podal vedoucí státní zástupce, nebyla potvrzena přípravným senátem příslušného soudu.
Ve věci 47/P/2016 bylo proti NR zahájeno trestní stíhání in personam pro trestný čin pasivní korupce, v jehož důsledku Tribunalul Olt (Župní soud v Oltu, Rumunsko) vydal rozsudek, kterým byla NR odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody. Na základě odvolání, které NR podala, Odvolací soud v Craiova, jenž je předkládajícím soudem, uvedený rozsudek trestním rozsudkem č. 1207/2020 zrušil, neboť byla údajně porušena zásada ne bis in idem zakotvená v článku 50 Listiny.
Înalta Curte de Casație şi Justiție (Nejvyšší kasační a soudní dvůr, Rumunsko), k němuž Parchet de pe lângă Curtea de Apel Craiova (státní zastupitelství při Odvolacím soudu v Craiova, Rumunsko) podal proti posledně uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek, měl v podstatě za to, že předkládající soud dospěl nesprávně k závěru, že se uplatní zásada ne bis in idem, jelikož předmětnému usnesení o zastavení trestního stíhání nepředcházelo žádné posouzení merita věci 673/P/2016 a toto usnesení nebylo řádně odůvodněno, takže nelze mít za to, že to vedlo k ukončení trestního řízení. Uvedený soud tedy zrušil trestní rozsudek č. 1207/2020 a vrátil věc předkládajícímu soudu k přezkoumání.
V rámci tohoto přezkumu se předkládající soud rozhodl položit Soudnímu dvoru otázku týkající se toho, zda se zásada ne bis in idem zakotvená v článku 50 Listiny použije za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení.
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr připomněl, že použití zásady ne bis in idem podléhá dvojí podmínce, a sice že existuje dřívější pravomocné rozhodnutí (podmínka bis) a dřívější rozhodnutí a stíhání nebo pozdější rozhodnutí se týká týchž skutků (podmínka idem).
Pokud jde o podmínku bis, je třeba zaprvé uvést, že k tomu, aby mohla být osoba považována za odsouzenou nebo osvobozenou „konečným trestním rozsudkem“ ve smyslu článku 50 Listiny za činy, které jsou jí vytýkány, musí být pravomocně ukončeno trestní řízení podle vnitrostátního práva. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci oznamovatelé v původním řízení nepodali proti předmětnému usnesení o zastavení trestního stíhání opravný prostředek ve stanovených lhůtách a žádost o potvrzení pokračování v trestním stíhání, které nařídil vedoucí státní zástupce Státního zastupitelství při Soudu prvního stupně ve Slatině, byla zamítnuta, jeví se, že ve věci 673/P/2016 bylo trestní řízení pravomocně ukončeno a předmětné usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci, což však musí ověřit předkládající soud.
Zadruhé je třeba uvést, že aby mohla být osoba považována za odsouzenou nebo osvobozenou „konečným trestním rozsudkem“ ve smyslu článku 50 Listiny za činy, které jsou jí vytýkány, musí být rozhodnutí, kterým se ukončuje trestní stíhání, přijato po posouzení merita věci, a nikoli pouze z procesních důvodů. V projednávané věci lze na podmínku týkající se meritorního posouzení věci 673/P/2016 nahlížet jako na splněnou předmětným usnesením o zastavení trestního stíhání pouze v rozsahu, v němž toto usnesení obsahuje posouzení takových skutkových okolností údajného trestného činu, jako je analýza trestní odpovědnosti NR jako údajné pachatelky tohoto trestného činu. Nevyslechnutí svědků přítomných na schůzi družstva BX konané dne 30. dubna 2015 by mohlo nasvědčovat tomu, že taková analýza nebyla provedena, což však musí ověřit předkládající soud.
Pokud jde o podmínku idem, ze samotného znění článku 50 Listiny vyplývá, že tento článek zakazuje stíhat nebo potrestat v trestním řízení tutéž osobu za týž čin více než jednou. Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že za účelem určení, zda osoba byla odsouzena nebo osvobozena „konečným trestním rozsudkem“ ve smyslu tohoto článku 50, musí z rozhodnutí, které vůči ní bylo přijato, jasně vyplývat, že při vyšetřování předcházejícím tomuto rozhodnutí, ať již bylo zahájeno in rem nebo in personam, bylo právní postavení uvedené osoby jako osoby trestně odpovědné za skutky zakládající stíhané trestné činy přezkoumáno a v případě usnesení o zastavení trestního stíhání vyloučeno. Pokud tomu tak není, což musí ověřit předkládající soud, zásada ne bis in idem se neuplatní, a taková osoba proto nemůže být považována za pravomocně osvobozenou ve smyslu článku 50 Listiny.