Věc T‑198/12 R

Spolková republika Německo

v.

Evropská komise

„Řízení o předběžných opatřeních – Mezní hodnoty pro antimon, arsen, baryum, olovo a rtuť přítomné v hračkách – Odmítnutí Komise schválit v plném rozsahu vnitrostátní předpisy oznámené německými orgány, které zachovávají mezní hodnoty pro uvedené látky – Návrh na předběžné opatření – Přípustnost – Naléhavost – Fumus boni juris – Vyvážení zájmů“

Shrnutí – usnesení předsedy Tribunálu ze dne 15. května 2013

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad výkonu – Předběžná opatření – Podmínky vydání – Fumus boni juris – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Články 256 odst. 1 SFEU, 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Předběžná opatření – Účel – Plná účinnost budoucího meritorního rozhodnutí, aniž je předjímán jeho směr a aniž je toto rozhodnutí zbaveno užitečného účinku – Návrh na vydání opatření, která nespadají do rámce sporu v původním řízení a vyžadují posouzení prima facie skutečností, jež se tohoto sporu netýkají – Nepřípustnost – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních – Účinky rozhodnutí vydaného v řízení o předběžných opatřeních, které mohou překročit dosah účinků zrušujícího rozsudku

(Článek 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, článek 104)

3.      Řízení o předběžných opatřeních – Předběžná opatření – Návrh na vydání předběžných opatření v rámci žaloby na zrušení negativního rozhodnutí – Přípustnost

(Článek 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, článek 104)

4.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad výkonu – Podmínky vydání – Fumus boni juris

(Článek 278 SFEU)

5.      Sbližování právních předpisů – Článek 114 SFEU – Řízení o schválení odchylných vnitrostátních ustanovení – Návrh na zachování platnosti dřívějších vnitrostátních ustanovení – Možnost žádajícího členského státu založit svůj návrh na vyhodnocení rizika pro veřejné zdraví, které je odlišné od vyhodnocení rizika unijním zákonodárcem – Povinnost zajistit vyšší úroveň ochrany veřejného zdraví, než jaké zajišťuje harmonizační unijní opatření – Povinnost dodržovat zásadu proporcionality

(Článek 114 odst. 4 a 6 SFEU)

6.      Řízení o předběžných opatřeních – Předběžná opatření – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno

(Článek 279 SFEU)

7.      Řízení o předběžných opatřeních – Předběžná opatření – Podmínky vydání – Naléhavost – Ochrana zdraví – Zásada předběžné opatrnosti – Zohlednění soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Článek 279 SFEU)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 20-22, 80)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 28, 33, 35, 36)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 28-30, 32, 39)

4.      V řízení o předběžných opatřeních je podmínka fumus boni juris splněna, jestliže se alespoň jeden žalobní důvod uplatněný žalobcem na podporu jeho žaloby jeví prima facie jako relevantní, a v každém případě nikoli neopodstatněný. K tomu stačí, aby uvedený žalobní důvod navozoval složité a citlivé otázky, které prima facie nelze zamítnout jako irelevantní, ale vyžadují důkladný přezkum, který je vyhrazen soudu příslušnému k rozhodování ve věci samé, nebo aby z tvrzení uvedených účastníky řízení vyplývalo, že v rámci původního řízení existuje významný právní spor, jehož řešení není bez dalšího zřejmé.

(viz bod 40)

5.      V rámci přijetí opatření k harmonizaci právních předpisů se členský stát může pro účely odůvodnění zachování vnitrostátních předpisů dovolávat skutečnosti, že posuzuje riziko pro veřejné zdraví jinak, než to učinil unijní zákonodárce v dotčeném harmonizačním opatření. Žádající členský stát přitom musí pouze prokázat, že jeho vnitrostátní pravidla zajišťují vyšší úroveň ochrany veřejného zdraví než harmonizační opatření unijního práva a že nepřekračují meze toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle.

(viz body 53, 64)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 68)

7.      Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních přitom musí tyto úvahy, které jsou založeny na zásadě předběžné opatrnosti a týkají se existence a závažnosti případných rizik pro zdraví, zohlednit při rozhodování o otázce, zda dotčený právní akt může s dostatečnou mírou pravděpodobnosti způsobit závažnou a nenapravitelnou újmu na zdraví. Zejména nemůže takovou újmu vyloučit jako čistě hypotetickou pouze proto, že ohledně případných rizik pro zdraví přetrvává vědecká nejistota.

(viz bod 73)