Věc T-91/05
Sinara Handel GmbH
v.
Rada Evropské unie a
Komise Evropských společenství
„Procesní námitky a překážky – Námitka nepřípustnosti – Žaloba na náhradu škody – Ušlý zisk – Žádost o vrácení antidumpingového cla – Nedostatek příslušnosti“
Shrnutí usnesení
1. Žaloba na náhradu škody – Předmět – Návrh na náhradu škody směřující proti Společenství na základě čl. 288 druhého pododstavce ES – Výlučná pravomoc Soudního dvora – Přezkum povahy žaloby
(Článek 234 první pododstavec písm. b) ES, článek 235 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES; nařízení Rady č. 2913/92, články 243 až 246)
2. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky
[Článek 288 ES; statut Soudního dvora, článek 19 a čl. 46 první pododstavec; jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
1. Článek 235 ES ve spojení s článkem 288 ES přiznává Soudnímu dvoru výlučnou příslušnost pro rozhodování o žalobách na náhradu škody přičitatelné Společenství, zatímco k rozhodování v řízení o vrácení částek neoprávněně vybraných státní institucí na základě právní úpravy Společenství, která byla následně prohlášena za neplatnou, jsou příslušné pouze vnitrostátní soudy.
Proto se soudy Společenství, kterým byl podán návrh na náhradu škody na základě výše uvedených ustanovení, nemohou zprostit povinnosti ověřit skutečnou povahu žaloby, která je jim předložena, z důvodu, že se pochybení, ze kterého vyvstává nárok na odškodnění, dopustil orgán Společenství.
Tento přezkum vede k závěru, jak potvrzují články 243 až 246 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, že návrh, který ačkoli byl prezentován jako návrh, kterým se žalobce domáhá náhrady za ušlý zisk, musí být považován za návrh na vrácení antidumpingového cla zaplaceného podnikem na základě údajně protiprávního nařízení Společenství, spadá do působnosti vnitrostátních soudů, které budou muset rozhodnout o jeho opodstatněnosti, přičemž v případě pochybností ohledně platnosti právní úpravy Společenství využijí řízení o předběžné otázce podle článku 243 ES, a nikoli do působnosti soudu Společenství.
Údajná škoda, i když její vyčíslení neodpovídá přesně částce zaplaceného cla, neboť podnik podávající žalobu zohlednil při určování výše škody dodatečnou daň, kterou by býval musel odvést ze svého zisku, kdyby na něj nebylo uvaleno uvedené clo, totiž vyplývá bezprostředně, nutně a výlučně ze zaplacení uvedeného antidumpingového cla.
(viz body 47–53, 60, 79)
2. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby. Žaloba na náhradu škody způsobené orgánem Společenství musí obsahovat údaje, které umožňují zejména určit škodu, o které žalobce tvrdí, že ji utrpěl, a konkrétněji charakter a rozsah této škody. Pouze za zvláštních okolností není nutné v žalobě určit přesný rozsah škody a vyčíslit částku požadované náhrady, přičemž se má za to, že žalobce musí ve své žalobě prokázat nebo alespoň uplatnit existenci takových okolností.
Skutečnost, že je možné, aby soudy Společenství rozhodly mezitímním rozsudkem o principu vzniku odpovědnosti Společenství a přitom si ponechaly přesné určení náhrady na pozdější rozhodnutí, nemůže v žádném případě žalobce zprostit povinnosti splnit minimální formální požadavky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu. Z toho vyplývá, že žalobce, který žádá, aby Soud rozhodl mezitímním rozsudkem, je nadále povinen poskytnout nezbytné údaje ke zjištění jednání vytýkaného Společenství, druhu a povahy své škody a příčinné souvislosti mezi jednáním a škodou a musí uvést důvody, na jejichž základě má být učiněna výjimka z požadavku, podle nějž musí žaloba obsahovat vyčíslenou hodnotu uplatňované škody.
V každém případě však Soudu nepřísluší, aby teoreticky a abstraktně rozhodoval o vhodné metodě výpočtu ušlého zisku vzniklého podniku. Je na dotčeném podniku, aby dostatečně upřesnil jeho jednotlivé aspekty.
(viz body 108–111, 119–121)