Věc C‑518/22
J. M. P.
v.
AP Assistenzprofis GmbH
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesarbeitsgericht)
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 7. prosince 2023
„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78/ES – Článek 2 odst. 5 – Zákaz diskriminace na základě věku – Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením – Článek 19 – Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti – Listina základních práv Evropské unie – Článek 26 – Sociální a profesní začlenění osob se zdravotním postižením – Osobní asistenční služba pro zdravotně postižené osoby – Nabídka pracovního místa uvádějící minimální a maximální věk požadovaného uchazeče – Zohlednění přání a zájmů zdravotně postižené osoby – Odůvodnění“
Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zákaz diskriminace na základě věku – Poskytování služeb osobní asistence – Nábor se stanovením podmínky věku – Zohlednění přání a zájmů zdravotně postižené osoby – Rozdílné zacházení na základě vnitrostátních právních předpisů, jež stanovují ochranu sebeurčení zdravotně postižených osob – Přípustnost – Podmínka
(Listina základních práv Evropské unie, článek 26; směrnice Rady 2000/78, čl. 2 odst. 5; rozhodnutí Rady 2010/48)
(viz body 54–66, 68 a výrok)
Shrnutí
V červenci 2018 zveřejnila společnost AP Assistenzprofis, jež se zaměřuje na poskytování pomoci a poradenství zdravotně postiženým osobám, nabídku pracovního místa, ve které bylo uvedeno, že 28letá studentka A hledá osoby ženského pohlaví pro asistenci ve všech oblastech každodenního života, „nejlépe ve věku mezi 18 a 30 lety“.
Paní J. M. P., narozená v roce 1968, se o tuto nabídku ucházela a byla společností AP Assistenzprofis odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že J. M. P. měla za to, že byla diskriminována kvůli svému věku, podala proti společnosti AP Assistenzprofis žalobu k Arbeitsgericht Köln (pracovní soud v Kolíně nad Rýnem, Německo), kterou se domáhala náhrady škody způsobené touto údajnou diskriminací. Uvedený soud této žalobě vyhověl.
V návaznosti na rozsudek Landesarbeitsgericht Köln (Zemský pracovní soud v Kolíně nad Rýnem, Německo), kterým bylo vyhověno odvolání, jež v uvedené věci podala společnost AP Assistenzprofis, podala J. M. P. proti posledně uvedenému rozsudku opravný prostředek „Revision“ k předkládajícímu soudu Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo).
Vzhledem k tomu, že předkládající soud měl pochybnosti o tom, zda lze přímou diskriminaci na základě věku, kterou údajně utrpěla J. M. P., ospravedlnit podle směrnice 2000/78(1), a přál si získat objasnění, pokud jde o sladění práva na účinnou ochranu před diskriminací na základě věku s právem zdravotně postižené osoby na účinnou ochranu před diskriminací na základě jejího zdravotního postižení podle uvedené směrnice, rozhodl se předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.
Soudní dvůr ve svém rozsudku odpovídá, že směrnice 2000/78, vykládaná ve světle článku 26 Listiny základních práv Evropské unie, jež se týká začlenění zdravotně postižených osob, jakož i článku 19 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, nadepsaného „Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti“, nebrání tomu, aby pro nábor osoby, která poskytuje osobní asistenci, byla stanovena podmínka určitého věku v souladu s vnitrostátní právní úpravou, jež se použije na projednávanou věc, pokud je takové opatření nezbytné k ochraně práv a svobod ostatních lidí.
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr analyzuje rozdílné zacházení na základě věku dotčené ve věci v původním řízení, aby určil, zda je odůvodněné s ohledem na čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78(2).
Soudní dvůr předně konstatuje, že toto rozdílné zacházení vyplývá z opatření stanoveného vnitrostátními právními předpisy(3) v souladu s uvedeným čl. 2 odst. 5.
Dále se Soudní dvůr zabývá tím, zda toto opatření sleduje cíl „ochrany práv a svobod ostatních lidí“, který je uveden v tomto ustanovení.
V tomto ohledu sleduje podle Soudního dvora dotčená vnitrostátní právní úprava cíl ochrany sebeurčení zdravotně postižených osob, neboť zaručuje právo na vyjádření přání a právo na svobodnou volbu uvedených osob při rozhodování o poskytování služeb osobní asistence a při jejich poskytování, přičemž tyto služby se vztahují na všechny oblasti života a hluboce zasahují do soukromé a intimní sféry osob, které jsou jejich příjemci, což je cíl, na který se vztahuje čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78.
Toto právo na vyjádření přání a na svobodnou volbu totiž konkretizuje právo na začlenění osob se zdravotním postižením do společnosti zakotvené v článku 26 Listiny základních práv. Kromě toho respektování sebeurčení osob se zdravotním postižením představuje cíl zakotvený v článku 19 Úmluvy OSN, jehož ustanovení se lze dovolávat za účelem výkladu ustanovení směrnice 2000/78.
Soudní dvůr konečně ověřil, zda rozdílné zacházení dotčené ve věci v původním řízení vyplývá z opatření nezbytného k ochraně uvedeného práva na sebeurčení.
V této souvislosti Soudní dvůr konstatuje, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, zohlednění upřednostnění určité věkové skupiny, jež vyjádřila zdravotně postižená osoba, může podpořit respektování práva této osoby na sebeurčení při poskytování služeb osobní asistence, neboť lze podle všeho rozumně očekávat, že osoba náležející do téže věkové skupiny jako zdravotně postižená osoba se snadněji zapojí do jejího osobního, sociálního a akademického prostředí.
Soudní dvůr tak dospěl k závěru, že s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud s ohledem na všechny okolnosti věci v původním řízení, vyplývá rozdílné zacházení na základě věku v projednávané věci z opatření nezbytného k ochraně práv a svobod ostatních lidí ve smyslu čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78 a s ohledem na toto ustanovení může být odůvodněno.