Věc T‑111/08

MasterCard, Inc. a další

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Rozhodnutí sdružení podniků – Trh služeb v oblasti zúčtování transakcí uskutečněných debetními kartami, debetními kartami s odloženou splatností (charge karty) a kreditními kartami – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Mnohostranně sjednané dispozitivní mezibankovní poplatky – Článek 81 odst. 1 a 3 ES – Pojem ,vedlejší omezení‘ – Neexistence objektivní nutnosti – Omezení hospodářské soutěže z hlediska výsledku – Podmínky pro udělení individuální výjimky – Právo na obhajobu – Nápravné opatření – Penále – Odůvodnění – Proporcionalita“

Shrnutí rozsudku

1.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Žalobní odpověď – Formální požadavky – Určení předmětu sporu – Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů – Písemnosti přiložené k návrhu nebo žalobní odpovědi – Přípustnost – Podmínky

[Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c), čl. 46 odst. 1 písm. b) a čl. 47 odst. 1]

2.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Výjimka – Ustanovení považované za vedlejší omezení – Pojem ,vedlejší omezení‘ – Rozsah – Omezení přímo související s uskutečněním hlavní operace a pro toto uskutečnění nutné – Objektivní a přiměřený charakter

(Článek 81 odst. 1 a článek 3 ES)

3.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Protisoutěžní předmět – Dostatečné zjištění

(Článek 81 odst. 1 ES)

4.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Vymezení trhu – Předmět – Posouzení dopadu kartelové dohody na hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy – Důsledky žalobních důvodů vyjádřených v tomto směru

(Články 81 a 82 ES)

5.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Výjimka – Podmínky – Důkazní břemeno

(Článek 81 odst. 3 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)

6.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Výjimka – Podmínky – Zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo podpora technického či hospodářského pokroku

(Článek 81 odst. 3 ES)

7.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Výjimka – Podmínky – Komplexní ekonomické posouzení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Meze

(Článek 81 odst. 3 ES)

8.      Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Rozhodnutí sdružení podniků – Pojem

(Článek 81 odst. 1 ES)

9.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 1)

10.    Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby – Právo na přístup do spisu – Porušení – Odepření přístupu k dokumentům, jež mohly být použity k obhajobě podniku

1.      Na základě článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu musejí všechny žaloby obsahovat předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. K tomu, aby byla žaloba přípustná, je nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly – přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně – z textu samotné žaloby. Ačkoliv obsah žaloby lze v konkrétních bodech podpořit a doplnit odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše uvedeného ustanovení musejí být uvedeny v žalobě.

Mimoto soudu Unie nepřísluší v přílohách vyhledávat a určovat žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci.

Tento výklad článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu se vztahuje rovněž na podmínky přípustnosti repliky, která je podle čl. 47 odst. 1 téhož jednacího řádu určena k doplnění žaloby.

I když žaloba a žalobní odpověď vzhledem k presumpci legality aktů přijatých orgány Evropské unie slouží k různým účelům a v důsledku toho podléhají různým požadavkům, nemění to nic na tom, že pokud jde o možnost odkazu na písemnosti přiložené k žalobní odpovědi, je třeba postupovat stejně jako v případě žaloby, jelikož čl. 46 odst. 1 písm. b) jednacího řádu uvádí, že žalobní odpověď musí obsahovat dovolávané právní a skutkové argumenty.

Přílohy nemohou být zohledněny pouze v rozsahu, ve kterém podpírají nebo doplňují žalobní důvody nebo argumenty výslovně uvedené stranami v hlavní části jejich písemností a ve kterém lze přesně určit, jaké skutečnosti, jež podpírají nebo doplňují uvedené žalobní důvody nebo argumenty, tyto přílohy obsahují.

(viz body 68–71)

2.      Pojem „vedlejší omezení“ v unijním právu hospodářské soutěže zahrnuje jakékoli omezení přímo související s uskutečněním hlavní operace a pro toto uskutečnění nutné.

Omezením přímo souvisejícím s uskutečněním hlavní operace je třeba rozumět jakékoli omezení, které významově závisí na uskutečnění této operace a které s tímto uskutečněním vykazuje zjevnou souvislost.

Podmínka týkající se nutnosti omezení vyžaduje dvojí přezkum. Je totiž třeba zjistit, zda je omezení objektivně nutné k uskutečnění hlavní operace a zda je ve vztahu k tomuto uskutečnění přiměřené.

K přezkumu objektivní nutnosti omezení je třeba připomenout, že jelikož nelze připustit pravidlo rozumného uvážení, nelze podmínku objektivní nutnosti vykládat jako podmínku znamenající vyvážení prosoutěžních a protisoutěžních účinků dohody. Takovou analýzu totiž lze provést pouze ve zvláštním rámci čl. 81 odst. 3 ES. Přezkum objektivní nutnosti omezení ve vztahu k hlavní operaci může tudíž být pouze relativně abstraktní. Nejde o to analyzovat, s ohledem na situaci hospodářské soutěže na relevantním trhu, zda je omezení nutné pro obchodní úspěch hlavní operace, ale určit, zda je omezení ve zvláštním rámci hlavní operace nutné k uskutečnění této operace. Jestliže se hlavní operace bez tohoto omezení jeví jako obtížně uskutečnitelná, či dokonce jako neuskutečnitelná, lze omezení považovat za objektivně nutné k jejímu uskutečnění.

U přezkumu přiměřenosti omezení ve vztahu k uskutečnění hlavní operace je třeba ověřit, zda jeho trvání a jeho věcná a zeměpisná působnost nepřesahují to, co je nezbytné k uskutečnění uvedené operace. Přesahuje-li doba trvání nebo působnost omezení to, co je nutné k uskutečnění operace, musí být předmětem oddělené analýzy v rámci čl. 81 odst. 3 ES.

Konečně, vzhledem k tomu, že posouzení vedlejší povahy omezení ve vztahu k hlavní operaci předpokládá komplexní ekonomická posouzení ze strany Komise, omezuje se soudní přezkum těchto posouzení na ověření dodržení procesních pravidel, dostatečnosti odůvodnění a věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci.

(viz body 77–82)

3.      Protisoutěžní cíl a výsledek dohody nejsou kumulativními, ale alternativními podmínkami pro posouzení, zda taková dohoda spadá pod zákaz uvedený v čl. 81 odst. 1 ES. Alternativní povaha této podmínky, vyznačená spojkou „nebo“, vede k nutnosti nejdříve uvážit samotný cíl dohody s ohledem na hospodářský kontext, ve kterém má být uplatňována. Avšak v případě, že analýza znění dohody neodhalí dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, je pak třeba přezkoumat její účinky, a aby tato dohoda podléhala zákazu, musejí existovat skutečnosti prokazující, že hospodářská soutěž byla buď vyloučena, nebo omezena či citelným způsobem narušena. Není nezbytné zkoumat účinky dohody, jestliže je prokázán její protisoutěžní cíl.

(viz bod 139)

4.      Vymezení relevantního trhu nehraje v rámci použití článku 81 ES stejnou roli, jako v rámci použití článku 82 ES. V rámci použití článku 82 ES je odpovídající vymezení relevantního trhu nezbytnou a předběžnou podmínkou pro posouzení údajně protisoutěžního chování, neboť před prokázáním zneužití dominantního postavení je třeba prokázat dominantní postavení na daném trhu, což předpokládá, že tento trh je předtím vymezen. V rámci použití článku 81 ES je třeba vymezit relevantní trh k tomu, aby bylo možno určit, zda dotčená dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a zda je jejich cílem nebo výsledkem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu. To je důvod, proč v rámci použití čl. 81 odst. 1 ES nemohou mít žalobní důvody vyjádřené vůči vymezení trhu Komisí samostatný rozměr ve vztahu k žalobním důvodům týkajícím se ovlivnění obchodu mezi členskými státy a narušení hospodářské soutěže. Zpochybnění vymezení relevantního trhu je neúčinné, jestliže Komise správně na základě dokumentů uvedených v napadeném rozhodnutí učinila závěr, že předmětná dohoda narušovala hospodářskou soutěž a mohla citelným způsobem ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(viz bod 171)

5.      Jak připomíná článek 2 nařízení č. 1/2003, podniky nebo sdružení podniků, které chtějí využít ustanovení čl. 81 odst. 3 ES, nesou důkazní břemeno, že podmínky v uvedeném odstavci jsou splněny. V důsledku toho osoba, která se dovolává čl. 81 odst. 3 ES, musí prostřednictvím přesvědčivých argumentů a důkazů prokázat, že jsou tyto podmínky splněny.

Komise musí adekvátním způsobem tyto argumenty a důkazy přezkoumat, a tedy zjistit, zda prokazují, že podmínky použití čl. 81 odst. 3 ES jsou splněny. V některých případech mohou tyto argumenty a důkazy Komisi zavazovat k poskytnutí vysvětlení nebo odůvodnění, přičemž pokud tak Komise neučiní, lze dospět k závěru, že důkazní břemeno, které nese osoba dovolávající se čl. 81 odst. 3 ES, bylo splněno. Komise musí v takových případech tyto argumenty a důkazy vyvrátit.

(viz body 196–197)

6.      Každé rozhodnutí sdružení podniků, které svými účinky nebo cílem omezuje hospodářskou soutěž, může v zásadě těžit z výjimky na základě čl. 81 odst. 3 ES.

Použití tohoto ustanovení podléhá určitým podmínkám, jejichž splnění je současně nezbytné a dostatečné. Zaprvé je třeba, aby rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků přispívala ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, zadruhé aby byl spotřebitelům vyhrazen přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, zatřetí aby se příslušným podnikům neukládalo žádné omezení, jež není nezbytné, a začtvrté aby jim neumožňovala vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

Podle první podmínky čl. 81 odst. 3 ES musí dohody, na které se může vztahovat výjimka, „[přispívat] ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku“. Zlepšení nelze ztotožňovat s každou výhodou, jakou partneři z dohody získají v rámci své výrobní nebo distribuční činnosti. Toto zlepšení s sebou musí přinášet zejména citelné a objektivní výhody, které jsou s to vyvážit nevýhody, jaké dohoda představuje v oblasti hospodářské soutěže.

Citelné objektivní výhody, kterých se týká první podmínka čl. 81 odst. 3 ES, se mohou projevit nejen na relevantním trhu, ale také na jiných trzích, na kterých by dotčená dohoda mohla mít prospěšné účinky, a v obecnějším smyslu i ve vztahu ke každé službě, jejíž kvalita nebo efektivnost by mohla být zlepšena v důsledku existence uvedené dohody.

(viz body 199–200, 206, 228)

7.      Soud, kterému byl předložen návrh na zrušení rozhodnutí vydaného v řízení podle čl. 81 odst. 3 ES, provádí v rozsahu, v němž se zabývá komplexními hospodářskými posouzeními, přezkum omezený, pokud jde o věc samou, na ověření věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení těchto skutkových zjištění a správnosti právních kvalifikací, které jsou z nich dovozeny.

Přísluší mu nicméně ověřit nejen to, zda uplatněné důkazy jsou věcně správné, spolehlivé a soudržné, ale i to, zda představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace zohledněny a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny. Naproti tomu mu nepřísluší, aby nahrazoval svým hospodářským posouzením posouzení autora rozhodnutí, jehož legalitu má přezkoumávat.

(viz body 201–202)

8.      Článek 81 ES se vztahuje na sdružení, jestliže jejich vlastní činnost nebo činnost podniků, které jsou jejich členy, směřuje k účinkům, na které se toto ustanovení zaměřuje.

Pojmy „dohoda“, „rozhodnutí sdružení podniků“ a „jednání ve vzájemné shodě“ zahrnují ze subjektivního hlediska formy koluzí, které mají stejnou povahou a odlišují se pouze svou intenzitou a formami, ve kterých se projevují.

Co se týče konkrétně pojmu „rozhodnutí sdružení podniků“, tento pojem směřuje k tomu, aby se podniky nemohly vyhnout použití pravidel hospodářské soutěže kvůli pouhé formě, jejímž prostřednictvím koordinují své jednání na trhu. Aby byla zajištěna efektivnost této zásady, vztahuje se čl. 81 odst. 1 ES nejen na přímé způsoby koordinace jednání mezi podniky (dohody a jednání ve vzájemné shodě), ale také na institucionální formy spolupráce, tedy na situace, kdy hospodářské subjekty jednají prostřednictvím kolektivní struktury nebo společného orgánu.

Existence shody zájmů nebo společného zájmu je relevantní pro účely posouzení existence rozhodnutí sdružení podniků ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES.

(viz body 241–243, 251)

9.      Dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby dotyčnému podniku bylo v průběhu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a okolností, jakož i k dokumentům použitým Komisí na podporu jejího tvrzení o existenci porušení Smlouvy.

Článek 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003 tuto zásadu odráží, neboť předpokládá, že oznámení námitek zaslané stranám musí jasným způsobem uvádět veškeré podstatné skutečnosti, o které se Komise v této fázi řízení opírá, aby bylo dotčeným osobám umožněno skutečně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká, a aby se mohly účinně obhájit, než Komise přijme konečné rozhodnutí. Tento požadavek je dodržen, když uvedené rozhodnutí dotčeným osobám nepřičítá protiprávní jednání, která nebyla uvedena v oznámení námitek, a obsahuje pouze skutkové okolnosti, ke kterým se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit.

Tyto údaje však mohou být stručné a konečné rozhodnutí nemusí být kopií oznámení námitek, protože oznámení námitek je přípravný dokument a v něm obsažená skutková a právní posouzení mají jen předběžný charakter. Jsou tedy přípustné doplňky k oznámení námitek učiněné ve světle odpovědí stran, jejichž argumenty prokazují, že skutečně mohly vykonat své právo na obhajobu. Komise rovněž může s ohledem na správní řízení opravit nebo doplnit skutkové nebo právní argumenty na podporu námitek, které uvedla.

Oznámení doplnění námitek zúčastněným osobám je tak nutné pouze v případě, kdy výsledek šetření vede Komisi k tomu, aby podniky obvinila z nových úkonů nebo aby značně změnila důkazy o vytýkaném protiprávním jednání.

(viz body 265–268)

10.    K porušení práva na obhajobu dochází tehdy, když existuje možnost, že z důvodu pochybení Komise bude mít jí vedené správní řízení odlišný výsledek. Žalující podnik prokáže, že k takovému porušení došlo, dokáže-li dostačujícím způsobem nikoli to, že by rozhodnutí Komise mělo odlišný obsah, ale to, že by svou obhajobu mohl zajistit lépe, kdyby k pochybení nedošlo, například tím, že by na svou obhajobu mohl použít dokumenty, k nimž mu byl ve správním řízení odepřen přístup.

(viz bod 269)