Žaloba podaná dne 9. července 2021 – Německo v. Komise

(Věc T-409/21)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: J. Möller a R. Kanitz, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 3. června 2021 o státní podpoře SA.56826 (2020/N) – Germany – 2020 reform of support for cogeneration a o státní podpoře SA.53308 (2019/N) – Germany – Change of support to existing CHP plants (§ 13 kogeneračního zákona), a to v části, v níž je konstatováno, že

podpora na výrobu kogenerační elektřiny v nových, modernizovaných a optimalizovaných vysoce účinných kogeneračních jednotkách,

podpora na energeticky účinné rozvody tepla a chladu,

podpora na zásobníky tepla a chladu,

podpora na výrobu kogenerační elektřiny ve vysoce účinných kogeneračních jednotkách s provozem na plyn v sektoru dálkového vytápění a

snížený poplatek podle kogeneračního zákona pro výrobce vodíku

v souladu s kogeneračním zákonem z roku 2020 (KWKG 2020) představují státní podpory, a

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jediný žalobní důvod. Evropská komise se podle ní dopustila nesprávného výkladu a použití čl. 107 odst. 1 SFEU, když konstatovala, že podniky, kterých se oznámené opatření týká, obdržely státní podpory nebo podpory ze státních prostředků. Evropská komise zaprvé vychází z nesprávného předpokladu, že již samotná povaha poplatku coby odvodu svědčí o státním charakteru získaných prostředků ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Zadruhé Evropská komise vychází z nesprávného předpokladu, že se v případě poplatku (kogenerační poplatek) podle Gesetz für die Erhaltung, die Modernisierung und den Ausbau der Kraft-Wärme-Kopplung 2020 (zákon z roku 2020 o udržování, modernizaci a výstavbě kogeneračních zařízení, dále jen „kogenerační zákon“) jedná o odvod ve smyslu judikatury Soudního dvora. Zatřetí má Evropská komise nesprávně za to, že se prostředky ve prospěch provozovatelů přenosových sítí nacházejí pod kontrolou státu, a tudíž jsou k dispozici státu.

____________