ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)
29. března 2007
Věc T-368/04
Luc Verheyden
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Žádost o převod dovolené za kalendářní rok – Služební důvody – Volno z důvodu nemoci – Ochrana legitimního očekávání“
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je návrh směřující jednak ke zrušení rozhodnutí vedoucího oddělení žalobce ze dne 4. února 2004, 24. února 2004 a 27. února 2004 týkajících se žádostí žalobce o převod dnů nevyčerpané dovolené za kalendářní rok, které přesahují hranici 12 dnů, z roku 2003 do roku 2004, jakož i zrušení rozhodnutí správy ze dne 1. června 2004, doručeného dne 14. června 2004, kterým se zamítá stížnost žalobce, a jednak k uložení platby náhrady Komisi za 32 dnů nevyčerpané a nezaplacené dovolené za kalendářní rok, navýšené o úrok 5,25 % od data podání této žaloby, jakož i přiznání náhrady škody a úroků za nemajetkovou újmu a za zásah do služebního postupu a pověsti.
Rozhodnutí: Rozhodnutí nadřízeného žalobce ze dne 27. února 2004 odmítající podepsat žádost o převod jeho dovolené za kalendářní rok z roku 2003 do roku 2004 se zrušuje v rozsahu, ve kterém odmítá přiznat převod nad rámec dvanácti dnů, na něž je právní nárok, osmi dnů dovolené za kalendářní rok, jak uvedl ředitel zdrojů Společného výzkumného střediska ve svém e-mailu ze dne 11. února 2003. Komisi se ukládá uhradit žalobci částku odpovídající osmi třicetinám jeho měsíční odměny v okamžiku ukončení služebního poměru navýšenou o úroky z prodlení ode dne 13. září 2004. Použitelná sazba úroků z prodlení musí být vypočítána na základě sazby Evropské centrální banky pro hlavní operace refinancování navýšené o dva body a použitelné v dotčené době. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených žalobcem.
Shrnutí
1. Úředníci – Dovolená – Dovolená za kalendářní rok – Převod
(Služební řád, článek 57; příloha V, článek 4)
2. Úředníci – Dovolená – Dovolená za kalendářní rok – Ukončení služby – Náhrada za nevyčerpanou dovolenou
(Služební řád, čl. 59 odst. 1 první pododstavec; příloha V, článek 4)
3. Úředníci – Dovolená – Dovolená za kalendářní rok – Ukončení služby – Náhrada za nevyčerpanou dovolenou
(Služební řád, příloha V, článek 4)
1. Pokud správa posuzovala žádost o převod dnů dovolené za kalendářní rok z jednoho kalendářního roku do roku dalšího, která byla podána po lhůtě stanovené jejími vnitřními předpisy, přičemž připustila, že nezohlední vadu ve správním řízení, a neuvedla žádné důvody, které by naznačovaly, že lhůta stanovená těmito předpisy je lhůtou, od níž se nelze za žádných okolností odchýlit, pak je takové stanovisko v souladu se zásadami řádné péče a řádné správy, které mají být vodítkem v jejích vztazích se zaměstnanci. V rámci žaloby proti zamítnutí takové žádosti správa tedy nemůže změnit rozhodnutí, která přijala ve stadiu správního řízení, tím, že před soudem poprvé uplatní, že žádost úředníka byla podána po lhůtě. Tím by správa požadovala po soudu Společenství, aby přezkoumal legalitu okolnosti, k níž se v napadeném rozhodnutí nevyjádřila, a zpochybnila by situaci, kterou sama připustila.
(viz body 41 a 42)
2. Z článku 4 prvního pododstavce přílohy V služebního řádu vyplývá, že pouze tehdy, pokud úředník nemohl vyčerpat dovolenou za kalendářní rok během běžného kalendářního roku ze služebních důvodů, může převedení nevyčerpané dovolené přesáhnout dvanáct dnů. Stejně tak čl. 4 druhý pododstavec přílohy V služebního řádu přiznává úředníkovi, jehož služební poměr skončil, nárok na náhradu upravenou tímto ustanovením pouze v rozsahu dní dovolené za kalendářní rok, které nebyly vyčerpány ze služebních důvodů. Výraz „služební důvody“ je třeba vykládat tak, že se týká činností vykonávaných v rámci služby, které brání úředníkovi z důvodu úkolů, kterými je pověřen, čerpat dovolenou za kalendářní rok, na kterou má nárok.
Tento pojem nemůže být vykládán tak, že se vztahuje na případ, kdy měl úředník volno z důvodu nemoci, a to ani v případě déletrvající nemoci. Jak totiž vyplývá z ustanovení čl. 59 odst. 1 prvního pododstavce služebního řádu, podle kterého má úředník nárok na volno z důvodu nemoci pouze tehdy, pokud „prokáže neschopnost vykonávat své služební povinnosti“, v takovém případě je úředník, z povahy věci zproštěn výkonu svých služebních povinností, a není tedy ve službě ve smyslu čl. 4 prvního pododstavce přílohy V služebního řádu.
Krom toho, k tomu aby úředník odůvodnil svoji žádost o převod dovolené, nemůže se dovolávat ani svých pracovních úkolů, které mu byly svěřeny, pokud má správa za to, že mu tyto úkoly nebránily v tom, aby si vybral dovolenou. Úředníkovi totiž nepřísluší posuzovat, zda služební zájem vyžaduje to, že si nemůže vzít dovolenou k realizaci určitých úkolů a převede odpovídající dny do následujícího roku, neboť toto posouzení spadá do výlučné pravomoci jeho nadřízených. Správa má v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc a přezkum soudu Společenství se omezuje na to, zda správa jednala v rámci rozumných mezí a zda svou pravomoc nevyužila způsobem zjevně nesprávným, aniž by soud nahradil posouzení správy vlastním posouzením.
(viz body 56, 61, 63 a 70 až 72)
Odkazy: Soudní dvůr, 12. února 1987, Bonino v. Komise, 233/85, Recueil, s. 739, bod 5; Soud, 16. prosince 1999, Cendrowicz v. Komise, T‑143/98, Recueil FP, s. I‑A‑273 a II‑1341, bod 61; Soud, 9. června 2005, Castets v. Komise, T‑80/04, Sb. VS s. I‑A‑161 a II‑729, body 28 až 30 a 33
3. Správa může zajisté během roku předem určit, jakým způsobem se po uplynutí roku hodlá vyjádřit k existenci „služebních důvodů“ ve smyslu čl. 4 přílohy V služebního řádu, které mohou odůvodnit žádost o převod dnů dovolené za kalendářní rok z jednoho kalendářního roku do roku následujícího. Tato možnost ve formě „plánu na začlenění dnů dovolené“, přináší zjevný prospěch správě, protože umožňuje naznačit úředníkovi, který má příliš dnů dovolené, jakým způsobem správa hodlá schvalovat jeho příští žádosti o převod dovolené. Úředník a jeho vedoucí oddělení tak dopředu a předvídatelným způsobem vědí, co je třeba v průběhu dotčeného roku dělat. Úředník si totiž může vzít dovolenou, aniž by hrozilo nebezpečí, že svou nepřítomností poškodí zájem služby, a vedoucí oddělení může lépe předvídat problémy spojené s nepřítomností jednoho ze svých podřízených.
Takový plán na začlenění dnů dovolené není v rozporu se zájmem služby ani s příslušnými ustanoveními služebního řádu. Údaje, které obsahuje, týkající se posouzení správy ohledně „služebních důvodů“ pro následující rok a v důsledku toho dnů dovolené, o nichž má za to, že mohou být převedeny, představují konkrétní ujištění, jež mohou zakládat legitimní očekávání u osoby, které jsou určeny.
(viz body 88 až 90)