USNESENÍ SOUDU (kasačního senátu)
8. července 2010
Věc T‑166/09 P
Luigi Marcuccio
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Usnesení o postoupení věci – Rozhodnutí, které nemůže být předmětem kasačního opravného prostředku – Žaloba na náhradu škody – Postup před zahájením soudního řízení – Vady řízení – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 18. února 2009, Marcuccio v. Komise (F‑70/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑31 a II‑A‑1‑135), který směřuje ke zrušení tohoto usnesení.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a uhradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v tomto stupni.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Předmět – Zrušení usnesení Soudu pro veřejnou službu, kterým se tento soud prohlašuje za nepříslušný ve prospěch příslušnosti Soudního dvora nebo Soudu prvního stupně – Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, příloha I čl. 9 první a druhý pododstavec)
2. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Postup před zahájením soudního řízení – Odlišný postup v závislosti na tom, zda existuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, či nikoliv
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky
[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec a čl. 53 první pododstavec; jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
1. Podmínky stanovené prvním a druhým pododstavcem článku 9 přílohy I statutu Soudního dvora, týkající se rozhodnutí, proti kterým lze podat opravný prostředek, nejsou splněny v případě, kdy Soud pro veřejnou službu nerozhodne o nepříslušnosti soudu Evropské unie, ale postoupí věc Soudu prvního stupně (nyní Tribunál), v souladu s postupem stanoveným v čl. 8 odst. 2 přílohy I statutu Soudního dvora. Takové postoupení věci nemůže narušit soudní ochranu účastníků řízení před soudem Unie, který v každém případě rozhodne o všech otázkách vznesených v žalobě. Je věcí soudu, kterému byla věc postoupena, aby posoudil svou příslušnost a případně postoupil, v souladu s postupem za tímto účelem zvláště stanoveným, věc zpět soudu prvního stupně, který se již poté nemůže prohlásit za nepříslušný. Tento zvláštní mechanismus umožňuje upravit otázky rozdělení pravomocí mezi soudy, které tvoří Soudní dvůr Evropské unie jakožto orgán. Z tohoto hlediska, a ačkoliv otázka příslušnosti soudu může být případně rovněž předmětem kontradiktorní diskuse mezi účastníky řízení u Soudu prvního stupně, který rozhoduje poté, co mu byla věc postoupena, je pokračování v řízení o opravném prostředku v takovéto věci v rozporu s podrobnou úpravou stanovenou v příloze I statutu Soudního dvora, jakož i s řádným výkonem soudnictví. Vedlo by to k rozdvojení řízení, jelikož v téže věci by jak postoupená věc, tak opravný prostředek podaný proti rozhodnutí o postoupení byly projednávány Soudem prvního stupně.
(viz body 26 až 30)
Odkazy:
Tribunál, 4. září 2008, Gualtieri v. Komise, T‑413/06 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑35 a II‑B‑1‑253, body 24, 25 a 27
2. Aby byl dodržen postup před zahájením soudního řízení stanovený služebním řádem, je úředník, který chce získat náhradu újmy, již údajně utrpěl v důsledku zaviněného jednání orgánu, k němuž náleží, povinen podat žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu. Případné zamítnutí této žádosti představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení dotčeného úředníka, proti kterému může podat stížnost, a teprve po přijetí rozhodnutí zamítajícího, výslovně či implicitně, tuto stížnost lze podat žalobu na náhradu škody k soudu Unie.
Žaloba na náhradu škody, podaná bez dodržení dvoufázového postupu před zahájením soudního řízení, který vyžaduje služební řád, je nepřípustná.
Naopak, chce‑li úředník napadnout akt, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, může podat stížnost přímo orgánu oprávněnému ke jmenování a posléze, je-li jeho stížnost zamítnuta, podat žalobu k Tribunálu. Po zamítnutí stížnosti proti aktu, kterým bylo nepříznivě zasaženo do právního postavení, může úředník podat žalobu, ve které se domáhá zrušení aktu, kterým bylo nepříznivě zasaženo do právního postavení, zaplacení náhrady škody nebo obou.
(viz body 45 až 47)
Odkazy:
Tribunál, 1. prosince 1994, Schneider v. Komise, T‑54/92, Recueil FP, s. I‑A‑281 a II‑887, body 53 a 63; Tribunál, 5. prosince 2006, Angelidis v. Parlament, T‑416/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑317 a II‑A‑2‑1607, body 130 a 131; Tribunál, 13. července 2006, Andrieu v. Komise, T‑285/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑161 a II‑A‑2‑275, bod 132 a citovaná judikatura; Tribunál, 16. března 2009, R v. Komise, T‑156/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑11 a II‑B‑1‑51, bod 76
3. Na základě čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, který se použije podle čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu na řízení před Soudem prvního stupně, a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu musí žaloba obsahovat mimo jiné stručný popis žalobních důvodů. Musí jasně uvádět, v čem spočívá žalobní důvod, o který se žaloba opírá. Tento popis, třebaže stručný, musí být dostatečně jasný a přesný pro to, aby umožnil žalovanému připravit svou obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací.
Právní jistota a řádný výkon spravedlnosti vyžadují k tomu, aby žaloba, nebo konkrétněji žalobní důvod, byly přípustné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých jsou založeny, vyplývaly uceleně a srozumitelně ze samotného textu žaloby. Tribunálu v tomto ohledu nepřísluší, aby v souboru skutečností uplatněných na podporu žalobního důvodu zkoumal, zda tyto skutečnosti mohou být využity i na podporu jiného žalobního důvodu.
(viz bod 76)
Odkazy:
Tribunál, 9. července 2003, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, T‑224/00, Recueil, s. II‑2597, bod 36; Tribunál, 27. září 2006, Roquette Frères v. Komise, T‑322/01, Sb. rozh. s. II‑3137, body 208 a 209; Tribunál, 12. prosince 2007, Itálie v. Komise, T‑308/05, Sb. rozh. s. II‑5089, body 71 a 72