ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
23. listopadu 2023(*)
„Kasační opravný prostředek – Státní podpora – Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU – Švédský trh letecké dopravy – Režim podpory oznámený Švédským královstvím – Úvěrové záruky, jejichž cílem je podpořit letecké společnosti v rámci pandemie covidu-19 – Dočasný rámec pro opatření státní podpory – Rozhodnutí Evropské komise nevznášet námitky – Podpora, která má napravit vážnou poruchu v hospodářství – Zásady přiměřenosti a zákazu diskriminace – Volný pohyb služeb“
Ve věci C‑209/21 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 1. dubna 2021,
Ryanair DAC, se sídlem ve Swords (Irsko), zástupci: V. Blanc, F.-C. Laprévote a E. Vahida, avocats, I.-G. Metaxas-Maranghidis, dikigoros, a D. Pérez de Lamo a S. Rating, abogados,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Evropská komise, zástupci: L. Flynn, S. Noë a F. Tomat, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
Francouzská republika, zástupci: původně A.-L. Desjonquères, P. Dodeller, T. Stéhelin a N. Vincent, poté A.-L. Desjonquères, T. Stéhelin a N. Vincent, a nakonec A.-L. Desjonquères a T. Stéhelin, jako zmocněnci,
Švédské království, zástupci: původně O. Simonsson, H. Eklinder, J. Lundberg, C. Meyer-Seitz, A. M. Runeskjöld, M. Salborn Hodgson, R. Shahsavan Eriksson a H. Shev, poté O. Simonsson, H. Eklinder, C. Meyer-Seitz, A. M. Runeskjöld, M. Salborn Hodgson, R. Shahsavan Eriksson a H. Shev, jako zmocněnci,
vedlejší účastníci řízení v první stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, O. Spineanu-Matei, J.-C. Bonichot, S. Rodin (zpravodaj) a L. S. Rossi, soudci,
generální advokát: G. Pitruzzella,
za soudní kancelář: M. Longar, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. října 2022,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. března 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Ryanair DAC domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 17. února 2021, Ryanair v. Komise (T‑238/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:91), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 2366 final ze dne 11. dubna 2020 o státní podpoře SA.56812 (2020/N) – Švédsko – COVID-19: režim úvěrových záruk ve prospěch leteckých společností (Úř. věst. 2020, C 269, s. 2, dále jen „sporné rozhodnutí“).
Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
2 Skutečnosti předcházející sporu popsané v napadeném rozsudku lze shrnout následovně.
3 Dne 3. dubna 2020 oznámilo Švédské království Evropské komisi opatření podpory ve formě režimu úvěrových záruk pro některé letecké společnosti (dále jen „dotčený režim podpory“). Dotčený režim podpory měl leteckým společnostem, které jsou držiteli provozní licence vydané tímto členským státem (dále jen „švédská licence“) a jsou důležité pro zajištění konektivity na švédském území, umožnit, aby měly dostatečnou likviditu k zabránění tomu, aby narušení způsobená pandemií covidu-19 ohrozila jejich životaschopnost a k zachování kontinuity hospodářské činnosti během zdravotní krize a po jejím skončení. Dotčený režim podpory se měl vztahovat na všechny letecké společnosti, které byly ke dni 1. ledna 2020 držiteli švédské licence k provozování obchodních činností v oblasti letectví na základě článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. 2008, L 293, s. 3), s výjimkou leteckých společností, jejichž hlavní činnost spočívá v poskytování nepravidelných služeb letecké dopravy cestujících. Maximální výše úvěrů zaručených na základě tohoto režimu činila 5 miliard švédských korun (SEK) (přibližně 455 milionů eur). Záruky, které se vztahovaly na investiční úvěry a úvěry na provozní kapitál, mohly být poskytnuty nejpozději do 31. prosince 2020 a na dobu nejvýše šesti let.
4 Dne 11. dubna 2020 přijala Komise sporné rozhodnutí, ve kterém nejprve dospěla k závěru, že dotčený režim podpory představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a poté posoudila jeho slučitelnost s vnitřním trhem ve světle svého sdělení ze dne 19. března 2020, nadepsaného „Dočasný rámec pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření koronavirové nákazy COVID-19“ [C(2020) 1863, Úř. věst. 2020, C 91 I, s. 1], a změněného dne 3. dubna 2020 [C(2020) 2215, Úř. věst. 2020, C 112I, s. 1] (dále jen „dočasný rámec“).
5 V tomto ohledu Komise zaprvé uvedla, že podle nařízení č. 1008/2008 mají letecké společnosti způsobilé pro dotčený režim podpory své „hlavní místo obchodní činnosti“ ve Švédsku a jejich finanční situace je pravidelně kontrolována vnitrostátním orgánem pověřeným udělováním licencí. Dále měla Komise za to, že provozování linkové přepravy cestujících příjemci dotčeného opatření může hrát hlavní roli v rámci „konektivity“ země, a proto jsou kritéria týkající se způsobilosti pro tento režim relevantní pro identifikaci leteckých společností, které mají vazbu na Švédsko a přispívají k jeho „konektivitě“ v souladu s cílem uvedeného režimu. Zadruhé Komise uvedla, že dotčený režim podpory je nezbytný, vhodný a přiměřený k nápravě vážné poruchy ve švédském hospodářství a splňuje všechny relevantní podmínky uvedené v bodě 3.2 dočasného rámce, nadepsaném „Podpora ve formě záruk za úvěry“.
6 Dospěla tak k závěru, že dotčený režim podpory je slučitelný s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, a nevznesla tedy vůči němu námitky.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
7 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. května 2020 podala společnost Ryanair žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.
8 Na podporu své žaloby vznesla společnost Ryanair čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení zásad zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti a porušení zásady volného pohybu služeb, druhý z porušení povinnosti poměřit prospěšné účinky podpory a její negativní účinky na podmínky obchodu a na zachování nenarušené hospodářské soutěže, třetí z toho, že Komise údajně porušila její procesní práva tím, že odmítla zahájit formální vyšetřovací řízení navzdory existenci závažných pochybností o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem, a čtvrtý z porušení článku 296 druhého pododstavce SFEU.
9 Tribunál napadeným rozsudkem zamítl první, druhý a čtvrtý žalobní důvod společnosti Ryanair jako neopodstatněné. Pokud jde o třetí žalobní důvod, měl zejména s ohledem na důvody, které vedly k zamítnutí prvních dvou žalobních důvodů, za to, že není nutné zkoumat jeho opodstatněnost. Tribunál tudíž žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž rozhodoval o její přípustnosti.
Návrhová žádání účastníků řízení před Soudním dvorem
10 Společnost Ryanair v rámci kasačního opravného prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– zrušil sporné rozhodnutí;
– uložil Komisi, Francouzské republice a Švédskému království náhradu nákladů řízení; nebo podpůrně
– zrušil napadený rozsudek a
– vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
11 Komise a Švédské království navrhují, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
12 Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
13 Společnost Ryanair uplatňuje na podporu kasačního opravného prostředku pět důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál nesprávně odmítl žalobní důvod vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu při přezkumu žalobního důvodu vycházejícího z porušení volného pohybu služeb. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl uplatnit kritérium poměření prospěšných a negativních účinků režimu podpory. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu spočívajícího v tom, že Tribunál rozhodl, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění, kterou má na základě čl. 296 druhého pododstavce SFEU. Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, jichž se Tribunál dopustil, když rozhodl, že se nebude zabývat opodstatněností třetího žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni, který vycházel z porušení procesních práv navrhovatelky.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
14 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který se skládá ze čtyř částí a týká se bodů 25 až 57 napadeného rozsudku, společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že dotčený režim podpory neporušuje zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti.
15 V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že Tribunál řádně neuplatnil zásadu zákazu jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti, jež je základní zásadou právního řádu Evropské unie. I když Tribunál v bodě 30 napadeného rozsudku uznal, že rozdílné zacházení zavedené dotčeným režimem podpory by mohlo být postaveno na roveň diskriminaci, pokud jde o jedno z kritérií způsobilosti, a sice vlastnictví švédské licence, měl údajně nesprávně za to, že taková diskriminace musí být posuzována pouze podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, neboť toto ustanovení představuje zvláštní ustanovení ve smyslu článku 18 SFEU. Omezení prospěchu z dotčeného režimu podpory na podniky letecké dopravy, které jsou držiteli švédské licence, totiž podle navrhovatelky představuje přímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, neboť k získání takové licence musí mít letecká společnost nutně hlavní místo obchodní činnosti ve Švédsku.
16 Mimoto navrhovatelka tvrdí, že Tribunál měl posoudit, zda byla taková diskriminace odůvodněna důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo ochrany zdraví ve smyslu článku 52 SFEU, nebo každopádně to, zda byla založena na objektivních hlediscích nezávislých na státní příslušnosti dotčených osob.
17 V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že v bodech 32 a 33 napadeného rozsudku se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, pokud jde o určení cíle dotčeného režimu podpory. Konkrétně měl podle navrhovatelky Tribunál nesprávně za to, že cíl tohoto režimu se omezuje na zajištění „konektivity“ Švédska nebo že je v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, zatímco ze sporného rozhodnutí jasně vyplývá, že tímto cílem bylo zajistit dostatečnou likviditu leteckým společnostem, které jsou „držiteli švédské licence“.
18 V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením a zjevným zkreslením skutkového stavu, neboť Tribunál měl v bodech 38 až 44 napadeného rozsudku za to, že dotčený režim podpory, který využívají pouze letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, je vhodný k dosažení svého cíle. V tomto ohledu měl Tribunál podle navrhovatelky tím, že nesprávně vyložil nařízení č. 1008/2008 a protiprávně doplnil odůvodnění sporného rozhodnutí, nesprávně za to, že zaprvé členský stát, který udělil licenci letecké společnosti, může kontrolovat způsob, jakým je podpora využívána příjemci podpory, zadruhé že se tento členský stát může ujistit, že letecká společnost, která je držitelem licence, splatí schválené úvěry, aby snížil riziko, že dojde k uplatnění záruky, a zatřetí že letecké společnosti, které jsou držiteli provozní licence, mají užší vazbu na hospodářství členského státu, který tuto licenci udělil. Pokud jde o kontroly prováděné členským státem, který podporu poskytl, riziko nesplacení úvěru a vazby na hospodářství tohoto členského státu, neexistuje totiž podle navrhovatelky žádný rozdíl mezi leteckými společnostmi, které jsou držiteli provozní licence vydané uvedeným členským státem, a leteckými společnostmi, které jsou držiteli provozní licence vydané jiným členským státem.
19 Ve čtvrté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair v podstatě namítá nesprávné právní posouzení a zjevné zkreslení skutkového stavu, jelikož Tribunál měl v bodech 45 až 54 napadeného rozsudku za to, že dotčený režim podpory je přiměřený.
20 Zaprvé Tribunál v bodech 45 a 51 napadeného rozsudku podle navrhovatelky nesprávně tvrdil, že požadavek švédské licence je „nejvhodnější k zaručení trvalé povahy přítomnosti letecké společnosti na [švédském] území“ a že „hlavní místo obchodní činnosti“, totiž místo, kde jsou přijímána správní a finanční rozhodnutí, „je v projednávané věci obzvláště důležité za účelem zajištění toho, aby konektivita Švédska nebyla ze dne na den přerušena“. Tato příčinná souvislost mezi povinností být držitelem švédské licence a zárukou dopravní obslužnosti švédského území je podle navrhovatelky zcela hypotetická a v rozporu s údaji, které společnost Ryanair poskytla Tribunálu.
21 Zadruhé podle navrhovatelky Tribunál v bodě 45 napadeného rozsudku nesprávně tvrdil, že způsobilé letecké společnosti „přispívají jako celek majoritně k pravidelné obsluze Švédska“. Tím byl údajně zjevně zkreslen skutkový stav, neboť na základě číselných údajů, které uvádí sám Tribunál v bodě 46 napadeného rozsudku, představovaly letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, menšinu pravidelných leteckých služeb ve Švédsku u dvou ze tří segmentů těchto služeb, a sice u letů v rámci Unie s kombinovaným podílem na trhu ve výši 49 % a u letů mimo Unii s kombinovaným podílem na trhu ve výši 35 %. Navíc je tento důvod rovněž podle navrhovatelky stižen nesprávným právním posouzením, konkrétně nesprávným uplatněním zásady proporcionality, stejně jako důvod uvedený v bodě 46 napadeného rozsudku, podle kterého letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, představovaly 98 % vnitrostátní osobní dopravy a 84 % vnitrostátní nákladní dopravy a tato skutečnost představovala „prvořadý údaj s ohledem na rozsah a zeměpisnou polohu“ Švédska. V souladu s touto zásadou měl Tribunál podle navrhovatelky posoudit podíl vnitřní přepravy na celkové přepravě ve Švédsku.
22 Zatřetí Tribunál v napadeném rozsudku údajně neposoudil pro účely kritéria proporcionality účinek dotčeného režimu podpory na hospodářskou soutěž. Takové posouzení je přitom zásadní pro určení toho, zda dotčený režim podpory nejde „nad rámec toho, co je nezbytné“ k dosažení stanoveného cíle uvedeného režimu, jak uvedl Tribunál.
23 Začtvrté Tribunál v bodech 50 a 51 napadeného rozsudku údajně nesprávně odůvodnil diskriminační kritéria způsobilosti a nesoudržnost, která z nich vyplývá, údajným cílem dotčeného režimu podpory, když tvrdil, že malé společnosti provozovaly „zejména“ lety, které měly zvláštní účel, a že navrhovatelka snížila svou přítomnost ve Švédsku na jedinou základnu s jediným letadlem a že její podíl na trhu se před začátkem pandemie covidu-19 snížil. Tribunál tak podle navrhovatelky nezohlednil význam 5% podílu společnosti Ryanair na trhu. Navrhovatelka rovněž zpochybňuje tvrzení Tribunálu, podle kterého „prostředky, které může dotyčný členský stát přidělit, nejsou nekonečné, a musí tedy reagovat na priority“.
24 Zapáté Tribunál v bodě 53 napadeného rozsudku údajně nesprávně odmítl přezkoumat jiný scénář podpory kvůli tomu, že Komise nemohla mít povinnost „přezkumu jakéhokoli myslitelného alternativního opatření“. Podle navrhovatelky se Tribunál v tomto ohledu nesprávně opíral o svůj rozsudek ze dne 6. května 2019, Scor v. Komise (T‑135/17, EU:T:2019:287), z něhož podle ní vyplývá pouze to, že Komise neměla povinnost přezkoumat všechna alternativní opatření ve svém odůvodnění.
25 Kromě toho důvod uvedený Tribunálem v bodě 54 napadeného rozsudku, podle kterého by hypotetické alternativní opatření spočívající v rozšíření dotčeného režimu podpory na společnosti, které nemají sídlo ve Švédsku, neumožnilo dosáhnout cíle „konektivity“ ve stejném rozsahu, se zakládá, s odkazem na body 40 až 44 napadeného rozsudku, na nesprávné právní domněnce, podle níž mohou letecké společnosti, které jsou držiteli provozní licence vydané jiným členským státem, na základě nařízení č. 1008/2008 snadněji přerušit své linky do Švédska a z něj.
26 Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
27 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se pro kvalifikaci vnitrostátního opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby byly splněny všechny následující podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé musí být tento zásah způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí poskytovat příjemci selektivní výhodu. Začtvrté musí narušovat nebo může narušit hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne 28. června 2018, Německo v. Komise, C‑208/16 P, EU:C:2018:506, bod 79 a citovaná judikatura).
28 Právě ve vztahu k opatřením s takovými vlastnostmi, jež mají takové účinky, neboť mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, je tedy v čl. 107 odst. 1 SFEU stanovena zásada neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem.
29 Konkrétně je třeba podotknout, že požadavek selektivity vyplývající z čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby Komise prokázala, že hospodářské zvýhodnění v širším smyslu, které přímo nebo nepřímo plyne z daného opatření, je určeno specificky jednomu či více podnikům. Zejména jí přísluší prokázat, že dotčené opatření zavádí rozlišování mezi podniky, které se s ohledem na sledovaný cíl nacházejí ve srovnatelné situaci. Výhoda tedy musí být poskytnuta selektivním způsobem a tak, že určité podniky může zvýhodnit ve srovnání s ostatními podniky (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 103 a citovaná judikatura).
30 V článku 107 odst. 2 a 3 SFEU jsou však stanoveny určité výjimky ze zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, jež jsou uvedeny v bodě 28 tohoto rozsudku, jako je výjimka uvedená v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU týkající se podpor, které mají „napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“. Státní podpory poskytnuté pro účely uvedené v těchto ustanoveních zavádějících výjimku a v souladu s podmínkami vymezenými v těchto ustanoveních jsou tedy slučitelné nebo mohou být prohlášeny za slučitelné s vnitřním trhem bez ohledu na to, že mají vlastnosti a účinky uvedené v bodě 27 tohoto rozsudku.
31 Z toho vyplývá, že nemají-li být uvedená ustanovení zavádějící výjimku zbavena veškerého užitečného účinku, nemohou být státní podpory, které jsou poskytovány v souladu s těmito požadavky, to znamená s cílem, který je v nich uznán, a v mezích toho, co je nezbytné a přiměřené k dosažení tohoto cíle, považovány za neslučitelné s vnitřním trhem pouze na základě vlastností či účinků uvedených v bodě 27 tohoto rozsudku, které jsou vlastní každé státní podpoře, a to zejména z důvodů souvisejících s tím, že podpora je selektivní nebo by narušila hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 107 a citovaná judikatura).
32 Podporu proto nelze považovat za neslučitelnou s vnitřním trhem z důvodů, které souvisejí pouze s tím, že je podpora selektivní nebo že narušuje či může narušit hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 108).
33 Pokud jde o první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, v níž společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení kvůli tomu, že v bodě 31 napadeného rozsudku neuplatnil zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti zakotvenou v článku 18 SFEU, ale posoudil dotčené opatření z hlediska čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, je nicméně třeba připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že řízení podle článku 108 SFEU nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy o FEU. Podpora, která jako taková nebo některými ze svých podmínek porušuje ustanovení nebo obecné zásady unijního práva, tudíž nemůže být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem (rozsudky ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 96, jakož i ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 109).
34 Pokud jde však konkrétně o článek 18 SFEU, podle ustálené judikatury platí, že se tento článek použije samostatně pouze v situacích upravených unijním právem, pro něž Smlouva o FEU nestanoví zvláštní pravidla o zákazu diskriminace (rozsudky ze dne 18. července 2017, Erzberger, C‑566/15, EU:C:2017:562, bod 25, a ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 110).
35 Vzhledem k tomu, že – jak bylo připomenuto v bodě 30 tohoto rozsudku – čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU stanoví výjimky ze zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, která je zakotvena v odstavci 1 tohoto článku, a připouští tak rozdílné zacházení s podniky, jsou-li splněny požadavky stanovené v rámci těchto výjimek, je třeba tyto výjimky považovat za „zvláštní ustanovení“ Smluv ve smyslu čl. 18 prvního pododstavce SFEU (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 111).
36 Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 31 napadeného rozsudku za to, že čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU představuje takové zvláštní ustanovení a je třeba zkoumat pouze to, zda je rozdílné zacházení vyvolané dotčeným opatřením přípustné na základě tohoto ustanovení.
37 Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair, z právě uvedeného vyplývá, že rozdílné zacházení, k němuž vedl dotčený režim podpory, nemusí být odůvodněno z hlediska aspektů uvedených v článku 52 SFEU.
38 S ohledem na výše uvedené je třeba první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.
39 V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair v podstatě tvrdí, že Tribunál v bodech 32 a 33 napadeného rozsudku nesprávně určil cíl dotčeného režimu podpory, jak vyplývá ze sporného rozhodnutí, a že měl nesprávně za to, že tento cíl spočívá v zachování „konektivity“ Švédska.
40 V tomto ohledu Tribunál v bodě 32 napadeného rozsudku uvedl, že cílem dotčeného režimu podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU je napravit vážnou poruchu ve švédském hospodářství způsobenou pandemií covidu-19 zajištěním „konektivity“ Švédska.
41 Tento popis cíle sledovaného tímto režimem je v souladu s popisem uvedeným ve sporném rozhodnutí, zejména v bodech 8 a 43 jeho odůvodnění, které jsou citovány v napadeném rozsudku, v nichž Komise uvedla jednak cíl spočívající v zajištění „konektivity“ švédského území a jednak posoudila relevanci tohoto cíle pro účely použití čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Z tohoto rozhodnutí naproti tomu nevyplývá, na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair, že držení švédské licence představuje samo o sobě cíl dotčeného režimu podpory, ale spíše je uvedené držení licence, jak Tribunál v podstatě uvedl v bodě 32 napadeného rozsudku, jedním z kritérií způsobilosti pro tento režim.
42 V rozsahu, v němž společnost Ryanair v této druhé části Tribunálu vytýká, že zkreslil skutkové okolnosti, které mu byly sděleny, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že jedině Tribunálu přísluší zaprvé zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a zadruhé tento skutkový stav posoudit (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 103 a citovaná judikatura).
43 Z toho plyne, že posouzení skutkového stavu nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 104 a citovaná judikatura).
44 Namítá-li navrhovatelka, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Podle ustálené judikatury Soudního dvora navíc zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 105 a citovaná judikatura).
45 V projednávané věci je nutno konstatovat, že společnost Ryanair na podporu uvedené části neuvedla, jaké důkazy měl Tribunál údajně zkreslit, když určil cíl dotčeného režimu podpory, a tím spíše ani neprokázala, jakým způsobem měly být tyto důkazy zkresleny.
46 Za těchto podmínek je třeba druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.
47 V rámci třetí části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslení skutkového stavu, když v bodech 38 až 44 napadeného rozsudku konstatoval, že dotčený režim podpory byl způsobilý dosáhnout svého cíle, neboť se vztahuje pouze na letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, s vyloučením leteckých společností provozujících nepravidelné služby letecké přepravy cestujících.
48 V tomto ohledu společnost Ryanair ve své první výtce v podstatě tvrdí, že když Tribunál zejména v bodě 40 napadeného rozsudku uvedl, že kritérium držení licence vydané členským státem poskytujícím podporu umožňuje přezkoumat způsob, jakým je podpora používána příjemci, uchýlil se k odůvodnění, které nebylo uvedeno ve sporném rozhodnutí, takže vlastním odůvodněním nahradil odůvodnění, které Komise uvedla na podporu tohoto rozhodnutí Komise.
49 Z judikatury Soudního dvora zajisté vyplývá, že v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU Soudní dvůr a Tribunál nemohou v žádném případě nahradit odůvodnění autora napadeného aktu vlastním odůvodněním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, World Duty Free Group a Španělsko v. Komise, C‑51/19 P a C‑64/19 P, EU:C:2021:793, bod 70 a citovaná judikatura). Je nicméně třeba konstatovat, že Komise v bodě 43 odůvodnění sporného rozhodnutí uvádí skutečnost, že letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, mají hlavní místo obchodní činnosti ve Švédsku a podléhají v tomto státě pravidelnému sledování jejich finanční situace. V bodě 40 napadeného rozsudku se tak Tribunál omezil na odpověď na argumentaci navrhovatelky uvedenou v bodě 38 tohoto rozsudku, aby vysvětlil odůvodnění sporného rozhodnutí a konkrétně vyvodil některé indicie z informací, jež jsou v něm uvedeny, aniž by tím nahrazoval jeho odůvodnění.
50 Pokud jde o druhou výtku vznesenou v rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba konstatovat, že Tribunál, který vycházel z tvrzení uvedených v bodech 40 až 42 napadeného rozsudku, měl v bodě 43 uvedeného rozsudku za to, že omezením využití dotčeného režimu podpory pouze na letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, a tudíž mají své hlavní místo obchodní činnosti ve Švédsku, se Švédské království oprávněně snažilo, aby v podstatě zajistilo, že bude existovat trvalý vztah mezi ním a leteckými společnostmi, které jsou příjemci jeho záruky, a v bodě 44 uvedeného rozsudku Tribunál dále konstatoval, že kritérium způsobilosti týkající se držení takové licence bylo tudíž vhodné k dosažení cíle nápravy vážné poruchy v hospodářství tohoto členského státu.
51 V tomto ohledu Tribunál zaprvé v bodech 43 a 44 napadeného rozsudku vycházel z nařízení č. 1008/2008 pouze proto, aby prokázal zvláštní a trvalou povahu vztahu mezi leteckými společnostmi, které jsou držiteli provozní licence, s členským státem, který tuto licenci udělil, s ohledem na ustanovení uvedeného nařízení, které upravuje jejich vztahy, a zejména finanční kontroly, které vykonávají orgány tohoto členského státu u těchto leteckých společností. Skutečnost, že se tyto kontroly netýkají konkrétně použití podpor poskytnutých leteckým společnostem, které jsou držiteli švédské licence, nebo že kontrola využívání těchto podpor může být provedena rovněž u leteckých společností, které nejsou držiteli švédské licence, nemá jako taková vliv na posouzení tohoto vztahu pro účely určení toho, zda jsou kritéria způsobilosti vhodná k dosažení cíle sledovaného dotčeným režimem podpory, jak tvrdí společnost Ryanair.
52 Pokud zadruhé společnost Ryanair tvrdí, že došlo ke zkreslení skutkového stavu, pokud jde o úvahy uvedené v bodě 50 tohoto rozsudku, stačí konstatovat, že nepředložila žádný argument, který by mohl v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 44 tohoto rozsudku prokázat, že se Tribunál takového zkreslení dopustil.
53 S ohledem na výše uvedené je třeba třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.
54 Ve čtvrté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslení skutkového stavu, když měl v bodech 45 až 54 napadeného rozsudku za to, že dotčený režim podpory je přiměřený.
55 V tomto ohledu v rozsahu, v němž navrhovatelka první, druhou a čtvrtou výtkou této části zpochybňuje některá tvrzení Tribunálu uvedená zejména v bodech 45 a 46, jakož i v bodech 50 a 51 napadeného rozsudku, jež byla zmíněna v bodech 20 a 21 tohoto rozsudku, je třeba předně konstatovat, že navrhovatelka tím předně ve skutečnosti směřuje ke zpochybnění svrchovaného posouzení skutkového stavu a důkazů, jež provedl Tribunál k tomu, aby zejména v bodě 55 napadeného rozsudku konstatoval, že se Komise nedopustila nesprávného posouzení, pokud jde o přiměřenost dotčeného režimu podpory.
56 I když navrhovatelka v rámci druhé výtky namítala zkreslení skutkového stavu, kterého se měl Tribunál dopustit v bodě 45 napadeného rozsudku, neboť jeho tvrzení, podle něhož letecké společnosti způsobilé pro dotčený režim podpory „přispívají jako celek majoritně k pravidelné obsluze Švédska“, údajně nevyplývá z údajů, které sám Tribunál použil, je třeba uvést, že posouzení těchto údajů neprokazuje žádné zjevně nesprávné posouzení, které by zakládalo zkreslení skutkového stavu.
57 S ohledem na vysoký procentní podíl vnitrostátní přepravy cestujících (98 %) a nákladu (84 %) zajišťovaný leteckými společnostmi, které jsou držiteli švédské licence, jsou totiž tyto údaje prvořadé pro účely zajištění cíle sledovaného dotčeným režimem podpory, což navrhovatelka jako takové nezpochybnila, i s ohledem na významné procentní podíly těchto společností na letecké dopravě cestujících v rámci Unie (49 %) a na jejich podíly na letecké dopravě cestujících mimo Unii (35 %), mohl Tribunál tvrdit, aniž se tím dopustil zkreslení těchto skutečností, že způsobilé letecké společnosti jako celek majoritně přispívají k pravidelné obsluze Švédska, a to v případě jak nákladní přepravy, tak přepravy cestujících, což je v souladu s cílem spočívajícím v zajištění „konektivity“ Švédska, ať již jde o letecké spoje ve Švédsku, ze Švédska nebo do Švédska.
58 V důsledku toho musí být první, druhá a čtvrtá výtka čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku odmítnuty jako nepřípustné a každopádně zamítnuty jako neopodstatněné.
59 Pokud jde o pátou výtku této části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodu 53 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že Tribunál v tomto bodě 53 pouze pro úplnost konstatoval, že se Komise nemusela vyjadřovat ke všem alternativním opatřením k dotčenému režimu podpory. Jak totiž uvedl generální advokát v bodech 65 a 66 svého stanoviska, Tribunál v bodě 54 uvedeného rozsudku konstatoval, že alternativní opatření navržená navrhovatelkou by každopádně neumožnila dosáhnout cíle sledovaného tímto režimem. Tribunál za tímto účelem vycházel z bodů 40 až 44 napadeného rozsudku, které, jak vyplývá z bodů 48 až 53 tohoto rozsudku, nejsou stiženy nesprávným právním posouzením.
60 Tato výtka proto musí být zamítnuta jako irelevantní.
61 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout čtvrtou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a v důsledku toho tento důvod v plném rozsahu, s výhradou přezkumu třetí výtky jeho čtvrté části, jež je zmíněna v bodě 22 tohoto rozsudku a jež se shoduje s argumentací, která je předkládána v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku a zkoumána společně s ním v bodech 84 až 90 tohoto rozsudku.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
62 Společnost Ryanair v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál v bodech 62 až 64 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu tím, že zamítl třetí část prvního žalobního důvodu její žaloby v prvním stupni, v níž namítala porušení zásady volného pohybu služeb.
63 V první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 63 napadeného rozsudku, namítala před Tribunálem porušení nařízení č. 1008/2008, neboť tvrdila, že byla porušena zásada volného pohybu služeb v odvětví letecké dopravy. Tribunál tím, že odmítl její argumenty z nesprávného důvodu, a sice že „navrhovatelka nenamítá žádné porušení tohoto nařízení“, zjevně zkreslil její písemnosti a neodůvodnil svůj rozsudek právně dostačujícím způsobem.
64 V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že Tribunál v bodě 64 napadeného rozsudku rozporuplně a nesprávně konstatoval, že neprokázala, v čem ji její vyloučení z dotčeného režimu podpory mohlo odradit od poskytování služeb ze Švédska a do něj. Skutečnost, že letecké společnosti jsou vyloučeny z výhody, jež je vyhrazena slovy navrhovatelky „švédským leteckým společnostem“, totiž podle ní stačí k prokázání odrazujícího účinku na volný pohyb služeb, aniž je zapotřebí jiného prokazování. Mimoto okolnost, že navrhovatelka postupně omezila svou činnost na švédském trhu, není údajně relevantní pro určení, zda dotčený režim omezuje volný pohyb služeb.
65 Tribunál tedy podle navrhovatelky zkreslil důkazy tím, že nepřezkoumal důležité důkazy předložené navrhovatelkou o omezujícím účinku dotčeného režimu podpory na volný pohyb služeb a zaměřil se na irelevantní úvahy týkající se vývoje podílu navrhovatelky na trhu v minulosti.
66 Ve třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že v rámci své žaloby v prvním stupni právně dostačujícím způsobem prokázala, na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodě 64 napadeného rozsudku, že omezující účinky dotčeného režimu podpory na volný pohyb služeb nejsou odůvodněné.
67 Tribunál podle ní náležitě nepřezkoumal toto omezení s ohledem na relevantní kritéria vhodnosti a přiměřenosti. Navrhovatelka kromě toho údajně předložila řadu důkazů, jež prokazují, že dotčený režim podpory měl omezující účinky na volný pohyb služeb, které podle ní byly zbytečné, nevhodné a nepřiměřené s ohledem na cíl uvedeného režimu, a sice zajištění „konektivity“ Švédska. Navíc v této souvislosti uvedla alternativní kritérium způsobilosti podpory založené na podílech na trhu, které by méně narušovalo volný pohyb služeb. Toto kritérium ostatně navrhovatelka výslovně zmínila v korespondenci zaslané před přijetím sporného rozhodnutí švédskému předsedovi vlády a komisařce EU pro hospodářskou soutěž, kterou uvedla v příloze žaloby v prvním stupni.
68 Podle společnosti Ryanair se přitom Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že v rámci posouzení vhodnosti a přiměřenosti dotčeného omezení volného pohybu služeb nebylo třeba zkoumat toto alternativní opatření.
69 Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
70 V rámci druhé a třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba zkoumat společně a v první řadě, společnost Ryanair v podstatě tvrdí, že se Tribunál v napadeném rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 64 napadeného rozsudku, neboť přezkoumal skutečnost, že dotčený režim podpory skýtal prospěch pouze těm, jež navrhovatelka označuje jako „švédské letecké společnosti“, tedy letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, pouze s ohledem na kritéria článku 107 SFEU, namísto toho, aby ověřil, zda bylo toto opatření odůvodněné s ohledem na důvody uvedené v ustanoveních Smlouvy o FEU, jež se týkají volného pohybu služeb. Společnost Ryanair přitom údajně Tribunálu sdělila skutkové a právní poznatky, které prokazují porušení těchto ustanovení.
71 Jak bylo v tomto ohledu připomenuto v bodě 33 tohoto rozsudku, řízení podle článku 108 SFEU nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy. Podpora, která jako taková nebo některými ze svých podmínek porušuje ustanovení nebo obecné zásady unijního práva, tudíž nemůže být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.
72 Nicméně v první řadě omezující účinky opatření podpory na volný pohyb služeb nepředstavují omezení zakázané Smlouvou v tom případě, jestliže se může jednat o účinek, který je vlastní samotné povaze státní podpory, jako je i její selektivní povaha (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 132).
73 Z judikatury Soudního dvora dále vyplývá, že pokud jsou podmínky podpory natolik neoddělitelně spjaty s jejím předmětem, že je nelze posuzovat odděleně, jejich vliv na slučitelnost nebo neslučitelnost podpory jako celku s vnitřním trhem musí být posouzen v rámci řízení podle článku 108 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. března 1977, Iannelli & Volpi, 74/76, EU:C:1977:51, bod 14; ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 97, jakož i ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 133).
74 Jak přitom vyplývá z bodů 40 a 41 tohoto rozsudku, ač v projednávané věci držení švédské licence nebylo samo o sobě cílem dotčeného režimu podpory, ale kritériem způsobilosti tohoto režimu, bylo toto kritérium jako takové neoddělitelně spjato s cílem uvedeného režimu, který spočíval v nápravě vážné poruchy ve švédském hospodářství způsobené pandemií covidu-19 zajištěním „konektivity“ Švédska. Dopad tohoto kritéria způsobilosti dotčeného režimu podpory proto nemůže být předmětem posuzování, které by bylo odděleno od posuzování slučitelnosti tohoto opatření podpory jako celku s vnitřním trhem v rámci postupu podle článku 108 SFEU.
75 Z výše uvedených důvodů a z judikatury připomenuté v bodě 31 tohoto rozsudku vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 64 napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, že za účelem prokázání toho, že dotčený režim podpory, jelikož se dotčená podpora vztahuje pouze na letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, a nikoli zejména na společnost Ryanair, představuje překážku volnému pohybu služeb, měla navrhovatelka v projednávané věci doložit, že toto opatření má omezující účinky, které jdou nad rámec účinků, které jsou vlastní státní podpoře poskytnuté v souladu s požadavky stanovenými v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 135).
76 Cílem argumentace, kterou společnost Ryanair uvedla na podporu druhé a třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je v jejím souhrnu ovšem kritika dotčeného režimu podpory, jež se týká skutečnosti, že k tomuto režimu byly způsobilé pouze letecké společnosti, které jsou držiteli švédské licence, a dále omezujících účinků tohoto kritéria způsobilosti na volný pohyb služeb, ačkoliv jsou tyto účinky vlastní selektivní povaze uvedeného režimu.
77 Pokud jde kromě toho o důkazy, které společnost Ryanair předložila Tribunálu, je třeba konstatovat, že neuvedla žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál tyto důkazy zkreslil.
78 Z toho vyplývá, že druhou a třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout jako neopodstatněné.
79 První část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako irelevantní v rozsahu, v němž směřuje ke zpochybnění bodu 63 napadeného rozsudku, jehož odůvodnění bylo uvedeno pouze k doplnění důvodů uvedených v bodě 64 napadeného rozsudku. S ohledem na výše uvedené musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu zamítnut.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
80 V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 68 a 69 napadeného rozsudku za to, že čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU neukládá Komisi povinnost, aby při přezkumu slučitelnosti podpory poměřila prospěšné účinky této podpory a její negativní účinky na podmínky obchodu a zachování nenarušené hospodářské soutěže. Na tento důvod kasačního opravného prostředku je třeba nahlížet obdobně jako na třetí výtku čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, zmíněné v bodě 22 tohoto rozsudku, v níž navrhovatelka Tribunálu vytýká, že neposoudil protisoutěžní důsledek dotčeného režimu podpory.
81 V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál použil příliš široký výklad rozsudku ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise (C‑594/18 P, EU:C:2020:742, body 20 a 39), aby rozhodl, že podmínka spočívající v tom, aby podpora nepřiměřeně neovlivnila podmínky obchodu, se vztahuje na podpory uvedené v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, ale nikoli na podpory uvedené v odst. 3 písm. b) tohoto článku. Zaprvé čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, který byl uplatněn v uvedeném rozsudku, odkazuje pouze na účinek podpory na podmínky obchodu, a nikoli na ochranu nenarušené hospodářské soutěže, která, jak připustil Tribunál, musí být rovněž zohledněna při poměřování prospěšných a negativních účinků podpory. Zadruhé Soudní dvůr se v uvedené věci nevěnoval důkladnějšímu zkoumání čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Zatřetí povinnost poměřit prospěšné účinky podpory a její negativní účinky na podmínky obchodu a zachování nenarušené hospodářské soutěže vyplývá rovněž ze zásad, které se použijí obecně na všechny podpory, na které se vztahuje čl. 107 odst. 3 SFEU.
82 V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že na rozdíl od toho, co Tribunál konstatoval v bodě 68 napadeného rozsudku, by existence vážné poruchy v hospodářství členského státu neměla být důvodem, který by umožnil předpokládat, že prospěšné účinky podpory převažují nad jejími negativními účinky, ale naopak by měla vést ke zvláštní obezřetnosti při poměřování těchto účinků pro účely posuzování slučitelnosti této podpory.
83 Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
84 Je třeba uvést, že v bodě 20 rozsudku ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise (C‑594/18 P, EU:C:2020:742) zdůraznil Soudní dvůr rozdíly mezi zněním čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, a zejména uvedl, že podmínka, podle níž musí dotčená podpora sledovat cíl společného zájmu, je stanovena pouze v prvním z těchto ustanovení. Soudní dvůr z toho vyvodil, že čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU takovou podmínku pro slučitelnost podpory nestanovuje.
85 Z podobného důvodu založeného na srovnání znění dotčených ustanovení nelze ustanovení čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU na rozdíl od čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU vykládat tak, že Komisi ukládá povinnost provést poměření prospěšných a negativních účinků podpory pro účely posuzování slučitelnosti podpory s vnitřním trhem, neboť, jak Tribunál v podstatě konstatoval v bodě 67 napadeného rozsudku, v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU není odkazováno na prokázání neexistence zhoršení podmínek obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, a tedy na nutnost takové poměření provést.
86 Jak správně uvedla Francouzská republika ve své kasační odpovědi, tento rozdíl v posouzení slučitelnosti podpor uvedených v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a podpor uvedených v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU lze vysvětlit zvláštní povahou podpor uvedených v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, které sledují výjimečné cíle a mají značnou důležitost, jež tkví buď v podpoře uskutečnění významného projektu společného evropského zájmu, nebo v nápravě vážné poruchy v hospodářství některého členského státu. Opatření podpory, která přispívají k některému z těchto cílů, jsou-li nezbytná a přiměřená, mohou být tedy považována za opatření, jež zajišťují spravedlivou rovnováhu mezi jejich pozitivními a negativními účinky na vnitřní trh, a tudíž za opatření, která odpovídají společnému zájmu Unie.
87 Vzhledem k tomu, že čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU vyjadřuje vyvážení účinků státních podpor, jichž se týká toto ustanovení, které uskutečnili tvůrci Smlouvy, není Komise povinna tyto účinky nově poměřovat, přezkoumává-li slučitelnost podpory, která má být poskytnuta na základě uvedeného ustanovení.
88 Mimoto, i když výjimka ze zásady neslučitelnosti státních podpor, jež je stanovena v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, musí být vykládána striktně, výrazy použité k vymezení této výjimky nesmí být vykládány způsobem, který by nepatřičně omezoval její dosah nebo ji zbavoval jejích účinků. Výjimka totiž musí být vykládána v souladu s cíli, které sleduje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Fastweb, C‑19/13, EU:C:2014:2194, bod 40).
89 S ohledem na výše uvedené se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise nebyla na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU povinna poměřovat prospěšné účinky dotčeného režimu podpory s jeho negativními účinky na podmínky obchodu a na zachování nenarušené hospodářské soutěže.
90 Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
91 V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu tím, že v bodech 77 až 81 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění, kterou má na základě čl. 296 druhého pododstavce SFEU.
92 Podle navrhovatelky Tribunál připustil, že kontext, v němž bylo přijato sporné rozhodnutí, vyznačující se vznikem pandemie covidu-19 a obtížemi, které tato pandemie mohla vyvolat při vypracovávání rozhodnutí Komise, mohl odůvodnit, že některé klíčové skutečnosti v odůvodnění tohoto rozhodnutí chyběly, přestože pro navrhovatelku byly tyto skutečnosti nezbytné k tomu, aby pochopila odůvodnění, na němž jsou založeny závěry Komise. Výklad čl. 296 druhého pododstavce SFEU provedený Tribunálem je podle navrhovatelky v rozporu s judikaturou Soudního dvora a zbavuje povinnost uvést odůvodnění veškerého užitečného účinku.
93 Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
94 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované čl. 296 druhým pododstavcem SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky čl. 296 druhého pododstavce SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 198 a citovaná judikatura).
95 Pokud jde konkrétně o rozhodnutí nevznášet námitky vůči určitému opatření podpory podle čl. 108 odst. 3 SFEU, o jaké se jedná v projednávané věci, Soudní dvůr již měl příležitost upřesnit, že takové rozhodnutí, přijaté v rámci krátkých lhůt, musí obsahovat pouze důvody, na jejichž základě se Komise domnívá, že se při posuzování slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem nestřetla se závažnými obtížemi, a i stručné odůvodnění tohoto rozhodnutí musí být z hlediska požadavku odůvodnění, který je stanoven v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, považováno za dostatečné, pokud z něho jasně a jednoznačně vyplývají důvody, proč se Komise domnívala, že se s takovými obtížemi nestřetla, přičemž otázka opodstatněnosti uvedeného odůvodnění s tímto požadavkem nesouvisí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 199 a citovaná judikatura).
96 Právě ve světle těchto požadavků je třeba zkoumat, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že sporné rozhodnutí je odůvodněno právně dostačujícím způsobem.
97 V rozsahu, v němž společnost Ryanair Tribunálu v tomto ohledu v podstatě vytýká, že zmírnil požadavky týkající se povinnosti uvést odůvodnění s ohledem na pandemii covidu-19, během níž bylo sporné rozhodnutí přijato, je nutno konstatovat, že Tribunál tím, že v bodě 77 napadeného rozsudku poukázal na kontext, v němž bylo přijato sporné rozhodnutí, totiž na kontext pandemie a mimořádné naléhavosti, ve které Komise přijala dočasný rámec, poté zkoumala opatření, která jí členské státy oznámily, zejména na základě tohoto rámce, a přijala rozhodnutí týkající se těchto opatření, mezi něž patří napadené rozhodnutí, správně zohlednil, jak je vyžadováno judikaturou uvedenou v bodech 94 a 95 tohoto rozsudku, relevantní skutečnosti za účelem určení, zda Komise přijetím uvedeného rozhodnutí splnila svou povinnost uvést odůvodnění.
98 Dále v rozsahu, v němž Ryanair uvádí konkrétní skutečnosti, k nimž se Komise údajně v rozporu s povinností uvést odůvodnění nevyjádřila nebo které údajně ve sporném rozhodnutí neposoudila, jako je soulad dotčeného režimu podpory se zásadou rovného zacházení a zásadou volného pohybu služeb, jeho dopad na obchod a hospodářskou soutěž, jakož i poměření prospěšných účinků podpory s jejími negativními účinky, z bodů 79 a 80 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál měl za to, že tyto skutečnosti buď nejsou pro účely tohoto rozhodnutí relevantní, nebo že se na ně v tomto rozhodnutí právně dostačujícím způsobem odkazuje tak, aby bylo v tomto ohledu možno úvahy Komise pochopit.
99 Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by Tribunál v rámci tohoto posuzování pominul požadavky na odůvodnění rozhodnutí Komise nevznášet námitky podle čl. 108 odst. 3 SFEU, jak vyplývají z judikatury připomenuté v bodech 94 a 95 tohoto rozsudku, jelikož toto odůvodnění v projednávané věci umožnilo společnosti Ryanair seznámit se s důvody tohoto rozhodnutí a unijnímu soudu vykonat přezkum tohoto rozhodnutí, jak ostatně vyplývá z napadeného rozsudku.
100 Mimoto v rozsahu, v němž má argumentace uplatněná v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku ve skutečnosti prokázat to, že sporné rozhodnutí bylo přijato na základě nedostatečného nebo právně nesprávného posouzení ze strany Komise, je třeba tuto argumentaci, která se týká opodstatněnosti tohoto rozhodnutí, a nikoli požadavku na odůvodnění jakožto podstatné formální náležitosti, s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 95 tohoto rozsudku odmítnout.
101 Z výše uvedeného vyplývá, že když Tribunál v bodech 77 až 81 napadeného rozsudku rozhodl, že sporné rozhodnutí je odůvodněno právně dostačujícím způsobem, nedopustil se nesprávného právního posouzení.
102 Konečně je třeba konstatovat, že společnost Ryanair nepředložila žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál v rámci posuzování čtvrtého žalobního důvodu zkreslil skutkové okolnosti ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 44 tohoto rozsudku.
103 Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.
K pátému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
104 V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, když měl v bodech 82 a 83 napadeného rozsudku za to, že třetí důvod její žaloby v prvním stupni, který se týká odmítnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, je zbaven uváděného účelu z důvodu zamítnutí prvních dvou žalobních důvodů a postrádá samostatný obsah ve vztahu k těmto dvěma žalobním důvodům.
105 Na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál, měl totiž tento třetí žalobní důvod podle navrhovatelky samostatný obsah, který se lišil od prvních dvou důvodů uplatněných v prvním stupni. Soudní přezkum týkající se existence závažných obtíží, které měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, se podle navrhovatelky liší od přezkumu, jež se týká nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávného posouzení, jichž se dopustila Komise při věcném posuzování opatření podpory. Existence závažných obtíží tak může být podle navrhovatelky konstatována, i když na rozdíl od toho, co tvrdila v rámci svých prvních dvou důvodů v prvním stupni, není přezkum dotčeného režimu podpory prováděný Komisí stižen ani zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu, ani nesprávným právním posouzením.
106 Stejně tak je navrhovatelka toho názoru, že třetí důvod uplatněný v prvním stupni nebyl zbaven uváděného účelu proto, že prokazování existence zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise je zcela jiné než prokazování závažných obtíží, které měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Společnost Ryanair kromě toho za tímto účelem přednesla samostatné argumenty, které prokazovaly zejména to, že Komise neměla k dispozici údaje o trhu týkající se letecké „konektivity“ ve Švédsku, které měly zásadní význam pro posouzení slučitelnosti dotčeného režimu podpory s ohledem na jeho údajný cíl. Společnost Ryanair v řízení před Tribunálem podle ní přesně určila nedostatky v informacích Komise a poukázala na závažné obtíže, kvůli nimž její žalobní důvod získal samostatný obsah ve vztahu k prvním dvěma žalobním důvodům.
107 Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
108 Pokud se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Komise nevznášet námitky vůči určité státní podpoře, zpochybňuje tím především skutečnost, že tento orgán uvedené rozhodnutí přijal bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení, čímž porušil procesní práva žalobce. Žalobce se může k tomu, aby jeho žalobě na neplatnost bylo vyhověno, dovolávat jakéhokoli důvodu, který mu umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného přezkumu oznámeného opatření, muselo vyvolat pochybnosti ohledně slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Použití takových argumentů však nemůže mít za následek změnu předmětu žaloby nebo pozměnění podmínek její přípustnosti. Existence pochybností o takové slučitelnosti je naopak právě tím důkazem, který je třeba předložit s cílem prokázat, že Komise měla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 59 a citovaná judikatura).
109 Je tedy na autorovi návrhového žádání směřujícího ke zrušení rozhodnutí nevznášet námitky, aby prokázal, že existovaly pochybnosti o takové slučitelnosti, takže Komise byla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení. Takový důkaz je třeba hledat jak v okolnostech přijetí tohoto rozhodnutí, tak v jeho obsahu na základě souboru shodujících se indicií (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 40 a citovaná judikatura).
110 Indicii, že Komise čelila při posuzování slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem závažným obtížím, v důsledku čehož měla zahájit formální vyšetřovací řízení, představuje zejména nedostatečná nebo neúplná povaha přezkumu provedeného tímto orgánem během předběžného přezkumného řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 41 a citovaná judikatura).
111 Pokud jde v tomto ohledu nejprve o výtku vycházející z toho, že Tribunál v bodě 83 napadeného rozsudku rozhodl, že třetí žalobní důvod uplatněný v prvním stupni nemá samostatný obsah, je třeba uvést, že je pravda – jak uvedla společnost Ryanair v kasačním opravném prostředku – že kdyby byla prokázána existence „závažných obtíží“ ve smyslu judikatury Soudního dvora uvedené v předchozím bodě, sporné rozhodnutí by mohlo být zrušeno již z tohoto jediného důvodu, i kdyby nebylo prokázáno, že posouzení provedené Komisí ve věci samé bylo z právního nebo skutkového hlediska nesprávné (obdobně viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, C‑431/07 P, EU:C:2009:223, bod 66).
112 Kromě toho je třeba podotknout, že existenci takových obtíží lze hledat zejména v rámci tohoto posouzení a v zásadě ji lze prokázat na základě důvodů nebo argumentů předložených žalobcem za účelem zpochybnění opodstatněnosti rozhodnutí nevznášet námitky, a to i v tom případě, když se na základě zkoumání těchto žalobních důvodů nebo argumentů nedospěje k závěru, že posouzení provedené Komisí ve věci samé je ze skutkového nebo právního hlediska nesprávné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, C‑431/07 P, EU:C:2009:223, body 63 a 66, jakož i citovaná judikatura).
113 V projednávané věci je třeba konstatovat, že třetí důvod, který společnost Ryanair uplatnila v prvním stupni, vycházel v podstatě z neúplnosti a nedostatečnosti přezkumu provedeného Komisí během předběžného přezkumného řízení a z odlišného posouzení slučitelnosti dotčeného režimu podpory, které by Komise provedla v rámci formálního vyšetřovacího řízení. Z uvedené žaloby přitom rovněž vyplývá, že navrhovatelka na podporu tohoto žalobního důvodu v podstatě buď zkráceně zopakovala argumenty uvedené v rámci prvních tří důvodů této žaloby, které se týkaly opodstatněnosti sporného rozhodnutí, nebo na tyto argumenty přímo odkázala.
114 Za těchto podmínek mohl Tribunál v bodě 83 napadeného rozsudku oprávněně konstatovat, že třetí důvod uplatněný v prvním stupni „postrádá samostatný obsah“ ve vztahu k prvním dvěma žalobním důvodům, a to v tom smyslu, že po meritorním posouzení posledně uvedených žalobních důvodů, včetně argumentů vycházejících z neúplnosti a nedostatečnosti přezkumu provedeného Komisí, není povinen posoudit opodstatněnost třetího žalobního důvodu samostatně, a to tím spíše, že – jak Tribunál rovněž správně uvedl v bodě 83 napadeného rozsudku – společnost Ryanair v rámci posledně uvedeného žalobního důvodu nevyzdvihla konkrétní skutečnosti, které by mohly prokázat existenci případných „závažných obtíží“, s nimiž se měla Komise potýkat při posuzování slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem.
115 Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 84 napadeného rozsudku za to, že není nutné zkoumat opodstatněnost třetího důvodu uplatněného v prvním stupni. V tomto ohledu není ostatně nezbytné zkoumat, zda Tribunál v bodě 82 napadeného rozsudku správně rozhodl, že tento žalobní důvod má podpůrnou povahu a je zbaven uváděného účelu.
116 Konečně je třeba konstatovat, že společnost Ryanair nepředložila žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál v rámci posuzování třetího důvodu uplatněného v prvním stupni zkreslil důkazy ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 44 tohoto rozsudku.
117 Z výše uvedeného vyplývá, že pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
118 Vzhledem k tomu, že nebylo vyhověno žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku navrhovatelky, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
119 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení.
120 Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit navrhovatelce náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.
121 Podle čl. 184 odst. 4 jednacího řádu může být vedlejšímu účastníku řízení v prvním stupni, který se účastní písemné nebo ústní části řízení před Soudním dvorem, uložena náhrada nákladů řízení. Soudní dvůr může rozhodnout, že takový vedlejší účastník ponese vlastní náklady řízení. Francouzská republika a Švédské království, které vystupovaly jako vedlejší účastníci v řízení v prvním stupni a účastnily se řízení před Soudním dvorem, proto ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnost Ryanair DAC ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
3) Francouzská republika a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.
Podpisy