ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
23. listopadu 2023(*)
„Kasační opravný prostředek – Státní podpora – Článek 107 odst. 2 písm. b) SFEU – Francouzský trh letecké dopravy – Režim podpory oznámený Francouzskou republikou – Moratorium na platby daní a leteckých poplatků, jehož cílem je podpořit letecké společnosti v rámci pandemie covidu-19 – Dočasný rámec pro opatření státní podpory – Rozhodnutí Evropské komise nevznášet námitky – Podpora určená k náhradě škod způsobených mimořádnou událostí – Zásady přiměřenosti a zákazu diskriminace – Volný pohyb služeb“
Ve věci C‑210/21 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 2. dubna 2021,
Ryanair DAC, se sídlem ve Swords (Irsko), zástupci: V. Blanc, F.-C. Laprévote a E. Vahida, avocats, I.-G. Metaxas-Maranghidis, dikigoros, a D. Pérez de Lamo a S. Rating, abogados,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Evropská komise, zástupci: L. Flynn, C. Georgieva, S. Noë a F. Tomat, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
Francouzská republika, zástupci: původně A.-L. Desjonquères, P. Dodeller, T. Stéhelin a N. Vincent, poté A.-L. Desjonquères, T. Stéhelin a N. Vincent, a nakonec A.-L. Desjonquères a T. Stéhelin, jako zmocněnci,
vedlejší účastnice v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, O. Spineanu-Matei, J.-C. Bonichot, S. Rodin (zpravodaj) a L. S. Rossi, soudci,
generální advokát: G. Pitruzzella,
za soudní kancelář: M. Longar, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. října 2022,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Ryanair DAC domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 17. února 2021, Ryanair v. Komise (T‑259/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:92), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 2097 final ze dne 31. března 2020 o státní podpoře SA.56765 (2020/N) – Francie – covid-19 – Moratorium na platbu daní a poplatků z letecké dopravy ve prospěch podniků veřejné letecké dopravy (Úř. věst. 2020, C 294, s. 8, dále jen „sporné rozhodnutí“).
Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
2 Skutečnosti předcházející sporu popsané v napadeném rozsudku lze shrnout následovně.
3 Dne 24. března 2020 oznámila Francouzská republika Evropské komisi v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU opatření podpory ve formě moratoria na platby daně z civilního letectví a solidární daně z letenek splatných leteckými společnostmi (dále jen „dotčený režim podpory“).
4 Dotčený režim podpory měl za cíl zajistit, aby si letecké společnosti, které jsou držiteli provozní licence vydané ve Francii na základě článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. 2008, L 293, s. 3) (dále jen „francouzská licence“) mohly udržet dostatečnou likviditu až do zrušení omezení nebo zákazů cestování v souvislosti s pandemií covidu-19 a návratu k běžné obchodní činnosti. V dotčeném režimu bylo stanoveno, že se odkládá platba daně z civilního letectví a solidární daně z letenek splatných za období měsíců březen až prosinec 2020 na 1. ledna 2021 a že je rozložena na období 24 měsíců do 31. prosince 2022. Přesná výše daní měla být stanovena podle počtu přepravených cestujících a počtu letů uskutečněných z francouzských letišť. Dotčený režim podpory se mimoto měl vztahovat na podniky veřejné letecké dopravy, které jsou držiteli francouzské licence, což znamenalo, že mají „hlavní místo obchodní činnosti“ ve Francii.
5 Dne 31. března 2020 přijala Komise sporné rozhodnutí, ve kterém nejprve dospěla k závěru, že dotčený režim podpory představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a poté posoudila slučitelnost tohoto režimu s vnitřním trhem, a konkrétně ve světle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU.
6 V tomto ohledu měla Komise na prvním místě zejména za to, že pandemie covidu-19 představuje mimořádnou událost ve smyslu čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU a že existuje příčinná souvislost mezi škodami způsobenými touto událostí a újmou kompenzovanou dotčeným režimem podpory, jelikož cílem tohoto režimu je zmírnit krizi likvidity leteckých společností v důsledku této pandemie uspokojením hotovostních nároků podniků veřejné letecké dopravy, které jsou držiteli francouzské licence.
7 Na druhém místě Komise poté, co připomněla, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že mohou být kompenzována pouze hospodářská znevýhodnění přímo způsobená mimořádnou událostí a že kompenzace nemůže přesahovat výši těchto znevýhodnění, měla zaprvé za to, že dotčený režim podpory je přiměřený vzhledem k výši očekávaných škod, jelikož výše předpokládané podpory se jeví být nižší než obchodní škody očekávané v důsledku krize způsobené pandemií covidu-19.
8 Zadruhé měla Komise za to, že dotčený režim podpory je stanoven nediskriminačním způsobem, jelikož mezi příjemce režimu patří všechny letecké společnosti, které jsou držiteli francouzských licencí. V tomto ohledu zdůraznila, že skutečnost, že podpora je poskytnuta prostřednictvím moratoria na některé daně, jež zatěžují také rozpočet leteckých společností, které jsou držiteli provozních licencí vydaných jinými členskými státy, nemá dopad na její nediskriminační povahu, neboť dotčený režim podpory má kompenzovat škody způsobené leteckým společnostem, které jsou držiteli francouzských licencí. Dotčený režim podpory tedy zůstává přiměřený svému cíli kompenzovat škody způsobené pandemií covidu-19. Dotčený režim podpory zejména přispívá k zachování struktury odvětví letecké dopravy pro letecké společnosti, které jsou držiteli francouzských licencí. Komise měla v důsledku toho za to, že francouzské orgány v této fázi prokázaly, že dotčený režim podpory nepřesahuje škody přímo způsobené krizí v důsledku pandemie covidu-19.
9 Komise se tedy s ohledem na závazky přijaté Francouzskou republikou, zejména závazek, že Francouzská republika předá Komisi podrobnou metodologii způsobu, jakým tento členský stát zamýšlí a posteriori a pro každého příjemce vyčíslit výši škod spojených s krizí způsobenou pandemií covidu-19, a tuto metodologii jí předloží ke schválení, rozhodla nevznést námitky proti dotčenému režimu podpory.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
10 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. května 2020 podala společnost Ryanair žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.
11 Na podporu své žaloby uplatnila společnost Ryanair čtyři žalobní důvody, z nichž první vycházel z porušení zásad zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti a volného pohybu služeb, druhý ze zjevně nesprávného posouzení při přezkumu přiměřenosti dotčeného režimu podpory z hlediska škod způsobených pandemií covidu-19, třetí z toho, že Komise porušila její procesní práva, když odmítla zahájit formální vyšetřovací řízení navzdory existenci závažných pochybností, které měly vést k zahájení takového řízení, a čtvrtý z toho, že Komise porušila čl. 296 druhý pododstavec SFEU.
12 Tribunál napadeným rozsudkem zamítl první, druhý a čtvrtý žalobní důvod společnosti Ryanair jako neopodstatněné. Pokud jde o třetí žalobní důvod, měl zejména s ohledem na důvody, které vedly k zamítnutí prvních dvou žalobních důvodů, za to, že není nutné zkoumat jeho opodstatněnost. Tribunál tudíž žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž rozhodoval o její přípustnosti.
Návrhová žádání účastnic řízení před Soudním dvorem
13 Společnost Ryanair v rámci kasačního opravného prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek,
– zrušil sporné rozhodnutí,
– uložil Komisi a Francouzské republice náhradu nákladů řízení nebo podpůrně
– zrušil napadený rozsudek a
– vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
14 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
15 Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
16 Společnost Ryanair uplatňuje na podporu kasačního opravného prostředku pět důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál nesprávně odmítl žalobní důvod uplatněný v prvním stupni vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu při přezkumu žalobního důvodu vycházejícího z porušení volného pohybu služeb. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a ze zjevného zkreslení skutkového stavu při uplatnění čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU a zásady proporcionality, pokud jde o výši škod způsobených příjemcům dotčeného režimu podpory. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu spočívajícího v tom, že Tribunál rozhodl, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění, kterou má na základě čl. 296 druhého pododstavce SFEU. Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, kterého se Tribunál údajně dopustil tím, že se rozhodl věcně se nezabývat třetím žalobním důvodem uplatněným v prvním stupni, jenž vycházel z porušení procesních práv navrhovatelky.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
17 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který se skládá ze čtyř částí a týká se bodů 28 až 51 napadeného rozsudku, společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že dotčený režim podpory neporušuje zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti.
18 V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že Tribunál řádně neuplatnil zásadu zákazu jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti, jež je základní zásadou právního řádu Evropské unie. I když Tribunál v bodech 31 a 32 napadeného rozsudku uznal, že rozdílné zacházení zavedené dotčeným režimem podpory by mohlo být postaveno na roveň diskriminaci, pokud jde o jedno z kritérií způsobilosti, a sice vlastnictví francouzské licence, měl údajně nesprávně za to, že taková diskriminace musí být posuzována pouze ve světle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, neboť toto ustanovení představuje zvláštní ustanovení ve smyslu článku 18 SFEU. Omezení prospěchu z dotčeného režimu podpory na podniky letecké dopravy, které jsou držiteli francouzské licence, totiž podle navrhovatelky představuje přímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, neboť k získání takové licence musí mít letecká společnost nutně hlavní místo obchodní činnosti ve Francii.
19 Mimoto navrhovatelka tvrdí, že Tribunál měl posoudit, zda byla taková diskriminace odůvodněna důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo ochrany zdraví ve smyslu článku 52 SFEU, nebo každopádně to, zda byla založena na objektivních hlediscích nezávislých na státní příslušnosti dotčených osob.
20 V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že v bodech 33 a 34 napadeného rozsudku se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, pokud jde o určení cíle dotčeného režimu podpory. Konkrétně měl podle navrhovatelky Tribunál nesprávně za to, že cílem tohoto režimu je nahradit škodu vyplývající z pandemie covidu-19 pro „těžce zasažené letecké společnosti“ nebo zmírnit škodu, kterou utrpěly letecké společnosti působící na dotčeném území, a že tento cíl je v souladu s čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, zatímco ze sporného rozhodnutí vyplývá, že uvedeným cílem bylo umožnit leteckým společnostem, „které jsou držiteli francouzské licence“, aby si zachovaly dostatečnou likviditu.
21 V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením a zjevným zkreslením skutkového stavu, neboť Tribunál měl v bodech 36 až 41 napadeného rozsudku za to, že dotčený režim podpory, který využívají pouze letecké společnosti, které jsou držiteli francouzské licence, je vhodný k dosažení svého cíle.
22 Společnost Ryanair v tomto ohledu především tvrdí, že sporné rozhodnutí neobsahuje žádné odůvodnění, které by mohlo ospravedlnit použití kritéria způsobilosti spojeného s držením francouzské licence, a že Tribunál tím, že v tomto ohledu vycházel z důvodů, jež nebyly uvedeny ve sporném rozhodnutí, nahradil v bodech 37 až 39 napadeného rozsudku jeho odůvodnění, přestože k tomu neměl pravomoc.
23 Společnost Ryanair podpůrně tvrdí, že tři důvody, jež za tímto účelem předložil Tribunál, jsou stiženy nesprávným právním posouzením nebo zkreslují skutkový stav.
24 V tomto ohledu Tribunál podle navrhovatelky nesprávně vyložil nařízení č. 1008/2008, když měl v bodech 37 až 39 napadeného rozsudku za to, že zaprvé členský stát, který udělil provozní licenci letecké společnosti, může kontrolovat využívání podpory, kterou poskytl této společnosti, zadruhé se tento členský stát může ujistit, že uvedená společnost zaplatila daně, jejichž platba byla odložena, aby ve střednědobém horizontu snížil ztrátu svých daňových příjmů, a zatřetí že letecké společnosti, které jsou držiteli provozní licence, mají užší vztah s hospodářstvím členského státu, který tuto licenci udělil. V rámci finančních kontrol podle navrhovatelky totiž neexistuje žádný rozdíl mezi leteckými společnostmi, které jsou držiteli provozní licence vydané tímto členským státem, a leteckými společnostmi, které jsou držiteli provozní licence vydané jiným členským státem, pokud jde o riziko nezaplacení daní a vztah s hospodářstvím členského státu, který podporu poskytl. Tribunál tak podle navrhovatelky do nařízení č. 1008/2008 vložil pravomoci v oblasti poskytování a kontroly podpor, které v něm nejsou stanoveny, a z ustanovení tohoto nařízení vyvodil chybné právní závěry o finančních podmínkách, jež jsou stanoveny pro udělení provozní licence.
25 Ve čtvrté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslení skutkového stavu, když měl v bodech 43 až 48 napadeného rozsudku za to, že dotčený režim podpory je přiměřený.
26 Zaprvé Tribunál se v bodě 43 napadeného rozsudku při posuzování přiměřenosti kritéria způsobilosti spojeného s držením francouzské licence podle navrhovatelky opíral o důvod vycházející z toho, že letecké společnosti, které jsou držiteli francouzské licence, byly nejvíce zasaženy opatřeními spočívajícími v omezení dopravy a volného pohybu, jež byla přijata francouzskými orgány, jenž nebyl uveden ve sporném rozhodnutí. Tento důvod podle navrhovatelky nemůže představovat vhodný referenční prvek pro posouzení přiměřenosti dotčeného režimu podpory, pokud, jak tvrdí Tribunál, mimořádná událost, jež je uváděna jakožto příčina utrpěných škod, zahrnuje jak pandemii covidu-19, tak opatření k omezení dopravy přijatá francouzskými orgány.
27 Zadruhé Tribunál v bodě 43 napadeného rozsudku údajně odůvodnil toto svévolné a diskriminační kritérium na základě diskutabilního argumentu, podle kterého členské státy nemají neomezené prostředky. Podle společnosti Ryanair přitom mohou být zavedeny režimy podpor s omezením maximálních částek a na základě nediskriminačních kritérií tak, aby byly zachovány rozpočtové prostředky při současném dodržení článků 18 a 56 SFEU a splnění stanoveného cíle podpory.
28 Zatřetí Tribunál v napadeném rozsudku údajně nevyhodnotil pro účely posouzení proporcionality této podpory její účinek na hospodářskou soutěž. Takové hodnocení je přitom zásadní pro určení toho, zda, jak uvedl Tribunál, režim podpory nejde „nad rámec toho, co je nezbytné“ k dosažení jeho stanoveného cíle.
29 Začtvrté Tribunál v bodě 46 napadeného rozsudku údajně nesprávně odmítl přezkoumat jiný scénář podpory kvůli tomu, že Komise nemohla mít povinnost „přezkumu jakéhokoli myslitelného alternativního opatření“. Podle navrhovatelky se Tribunál v tomto ohledu nesprávně opíral o svůj rozsudek ze dne 6. května 2019, Scor v. Komise (T‑135/17, EU:T:2019:287), z něhož podle ní vyplývá pouze to, že Komise neměla povinnost přezkoumat všechna alternativní opatření ve svém odůvodnění.
30 Kromě toho se důvod uvedený Tribunálem v bodě 47 napadeného rozsudku, podle kterého by hypotetické alternativní opatření spočívající v rozšíření dotčeného režimu podpory na společnosti, které nemají sídlo ve Francii, neumožnilo dosáhnout cíle dotčeného režimu podpory, zakládá, s odkazem na body 37 až 41 napadeného rozsudku, na nesprávné právní domněnce, podle níž mohou letecké společnosti, které jsou držiteli provozní licence vydané jiným členským státem, na základě nařízení č. 1008/2008 snadněji přerušit své linky do Francie a z ní.
31 Komise a Francouzská republika tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
32 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se pro kvalifikaci vnitrostátního opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby byly splněny všechny následující podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé musí být tento zásah způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí poskytovat příjemci selektivní výhodu. Začtvrté musí narušovat nebo může narušit hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne 28. června 2018, Německo v. Komise, C‑208/16 P, EU:C:2018:506, bod 79 a citovaná judikatura).
33 Právě ve vztahu k opatřením s takovými vlastnostmi, jež mají takové účinky, neboť mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, je tedy v čl. 107 odst. 1 SFEU stanovena zásada neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem.
34 Konkrétně je pak třeba podotknout, že požadavek selektivity vyplývající z čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby Komise prokázala, že hospodářské zvýhodnění v širším smyslu, které přímo nebo nepřímo plyne z daného opatření, je určeno specificky jednomu či více podnikům. Zejména jí přísluší prokázat, že dotčené opatření zavádí rozlišování mezi podniky, které se s ohledem na sledovaný cíl nacházejí ve srovnatelné situaci. Výhoda tedy musí být poskytnuta selektivním způsobem a tak, že určité podniky může zvýhodnit ve srovnání s ostatními podniky (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 103 a citovaná judikatura).
35 V článku 107 odst. 2 a 3 SFEU jsou však stanoveny určité výjimky ze zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, jež jsou uvedeny v bodě 33 tohoto rozsudku, jako je výjimka uvedená v čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU týkající se podpor „určen[ých] k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi“. Státní podpory poskytnuté pro účely uvedené v těchto ustanoveních zavádějících výjimku a v souladu s podmínkami vymezenými v těchto ustanoveních jsou tedy slučitelné nebo mohou být prohlášeny za slučitelné s vnitřním trhem bez ohledu na to, že mají vlastnosti a účinky uvedené v bodě 32 tohoto rozsudku.
36 Z toho vyplývá, že nemají-li být uvedená ustanovení zavádějící výjimku zbavena veškerého užitečného účinku, nemohou být státní podpory, které jsou poskytovány v souladu s těmito požadavky, to znamená s cílem, který je v nich uznán, a v mezích toho, co je nezbytné a přiměřené k dosažení tohoto cíle, považovány za neslučitelné s vnitřním trhem pouze na základě vlastností či účinků uvedených v bodě 32 tohoto rozsudku, které jsou vlastní každé státní podpoře, a to zejména z důvodů souvisejících s tím, že podpora je selektivní nebo by narušila hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 107 a citovaná judikatura).
37 Podporu proto nelze považovat za neslučitelnou s vnitřním trhem z důvodů, které souvisejí pouze s tím, že je podpora selektivní nebo že narušuje či může narušit hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 108).
38 Pokud jde o první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, v níž společnosti Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení kvůli tomu, že v bodě 32 napadeného rozsudku neuplatnil zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti zakotvenou v článku 18 SFEU, ale posoudil dotčené opatření z hlediska čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, je nicméně třeba připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že řízení podle článku 108 SFEU nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy o FEU. Podpora, která jako taková nebo některými ze svých podmínek porušuje ustanovení nebo obecné zásady unijního práva, tudíž nemůže být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem (rozsudky ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 96, jakož i ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 109).
39 Pokud jde však konkrétně o článek 18 SFEU, podle ustálené judikatury platí, že se tento článek použije samostatně pouze v situacích upravených unijním právem, pro něž Smlouva o FEU nestanoví zvláštní pravidla o zákazu diskriminace (rozsudky ze dne 18. července 2017, Erzberger, C‑566/15, EU:C:2017:562, bod 25, a ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 110).
40 Vzhledem k tomu, že – jak bylo připomenuto v bodě 35 tohoto rozsudku – čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU stanoví výjimky ze zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, která je zakotvena v odstavci 1 tohoto článku, a připouští tak rozdílné zacházení s podniky, jsou-li splněny požadavky stanovené v rámci těchto výjimek, je třeba tyto výjimky považovat za „zvláštní ustanovení“ Smluv ve smyslu čl. 18 prvního pododstavce SFEU (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 111).
41 Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 32 napadeného rozsudku za to, že čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU představuje takové zvláštní ustanovení a je třeba zkoumat pouze to, zda je rozdílné zacházení vyvolané dotčeným opatřením přípustné na základě tohoto ustanovení.
42 Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair, z právě uvedeného vyplývá, že rozdílné zacházení, k němuž vedl dotčený režim podpory, nemusí být odůvodněno z hlediska aspektů uvedených v článku 52 SFEU.
43 S ohledem na výše uvedené je třeba první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.
44 V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair v podstatě tvrdí, že Tribunál v bodech 33 a 34 napadeného rozsudku nesprávně určil cíl dotčeného režimu podpory, jak vyplývá ze sporného rozhodnutí, a že měl nesprávně za to, že tento cíl spočívá ve zmírnění škody, kterou utrpěly letecké společnosti působící na dotčeném území.
45 V tomto ohledu Tribunál v bodě 33 napadeného rozsudku v podstatě uvedl, že cílem dotčeného režimu podpory je v souladu s čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU obecně nahradit v odvětví letecké dopravy škodu způsobenou mimořádnou událostí, a sice pandemií covidu-19, a konkrétně zmírnit poskytnutím moratoria náklady leteckých společností, které jsou těžce zasaženy opatřeními spočívajícími v omezení dopravy a pohybu, která přijala Francouzská republika, aby čelila této pandemii.
46 Tento popis cíle sledovaného tímto režimem je v souladu s popisem uvedeným ve sporném rozhodnutí, zejména v jeho bodech 2 a 3 odůvodnění, obsaženém v části 2.1, nazvané „Cíl opatření“, citovaných v napadeném rozsudku. Z tohoto rozhodnutí naproti tomu nevyplývá, na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair, že držení francouzské licence představuje samo o sobě cíl dotčeného režimu podpory, ale spíše je uvedené držení licence, jak Tribunál v podstatě uvedl v bodě 33 napadeného rozsudku, jedním z kritérií způsobilosti pro tento režim.
47 V rozsahu, v němž společnost Ryanair v této druhé části Tribunálu vytýká, že zkreslil skutkové okolnosti, které mu byly sděleny, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že jedině Tribunálu přísluší zaprvé zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a zadruhé tento skutkový stav posoudit (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 103 a citovaná judikatura).
48 Z toho plyne, že posouzení skutkového stavu nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 104 a citovaná judikatura).
49 Namítá-li navrhovatelka, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Podle ustálené judikatury Soudního dvora navíc zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 105 a citovaná judikatura).
50 V projednávané věci je nutno konstatovat, že společnost Ryanair na podporu uvedené části neuvedla, jaké důkazy měl Tribunál údajně zkreslit, když určil cíl dotčeného režimu podpory, a tím spíše ani neprokázala, jakým způsobem měly být tyto důkazy zkresleny.
51 Za těchto podmínek je třeba druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.
52 V rámci třetí části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslení skutkového stavu, když v bodech 36 až 41 napadeného rozsudku konstatoval, že dotčený režim podpory byl způsobilý dosáhnout svého cíle, neboť se vztahuje pouze na letecké společnosti, které jsou držiteli francouzské licence.
53 V tomto ohledu společnost Ryanair nejprve v podstatě tvrdí, že tím, že zejména v bodě 37 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že kritérium držení licence vydané členským státem poskytujícím podporu umožňuje přezkoumat způsob, jakým je podpora používána příjemci, uchýlil se k odůvodnění, které nebylo uvedeno ve sporném rozhodnutí, takže vlastním odůvodněním nahradil odůvodnění, které Komise uvedla na podporu tohoto rozhodnutí Komise.
54 Z judikatury Soudního dvora zajisté vyplývá, že v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU nemohou Soudní dvůr a Tribunál v žádném případě nahradit odůvodnění autora napadeného aktu vlastním odůvodněním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, World Duty Free Group a Španělsko v. Komise, C‑51/19 P a C‑64/19 P, EU:C:2021:793, bod 70 a citovaná judikatura). Je nicméně třeba konstatovat, že Komise v bodech 45 a 46 odůvodnění sporného rozhodnutí uvádí skutečnost, že letecké společnosti, které jsou držiteli francouzské licence, mají hlavní místo obchodní činnosti ve Francii a podléhají v tomto státě pravidelnému sledování jejich finanční situace. V bodě 37 napadeného rozsudku se tak Tribunál omezil na vysvětlení odůvodnění sporného rozhodnutí, a konkrétně vyvodil některé indicie z informací, které jsou v něm uvedeny, aniž by tím nahrazoval jeho odůvodnění.
55 Společnost Ryanair podpůrně zpochybňuje tvrzení Tribunálu uvedená v bodech 37 až 39 napadeného rozsudku, podle nichž zaprvé členský stát, který udělil licenci letecké společnosti, mohl kontrolovat využívání podpory, kterou této společnosti poskytl, zadruhé se tento členský stát mohl ujistit, že uvedená společnost zaplatí daně, jejichž splatnost byla odložena, aby snížil ztráty svých daňových příjmů ve střednědobém horizontu na co možná nejmenší, a zatřetí letecké společnosti, které jsou držiteli licence, mají úzký vztah s hospodářstvím členského státu, který tuto licenci udělil. Na základě těchto tvrzení měl Tribunál v bodě 40 tohoto rozsudku za to, že Francouzská republika se tím, že omezila prospěch z dotčeného režimu podpory pouze na letecké společnosti, které jsou držiteli francouzské licence, a tudíž mají hlavní místo obchodní činnosti ve Francii, v podstatě oprávněně snažila zajistit existenci trvalého vztahu mezi ní a leteckými společnostmi, které využívají moratoria, a v bodě 41 napadeného rozsudku za to, že kritérium způsobilosti týkající se držení takové licence je vhodné k dosažení cíle náhrady škod způsobených mimořádnou událostí ve smyslu čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU.
56 V tomto ohledu Tribunál zaprvé v bodech 37 až 39 napadeného rozsudku vycházel z nařízení č. 1008/2008 pouze proto, aby prokázal zvláštní a trvalou povahu vztahu mezi leteckými společnostmi, které jsou držiteli provozní licence, s členským státem, který tuto licenci udělil, s ohledem na ustanovení uvedeného nařízení, které upravuje jejich vztahy, a zejména finanční kontroly, které vykonávají orgány tohoto členského státu u těchto leteckých společností. Skutečnost, že se tyto kontroly netýkají konkrétně použití podpor poskytnutých leteckým společnostem, které jsou držiteli francouzské licence, nebo že kontrola využívání těchto podpor může být provedena rovněž u leteckých společností, které nejsou držiteli francouzské licence, nemá jako taková vliv na posouzení tohoto vztahu pro účely určení toho, zda jsou kritéria způsobilosti vhodná k dosažení cíle sledovaného dotčeným režimem podpory, jak tvrdí společnost Ryanair.
57 Pokud zadruhé společnost Ryanair tvrdí, že došlo ke zkreslení skutkového stavu, pokud jde o úvahy uvedené v bodě 55 tohoto rozsudku, stačí konstatovat, že nepředložila žádný argument, který by mohl v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 49 tohoto rozsudku prokázat, že se Tribunál takového zkreslení dopustil.
58 S ohledem na výše uvedené je třeba třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.
59 Ve čtvrté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair v podstatě vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, jelikož měl v bodech 43 až 48 napadeného rozsudku za to, že dotčený režim podpory je přiměřený.
60 První dvě výtky této části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku směřují proti bodu 43 napadeného rozsudku, v němž Tribunál rozhodl, že „dotyčný členský stát tím, že přijal kritérium francouzské licence, při zohlednění […] skutečnosti, že členské státy nemají neomezené prostředky, vyhradil prospěch z dotčeného režimu podpory leteckým společnostem, které jsou nejvíce postiženy opatřeními spočívajícími v omezení dopravy a volného pohybu, která přijal tentýž stát a která mají z podstaty věci účinek na jeho území“.
61 V tomto ohledu je třeba uvést, že v témže bodě 43 odkázal Tribunál pro účely posouzení přiměřenosti dotčeného režimu podpory na údaje předložené Komisí, jež se týkají letů uskutečněných ve Francii, z Francie nebo do Francie leteckými společnostmi, které jsou držiteli francouzské licence, a leteckými společnostmi, které takovou licenci nemají. Tribunál z těchto údajů v bodě 44 napadeného rozsudku vyvodil, že letecké společnosti s francouzskou licencí, které byly jako jediné způsobilé pro dotčený režim podpory, byly proporcionálně zasaženy mnohem více než navrhovatelka, která s ohledem na uvedené údaje uskutečnila pouze 8,3 % svých letů ve Francii, do Francie a z Francie, oproti 100 % letů u některých způsobilých společností.
62 Z argumentace předložené navrhovatelkou v rámci prvních dvou výtek nevyplývá, že by výše uvedené úvahy byly z právního hlediska nesprávné nebo že by vycházely ze zjevně nesprávného posouzení, které by představovalo zkreslení důkazů.
63 Tribunálu předně nelze vytýkat, že odůvodnění sporného rozhodnutí nahradil svým vlastním odůvodněním ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 54 tohoto rozsudku, neboť zejména z bodů 2 a 3 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že cílem dotčeného režimu podpory bylo poskytnout odškodnění leteckým společnostem, které jsou nejvíce postiženy opatřeními spočívajícími v omezení dopravy, jež byla přijata kvůli pandemii covidu-19. Tribunál, který odkázal na důkazy, jež mu byly poskytnuty, se pro účely posouzení, zda kritérium způsobilosti týkající se držení francouzské licence umožňuje zajistit přiměřenost tohoto režimu, omezil na konstatování, že společnosti, které jsou držiteli této licence, byly těmito opatřeními skutečně nejvíce zasaženy.
64 Dále nelze Tribunálu vytýkat, že v bodě 43 napadeného rozsudku odůvodnil toto kritérium způsobilosti skutečností, že „členské státy nemají neomezené prostředky“, jelikož toto vyjádření je pouze součástí vysvětlení souvislostí, za nichž bylo uvedené kritérium způsobilosti přijato.
65 Z toho vyplývá, že první dvě výtky čtvrté části je třeba zamítnout jako neopodstatněné.
66 V rozsahu, v němž společnost Ryanair v třetí výtce čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že v rámci přiměřenosti dotčeného režimu podpory nepřezkoumal účinky této podpory na hospodářskou soutěž, je třeba konstatovat, že navrhovatelka v prvním stupni nevznesla výtku vycházející z toho, že pro účely proporcionality je třeba přezkoumat účinky podpory na hospodářskou soutěž, nebo konkrétně poměřit tyto účinky.
67 Podle čl. 170 odst. 1 jednacího řádu přitom kasační opravný prostředek nemůže změnit předmět sporu před Tribunálem. Podle ustálené judikatury je pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednávaných před Tribunálem. Účastník řízení tedy nemůže vznést poprvé až před Soudním dvorem důvod, který neuplatnil před Tribunálem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc je v rámci kasačního opravného prostředku omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál (rozsudek ze dne 6. října 2021, Sigma Alimentos Exterior v. Komise, C‑50/19 P, EU:C:2021:792, body 37 a 38).
68 Třetí výtka čtvrté části vycházející z nutnosti přezkoumat účinky podpory na hospodářskou soutěž musí být tudíž odmítnuta jako nepřípustná, neboť tato výtka byla poprvé vznesena až v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku.
69 Pokud jde o čtvrtou výtku této části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky, která směřuje proti bodu 46 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že Tribunál v tomto bodě 46 pouze pro úplnost konstatoval, že se Komise nemusela vyjadřovat ke všem alternativním opatřením k dotčenému režimu podpory. Tribunál totiž v bodě 47 svého rozsudku každopádně konstatoval, že alternativní opatření navržená žalobkyní v prvním stupni by neumožnila tak přesně a bez rizika nadměrné kompenzace dosáhnout cíle sledovaného dotčeným režimem podpory. Tribunál za tímto účelem vycházel z bodů 37 až 41 napadeného rozsudku, které, jak vyplývá z bodů 55 až 57 tohoto rozsudku, nejsou stiženy nesprávným právním posouzením.
70 Tato výtka proto musí být zamítnuta jako irelevantní.
71 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout čtvrtou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a proto zamítnout tento důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
72 Společnost Ryanair v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál v bodech 55 až 57 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu tím, že zamítl čtvrtou část prvního žalobního důvodu její žaloby v prvním stupni, v níž namítala porušení zásady volného pohybu služeb.
73 V první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 56 napadeného rozsudku, namítala před Tribunálem porušení nařízení č. 1008/2008, neboť tvrdila, že byla porušena zásada volného pohybu služeb v odvětví letecké dopravy. Tribunál tím, že odmítl její argumenty z nesprávného důvodu, a sice že „navrhovatelka nenamítá žádné porušení tohoto nařízení“, zjevně zkreslil její písemnosti a neodůvodnil svůj rozsudek právně dostačujícím způsobem.
74 V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že Tribunál v bodě 57 napadeného rozsudku rozporuplně a nesprávně konstatoval, že neprokázala, v čem ji její vyloučení z dotčeného režimu podpory mohlo odradit od poskytování služeb z Francie a do ní. Skutečnost, že letecké společnosti jsou vyloučeny z výhody, jež je vyhrazena slovy navrhovatelky „francouzským leteckým společnostem“, totiž podle ní stačí k prokázání odrazujícího účinku na volný pohyb služeb, aniž je zapotřebí jiného prokazování. V každém případě společnost Ryanair údajně předložila obsáhlé důkazy prokazující, že takové opatření, jako je dotčený režim podpory, který podmiňuje poskytnutí výhody členským státem držením licence vydané tímto členským státem, v praxi znevýhodňuje pouze letecké dopravce se sídlem v jiném členském státě.
75 Tribunál tedy podle navrhovatelky zkreslil důkazy tím, že nepřezkoumal důležité důkazy předložené navrhovatelkou o omezujícím účinku dotčeného režimu podpory na volný pohyb služeb.
76 Ve třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že v rámci své žaloby v prvním stupni právně dostačujícím způsobem prokázala, na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodě 57 napadeného rozsudku, že omezující účinky dotčeného režimu podpory na volný pohyb služeb nejsou odůvodněné.
77 Zaprvé Tribunál údajně náležitě nepřezkoumal toto omezení z hlediska relevantních kritérií vhodnosti a přiměřenosti, která nejsou kritérii článku 107 SFEU.
78 Zadruhé podle společnosti Ryanair se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl zejména v bodě 46 napadeného rozsudku za to, že v rámci posouzení vhodnosti a přiměřenosti omezení volného pohybu služeb nebylo třeba zkoumat, zda neexistovala méně omezující alternativní opatření.
79 Společnost Ryanair přitom v tomto ohledu údajně předložila řadu důkazů, jež prokazují, že dotčený režim podpory měl omezující účinky na volný pohyb služeb, které podle ní byly zbytečné, nevhodné a nepřiměřené s ohledem na cíl tohoto režimu, a sice náhradu škod způsobených výskytem pandemie covidu-19. Navíc v této souvislosti uvedla alternativní kritérium způsobilosti podpory založené na podílech na trhu, které by méně narušovalo volný pohyb služeb. Toto kritérium ostatně navrhovatelka výslovně zmínila v korespondenci zaslané před přijetím sporného rozhodnutí francouzskému ministrovi dopravy a komisařce EU pro hospodářskou soutěž, kterou uvedla v příloze žaloby v prvním stupni.
80 Komise a Francouzská republika tvrdí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
81 V rámci druhé a třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba zkoumat společně a v první řadě, společnost Ryanair v podstatě tvrdí, že se Tribunál v napadeném rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 57 napadeného rozsudku, neboť přezkoumal skutečnost, že dotčený režim podpory skýtal prospěch pouze těm, jež navrhovatelka označuje „francouzskými leteckými společnostmi“, tedy letecké společnosti, které jsou držiteli francouzské licence, pouze s ohledem na kritéria článku 107 SFEU, namísto toho, aby ověřil, zda bylo toto opatření odůvodněné s ohledem na důvody uvedené v ustanoveních Smlouvy o FEU, jež se týkají volného pohybu služeb. Společnost Ryanair přitom Tribunálu sdělila skutkové a právní poznatky, které prokazují porušení těchto ustanovení.
82 Jak bylo v tomto ohledu připomenuto v bodě 38 tohoto rozsudku, řízení podle článku 108 SFEU nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy. Podpora, která jako taková nebo některými ze svých podmínek porušuje ustanovení nebo obecné zásady unijního práva, tudíž nemůže být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.
83 Nicméně v první řadě omezující účinky opatření podpory na volný pohyb služeb nepředstavují omezení zakázané Smlouvou v tom případě, jestliže se může jednat o účinek, který je vlastní samotné povaze státní podpory, jako je i její selektivní povaha (rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 132).
84 Z judikatury Soudního dvora dále vyplývá, že pokud jsou podmínky podpory natolik neoddělitelně spjaty s jejím předmětem, že je nelze posuzovat odděleně, jejich vliv na slučitelnost nebo neslučitelnost podpory jako celku s vnitřním trhem musí být posouzen v rámci řízení podle článku 108 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. března 1977, Iannelli & Volpi, 74/76, EU:C:1977:51, bod 14; ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 97, jakož i ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 133).
85 Jak přitom vyplývá z bodů 45 a 46 tohoto rozsudku, ač v projednávané věci držení francouzské licence nebylo samo o sobě cílem dotčeného režimu podpory, ale kritériem způsobilosti tohoto režimu, bylo toto kritérium jako takové neoddělitelně spjato s cílem uvedeného režimu, který spočíval obecně v nahrazení škody v odvětví letecké dopravy způsobené mimořádnou událostí, a sice pandemií covidu-19, a konkrétně ve zmírnění, poskytnutím moratoria, nákladů leteckých společností, které jsou těžce zasaženy opatřeními spočívajícími v omezení dopravy a pohybu, která přijala Francouzská republika, aby čelila této pandemii. Dopad tohoto kritéria způsobilosti dotčeného režimu podpory proto nemůže být předmětem posuzování, které by bylo odděleno od posuzování slučitelnosti tohoto opatření podpory jako celku s vnitřním trhem v rámci postupu podle článku 108 SFEU.
86 Z výše uvedených důvodů a z judikatury připomenuté v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 57 napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, že za účelem prokázání toho, že dotčené opatření, jelikož se vztahuje pouze na letecké společnosti, které jsou držiteli francouzské provozní licence, a nikoli zejména na společnost Ryanair, představuje překážku volnému pohybu služeb, měla navrhovatelka v projednávané věci doložit, že toto opatření má omezující účinky, které jdou nad rámec účinků, které jsou vlastní státní podpoře poskytnuté v souladu s požadavky stanovenými v čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. září 2023, Ryanair v. Komise, C‑320/21 P, EU:C:2023:712, bod 135).
87 Cílem argumentace, kterou společnost Ryanair uvedla na podporu druhé a třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je v jejím souhrnu ovšem kritika dotčeného režimu podpory, jež se týká skutečnosti, že k tomuto režimu byly způsobilé pouze letecké společnosti, které jsou držiteli francouzské licence, a dále omezujících účinků tohoto kritéria způsobilosti na volný pohyb služeb, ačkoliv jsou tyto účinky vlastní selektivní povaze uvedeného režimu.
88 Pokud jde kromě toho o důkazy, které společnost Ryanair předložila Tribunálu, je třeba konstatovat, že neuvedla žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál tyto důkazy zkreslil.
89 Z toho vyplývá, že druhou a třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout jako neopodstatněné.
90 První část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako irelevantní v rozsahu, v němž směřuje ke zpochybnění bodu 56 napadeného rozsudku, jehož odůvodnění bylo uvedeno pouze k doplnění důvodů uvedených v bodě 57 napadeného rozsudku. S ohledem na výše uvedené musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu zamítnut.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
91 V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že si Tribunál protiřečil a dopustil se nesprávného právního posouzení, když v bodech 59 až 74 napadeného rozsudku zkoumal přiměřenost částky dotčeného režimu podpory ve vztahu ke škodám vzniklým z důvodu mimořádné události.
92 V rámci první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že Tribunál dospěl v bodě 68 napadeného rozsudku k závěru, že výše škod způsobených příjemcům podpory v důsledku mimořádné události byla vyšší než nominální částka dotčeného režimu podpory, tím, že zohlednil všechny škody způsobené vznikem pandemie covidu-19. Tribunál si tak údajně protiřečil, neboť při posuzování přiměřenosti kritéria způsobilosti spojeného s držením francouzské licence vycházel pouze ze škod, jež byly způsobeny v důsledku opatření omezujících dopravu přijatých francouzskými orgány.
93 V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že měl v bodě 73 napadeného rozsudku, v němž se opíral o rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Aer Lingus a Ryanair Designated Activity (C‑164/15 P a C‑165/15 P, EU:C:2016:990), nesprávně za to, že konkurenční výhoda poskytnutá příjemcům podpory z důvodu vyloučení leteckých společností, které nejsou držiteli francouzské licence, nemohla být podle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU zohledněna pro účely srovnání výše poskytnuté podpory a výše vzniklých škod. Uvedený rozsudek není podle navrhovatelky relevantní, neboť se týká výpočtu výše podpory pro účely jejího navrácení. Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, když spojil tento výpočet a přezkum přiměřenosti podpory poskytnuté na základě tohoto ustanovení a nezohlednil v zásadě ekonomickou povahu tohoto přezkumu proporcionality.
94 Komise a Francouzská republika mají za to, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný. Podle Francouzské republiky je tento důvod kasačního opravného prostředku navíc zčásti nepřípustný v rozsahu, v němž směřuje ke zpochybnění posouzení skutkového stavu provedeného Tribunálem.
Závěry Soudního dvora
95 V rozsahu, v němž společnost Ryanair v první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku zpochybňuje konstatování Tribunálu uvedené v bodě 68 napadeného rozsudku, podle kterého byla výše škod způsobených příjemcům podpory v důsledku mimořádné události se vší pravděpodobností vyšší než nominální částka dotčeného režimu podpory, je třeba tuto část v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 49 tohoto rozsudku odmítnout jako nepřípustnou, neboť navrhovatelka se snaží zpochybnit svrchované posouzení skutkového stavu, které Tribunál v uvedeném bodě provedl, aniž namítá případné zkreslení skutkového stavu.
96 Každopádně s ohledem na úzkou souvislost mezi výskytem pandemie covidu-19 a omezujícími opatřeními přijatými francouzskými orgány v této souvislosti, jak Tribunál konstatoval v bodě 26 napadeného rozsudku, nevyplývá z tohoto bodu 68 žádný rozpor mezi posouzením Tribunálu, jež se týká přiměřenosti výše podpory, a jeho posouzením, jež se týká přiměřenosti kritéria způsobilosti spojeného s držením francouzské licence.
97 V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 73 napadeného rozsudku za to, že Komise nebyla povinna pro účely posouzení slučitelnosti dotčeného režimu podpory s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, a zejména jeho přiměřenosti, zohlednit konkurenční výhodu, jež plynula příjemcům díky vyloučení leteckých společností, které nejsou držiteli francouzské licence.
98 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair, je v projednávané věci relevantní rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Aer Lingus a Ryanair Designated Activity (C‑164/15 P a C‑165/15 P, EU:C:2016:990), na který Tribunál odkázal v bodě 73 napadeného rozsudku, ačkoliv se týká určení výše protiprávní podpory pro účely jejího navrácení, jelikož z uvedeného bodu 92 lze vyvodit, že výhoda, kterou podpora přináší svému příjemci, nezahrnuje případný hospodářský přínos, který získal příjemce využitím této výhody.
99 V případě dotčeného režimu podpory, tedy podpory ve formě moratoria na platbu některých daní ve prospěch způsobilých příjemců, s bezúročným odkladem platby, tak v zásadě výše poskytnuté podpory, kterou má Komise zohlednit pro účely určení existence případné nadměrné náhrady škod způsobených příjemcům z důvodu dotčené mimořádné události, odpovídá s ohledem na sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (Úř. věst. 2008, C 14, s. 6), a jak uvedla ve sporném rozhodnutí i Komise, výši úroků, které by příjemci opatření museli na trhu zaplatit, aby získali rovnocennou likviditu. Komise naproti tomu při tomto určování nesmí přihlížet k případným výhodám, které by příjemci tohoto režimu získali z této podpory nepřímo, jako je konkurenční výhoda, jíž se dovolává společnost Ryanair.
100 Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 73 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise nebyla povinna zohlednit konkurenční výhodu, jíž se dovolávala společnost Ryanair.
101 S ohledem na výše uvedené je třeba druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou, a proto zamítnout tento důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.
Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
102 V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu tím, že v bodech 79 až 85 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění, kterou má na základě čl. 296 druhého pododstavce SFEU.
103 Podle navrhovatelky Tribunál připustil, že kontext, v němž bylo přijato sporné rozhodnutí, vyznačující se vznikem pandemie covidu-19 a obtížemi, které tato situace mohla vyvolat při vypracovávání rozhodnutí Komise, mohl odůvodnit, že některé klíčové skutečnosti v odůvodnění napadeného rozhodnutí chyběly, přestože pro navrhovatelku byly tyto skutečnosti nezbytné k tomu, aby pochopila odůvodnění, na němž jsou založeny závěry Komise. Výklad čl. 296 druhého pododstavce SFEU provedený Tribunálem je podle navrhovatelky v rozporu s judikaturou Soudního dvora a zbavuje povinnost uvést odůvodnění veškerého užitečného účinku.
104 Komise a Francouzská republika tvrdí, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
105 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované čl. 296 druhým pododstavcem SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky čl. 296 druhého pododstavce SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 198 a citovaná judikatura).
106 Pokud jde konkrétně o rozhodnutí nevznášet námitky vůči určitému opatření podpory podle čl. 108 odst. 3 SFEU, o jaké se jedná v projednávané věci, Soudní dvůr již měl příležitost upřesnit, že takové rozhodnutí, přijaté v rámci krátkých lhůt, musí obsahovat pouze důvody, na jejichž základě se Komise domnívá, že se při posuzování slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem nestřetla se závažnými obtížemi, a i stručné odůvodnění tohoto rozhodnutí musí být z hlediska požadavku odůvodnění, který je stanoven v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, považováno za dostatečné, pokud z něho jasně a jednoznačně vyplývají důvody, proč se Komise domnívala, že se s takovými obtížemi nestřetla, přičemž otázka opodstatněnosti uvedeného odůvodnění s tímto požadavkem nesouvisí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 199 a citovaná judikatura).
107 Právě ve světle těchto požadavků je třeba zkoumat, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že sporné rozhodnutí je odůvodněno právně dostačujícím způsobem.
108 V rozsahu, v němž společnost Ryanair Tribunálu v tomto ohledu v podstatě vytýká, že zmírnil požadavky týkající se povinnosti uvést odůvodnění s ohledem na pandemii covidu-19, během níž bylo sporné rozhodnutí přijato, je nutno konstatovat, že Tribunál tím, že v bodech 79 a 80 napadeného rozsudku poukázal na kontext, v němž bylo přijato sporné rozhodnutí, totiž na kontext pandemie a mimořádné naléhavosti, ve které Komise zkoumala opatření, která jí členské státy oznámily, a přijala rozhodnutí týkající se těchto opatření, mezi něž patří napadené rozhodnutí, správně zohlednil, jak je vyžadováno judikaturou uvedenou v bodech 105 a 106 tohoto rozsudku, relevantní skutečnosti za účelem určení, zda Komise přijetím uvedeného rozhodnutí splnila svou povinnost uvést odůvodnění.
109 Dále v rozsahu, v němž společnost Ryanair uvádí konkrétní skutečnosti, k nimž se Komise údajně v rozporu s povinností uvést odůvodnění nevyjádřila nebo které údajně ve sporném rozhodnutí neposoudila, jako je soulad dotčeného režimu podpory se zásadou rovného zacházení a zásadou volného pohybu služeb, jeho účinky na hospodářskou soutěž pro účely použití kritéria přiměřenosti, jakož i výpočet částky podpory, z bodů 81 až 83 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál měl za to, že tyto skutečnosti buď nejsou pro účely tohoto rozhodnutí relevantní, nebo že se na ně v tomto rozhodnutí právně dostačujícím způsobem odkazuje tak, aby bylo v tomto ohledu možno úvahy Komise pochopit.
110 Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by Tribunál v rámci tohoto posuzování pominul požadavky na odůvodnění rozhodnutí Komise nevznášet námitky podle čl. 108 odst. 3 SFEU, jak vyplývají z judikatury připomenuté v bodech 105 a 106 tohoto rozsudku, jelikož toto odůvodnění v projednávané věci umožnilo společnosti Ryanair seznámit se s důvody tohoto rozhodnutí a unijnímu soudu vykonat přezkum tohoto rozhodnutí, jak ostatně vyplývá z napadeného rozsudku.
111 Mimoto v rozsahu, v němž má argumentace uplatněná v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku ve skutečnosti prokázat to, že sporné rozhodnutí bylo přijato na základě nedostatečného nebo právně nesprávného posouzení ze strany Komise, je třeba tuto argumentaci, která se týká opodstatněnosti tohoto rozhodnutí, a nikoli požadavku na odůvodnění jakožto podstatné formální náležitosti, s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 106 tohoto rozsudku odmítnout.
112 Z výše uvedeného vyplývá, že když Tribunál v bodě 84 napadeného rozsudku rozhodl, že sporné rozhodnutí je odůvodněno právně dostačujícím způsobem, nedopustil se nesprávného právního posouzení.
113 Konečně je třeba konstatovat, že společnost Ryanair nepředložila žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál v rámci posuzování čtvrtého žalobního důvodu zkreslil skutkové okolnosti ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 49 tohoto rozsudku.
114 Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.
K pátému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
115 V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, když měl v bodech 86 a 87 napadeného rozsudku za to, že třetí důvod její žaloby v prvním stupni, který se týká odmítnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, je zbaven uváděného účelu z důvodu zamítnutí prvních dvou žalobních důvodů a postrádá samostatný obsah ve vztahu k těmto dvěma žalobním důvodům.
116 Na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál, měl totiž tento třetí žalobní důvod podle navrhovatelky samostatný obsah, který se lišil od prvních dvou důvodů uplatněných v prvním stupni. Soudní přezkum týkající se existence závažných obtíží, které měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, se podle navrhovatelky liší od přezkumu, jež se týká nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávného posouzení, jichž se dopustila Komise při věcném posuzování opatření podpory. Existence závažných obtíží tak může být podle navrhovatelky konstatována, i když na rozdíl od toho, co tvrdila navrhovatelka v rámci svých prvních dvou žalobních důvodů v prvním stupni, není přezkum dotčeného režimu podpory prováděný Komisí stižen ani zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu, ani nesprávným právním posouzením.
117 Stejně tak je navrhovatelka toho názoru, že třetí žalobní důvod uplatněný v prvním stupni nebyl zbaven uváděného účelu proto, že prokazování existence zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise je zcela jiné než prokazování závažných obtíží, které měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Společnost Ryanair kromě toho za tímto účelem přednesla samostatné argumenty, které prokazovaly zejména to, že Komise neměla k dispozici údaje o trhu týkající se struktury odvětví letectví, pokud jde zejména o letecké společnosti, které jsou držiteli licence vydané jiným členským státem, než je Francie, které měly zásadní význam pro posouzení slučitelnosti dotčeného režimu podpory s ohledem na jeho údajný cíl. Společnost Ryanair v řízení před Tribunálem podle ní přesně určila nedostatky v informacích Komise a poukázala na závažné obtíže, díky nimž její žalobní důvod získal samostatný obsah ve vztahu k prvním dvěma žalobním důvodům.
118 Komise a Francouzská republika tvrdí, že pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
119 Pokud se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Komise nevznášet námitky vůči určité státní podpoře, zpochybňuje tím především skutečnost, že tento orgán uvedené rozhodnutí přijal bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení stanoveného v čl. 108 odst. 2 SFEU, čímž porušil procesní práva žalobce. Žalobce se může k tomu, aby jeho žalobě na neplatnost bylo vyhověno, dovolávat jakéhokoli důvodu, který mu umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného přezkumu oznámeného opatření, muselo vyvolat pochybnosti ohledně slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Použití takových argumentů však nemůže mít za následek změnu předmětu žaloby nebo pozměnění podmínek její přípustnosti. Existence pochybností o takové slučitelnosti je naopak právě tím důkazem, který je třeba předložit s cílem prokázat, že Komise měla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 59 a citovaná judikatura).
120 Je tedy na autorovi návrhového žádání směřujícího ke zrušení rozhodnutí nevznášet námitky, aby prokázal, že existovaly pochybnosti o takové slučitelnosti, takže Komise byla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení. Takový důkaz je třeba hledat jak v okolnostech přijetí tohoto rozhodnutí, tak v jeho obsahu na základě souboru shodujících se indicií (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 40 a citovaná judikatura).
121 Indicii, že Komise čelila při posuzování slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem závažným obtížím, a v důsledku toho měla zahájit formální vyšetřovací řízení, představuje zejména nedostatečná nebo neúplná povaha přezkumu provedeného tímto orgánem během předběžného přezkumného řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 41 a citovaná judikatura).
122 Pokud jde v tomto ohledu nejprve o výtku vycházející z toho, že Tribunál v bodě 87 napadeného rozsudku rozhodl, že třetí žalobní důvod uplatněný v prvním stupni nemá samostatný obsah, je třeba uvést, že je pravda – jak uvedla společnost Ryanair v kasačním opravném prostředku – že kdyby byla prokázána existence „závažných obtíží“ ve smyslu judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 121 tohoto rozsudku, sporné rozhodnutí by mohlo být zrušeno již z tohoto jediného důvodu, i kdyby nebylo prokázáno, že posouzení provedené Komisí ve věci samé bylo z právního nebo skutkového hlediska nesprávné (obdobně viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, C‑431/07 P, EU:C:2009:223, bod 66).
123 Kromě toho je třeba podotknout, že existenci takových obtíží lze hledat zejména v rámci tohoto posouzení a v zásadě ji lze prokázat na základě důvodů nebo argumentů předložených žalobcem za účelem zpochybnění opodstatněnosti rozhodnutí nevznášet námitky, a to i v tom případě, když se na základě zkoumání těchto žalobních důvodů nebo argumentů nedospěje k závěru, že posouzení provedené Komisí ve věci samé je ze skutkového nebo právního hlediska nesprávné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, C‑431/07 P, EU:C:2009:223, body 63 a 66, jakož i citovaná judikatura).
124 V projednávané věci je třeba konstatovat, že třetí důvod, který společnost Ryanair uplatnila v prvním stupni, vycházel v podstatě z neúplnosti a nedostatečnosti přezkumu provedeného Komisí během předběžného přezkumného řízení a z odlišného posouzení slučitelnosti dotčeného režimu podpory, které by Komise provedla v rámci formálního vyšetřovacího řízení. Z uvedené žaloby přitom rovněž vyplývá, že navrhovatelka na podporu tohoto žalobního důvodu v podstatě buď zkráceně zopakovala argumenty uvedené v rámci prvních tří důvodů této žaloby, které se týkaly opodstatněnosti sporného rozhodnutí, nebo na tyto argumenty přímo odkázala.
125 Za těchto podmínek mohl Tribunál v bodě 87 napadeného rozsudku oprávněně konstatovat, že třetí důvod uplatněný v prvním stupni „postrádá samostatný obsah“ ve vztahu k prvním dvěma žalobním důvodům, a to v tom smyslu, že po meritorním posouzení posledně uvedených žalobních důvodů, včetně argumentů vycházejících z neúplnosti a nedostatečnosti přezkumu provedeného Komisí, není povinen posoudit opodstatněnost třetího žalobního důvodu samostatně, a to tím spíše, že – jak Tribunál rovněž správně uvedl v bodě 87 napadeného rozsudku – společnost Ryanair v rámci posledně uvedeného žalobního důvodu nevyzdvihla konkrétní skutečnosti, které by mohly prokázat existenci případných „závažných obtíží“, s nimiž se měla Komise potýkat při posuzování slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem.
126 Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 87 napadeného rozsudku za to, že není nutné zkoumat opodstatněnost třetího důvodu uplatněného v prvním stupni. V tomto ohledu není ostatně nezbytné zkoumat, zda Tribunál v bodě 86 napadeného rozsudku správně rozhodl, že tento žalobní důvod má podpůrnou povahu a je zbaven uváděného účelu.
127 Konečně je třeba konstatovat, že společnost Ryanair nepředložila žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál v rámci posuzování třetího žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni zkreslil důkazy ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 49 tohoto rozsudku.
128 Z výše uvedeného vyplývá, že pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
129 Vzhledem k tomu, že nebylo vyhověno žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku navrhovatelky, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
130 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení.
131 Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit navrhovatelce náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.
132 Podle čl. 184 odst. 4 jednacího řádu může být vedlejšímu účastníku řízení v prvním stupni, který se účastní písemné nebo ústní části řízení před Soudním dvorem, uložena náhrada nákladů řízení. Soudní dvůr může rozhodnout, že takový vedlejší účastník ponese vlastní náklady řízení. Francouzská republika, která vystupovala jako vedlejší účastnice v řízení v prvním stupni a účastnila se řízení před Soudním dvorem, proto ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnost Ryanair DAC ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
3) Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy