ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

23. listopadu 2023(*)

„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Opatření poskytnutá Rakouskou republikou ve prospěch letiště Klagenfurt, společnosti Ryanair a dalších leteckých společností využívajících toto letiště – Rozhodnutí, kterým se opatření podpory prohlašují za zčásti neslučitelná s vnitřním trhem – Článek 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu Evropské unie – Důkazy předložené Tribunálu po ukončení písemné části řízení – Přípustnost – Nařízení (EU) 2015/1589 – Článek 17 odstavce 1 a 2 – Pravomoci Evropské komise ve věci navrácení podpory – Promlčecí lhůta – Míra přesnosti opatření přerušujících tuto lhůtu – Povinnost uvést odůvodnění – Zkreslení důkazů – Údaje relevantní pro určení výše podpory, která má být navrácena“

Ve věci C‑758/21 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 9. prosince 2021,

Ryanair DAC, se sídlem v Swords (Irsko),

Airport Marketing Services Ltd, se sídlem v Dublinu (Irsko),

zástupci: B. Byrne, solicitor, S. Rating, abogado, a E. Vahida, avocat,

účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky),

přičemž další účastnicí řízení je:

Evropská komise, zástupci: původně K. Blanck, A. Bouchagiar a J. Ringborg, poté A. Bouchagiar a J. Ringborg, jako zmocněnci,

žalovaná v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),

ve složení: M. Ilešič, vykovávající funkci předsedy senátu, I. Jarukaitis (zpravodaj) a D. Gratsias, soudci,

generální advokátka: L. Medina,

vedoucí soudní kanceláře: A. Lamote, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. ledna 2023,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 30. března 2023,

vydává tento

Rozsudek

1        Svým kasačním opravným prostředkem se společnosti Ryanair DAC a Airport Marketing Services Ltd (dále jen „AMS“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 29. září 2021, Ryanair a další v. Komise (T‑448/18, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:626), kterým Tribunál zamítl jejich žalobu znějící na zrušení článků 5 a 6 rozhodnutí Evropské komise (EU) 2018/628 ze dne 11. listopadu 2016 o státní podpoře SA.24221 (2011/C) (ex 2011/NN) poskytnuté Rakouskem ve prospěch letiště Klagenfurt, společnosti Ryanair a dalších leteckých společností využívajících toto letiště (Úř. věst. 2018, L 107, s. 1, dále jen „sporné rozhodnutí“), jakož i článků 9 až 11 tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž se jich týkají.

 Unijní právo

 Nařízení (EU) 2015/1589

2        Bod 26 odůvodnění nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9), uvádí:

„Z důvodů právní jistoty je vhodné stanovit promlčecí lhůtu 10 let pro případ protiprávní podpory, po jejímž uplynutí nebude možné navrácení podpory nařídit.“

3        Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Oznámení nové podpory“, v odstavci 2 stanoví:

„V oznámení poskytne dotyčný členský stát všechny nezbytné informace, aby [Evropské komisi] Komisi umožnil přijmout rozhodnutí […]“

4        Článek 5 uvedeného nařízení, nadepsaný „Žádost o informace adresovaná oznamujícímu členskému státu“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.      Považuje-li Komise informace týkající se opatření oznámeného podle článku 2, které jí poskytne dotyčný členský stát, za neúplné, požádá o všechny nezbytné dodatečné informace. […]

2.      Neposkytne-li dotyčný členský stát Komisi požadované informace ve lhůtě stanovené Komisí, nebo poskytne-li neúplné informace, Komise zašle upomínku poskytující přiměřenou dodatečnou lhůtu pro poskytnutí požadovaných informací.“

5        Článek 12 téhož nařízení, který se nachází v kapitole III tohoto nařízení, která se týká řízení ve věci protiprávní podpory, je nadepsán „Přezkoumání, vyžádání si informací a příkaz k poskytnutí informací“. Stanoví:

„1.      […] může Komise z vlastního podnětu přezkoumat informace z jakéhokoli zdroje týkající se údajné protiprávní podpory.

[…]

2.      V případě nutnosti si Komise vyžádá informace od dotyčného členského státu. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 a 2 se použijí přiměřeně.

[…]

3.      Pokud navzdory upomínce podle čl. 5 odst. 2 dotyčný členský stát neposkytne požadované informace ve lhůtě předepsané Komisí nebo pokud poskytne neúplné informace, Komise si rozhodnutím vyžádá poskytnutí informací […]. Rozhodnutí blíže určí, které informace jsou požadovány, a předepíše přiměřenou lhůtu, ve které mají být poskytnuty.“

6        Článek 17 nařízení 2015/1589, nadepsaný „Promlčecí lhůta pro navrácení podpory“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.      Pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let.

2.      Promlčecí lhůta počíná dnem, kdy je protiprávní podpora udělena příjemci buď jako jednotlivá podpora, nebo v rámci režimu podpory. Jakékoli opatření přijaté Komisí nebo členským státem jednajícím na žádost Komise, týkající se protiprávní podpory, přerušuje běh promlčecí lhůty. Každým přerušením počíná lhůta běžet znovu. […]“

 Jednací řád Tribunálu

7        Jednací řád Tribunálu ze dne 4. března 2015 (Úř. věst. 2015, L 105, s. 1) v článku 76, nadepsaném „Obsah žaloby“, stanoví:

„Žaloba uvedená v článku 21 statutu [Soudního dvora Evropské unie] musí obsahovat:

[…]

f)      popřípadě důkazy a důkazní návrhy.“

8        Článek 85 tohoto jednacího řádu, nadepsaný „Důkazy a důkazní návrhy“:

„1.      Důkazy a důkazní návrhy se předkládají v rámci první výměny spisů účastníků řízení.

2.      Hlavní účastníci řízení mohou v replice a v duplice předložit nebo navrhnout na podporu své argumentace další důkazy za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.

3.      Hlavní účastníci řízení mohou výjimečně předložit nebo navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení nebo před rozhodnutím Tribunálu, že rozhodne bez konání ústní části řízení, za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.

4.      Aniž je dotčeno rozhodnutí Tribunálu, které má být vydáno o přípustnosti důkazů předložených či navržených na základě odstavců 2 a 3, poskytne předseda ostatním účastníkům řízení příležitost vyjádřit se k nim.“

 Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí

9        Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí, jak jsou uvedeny v bodech 1 až 39 napadeného rozsudku, lze shrnout následovně.

10      Ryanair je leteckou společností. AMS je dceřinou společností společnosti Ryanair, jejíž převážná část činnosti spočívá v prodeji reklamního prostoru na internetových stránkách společnosti Ryanair. Letiště Klagenfurt (Rakousko) se nachází na okraji stejnojmenného města, které je hlavním městem spolkové země Korutany. Vlastníkem a provozovatelem tohoto letiště je společnost Kärntner Flughafen Betriebsgesellschaft mbH (dále jen „KFBG“). Přímí a nepřímí vlastníci podílů posledně uvedené společnosti se v průběhu řízení, které vedlo k přijetí sporného rozhodnutí, měnili, ale vždy se jednalo o veřejné orgány nebo subjekty. Společnost KFBG je 100% vlastníkem dceřiné společnosti Destinations Management GmbH (dále jen „DMG“), která poskytuje na letišti různé služby, zejména jako poradce v oblasti získávání leteckých společností pro letiště.

11      Dne 22. ledna 2002 byly uzavřeny čtyři dohody, které jsou relevantní pro účely projednávané věci. Zaprvé společnosti KFBG a Ryanair uzavřely dohodu o letištních službách (dále jen „DLS z roku 2002“), která vstoupila v platnost dne 27. června 2002 na dobu pěti let a stanovila možnost automatického prodloužení o dalších pět let za určitých podmínek. Podle této smlouvy se Ryanair zavázala nabízet službu letecké dopravy minimálně jednou denně mezi letištěm Klagenfurt a letištěm Londýn-Stansted (Spojené království) a platit společnosti KFBG paušální poplatek na každý let. Společnost Ryanair měla navíc z každé letenky vybírat pevnou částku za každého odlétajícího cestujícího jako letištní poplatek, jakož i bezpečnostní poplatek, a platit tyto poplatky letišti. Uvedená smlouva rovněž stanovila služby, které mělo toto letiště poskytovat společnosti Ryanair, jakož i další platby ve prospěch společnosti KFBG a povinnosti posledně uvedené společnosti.

12      Zadruhé společnosti DMG a Leading Verge.com Ltd (dále jen „LV“), nyní FR Financing (Malta) Ltd, dceřiná společnost společnosti Ryanair, která mezitím zanikla, uzavřely dohodu o marketingových službách (dále jen „dohoda z roku 2002 mezi společnostmi DMG a LV“), která vstoupila v platnost dnem jejího uzavření a skončila dne 26. června 2007, s možností automatického prodloužení o dalších pět let za určitých podmínek. Podle této dohody měla společnost LV z pověření společnosti DMG sestavit reklamní plán a aktivovat odkazy na domovskou stránku internetové stránky společnosti DMG a realizovat určité propagační činnosti výměnou za pevně stanovenou roční platbu.

13      Zatřetí společnosti DMG a AMS uzavřely dohodu o marketingových službách (dále jen „dohoda z roku 2002 mezi společnostmi DMG a AMS“), která vstoupila v platnost dnem jejího uzavření na dobu pěti let. Na základě této dohody měla společnost AMS z pověření společnosti DMG výměnou za roční poplatky aktivovat a provozovat na internetových stránkách www.ryanair.com dva odkazy na internetové stránky zvolené společností DMG, které představovaly pozoruhodností spolkové země Korutany. Společnost AMS mohla za dohodnutou cenu poskytovat dodatečné služby, pokud o tom strany rozhodly.

14      Začtvrté společnosti DMG a LV uzavřely vedlejší ujednání k dohodě z roku 2002 mezi DMG a LV (dále jen „vedlejší ujednání z roku 2002 mezi společnostmi DMG a LV“), které vstoupilo v platnost dnem jeho uzavření, v němž se strany dohodly, že s ohledem na tuto dohodu musí DMG zaplatit společnosti LV další platbu za dodatečná, intenzivnější marketingová opatření během doby platnosti dohody mezi společnostmi DMG a LV.

15      DLS z roku 2002, dohoda z roku 2002 mezi společnostmi DMG a LV, ve znění vedlejšího ujednání z roku 2002, a dohoda z roku 2002 mezi společnostmi DMG a AMS (dále jen společně „dohody z roku 2002“) pozbyly platnost ke dni 29. října 2005, kdy společnost Ryanair ukončila poskytování svých služeb osobní letecké dopravy mezi letištěm Klagenfurt a letištěm Londýn-Stansted.

16      Dne 23. srpna 2006 uzavřely společnosti KFBG a Ryanair dohodu o letištních službách (dále jen „DLS z roku 2006“), která se týkala služby letecké dopravy na letiště Londýn-Stansted poskytované třikrát týdně v době od 19. prosince 2006 do 21. dubna 2007. Společnost Ryanair musela platit oficiální letištní poplatky letišti Klagenfurt, ale měla pobídku ve výši 7,62 eura za každého odlétajícího cestujícího v souladu se systémem pobídek zavedeným společností KFBG v září 2005.

17      Dne 21. prosince 2006 uzavřely společnosti DMG a AMS dohodu o marketingových službách, která vstoupila v platnost dne 28. února 2007 a byla spojena se závazkem společnosti Ryanair provozovat lety, o nichž pojednává dohoda uvedená v předchozím bodě. Touto dohodou se společnost AMS zavázala poskytnout roční marketingový program, jehož cílem je zejména propagovat destinaci Klagenfurt/Korutany.

18      DLS z roku 2006 a dohoda o marketingových službách uzavřená dne 21. prosince 2006 společnostmi DMG a AMS (dále společně jen „dohody z roku 2006“) byly platné do 21. dubna 2007.

19      Dne 11. října 2007 předala Komise Rakouské republice stížnost, kterou k ní podal jeden z konkurentů společnosti Ryanair na evropském trhu osobní letecké dopravy, v níž se tvrdilo, že zejména spolková země Korutany, město Klagenfurt, jakož i letiště Klagenfurt poskytly společnosti Ryanair prostřednictvím společnosti KFBG protiprávní státní podporu, a vyžádala si od tohoto členského státu další informace. Dopisy ze dne 15. listopadu 2010 a 24. března 2011 si Komise vyžádala od rakouských orgánů doplňující informace. Rakouské orgány odpověděly dopisy ze dne 28. ledna a 30. května 2011. Dne 8. dubna 2011 si Komise rovněž vyžádala doplňující informace od společnosti Ryanair, která je dne 4. července 2011 poskytla. Komise je předala rakouským orgánům dne 15. července 2011, které předložily připomínky dopisem ze dne 20. září 2011.

20      Dopisem ze dne 22. února 2012 informovala Komise rakouské orgány o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU za účelem přezkumu zejména dohod se společností Ryanair z roku 2002 a dohod se společností Ryanair z roku 2006 (Úř. věst. 2012, C 233, s. 28).

21      Dopisy ze dne 29. května a 20. července 2012 požádal právní zástupce společnosti Ryanair o přístup ke spisu Komise, což Komise odmítla dopisy ze dne 19. června a 4. října 2012.

22      Dopisem ze dne 28. května 2014 požádala Komise Rakouskou republiku o doplňující informace týkající se marketingové dohody uzavřené mezi letištěm Klagenfurt a společností Ryanair dne 22. ledna 2002, přičemž tyto orgány odpověděly na uvedenou žádost dne 11. června 2014.

23      Dne 23. července 2014 se Komise rozhodla vyšetřovací řízení rozšířit (Úř. věst. 2014, C 348, s. 36).

24      Ve sporném rozhodnutí Komise konstatovala zejména to, že na základě dohod z let 2002 a 2006 (dále jen společně „sporné dohody“) poskytla Rakouská republika společnostem Ryanair, LV a AMS protiprávní státní podpory, které jsou neslučitelné s vnitřním trhem. Komise, která zohlednila záporné části ročního inkrementálního finančního toku očekávaného v době uzavření těchto dohod, stanovila částky podpor k navrácení, a to pro každý rok, kdy byly sporné dohody v platnosti. Měla za to, že výše podpor obsažených v dohodě z roku 2002 činila prozatímní částku 1 827 267 eur a v dohodě z roku 2006 141 326 eur, což konstatovala v článcích 5 a 6 sporného rozhodnutí. Články 9 až 11 tohoto rozhodnutí ukládají Rakouské republice, aby přistoupila k navrácení těchto podpor.

 Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

25      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. července 2018 podaly společnosti Ryanair, AMS a FR Financing (Malta) Ltd (dále jen společně „Ryanair a další“) žalobu znějící na zrušení článků 5 a 6 sporného rozhodnutí, jakož i jeho článků 9 až 11 v rozsahu, v němž se jich týkají. Na podporu této žaloby se tyto společnosti dovolávaly šesti žalobních důvodů. Kromě toho dne 24. srpna 2018 podaly návrh na organizační procesní opatření směřující k tomu, aby Komise předložila určité dokumenty, a dne 25. září 2020 předložily dva dokumenty jako dodatečné důkazy (dále jen „dodatečné důkazy“).

26      V napadeném rozsudku měl Tribunál nejprve za to, že tyto dodatečné důkazy jsou nepřípustné z důvodu, že Ryanair a další neodůvodnily jejich pozdní předložení ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu. Poté zamítl všechny dovolávané žalobní důvody jako neopodstatněné, a v důsledku toho i žalobu v plném rozsahu, přičemž rozhodl, že není namístě vyhovět návrhu na organizační procesní opatření, který mu byl předložen, jelikož s ohledem na dokumenty přiložené účastnicemi řízení k jejich písemnostem, jakož i na jejich odpovědi na jeho písemné a ústní otázky, měl za to, že věc již byla dostatečně objasněna k tomu, aby mohl rozhodnout o žalobě. Nakonec uložil společnostem Ryanair a dalším náhradu nákladů řízení.

 Návrhy účastnic řízení před Soudním dvorem

27      Navrhovatelky navrhují, aby Soudní dvůr:

–        zrušil napadený rozsudek,

–        zrušil články 5 a 6 sporného rozhodnutí, jakož i jeho články 9 až 11 v rozsahu, v němž se jich týkají, nebo podpůrně vrátil věc Tribunálu k novému posouzení, a

–        v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů v obou stupních řízení.

28      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.

 Ke kasačnímu opravnému prostředku

29      Navrhovatelky na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší čtyři důvody. První důvod vychází z nesprávného odmítnutí dodatečných důkazů z důvodu nepřípustnosti. Druhý důvod vychází z nesprávného výkladu článku 17 nařízení 2015/1589 a nesprávného použití článku 296 SFEU. Třetí důvod vychází ze zkreslení důkazů, kterých se měl dopustit Tribunál, když posuzoval, zda Komise legálně použila test soukromého subjektu v tržním hospodářství. Čtvrtý důvod vychází v podstatě z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit při posuzování určení výše podpor, které mají být navráceny, jak bylo provedeno ve sporném rozhodnutí.

 K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

30      V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál v bodech 58 až 63 napadeného rozsudku dopustil dvou nesprávných právních posouzení, když jako nepřípustné odmítl dodatečné důkazy, které předložily dne 25. září 2020, tedy po ukončení písemné části řízení, k němuž došlo dne 26. února 2019, ale před ukončením ústní části řízení dne 14. ledna 2021, jelikož neodůvodnily ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu pozdní předložení těchto důkazů.

31      Upřesňují, že uvedené důkazy, které prokazují, že sporné rozhodnutí bylo stiženo zjevně nesprávným posouzením odůvodňujícím jeho částečné zrušení, spočívaly, pokud jde o první z nich, v tabulce obsahující odhady příjmů z činností mimo leteckou dopravu na odlétajícího cestujícího pro sporné dohody, kterou letiště Klagenfurt poskytlo Komisi během formálního vyšetřovacího řízení (dále jen „tabulka příjmů z činností mimo leteckou dopravu“). Druhým důkazem bylo neupravené znění odstavce obsaženého ve zprávě vypracované hospodářským poradcem společnosti Ryanair ze dne 3. listopadu 2014, v níž jsou uvedeny údaje týkající se výpočtu marginálních nákladů, které byly skryty ve znění této zprávy připojeném k návrhu na zahájení řízení (dále jen „údaje o nákladech“).

32      Uvádí, že před Tribunálem tvrdily, že pokud jde o tabulku příjmů z činností mimo leteckou dopravu, nemohly jí fyzicky předložit v dřívější fázi řízení, protože jí dosud nevlastnily, jejich žádosti o přístup ke spisu Komise byly zamítnuty, Tribunál nevyhověl jejich návrhu na organizační procesní opatření a spolupráce s letištěm Klagenfurt s cílem poskytnout jim tabulku byla ztížena několika faktory, mezi nimi krizí spojenou s pandemií covidu-19. Pokud jde o údaje o nákladech, nebylo nezbytné ani vhodné předložit je v dřívější fázi řízení před Tribunálem, jelikož význam dotyčných údajů, původně skrytých, vyšel najevo až při zkoumání tabulky příjmů z činností mimo leteckou dopravu. Okamžik jejich předložení byl tedy vázán na okamžik předložení této tabulky.

33      V této souvislosti Tribunál zaprvé porušil právní zásady, na nichž stojí čl. 85 odst. 1 až 3 jeho jednacího řádu, jak jsou vymezeny v judikatuře Soudního dvora, a sice zásadu kontradiktornosti, zásadu rovnosti zbraní, právo na spravedlivý proces a řádný výkon spravedlnosti. Napadený rozsudek totiž neobsahuje žádné vysvětlení toho, jak nebo proč by připuštění dotčených důkazů porušilo tyto zásady nebo bránilo možnosti Tribunálu rozhodnout věc v přiměřené lhůtě. Z napadeného rozsudku naopak vyplývá, že tyto zásady byly dodrženy, jelikož Komise měla na jednání a v následných písemných vyjádřeních možnost vyjádřit se k těmto důkazům a jejich možným dopadům na legalitu sporného rozhodnutí.

34      Zadruhé Tribunál nezohlednil judikaturu, podle které opožděné předložení důkazů jedním z účastníků řízení může být odůvodněno skutečností, že tento účastník řízení nemohl dříve disponovat dotčenými důkazy, přičemž navrhovatelky v tomto ohledu odkázaly na rozsudek ze dne 16. září 2020, BP v. FRA (C‑669/19 P, EU:C:2020:713, bod 41). Tribunál dále nezohlednil posouzení, podle kterého je při posuzování otázky, zda je prodlení s předložením důkazů odůvodněné, třeba ověřit, zda jsou dotčené důkazy již obsaženy ve spise, na kterém je založeno napadené rozhodnutí, přičemž v takovém případě by nebylo namístě je odmítnout, přičemž žalobkyně v tomto ohledu odkazují na rozsudky Tribunálu ze dne 14. března 2018, Crocs v. EUIPO – Gifi Diffusion (Obuv) (T‑651/16, EU:T:2018:137, bod 17), a ze dne 7. června 2018, Schmid v. EUIPO – Landeskammer für Land- und Forstwirtschaft in Steiermark (Steirisches Kürbiskernöl) (T‑72/17, EU:T:2018:335, bod 23). V projednávaném případě však navrhovatelky neměly v dřívější fázi řízení k dispozici tabulku příjmů z činností mimo leteckou dopravu a dotčené dodatečné důkazy byly obsaženy ve spise Komise.

35      Dodatečné požadavky, které se Tribunál snaží uložit, jako je předložení korespondence mezi společnostmi Ryanair a dalšími na jedné straně a letištěm Klagenfurt na straně druhé, postrádají právní základ, jelikož možnost Tribunálu připustit důkazy na základě čl. 85 odst. 3 jeho jednacího řádu nepodléhá povinnosti „předložit doklad“. Z judikatury totiž vyplývá, že poskytnutí odůvodnění může stačit k odůvodnění opožděného předložení důkazů.

36      Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.

 Závěry Soudního dvora

37      Úvodem je třeba připomenout, že přezkum Tribunálem přípustnosti důkazů a důkazních návrhů, které mu byly předloženy, představuje právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 2020, BP v. FRA, C‑669/19 P, EU:C:2020:713, bod 42 a citovaná judikatura).

38      Pokud jde o první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, k níž je argumentace uvedena v bodě 33 tohoto rozsudku, je třeba zdůraznit, že v souladu s čl. 76 písm. f) jednacího řádu Tribunálu musí každá žaloba případně obsahovat důkazy a důkazní návrhy a že čl. 85 odst. 1 tohoto jednacího řádu upřesňuje, že důkazy a důkazní návrhy se předkládají v rámci první výměny spisů účastníků řízení.

39      Dále podle tohoto čl. 85 odst. 2 mohou hlavní účastníci řízení v replice a v duplice předložit nebo navrhnout na podporu své argumentace další důkazy za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné. Odstavec 3 uvedeného článku 85 doplňuje, že hlavní účastníci řízení mohou výjimečně předložit nebo navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení nebo před rozhodnutím Tribunálu, že rozhodne bez konání ústní části řízení, za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.

40      Odstavec 4 téhož článku 85 stanoví, že aniž je dotčeno rozhodnutí Tribunálu, které má být vydáno o přípustnosti důkazů předložených či navržených na základě odstavců 2 a 3, poskytne předseda ostatním účastníkům řízení příležitost vyjádřit se k nim.

41      Pokud jde o ustanovení dřívějšího jednacího řádu Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 2. května 1991 (Úř. věst. 1991, L 136, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 136), obdobná základním pravidlům, která jsou nyní obsažena v čl. 76 písm. f) a v čl. 85 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, který je v současné době v platnosti, Soudní dvůr uvedl, že tato ustanovení upřesňující fázi řízení, ve které musí být předloženy navrhované důkazy, zohledňují v zájmu řádného výkonu spravedlnosti zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní, jakož i právo na spravedlivý proces. Tato ustanovení mají totiž za cíl informovat další účastníky řízení o důkazech předložených na podporu obhajovaných tvrzení a umožnit jim připravit svou užitečnou obranu nebo repliku, jelikož ukládají účastníkům řízení, aby označily jejich důkazy a důkazní návrhy při podání žaloby nebo žalobní odpovědi, v souladu s uvedenými zásadami a s právem. Soudní dvůr rovněž uvedl, že předložení důkazů a důkazních návrhů v první fázi řízení je odůvodněno rovněž cílem řádného výkonu spravedlnosti, jelikož díky rychlému připravení spisů umožňuje projednání věci v přiměřené lhůtě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr, C‑243/04 P, EU:C:2005:238, bod 30).

42      Pokud jde dále o ustanovení tohoto dřívějšího jednacího řádu, které je nyní v podstatě obsaženo v čl. 85 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, Soudní dvůr upřesnil, že toto ustanovení odráží rovněž požadavek spravedlivého procesu, a konkrétně ochrany práva na obhajobu, jelikož umožňuje navrhnout provedení důkazů mimo situace nyní uvedené v čl. 76 písm. f) a v čl. 85 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr, C‑243/04 P, EU:C:2005:238, bod 32).

43      Kromě toho, pokud jde o ustanovení obsažená v odstavcích 1, 2 a 4 článku 85 jednacího řádu Tribunálu, Soudní dvůr již rovněž rozhodl, že i když v souladu s pravidlem prekluze stanoveným v čl. 85 odst. 1 tohoto jednacího řádu musí účastníci řízení odůvodnit prodlení při předložení nových důkazů nebo důkazních návrhů, má unijní soud pravomoc přezkoumat opodstatněnost důvodu pro opožděné předložení těchto důkazů nebo důkazních návrhů, a případně jejich obsah, jakož i pravomoc je odmítnout, není-li toto opožděné předložení právně dostačujícím způsobem odůvodněno nebo opodstatněné. Opožděné předložení důkazů či důkazních návrhů účastníkem řízení lze odůvodnit zejména skutečností, že tento účastník řízení neměl předmětné důkazy k dispozici dříve nebo že opožděné předložení důkazů protistranou odůvodňuje, aby byl spis doplněn tak, že bude zajištěno dodržení zásady kontradiktornosti (rozsudek ze dne 16. září 2020, BP v. FRA, C‑669/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:713, bod 41 a citovaná judikatura).

44      Tyto zásady vyplývající z judikatury připomenuté v bodech 41 až 43 tohoto rozsudku platí a fortiori pro důkazy předložené a důkazní návrhy učiněné na základě čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu. Toto ustanovení totiž nepředstavuje, jako odstavec 2 tohoto článku, pouhou odchylku od obecného pravidla uvedeného v odstavci 1 uvedeného článku, ale výjimku ze základního pravidla a z odchylky stanovené v těchto odstavcích 1 a 2, přičemž možnost stanovenou v tomto odstavci 3 lze podle samotného znění tohoto ustanovení využít pouze výjimečně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. dubna 2005, Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr, C‑243/04 P, EU:C:2005:238, bod 33, jakož i ze dne 16. září 2020, BP v. FRA, C‑669/19 P, EU:C:2020:713, bod 47), a jeho použití tedy předpokládá prokázání existence výjimečných okolností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, HX v. Rada, C‑540/18 P, EU:C:2019:707, bod 67).

45      Z celé této judikatury vyplývá, že právě použití pravidel provádění důkazů stanovených v článku 85 jednacího řádu Tribunálu umožňuje zajistit dodržování zásad kontradiktornosti nebo rovnosti zbraní, práva na spravedlivý proces nebo dále řádného výkonu spravedlnosti. Tribunál tedy nemohl tím, že použil pravidlo stanovené v čl. 85 odst. 3 svého jednacího řádu, porušit tyto zásady a práva, a to i když měl za to, že dodatečné důkazy jsou nepřípustné z důvodu, že prodlení s jejich předložením nebylo právně dostačujícím způsobem odůvodněno (obdobně viz rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr, C‑243/04 P, EU:C:2005:238, bod 34).

46      Z toho rovněž vyplývá, že Tribunál nebyl povinen specificky odůvodnit své odmítnutí dodatečných důkazů s ohledem na každou z uvedených zásad a práv nebo svou způsobilost rozhodnout věc v přiměřené lhůtě, jelikož toto odůvodnění je vlastní použití tohoto ustanovení jednacího řádu Tribunálu. Z téhož důvodu nelze mít ani za to, že by Tribunál byl v zásadě povinen přijmout důkazy předložené opožděně, pokud neprokáže, že jejich odmítnutí je nezbytné k zajištění dodržování týchž zásad a práv.

47      Navrhovatelky nemohou v tomto ohledu vyvozovat žádný užitečný argument ze skutečnosti, že Komise měla možnost před Tribunálem zaujmout stanovisko k dodatečným důkazům a jejich možným dopadům na legalitu sporného rozhodnutí. Tato skutečnost totiž odráží pouze to, že Tribunál použil správně čl. 85 odst. 4 svého jednacího řádu, který ostatně výslovně stanoví, že ostatní účastníci řízení mají možnost vyjádřit se k předloženým důkazům či důkazním návrhům učiněným zejména podle odstavce 3 tohoto článku, aniž je dotčeno rozhodnutí Tribunálu, které má být vydáno o jejich přípustnosti.

48      První část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

49      Pokud jde o druhou část tohoto důvodu, jejíž argumentace je uvedena v bodě 34 tohoto rozsudku, je pravda, jak tvrdí navrhovatelky, a v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 43 a 44 tohoto rozsudku, že opožděné předložení důkazů nebo důkazních návrhů jedním z účastníků řízení podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu může být odůvodněno zejména skutečností, že tento účastník řízení neměl dříve k dispozici dotčené důkazy. Nic to však nemění na tom, že zaprvé podle téže judikatury má Tribunál pravomoc dotčené důkazy odmítnout, pokud má za to, že toto opožděné předložení není právně dostačujícím způsobem odůvodněno nebo není opodstatněné, a zadruhé že použití tohoto odstavce 3 předpokládá, že je prokázána existence výjimečných okolností.

50      V projednávané věci Tribunál v bodech 59 až 62 napadeného rozsudku přezkoumal okolnosti, které před ním byly uvedeny společností Ryanair a dalšími za účelem prokázání přípustnosti dodatečných důkazů, a v bodě 63 tohoto rozsudku, jak již uvedl v bodě 58 uvedeného rozsudku, z toho vyvodil, že je třeba mít za to, že společnosti Ryanair a další nepředložily důkazy, které by mohly ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu odůvodnit opožděné předložení těchto důkazů dne 25. září 2020, tedy čtyři dny před jednáním, které se před ním konalo, a jsou tedy nepřípustné.

51      Pokud jde v tomto ohledu o tabulku příjmů z činností mimo leteckou dopravu, v bodě 59 uvedeného rozsudku uvedl, že ani žádost zaslaná Komisi během správního řízení, ani návrh na organizační procesní opatření předložený Tribunálu v srpnu 2018 nezaručují společnosti Ryanair a dalším přístup k požadovaným údajům. Rovněž konstatoval, že společnosti Ryanair a další neuvedly důvody, proč jim bylo zabráněno, aby v téže době na letišti Klagenfurt podnikly kroky nezbytné k tomu, aby měly přístup k údajům ze správního spisu, které by rovněž zahrnovaly tuto tabulku.

52      V bodě 60 uvedeného rozsudku dodal, že vysvětlení společností Ryanair a dalších vyvozovaná z důsledků, které měla pandemie covidu-19 na řádné fungování tohoto letiště, jsou vágní a neověřitelná, a nestačí tedy sama o sobě k prokázání existence takových obtíží při získávání informací od uvedeného letiště, které by odůvodňovaly opožděné předložení dokumentu několik dní před ústním jednáním, který, jak to potvrdily společnosti Ryanair a další, byl poskytnut Komisi rakouskými orgány o několik let dříve během správního řízení.

53      Dále v bodě 61 téhož rozsudku uvedl, že i za předpokladu, že by odkaz Komise na tabulku příjmů z činností mimo leteckou dopravu v duplice mohl odůvodnit opožděné předložení této tabulky, tato duplika byla podána dne 25. února 2019, tedy dávno před krizí spojenou s pandemií covidu-19. Tribunál v tomto ohledu uvedl, že společnosti Ryanair a další nepředložily „žádný důkaz pocházející například z jejich korespondence s příslušnými službami [letiště Klagenfurt], aby odůvodnily předložení [uvedené tabulky] dne 25. září 2020, a sice osmnáct měsíců poté, co Komise podala dupliku“.

54      Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, měl Tribunál právem za to, že společnosti Ryanair a další tím, že se dovolávaly jen těchto skutečností, právně dostačujícím způsobem neprokázaly existenci okolností odůvodňujících přípustnost tabulky příjmů z činností mimo leteckou dopravu podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, které v projednávané věci vycházely z toho, že s touto tabulkou nemohly disponovat v dřívější fázi řízení, a to jelikož tento odstavec 3 má v režimu provádění důkazů před Tribunálem povahu výjimky.

55      Nejprve s ohledem na ustanovení nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), které bylo platné v době podání žádostí o přístup ke spisu Komise, jakož i na tehdy již ustálenou judikaturu Soudního dvora týkající se neexistence práva zúčastněných stran na přístup ke správnímu spisu Komise v rámci kontrolního řízení zahájeného podle čl. 108 odst. 2 SFEU, ať již na základě tohoto nařízení, nebo v zásadě v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331), ledaže by byla vyvrácena obecná domněnka porušení ochrany cílů vyšetřování (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června 2010, Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau, C‑139/07 P, EU:C:2010:376, body 54 až 62 a 67 až 70), měl Tribunál oprávněně za to, že tyto žádosti nebyly dostatečné k prokázání toho, že společnosti Ryanair a další nemohly mít tuto tabulku k dispozici v dřívější fázi řízení. Mohl mít tedy právem za to, že jejich negativní výsledek byl nedostatečný k prokázání jejich nemožnosti disponovat touto tabulkou v dřívější fázi řízení a že vzhledem k neexistenci vysvětlení, pokud jde o důvod, proč letiště Klagenfurt nebylo přímo kontaktováno v dřívější fázi, tento negativní výsledek neumožňuje právně dostačujícím způsobem odůvodnit přípustnost uvedené tabulky ve smyslu čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu.

56      Dále s ohledem na dobu delší než jeden rok, která uplynula mezi datem podání dupliky a vznikem důsledků pandemie covidu-19 v Evropské unii, je opodstatněné i konstatování Tribunálu v bodě 61 napadeného rozsudku týkající se argumentace společností Ryanair a dalších ohledně těchto důsledků. V tomto ohledu je třeba s ohledem na argumentaci navrhovatelek uvedenou v bodě 35 tohoto rozsudku dodat, že Tribunál v tomto bodě 61 neuložil žádný dodatečný požadavek nad rámec požadavků vyplývajících z čl. 85 odst. 3 jeho jednacího řádu. Jak vyplývá z bodů 43 a 44 tohoto rozsudku, unijní soud má pravomoc přezkoumat opodstatněnost důvodu opožděného předložení důkazů. V tomto kontextu tedy může mít za to, že odůvodnění předložené účastníkem řízení se nejeví jako věrohodné, jelikož tento účastník řízení svá tvrzení nepodložil žádným listinným důkazem, i když tak mohl učinit.

57      Konečně, pokud jde o návrh na organizační procesní opatření předložený Tribunálu, bylo rovněž zřejmé, že vzhledem k neexistenci jakékoli povinnosti Tribunálu vyhovět takovému návrhu je výsledek tohoto návrhu příliš nejistý na to, aby společnosti Ryanair a další mohly užitečně vycházet z tohoto postupu za účelem získání této tabulky, takže ani dovolávání se tohoto postupu a skutečnosti, že probíhal, nestačí k prokázání existence okolností, které právně dostačujícím způsobem odůvodňují prodlení s předložením této tabulky, a v důsledku toho její přípustnost podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu.

58      Pokud jde o údaje o nákladech, Tribunál v bodě 62 napadeného rozsudku uvedl, že odstavec obsahující tyto údaje byl zahrnut do studie hospodářského poradce společnosti Ryanair, která byla vypracována pro společnosti Ryanair a další v listopadu 2014, a že se jim nepodařilo prokázat důvod, proč nemohly tento dokument přiložit ke své žalobě nebo replice. V tomto ohledu měl za to, že jejich argument vycházející z „neoddělitelné vazby“, která existovala mezi předložením těchto údajů a předložením tabulky příjmů z činností mimo leteckou dopravu, nemůže být přijat, jelikož otázka výpočtu ze strany Komise inkrementálních provozních nákladů, které mohlo letiště Klagenfurt očekávat, již byla vznesena společností Ryanair a dalšími v jejich návrhu na zahájení řízení, jakož i v jejich replice a tyto údaje již měly v tomto období k dispozici.

59      S ohledem na tyto okolnosti, které navrhovatelky nezpochybňují, a na povahu výjimky, kterou má čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, mohl mít Tribunál rovněž právem za to, že společnosti Ryanair a další právně dostačujícím způsobem neodůvodnily opožděné předložení těchto údajů, a v důsledku toho tento dodatečný důkaz odmítl jako nepřípustný.

60      Kromě toho navrhovatelky nemohou v projednávané věci vyvozovat užitečný argument z toho, jak Tribunál rozhodl o dodatečných důkazech předložených hlavními účastníky řízení po ukončení písemné části řízení ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 15. června 2022, Qualcomm v. Komise (Qualcomm – Platby za výlučný odběr) (T‑235/18, EU:T:2022:358), kterých se dovolávaly na jednání před Soudním dvorem. Jak totiž v podstatě uvedla i generální advokátka v bodech 39 a 40 svého stanoviska, odůvodnění předložená v této věci nesouvisí s odůvodněními uplatněnými v projednávané věci.

61      Navíc existence výjimečných okolností odůvodňujících přípustnost důkazů předložených na základě čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu musí být z povahy věci nutně posuzována případ od případu s ohledem na zvláštní okolnosti vlastní každé věci.

62      Skutečnost, že Tribunál mohl mít ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, za to, že za okolností této věci bylo předložení dodatečných důkazů po ukončení písemné části řízení odůvodněno výjimečnými okolnostmi, a že tedy tyto důkazy musely být přijaty na základě čl. 85 odst. 3 jednacího řádu, tudíž nemůže prokázat, že napadený rozsudek, který se týká odlišných skutkových okolností a odlišných důvodů odůvodnění, je v tomto ohledu stižen pochybením.

63      Navrhovatelky nemohou v projednávané věci ani vyvozovat žádný užitečný argument z judikatury týkající se sporů v oblasti práva ochranných známek Evropské unie, vycházející z rozsudků Tribunálu citovaných v bodě 34 tohoto rozsudku, jelikož tyto rozsudky nemají dosah, který jim navrhovatelky přiznávají.

64      V prvním z těchto citovaných rozsudků se totiž nejednalo o důkazy ve vlastním slova smyslu, ale o skutečnosti vycházející z judikatury unijního soudu, jakož i z vnitrostátní nebo mezinárodní judikatury, o nichž již Tribunál rozhodl, že účastníkům řízení ani Tribunálu nelze zabránit v tom, aby se jimi inspirovali při výkladu unijního práva. Navíc odkaz na skutečnost, že tyto důkazy již byly předloženy odvolacímu senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a tímto senátem přezkoumány, byl zmíněn pouze pro úplnost. Pokud jde o druhý z těchto rozsudků, z bodu 23 tohoto rozsudku vyplývá, že Tribunál rovněž pro úplnost uvedl, že dotčené důkazy nejsou obsaženy ve spise z řízení před odvolacím senátem, přičemž Tribunál tyto důkazy odmítl z důvodu, že dotčení účastníci nepředložili žádné odůvodnění jejich opožděného předložení.

65      V tomto ohledu je třeba ještě zdůraznit, že toto doplňující odůvodnění Tribunálu lze vysvětlit zvláštnostmi sporů v oblasti práv z ochranných známek Evropské unie. Podle čl. 178 odst. 5 jednacího řádu Tribunálu totiž od okamžiku doručení žaloby, která byla podána k Tribunálu, EUIPO předá Tribunálu spis z řízení před odvolacím senátem. Tribunál má tedy od okamžiku doručení této žaloby k dispozici tento spis a všechny důkazy, které obsahuje. Tak tomu však není v případě správního spisu Komise v rámci řízení o kontrole státní podpory.

66      Z těchto úvah vyplývá, že druhá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná, a v důsledku toho je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout v plném rozsahu.

 K druhému důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

67      V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál tím, že měl za to, že zaprvé Komise neporušila promlčecí lhůtu použitelnou na navrácení podpory, pokud jde o vedlejší ujednání z roku 2002 mezi společnostmi DMG a LV a dohodu z roku 2002 mezi společnostmi DMG a AMS, a zadruhé že sporné rozhodnutí bylo v tomto ohledu dostatečně odůvodněno, dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu článku 17 nařízení 2015/1589 a při použití článku 296 SFEU.

68      Zaprvé navrhovatelky kritizují body 70 až 79 napadeného rozsudku v rozsahu, v němž tento článek 17 zbavují účinku. Z těchto bodů vyplývá, že Tribunál má za to, že žádost o informace formulovaná Komisí široce, přičemž používá „univerzální“ formulaci, aniž by tato žádost obsahovala zvláštní údaj o opatření, které by mohlo představovat státní podporu, nebo aniž by Komise věděla o existenci takového opatření, ve vztahu ke kterému dochází k přerušení promlčecí lhůty, je právně dostačující k přerušení této lhůty.

69      Přitom zaprvé samotné znění čl. 17 odst. 2 nařízení 2015/1589, který odkazuje na „protiprávní podporu“, ukládá, aby se žádosti o informace vztahovaly ke specifickému opatření, které Komise přezkoumává.

70      Zadruhé v předchozích věcech, ve kterých unijní soudy potvrdily, že žádost Komise o informace přerušuje běh promlčecí lhůty, dotčené žádosti označily konkrétní opatření, která Komise přezkoumávala. Žalobkyně v tomto ohledu odkazují na usnesení ze dne 7. prosince 2017, Irsko v. Komise (C‑369/16 P, EU:C:2017:955, bod 42), a na rozsudky ze dne 26. dubna 2018, ANGED (C‑233/16, EU:C:2018:280, bod 84); ze dne 10. dubna 2003, Département du Loiret v. Komise (T‑369/00, EU:T:2003:114, bod 85), jakož i ze dne 22. dubna 2016, Irsko a Aughinish Alumina v. Komise (T‑50/06 RENV II a T‑69/06 RENV II, EU:T:2016:227, body 3, 7 a 183).

71      Zatřetí desetiletá promlčecí lhůta stanovená v článku 17 nařízení 2015/1589 má za cíl zajistit právní jistotu, a směřuje tak zejména k ochraně některých zúčastněných stran, mezi něž patří dotčený členský stát a příjemce podpory. Napadený rozsudek je přitom s tímto cílem neslučitelný. Pokud by totiž tato lhůta mohla být přerušena žádostí o informace, která neupřesňuje zkoumané opatření, například proto, že Komise ještě o jeho existenci neví, byla by ve vztahu k dotčenému členskému státu porušena zásada právní jistoty, pokud jde o opatření, která poskytl a která ještě mohou vést k navrácení podpory, a opatření, která poskytl a která již nemohou vést k navrácení podpory podle tohoto článku 17.

72      Začtvrté úvahy Tribunálu uvedené v bodech 77 až 79 napadeného rozsudku, podle kterých by došlo k přerušení promlčecí lhůty i za předpokladu, že by se žádosti Komise o informace netýkaly specificky vedlejšího ujednání z roku 2002 mezi společnostmi DMG a LV, jakož i dohody z roku 2002 mezi společnostmi DMG a AMS, jelikož tyto dohody byly „neoddělitelně vázány“ na jiné dohody uvedené v dřívějších žádostech Komise o informace, jsou rovněž stiženy nesprávným právním posouzením. Skutečnost, že Komise po skončení svého šetření tvrdila, že některá opatření jsou propojena, nemůže žádosti o informace, která v okamžiku svého vydání legálně nevedla k přerušení promlčení, zpětně propůjčit takovou povahu.

73      Zadruhé navrhovatelky tvrdí, že Tribunál měl v bodech 80, 81 a 83 až 85 napadeného rozsudku nesprávně za to, že Komise, pokud jde o promlčecí lhůtu nebo její přerušení, odůvodnila sporné rozhodnutí právně dostačujícím způsobem. Je nesporné, že během šetření informovaly Komisi, že značná část údajné podpory není podle nich vymahatelná z důvodu uplynutí promlčecí lhůty. Body 2 až 4 odůvodnění sporného rozhodnutí, ze kterých Tribunál vycházel při závěru, že Komise splnila svou povinnost uvést odůvodnění, přitom neodkazují na tyto argumenty, a dokonce ani na promlčecí lhůtu či její přerušení na základě žádostí o informace. Okolnost, že Komise nebyla povinna odpovědět na každý z argumentů, které jí byly předloženy, neumožnila Tribunálu dospět k závěru, že sporné rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno.

74      K tomu, aby navrhovatelky mohly účinně vykonat právo na soudní přezkum v prvním stupni a Tribunál mohl správně vykonat přezkumné pravomoci, bylo třeba, aby mohly pouze na základě obsahu sporného rozhodnutí pochopit důvody, proč Komise odmítla argumenty předložené navrhovatelkami během šetření, pokud jde o promlčecí lhůtu. Takové chápání bylo nemožné pouze na základě bodů 2 až 4 odůvodnění tohoto rozhodnutí, které v tomto ohledu nezmiňují jediný relevantní důvod, a sice skutečnost, že žádosti o informace uvedené ve zmíněných bodech odůvodnění přerušily běh promlčecí lhůty.

75      Komise odpovídá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.

 Závěry Soudního dvora

76      Pokud jde o první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká údajného porušení článku 17 nařízení 2015/1589, ke kterému mělo dojít v bodech 70 až 79 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál poté, co v bodech 70 a 71 tohoto rozsudku připomněl obsah tohoto článku a související judikatury Tribunálu, v bodě 72 tohoto rozsudku uvedl, že v projednávané věci je nesporné, že desetiletá promlčecí lhůta stanovená v odstavci 1 tohoto článku začala běžet dne 9. srpna 2002.

77      Dále v bodě 73 uvedeného rozsudku uvedl, že stížnost zaslaná dopisem Komise ze dne 11. října 2007 rakouským orgánům odkazuje na „výhodná ujednání poskytnutá [letištěm Klagenfurt] společnosti Ryanair“ od 27. června 2002; že Komise ve své žádosti o doplňující informace zaslané těmto orgánům dne 15. listopadu 2010 položila otázky týkající se dohody o spolupráci mezi společnostmi DMG a Ryanair, na níž byly založeny platby za marketingové služby, a požádala o příklad této dohody, jakož i informace o náhradách letištních poplatků od roku 2000 a že žádost o informace určená rakouským orgánům dne 24. března 2011 zahrnovala řadu otázek týkajících se dohod z roku 2002, včetně žádosti o předložení originálů dohod uzavřených se společností Ryanair, včetně marketingové dohody.

78      Tribunál v bodě 74 téhož rozsudku rovněž uvedl, že Komise ve své žádosti o doplňující informace zaslané společnosti Ryanair dne 8. dubna 2011 vyzvala společnost Ryanair, aby předložila informace o smlouvách uzavřených během posledních deseti let, a zejména ji požádala, aby jí poskytla seznam všech smluv, které nebyly prodlouženy nebo jejichž plnění bylo během tohoto období ukončeno, a vysvětlila důvody ukončení a neprodloužení. Tribunál v tomto bodě rovněž uvedl, že společnost Ryanair ve své odpovědi Komisi ze dne 4. července 2011 tvrdila, že všechny smlouvy s tímto letištěm byly prodlouženy nebo změněny v důsledku obchodních jednání, s výjimkou dohody z roku 2002 mezi společnostmi DMG a LV, která byla ukončena před uplynutím její platnosti. Tribunál měl za to, že ze všech těchto skutečností vyplývá, že všechny výše uvedené žádosti o informace se týkaly rovněž dohody z roku 2002 mezi společnostmi DMG a AMS, jakož i vedlejšího ujednání z roku 2002 mezi společnostmi DMG a LV.

79      V bodě 75 napadeného rozsudku měl následně za to, že s ohledem na judikaturu, kterou připomněl v bodě 70 tohoto rozsudku, představují tyto žádosti o informace opatření ve smyslu čl. 17 odst. 2 nařízení 2015/1589, která mohou přerušit desetiletou promlčecí lhůtu. V bodě 76 téhož rozsudku konstatoval, že jelikož byly všechny tyto žádosti zaslány Komisí rakouským orgánům a společnosti Ryanair během období deseti let, které začalo dne 9. srpna 2002, nelze mít za to, že pravomoci Komise ve věci navrácení podpory byly promlčeny na základě čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589.

80      Tribunál konečně v bodech 77 až 79 napadeného rozsudku v podstatě dodal, že „ostatně“ s ohledem na různé skutkové okolnosti uvedené ve sporném rozhodnutí a prokazující existenci „neoddělitelné“ vazby mezi dohodami z roku 2002, bylo správné, že Komise tyto dohody přezkoumala jako jedinou transakci. Tribunál z toho v tomto kontextu vyvodil, že i kdyby se žádosti Komise o informace netýkaly právě dohody z roku 2002 mezi společnostmi DMG a AMS, jakož i vedlejšího ujednání z roku 2002 mezi společnostmi DMG a LV, promlčecí lhůta stanovená v čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589 byla skutečně přerušena.

81      Z těchto skutečností zaprvé vyplývá – na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky – že Tribunál neměl v žádném případě za to, že k přerušení promlčecí lhůty stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589 stačí každá žádost o informace zaslaná Komisí členskému státu jakkoli vágně nebo široce formulovaná, sama neobsahující konkrétní údaj o opatření, které může představovat státní podporu, či bez vědomí Komise o existenci případné podpory.

82      Naopak z těchto bodů, a konkrétně z bodů 73 a 74 napadeného rozsudku, vyplývá, že Tribunál měl za to, že opatřením, které přerušuje běh promlčecí lhůty ve smyslu odstavce 2 tohoto článku, může být pouze opatření přijaté „v souvislosti s protiprávní podporou“ a že tato podpora byla v projednávaném případě identifikována od okamžiku, kdy Komise Rakouské republice předala stížnost ze dne 11. října 2007 zmíněnou v bodě 19 tohoto rozsudku, v níž se uvádí, že společnost Ryanair údajně byla od 27. června 2002 příjemcem protiprávních státních podpor zejména od letiště Klagenfurt prostřednictvím společnosti KFBG, a která byla poté postupně upřesňovaná v průběhu správního řízení, a to stále před uplynutím desetileté lhůty stanovené v odstavci 1 uvedeného článku.

83      Zadruhé nelze mít za to, jak rovněž v podstatě tvrdí žalobkyně, že k tomu, aby mohl být postup vyšetřování provedený Komisí kvalifikován jako opatření, které přerušuje běh promlčecí lhůty ve smyslu tohoto odstavce 2, je nezbytné, aby Komise zcela specificky identifikovala každou z dohod spadajících do smluvního celku představujícího opatření podpory, které je předmětem tohoto šetření.

84      Je pravda, že podle čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589 podléhají pravomoci Komise ve věci navrácení podpory promlčecí lhůtě deseti let a odstavec 2 druhá věta tohoto článku upřesňuje, že tuto lhůtu přerušuje zejména „jakékoli opatření přijaté Komisí […] týkající se protiprávní podpory“.

85      Navíc z bodu 26 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že promlčecí lhůta stanovená v tomto čl. 17 odst. 1 byla stanovena z důvodů právní jistoty, a směřuje zejména k ochraně některých zúčastněných stran, mezi něž patří dotčený členský stát a příjemce podpory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2005, Scott v. Komise, C‑276/03 P, EU:C:2005:590, bod 30).

86      Je třeba nicméně připomenout, že článek 107 SFEU má za cíl zabránit tomu, aby obchod mezi členskými státy byl dotčen zvýhodněními poskytovanými veřejnými orgány, která různými způsoby narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby (rozsudek ze dne 15. června 2006, Air Liquide Industries Belgium, C‑393/04 a C‑41/05, EU:C:2006:403, bod 27, jakož i citovaná judikatura). Kontrola státních podpor vykonávaná Komisí tedy přispívá k zachování nenarušených podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

87      Dále ze znění čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 2 odst. 2 nařízení 2015/1589 vyplývá, že pokud v rámci řízení ve věci protiprávních podpor Komise požádá dotyčný členský stát, aby jí poskytl informace, členský stát jí poskytne všechny nezbytné informace, aby Komisi umožnil přijmout rozhodnutí podle článků 4 a 9 tohoto nařízení. Ze znění čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 5 odst. 1 a 2 tohoto nařízení rovněž vyplývá, že pokud má Komise za to, že informace poskytnuté dotyčným členským státem ohledně určitého opatření jsou neúplné, požádá o všechny nezbytné dodatečné informace a pokud členský stát neodpoví na takovou žádost ve stanovené lhůtě, nebo poskytne-li neúplné informace, Komise mu zašle upomínku poskytující přiměřenou dodatečnou lhůtu pro poskytnutí informací. Uvedený článek 12 navíc v odstavci 3 stanoví, že pokud navzdory této upomínce dotyčný členský stát neposkytne požadované informace ve lhůtě předepsané Komisí nebo pokud poskytne neúplné informace, Komise si rozhodnutím vyžádá poskytnutí informací, přičemž zejména upřesní povahu požadovaných informací.

88      Přijmout takový výklad pojmu „jakékoliv opatření přijaté […] týkající se protiprávní podpory“, jaký uvádějí navrhovatelky v projednávané věci, by přitom představovalo nepřiměřený zásah do vyšetřovacích pravomocí Komise, a tedy do její schopnosti v souladu s posláním, které jí svěřuje Smlouva o FEU, zajistit zachování nenarušených podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu prostřednictvím kontroly podpor poskytovaných státy. To platí tím spíše, jedná-li se jako v projednávané věci o protiprávní státní podporu, ohledně níž má Komise již z povahy věci k dispozici méně informací než informace týkající se opatření podpory, která jí byla oznámena v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU.

89      Zatřetí z rozsudků a usnesení dovolávaných navrhovatelkami, uvedených v bodě 70 tohoto rozsudku, nelze vyvodit opačný argument. Body těchto rozsudků a tohoto usnesení, na které odkazují, se totiž omezují na skutková zjištění, která jsou vlastní každé z těchto věcí, a neobsahují žádnou úvahu umožňující potvrdit výklad čl. 17 odst. 2 nařízení 2015/1589, který navrhovatelky v projednávané věci navrhují.

90      Začtvrté v rozsahu, v němž navrhovatelky kritizují body 77 až 79 napadeného rozsudku, jejichž obsah je uveden v bodě 80 tohoto rozsudku, stačí uvést, že jak naznačuje použití výrazu „ostatně“, je odůvodnění obsažené v těchto bodech doplňující, takže tato část argumentace navrhovatelek musí být odmítnuta jako irelevantní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. října 2002, Aéroports de Paris v. Komise, C‑82/01 P, EU:C:2002:617, bod 41, a ze dne 12. května 2022, Klein v. Komise, C‑430/20 P, EU:C:2022:377, bod 32 a citovaná judikatura).

91      První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být v důsledku toho zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti odmítnuta jako nepřípustná.

92      Pokud jde o druhou část tohoto důvodu, týkající se údajného porušení článku 296 SFEU, kterého se měl dopustit Tribunál v bodech 80, 81 a 83 až 85 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál poté, co v bodech 80 a 81 uvedeného rozsudku připomněl relevantní judikaturu v této oblasti, v bodě 82 uvedeného rozsudku konstatoval, že z bodů 2 až 4 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že Komise odkázala na data, kdy požádala rakouské orgány a společnost Ryanair o dodatečné informace o dohodách, které byly předmětem stížnosti ze dne 5. října 2007, na jejímž základě si konkurent společnosti Ryanair u Komise stěžoval na skutečnost, že tato letecká společnost byla příjemcem protiprávních státních podpor v souvislosti s letištěm Klagenfurt.

93      V bodě 83 téhož rozsudku měl Tribunál za to, že Komise tak dostatečně jasně uvedla data, ke kterým byla přerušena desetiletá lhůta stanovená v čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589. Dodal, že jelikož rakouské orgány a společnost Ryanair znají jako adresáti obsah žádostí o doplňující informace, které jim Komise zaslala, byla Komise povinna uvést pouze skutečnosti, které měly zásadní význam v rámci systematiky sporného rozhodnutí, a sice data, kdy přijala opatření, která mohla přerušit běh promlčecí lhůty.

94      Tribunál z toho v bodech 84 a 85 napadeného rozsudku vyvodil, že za těchto okolností nebyla Komise povinna uvést k tomuto bodu zvláštní odůvodnění v uvedeném rozhodnutí, a tedy v tomto ohledu dostatečně odůvodnila toto rozhodnutí.

95      Tímto rozhodnutím Tribunál neporušil článek 296 SFEU. V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, kterou Tribunál navíc připomněl v bodě 80 napadeného rozsudku, musí být odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky tohoto článku, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 63; jakož i ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 198, jakož i citovaná judikatura).

96      Je třeba rovněž připomenout, že řízení o kontrole státních podpor je vzhledem ke své obecné logice řízením zahájeným vůči členskému státu odpovědnému, s ohledem na jeho povinnosti vyplývající z unijního práva, za poskytnutí podpory. V tomto řízení se tak jiné zúčastněné strany než dotyčný členský stát nemohou samy zúčastnit kontradiktorní diskuse s Komisí, obdobné té, která je zahájena ve prospěch zmíněného členského státu. Žádné ustanovení uvedeného řízení nevyhrazuje mezi zúčastněnými stranami zvláštní úlohu příjemci takové podpory. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že řízení o kontrole státních podpor není řízením zahájeným proti příjemci nebo příjemcům podpor, což by znamenalo, že by příjemce nebo příjemci podpor mohli uplatnit tak široká práva, jako jsou práva obhajoby jako taková (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. března 2020, Komise v. Gmina Miasto Gdynia a Port Lotniczy Gdynia Kosakowo, C‑56/18 P, EU:C:2020:192, body 73 až 75, jakož i citovaná judikatura).

97      Tribunál měl tedy právem za to, že pokud jde o použití promlčecí lhůty stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589, je sporné rozhodnutí odůvodněno právně dostačujícím způsobem. Zejména k tomu, aby Komise splnila svou povinnost odůvodnit sporné rozhodnutí v tomto ohledu, nebylo nutné odpovědět na argumenty navrhovatelek, jelikož v souladu s judikaturou připomenutou v předchozím bodě se příjemce podpory nemůže domáhat takové kontradiktorní diskuze s Komisí, jako je diskuze, na kterou má nárok dotčený členský stát, a jelikož z tohoto rozhodnutí přinejmenším implicitně vyplývá, že Komise měla za to, že argumentaci, kterou navrhovatelky předložily, nelze přijmout.

98      Druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

99      Druhý důvod kasačního opravného prostředku je v důsledku toho třeba zamítnout jako zčásti neopodstatněný a zčásti neúčinný.

 Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

100    V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, které mu byly předloženy při posuzování otázky, zda Komise legálně použila kritérium soukromého subjektu v tržním hospodářství za účelem určení, zda společnosti Ryanair a další získaly výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Pro účely výpočtu ziskovosti sporných dohod ex ante totiž Komise použila neúplné, nespolehlivé a nevhodné údaje, které způsobily vadnost jejího závěru o existenci výhody. Tato zkreslení jsou tři.

101    Zaprvé Tribunál v bodech 331 a 332 napadeného rozsudku, pokud jde o analýzu ziskovosti dohod z roku 2006 ex ante, zkreslil ustanovení 7.1 DLS z roku 2006, které je připojeno v příloze A.2.5 návrhu na zahájení řízení. Toto ustanovení označuje bezpečnostní poplatek jako poplatek, který měla Ryanair platit letišti na základě smlouvy. Kromě toho zkreslil oddíl 2.2.3 zprávy ze dne 31. srpna 2012 připravené hospodářským poradcem žalobkyň, připojenou v příloze A.3.5.1 k této žalobě, jakož i tabulku 2.21 obsaženou ve zprávě tohoto poradce ze dne 13. dubna 2012, připojenou v příloze A.3.4.1 uvedené žaloby, které potvrzují, že společnost Ryanair skutečně zaplatila tento bezpečnostní poplatek letišti.

102    Tribunál nicméně potvrdil pochybení Komise spočívající v tom, že považovala tento poplatek za inkrementální náklady pro letiště Klagenfurt, což vedlo Komisi k podcenění očekávané ziskovosti dohod z roku 2006 z hlediska tohoto letiště. Na rozdíl od toho, co je předestřeno v bodě 331 napadeného rozsudku, spis neobsahuje žádný důkaz, který by prokazoval, že tento poplatek byl společnosti Ryanair vrácen, nebo že by uváděl účastníka řízení, který nesl náklady na toto vrácení. Pouze body 101 až 103 dupliky Komise v prvním stupni mohou podpořit posouzení Tribunálu, ale Komise se v nich omezila na to, že bez jakéhokoliv důkazu uplatnila, že rakouské orgány dvakrát potvrdily, že bezpečnostní poplatek byl společnosti Ryanair vrácen.

103    Zadruhé Tribunál v bodech 301 a 302 napadeného rozsudku zkreslil jednak bod 379 písm. e) odůvodnění sporného rozhodnutí, který potvrzuje, že bezpečnostní marže byla zahrnuta do posouzení inkrementálních provozních nákladů, které mohlo letiště očekávat pro dohody z roku 2002, a jednak body 2.24 až 2.27 zprávy hospodářského poradce ze dne 18. července 2018, připojené v příloze A.7.6 návrhu na zahájení řízení, z nichž vyplývá, že nebylo poskytnuto žádné upřesnění ohledně výpočtu této bezpečnostní marže.

104    Z těchto důkazů vyplývá, že odhad inkrementálních provozních nákladů letiště, na kterém Komise založila svou analýzu ziskovosti ex ante, zahrnoval parametr, a sice tuto bezpečnostní marži, jejíž výpočet nebyl nikdy vysvětlen ani zveřejněn, což vedlo k nevysvětlitelně vysokému odhadu inkrementálních provozních nákladů, zejména ve vztahu ke srovnatelným letištím, kterých se rovněž týkalo šetření ohledně státní podpory. Ve zpochybněných bodech napadeného rozsudku Tribunál schválil použití tohoto odhadu Komisí, aniž odkázal na zprávu ze dne 18. července 2018. Z toho je třeba vyvodit, že Tribunál nezohlednil nebo řádně nezohlednil důkazy, které mu byly v tomto ohledu předloženy.

105    Zatřetí Tribunál v bodě 306 napadeného rozsudku zkreslil zaprvé čl. 2 písm. a) DLS z roku 2002, který je připojen v příloze A.2.1 návrhu na zahájení řízení, z něhož vyplývá, že cílová míra obsazenosti byla 76 %; zadruhé bod 382 odůvodnění a tabulku 10 sporného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že Komise použila míru obsazenosti ve výši 70 % pro svou analýzu DLS z roku 2002, jakož i bod 415 písm. a) odůvodnění a tabulku 11 tohoto rozhodnutí, z nichž vyplývá, že Komise použila míru obsazenosti ve výši 85 % pro svou analýzu dohod z roku 2006; zatřetí bod 17 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, z něhož vyplývá, že civilní letectví začalo provozovat lety na letišti „krátce“ po jeho zřízení v roce 1915, a na čtvrtém a posledním místě odstavec 2.14 zprávy hospodářského poradce ze dne 18. července 2018, připojené v příloze A.7.6 návrhu na zahájení řízení, z něhož vyplývá, že míra obsazenosti ve výši 76 % se blížila, ačkoli byla nepatrně nižší, míře obsazenosti ve výši přibližně 80 % dosažené společností Ryanair na její síti leteckých spojení v okamžiku podpisu DLS z roku 2002.

106    Z těchto důkazů vyplývá, že míra obsazenosti ve výši 70 % použitá Komisí k provedení analýzy ziskovosti ex ante DLS z roku 2002 byla příliš nízká. Prokazují totiž, že byla o 6 bodů nižší než cílová obsazenost dohodnutá mezi stranami a o 15 bodů nižší, než byla sazba stanovená Komisí pro její analýzu dohod z roku 2006, a že letiště mělo v okamžiku podpisu DLS z roku 2002 několik desetiletí zkušeností v civilním letectví, což zpochybňuje tezi, že jeho nezkušenost s konkrétní leteckou společností, v projednávané věci společností Ryanair, měla velký vliv na její předpoklady obsazenosti.

107    Tribunál nicméně potvrdil použití této míry obsazenosti ve výši 70 % Komisí, ačkoliv spis neobsahuje žádný důkaz umožňující podpořit posouzení Tribunálu, podle kterých neexistence předchozí dohody mezi letištěm Klagenfurt a společností Ryanair odůvodnila uplatnění konzervativní míry vytíženosti, ani žádný důkaz na podporu jeho posouzení, podle kterého nízkonákladové letecké společnosti nebyly v roce 2002 dostatečně zavedené na to, aby odůvodnily vyšší míru obsazenosti. Navíc jedinou částí spisu, která může podpořit tato posouzení Tribunálu, je bod 115 žalobní odpovědi Komise a bod 85 její dupliky. Komise v nich však bez důkazů tvrdila, že rozhodnutí přijmout sazbu 70 % bylo odůvodněno nezkušeností letiště Klagenfurt s navrhovatelkami a statusem nízkonákladových leteckých společností jako nových účastníků.

108    Komise uplatňuje, že žádné z tvrzených zkreslení nebylo prokázáno a že v každém případě žádné z nich zjevně nevyplývá z písemností ve spise.

 Závěry Soudního dvora

109    Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pokud Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU jako jediný příslušný k výkonu přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a z něj vyvozených právních důsledků. Posouzení skutkového stavu tedy s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 42 a citovaná judikatura).

110    Namítá-li navrhovatel, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v rozboru, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Kromě toho zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 43, jakož i citovaná judikatura).

111    Nadto je třeba podotknout, že i když zkreslení může spočívat ve výkladu dokumentu v rozporu s jeho obsahem, musí zjevně vyplývat ze spisu předloženého Soudnímu dvoru a předpokládá, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení důkazů. V tomto ohledu nestačí prokázat, že dokument může být vykládán jinak, než jak jej vyložil Tribunál (rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 44, jakož i citovaná judikatura).

112    Tři části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba analyzovat ve světle těchto zásad.

113    Pokud jde zaprvé o první část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodům 331 a 332 napadeného rozsudku, Tribunál v prvním z těchto bodů konstatoval, že Komise ve svých písemnostech a na jednání uvedla, že podle informací, které dvakrát získala od rakouských orgánů, byly tento poplatek, jakož i veškeré poplatky za zpáteční let vráceny společnosti Ryanair, a tyto orgány Komisi rovněž sdělily, že úplné vrácení letištních poplatků bylo provedeno současně se zavedením režimu pobídek z roku 2005 a v té době představovalo běžnou praxi pro přilákání nových leteckých společností na letiště Klagenfurt.

114    Ve druhém z těchto bodů Tribunál uvedl, že z těchto skutečností vyplývá, že Komise si od dotyčného členského státu s řádnou péčí a v zájmu řádného uplatňování základních pravidel Smlouvy o FEU týkajících se státních podpor vyžádala relevantní informace, které jí umožnily ověřit, zda pokud jde o dohody z roku 2006, byl bezpečnostní poplatek vrácen společnosti Ryanair, a dospěl k závěru, že Komise tedy mohla, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, považovat tento poplatek za inkrementální náklady letiště pro účely analýzy ziskovosti dohod z roku 2006.

115    Z bodu 328 tohoto rozsudku kromě toho vyplývá, že společnosti Ryanair a další v tomto ohledu před Tribunálem s odkazem na ustanovení DLS z roku 2006 vytýkaly Komisi, že se dopustila pochybení, když měla za to, že pokud jde o dohody z roku 2006, představuje bezpečnostní poplatek pro letiště Klagenfurt náklad, a že uvedly, že údaje uvedené na fakturách společnosti Ryanair prokazují, že posledně uvedená hradila tomuto letišti částku bezpečnostních poplatků.

116    Nicméně z toho, co bylo uvedeno v bodech 113 a 114 tohoto rozsudku, zaprvé vyplývá, že Tribunál v bodech 331 a 332 napadeného rozsudku nijak neodkázal na zprávy uvedené v bodě 101 tohoto rozsudku. Nelze mu tudíž vytýkat, že tyto zprávy zkreslil v této části napadeného rozsudku.

117    Zadruhé v bodech 331 a 332 napadeného rozsudku Tribunál netvrdil, že bezpečnostní poplatek nebyl letištěm Klagenfurt fakturován společnosti Ryanair, ani nezpochybnil skutečnost, že tato společnost hradila tento poplatek tomuto letišti, ale omezil se na uvedení, že Komise v tomto ohledu dvakrát požádala Rakouskou republiku o informace a Rakouská republika dvakrát uvedla, že uvedený poplatek a poplatky za zpáteční let byly společnosti Ryanair vráceny. Z toho vyplývá, že Tribunál nezkreslil ani ustanovení 7.1 DLS z roku 2006.

118    Kromě toho v rozsahu, v němž navrhovatelky první částí třetího důvodu kasačního opravného prostředku zpochybňují důkazní sílu, kterou Tribunál přiznal různým důkazům, které mu byly předloženy k posouzení, je jejich argumentace nepřípustná v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 109 tohoto rozsudku, jelikož směřuje k tomu, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkového stavu a důkazů.

119    První část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být v důsledku toho zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti odmítnuta jako nepřípustná.

120    Pokud jde zadruhé o druhou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodům 301 a 302 napadeného rozsudku, odpověděl Tribunál v prvním z těchto bodů na argument společností Ryanair a dalších, podle kterého se Komise dopustila nesprávného posouzení, když potvrdila rozhodnutí rakouských orgánů přidat bezpečnostní marži k hodnotám, na jejichž základě byly vypočteny inkrementální provozní náklady způsobené očekávaným inkrementálním objemem dopravy během doby platnosti dohod z roku 2002. Uvedl, že z bodu 379 písm. e) odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že hodnoty, na jejichž základě byly tyto náklady vypočteny, byly stanoveny na základě systému výpočtu nákladů používaného letištěm Klagenfurt v roce 2002 a že tento systém zahrnuje přistávací poplatek, poplatek za cestujícího, poplatek za ramp handling, poplatek za přepravní handling, poplatek za infrastrukturu a poplatek za hangárové stání. V tomtéž bodě upřesnil, že Komise uvedla a společnosti Ryanair a další na jednání potvrdily, že systém výpočtu nákladů používaný tímto letištěm v roce 2002 umožňoval méně podrobné určení nákladů než systém zavedený v roce 2005 a popsaný v bodě 415 odůvodnění sporného rozhodnutí.

121    V bodě 302 tohoto rozsudku dodal, že Komise v tomto bodě 379 písm. e) odůvodnění uvedla vysvětlení rakouských orgánů, podle nichž tyto orgány použily nejoptimističtější odhady hodnot odpovídajících inkrementálním provozním nákladům na každou dodatečnou rotaci a na tunu maximální vzletové hmotnosti, jakož i na dodatečného odlétajícího cestujícího. Z toho v tomto bodě vyvodil, že Komisi tedy nelze vytýkat, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že potvrdila tento způsob výpočtu inkrementálních provozních nákladů, pokud jde o dohody z roku 2002, jelikož při neexistenci podrobných údajů a z důvodu optimistických základních odhadů rakouských orgánů byl její záměr dospět k obezřetnému odhadu rozumný.

122    Z těchto dvou bodů napadeného rozsudku přitom zaprvé vyplývá, že Tribunál nepopřel, že jak vyplývá ze sporného rozhodnutí, zahrnuly rakouské orgány bezpečnostní marži, do posouzení dotčených inkrementálních provozních nákladů. Ze spisu mimoto vyplývá, že uvedené body přesně přebírají obsah bodu 379 písm. e) odůvodnění sporného rozhodnutí. Tvrzené zkreslení tudíž není v tomto ohledu opodstatněné.

123    Pokud jde dále o tvrzení, že zpráva hospodářského poradce navrhovatelek uvedená v bodě 103 tohoto rozsudku byla Tribunálem zkreslena, stačí uvést, že Tribunál na tuto zprávu nijak neodkázal v bodech 301 a 302 napadeného rozsudku, a tudíž mu nelze vytýkat, že ji zkreslil v této části napadeného rozsudku.

124    Odkazem na uvedenou zprávu navrhovatelky ve skutečnosti usilují o to, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkového stavu a důkazů, což v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 109 tohoto rozsudku nespadá do pravomoci Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

125    Tato druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zčásti zamítnuta jako neopodstatněná a zčásti odmítnuta jako nepřípustná.

126    Pokud jde zatřetí o třetí část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, směřující proti bodu 306 napadeného rozsudku, Tribunál v tomto bodě uvedl, že, jak správně uvedla Komise, nebylo nerozumné, aby letiště Klagenfurt zaujalo obezřetný přístup, pokud jde o míru obsazenosti při hodnocení dohod z roku 2002, jelikož ještě nemělo zkušenosti se společností Ryanair a dalšími a navíc byly nízkonákladové letecké společnosti obecně méně zavedené než dnes. Dodal, že je třeba konstatovat, že míra obsazenosti ve výši 70 % odhadnutá tímto letištěm nebyla vzdálená od cíle 76 %, který vyplývá z DLS z roku 2002, a že se v důsledku toho Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když použila tuto míru 70 %. Dále dodal, že to platí tím spíše, že číselný údaj 50 000 příchozích cestujících očekávaných ročně, uvedený v preambuli DLS z roku 2002, který s sebou nese míru obsazenosti ve výši 76 %, představuje cíl, kterého má být dosaženo, a nikoli závaznou povinnost.

127    Z tohoto odůvodnění napadeného rozsudku zaprvé vyplývá, že Tribunál nezkreslil DLS z roku 2002, jak tvrdí navrhovatelky, když výslovně uvedl, že cílem této dohody bylo dosáhnout míry obsazenosti ve výši 76 %. Nezkreslil ani bod 382 odůvodnění a tabulku 10 sporného rozhodnutí, když uvedl, že Komise při analýze uvedené dohody použila míru obsazenosti ve výši 70 %.

128    Zadruhé Tribunál ani ve smyslu judikatury připomenuté v bodech 110 a 111 tohoto rozsudku nezkreslil bod 415 písm. a) odůvodnění sporného rozhodnutí ani jeho tabulku 11, jelikož bod 306 napadeného rozsudku ani neodkazuje na faktor vytíženosti ve výši 85 %, přičemž tento faktor je ostatně zmíněn v bodě 397 napadeného rozsudku.

129    Zatřetí bod 17 odůvodnění sporného rozhodnutí sice uvádí, že „[letiště Klagenfurt] bylo založeno v roce 1915 jako vojenské letiště“ a že „[z]áhy se začalo využívat i k civilním účelům a toto dvojí využití přetrvává dodnes“. Jak však vyplývá z bodu 126 tohoto rozsudku, Tribunál se v bodě 306 napadeného rozsudku omezil na konstatování, že toto letiště ještě v roce 2002 nemělo zkušenosti se společností Ryanair a dalšími a že nízkonákladové společnosti byly v té době méně dobře zavedené než dnes. Tvrzené zkreslení tohoto bodu 17 odůvodnění tedy není prokázáno.

130    Začtvrté, pokud jde o údajné zkreslení odstavce 2.14 zprávy hospodářského poradce navrhovatelek uvedené v bodě 105 tohoto rozsudku, stačí konstatovat, že napadený rozsudek neobsahuje žádnou zmínku o tomto odstavci a že tento rozsudek neobsahuje žádné tvrzení, které by prokazovalo zkreslení uvedeného odstavce.

131    Kromě toho v rozsahu, v němž navrhovatelky svou argumentací uvedenou v bodech 106 a 107 tohoto rozsudku v podstatě tvrdí, že z důkazů, kterých se dovolávají, vyplývá, že míra obsazenosti použitá Komisí k provedení její analýzy ziskovosti ex ante DLS z roku 2002 byla příliš nízká, usilují ve skutečnosti o to, aby Soudní dvůr v tomto ohledu provedl nové posouzení skutkového stavu a důkazů, takže tato část třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je podle judikatury připomenuté v bodě 109 tohoto rozsudku nepřípustná.

132    V důsledku toho je třeba třetí část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku zčásti zamítnout jako neopodstatněnou a zčásti odmítnout jako nepřípustnou. Třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být v důsledku toho zamítnut.

 Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

133    V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 418 až 421 a 427 až 429 napadeného rozsudku, navrhovatelky Tribunálu vytýkají, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že výše podpory k navrácení, která byla vypočtena na základě údajů ex ante, neměla být opravena na základě údajů ex post obsažených ve spise v okamžiku, kdy bylo sporné rozhodnutí přijato.

134    Tribunál konstatoval, že v zásadě jak existence podpory, tak její výše, musí být posouzena s ohledem na situaci, která panovala v době jejího poskytnutí. V tomto ohledu zamítl argumentaci společností Ryanair a dalších, že by se měli zohlednit údaje ex post týkající se příjmů a nákladů, protože by vedla k tomu, že výše podpory k navrácení, by se měnila v závislosti na náhodném vývoji, jako je hospodářská situace nebo případný zisk, který příjemce podpory dosáhl využitím původně poskytnuté výhody. Tím, že takto rozhodl, neodpověděl na jejich argumenty.

135    Společnosti Ryanair a další se totiž nedovolávaly náhodných prvků, ale skutečností, které spadaly do odpovědnosti poskytovatele podpory, a sice jeho vlastního výpočtu jeho nákladů a příjmů, a pouze tvrdily, že je třeba opravit chyby, kterých se dopustil při posuzování proměnných nákladů a příjmů, které byly pod jeho vlastní kontrolou. Komise ostatně připustila, že pokud jde o poplatky za marketingové služby skutečně zaplacené společnostem Ryanair nebo LV a AMS, výše podpory, která má být navrácena, může být opravena na základě důkazů předložených ex post Rakouskou republikou. Odmítla však, aby opravy mohly být provedeny na základě jiných údajů ex post týkajících se příjmů a nákladů, z nichž však vyplývalo, že náklady byly nadhodnoceny.

136    Judikatura, ze které Tribunál vycházel, a sice rozsudky ze dne 19. října 2005, Freistaat Thüringen v. Komise (T‑318/00, EU:T:2005:363), a ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), se týká zásady, podle které musí být existence a výše podpory posuzovány s ohledem na situaci existující v okamžiku jejího poskytnutí. Tyto rozsudky však Komisi nezakazují, aby napravila chyby v posouzení situace existující v okamžiku poskytnutí podpory. Neopravňují Komisi ani k tomu, aby připustila posouzení výše podpory založené na nesprávných údajích. Kromě toho se tyto rozsudky týkají záruk, a sice druhu podpory, u něhož je rozlišování mezi poskytnutím podpory, které spočívá v záměru poskytnout výhodu, a jejím vyplacením, které se obecně týká následné fáze převodu prostředků, méně jasné než u jiných druhů opatření podpory.

137    Navíc Tribunál a Komise by nesprávným výkladem těchto dvou rozsudků vyloučily riziko pochybení v prognózách poskytovatelů podpor. Je však možné, že se státní entita, která měla v úmyslu poskytnout podporu v určité výši, zmýlila v posouzení očekávaných nákladů a zisků a výše podpory, kterou měla v úmyslu poskytnout, nebyla nakonec vyplacena nebo nebyla vyplacena v plném rozsahu.

138    Podle navrhovatelek je Komise povinna na základě skutečností uvedených ve spisu v okamžiku, kdy přijímá své rozhodnutí, ověřit, zda posouzení vlastních nákladů a příjmů provedená poskytovatelem podpory nebyla chybná. Příkazem k navrácení podpory, který je založený na nadhodnocených nákladech nebo podhodnocených příjmech, by se totiž obohatil, neboť by mu byly vráceny příliš vysoké částky, a získal by tak finanční zisk na základě vlastních chyb. Takové navrácení by bylo rovněž v rozporu s cílem navrácení protiprávní podpory, a sice obnovením stavu, který existoval před vyplacením podpory.

139    Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.

 Závěry Soudního dvora

140    Za státní podpory jsou považovány zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo které musejí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce nemohl získat za obvyklých podmínek na trhu (viz rozsudek ze dne 6. března 2018, Komise v. FIH Holding a FIH Erhvervsbank, C‑579/16 P, EU:C:2018:159, bod 44, jakož i a citovaná judikatura).

141    Vzhledem k cíli čl. 107 odst. 1 SFEU, jímž je zajistit nenarušenou hospodářskou soutěž, nemůže tak pojem „podpora“ ve smyslu tohoto ustanovení zahrnovat opatření přijaté ve prospěch podniku ze státních prostředků, pokud by tento podnik mohl získat totéž zvýhodnění za okolností odpovídajících obvyklým podmínkám na trhu. Podmínky, za nichž bylo takové zvýhodnění poskytnuto, tedy musí být v zásadě posuzovány na základě zásady soukromého hospodářského subjektu (rozsudek ze dne 6. března 2018, Komise v. FIH Holding a FIH Erhvervsbank, C‑579/16 P, EU:C:2018:159, bod 45, jakož i citovaná judikatura).

142    Pro účely posouzení, zda by totéž opatření přijal za obvyklých podmínek na trhu soukromý hospodářský subjekt, je třeba vycházet z hlediska soukromého hospodářského subjektu nacházejícího se v co nejpodobnější situaci jako stát (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 28 a citovaná judikatura).

143    V tomto rámci je na Komisi, aby učinila celkové posouzení a zohlednila všechny relevantní skutečnosti daného případu, které jí umožňují určit, zda by podnik, který je příjemcem podpory, zjevně nezískal srovnatelné úlevy od takového soukromého hospodářského subjektu (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 29 a citovaná judikatura).

144    V tomto ohledu musí být za relevantní považovány všechny informace, které by mohly nezanedbatelným způsobem ovlivnit rozhodovací proces běžně opatrného a pečlivého soukromého subjektu, který se nachází v situaci, jež se co možná nejvíce podobá situaci státu. Pro účely uplatnění zásady soukromého investora jsou tudíž relevantní pouze poznatky, které byly dostupné k okamžiku, kdy bylo rozhodnutí o poskytnutí dotčeného opatření přijato, a vývoj, který bylo k tomuto okamžiku možné očekávat (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 30 a 31, jakož i citovaná judikatura). To platí zejména tehdy, když Komise zkoumá existenci státní podpory u opatření, které jí nebylo oznámeno a které k okamžiku, kdy provádí přezkum, již dotyčný členský stát uskutečnil (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2012, Komise v. EDF, C‑124/10 P, EU:C:2012:318, bod 105).

145    Skutečnosti následující po okamžiku, kdy bylo dotyčné opatření přijato, nelze tedy zohlednit pro účely uplatnění zásady soukromého hospodářského subjektu (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 32 a citovaná judikatura).

146    Jak již Soudní dvůr rozhodl, z judikatury připomenuté v bodech 142 až 145 tohoto rozsudku vyplývá, že argumentace zpochybňující opodstatněnost posouzení Tribunálu týkajícího se hodnocení podpor, které mají být navráceny, vychází-li ze zohlednění událostí, ke kterým došlo po poskytnutí dotčeného opatření podpory, je irelevantní (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 113).

147    V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku přitom navrhovatelky v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při posouzení výše podpory, která má být navrácena, jak byla určena ve sporném rozhodnutí. V tomto ohledu tvrdí, že Tribunál měl mít za to, že Komise měla za účelem určení této částky zohlednit „údaje ex post obsažené ve spise v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí“, místo aby se opřela o „důkazy ex ante“, a sice o vývoj předvídatelný pro soukromého investora v tržním hospodářství v okamžiku uzavření sporných dohod, jak Tribunál konstatoval v bodě 420 napadeného rozsudku.

148    Tribunál v tomto bodě upřesnil, že Komise ve sporném rozhodnutí určila výši podpor, které mají být navráceny, pokud jde o sporné dohody, tak, že zohlednila „zápornou část inkrementálního peněžního toku očekávanou v okamžiku uzavření transakce (příjmy minus náklady)“. Navrhovatelky však v podstatě tvrdí, že náklady a příjmy očekávané pro letiště Klagenfurt v okamžiku tohoto uzavření transakce se nakonec ukázaly být odlišné od těch, které byly v okamžiku uvedeného uzavření předvídatelné.

149    Kromě toho je nesporné, že v projednávané věci byla dotčená opatření podpory poskytnuta právě uzavřením příslušných sporných dohod.

150    Je tedy třeba konstatovat, že tímto čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelky zpochybňují opodstatněnost posouzení Tribunálu týkajícího se hodnocení výše podpor, které mají být navráceny, přičemž vyvozují argumenty z událostí, které nastaly po poskytnutí dotčených opatření podpory. V důsledku toho musí být tento čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 146 tohoto rozsudku v každém případě odmítnut jako irelevantní.

151    V tomto ohledu nelze přijmout argument navrhovatelek, podle kterého tato judikatura není v podstatě použitelná na projednávanou věc, jelikož se citovaná judikatura týká pouze státních podpor ve formě záruky. Jak totiž vyplývá z téže judikatury, nikoliv povaha posuzované podpory, ale samotné použití zásady hospodářského subjektu v tržním hospodářství, jejíž použitelnost v projednávané věci ostatně není zpochybňována, vyžaduje, aby pro účely určení případné výhody ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU byly relevantní pouze dostupné skutečnosti a předvídatelný vývoj v okamžiku, kdy bylo přijato rozhodnutí o provedení dotčeného opatření.

152    Stejně tak nemohou navrhovatelky vyvozovat žádný užitečný argument na podporu tohoto důvodu kasačního opravného prostředku ze skutečnosti, že pro dohodu z roku 2002 mezi společnostmi DMG a AMS Komise v bodě 570 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že výše podpory, která má být navrácena, může být později upravena na základě důkazů předložených Rakouskou republikou. Jak uvedl Tribunál v bodě 425 napadeného rozsudku, ze sporného rozhodnutí totiž vyplývá, že tento členský stát v průběhu správního řízení tvrdil, že tato dohoda nikdy nevstoupila v platnost, a nemohl v průběhu správního řízení předložit písemný dokument potvrzující správnost tohoto prohlášení.

153    Jak Tribunál rovněž uvedl v bodě 425, cílem upřesnění poskytnutého Komisí v bodě 570 sporného rozhodnutí tedy bylo pouze umožnit uvedenému členskému státu předložit důkaz v tomto smyslu, a případně vyloučit z částky podpory, která má být navrácena, podporu, která měla být vyplacena na základě uvedené dohody, za podmínky, že bude prokázáno, že jelikož tato dohoda nevstoupila v platnost, podpora, kterou obsahovala, nebyla vyplacena příjemci, takže tatáž dohoda neposkytla žádnou hospodářskou výhodu, a tudíž z jejího titulu nemusí být navrácena žádná částka podpory.

154    Naproti tomu svou argumentací předloženou Tribunálu a v podstatě zopakovanou v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky ve skutečnosti netvrdí, že jim podpora obsažená v jedné ze sporných dohod nebyla poskytnuta, ale že výhoda obsažená v těchto dohodách musí být v okamžiku navrácení přehodnocena v závislosti na skutečných hospodářských výsledcích dotyčných dohod pro strany těchto dohod. Tato argumentace je však v rozporu s judikaturou připomenutou v bodech 140 až 145 tohoto rozsudku, jakož i ostatně s ustálenou judikaturou Soudního dvora, podle které navrácení protiprávní podpory zahrnuje vrácení výhody, kterou získal příjemce prostřednictvím takové podpory, aby se odstranilo narušení hospodářské soutěže, které bylo způsobeno touto výhodou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Aer Lingus a Ryanair Designated Activity, C‑164/15 P a C‑165/15 P, EU:C:2016:990, body 91 a 92, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C‑349/17, EU:C:2019:172, bod 131 a citovaná judikatura).

155    Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být v důsledku toho odmítnut jako irelevantní.

156    Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů předložených navrhovatelkami na podporu jejího kasačního opravného prostředku nebyl přijat, musí být kasační opravný prostředek zamítnut v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

157    Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

158    Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelky neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

1)      Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)      Společnostem Ryanair DAC a Airport Marketing Services Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy

*      Jednací jazyk: angličtina.