ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
16. května 2019(*)
„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Přeprava odpadů – Nařízení (ES) č. 1013/2006 – Odpad, který podléhá postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu – Přeprava v rámci Evropské unie – Článek 1 odst. 3 písm. b) – Vyloučení z rozsahu působnosti – Odpad vzniklý na palubě lodi – Odpad na palubě lodi v důsledku havárie“
Ve věci C‑689/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Landgericht München I (zemský soud Mnichov I, Německo) ze dne 29. listopadu 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 8. prosince 2017, v řízení
Conti 11. Container Schiffahrts-GmbH & Co. KG MS „MSC Flaminia“
proti
Land Niedersachsen,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení E. Regan, předseda senátu, C. Lycourgos (zpravodaj), E. Juhász, M. Ilešič a I. Jarukaitis, soudci,
generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,
vedoucí soudní kanceláře: D. Dittert, vedoucí oddělení,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. října 2018,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Conti 11. Container Schiffahrts-GmbH & Co. KG MS „MSC Flaminia“ J.‑E. Pötschkem a W. Steingröverem, Rechtsanwälte,
– za Land Niedersachsen R. van der Houtem, advocaat, a H. Jacobjem, Rechtsanwalt,
– za Evropskou komisi A. C. Becker, E. Sanfrutos Cano a L. Haasbeek, jako zmocněnkyněmi,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 24. ledna 2019,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. 2006, L 190, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Conti 11. Container Schiffahrts-GmbH & Co. KG MS „MSC Flaminia“ (dále jen „Conti“) a Land Niedersachsen (spolková země Dolní Sasko, Německo) ve věci povinnosti uložené Land Niedersachsen, společnosti Conti použít postup oznámení o přepravě odpadu nacházejícího se na palubě lodi MSC Flaminia (dále jen „Flaminia“) v důsledku havárie.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice týkající se odpadů
3 Článek 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (Úř. věst. 2006, L 114, s. 9) stanovil:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
a) ‚odpadem‘ jakákoli látka nebo předmět spadající do kategorií uvedených v příloze I, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil;
[…]“
4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. 2008, L 312, s. 3), která byla zrušena směrnicí 2006/12 v článku 3 stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
1) ‚odpadem‘ jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil;
[…]“
Nařízení č. 1013/2006
5 Podle bodů 1, 7 a 14 odůvodnění nařízení č. 1013/2006:
„(1) Hlavním a rozhodujícím cílem a předmětem tohoto nařízení je ochrana životního prostředí, přičemž jeho dopady na mezinárodní obchod jsou podružné.
[…]
(7) Je důležité organizovat a upravovat dozor nad přepravou odpadů a její kontrolu způsobem, který zohledňuje potřebu zachovávat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a lidského zdraví a který přispívá k jednotnějšímu uplatňování nařízení v cel[é] [Unii].
[…]
(14) V případě přepravy odpadů určených k odstranění a odpadů neuvedených v příloze III, IIIA nebo IIIB, určených k využití, je vhodné zajistit optimální dozor a kontrolu tím, že se pro tuto přepravu vyžaduje udělení předchozího písemného souhlasu. Takový postup by měl v sobě zahrnovat předchozí oznámení, na jehož základě budou příslušné orgány řádně informovány tak, aby mohly učinit veškerá potřebná opatření pro ochranu lidského zdraví a životního prostředí. Toto oznámení by rovněž mělo uvedeným orgánům umožnit vznést proti takové přepravě odůvodněné námitky.“
6 Článek 1 tohoto nařízení stanoví:
„1. Toto nařízení stanoví postupy a kontrolní režimy pro přepravu odpadů v závislosti na původu, určení a trase přepravy, druhu přepravovaných odpadů a způsobu nakládání s odpady v místě určení.
[…]
3. Z oblasti působnosti tohoto nařízení jsou vyloučeny:
a) vykládka na pobřeží odpadů, včetně odpadních vod a zbytků, vzniklých běžným provozem lodí a těžebních plošin na širém moři, pokud se na tyto odpady vztahuje Mezinárodní úmluva o zabránění znečištění z lodí [podepsaná v Londýně dne 2. listopadu 1973 a doplněná protokolem ze dne 17. února 1978] (Marpol 73/78), nebo jiné závazné nástroje mezinárodního práva;
b) odpad vzniklý v motorových vozidlech a vlacích a na palubě letadel a lodí, dokud tento odpad není vyložen za účelem jeho využití nebo odstranění;
[…]“
7 Podle článku 2 uvedeného nařízení:
„Pro účely tohoto nařízení se:
1. ‚odpad‘ definuje v čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice [2006/12];
[…]
34. ‚přepravou‘ rozumí doprava odpadů určených k využití nebo odstranění […]
[…]“
8 Článek 3 odst. 1 téhož nařízení stanoví:
„Přeprava těchto odpadů podléhá postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu podle ustanovení této hlavy:
a) je-li odpad určen k odstranění:
veškeré odpady;
b) je-li odpad určen k využití:
i) odpady uvedené v příloze IV, které mimo jiné zahrnují odpady uvedené v přílohách II a VIII Basilejské úmluvy [o kontrole přeshraničního pohybu nebezpečných odpadů a jejich odstraňování, podepsané dne 22. března 1989, schválené jménem Evropského hospodářského společenství rozhodnutím Rady 93/98/EHS ze dne 1. února 1993 (Úř. věst. 1993, L 39, s. 1; Zvl. vyd. 11/18, s. 301)];
ii) odpady uvedené v příloze IVA,
iii) odpady nezařazené pod jednu položku v příloze III, IIIB, IV nebo IVA,
iv) směsi odpadů nezařazených pod jednu položku v příloze III, III B, IV nebo IVA, pokud nejsou uvedeny v příloze IIIA.“
9 Článek 4 nařízení č. 1013/2006 stanoví:
„Zamýšlí-li oznamovatel přepravit odpad uvedený v čl. 3 odst. 1 písm. a) nebo b), podá u příslušného orgánu místa odeslání a prostřednictvím tohoto orgánu předchozí písemné oznámení, a pokud podává obecné oznámení, dodrží článek 13.
Při podávání oznámení musí být splněny tyto požadavky:
1) Formulář oznámení a průvodní doklad:
Oznámení se provádí pomocí těchto dokladů:
a) formuláře oznámení uvedeného v příloze IA a
b) průvodního dokladu uvedeného v příloze IB.
Při podávání oznámení vyplní oznamovatel formulář oznámení a případně průvodní doklad.
[…]
Formulář oznámení a průvodní doklad vydá oznamovateli příslušný orgán místa odeslání.
[…]“
Německé právo
10 Podle § 2 odst. 2 bodu 13 se ustanovení Gesetz zur Förderung der Kreislaufwirtschaft und Sicherung der umweltverträglichen Bewirtschaftung von Abfällen (Kreislaufwirtschaftsgesetz – KrWG) [zákon na podporu recyklace a zajištění ekologického nakládání s odpady] ze dne 24. února 2012 (BGBl. 2012 I, s. 212) nepoužijí na sběr a předání lodního odpadu a zbytků lodního nákladu, pokud to upravuje spolkové nebo zemské právo na základě mezinárodních nebo nadnárodních dohod.
11 Ustanovení § 32 Niedersächsisches Abfallgesetz (zákon o odpadech spolkové země Dolní Sasko) stanoví:
„Podle ustanovení tohoto zákona se rozumí:
[…]
6. Lodním odpadem
a) veškerý odpad (včetně odpadních vod a zbytků jiných než zbytků lodního nákladu), který vzniká během provozu lodi a spadá do působnosti příloh I, IV a V [úmluvy Marpol 73/78], jakož i
b) odpad zbylý po vyložení lodního nákladu, jak je definován v bodě 1.7.5 směrnice pro provádění [úmluvy Marpol 73/78];
7. Zbytky lodního nákladu: zbytky lodního nákladu, které zůstanou v podpalubí lodi nebo v cisternách po dokončení vykládky a čištění, včetně přebytků a úniků tekutin z nakládky/vykládky.“
12 Podle § 35 odst. 1 zákona o odpadech spolkové země Dolní Sasko velitelka nebo velitel lodi je povinen předat před opuštěním přístavu veškerý lodní odpad přístavnímu zařízení pro příjem odpadu. Ustanovení § 36 odst. 1 tohoto zákona ukládá stejnou povinnost, pokud jde o zbytky lodního nákladu.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
13 Flaminia je kontejnerová loď náležející společnosti Conti, která během období, o něž jde ve věci v původním řízení, plula pod německou vlajkou.
14 Dne 14. července 2012 během platby z Charlestonu (Spojené státy) do Antverp (Belgie) vznikl na palubě této lodi požár a došlo k výbuchům, přičemž tato loď převážela 4 808 kontejnerů, z nich 151 s tzv. „nebezpečnými látkami“. Po uhašení požáru obdržela společnost Conti dne 21. srpna 2012 povolení k odvlečení plavidla do německých vod. Podle zápisu Havariekommando (středisko pro námořní pohotovost, Německo) ze dne 25. srpna 2012 byla společnosti Conti uložena povinnost vypracovat plán pro další postup a určit případné smluvní partnery pro příslušná opatření.
15 Dne 9. září 2012 byla loď odvlečena do Wilhelmshavenu (Německo).
16 Společnost Conti se rovněž před německými orgány zavázala zjistit zajistit bezpečnou přepravu lodi do opravárenské loděnice nacházející se v Mangalii (Rumunsko) a zajistit řádné nakládání s látkami nacházejícími se na palubě lodi.
17 Dopisem ze dne 30. listopadu 2012 oznámilo Niedersächsisches Umweltministerium (ministerstvo životního prostředí spolkové země Dolní Sasko, Německo) společnosti Conti, že loď samotnou, „resp. vodu použitou k hašení nacházející se na její palubě, jakož i kaly a kovový šrot, je třeba kvalifikovat jako odpad“, a tedy je třeba použít postup oznámení. Společnost Conti vyjádřila v dopise ze dne 3. prosince 2012 s tímto posouzením nesouhlas.
18 Rozhodnutím ze dne 4. prosince 2012 uložil Gewerbeaufsichtsamt Oldenburg (inspektorát práce v Oldenburgu) (dále jen „inspektorát práce“) společnosti Conti povinnost použít z důvodu přítomnosti kovového šrotu na palubě a hasicí vody kontaminované kaly a zbytky lodního nákladu postup oznámení. Společnosti Conti byl kromě toho uložen zákaz přemístit loď do ukončení postupu oznámení a předložení přezkoumatelného plánu na odstranění odpadu v německém jazyce.
19 Dne 21. prosince 2012 byl neporušený náklad vyložen a byla potvrzena způsobilost lodě pro námořní plavbu do výše vln 6 metrů.
20 Postup oznámení pro přepravu vody použité k hašení do Dánska byl zahájen a ukončen. Odčerpávání vody použité k hašení bylo zahájeno dne 18. února 2013. Poté, co bylo možné zjistit množství kalu, který nebylo možné odčerpat, byl dne 26. února 2013 zahájen další postup oznámení ve vztahu k Rumunsku.
21 Povolení k opuštění přístavu požadované na 4. března 2013 bylo uděleno dne 1. března 2013. Nicméně před tím, než loď mohla opustit přístav, bylo nutné provést vykládku 30 kontejnerů s odpadem, přičemž tato vykládka probíhala až do 7. března 2013. Po ukončení postupu oznámení ve vztahu k Rumunsku mohla loď uskutečnit svou plavbu dne 15. března 2013. V Rumunsku bylo zjištěno, že se na její palubě nacházelo přibližně 24 000 tun odpadu.
22 Proti rozhodnutí ze dne 4. prosince 2012 podala společnost Conti dne 4. ledna 2013 u inspektorátu práce správní odvolání. V podstatě tvrdila, že jí nemělo být uloženo provedení postupu oznámení stanovené nařízením č. 1013/2006 z důvodu, že nespadá do působnosti tohoto nařízení a upřesnila, že se tomuto postupu podrobila pouze proto, aby předešla průtahům. Dopisem ze dne 3. dubna 2013 inspektorát práce konstatoval, že řízení o správní stížnosti se stalo bezpředmětné.
23 Společnost Conti tedy podala u předkládajícího soudu žalobu směřující k tomu, aby byla spolkové zemi Dolní Sasko uložena náhrada škody vyplývající zejména z nákladů na postupy oznámení, které musela vynaložit. Tato společnost má za to, že posouzení látek nacházejících se uvnitř lodi jako odpadu a z toho vyplývající nařízení provést tyto postupy bylo protiprávní. V této souvislosti tvrdí, že podle vnitrostátního práva nebylo možné vyžadovat plán na odstranění odpadu, neboť nařízení č. 1013/2006 brání uplatnění vnitrostátního práva v případě, kdy jsou odpady na palubě lodi určeny k využití nebo odstranění v jiném členském státě.
24 Předkládající soud má za to, že v rozsahu, v němž újma uplatněná společností Conti zahrnuje náklady na použití postupu oznámení, nárok na náhradu by vznikl pouze tehdy, pokud by nařízení č. 1013/2006 nebylo použitelné na zbytky z havárie na lodi, o niž jde ve věci v původním řízení. Tyto náklady totiž vznikly pouze z toho důvodu, že inspektorát práce měl za to, že je třeba použít postup oznámení.
25 Tento soud zastává názor, že vzhledem k tomu, že odpad musel být přepraven z Německa do Rumunska, bylo nutné použít postup oznámení ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1013/2006. Nicméně se zamýšlí nad otázkou, zda bylo použitelné ustanovení o výjimce, stanovené v čl. 1 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení, a zdůrazňuje, že pokud je tomu tak, přeprava zbytků, o něž jde ve věci v původním řízení, by nespadala do působnosti uvedeného nařízení. Uvedený soud má v této souvislosti za to, že ze znění tohoto posledně uvedeného ustanovení, ve kterém je uvedeno slovní spojení „odpad vzniklý na palubě […] lodí“, z přípravných dokumentů, na základě nichž došlo k přijetí nařízení č. 1013/2006, ani z bodů odůvodnění tohoto nařízení ani ze systematiky uvedeného nařízení nevyplývá, že odpad a zbytky z havárií musí spadat pod toto ustanovení o výjimce.
26 Za těchto podmínek se Landgericht München I (zemský soud Mnichov I, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Považují se zbytky z havárie v podobě kovového šrotu a hasicí vody kontaminované kaly a zbytky lodního nákladu na palubě lodi za ‚odpad vzniklý v motorových vozidlech a vlacích a na palubě letadel a lodí‘ ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006?“
K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
27 Po přednesení stanoviska generálního advokáta požádala spolková země Dolní Sasko podáním doručeným kanceláři Soudního dvora dne 5. dubna 2019 o nařízení znovuotevření ústní části řízení.
28 Na podporu svého návrhu spolková země Dolní Sasko v podstatě tvrdí, že otázka rozhodující pro řešení sporu v původním řízení nebyla dosud předmětem skutečné debaty před Soudním dvorem; v projednávané věci se jedná o otázku, zda se nařízení č. 1013/2006 s ohledem na jeho čl. 1 odst. 3 písm. b) použije také v případě, že se dotyčná loď nachází na volném moři. Podle názoru spolkové země Dolní Sasko vyvolává použití tohoto nařízení na první úsek plavby Flaminia, uskutečněný na volném moři, otázku, zda je uvedené nařízení neslučitelné s mezinárodním právem veřejným, a konkrétně s Basilejskou úmluvou. Spolková země Dolní Sasko dodává, že když nebude znovuotevřena ústní část řízení, může být v budoucnosti podle všeho nutné podat další žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.
29 V tomto ohledu je nutné uvést, že podle článku 83 svého jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.
30 V projednávané věci přitom spolková země Dolní Sasko ve své žádosti o znovuotevření ústní části řízení neuvádí žádnou novou skutečnost a v podstatě usiluje o to, aby Soudní dvůr rozhodl o dvou otázkách, které předkládající soud nepoložil, jež se týkají jednak použitelnosti nařízení č. 1013/2006 v případě, kdy se dotyčná loď nachází na volném moři, a jednak platnosti výjimky stanovené v čl. 1 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení s ohledem na Basilejskou úmluvu.
31 Kromě toho má Soudní dvůr k dispozici všechny poznatky nezbytné pro vydání rozhodnutí a věc nemá být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.
32 Za těchto okolností má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že není namístě nařídit znovuotevření ústní části řízení.
K předběžné otázce
33 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že takové zbytky, v podobě kovového šrotu a hasicí vody kontaminované kaly a zbytky lodního nákladu, z havárie, k níž došlo na palubě lodi, jako jsou zbytky, o něž jde ve věci v původním řízení, musí být považovány za odpad vzniklý na palubě lodi ve smyslu tohoto ustanovení.
34 Na úvod je třeba upřesnit, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zbytky, o něž jde ve věci v původním řízení, spadají vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o látky nebo předměty, kterých se držitel má v úmyslu se zbavit, pod pojem „odpad“ ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení č. 1013/2006, jenž odkazuje na definici tohoto pojmu v čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/12, který byl následně nahrazen čl. 3 odst. 1 směrnice 2008/98, jenž obsahuje obdobnou definici uvedeného pojmu.
35 V souvislosti s úvodním upřesněním je třeba připomenout, že čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006 vylučuje z rozsahu působnosti tohoto nařízení odpad vzniklý v motorových vozidlech a vlacích a na palubě letadel a lodí, dokud tento odpad není vyložen za účelem jeho využití nebo odstranění.
36 Z toho vyplývá, jak uvádí předkládající soud, že pokud má být odpad, o který jde ve věci v původním řízení, považován za odpad, na který se vztahuje toto ustanovení, nařízení č. 1013/2006 na něj nebylo použitelné, dokud odpad neopustil loď za účelem jeho využití nebo odstranění.
37 Podle ustálené judikatury Soudního dvora je však třeba vzít v úvahu pro výklad ustanovení unijního práva nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jíž je součástí (rozsudek ze dne 17. října 2018, Günter Hartmann Tabakvertrieb, C‑425/17, EU:C:2018:830, bod 18 a citovaná judikatura).
38 Mimoto je třeba uvést, že jelikož čl. 1 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení stanoví výjimku z použití ustanovení nařízení č. 1013/2006, musí být v zásadě vykládán striktně. Tato zásada striktního výkladu však nemůže znamenat, že výrazy použité v uvedeném ustanovení k vymezení působnosti výjimky v něm stanovené, musí být vykládány způsobem, který by tuto výjimku zbavoval jejích účinků (obdobně viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Fastweb, C‑19/13, EU:C:2014:2194, bod 40 a citovaná judikatura).
39 Zaprvé, pokud jde o znění čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006, z tohoto ustanovení vyplývá, že aby se na odpad mohlo vztahovat toto vyloučení z rozsahu působnosti tohoto nařízení, musí odpad vzniknout na palubě zejména lodi a nesmí být z ní vyložen.
40 V této souvislosti je nutné zdůraznit, že toto ustanovení neobsahuje žádný údaj o původu odpadu nebo způsobu jeho vzniku na palubě dotyčné lodi.
41 Jak uvedl generální advokát v bodě 47 svého stanoviska, unijní normotvůrce v čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006 pouze uvedl místo, kde musí odpad vzniknout, a sice na palubě zejména lodi, aniž stanovil zvláštní podmínky, pokud jde o okolnosti vzniku tohoto odpadu.
42 Dále z běžného smyslu slovního spojení „dokud tento odpad není vyložen“ použitého v tomto čl. 1 odst. 3 písm. b) vyplývá, že co se týče lodi, toto ustanovení se použije pouze, dokud dotyčný odpad neopustí tuto loď, aby byl přepraven za účelem jeho využití nebo odstranění.
43 Ze znění čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006 tak vyplývá, že vyloučení z rozsahu působnosti tohoto nařízení, které stanoví toto ustanovení, se uplatní na odpad vzniklý na palubě lodi nezávisle na okolnostech, za jakých takový odpad vznikl, do okamžiku, kdy tento odpad opustí tuto loď za účelem jeho využití nebo odstranění.
44 Zadruhé je tento závěr podpořen kontextem uvedeného ustanovení. Článek 1 odst. 3 písm. a) tohoto nařízení se totiž vztahuje na vykládku na pobřeží odpadů, včetně odpadních vod a zbytků, vzniklých běžným provozem zejména lodí, pokud se na tyto odpady vztahuje úmluva Marpol 73/78, nebo jiné závazné nástroje mezinárodního práva.
45 Na rozdíl od znění čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006 tak čl. 1 odst. 3 písm. a) tohoto nařízení výslovně uvádí odpad vzniklý běžným provozem zejména lodí, což potvrzuje skutečnost, že výjimka stanovená v prvním z těchto ustanovení, které neobsahuje takové upřesnění, se vztahuje na odpad vzniklý na palubě lodi nezávisle na okolnostech, za jakých vznikl.
46 Zatřetí výklad čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006, jež vyplývá ze znění tohoto ustanovení, jakož i kontextu, do něhož je zasazen, není zpochybněn cílem sledovaným tímto nařízením.
47 Z článku 1 odst. 1 a bodu 7 odůvodnění nařízení č. 1013/2006 zajisté vyplývá, že toto nařízení stanoví postupy a kontrolní režimy pro přepravu odpadů způsobem, který zohledňuje potřebu zachovávat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a lidského zdraví. Zejména z čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení ve spojení s bodem 14 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že přeprava odpadu k odstranění a nebezpečného odpadu k využití mezi členskými státy musí být předem písemně oznámena příslušným orgánům tak, aby mohly přijmout všechna nezbytná opatření pro ochranu lidského zdraví a životního prostředí (rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Total Waste Recycling, C‑487/14, EU:C:2015:780, bod 29 a citovaná judikatura).
48 Nicméně tento cíl ochrany životního prostředí sledovaný nařízením č. 1013/2006 nemůže vyžadovat, aby přemístění odpadu, který vznikl na palubě lodi náhodně, podléhalo navzdory jasné výjimce, stanovené v čl. 1 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení, pravidlům uvedeného nařízení, a zejména v souladu s jeho čl. 3 odst. 1 povinnosti předchozího písemného oznámení a souhlasu. S ohledem na náhlou a nepředvídatelnou povahu vzniku tohoto druhu odpadu, by bylo v praxi nemožné nebo značně obtížné, aby osoba odpovědná za dotyčnou loď měla včas znalost informací nezbytných pro správné uplatnění těchto pravidel, která jsou určena k zajištění dozoru nad přepravou uvedeného odpadu a její účinné kontroly ve smyslu téhož nařízení.
49 V případě takového odpadu vzniklého z havárie, jako je odpad, o který jde ve věci v původním řízení, by tedy uvedená odpovědná osoba se vší pravděpodobností nebyla schopna znát všechny informace vyžadované formuláři uvedenými v přílohách IA a IB nařízení č. 1013/2006, které se týkají zejména označení, složení a identifikace odpadu, jakož i zamýšleného způsobu jeho odstranění nebo využití, a poskytnout je před zakotvením v přístavu.
50 Kromě toho je třeba podotknout, jak uvedl generální advokát v bodě 65 svého stanoviska, že použití pravidel stanovených nařízením č. 1013/2006 na odpad vzniklý na palubě lodi v důsledku havárie na volném moři by mohlo zpozdit vplutí lodě do bezpečného přístavu, což by zvýšilo riziko znečištění moře, a zmařilo tak cíl sledovaný tímto nařízením.
51 Nicméně je nutné zdůraznit, že výjimka stanovená v čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006 se nemůže uplatnit v případě zneužití ze strany osob odpovědných za dotyčnou loď. Takové zneužití spočívá zejména v jednání směřujícímu ke značnému a neodůvodněnému zpoždění vykládky odpadu za účelem jeho využití nebo odstranění. V tomto ohledu musí být takové zpoždění posouzeno zejména v závislosti na povaze tohoto odpadu a významu nebezpečí, které představuje pro životní prostředí a lidské zdraví.
52 Vzhledem k tomu, že odpad, o nějž jde ve věci v původním řízení, vznikl v důsledku havárie, ke které došlo na palubě Flaminia, když plula na volném moři, je nutné jej v projednávané věci považovat za vzniklý na palubě lodi ve smyslu čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006. Toto ustanovení se tak použije na tento odpad až do okamžiku, kdy tento odpad opustí tuto loď za účelem jeho využití nebo odstranění.
53 Z předcházejících úvah vyplývá, že čl. 1 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že takové zbytky, v podobě kovového šrotu a hasicí vody kontaminované kaly a zbytky lodního nákladu, z havárie, k níž došlo na palubě lodi, jako jsou zbytky, o něž jde ve věci v původním řízení, musí být považovány za odpad vzniklý na palubě lodí ve smyslu tohoto ustanovení, který je tudíž vyloučen z rozsahu působnosti tohoto nařízení, dokud není vyložen za účelem jeho využití nebo odstranění.
K nákladům řízení
54 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
Článek 1 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů musí být vykládán v tom smyslu, že takové zbytky, v podobě kovového šrotu a hasicí vody kontaminované kaly a zbytky lodního nákladu, z havárie, k níž došlo na palubě lodi, jako jsou zbytky, o něž jde ve věci v původním řízení, musí být považovány za odpad vzniklý na palubě lodí ve smyslu tohoto ustanovení, který je tudíž vyloučen z rozsahu působnosti tohoto nařízení, dokud není vyložen za účelem jeho využití nebo odstranění.
Podpisy.